{"id":5715,"date":"2012-10-21T17:00:00","date_gmt":"2012-10-21T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5699"},"modified":"2012-10-21T17:00:00","modified_gmt":"2012-10-21T16:00:00","slug":"genesis-74","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/10\/21\/genesis-74\/","title":{"rendered":"Genesis 74."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Nazd\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1r,“ zn\u011blo \u010dty\u0159hlasem radostn\u011b bavorsk\u00fdmi lesy, kdy\u017e se po del\u0161\u00edm odlou\u010den\u00ed kone\u010dn\u011b znovu setkali \u010dlenov\u00e9 kapely. V\u00edtali se na n\u00e1dvo\u0159\u00ed, sledov\u00e1ni zv\u011bdav\u011b v\u0161emi, co byli zrovna venku, a u\u017e\u00edvali si nov\u011b napadl\u00fd sn\u00edh. Obyvatel\u00e9 hotelu Isabella se pak v\u011bt\u0161inou po chv\u00edli p\u0159id\u00e1vali k uv\u00edt\u00e1n\u00ed host\u016f, kdy\u017e poznali, kdo p\u0159ijel. Billa m\u011bli po\u0159\u00e1d v\u0161ichni r\u00e1di, a\u0165 sta\u0159\u00ed nebo mlad\u00ed, p\u0159ece jen byl l\u00e9ta jejich mil\u00e1\u010dkem.<\/div>\n
<\/div>\n
„Lidi, vy jste tady ale v zakopan\u00fd prdeli,“ obj\u00edmal Tom Georga a Gustava t\u00e9m\u011b\u0159 nar\u00e1z. „M\u00e1lem jsme se sem kv\u016fli t\u00fdhle blb\u00fd b\u00edl\u00fd b\u0159e\u010dce nedostali, klouzalo to jako bl\u00e1zen.“<\/div>\n
„U\u017e jsme mysleli, \u017ee nedoraz\u00edte,“ popl\u00e1cal Toma po rameni Georg. „Poj\u010fte dovnit\u0159, za chv\u00edli bude ob\u011bd, pak p\u016fjdem do zku\u0161ebny,“ byl cel\u00fd nat\u011b\u0161en\u00fd, na tv\u00e1\u0159i permanentn\u00ed \u00fasm\u011bv. Ani netu\u0161il, jak moc mu budou jeho sta\u0159\u00ed kamar\u00e1di z kapely chyb\u011bt. Bill\u016fv \u0161irok\u00fd \u00fasm\u011bv a charisma, kter\u00e9 u\u017e d\u0159\u00edv ani nevn\u00edmal, mu najednou znovu zaz\u00e1\u0159ily p\u0159ed o\u010dima. M\u011bl pocit, jako by se v\u011bci vr\u00e1tily do star\u00fdch kolej\u00ed, a\u010dkoliv ch\u00e1pal, \u017ee je to jen dojem. Ale kr\u00e1sn\u00fd dojem. Na rozd\u00edl od Gustava si je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nezvykl, \u017ee jsou venku z Genesis.<\/div>\n
<\/div>\n
Mezit\u00edm, co se \u010dtve\u0159ice v\u00edtala, vylezli z auta dal\u0161\u00ed dva mlad\u00ed mu\u017ei, Benjamin a Sascha. R\u00e1no si dali sraz u hotelu dvoj\u010dat, jeli spole\u010dn\u011b Benov\u00fdm luxusn\u00edm bavor\u00e1kem, kter\u00fd hlavn\u011b Tom celou cestu obdivoval. Chv\u00edli dokonce i \u0161kemral, aby si mohl zkusit tuhle k\u00e1ru \u0159\u00eddit, ale jejich nov\u00fd mana\u017eer ps\u00edm o\u010d\u00edm star\u0161\u00edho z dvoj\u010dat state\u010dn\u011b odol\u00e1val, hlavn\u011b vzhledem k cen\u011b auta a pov\u011btrnostn\u00edm podm\u00ednk\u00e1m.<\/div>\n
„A\u017e ti bude osmn\u00e1ct, koup\u00ed\u0161 si svoje, neboj,“ uji\u0161\u0165oval nafu\u010den\u00e9ho Toma, co\u017e zabralo. D\u00e1val mu tak snad Benjamin najevo, \u017ee za rok by klidn\u011b mohl na takovou luxusn\u00ed k\u00e1ru m\u00edt? A mo\u017en\u00e1 i na luxusn\u011bj\u0161\u00ed, kdy\u017e budou dob\u0159\u00ed, ujistil se v duchu Tom. M\u011bl jednu takovou vyhl\u00eddnutou u\u017e od patn\u00e1cti. V ka\u017ed\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b m\u011bl v pl\u00e1nu si ud\u011blat \u0159idi\u010d\u00e1k hned, jak bude plnolet\u00fd. V \u010dem bude jezdit, u\u017e bylo nepodstatn\u00e9.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Ahoj!“ zahul\u00e1kal od vchodu do hotelu Paul s \u00fasm\u011bvem od ucha k uchu, byl jen v tri\u010dku s kr\u00e1tk\u00fdm ruk\u00e1vem. Seb\u011bhl dol\u016f, kdy\u017e si v\u0161iml neb\u00fdval\u00e9ho rozruchu na n\u00e1dvo\u0159\u00ed. „Poj\u010fte dovnit\u0159!“ volal na n\u011b. Do sn\u011bhu a vlezl\u00e9 zimy se mu necht\u011blo. Rozmary po\u010das\u00ed byly asi to jedin\u00e9, co mu na povrchu zat\u00edm opravdu vadilo. Bill se k n\u011bmu okam\u017eit\u011b rozb\u011bhl a sko\u010dil mu radostn\u011b do n\u00e1ru\u010de, div ho neporazil.<\/div>\n
„No to je dost, \u017ee jste se p\u0159ijeli pod\u00edvat,“ trochu mu vy\u010detl Paul, kdy\u017e se pozdravili a Bill ho kone\u010dn\u011b pustil z nad\u0161en\u00e9ho objet\u00ed. „Slu\u0161\u00ed ti to,“ nezapomn\u011bl pochv\u00e1lit Billovu viz\u00e1\u017e, moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, jak to m\u00e1 r\u00e1d. Koneckonc\u016f, znal ho do malinka. „Ahoj,“ pozdravil star\u0161\u00ed dvoj\u010de m\u00e1vnut\u00edm p\u0159es Billovo rameno.<\/div>\n
„Ahoj,“ k\u00fdvl Tom s \u00fasm\u011bvem. „P\u0159edstav\u00edm v\u00e1s a\u017e uvnit\u0159, je tady d\u011bsn\u00e1 kosa,“ trochu hran\u011b se ot\u0159\u00e1sl, byl je\u0161t\u011b vyh\u0159\u00e1t\u00fd z pohodln\u00e9ho auta. „M\u00e1m hlad jako herec, douf\u00e1m, \u017ee tu dob\u0159e va\u0159ej,“ hnal se dovnit\u0159.<\/div>\n
„V\u0161echno zat\u00edm bylo dobr\u00fd,“ potvrdil mu Paul, na tohle m\u011bli opravdu \u0161t\u011bst\u00ed. Hlavn\u00ed kucha\u0159 si vzal do par\u00e1dy v\u0161echen kuchy\u0148sk\u00fd person\u00e1l z Genesis a zapojil je do pr\u00e1ce, nau\u010dil je, jak pracovat s \u010derstv\u00fdmi surovinami, a je\u0161t\u011b si na stravu nikdo nepost\u011b\u017eoval.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bill\u00ed,“ zaslechl Paul zevnit\u0159 hotelu hlas mal\u00e9 Jenny, kter\u00e1 jak usly\u0161ela sv\u00e9ho milovan\u00e9ho brat\u0159\u00ed\u010dka, let\u011bla po schodech dol\u016f jako bl\u00e1zen, a\u010dkoliv na ni Mira shora volala, \u017ee spadne a n\u011bco si ud\u011bl\u00e1. Sko\u010dila mu do n\u00e1ru\u010de a necht\u011bla se ho pustit, dokud ho Mira nep\u0159i\u0161la od jeho mlad\u0161\u00ed sest\u0159i\u010dky osvobodit. Musel svatosvat\u011b sl\u00edbit, \u017ee hned jak v\u0161echno vyjednaj\u00ed, p\u0159ijde se na n\u011b pod\u00edvat a s Jenny si chvilku pohr\u00e1t. I Mira byla nam\u011bkko, kdy\u017e Billa obj\u00edmala, a medv\u011bd\u00ed objet\u00ed od Sakiho ho h\u0159\u00e1lo je\u0161t\u011b chv\u00edli pot\u00e9, co se na chodb\u011b rozlou\u010dili. Tak stra\u0161n\u011b r\u00e1d je vid\u011bl, ani si neuv\u011bdomoval, jak mu celou tu dobu odlou\u010den\u00ed chyb\u011bli.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak\u017ee, chlapi,“ vzal si v\u0161e na starosti Tom, kdy\u017e se posadili k jednomu z v\u011bt\u0161\u00edch stol\u016f v zat\u00edm pr\u00e1zdn\u00e9 j\u00eddeln\u011b. Ob\u011bd se teprve p\u0159ipravoval a obyvatel\u00e9 hotelu byli zvykl\u00ed chodit a\u017e se zazn\u011bn\u00edm gongu, kter\u00fd tady k tomu odjak\u017eiva slou\u017eil. „Chci v\u00e1m p\u0159edstavit tady Benjamina Ebela,“ k\u00fdvl k mlad\u00e9mu pohledn\u00e9mu mu\u017ei po sv\u00e9 levici, a z\u00e1rove\u0148 za\u010dal mluvit jeho sm\u011brem. „Tihle dva,“ uk\u00e1zal na Georga a Gustava, „jsou zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed dva \u010dlenov\u00e9 na\u0161\u00ed kapely. Bas\u00e1k Georg a buben\u00edk Gustav,“ hned objasnil, kdo m\u00e1 jakou funkci ve skupin\u011b na starost. Jmenovan\u00ed si s mana\u017eerem p\u0159es st\u016fl s \u00fasm\u011bvy na tv\u00e1\u0159\u00edch podali ruce, vypadalo to, \u017ee se zat\u00edm \u017e\u00e1dn\u00e9 nesympatie nekonaj\u00ed. „A tohle,“ uk\u00e1zal Tom na Paula, „je b\u00fdval\u00fd \u010dlen, kytarista Paul, kter\u00fd musel ze skupiny odej\u00edt, abych do n\u00ed j\u00e1 mohl p\u0159ij\u00edt, za co\u017e jsem se mu vlastn\u011b je\u0161t\u011b ani po\u0159\u00e1dn\u011b neomluvil, nebyl \u010das,“ za\u0161klebil se Tom.“<\/div>\n
„Ty si taky nic nepamatuje\u0161, u\u017e ses mi ur\u010dit\u011b aspo\u0148 jednou omlouval, a stejn\u011b to nen\u00ed t\u0159eba, nemohl jsi za to, pravidla byla prost\u011b proti mn\u011b,“ usm\u00e1l se Paul. „Uzn\u00e1v\u00e1m, \u017ee m\u011bl David dobrou ruku a vybral za m\u011b fakt dob\u0159e.“<\/div>\n
<\/div>\n
„D\u00edk,“ uculil se div ne v rozpac\u00edch Tom, tohle uzn\u00e1n\u00ed v\u00e1\u017en\u011b ne\u010dekal. Po\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee s Paulem bude trochu probl\u00e9m, a\u017e usly\u0161\u00ed, co se chyst\u00e1, a \u017ee se bude cht\u00edt vr\u00e1tit do sv\u00e9 skupiny, kdy\u017e mu v tom u\u017e nic nebr\u00e1n\u00ed. Tom doufal, \u017ee se jim to spole\u010dn\u011b n\u011bjak poda\u0159\u00ed vy\u0159e\u0161it, a nepoh\u00e1daj\u00ed se. Musel ale pokra\u010dovat. „Benjamin je producent a mana\u017eer, kter\u00fd s n\u00e1mi byl v\u010dera jako host v talkshow, a po nat\u00e1\u010den\u00ed n\u00e1m nab\u00eddl, \u017ee kdy\u017e budeme cht\u00edt, dok\u00e1\u017ee n\u00e1s spojit s n\u011bjakou hudebn\u00ed firmou a za\u0159\u00eddit, abychom dostali nahr\u00e1vac\u00ed smlouvu.“ Kdy\u017e nenastalo v\u0161eobecn\u00e9 j\u00e1s\u00e1n\u00ed, jak u\u017e Tom ov\u0161em o\u010dek\u00e1val, pokra\u010doval, aby to v\u0161echno kluk\u016fm objasnil. „V podstat\u011b to znamen\u00e1, \u017ee bychom mohli b\u00fdt slavn\u00ed stejn\u011b jako dole v Genesis, jen v daleko v\u011bt\u0161\u00edm m\u011b\u0159\u00edtku. Kdy\u017e budeme dobr\u00fd, samoz\u0159ejm\u011b,“ dodal.<\/div>\n
<\/div>\n
„O tom v\u016fbec nepochybuju,“ vm\u00edsil se do toho s\u00e1m Ebel, aby Toma i ostatn\u00ed kluky ujistil, \u017ee jejich budouc\u00ed \u00fasp\u011bch je podle n\u011bj t\u00e9m\u011b\u0159 zaru\u010den. „Bill s Tomem v\u010dera na nat\u00e1\u010den\u00ed hr\u00e1li jen spolu, a sklidili obrovsk\u00fd potlesk,“ mluvil ke dv\u011bma zb\u00fdvaj\u00edc\u00edm \u010dlen\u016fm kapely, „sami to uvid\u00edte za t\u00fdden v televizi. Holky v publiku skoro slintaly, a kdy\u017e tomu trochu marketingov\u011b pom\u016f\u017eeme, zapoj\u00edme do toho v\u00e1\u0161 \u017eivotn\u00ed p\u0159\u00edb\u011bh, nebude to trvat dlouho a bude v\u00e1s zn\u00e1t jako skupinu cel\u00e9 N\u011bmecko.“ Oto\u010dil se p\u0159itom na Saschu, kter\u00fd zat\u00edm celou debatu jen sledoval a p\u0159itom ud\u011blal n\u011bkolik fotek. „K tomu by n\u00e1m mohl pomoct tady Sascha, proto jsem cht\u011bl, aby tu s n\u00e1mi dneska byl, a napsal o v\u00e1s \u010dl\u00e1nek s rozhovorem, kter\u00fd spole\u010dn\u011b nab\u00eddneme n\u011bkter\u00e9mu z hudebn\u00edch \u010dasopis\u016f.“ Sascha jen p\u0159ik\u00fdvl, u\u017e o tom mluvili cestou, Benova strategie \u00fatoku se mu zd\u00e1la dob\u0159e vymy\u0161len\u00e1, a rozhodn\u011b s n\u00edm po boku m\u011bl daleko lep\u0161\u00ed pozici, a\u017e zaklepe na dve\u0159e jak\u00e9koliv redakce, aby jim \u010dl\u00e1nek nab\u00eddl. Kdy\u017e to v\u0161echno provedou dopoledne pot\u00e9, co bude ve\u010der odvys\u00edl\u00e1na Kerner show, bude \u00fasp\u011bch zaru\u010den.<\/div>\n
„Dneska bych v\u00e1s r\u00e1d sly\u0161el, jak zn\u00edte v pln\u00e9 s\u00edle, a pak bychom se dohodli na spolupr\u00e1ci a ud\u011blali ten rozhovor, kdy\u017e budete souhlasit,“ dokon\u010dil sv\u016fj monolog Ebel.<\/div>\n
<\/div>\n
„To je perfektn\u00ed,“ paradoxn\u011b reagoval jen Paul, kter\u00e9ho se cel\u00e1 v\u011bc viditeln\u011b net\u00fdkala, Georg s Gustavem jen ohromen\u011b z\u00edrali. V podstat\u011b byli v \u0161oku.<\/div>\n
„Ale co ty?“ hlesl najednou ne\u0161\u0165astn\u011b Bill, zvedl o\u010di k Paulovi, kdy\u017e mu do\u0161lo, \u017ee se s n\u00edm v tomhle projektu v\u016fbec nepo\u010d\u00edt\u00e1. Byl jeho kamar\u00e1d a necht\u011bl, aby mu bylo znovu ubl\u00ed\u017eeno stejn\u011b jako v Genesis, kdy\u017e musel kapelu opustit.<\/div>\n
„Co j\u00e1? Se mnou si hlavu ned\u011blej,“ usm\u00e1l se na Billa Paul, „p\u016fjdu studovat,“ ujistil sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho kamar\u00e1da. Z Benova vypr\u00e1v\u011bn\u00ed mu do\u0161lo, \u017ee hlavn\u00ed impuls k dohod\u011b byla pro mana\u017eera dvoj\u010data, a on jako b\u00fdval\u00fd kytarista byl ze hry. Nec\u00edtil \u017e\u00e1dnou z\u00e1\u0161\u0165, vlastn\u011b se s t\u00edm sm\u00ed\u0159il u\u017e d\u00e1vno v Genesis, \u017ee kytara bude u\u017e jenom jeho kon\u00ed\u010dek, a kdy\u017e p\u0159em\u00fd\u0161lel o sv\u00e9 budoucnosti, jako profesion\u00e1ln\u00ed muzikant se nevid\u011bl. Kdy\u017e poslouchal Tomovo hran\u00ed, bylo mu jasn\u00e9, \u017ee je o t\u0159\u00eddu n\u00ed\u017e ne\u017e on. Tom m\u011bl p\u0159irozen\u00fd talent, a to bylo to, co se v tomhle p\u0159\u00edpad\u011b po\u010d\u00edtalo.<\/div>\n
<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 by v\u00e1s mohlo b\u00fdt p\u011bt,“ ozval se Benjamin v\u00e1hav\u011b, kdy\u017e vid\u011bl, co pr\u00e1v\u011b prob\u00edh\u00e1 mezi p\u011bti kluky. Tom ho upozornil, \u017ee s Paulem by mo\u017en\u00e1 mohl b\u00fdt trochu probl\u00e9m, ale netu\u0161il, jak se k tomu postav\u00ed, tak\u017ee to nechali a\u017e na setk\u00e1n\u00ed. „Mysl\u00ed\u0161, \u017ee bys zvl\u00e1dl kl\u00e1vesy?“ zeptal se Paula p\u0159es st\u016fl.<\/div>\n
„Co?“ zeptal se Paul, byl p\u0159ekvapen\u00fd. „To jako pi\u00e1no?“ ujistil se, \u017ee to dob\u0159e pochopil.<\/div>\n
„Jo, elektronick\u00fd klav\u00edr, syn\u0165\u00e1k,“ potvrdil Ebel.<\/div>\n
„V \u017eivot\u011b jsem to nezkou\u0161el,“ pokr\u010dil rameny Paul. „Ale j\u00e1 chci j\u00edt v\u00e1\u017en\u011b do \u0161koly. P\u016fjdu studovat. Ud\u011bl\u00e1m si maturitu a chci j\u00edt na psychologii, abych mohl uplatnit to, co jsem se u\u010dil u Kata, u\u017e jsem o tom mluvil se Svobodov\u00fdmi, je to p\u0159edb\u011b\u017en\u011b domluven\u00e9,“ vysv\u011btloval. „Se mnou si v\u00e1\u017en\u011b hlavu ned\u011blejte, nechci se \u017eivit hudbou,“ ukon\u010dil to.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ k\u00fdvl Ben, v\u011bc byla vy\u0159e\u0161en\u00e1. „Tak a\u017e se naj\u00edme,“ pono\u0159il l\u017e\u00edci do misky s pol\u00e9vkou, kterou jim mezit\u00edm \u010d\u00ed\u0161n\u00edk p\u0159ednostn\u011b donesl, „p\u016fjdete mi zahr\u00e1t.“<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b ti to nevad\u00ed?“ zeptal se Paula je\u0161t\u011b trochu smutn\u011b Bill, kdy\u017e se pozd\u011b ve\u010der na n\u00e1dvo\u0159\u00ed hotelu lou\u010dili. St\u00e1li trochu stranou, ostatn\u00ed se \u017eiv\u011b bavili u auta a prob\u00edrali podrobnosti \u010dasov\u00e9ho pl\u00e1nu, najednou byli v\u0161ichni nad\u0161en\u00ed a nat\u011b\u0161en\u00ed, a\u017e se kapela zase rozjede. Gustavovi s Georgem to sice chv\u00edli trvalo, ne\u017e se rozpov\u00eddali a pochopili, o co tady jde, zato te\u010f nev\u011bd\u011bli, kdy p\u0159estat.<\/div>\n
„Ne, v\u00e1\u017en\u011b ne,“ ujistil Billa Paul a sev\u0159el ho v n\u00e1ru\u010d\u00ed. „Hlavn\u011b na sebe d\u00e1vej pozor,“ popl\u00e1cal ho po z\u00e1dech.<\/div>\n
„M\u00e1m Toma,“ usm\u00e1l se Bill. „Ten m\u011b ochr\u00e1n\u00ed.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, je to na v\u00e1s vid\u011bt.“<\/div>\n
„Tak moc?“<\/div>\n
„No\u2026 pro toho, kdo v\u00ed, tak jo,“ usm\u00e1l se Paul. Vid\u011bl v Billov\u00fdch o\u010d\u00edch zbo\u017e\u0148ov\u00e1n\u00ed, kdykoliv se d\u00edval na Toma, snad mu i z\u00e1vid\u011bl, \u017ee n\u011bkoho takov\u00e9ho m\u00e1.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille, jedem,“ ozvalo se ze tmy dvora, motor auta u\u017e chv\u00edli ti\u0161e vrn\u011bl, aby se vnit\u0159ek vytopil, byl \u010das k odjezdu.<\/div>\n
„U\u017e jdu,“ zavolal t\u00edm sm\u011brem, „tak ahoj,“ l\u00edbnul Paula lehce na tv\u00e1\u0159, „brzy zase p\u0159ijedeme,“ sl\u00edbil a rozeb\u011bhl se tmou za sv\u00fdm bratrem.<\/div>\n
„Ahoj,“ zvedl Paul ruku na pozdrav a sledoval, jak auto odj\u00ed\u017ed\u00ed.<\/div>\n
„Ty vole, to je \u00fa\u017easn\u00fd,“ dob\u011bhl k n\u011bmu Georg, za n\u00edm Gustav, u\u017e byli cel\u00ed promrzl\u00ed, pot\u0159ebovali do tepla.<\/div>\n
„My budeme fakt hr\u00e1t,“ povysko\u010dil radostn\u011b buben\u00edk.<\/div>\n
„Jo!“ za\u0159vali oba na celou vstupn\u00ed halu a tleskli si vz\u00e1jemn\u011b do dlan\u00ed.<\/div>\n
„Jak mal\u00fd kluci\u2026“ uchechtl se Paul, kdy\u017e zav\u00edral dve\u0159e.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill spal Tomovi na rameni, kdy\u017e vj\u00ed\u017ed\u011bli do ulic Berl\u00edna, Sascha vep\u0159edu z\u00edval, Benjamin si potichu p\u00edskal s pu\u0161t\u011bn\u00fdm r\u00e1diem, soust\u0159edil se na \u0159\u00edzen\u00ed, a Tom vzadu p\u0159em\u00fd\u0161lel. Na rozd\u00edl od Billa nemohl z toho v\u0161eho usnout. Pr\u00e1v\u011b se mu plnil jeho \u017eivotn\u00ed sen, a on necht\u011bl prop\u00e1snout ani vte\u0159inu, cht\u011bl si to v\u0161echno naplno u\u017e\u00edt. Nakonec ten \u00fanos bude m\u00edt v jeho \u017eivot\u011b pozitivn\u00ed vliv i na kari\u00e9ru, nejen na to, \u017ee d\u00edky tomu na\u0161el svoje ztracen\u00e9 dvoj\u010de. Kdy\u017e si to tak v\u0161echno prom\u00edtal zp\u00e1tky, jeho rozhodnut\u00ed j\u00edt na konkurz a posl\u00e9ze \u00fat\u011bk z domova, bylo zat\u00edm to nejlep\u0161\u00ed, co kdy v \u017eivot\u011b ud\u011blal. Jak se \u0159\u00edk\u00e1, v\u0161echno \u0161patn\u00e9, pro n\u011bco dobr\u00e9. V jeho p\u0159\u00edpad\u011b se to potvrdilo bezezbytku.<\/div>\n
<\/div>\n
Hned pot\u00e9, co se v hotelu Isabella naob\u011bdvali, ode\u0161li Benjaminovi zahr\u00e1t do zku\u0161ebny, a vlastn\u011b po celou tu dobu prob\u00edhal Sasch\u016fv v\u00fdslech, kter\u00fd si nahr\u00e1val na diktafon, aby z toho pak ud\u011blal \u010dl\u00e1nek. Georg vyhrabal z beden, kter\u00e9 sem z Genesis p\u0159est\u011bhovali, jejich nahr\u00e1vky, kter\u00e9 se pou\u017e\u00edvaly na m\u0161e, kdy\u017e skupina nemohla hr\u00e1t, a p\u0159edal je Benovi, aby je mohl vyu\u017e\u00edt pro vyjedn\u00e1v\u00e1n\u00ed s hudebn\u00edm vydavatelstv\u00edm. Ka\u017edou chvilku jim odn\u011bkud bleskl do o\u010d\u00ed Sascha, kter\u00fd ne\u00fanavn\u011b fotil, aby m\u011bl k \u010dl\u00e1nku co nejv\u00edce materi\u00e1lu, za chv\u00edli u\u017e si toho ani nev\u0161\u00edmali a uvolnili se, tak\u017ee pak na fotk\u00e1ch vypadali p\u0159irozen\u011bji.<\/div>\n
Kdy\u017e si pozd\u011bji pl\u00e1cli na spolupr\u00e1ci, sl\u00edbil Benjamin, \u017ee p\u0159\u00ed\u0161t\u011b p\u0159iveze smlouvu, aby ji kluci v\u0161ichni podepsali, a v tu chv\u00edli p\u0159i\u0161li na jeden z\u00e1sadn\u00ed nedostatek. Skupina nem\u011bla jm\u00e9no.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jak se vlastn\u011b jmenujete?“ zeptal se Benjamin, kdy\u017e si zapsal nacion\u00e1le v\u0161ech \u010dlen\u016f kapely, aby je p\u0159edal sv\u00e9mu pr\u00e1vn\u00edkovi.<\/em><\/div>\n
„Nijak,“ pokr\u010dil rameny Tom. Taky se na to ptal, kdy\u017e p\u0159i\u0161el do Genesis, ale pak pochopil, \u017ee kdy\u017e je jen jedna skupina, je to prost\u011b skupina. Nen\u00ed t\u0159eba j\u00ed d\u00e1vat jak\u00e9koliv jm\u00e9no.<\/em><\/div>\n
„Hm, ale my v\u00e1s mus\u00edme u\u017e nab\u00edzet jako hotovou skupinu, a bez n\u00e1zvu jako byste nebyli,“ zamra\u010dil se Ebel. „Mus\u00edme n\u011bco vymyslet.“<\/em><\/div>\n
„Co t\u0159eba Genesis?“ logicky nab\u00eddl n\u00e1zev Gustav.<\/em><\/div>\n
„Hmm, to by mysl\u00edm dost nepro\u0161lo,“ zachechtal se Sascha a Benjamin se k n\u011bmu hned p\u0159idal. „To u\u017e je p\u011btat\u0159icet let obsazen\u00fd,“ dodal, kdy\u017e si v\u0161iml nech\u00e1pav\u00fdch pohled\u016f t\u0159\u00ed kluk\u016f.<\/em><\/div>\n
Tom se k nim p\u0159idal aspo\u0148 \u00fasm\u011bvem. Vybavilo se mu, jak se vzbudil na m\u00ednus p\u011btce u Kata, a prvn\u00ed, na co si vzpomn\u011bl, kdy\u017e si p\u0159e\u010detl n\u00e1zev sekty na sv\u00e9m triku, byla pr\u00e1v\u011b tahle skupina.<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„Tak u\u017e se jmenuje jedna britsk\u00e1 kapela,“ objasnil Tom kluk\u016fm sm\u00edch novin\u00e1\u0159e a mana\u017eera.<\/em><\/div>\n
„Mimochodem, tihle slavn\u00ed britov\u00e9 maj\u00ed skv\u011bl\u00e9ho zp\u00edvaj\u00edc\u00edho buben\u00edka,“ oto\u010dil se ke Gustavovi Ben, „Phil Collins se jmenuje, n\u011bkdy si ho poslechni. Vlastn\u011b na n\u011b m\u016f\u017eeme zaj\u00edt, zrovna se dali po letech znovu dohromady a v \u010dervnu vyj\u00ed\u017ed\u011bj\u00ed na tour, budou hr\u00e1t p\u00e1r koncert\u016f i v N\u011bmecku. Tak\u017ee i kdy\u017e by se Genesis fakt hodilo, mus\u00edme vymyslet n\u011bco jin\u00e9ho, co bude zn\u00edt sv\u011btov\u011b. Tak p\u0159em\u00fd\u0161lejte, p\u00e1nov\u00e9.“<\/em><\/div>\n
„Kdy\u017e jsem byl malej, cht\u011bl jsem m\u00edt skupinu Devilish, vymysleli jsme to s Andym,“ usm\u00e1l se po chvilce Tom, „ale to je blb\u00fd,“ zam\u00edtl to rovnou s\u00e1m. Dnes u\u017e mu to zn\u011blo divn\u011b.<\/em><\/div>\n
„To nen\u00ed tak stra\u0161n\u00fd, ale taky nic extra,“ uva\u017eoval nad t\u00edm chvilku Ben. „Mus\u00ed to lidi upoutat a m\u011bli by si to na prvn\u00ed poslech zapamatovat. Nakonec, \u010d\u00edm blb\u011bj\u0161\u00ed to bude, t\u00edm l\u00edp,“ zasm\u00e1l se.<\/em><\/div>\n
„Jak blb\u011bj\u0161\u00ed?“ podivil se Bill. „P\u0159ece se nebudeme jmenovat blb\u011b, ne?“ skoro se vyd\u011bsil.<\/em><\/div>\n
„T\u0159eba Krtci, to by se bezva hodilo,“ p\u0159idal svou tro\u0161ku do ml\u00fdna ironicky Georg. „Nebo rovnou Kluci z d\u00edry,“ rozesm\u00e1l se, kdy\u017e mu tenhle n\u00e1pad doputoval do hlavy. „Je to dostate\u010dn\u011b blb\u00fd?“ zeptal se Bena.<\/em><\/div>\n
„No\u2026“ chvilku se mana\u017eer tv\u00e1\u0159il, jako \u017ee o t\u00e9 mo\u017enosti uva\u017euje, ale pak se rozesm\u00e1l. „To je blb\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e je t\u0159eba.“<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Chv\u00edli je\u0161t\u011b h\u00e1zeli mo\u017enosti jeden p\u0159es druh\u00e9ho, ale nemohli se na ni\u010dem shodnout. Co jednomu p\u0159i\u0161lo dobr\u00e9, ostatn\u00ed zam\u00edtli. A\u017e p\u0159i\u0161el Sascha s geni\u00e1ln\u00edm n\u00e1padem. Ka\u017ed\u00fd z kluk\u016f nap\u00ed\u0161e na l\u00edste\u010dky deset slov, kter\u00e1 si mysl\u00ed, \u017ee se do n\u00e1zvu skupiny hod\u00ed, a pak vylosuj\u00ed dv\u011b nebo t\u0159i, kter\u00e1 dohromady daj\u00ed n\u00e1zev skupiny. Pokud nic smyslupln\u00e9ho nevznikne, budou losovat do t\u00e9 doby, dokud bude z \u010deho a nenastane alespo\u0148 nadpolovi\u010dn\u00ed shoda v\u0161ech \u010dty\u0159. Mana\u017eer dostal poradn\u00ed hlas, kter\u00fd mohl zvr\u00e1tit rozhodnut\u00ed, pokud to bude nerozhodn\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
„Vy volov\u00e9, kdo jste tam napsal ten „make-up“?“ zvedl o\u010di od vylosovan\u00e9ho l\u00edste\u010dku Tom, ani\u017e by si hned uv\u011bdomil, kdo bude nejpravd\u011bpodobn\u011bj\u0161\u00edm autorem.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1,“ \u0161pitl trochu provinile Bill, „\u0159eklo se, \u017ee to m\u00e1 b\u00fdt blb\u00fd, ne?“ pokr\u010dil rameny, na\u010de\u017e se v\u0161ichni rozchechtali v\u010detn\u011b Billa.<\/em><\/div>\n
„Zaho\u010f to, pros\u00edm t\u011b, vylosuju n\u011bco dal\u0161\u00edho,“ vydal povel Georg, kdy\u017e se dosm\u00e1li, „douf\u00e1m, \u017ees tam dal taky \u0159asenku a barvu na vlasy,“ poznamenal je\u0161t\u011b skepticky sm\u011brem k Billovi a hm\u00e1tnul do Tomovy k\u0161iltovky, kter\u00e1 slou\u017eila jako osud\u00ed. Byl na \u0159ad\u011b.<\/em><\/div>\n
„Hotel,“ nahl\u00e1sil, kdy\u017e rozbalil pap\u00edrek. „To je taky blb\u00fd,“ hodil l\u00edste\u010dek doprost\u0159ed stolu.<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d?“ ozval se Benjamin, „aspo\u0148 je to norm\u00e1ln\u00ed slovo,“ pokr\u010dil rameny. „Sice nic moc, ale ka\u017edej hotel m\u00e1 n\u011bjak\u00fd jm\u00e9no, tak pro\u010d ne?“<\/em><\/div>\n
„Je to sice blb\u00fd,“ ozval se Tom, „ale lep\u0161\u00ed ne\u017e make-up, to je fakt,“ pok\u00fdval. Gustav u\u017e mezit\u00edm vyt\u00e1hl dal\u0161\u00ed l\u00edste\u010dek.<\/em><\/div>\n
„Vesm\u00edr,“ p\u0159e\u010detl nahlas. „Hotel Vesm\u00edr,“ spojil hned ty dva n\u00e1zvy dohromady. „P\u011bkn\u011b debiln\u00ed,“ dodal k tomu, ani\u017e by se usm\u00e1l, tohle mu v\u00e1\u017en\u011b vtipn\u00e9 nep\u0159ipadalo. Za\u010d\u00ednal pochybovat, \u017ee t\u00edmhle stylem daj\u00ed je\u0161t\u011b dneska n\u011bco dohromady.<\/em><\/div>\n
„M\u00e1\u0161 pravdu,“ k\u00fdvl mana\u017eer. „Tak te\u010f ty, Bille,“ k\u00fdvl na zp\u011bv\u00e1ka. „A dej si z\u00e1le\u017eet.“<\/em><\/div>\n
„Orel,“ zklaman\u011b p\u0159e\u010detl dal\u0161\u00ed slovo Bill.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Takhle pokra\u010dovali je\u0161t\u011b osm kol, vytahovali v\u0161echny nesmysly, kter\u00e9 je napadaly, kdy\u017e sv\u00e1 slova na pap\u00edrky psali, a dost se p\u0159itom bavili. Neutr\u00e1ln\u00ed slova jako „nebe“, „hv\u011bzda“, „mo\u0159e“, „slunce“, a dokonce i „m\u011bs\u00edc“, aby to bylo skoro komplet, sice nebyla tak \u0161patn\u00e1, ale nikomu se to v \u017e\u00e1dn\u00e9m spojen\u00ed nel\u00edbilo, p\u0159i\u0161lo jim to p\u0159\u00edli\u0161 poetick\u00e9 na mladou rockovou skupinu. V tomhle „hotel“ zat\u00edm po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b vedl.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak Bille, vyt\u00e1hni kone\u010dn\u011b n\u011bco norm\u00e1ln\u00edho,“ povzbuzoval Sascha zp\u011bv\u00e1ka, kdy\u017e u\u017e v \u010depici zb\u00fdvalo posledn\u00edch p\u011bt pap\u00edrk\u016f, u\u017e jen jedno kolo a bude konec. Nap\u011bt\u00ed stoupalo, v\u0161ichni \u010dekali, kdy kone\u010dn\u011b p\u0159ijde n\u011bco, co zapadne k v\u0161eobecn\u011b p\u0159ijat\u00e9mu slovu „hotel“. Novin\u00e1\u0159 celou akci pe\u010dliv\u011b monitoroval, ka\u017ed\u00e9 vyta\u017een\u00e9 slovo vyfotil, aby to pozd\u011bji mohl pou\u017e\u00edt do sv\u00e9 report\u00e1\u017ee, kdyby se ujalo. Kdo z novin\u00e1\u0159\u016f o sob\u011b m\u016f\u017ee \u0159\u00edct, \u017ee byl u vym\u00fd\u0161len\u00ed n\u00e1zvu skupiny? Byl napjat\u00fd stejn\u011b jako kluci kolem stolu.<\/em><\/div>\n
„Tokio?“ p\u0159e\u010detl Bill sp\u00ed\u0161 s otazn\u00edkem v hlase, kdy\u017e rozbalil pap\u00edrek, to slovo mu nic moc ne\u0159\u00edkalo, ale podv\u011bdom\u00ed mu napov\u011bd\u011blo, \u017ee u\u017e ho n\u011bkdy sly\u0161el. Jo, v zem\u011bpise, do\u0161lo mu. „To je n\u011bjak\u00fd m\u011bsto, ne?“ kone\u010dn\u011b si vzpomn\u011bl a rozhl\u00e9dl se kolem sebe.<\/em><\/div>\n
„Jo, to je hlavn\u00ed m\u011bsto Japonska,“ p\u0159ik\u00fdvl Tom, „to jsem tam dal j\u00e1,“ hned se p\u0159ihl\u00e1sil k autorstv\u00ed. „Tohle m\u011bsto m\u011b v\u017edycky fascinovalo, n\u011bkdy bych se tam r\u00e1d pod\u00edval, ale je to daleko, tak\u017ee d\u011bsn\u011b drah\u00fd.“ Zd\u016fvodnil v\u0161em svou volbu.<\/em><\/div>\n
„Hele, to nen\u00ed \u0161patn\u00fd. „Hotel Tokio“ zn\u00ed celkem dob\u0159e,“ uva\u017eoval mana\u017eer.<\/em><\/div>\n
„To zn\u00ed blb\u011b,“ ozval se Gustav.<\/em><\/div>\n
„A co to prohodit?“ navrhl Bill. „Jako d\u00e1t to m\u011bsto prvn\u00ed a za to ten hotel, kdy\u017e jsme se na n\u011bm shodli. Mn\u011b se l\u00edb\u00ed to slovo, jak zn\u00ed,“ usm\u00e1l se a n\u011bkolikr\u00e1t nov\u011b oto\u010den\u00e9 souslov\u00ed nahlas zopakoval.<\/em><\/div>\n
„No\u2026“ ozval se Gustav. „To je o malinko lep\u0161\u00ed, ale stejn\u011b je to blb\u00fd,“ zak\u0159enil se.<\/em><\/div>\n
„A to je p\u0159esn\u011b to, co jsme pot\u0159ebovali,“ uzav\u0159el debatu Ben.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Tom se v duchu usm\u00edval, kdy\u017e na to vzpom\u00ednal. Cel\u00e1 akce trvala \u010dty\u0159icet minut, zasm\u00e1li se u toho, i se trochu poh\u00e1dali, kdy\u017e ka\u017ed\u00fd prosazoval to svoje slovo, a p\u0159i z\u00e1v\u011bre\u010dn\u00e9m hlasov\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 skon\u010dilo opravdu tak, jak p\u0159edpov\u00eddal Sascha, kdy\u017e navrhl jako rozhod\u010d\u00edho Bena, to bylo nerozhodn\u011b dva dva. Dvoj\u010data proti buben\u00edkovi a bas\u00e1kovi. Cel\u00e9 to rozsekl mana\u017eer, kdy\u017e se p\u0159idal na stranu dvoj\u010dat, a G\u00e9\u010dk\u016fm nezbylo, ne\u017e to vzd\u00e1t. Od t\u00e9hle chv\u00edle se jmenovali Tokio Hotel a pod t\u00edmhle jm\u00e9nem je Benjamin se Saschou nab\u00eddnou vydavatelsk\u00e9 firm\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e auto zastavilo na \u010dervenou, Bill se probral.<\/div>\n
„U\u017e jsme tu?“ za\u0161eptal chraplav\u00fdm hlasem Tomovi do ucha.<\/div>\n
„Jo, za chvilku jsme u hotelu,“ potvrdil Tom a nen\u00e1padn\u011b l\u00edbnul sv\u00e9 dvoj\u010de do vlas\u016f.<\/div>\n
„Tokio hotelu?“ usm\u00e1l se Bill, hned si vzpomn\u011bl, co si dnes ve\u010der vybojovali za n\u00e1zev.<\/div>\n
„Sp\u00ed\u0161 u Berl\u00edn hotelu, ale hlavn\u00ed je, \u017ee jsou tam na\u0161e postele,“ usm\u00e1l se Tom.<\/div>\n
„A pe\u0159iny,“ z\u00edvl Bill.<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 jsi celou cestu chr\u00e1pal,“ podivil se na oko Tom a po Billov\u011b vzoru z\u00edvl.<\/div>\n
„J\u00e1 nechr\u00e1pu,“ prot\u00e1hl se zp\u011bv\u00e1k. „Jen ob\u010das vrn\u00edm,“ p\u0159itulil se zp\u00e1tky k Tomovu rameni.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ popl\u00e1cal ho Tom po stehn\u011b, „hlavn\u011b kdy\u017e m\u00e1\u0161 r\u00fdmu,“ vzpomn\u011bl na jednu z v\u00e1no\u010dn\u00edch noc\u00ed, kterou skoro celou promlaskal, aby sv\u00e9 hlu\u010dn\u00e9 dvoj\u010de aspo\u0148 na chvilku zti\u0161il. „Stejn\u011b t\u011b miluju,“ \u0161eptl mu do ucha, kdy\u017e auto zastavilo u hotelov\u00e9ho vchodu.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak p\u00e1nov\u00e9, jste doma, vystupovat,“ oto\u010dil se Benjamin akor\u00e1t ve chv\u00edli, kdy se oba brat\u0159i od sebe odt\u00e1hli, jako by to m\u011bli na vte\u0159inu vypo\u010d\u00edtan\u00e9.<\/div>\n
„Tak dobrou, chlapi,“ p\u0159idal se Sascha, „zavol\u00e1me si, p\u0159ijdu za v\u00e1mi s t\u00edm rozhovorem,“ promluvil ke v\u0161em t\u0159em. „Snad to v\u0161echno vyjde,“ dodal.<\/div>\n
„To mus\u00ed vyj\u00edt,“ potvrdil sebev\u011bdom\u011b Ebel, „dobrou,“ zavolal je\u0161t\u011b na dvoj\u010data, ne\u017e se zabouchly dve\u0159e a chlapci zmizeli ve dve\u0159\u00edch hotelu.<\/div>\n
„Douf\u00e1m,“ p\u0159ik\u00fdvl Sascha.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee jsme objevili zlatej poklad,“ usm\u00e1l se na n\u011bj Ben. „Jen ho mus\u00edme opatrovat jako oko v hlav\u011b, aby n\u00e1m ho n\u011bkdo nevykopal d\u0159\u00edv, ne\u017e si ho pojist\u00edme smlouvou,“ nastartoval a rozjel se sm\u011brem k Saschovu hotelu.<\/div>\n

<\/em><\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule „Nazd\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1r,“ zn\u011blo \u010dty\u0159hlasem radostn\u011b bavorsk\u00fdmi lesy, kdy\u017e se po del\u0161\u00edm odlou\u010den\u00ed kone\u010dn\u011b znovu setkali \u010dlenov\u00e9 kapely. V\u00edtali se na n\u00e1dvo\u0159\u00ed, sledov\u00e1ni zv\u011bdav\u011b v\u0161emi, co byli zrovna venku, a u\u017e\u00edvali si nov\u011b napadl\u00fd sn\u00edh. Obyvatel\u00e9 hotelu Isabella se pak v\u011bt\u0161inou po<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[428],"tags":[],"class_list":["post-5715","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-genesis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5715","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5715"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5715\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5715"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5715"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5715"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}