{"id":5711,"date":"2012-10-22T15:00:00","date_gmt":"2012-10-22T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5695"},"modified":"2012-10-22T15:00:00","modified_gmt":"2012-10-22T14:00:00","slug":"side-by-side-24-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/10\/22\/side-by-side-24-2-2\/","title":{"rendered":"Side by side 24. (2\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Catherine<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
V\u0161ichni jsme se na sebe pod\u00edvali, napadala n\u00e1s stejn\u00e1 ot\u00e1zka. Kdo to zrovna te\u010f m\u016f\u017ee b\u00fdt? Jsme tady v\u0161ichni z rodiny, tak\u017ee rodinn\u00fd p\u0159\u00edslu\u0161n\u00edk je rovnou vylou\u010den z okruhu mo\u017en\u00fdch lid\u00ed. Na\u0161e pohledy sjely na pr\u00e1zdn\u00fd tal\u00ed\u0159 u voln\u00e9ho m\u00edsta. Dodr\u017eujeme tradice jako ka\u017ed\u00fd rok; p\u0159ipravili jsme m\u00edsto, kdyby n\u00e1hodou zazvonil n\u011bjak\u00fd pocestn\u00fd, tak abychom ho m\u011bli kam usadit. Nikdy jsme m\u00edsto nevyu\u017eili. Zvonek se ozval znovu, tentokr\u00e1t ale zvonil d\u00e9le. Mamka se na m\u011b a na t\u00e1tu pod\u00edvala, k\u00fdvla hlavou.<\/div>\n
„P\u016fjdu tam, sm\u00edm se zvednout jenom j\u00e1…“ odt\u00e1hla se od stolu a usm\u00e1la se na n\u00e1s.<\/div>\n
„Pokud se nebude\u0161 dlouho vracet, p\u016fjdu za tebou,“ k\u00fdvl na n\u00ed t\u00e1ta.<\/div>\n
„Dob\u0159e.“<\/p>\n

Z\u016fstal jsem v kuchyni u stolu jenom s t\u00e1tou, mamka \u0161la ke vstupn\u00edm dve\u0159\u00edm, aby zjistila, kdo n\u00e1s p\u0159i\u0161el poct\u00edt svou n\u00e1v\u0161t\u011bvou. Pe\u010dliv\u011b jsem nastra\u017eil u\u0161i, abych n\u011bco sly\u0161el, ale nepoda\u0159ilo se – sly\u0161el jsem jen neur\u010ditou zm\u011b\u0165 hlas\u016f, kter\u00e1 se p\u0159ibli\u017eovala. Tak\u017ee toho \u010dlov\u011bka vzala d\u00e1l… Je\u0161t\u011b aby ne, bylo by neslu\u0161n\u00e9, kdyby ho vyhodila – jsou p\u0159eci V\u00e1noce.<\/p>\n

<\/em> Hlasy byly po\u0159\u00e1d bl\u00ed\u017e a bl\u00ed\u017e. Byl jsem napnut\u00fd jak k\u0161andy, v\u00e1\u017en\u011b m\u011b zaj\u00edmalo, kdo to je. Kdy\u017e se otev\u0159ely dve\u0159e od kuchyn\u011b, tak se ve dve\u0159\u00edch jako prvn\u00ed objevila mamka. Ve\u0161la sama, nikdo za n\u00ed ne\u0161el. Vyt\u00e1hl jsem obo\u010d\u00ed. Ty hlasy… P\u0159eci se mi nezd\u00e1ly, ne? Ale te\u010f… Nikdo nejde. To je v\u00e1\u017en\u011b divn\u00e9.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\n

<\/em> „Mami?“ koukl jsem na ni, „kde je… ten \u010dlov\u011bk?“<\/div>\n
Ani mi nesta\u010dila odpov\u011bd\u011bt, jeliko\u017e jsem onu osobu spat\u0159il ve dve\u0159\u00edch. Nasucho jsem polkl, myslel jsem, \u017ee m\u00e1m sen. Hodn\u011b \u0161patn\u00fd sen. Co d\u011blal ve dve\u0159\u00edch Alex?! D\u011bl\u00e1 si ze m\u011b legraci? Jak m\u016f\u017ee m\u00edt tu drzost… a p\u0159ij\u00edt sem?<\/em><\/div>\n
„Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“ zavr\u010del jsem. Nebyl to zrovna p\u0159\u00edjemn\u00fd pozdrav, ale on si nic jin\u00e9ho nezaslou\u017e\u00ed. V\u00e1\u017en\u011b m\u011b svoj\u00ed p\u0159\u00edtomnost\u00ed vyto\u010dil. Nenech\u00e1m si j\u00edm zkazit dne\u0161n\u00ed ve\u010der. Mus\u00ed j\u00edt co nejd\u0159\u00edv pry\u010d, nechci ho tady.<\/div>\n
„Taky t\u011b zdrav\u00edm, Tome,“ mrkl na m\u011b a posadil se k voln\u00e9mu m\u00edstu. To si ze m\u011b d\u011bl\u00e1 ale v\u00e1\u017en\u011b legraci, \u017ee? Chce s n\u00e1mi str\u00e1vit V\u00e1noce, p\u0159esto, co se v\u0161echno stalo? Je neuv\u011b\u0159itelnej!
<\/em> „J\u00e1 tebe ale ne. Nebo vlastn\u011b jo, ale p\u0159i tv\u00e9m odchodu. Vypadni, Alexi,“ zavr\u010del jsem a prop\u00e1lil jsem ho pohledem. Opravdu na n\u011bj n\u00e1ladu nem\u00e1m… A m\u00edt nebudu. Nikdy.<\/p>\n

„Ale, Tome… Nebu\u010f na n\u011bj o\u0161kliv\u00fd, jsou V\u00e1noce,“ vydechla mamka. Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b jsem zamrkal a pod\u00edval se na ni. Nem\u00e1m na n\u011bj bejt o\u0161klivej?! A co m\u00e1m asi d\u011blat? Sk\u00e1kat radost\u00ed kolem stolu, \u017ee p\u0159i\u0161el Alex? To v\u00e1\u017en\u011b d\u011blat nebudu, s t\u00edm a\u0165 nepo\u010d\u00edtaj\u00ed ani jeden.<\/em><\/div>\n

„Jo, sly\u0161\u00ed\u0161? Nebu\u010f na m\u011b o\u0161kliv\u00fd, zlat\u00ed\u010dko,“ za\u0161klebil se ten protivnej blon\u010f\u00e1k a do m\u011b vjela dal\u0161\u00ed vlna vzteku. V duchu jsem po\u010d\u00edtal do des\u00edti, abych nevysko\u010dil od stolu a nevy\u0159e\u0161il s n\u00edm tohle jednou pro v\u017edy ru\u010dn\u011b. Poklep\u00e1val jsem prsty do stehen, rty jsem dr\u017eel pevn\u011b semknut\u00e9 u sebe. Sna\u017eil jsem se nemyslet na to, \u017ee ten otrava s n\u00e1mi sed\u00ed u stolu a nem\u00e1 se k odchodu. A co h\u016f\u0159 – na\u0161i ho ani necht\u011bj\u00ed poslat pry\u010d.<\/p>\n

Tomovi rodi\u010de sledovali situaci a ani jeden netu\u0161ili, co by m\u011bli ud\u011blat, aby se mlad\u00ed mu\u017ei neh\u00e1dali. D\u00e1msk\u00e1 \u010d\u00e1st dom\u00e1cnosti cht\u011bla, aby byl jej\u00ed syn \u0161\u0165astn\u00fd – a nenapadlo ji nic lep\u0161\u00edho, ne\u017e pozvat synova b\u00fdval\u00e9ho p\u0159\u00edtele dovnit\u0159, kdy\u017e ho vid\u011bla mezi dve\u0159mi, jeliko\u017e si myslela, \u017ee by se snad na V\u00e1noce mohli usm\u00ed\u0159it a b\u00fdt zase spolu. A Tom\u016fv otec necht\u011bl proti n\u00ed pochopiteln\u011b j\u00edt, tak situaci pouze p\u0159ihl\u00ed\u017eel, kroutil hlavou a doufal, \u017ee si to ti dva vy\u0159e\u0161\u00ed co nejd\u0159\u00edve – pokud mo\u017eno bez zbyte\u010dn\u00fdch h\u00e1dek. Oba se ale m\u00fdlili. Tom s nik\u00fdm nic usmi\u0159ovat necht\u011bl, byl \u0161\u0165astn\u00fd tak, jak to nyn\u00ed bylo. Docela \u00fasp\u011b\u0161n\u011b na Alexe zapom\u00ednal… A dneska se mu op\u011bt v\u0161echny momenty z jejich vztahu za\u010daly vybavovat. Nel\u00edbilo se mu to ani tro\u0161ku.<\/p>\n

<\/em> Zhluboka jsem se nadechl a na Alexe jsem se pod\u00edval. Mus\u00edm to zkusit jinak. Nem\u016f\u017ee tady snad b\u00fdt donekone\u010dna. Pokud na n\u011bj budu mil\u00fd, popros\u00edm ho, tak by odej\u00edt mohl, ne? Anebo taky ne a bude se mi je\u0161t\u011b vysm\u00edvat, \u017ee ho pros\u00edm o odchod<\/em> – pomyslel jsem si. V\u00e1\u017en\u011b… Tohle mi byl \u010dert dlu\u017een. Promnul jsem si sp\u00e1nky a pod\u00edval se na n\u011bj, jeliko\u017e jsem jeho pohled c\u00edtil na sv\u00e9m t\u011ble.<\/p>\n

„Absolutn\u011b nech\u00e1pu, o co ti jde, idiote,“ sykl jsem na n\u011bj, „mezi n\u00e1mi je konec, smi\u0159 se s t\u00edm. J\u00e1 se k tob\u011b nehodl\u00e1m vr\u00e1tit, jsem \u0161\u0165astn\u00fd te\u010f, bez tebe. M\u00e1m mnohem lep\u0161\u00ed \u017eivot. M\u011bl jsem si uv\u011bdomit d\u0159\u00edv, \u017ee s tebou je celej vztah o ni\u010dem, a mohl jsem b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd u\u017e d\u00e1vno. Nedok\u00e1\u017ee\u0161 si p\u0159edstavit, jak se kone\u010dn\u011b c\u00edt\u00edm voln\u00fd. Tak\u017ee t\u011b \u017e\u00e1d\u00e1m, abys zvednul sv\u016fj zadek z na\u0161\u00ed \u017eidle a vypadnul tak rychle, jako jsi p\u0159i\u0161el. Dve\u0159e jsou na chodb\u011b,“ dokon\u010dil jsem sv\u016fj monolog m\u00ed\u0159en\u00fd k Alexovi. Celou dobu jsem se mu d\u00edval do o\u010d\u00ed, neuhnul jsem a snad jsem ani nemrkl. Jakmile jsem to do\u0159ekl, okam\u017eit\u011b se mi ulevilo. Slova jsem dusil v sob\u011b od doby, kdy jsem ho ve dve\u0159\u00edch zahl\u00e9dl.<\/div>\n

„Tome, l\u00e1sko,“ zad\u00edval se na m\u011b. Nech\u00e1pav\u011b jsem vyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed. Jak si m\u016f\u017ee dovolit… takhle m\u011b oslovovat? Musel se \u00fapln\u011b pom\u00e1tnout.<\/em><\/div>\n
„Nejsem \u017e\u00e1dn\u00e1 tvoje l\u00e1ska.“<\/div>\n
„Ale jo, jsi,“ zvedl se a p\u0159e\u0161el ke mn\u011b. Stoupl si za m\u011b a ruce mi dal kolem krku.<\/div>\n
„Pus\u0165 m\u011b,“ zavr\u010del jsem a semkl dlan\u011b v p\u011bsti. Je\u0161t\u011b chvilku, a v\u00e1\u017en\u011b ho pra\u0161t\u00edm, proto\u017ee ztrat\u00edm i posledn\u00ed zbyte\u010dky nerv\u016f.<\/em><\/div>\n
„Nepust\u00edm, proto\u017ee mi jinak ute\u010de\u0161. M\u011b to v\u0161echno mrz\u00ed, v\u00ed\u0161? Moc bych cht\u011bl, abychom se zase k sob\u011b vr\u00e1tili. My k sob\u011b pat\u0159\u00edme, Tome,“ za\u0161eptal mi do ucha a jemn\u011b m\u011b na n\u011bj pol\u00edbil. O\u0161il jsem se. Tak… Tohle by sta\u010dilo. Dostane to, co si zaslou\u017e\u00ed a o co si celou dobu svoj\u00ed p\u0159\u00edtomnost\u00ed a sv\u00fdmi slovy \u0159\u00edk\u00e1.<\/p>\n

<\/em> Tradice, netradice… Prudce jsem se zvedl od stolu a oto\u010dil jsem se na Alexe. Str\u010dil jsem do n\u011bj tak, \u017ee zavr\u00e1voral a op\u0159el se o st\u011bnu. Dalo by se to ozna\u010dit za dobrou pr\u00e1ci, norm\u00e1ln\u011b by to mo\u017en\u00e1 i sta\u010dilo, ale te\u010f ne. Zlost ve mn\u011b neuv\u011b\u0159iteln\u011b v\u0159ela a j\u00e1 ji pot\u0159eboval ze sebe dostat co nejrychleji pry\u010d. Na\u0161t\u011bst\u00ed nebyl Alex d\u00edvka, tak\u017ee jsem si to dovolit mohl. Stoupl jsem si t\u011bsn\u011b p\u0159ed n\u011bj a dal mu facku z ka\u017ed\u00e9 strany. On jenom usykl a chytil mi ruce za z\u00e1p\u011bst\u00ed.<\/div>\n

„Co si o sob\u011b, kurva, mysl\u00ed\u0161?“ zavr\u010del a stiskl mi ruce v\u00edc, kdy\u017e jsem se sna\u017eil ze stisku vymanit. Prudce jsem sv\u00fdm t\u011blem \u0161kubl a dostal jsem ze sev\u0159en\u00ed alespo\u0148 jednu ruku.<\/div>\n
„J\u00e1? Nejsem ten, kterej se nasral k \u00fapln\u011b ciz\u00ed rodin\u011b!“ zv\u00fd\u0161il jsem na n\u011bj hlas a kopl jsem ho do holen\u011b. Vyk\u0159ikl a sehnul se, aby si mohl po zran\u011bn\u00e9 noze p\u0159ejet rukou – t\u00edm p\u00e1dem pustil moji druhou ruku a j\u00e1 byl voln\u00fd.<\/p>\n

„Asi nev\u00ed\u0161, co je to milovat, vi\u010f?“ u\u0161kl\u00edbnul se, „miluju t\u011b, proto jsem p\u0159i\u0161el, idiote.“<\/div>\n

Tomu jsem se musel za\u010d\u00edt sm\u00e1t. To myslel v\u00e1\u017en\u011b, \u017ee m\u011b miluje? Kdyby m\u011b miloval, neud\u011blal by takovou spoustu v\u011bc\u00ed… Mo\u017en\u00e1 by m\u011b i zaj\u00edmalo, co tak najednou pot\u0159ebuje, \u017ee si na m\u011b vzpomn\u011bl. Pen\u00edze? Sex? M\u00edt kde bydlet… Skoro zadarmo? Kv\u016fli ni\u010demu jin\u00e9mu by si na m\u011b rozhodn\u011b nevzpomn\u011bl. A j\u00e1 mu idiota rozhodn\u011b d\u011blat nebudu, d\u011blal jsem ho u\u017e dost dlouho.<\/div>\n
„Neodpov\u011bd\u011bl jsi mi, jsi tak nevyzr\u00e1l\u00fd…“ zakroutil hlavou.<\/div>\n
„Netvrdil jsi je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed, \u017ee m\u011b miluje\u0161?“ vyt\u00e1hl jsem obo\u010d\u00ed. Nejd\u0159\u00edv mi \u0159ekne, \u017ee m\u011b miluje… A pak, \u017ee jsem nevyzr\u00e1l\u00fd? Tak kde to jsme?! V\u00e1\u017en\u011b nev\u00ed, co chce.<\/em><\/div>\n
„Miluju t\u011b, kurva!“ zak\u0159i\u010del a siln\u011b do m\u011b str\u010dil. Zavr\u00e1voral jsem a spadl na zadek. Tak tohle mu opravdu nedaruju. Dostane to, co si zaslou\u017e\u00ed… A m\u011bl to dostat u\u017e p\u011bkn\u011b d\u00e1vno.<\/p>\n

<\/em> Za\u010dal jsem se zvedat, s t\u00edm, \u017ee uprav\u00edm Alexovi tro\u0161ku obli\u010dej, aby si na dne\u0161ek pamatoval a v\u00edckr\u00e1t u\u017e nezkou\u0161el p\u0159ij\u00edt, nebo m\u011b kontaktovat… Ale t\u00e1ta m\u011b zastavil. Postavil se mezi n\u00e1s a postupn\u011b se na oba v\u00fdznamn\u011b pod\u00edval. Zalo\u017eil ruce na hrudi a zakroutil hlavou.<\/div>\n

„Oba se chov\u00e1te jako d\u011bti.“<\/div>\n
„On si za\u010dal!“ vyhrkli jsme oba nar\u00e1z a t\u00e1ta proto\u010dil o\u010di.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b se chov\u00e1te jak d\u011bcka. Oba jste dosp\u011bl\u00ed, sakra. Nem\u016f\u017eete si to vy\u0159\u00edkat norm\u00e1ln\u011b… A n\u011bkdy jindy, ne\u017e u sv\u00e1te\u010dn\u00ed ve\u010de\u0159e?“<\/div>\n
„Tati…“ sna\u017eil jsem se n\u011bco nam\u00edtnout, ale otec m\u011b zastavil m\u00e1vnut\u00edm ruky.<\/div>\n
„Tome, moment\u00e1ln\u011b m\u011b nezaj\u00edm\u00e1, co bys k tomu \u0159ekl… Zkazili jste sv\u00fdm chov\u00e1n\u00edm na\u0161\u00ed rodin\u011b cel\u00fd ve\u010der.“<\/p>\n

Nasucho jsem polknul a nech\u00e1pav\u011b se na t\u00e1tu pod\u00edval. To, co te\u010f \u0159ekl… myslel v\u00e1\u017en\u011b? Opravdu si mysl\u00ed, \u017ee jsme zkazili cel\u00fd ve\u010der svoj\u00ed h\u00e1dkou? Asi m\u00e1 pravdu, ale pro\u010d z toho obvi\u0148uje i m\u011b, kdy\u017e za to skoro ani nem\u016f\u017eu? J\u00e1 nejsem ten, kterej se nak\u00fdbloval k ciz\u00ed rodin\u011b, abych s nima pove\u010de\u0159el. Za v\u0161echno m\u016f\u017ee Alex! Kdyby sem nep\u0159i\u0161el, mohlo v\u0161echno prob\u011bhnout v po\u0159\u00e1dku a pohod\u011b, u\u017eili bychom si V\u00e1noce tak, jako kdy\u017e jsem byl mal\u00fd. Pro\u010d teda t\u00e1ta obvi\u0148uje m\u011b? J\u00e1 se jenom br\u00e1nil, nenech\u00e1m se od nikoho ur\u00e1\u017eet. Nav\u00edc od \u010dlov\u011bka, kter\u00fd v\u00ed dost dob\u0159e, jak to mezi n\u00e1mi je.<\/p>\n

Je\u0161t\u011b jsem se na t\u00e1tu a Alexe jednou pod\u00edval. Zakroutil jsem hlavou a oto\u010dil jsem se k nim z\u00e1dy. \u0160el jsem z kuchyn\u011b co nejrychleji pry\u010d. Nez\u016fstal jsem tam ani do doby, kdy Alex ode\u0161el – jestli v\u016fbec ode\u0161el. U\u017e m\u011b to nezaj\u00edmalo. Nezaj\u00edmaly m\u011b V\u00e1noce, nezaj\u00edmalo m\u011b nic. M\u011bl jsem zka\u017een\u00fd cel\u00fd ve\u010der a cht\u011bl jsem b\u00fdt s\u00e1m. S\u00e1m ve sv\u00e9m pokoji… N\u00e1dhera. Budu v pokoji na V\u00e1noce s\u00e1m. Nastane to, kv\u016fli \u010demu jsem schv\u00e1ln\u011b ode\u0161el sem. Ale co… Nebudu na\u0161im kazit n\u00e1ladu je\u0161t\u011b v\u00edc, ne?<\/em><\/div>\n

Zav\u0159el jsem se do sv\u00e9ho pokoje a lehl si na postel. Oto\u010dil jsem se ke zdi a zav\u0159el o\u010di. Cht\u011bl jsem usnout, zapomenout na v\u0161echno, alespo\u0148 na chv\u00edli, necht\u011bl jsem nad ni\u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161let…<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

Ze sp\u00e1nku m\u011b pomalu, ale jist\u011b, budilo klep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e. Nejd\u0159\u00edv jsem to sly\u0161el vzd\u00e1len\u011b, jako kdyby to nebylo ani na m\u00e9 dve\u0159e, postupn\u011b to ale zesilovalo. Byl jsem nucen o\u010di otev\u0159\u00edt. Promnul jsem si je a a\u017e pot\u00e9 se na posteli posadil.<\/p><\/div>\n

„D\u00e1le,“ zamumlal jsem a pod\u00edval se z okna. Je tam… velk\u00e1 tma. To znamen\u00e1, \u017ee je bu\u010f hodn\u011b pozd\u011b ve\u010der, nebo je u\u017e noc. Nev\u00edm, na hodiny jsem se ned\u00edval a ani se d\u00edvat nebudu. Vy\u0159e\u0161\u00edm to, co bude \u010dlov\u011bk za dve\u0159mi pot\u0159ebovat, a p\u016fjdu pokra\u010dovat ve sp\u00e1nku.<\/div>\n
„Tome? M\u016f\u017eu… na chvilku?“ do dve\u0159\u00ed nakoukla mamka. Vydechl jsem. Tak… To bude asi na d\u00fdl, ne\u017e jsem p\u0159edpokl\u00e1dal<\/em>.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b.“<\/div>\n
U\u017e jenom k\u00fdvla, ve\u0161la do pokoje a zav\u0159ela za sebou dve\u0159e.<\/p>\n

„Zlato…“ za\u010dala a posadila se na okraj m\u00e9 postele. Tro\u0161ku jsem se na ni usm\u00e1l. Je mi opravdu l\u00edto, \u017ee jsem j\u00ed zkazil dne\u0161n\u00ed ve\u010der. Mus\u00edm vymyslet, jak bych to mohl od\u010dinit…<\/em><\/div>\n

„Omlouv\u00e1m se, maminko,“ zamumlal jsem a objal ji, „opravdu m\u011b to mrz\u00ed…“
„To je dobr\u00fd,“ zakroutila hlavou a pohladila m\u011b po pa\u017ei, „nem\u011bla jsem ho v\u016fbec pou\u0161t\u011bt dovnit\u0159.“ Jo, to jsi nem\u011bla, nic by se nemuselo st\u00e1t<\/em> – promlouval m\u016fj vnit\u0159n\u00ed hlas. Ne… Nem\u016f\u017eu z toho ovliv\u0148ovat mamku, ona za to nem\u016f\u017ee… J\u00e1 se s n\u00edm za\u010dal pr\u00e1t.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017ee\u0161 za to,“ l\u00edbnul jsem ji na tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu, kdybych ho nepustila, tak se to nestane. Nebo stane… Ale ne dneska. Ale… nemluvme o tom, ano?“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ odk\u00fdval jsem. S t\u00edm jsem souhlasil. Bylo v\u00e1\u017en\u011b lep\u0161\u00ed o tomhle nemluvit, na n\u00e1lad\u011b by j\u00ed to rozhodn\u011b nep\u0159idalo. U\u017e sta\u010dilo, \u017ee si to i takhle vy\u010d\u00edt\u00e1. Ani trochu se mi to nel\u00edbilo. Necht\u011bl jsem, aby brala vinu na sebe.<\/p>\n

Je\u0161t\u011b chvilku jsme spolu takhle sed\u011bli, kdy m\u011b hladila po pa\u017ei a j\u00e1 ji obj\u00edmal. Byl to kouzeln\u00fd okam\u017eik, za\u010d\u00ednal jsem poci\u0165ovat \u00falevu, v\u0161echno ze m\u011b padalo. Pot\u0159eboval jsem to…<\/div>\n

„Tome?“<\/div>\n
„Ano, maminko?“ usm\u00e1l jsem se na ni.<\/div>\n
„Poj\u010f dol\u016f, m\u00e1\u0161 pod strome\u010dkem d\u00e1rky…“<\/div>\n
Zakroutil jsem hlavou. Sice jsem se u\u017e c\u00edtil l\u00e9pe, ale po\u0159\u00e1d ne tak dob\u0159e, abych \u0161el dol\u016f mezi rodi\u010de. Necht\u011bl jsem jim ve\u010der kazit je\u0161t\u011b v\u00edc… Cht\u011bl jsem z\u016fstat s\u00e1m. Alespo\u0148 dnes. Z\u00edtra si m\u016f\u017eeme v\u0161echno p\u0159eci vynahradit.<\/div>\n
„Mami, j\u00e1… Omlouv\u00e1m se, ale z\u016fstanu rad\u011bji tady. Z\u00edtra si to cel\u00e9 vynahrad\u00edme, ano? Slibuju ti to,“ pod\u00edval jsem se j\u00ed do o\u010d\u00ed a ona mi to odk\u00fdvala. Jsem r\u00e1d, \u017ee m\u011b nep\u0159emlouv\u00e1, abych s n\u00ed ode\u0161el z pokoje.<\/div>\n
„Dob\u0159e, ch\u00e1pu… tak… z\u00edtra. Dobrou noc, zlato,“ l\u00edbla m\u011b na \u010delo a j\u00e1 ji pustil ze sv\u00e9ho objet\u00ed. Lehl jsem si do postele a ona m\u011b p\u0159ikryla. Te\u010f jsem si opravdu p\u0159i\u0161el jako mal\u00fd kluk.<\/div>\n
„Dobrou…“ za\u0161eptal jsem, ne\u017e z pokoje \u00fapln\u011b zmizela. Zav\u0159el jsem znovu o\u010di a sna\u017eil se usnout. Z\u00edt\u0159ek bude… mnohem lep\u0161\u00ed.<\/p>\n

autor: Catherine<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Catherine V\u0161ichni jsme se na sebe pod\u00edvali, napadala n\u00e1s stejn\u00e1 ot\u00e1zka. Kdo to zrovna te\u010f m\u016f\u017ee b\u00fdt? Jsme tady v\u0161ichni z rodiny, tak\u017ee rodinn\u00fd p\u0159\u00edslu\u0161n\u00edk je rovnou vylou\u010den z okruhu mo\u017en\u00fdch lid\u00ed. Na\u0161e pohledy sjely na pr\u00e1zdn\u00fd tal\u00ed\u0159 u voln\u00e9ho m\u00edsta.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[475],"tags":[],"class_list":["post-5711","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-side-by-side"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5711","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5711"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5711\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5711"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5711"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5711"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}