{"id":5728,"date":"2012-10-18T16:00:00","date_gmt":"2012-10-18T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5712"},"modified":"2012-10-18T16:00:00","modified_gmt":"2012-10-18T15:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-ii-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/10\/18\/zeiten-andern-dich-ii-14\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich II 14."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong> <\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e se jeden den v t\u00fddnu vyskytnu doma zcela bez Toma, nechce se mi jen tak le\u017eet, jenom proto\u017ee jsem nachlazen\u00fd, a\u010dkoliv je to u\u017e mnohem lep\u0161\u00ed. Tak\u017ee se rozhodnu, \u017ee obvol\u00e1m v\u0161echna kade\u0159nictv\u00ed, abych si zaru\u010dil, \u017ee budu ost\u0159\u00edh\u00e1n je\u0161t\u011b dnes. Ano, mus\u00edm to jednou prost\u011b ud\u011blat. Pot\u00e9, co mi hned v druh\u00e9m kade\u0159nictv\u00ed sl\u00edb\u00ed, \u017ee mi ud\u011blaj\u00ed v\u0161e, co budu cht\u00edt, a \u017ee mohu p\u0159ij\u00edt za hodinu, usad\u00edm se spokojen\u011b na gau\u010d a jen p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm o tom, zda to je\u0161t\u011b zavolat Tomovi. Ale pro\u010d mu to nenechat jako p\u0159ekvapen\u00ed?<\/p>\n

„Spokojen?“ zept\u00e1 se mne kade\u0159n\u00edk a j\u00e1 se cel\u00fd nat\u011b\u0161en\u00fd oto\u010d\u00edm k zrcadlu.
„Wow!“ je jedin\u00e9, co jsem hned schopn\u00fd \u0159\u00edct.
„Wow jako dobr\u00e9, nebo wow jako co jste to ud\u011blal?“ vtipkuje kade\u0159n\u00edk, kdy\u017e vid\u00ed m\u016fj tot\u00e1ln\u011b nad\u0161en\u00fd v\u00fdraz, kdy se sna\u017e\u00edm vlasy zachytit mezi prsty.
„Je to \u00fa\u017easn\u00fd!“
„To jsem moc r\u00e1d. Mysl\u00edm, \u017ee je to pro v\u00e1s ohromn\u00e1 zm\u011bna a vypad\u00e1 to skv\u011ble.“
„Ne\u010dekal jsem to, ale jo, vypad\u00e1 to skv\u011ble. D\u011bkuju.“<\/p>\n

V pozdn\u00ed odpoledne doma m\u00e1m pocit, \u017ee stoj\u00edm st\u00e1le jen p\u0159ed zrcadlem a usm\u00edv\u00e1m se na sebe jak blbe\u010dek. Jsem z toho sest\u0159ihu tak nad\u0161en\u00fd, \u017ee m\u00e1lem poskakuji. Te\u010f je\u0161t\u011b jsem zv\u011bdav, jak se na to bude tv\u00e1\u0159it Tom. Ne, nejsem zv\u011bdav, mus\u00ed p\u0159eci b\u00fdt tak\u00e9 nad\u0161en\u00fd. Mus\u00ed! Kdy\u017e se kone\u010dn\u011b ozvou dve\u0159e. A s ne zrovna hezk\u00fdm t\u00f3nem. P\u0159\u00edmo s bouchnut\u00edm. Ne sice siln\u00fdm, ale i p\u0159esto u\u017e z koupelny na Toma starostliv\u011b zavol\u00e1m, ne\u017e se mu uk\u00e1\u017eu.<\/div>\n

\n
„Co se stalo?“
„Ne ne ne, o tom idiotovi u\u017e dneska nechci sly\u0161et!“ Trochu zklaman\u011b vydechnu.
„Je to tak moc hrozn\u00fd?“
„Nech\u00e1pu, jak si otec m\u016f\u017ee nechat ve firm\u011b takov\u00fdhle lidi. Nemo\u017en\u00fd, v\u00e1\u017en\u011b!“
„A m\u00e1\u0161 n\u00e1ladu na p\u0159ekvapen\u00ed?“ ozvu se st\u00e1le je\u0161t\u011b z koupelny a nad\u011bjn\u011b o\u010dek\u00e1v\u00e1m odpov\u011b\u010f. Sly\u0161\u00edm jen Toma, jak frustrovan\u011b vydechne a zapne v kuchyni k\u00e1vovar.<\/p>\n

„Promi\u0148. M\u00e1\u0161 pro m\u011b p\u0159ekvapen\u00ed?“ povol\u00ed jeho nap\u011bt\u00ed a j\u00e1 kone\u010dn\u011b vylezu z koupelny.
„Ne, tos neud\u011blal!“ zavrt\u00ed jen hlavou a nic v\u00edc ne\u0159ekne. Po chvilce ale nasad\u00ed \u00fasm\u011bv, a tak mu ho oplat\u00edm.
„Musel jsem to kone\u010dn\u011b ud\u011blat.“
„Ani mali\u010dko si se nezm\u00ednil, \u017ee u\u017e dneska,“ \u0161pitne, kdy\u017e u\u017e ke mn\u011b p\u0159ijde, aby si vlasy taky mohl prohl\u00e9dnout zbl\u00edzka a prohr\u00e1bnout.
„L\u00edb\u00ed se ti to, nebo je to velk\u00e1 katastrofa?“ nahod\u00edm, kdy\u017e se st\u00e1le nedo\u010dk\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00e9 reakce.
„Vypad\u00e1 to dob\u0159e. Bude to o zvyku, ale vypad\u00e1 to dob\u0159e. Jako by to k tob\u011b u\u017e n\u011bjak pat\u0159ilo d\u00e1vno,“ usm\u011bje se a neust\u00e1le p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00ed m\u00e9 strany, kde m\u00e1m vlasy zkr\u00e1cen\u00e9 nejv\u00edc.
„Jsem z toho nad\u0161enej. Ne\u010dekal jsem, \u017ee to bude a\u017e takhle dob\u0159e vypadat.“
„Budu si jen muset zvyknout, \u017ee m\u011b nebude v noci nic \u0161imrat,“ v\u011bnuje mi polibek, kdy\u017e se ale j\u00e1 u\u0161kl\u00edbnu.
„No tak, nedal jsem je p\u0159eci pry\u010d v\u0161echny, tohle t\u011b m\u016f\u017ee \u0161imrat a\u017e kampak,“ s\u00e1hnu si na vrchol hlavy, abych prohr\u00e1bl to, co tam z\u016fstalo.<\/p>\n

„L\u00edb\u00ed se mi to, v\u00e1\u017en\u011b.“
„To jsem r\u00e1d,“ pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i a jen se starostliv\u011b opt\u00e1m, „v\u0161echno v pohod\u011b?“
„Hned od z\u00edtra odm\u00edt\u00e1m s t\u00edm chl\u00e1pkem, co tam d\u0159ep\u00ed jenom na zadku, m\u00edt cokoliv spole\u010dn\u00e9ho. Ale na n\u011bho, na rozd\u00edl ode m\u011b, ur\u010dit\u011b doma ne\u010dek\u00e1 takov\u00e9hle mil\u00e9 p\u0159ekv\u00e1pko, tak\u017ee v\u0161echno ostatn\u00ed pro dne\u0161ek h\u00e1z\u00edm za hlavu.“
„D\u011bkuju.“
„Nechce\u0161 taky kafe? Ooo moment, ty m\u00e1\u0161 sv\u016fj \u010daj, kter\u00e9ho\u2026,“ ohl\u00e9dne se po konvici zdravotn\u00edho \u010daje, kterou mi p\u0159ipravil ji\u017e r\u00e1no, „ses t\u00e9m\u011b\u0159 ani nedotkl!“ Vr\u00e1t\u00ed mi k\u00e1rav\u00fd pohled, ale stejn\u011b se rozesm\u011bje.
„Je hnusnej!“ oponuju hned.
„Ale ty jsi nemocnej, a s\u00e1m moc dob\u0159e v\u00ed\u0161, \u017ee tenhle \u010daj funguje \u00fapln\u011b skv\u011ble.“
„Uhh, jinak jsem ale poctiv\u011b pil cel\u00fd den,“ p\u0159ik\u00fdvnu s \u00fasm\u011bvem, uklidn\u00edm jeho obavy a od\u0161krtnu jednu z polo\u017eek, kterou mi r\u00e1no nak\u00e1zal.
„Jen aby, jen aby,“ mrkne a dojde si pro sv\u016fj hrnek s kafem.
„Mo\u017en\u00e1 \u017ee bych si to kafe dal, ale kdy\u017e bych m\u011bl sv\u016fj hrnek, komu bych up\u00edjel ml\u00e9\u010dnou p\u011bnu?“
„Oh ne, u\u017e zase,“ rozesm\u011bje se, „za\u010dnu ti vyr\u00e1b\u011bt p\u011bnu zvl\u00e1\u0161\u0165 do hrnku.“
„Je\u0161t\u011b jsi ale neza\u010dal,“ vyzvednu si cestou l\u017ei\u010dku, abych se okam\u017eit\u011b vrhnul na p\u011bnu na jeho kafi.
„Hej!“ ohrad\u00ed se okam\u017eit\u011b, ale to j\u00e1 u\u017e spokojen\u011b vstr\u010d\u00edm l\u017ei\u010dku do pusy a u\u017e\u00edv\u00e1m si ten v\u00edt\u011bzn\u00fd pohled do jeho o\u010d\u00ed.
„Nep\u016fjdeme se dneska naj\u00edst ven?“
„Taky jsem o n\u011b\u010dem podobn\u00e9m uva\u017eoval.“
„Budu hned hotov\u00fd,“ ujmu se toho okam\u017eit\u011b a p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se vrhnu do lo\u017enice, mu ukradnu je\u0161t\u011b jednu l\u017ei\u010dku p\u011bny.<\/p>\n

„Ty kalhoty, kde jsem je vid\u011bl?“ prohl\u00e9dne si mne Tom, kdy\u017e do p\u00e1r minut vyjdu z lo\u017enice zcela p\u0159ipraven\u00fd a oble\u010den\u00fd nav\u0161t\u00edvit dnes spole\u010dnost.
„Jsou skv\u011bl\u00fd, \u017ee?“
„Na tob\u011b jo,“ usm\u011bje se a jen s mrknut\u00edm proto\u010d\u00ed kl\u00ed\u010dky od auta na prst\u011b, ne\u017e vklouzne do bot.
„Jsou z toho prvn\u00edho focen\u00ed.“
„Jo vlastn\u011b,“ uv\u011bdom\u00ed si, „co Patrick?“
„Volal jsem mu, \u017ee jsem nemocn\u00fd a odlo\u017eil jsem v\u0161echno na p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed t\u00fdden. Mohl bych j\u00edt, ale ani se mi nechce, proto\u017ee nechci na fotk\u00e1ch vypadat takhle.“
„Vypad\u00e1\u0161 norm\u00e1ln\u011b.“
„S m\u00fdm \u0161t\u011bst\u00edm bych v den, kdy bych na focen\u00ed k\u00fdvnul, se r\u00e1no probudil \u00fapln\u011b otekl\u00fd, s pln\u00fdm nosem a napuchl\u00fdma o\u010dima.“ Tom se sm\u00edchem za\u010dne p\u0159ikyvovat.
„Ur\u010dit\u011b.“<\/p>\n

„Rozmyslel jsem se,“ vzdychnu, kdy\u017e u\u017e sed\u00edme v restauraci a \u010dek\u00e1me na na\u0161e objednan\u00e9 j\u00eddlo. Tom mne nech\u00e1 pokra\u010dovat, a proto ho nenech\u00e1m \u010dekat. „Rozmyslel jsem se, \u017ee bych vlastn\u011b mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b jednou, i kdyby to m\u011blo b\u00fdt naposled, t\u00e1tu cht\u011bl vid\u011bt.“
„To zn\u00ed dob\u0159e, co ti v tom br\u00e1n\u00ed?“
„Pr\u00e1v\u011b \u017ee nic, jen j\u00e1 m\u00e1m nutk\u00e1n\u00ed to vyto\u010den\u00e9 \u010d\u00edslo v\u017edy zru\u0161it d\u0159\u00edve, ne\u017e se s n\u00edm spoj\u00edm.“
„M\u011bl bys to zkusit, nikdy nem\u016f\u017ee\u0161 v\u011bd\u011bt, co ti to p\u0159inese.“
„Nebo taky vezme.“
„Tohle ti mus\u00ed jen p\u0159in\u00e9st, proto\u017ee kdy\u017e ti to nic nep\u0159inese, tak se prost\u011b sbal\u00ed\u0161 a nemus\u00ed\u0161 ho vid\u011bt u\u017e nikdy.“
„Asi jo. Asi to chci zkusit. \u0158\u00edkal, \u017ee se te\u010f dva m\u011bs\u00edce bude zdr\u017eovat v Berl\u00edn\u011b.“
„Mohli bychom do Berl\u00edna jet. Vlastn\u011b to je dobr\u00fd d\u016fvod, pro\u010d Berl\u00edn nav\u0161t\u00edvit.“
„Na\u0161el jsem je\u0161t\u011b jeden perfektn\u00ed byt, m\u016f\u017eeme zavolat, \u017ee bychom si ho cht\u011bli prohl\u00e9dnout.“
„A pak m\u00e1me vybran\u00e9 ty dva. Kdyby vy\u0161ly v\u0161echny prohl\u00eddky, bylo by hned v\u00edc d\u016fvod\u016f, pro\u010d se sbalit okam\u017eit\u011b dnes, a jet.“
„M\u00e1me \u010das a\u017e do ned\u011ble. Spali bychom v aut\u011b,“ nadchnu se z toho n\u00e1padu.
„V aut\u011b? Blbost,“ zasm\u011bje se.
„Dob\u0159e, dob\u0159e, tak se\u017eeneme narychlo n\u011bjak\u00fd ubytov\u00e1n\u00ed,“ m\u00e1vnu nad t\u00edm s \u00fasm\u011bvem rukou, „ale museli bychom nejprve v\u0161echno obvolat, a to nev\u00edm, jestli se n\u00e1m poda\u0159\u00ed je\u0161t\u011b dnes, pokud je u\u017e ve\u010der.“<\/p>\n

„Chce\u0161 jet nebo ne?“
„Jo, ale…“
„Tak nepl\u00e1nuj co by kdyby. Beztak u\u017e jsme pekeln\u011b dlouho nevyjeli jenom tak n\u011bkam.“
„Vlastn\u011b by mi nevadilo tr\u00e1vit p\u00e1r noc\u00ed v Berl\u00edn\u011b, jen tak.“ Jsem \u0161\u00edlen\u011b nad\u0161en\u00fd z toho n\u00e1padu, proto\u017ee od doby, co jsme se s Tomem shodli na tom, \u017ee chceme v budoucnosti studovat a \u017e\u00edt v Berl\u00edn\u011b, se t\u011b\u0161\u00edm jen na ty kouzeln\u00e9 noci, co se budeme proch\u00e1zet tich\u00fdm m\u011bstem.
„Vyraz\u00edme hned po ve\u010de\u0159i?“ usm\u011bje se nad\u0161en\u011b.
„Vyraz\u00edme hned po ve\u010de\u0159i,“ p\u0159ik\u00fdvnu, „a ty chce\u0161 jet p\u0159es noc?“
„A uvid\u00edme v\u00fdchod slunce u br\u00e1ny.“
„Ach, ty um\u00ed\u0161 b\u00fdt tak roztomil\u00fd, kdy\u017e chce\u0161,“ zasm\u011bju se.<\/p>\n

Nakonec vyj\u00ed\u017ed\u00edme asi v jednu v noci. Dnes jsme spali oba dob\u0159e a celkem dlouho, tak\u017ee si to m\u016f\u017eeme dovolit a pak, v\u00e1\u017en\u011b se t\u011b\u0161\u00edme.
„A obvol\u00e1me v\u0161echno r\u00e1no.“
„V\u0161echno r\u00e1no,“ usm\u011bje se Tom, „m\u00e1\u0161 v\u0161echno?“ zept\u00e1 se, kdy\u017e stoj\u00edme u\u017e u auta p\u0159ed domem.
„V\u0161echno. Jse\u0161 tu ty, je tu m\u016fj kufr, je tu tv\u016fj kufr…v\u0161echno,“ zasm\u011bju se.
„Jsme bl\u00e1zni.“
„Bo\u017ee,“ nad\u0161en\u011b nasednu do auta, a Tom mne okam\u017eit\u011b n\u00e1sleduje.
„Berl\u00edne, \u010dekej, u\u017e raz\u00edme!“
„Juh\u016f\u016f\u016f,“ se sm\u00edchem zvol\u00e1me skoro nastejno a j\u00e1 zapnu hudbu. M\u00e1m neskute\u010dnou chu\u0165 najednou tan\u010dit, zp\u00edvat, a… Dob\u0159e, n\u011bkde v podv\u011bdom\u00ed st\u00e1le m\u00e1m, \u017ee jsem se opravdu rozhodl, \u017ee t\u00e1tu chci vid\u011bt, ale stejn\u011b si t\u00edm n\u011bjak st\u00e1le nejsem jist\u00fd a jsem z toho nerv\u00f3zn\u00ed. Ale jak \u0159ekl, pop\u0159\u00edpad\u011b se prost\u011b sbal\u00edm a ute\u010du. Jako srab.<\/p>\n

„Ne\u0161tvi m\u011b. Jednou jsem ti \u0159ekl, \u017ee um\u00ed\u0161 zp\u00edvat, a ty mi to pak d\u011bl\u00e1\u0161 naschv\u00e1l,“ ozve se s \u00fasm\u011bvem Tom, kdy\u017e u\u017e deset minut stoj\u00edme na jednom odpo\u010d\u00edvadle u d\u00e1lnice a pijeme hork\u00fd \u010daj. Termoska byl v\u00fdborn\u00fd vyn\u00e1lez. Do doby, ne\u017e vynalezli Toma. Ten m\u011b toti\u017e do termosky donutil nal\u00edt zdravotn\u00ed \u010daj na ch\u0159ipku a pr\u00fd ho bude p\u00edt se mnou, jen aby m\u011b p\u0159esv\u011bd\u010dil, \u017ee tak \u0161patn\u00fd, \u017ee se ned\u00e1 p\u00edt, nen\u00ed. Jenom\u017ee stejn\u011b je.
„M\u00e9 ch\u0159ipkou natekl\u00e9 hlasivky, mus\u00ed zn\u00edt te\u010f v\u00e1\u017en\u011b super,“ utrous\u00edm s \u00fasm\u011bvem, „a v\u016fbec, m\u00e1m radost, chce se mi zp\u00edvat, tak si t\u0159eba zacpi u\u0161i. Je mi fuk, jestli zp\u00edv\u00e1m dob\u0159e nebo ne, d\u011bl\u00e1m to r\u00e1d.“
„Taky si chci z radosti zp\u00edvat, a copak vedle tebe m\u016f\u017eu?“
„Jsi nemo\u017enej,“ zakrout\u00edm nad n\u00edm se sm\u00edchem hlavou, „prost\u011b zp\u00edvej se mnou.“ S mrknut\u00edm k sob\u011b p\u0159it\u00e1hnu bl\u00ed\u017ee mikinu, kdy\u017e se k n\u011bmu naklon\u00edm a v\u011bnuji mu drobn\u00fd polibek. „Krom\u011b toho, minule na t\u00fd p\u00e1rty si zp\u00edval a bylo ti jedno, jestli to um\u00ed\u0161 nebo ne.“
„To bylo ale v jin\u00e9 situaci,“ zasm\u011bje se.
„J\u00e1 v\u00edm, to byly pouh\u00e9 promile.“
„Dovol! J\u00e1 m\u011bl stoprocentn\u011b o polovinu m\u00ed\u0148 promile ne\u017e ty,“ za\u010dne se okam\u017eit\u011b br\u00e1nit.
„Jasn\u011b, jasn\u011b, a kdo m\u011b pak m\u00e1lem vysvl\u00e9kl je\u0161t\u011b uvnit\u0159 a zn\u00e1silnil?“
„Zn\u00e1silnil?“ zept\u00e1 se se sm\u00edchem.
„Jo,“ trv\u00e1m si na sv\u00e9m, ale stejn\u011b se za\u010dnu sm\u00e1t s n\u00edm, „ne\u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee jsem se br\u00e1nil, ale stejn\u011b si dote\u010fka mysl\u00edm, \u017ee o n\u00e1s museli v\u0161ichni v\u011bd\u011bt. Minim\u00e1ln\u011b sly\u0161et.“
„Jejich probl\u00e9m, nemaj\u00ed z\u00e1vid\u011bt,“ pokr\u010d\u00ed se zasm\u00e1n\u00edm rameny a j\u00e1 se k n\u011bmu p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edm je\u0161t\u011b v\u00edce, abych si ukradl dal\u0161\u00ed s\u00e9rii polibk\u016f.<\/p>\n

„Hmmm, chutn\u00e1\u0161 po bylinkov\u00e9m \u010daji,“ \u0159eknu s pousm\u00e1n\u00edm proti jeho rt\u016fm.
„A ty m\u00e1\u0161 v ruce nalit\u00fd ten \u010daj hork\u00fd, jestli mi ho n\u011bkam vylije\u0161\u2026“
„Ty starosto,“ zavrt\u00edm nad n\u00edm hlavou, odlo\u017e\u00edm \u010daj v ruce do stoj\u00e1nku pro kel\u00edmky, a celou termosku odstran\u00edm z Tomova kl\u00edna, abych si do n\u011bj mohl vyl\u00e9zt j\u00e1.
„A co d\u011bl\u00e1\u0161 te\u010f?“ pot\u0159ebuje vysv\u011btlen\u00ed, ale j\u00e1 se jen zasm\u011bju a pokr\u010d\u00edm rameny.
„Jen bych se nerad pozd\u011bji pra\u0161til do hlavy, tak\u017ee bys mohl\u2026,“ nedokon\u010d\u00edm v\u011btu, proto\u017ee se op\u011bt vpiju do jeho rt\u016f, p\u0159i\u010dem\u017e rukou nahmat\u00e1m ovl\u00e1d\u00e1n\u00ed jeho seda\u010dky, jej\u00ed\u017e op\u011bradlo nech\u00e1m sjet trochu n\u00ed\u017ee. „Tohle d\u011bl\u00e1m,“ ujist\u00edm ho, \u0161pitnu proti jeho rt\u016fm a t\u011bmi sv\u00fdmi pak sjedu na jeho krk.
„Asi bych ti to m\u011bl oplatit, a nebr\u00e1nit se tentokr\u00e1t j\u00e1,“ vy\u0159kne moudro a j\u00e1 se na to za\u010dnu sm\u00e1t.
„Asi by to bylo fajn.“
„T\u00edmhle tempem se ale do Berl\u00edna nedostaneme.“
„Ok, m\u016f\u017eu…“ chci pokra\u010dovat o tom, jak bych se mohl vr\u00e1tit na sv\u00e9 sedadlo, ale Tom mne s \u00fasm\u011bvem p\u0159eru\u0161\u00ed.
„Ale \u010das n\u00e1s nehon\u00ed,“ uzn\u00e1 pak a rukama sm\u011ble sjede na m\u00e9 boky a dostane se jimi a\u017e pod dv\u011b vrstvy oble\u010den\u00ed.
„Spr\u00e1vn\u011b,“ s \u00fasm\u011bvem mu p\u0159itak\u00e1m a op\u011bt se vpiji do jeho rt\u016f, p\u0159i\u010dem\u017e nech\u00e1m sv\u00e9 ruce zabloudit bez \u010dek\u00e1n\u00ed k jeho p\u00e1sku u kalhot. Popravd\u011b, v aut\u011b je sice teplo, ale nechce se mi moc vysvl\u00e9kat ani m\u011b, ani Toma. A mysl\u00edm, \u017ee on mne v tom bude jist\u011b podporovat.<\/p>\n

T\u00e9m\u011b\u0159 b\u011bhem chvilky se dostaneme do varu, proto\u017ee si mysl\u00edm, \u017ee nejen\u017ee cht\u00ed\u010d je velk\u00fd, ale hlavn\u011b n\u00e1s jist\u011b oba dost\u00e1v\u00e1 to prost\u0159ed\u00ed. V jednu chv\u00edli se ale Tom narovn\u00e1 a j\u00e1 jsem nucen se narovnat s t\u00edm, \u017ee se op\u0159u o volant, \u010d\u00edm\u017e automaticky stla\u010d\u00edm i na mal\u00fd moment klakson. Oba vyprskneme nar\u00e1z sm\u00edchy, a jen si z\u00e1libn\u011b vym\u011bn\u00edme pohled. Sice je venku neskute\u010dn\u00e1 tma, a jen z d\u00e1li k n\u00e1m dol\u00e9haj\u00ed sv\u011btla m\u00edstn\u00ed benz\u00ednov\u00e9 pumpy, ale i p\u0159esto dok\u00e1\u017eeme vyhledat vz\u00e1jemn\u011b na\u0161e o\u010di. Tohle intimn\u00ed prost\u0159ed\u00ed, plus hraj\u00edc\u00ed hudba z r\u00e1dia v aut\u011b, mne naprosto dost\u00e1vaj\u00ed do romantick\u00e9 n\u00e1lady, ale p\u0159itom nem\u016f\u017eu vydr\u017eet u\u017e ani sekundu bez toho, abych Toma c\u00edtil v sob\u011b.<\/p>\n

Jemn\u011b rukou obkrou\u017e\u00edm jeho t\u0159\u00edsla a pak rukama sjedu u\u017e jen na jeho stehna, abych si ho pak za v\u00fdm\u011bny polibk\u016f do sebe nechal vstoupit. Nev\u00edm, zda to c\u00edt\u00ed i Tom, ale a\u010d se vz\u00e1jemn\u011b u\u017e zn\u00e1me, stejn\u011b mi tohle p\u0159ijde n\u011b\u010d\u00edm zvl\u00e1\u0161tn\u011b nov\u00e9. A zvl\u00e1\u0161tn\u011b intenzivn\u00ed, proto\u017ee ho pak jen rukama obejmu kolem krku a u\u017e\u00edv\u00e1m si jeho bl\u00edzkosti. Poslouchaj\u00edc jeho dech, odpov\u00eddaj\u00edc mu na jeho rytmus pohyb\u016f, a vn\u00edmaj\u00edc\u00ed pouze jeho samotn\u00e9ho, jako by nic kolem nebylo a my byly ve vzduchopr\u00e1zdnu.<\/p>\n

V\u0161echno tohle ale z\u00e1rove\u0148 zp\u016fsob\u00ed, \u017ee netrv\u00e1 ani dlouho, ne\u017e poc\u00edt\u00edm ten tak kr\u00e1sn\u011b zn\u00e1m\u00fd pocit. Tomovy rty, bloud\u00edc\u00ed po m\u00e9m krku a hrudi, doprov\u00e1z\u00ed jeho hork\u00fd dech, z n\u011bho\u017e mi naskakuje hus\u00ed k\u016f\u017ee, a to v\u0161e podn\u011bcuje m\u00e9 t\u011blo, \u017ee se v\u016fbec nesna\u017e\u00ed ten pocit vyvrcholen\u00ed odd\u00e1lit. Dnes je to dokonce cel\u00e9 tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee z toho o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed, ze kter\u00e9ho u\u017e te\u010f m\u00e1m lehk\u00e9 \u0161imr\u00e1n\u00ed v b\u0159i\u0161e, se mi nechce ani \u010dekat na Toma. Kter\u00fd to ale vytu\u0161\u00ed, proto\u017ee je na n\u011bm jasn\u011b poznat, \u017ee se sna\u017e\u00ed dohnat m\u016fj n\u00e1skok. Zkus\u00edm mu to trochu usnadnit, a dost pevn\u011b ho v sob\u011b sev\u0159u, \u010d\u00edm\u017e ale z\u00e1rove\u0148 doc\u00edl\u00edm, \u017ee chv\u00edli na to se u\u017e ztrat\u00edm my\u0161lenkami v mimo realit\u011b a orgasmickou k\u0159e\u010d nech\u00e1m prostoupit cel\u00fdm m\u00fdm t\u011blem. Dop\u0159eji Tomovi t\u011bch p\u00e1r sekund, kter\u00e9 pot\u0159ebuje, ale nejsem to u\u017e tolik schopn\u00fd vn\u00edmat, proto\u017ee si u\u017e\u00edv\u00e1m toho \u00fa\u017easn\u00e9ho pocitu. A a\u017e te\u010f mi dojde, \u017ee jsem Tomovu seda\u010dku zbyte\u010dn\u011b skl\u00e1p\u011bl dol\u016f, pokud jsem na n\u011bm doposud stejn\u011b bez obav, \u017ee se pra\u0161t\u00edm do hlavy, sed\u011bl.<\/p>\n

„Ty jsi hrozn\u00fd zv\u00ed\u0159e, kdy\u017e n\u011bco chce\u0161,“ zasm\u011bje se s v\u00fddechem Tom a jemn\u011b promne m\u016fj pas, „a to je na tob\u011b sakra sexy,“ r\u00e1doby proced\u00ed mezi zuby a pak mi v\u011bnuje jeden hlubok\u00fd v\u00e1\u0161niv\u00fd polibek. Kdy\u017e se odt\u00e1hnu, jen sv\u016fj pohled zabo\u0159\u00edm do jeho o\u010d\u00ed a usm\u011bju se.
„Pro\u010d chv\u00edle nem\u016f\u017eou trvat v\u011b\u010dn\u011b?“
„M\u016f\u017eou.“
„No m\u016f\u017ee\u0161 je st\u00e1le opakovat, ale nikdy to nebude u\u017e takov\u00fd, jak\u00fd bys cht\u011bl.“
„Zase jen moc uva\u017euje\u0161.“
„Asi jo,“ pousm\u011bju se, a ze sv\u00e9 sbalen\u00e9 sb\u00edrky spousty bal\u00ed\u010dk\u016f pap\u00edrov\u00fdch kapesn\u00edk\u016f jich p\u00e1r vyt\u00e1hnu a jemn\u011b s n\u00edm za\u010dnu ot\u00edrat Tomovi b\u0159icho. Z\u00e1rove\u0148 ho ale jemn\u011b i mas\u00edrovat, a kdy\u017e neodol\u00e1m p\u0159i pohledu na jeho rty, ukradnu si je je\u0161t\u011b na p\u00e1r chvil, ne\u017e budeme muset zase vyrazit.<\/p>\n

„Jsi unavenej?“ pohlad\u00ed mne po vlasech, kdy\u017e u\u017e dobrou chvilku v tichosti jen le\u017e\u00edm na jeho hrudi a poslouch\u00e1m jeho srdce.
„Trochu. A ty? Nem\u011bl bys \u0159\u00eddit, pokud jsi unavenej.“
„Jsem v pohod\u011b. M\u016f\u017eeme jet, a ty se m\u016f\u017ee\u0161 vyspat, nebo se prost\u011b vyspi a pojedeme pozd\u011bji.“
„Ne, nem\u016f\u017eu se tu na tob\u011b takhle v\u00e1let a je\u0161t\u011b sp\u00e1t,“ nesouhlas\u00edm.
„Pro\u010d ne? S tv\u00fdma kilama by se mi toho tolik stalo.“
„A v\u016fbec, je to nef\u00e9r v\u016f\u010di tob\u011b, mus\u00ed\u0161 \u0159\u00eddit, a j\u00e1 bych spal.“
„Bille, kdybych byl unavenej, \u0159ekl bych to.“
„A kdybys byl, vzbud\u00ed\u0161 m\u011b, abys mi \u0159ekl, \u017ee chce\u0161 vyst\u0159\u00eddat?“
„Dob\u0159e, ale zb\u00fdv\u00e1 n\u00e1m u\u017e jen n\u011bco p\u0159es hodinu a p\u016fl, to v\u00e1\u017en\u011b zvl\u00e1dnu.“
„Ok, ale stejn\u011b,“ ukradnu si je\u0161t\u011b polibek, ne\u017e si p\u0159elezu k sob\u011b na seda\u010dku. „Pokus\u00edm se vydr\u017eet na ten v\u00fdchod slunce,“ usm\u011bju se. Jenom\u017ee sotva to do\u0159eknu a Tom nastartuje auto, za\u010dnou se mi tak \u0161\u00edlen\u011b zav\u00edrat o\u010di, \u017ee se za chv\u00edli vzn\u00e1\u0161\u00edm v \u0159\u00ed\u0161i sn\u016f, ani nev\u00edm jak.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam Kdy\u017e se jeden den v t\u00fddnu vyskytnu doma zcela bez Toma, nechce se mi jen tak le\u017eet, jenom proto\u017ee jsem nachlazen\u00fd, a\u010dkoliv je to u\u017e mnohem lep\u0161\u00ed. Tak\u017ee se rozhodnu, \u017ee obvol\u00e1m v\u0161echna kade\u0159nictv\u00ed, abych si zaru\u010dil, \u017ee budu ost\u0159\u00edh\u00e1n<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[513],"tags":[],"class_list":["post-5728","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5728","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5728"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5728\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5728"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5728"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5728"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}