{"id":5730,"date":"2012-10-17T18:00:00","date_gmt":"2012-10-17T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5714"},"modified":"2012-10-17T18:00:00","modified_gmt":"2012-10-17T17:00:00","slug":"sell-your-soul-34","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/10\/17\/sell-your-soul-34\/","title":{"rendered":"Sell Your Soul 34."},"content":{"rendered":"
<\/a>autor: Raiju<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bod zlomu<\/p>\n

<\/strong> Kdy\u017e se dve\u0159e na opera\u010dn\u00ed s\u00e1l kone\u010dn\u011b otev\u0159ely, vy\u0161la z nich mal\u00e1 sest\u0159i\u010dka v r\u016f\u017eov\u00e9m, jej\u00ed mel\u00edrovan\u00e9 vlasy byly sta\u017een\u00e9 do cul\u00edku, kter\u00fd se houpal, zat\u00edmco se d\u00edvala na skupinu lid\u00ed a sna\u017eila se n\u011bkoho naj\u00edt. Jej\u00ed bled\u00e9 o\u010di se zad\u00edvaly na vzlykaj\u00edc\u00ed pan\u00ed v rohu, kter\u00e1 le\u017eela man\u017eelovi v n\u00e1ru\u010d\u00ed, jedin\u00e1 dal\u0161\u00ed \u017eena v m\u00edstnosti. „Simone? Jste Billova matka?“ zeptala se ti\u0161e a mile t\u00f3nem hlasu, kter\u00fd ne\u010dekali.<\/div>\n

Pan\u00ed vstala a jej\u00ed man\u017eel ji n\u00e1sledoval. Jej\u00ed \u010derven\u00e9 o\u010di hledaly sest\u0159i\u010dku, sna\u017eily se n\u011bco naj\u00edt, sna\u017eily se zjistit, co chce \u0159\u00edct nebo na co se chce pt\u00e1t. „Jsem.“ Zachraptila, jej\u00ed hlas byl drsn\u00fd od pl\u00e1\u010de. Gordon ji chytil kolem pasu a druhou ruku j\u00ed polo\u017eil na rameno, sna\u017eil se j\u00ed dodat s\u00edlu.<\/div>\n
„M\u016f\u017eete j\u00edt se mnou? V\u00e1\u0161 syn v\u00e1s chce.“<\/p>\n

Nejist\u00e9 o\u010di se pod\u00edvaly na Gordona, pak na Gustava a pak po zbytku m\u00edstnosti, p\u0159em\u00fd\u0161lela, pro\u010d ona a ne oni. V\u0161ichni si zaslou\u017eili Billa vid\u011bt, v\u011bd\u011bt, jak na tom je.<\/div>\n

„Bill? J-je v po\u0159\u00e1dku? Pros\u00edm, \u0159ekn\u011bte mi, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
„Mysl\u00edm Toma, on v\u00e1s chce vid\u011bt, madam.“ \u0158ekla sest\u0159i\u010dka, co nejmileji mohla, \u0161la bl\u00ed\u017e, aby mohla mluvit ti\u0161eji. „Bill je stabiln\u00ed, ale te\u010f nem\u016f\u017ee m\u00edt n\u00e1v\u0161t\u011bvy. Je to st\u00e1le velmi na hran\u011b.“<\/div>\n
Tato slova j\u00ed zlomila srdce. Slo\u017eila se na sv\u00e9ho man\u017eela, jej\u00ed hlava se zabo\u0159ila do jeho hrudn\u00edku a slzy j\u00ed tekly v\u00edc ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm. Ti kolem n\u00ed odvr\u00e1tili pohled a sna\u017eili se nedod\u00e1vat j\u00ed bolest t\u00edm, \u017ee by ji pozorovali, aby se c\u00edtila trapn\u011b za svou bolest. Pl\u00e1\u010d matky byl bolestiv\u00fd, obzvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e to byla matka n\u011bkoho, koho osobn\u011b zn\u00e1te. Bylo to srdceryvn\u00e9, zatracen\u00e9, posledn\u00ed zvuk, kter\u00fd tu byl, jako by se v\u00edko rakve zav\u00edralo.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Nezapom\u00ednej na Toma, Simone.“ Za\u0161eptal star\u0161\u00ed mu\u017e, op\u0159el si hlavu o jej\u00ed, ta ji jemn\u011b zvedla, aby se na n\u011bj pod\u00edvala. „Tom t\u011b te\u010f pot\u0159ebuje.“<\/div>\n
Zav\u0159ela o\u010di a p\u0159ik\u00fdvla, c\u00edtila, jak se p\u0159es ni p\u0159elila vlna viny a strachu. V\u0161ichni lp\u011bli na Billovi, jejich my\u0161lenky ale ani nezavadily o jeho bratra, o to, jak to Tom zvl\u00e1d\u00e1. Tom, kter\u00fd bojoval a jel s bratrem v z\u00e1chrance, kter\u00fd ho neopustil a byl st\u00e1le po jeho boku, kter\u00fd na n\u011bj st\u00e1le d\u00e1val pozor a kter\u00fd tam sed\u00ed, kdyby se stalo to nejhor\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Ale Bill je stabiln\u00ed?“ zeptal se Kay, pod\u00edval se na sestru. „\u017de ano?“<\/div>\n
„Pro te\u010f. B\u011bhem hodiny\u2026 se m\u016f\u017ee st\u00e1t cokoliv.“<\/div>\n
Rapper se zvedl na nohy, p\u0159e\u0161el bl\u00ed\u017e, aby j\u00ed mohl po\u0161eptat: „Jak\u00e9 m\u00e1 \u0161ance?“ necht\u011bl sly\u0161et odpov\u011b\u010f, ale ona byla prvn\u00ed a mo\u017en\u00e1 jedin\u00fd \u010dlov\u011bk, se kter\u00fdm o zp\u011bv\u00e1kovi mohl mluvit, musel z n\u00ed dostat co nejv\u00edc informac\u00ed. „Pros\u00edm nel\u017eete mi. J\u00e1 to zvl\u00e1dnu.“<\/div>\n
„Ne moc velk\u00e9.“<\/div>\n
Simonino, Gordonovo a jeho srdce kleslo a\u017e do \u017ealudku. Najednou souc\u00edtil s ka\u017ed\u00fdm v m\u00edstnosti, s ka\u017edou nad\u011bj\u00ed a modlitbou, kter\u00e1 byla pronesena. Ticho na n\u011b padlo jako ticho p\u0159ed tou nejhor\u0161\u00ed bou\u0159\u00ed.<\/p>\n

„Nevzd\u00e1vejte to, ano? Pros\u00edm\u2026 znamen\u00e1 tolik pro tolik lid\u00ed. Nenechte ho\u2026 ano?“<\/div>\n

„D\u011bl\u00e1me, co m\u016f\u017eeme, pane.“ P\u0159\u00e1la si, aby mu mohla \u0159\u00edct v\u00edc, slova \u00fat\u011bchy nebo n\u011bco, co by jim v\u0161em dalo nad\u011bji, ne\u017e bude muset \u0159\u00edct tu chladnou odpov\u011b\u010f. Ale co kdy\u017e jim d\u00e1 fale\u0161nou nad\u011bji a pak se v\u0161echno zhrout\u00ed? Jako zdravotn\u00ed profesion\u00e1l nem\u011bla pr\u00e1vo d\u00e1vat lidem fale\u0161n\u00e9 nad\u011bje, ale jako lidsk\u00e1 bytost necht\u011bla nic v\u00edc, ne\u017e \u0159\u00edct, \u017ee bude v po\u0159\u00e1dku a \u017ee bude moct r\u00e1no j\u00edt dom\u016f. Ale tak \u017eivot nefunguje.<\/div>\n
Kay odvr\u00e1til pohled, promnul si krk a prsty semknul telefon, co m\u011bl v bund\u011b. Necht\u011bl Bushidovi \u0159\u00edct to, co pr\u00e1v\u011b sly\u0161el, necht\u011bl b\u00fdt posel tak hrozn\u00fdch zpr\u00e1v, kter\u00e9 by jeho kamar\u00e1dovi zni\u010dily sv\u011bt. Jeho prsty vyt\u00e1hly tenk\u00fd telefon a s posledn\u00edm pohledem na sestru a rodi\u010de dvoj\u010dat ode\u0161el do rohu \u010dek\u00e1rny.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„Pro\u010d je ten \u010dlov\u011bk tak d\u016fle\u017eit\u00fd?“ star\u0161\u00ed z nich rozepnul kufr a otev\u0159el ho, rychle hledal mezi kovov\u00fdmi \u0161perky, oble\u010den\u00edm a bundami, kter\u00e9 st\u00e1ly v\u00edc ne\u017e nov\u00e9 auto.<\/p><\/div>\n

„Adam je Bill\u016fv p\u0159\u00edtel.“ \u0158ekl Georg ti\u0161e.<\/div>\n
Bushido se najednou zastavil, pod\u00edval se na bas\u00e1ka a zmaten\u011b se mra\u010dil. „Mysl\u00ed\u0161 to v\u00e1\u017en\u011b? Ten kluk m\u00e1 p\u0159\u00edtele?“<\/div>\n
„\u00da\u017easn\u00e9ho p\u0159\u00edtele.“<\/div>\n
„Tak\u017ee je gay?“ zp\u011bv\u00e1ka znal roky, Bill chodil za d\u00edvkami, d\u00edval se na d\u00edvky, obdivoval je, nikdy se mu nel\u00edbil kluk nebo n\u011bkdo, kdo by kluka p\u0159ipom\u00ednal. Bill nal\u00e9hal a trval si na tom stejn\u011b jako v rozhovorech, \u017ee je naprosto hetero. Slovo ‚p\u0159\u00edtel‘ bylo pro Bushida novinka. Rychle za sebe set\u0159\u00e1sl \u0161ok a pokra\u010doval v honu na telefon.<\/p>\n

„Nemysl\u00edm, \u017ee je gay, Adam je jen v\u00fdjimka.“ Georg otev\u0159el dal\u0161\u00ed kufr a hledal v rifl\u00edch a t\u00edlk\u00e1ch, m\u011bl dojem, \u017ee naru\u0161uj\u00ed Billovo soukrom\u00ed. Rozepnul kapsu uvnit\u0159 kufru. „NA\u0160EL JSEM TO! Na\u0161el jsem to!“ vyndal z kapsy telefon a dotkl se displeje, aby ho rozsv\u00edtil, odhalil tak jeden zme\u0161kan\u00fd hovor za druh\u00fdm. P\u0159es pades\u00e1t z nich b\u011bhem 90 vte\u0159in, nejsp\u00ed\u0161 ka\u017ed\u00fd druh\u00fd z nich \u0161el do hlasov\u00e9 schr\u00e1nky. „A on rozhodn\u011b v\u00ed, \u017ee je n\u011bco \u0161patn\u011b\u2026“ vyzv\u00e1n\u011bn\u00ed bylo na potichu, dokonce i kdyby Adam volal cel\u00fd den a noc, nikdo by to nesly\u0161el. <\/div>\n

Jen jak se Georg\u016fv palec p\u0159esunul tak, aby na\u0161el Adamovo \u010d\u00edslo, Bushidova ruka se pono\u0159ila bez varov\u00e1n\u00ed do bundy a na\u0161la vibruj\u00edc\u00ed telefon. „Kay.“ \u0158ekl a dal telefon na reproduktor.<\/div>\n
Bas\u00e1k se zastavil v tom, co d\u011blal a poslouchal.<\/p>\n

„Mus\u00ed\u0161 se sem hned vr\u00e1tit, k\u00e1mo.“ Pauza, Kay se z\u0159ejm\u011b d\u00edval kolem sebe jako \u010dasto, nem\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e ho n\u011bkdo sledoval. „Sestra zrovna p\u0159i\u0161la, aby si s sebou vzala Billovu m\u00e1mu, nen\u00ed na tom dob\u0159e.“ Nemuseli ho vid\u011bt, aby v\u011bd\u011bli, \u017ee se tv\u00e1\u0159\u00ed zkrou\u0161en\u011b a vrt\u00ed hlavou. „Mus\u00edte se sem vr\u00e1tit. Hned.“<\/div>\n

Ruka star\u0161\u00edho z nich po jeho boku ztuhla, za\u0165ala se v p\u011bst. „Hned tam budeme.“ Nebylo tu \u017e\u00e1dn\u00e9 sbohem, kdy\u017e ukon\u010dil hovor, pod\u00edval se na Georga. Dlouh\u00e9 ticho se mezi nimi nat\u00e1hlo, jen se na sebe d\u00edvali, p\u0159em\u00fd\u0161leli a komunikovali skrz sv\u016fj nejv\u011bt\u0161\u00ed strach. „Rad\u0161i abys sem dostal prdel toho kluka, fofrem. Mus\u00edme se vr\u00e1tit.“<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Zp\u011bv\u00e1k dal ruce dozadu a za\u010dal si rozep\u00ednat \u0159et\u00edzek, sundal si prsteny a vyhrnul si ruk\u00e1vy sv\u00e9 b\u00edl\u00e9 ko\u0161ile, aby si sundal zlat\u00fd n\u00e1ramek, dal je do bed\u00fdnky a \u010dekal na kontrolu. Sklonil se a rozepl si boty, p\u0159idal je do bed\u00fdnky, n\u00e1sledoval je p\u00e1sek. D\u00edval se, jak ka\u017ed\u00fd mu\u017e, \u017eena a d\u00edt\u011b p\u0159ed n\u00edm pro\u0161li pod detektorem kovu. Jak pod n\u00edm projel voz\u00ed\u010dek, pak se \u0159ada zastavila.<\/p><\/div>\n

Pomn\u011bnky se nerv\u00f3zn\u011b pod\u00edvaly po front\u011b, sna\u017eil se z\u016fstat co nejd\u00e9le a limitovat tak \u0161anci, \u017ee ho n\u011bkdo pozn\u00e1. V tuhle chv\u00edli nemohl sl\u00edbit, \u017ee by byl soci\u00e1ln\u011b p\u0159ijateln\u00fd a mil\u00fd, jeho adrenalin byl vysoko, jeho srdce bylo strachem a obavami \u0161\u00edlen\u011b rychl\u00e9. Pro jednou ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b to nebyl let, z \u010deho byl nerv\u00f3zn\u00ed, bylo to, co se stane, a\u017e za osmn\u00e1ct hodin p\u0159istane. Ani jeden z jeho hovor\u016f nebyl vysly\u0161en a on nebude schopn\u00fd b\u00fdt s n\u011bk\u00fdm v kontaktu, dokud letadlo nep\u0159istane v Michiganu za \u010dty\u0159i hodiny. \u010cty\u0159i hodiny byly v tuto chv\u00edli jako v\u011b\u010dnost.<\/p>\n

Kdy\u017e se voz\u00ed\u010dek p\u0159esunul a fronta se za\u010dala op\u011bt h\u00fdbat, zp\u011bv\u00e1k se zhluboka nadechl a vydechl, sna\u017eil se z\u016fstat klidn\u00fd. Jeden \u010dlov\u011bk pro\u0161el, a pak dal\u0161\u00ed. Adam zvedl ruce a nechal ochranku prohledat ho. Zrovna kdy\u017e se chystal vystoupit z detektoru, z bed\u00fdnky se ozvaly vibrace, bzu\u010delo to siln\u011b a v\u0161ichni se po n\u011bm oto\u010dili. Ani\u017e by pomyslel na to, kde je nebo jak se na n\u011bj ochranka d\u00edv\u00e1, Adam se nat\u00e1hl po bed\u00fdnce a vzal sv\u016fj telefon.<\/div>\n

„Pane, polo\u017ete ten telefon.“ Oslovila ho pan\u00ed, ale on ji ve sv\u00e9 panice ani nesly\u0161el.<\/div>\n
„Bille?!“ vykulil o\u010di, kdy\u017e si dal telefon k uchu. Dech se mu zadrhl v krku a v\u0161echny zvuky kolem n\u011bj utichly, jedin\u00e9 co existovalo, byl telefon v jeho ruce, spojen\u00ed s Billem a d\u00fdch\u00e1n\u00ed na druh\u00e9 stran\u011b. <\/div>\n
„Tady je Georg. Bill je v nemocnici.“<\/div>\n
„Kde jste? Je v po\u0159\u00e1dku? Pr\u00e1v\u011b nastupuju na letadlo do Berl\u00edna, j-je to tam, kam bych m\u011bl let\u011bt?“<\/div>\n
„Pane, polo\u017ete ten telefon!“ <\/div>\n
\u017dena z ochranky se natahovala po jeho telefonu, mlad\u00edk se ale odt\u00e1hnul, pot\u0159eboval si telefon u ucha udr\u017eet za ka\u017edou cenu. „DR\u017dTE KURVA HUBU!“ odsekl, zrovna kdy\u017e na n\u011bj Georg za\u010dal mluvit, ten mu rychle odpov\u00eddal, proto\u017ee nejsp\u00ed\u0161 sly\u0161el, co se d\u011blo v pozad\u00ed u Adama.<\/div>\n
„Nasedni na to letadlo. Zavolej na tohle \u010d\u00edslo, a\u017e n\u011bkde p\u0159istane\u0161.“<\/div>\n
„Pane, jestli ten telefon okam\u017eit\u011b nepolo\u017e\u00edte, budu v\u00e1s muset odv\u00e9st.“<\/div>\n
Posledn\u00ed varov\u00e1n\u00ed, c\u00edtil to v jej\u00edm hlase. „Omlouv\u00e1m se, je to d\u016fle\u017eit\u00e9!“ oto\u010dil se na ni, prosil, dal z\u00e1p\u011bst\u00ed pry\u010d, proto\u017ee mu ho cht\u011bla vz\u00edt. Za\u010dal k n\u011bmu b\u011b\u017eet p\u00e1rek velk\u00fdch bodyguard\u016f, Adam zacouval. „Je Bill v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 se sem dostat co nejrychleji, Adame.“ \u0158ekl Georg klidn\u011b, ti\u0161e a hovor skon\u010dil.<\/p>\n

Na zp\u011bv\u00e1ka se ochranka zle koukala, jako by byli p\u0159ipraveni na n\u011bj vyt\u00e1hnout zbran\u011b. Rychle vr\u00e1til telefon do bed\u00fdnky a zvedl ruce na znamen\u00ed toho, \u017ee se vzd\u00e1v\u00e1, jen doufal, \u017ee je nena\u0161tval tak moc, aby ho tu zdr\u017eeli d\u00e9le, ne\u017e bylo pot\u0159eba. S malou nad\u011bj\u00ed od Georga, Adam u\u017e m\u011bl sm\u011br. M\u011bl to nejmen\u0161\u00ed sv\u011bt\u00fdlko, kter\u00e9 ho vedlo, ale bylo to st\u00e1le lep\u0161\u00ed ne\u017e nic.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Chodba byla tich\u00e1, jasn\u011b osv\u011btlen\u00e1 a nevl\u00eddn\u00e1. B\u00edl\u00e9 a \u0161ed\u00e9 linoleum na podlaze se lesklo pod jejich chodidly, zapr\u00e1\u0161en\u00e9 obrazy v d\u0159ev\u011bn\u00fdch r\u00e1mech na zdech, kter\u00e9 m\u00edjely, \u017eelezn\u00e9 stoly s po\u010d\u00edta\u010di nebo vybaven\u00edm proj\u00ed\u017ed\u011bly kolem, tla\u010dily je sestry s unaven\u00fdmi obli\u010deji a pr\u00e1zdn\u00fdmi v\u00fdrazy, p\u0159em\u00fd\u0161lely a p\u0159\u00e1ly si b\u00fdt n\u011bkde jinde.<\/p>\n

„Kde to jsme?“ zeptala se Simone ti\u0161e, jen o trochu hlasit\u011bj\u0161\u00edm \u0161epotem. Chodba jako by si vypro\u0161ovala ticho, jako by bylo opov\u00e1\u017eliv\u00e9 jen zaka\u0161lat, stejn\u011b jako u doktora v ordinaci nebo na h\u0159bitov\u011b. Zd\u00e1lo se tu chladno, bylo to tu steriln\u00ed a kone\u010dn\u00e1 stanice, chodba sama o sob\u011b j\u00ed p\u0159in\u00e1\u0161ela pocit, \u017ee sem nepat\u0159\u00ed.<\/div>\n

„Tohle je odd\u011blen\u00ed jednotky intenzivn\u00ed p\u00e9\u010de. V\u00e1\u0161 syn sem byl p\u0159esunut hned po operaci.“ \u0158ekla j\u00ed a jej\u00edmu man\u017eelovi sestra a slab\u011b se usm\u00e1la, zahnula za roh a \u0161la d\u00e1l dal\u0161\u00ed chodbou.<\/p>\n

Hned za dal\u0161\u00edmi dve\u0159mi byl star\u0161\u00ed z dvoj\u010dat, jeho ruka byla p\u0159itisknut\u00e1 na chladn\u00fd povrch okna p\u0159ed n\u00edm, jeho hlava visela dol\u016f a o\u010di byly tak vzd\u00e1len\u00e9, d\u00edval se skrz sklo. Vypadal tak sta\u0159e a moud\u0159e, tak dosp\u011ble, a v\u016fbec ne jako v\u017edy p\u0159edt\u00edm. Kytarista vypadal, jako by zadr\u017eoval ty nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed slzy a nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed vzdychy, zadr\u017eoval dech a myslel na bratra. Neoto\u010dil se k matce, kdy\u017e se jej\u00ed ruka dotkla jeho ramene. Neodtrhnul o\u010di od Billa, ani na vte\u0159inu ne.<\/div>\n

Byli ponech\u00e1ni o samot\u011b, mohli se jen d\u00edvat, oba dva se d\u00edvali na v\u011bci, kter\u00e9 si Tom u\u017e prohl\u00e9dl. Jak mohlo b\u00fdt Billovo t\u011blo tak huben\u00e9, jak se jeho hrudn\u00edk slab\u011b zvedal a klesal. Gordon se d\u00edval na o\u010di sv\u00e9ho nevlastn\u00edho syna, p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli se otev\u0159ou, jestli se od t\u00e9 doby, co omdlel, u\u017e otev\u0159ely.<\/p>\n

„M\u011bl infarkt,“ zamumlal Tom tak ti\u0161e, \u017ee to jejich u\u0161i sotva zaslechly. „Hrudn\u00edk ho bolel u\u017e p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e za\u010dalo vystoupen\u00ed, ale \u0159\u00edkal, \u017ee je to kv\u016fli tomu, \u017ee je nerv\u00f3zn\u00ed.“<\/div>\n

„Infarkt\u2026 ve va\u0161em v\u011bku? To ned\u00e1v\u00e1 smysl, ne u n\u011bkoho tak mlad\u00e9ho a zdrav\u00e9ho, kter\u00fd nikdy p\u0159edt\u00edm nebyl hospitalizov\u00e1n.“<\/div>\n
„Adam m\u011b varoval. Varoval m\u011b, \u017ee je Bill v probl\u00e9mech a j\u00e1 mu necht\u011bl v\u011b\u0159it.“ Poprv\u00e9 za minutu zamrkal, byl na sv\u00e9m bratrovi tak fixovan\u00fd, \u017ee mu z nich naprosto vyprchalo sv\u011btlo a zatemnila je ta nejhlub\u0161\u00ed vina. „Sly\u0161el jsem ho, jak si to bere p\u0159ed show a necht\u011bl jsem tomu v\u011b\u0159it\u2026 tak jsem ho nezastavil.“<\/div>\n
„O \u010dem to mluv\u00ed\u0161?“ zeptala se Simone, oto\u010dila se na syna.<\/div>\n
„Co si vzal?“<\/p>\n

Tom byl na dlouhou chv\u00edli zticha. Nepohnul se a sotva jen mrkal, jen se d\u00edval na zp\u011bv\u00e1ka a zav\u00edral se do hloubky sv\u00e9 mysli. Zadr\u017eoval dech na tu nejdel\u0161\u00ed chv\u00edli, v\u0161echna jeho pozornost byla na hrudn\u00edku jeho bratra a p\u0159\u00edstroji vedle n\u011bj, kter\u00fd monitoroval tlukot jeho srdce. „Bill bral kokain.“ \u0158ekl ti\u0161e, m\u011bl pocit, jako by \u0159\u00edkal rodi\u010d\u016fm, \u017ee jeho bratr u\u017e zem\u0159el nebo \u017ee l\u00e1me d\u016fv\u011bru, kterou do n\u011bj Bill vlo\u017eil a \u017ee \u0159\u00edk\u00e1 ka\u017ed\u00e9 jeho intimn\u00ed tajemstv\u00ed.<\/div>\n

Na chv\u00edli nastalo ticho. P\u00e1r se pod\u00edval na Billa, na jeho bledou k\u016f\u017ei, kter\u00e1 se t\u00e1hla p\u0159es kosti, p\u0159es ostr\u00e9 boky a \u017eebra, kter\u00e1 se zvedala pod pe\u0159inou. Byl tak huben\u00fd, tak k\u0159ehk\u00fd, nikdy p\u0159edt\u00edm si to neuv\u011bdomovali.<\/p>\n

„Pro\u010d jsi ho nezastavil?“ zeptala se Simone nakonec, zadr\u017eovala vzlyk, tak\u017ee zn\u011bla, jako by se m\u011bla rozsypat na kousky. „Pro\u010d si ho nikdy nezastavil?“<\/div>\n

„J\u00e1 nev\u00edm.“ A pr\u00e1v\u011b proto se c\u00edtil, jako by zradil pro n\u011bj toho nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edho \u010dlov\u011bka. Jako by rukou tla\u010dil Billa k pultu a nutil ho to \u0161\u0148upat. Najednou p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak dlouho to Bill d\u011blal nebo jak \u010dasto, kolikr\u00e1t p\u0159ehl\u00ed\u017eel bratr\u016fv nebezpe\u010dn\u00fd zvyk. Nemohl rozum\u011bt tomu, jak to Billovi proch\u00e1zelo, jak to mohl nevid\u011bt. \u017dili spolu, pracovali spolu, 24 hodin denn\u011b byli spolu, sedm dn\u00ed v t\u00fddnu. Dvoj\u010data si ani nek\u00fdchla, aby o tom ten druh\u00fd nev\u011bd\u011bl, tak jak mohl sakra Bill br\u00e1t kokain? Bylo to jen n\u011bkdy? Jen p\u0159ed show? Bylo to, kdy\u017e byl v koupeln\u011b? Kolik koupelen vid\u011blo jeho n\u00e1vyk?<\/div>\n
„Oh, Bille\u2026“ jej\u00ed ruka se setkala se sklem hned vedle ruky Toma, p\u0159\u00e1la si, aby se mohla sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho syna dotknout, aby ho mohla dr\u017eet a aby v\u0161echno bylo v po\u0159\u00e1dku. Nikdy by ji ani ve snu nenapadlo, \u017ee bude tady, obzvl\u00e1\u0161t\u011b ne za t\u011bchto podm\u00ednek. Nikdy by si nepomyslel, \u017ee se bude d\u00edvat oknem na sv\u00e9ho syna, kter\u00fd bojoval o \u017eivot, \u017ee bude vd\u011b\u010dn\u00e1 za ka\u017ed\u00fd jeho n\u00e1dech, \u017ee bude zadr\u017eovat dech a doufat, \u017ee se on znovu nadechne. Nikdy si nemyslela, \u017ee tohle p\u0159ijde.<\/p>\n

Tomovy kone\u010dky prst\u016f u\u017e nec\u00edtily teplo, po kter\u00e9m tou\u017eily, nam\u00edsto toho c\u00edtil jen hladk\u00e9, chladn\u00e9 sklo. Vibruj\u00edc\u00ed h\u0159ejiv\u00fd pocit, kter\u00fd j\u00edm prot\u00e9kal, najednou zmizel. M\u011bl pocit, jako by se dr\u017eel ruky a ta ruka mu byla silou vyrv\u00e1na. Pohledem se instinktivn\u011b p\u0159esunul k EKG, d\u00edval se, jak zelen\u00e1 \u010d\u00e1ra sk\u00e1\u010de nahoru a dol\u016f, stabiln\u011b, pak sko\u010dila v\u00fd\u0161 ne\u017e p\u0159edt\u00edm a spadla dol\u016f, stabiln\u00ed, sko\u010dila n\u00ed\u017e\u2026<\/div>\n

Hlasit\u00e9 p\u00edp\u00e1n\u00ed za\u010dalo zvonit tichou m\u00edstnost\u00ed, vysoce posazen\u00fd zvuk a v\u00fdk\u0159ik bez varov\u00e1n\u00ed. Zelen\u00e1 linka na monitoru skoro nesk\u00e1kala, padala\u2026 byla rovn\u00e1\u2026<\/div>\n
„Ne\u2026 ne! Ne, to ne! NED\u011aLEJ TO! BILLE, TO NESM\u00cd\u0160!“ star\u0161\u00ed z dvoj\u010dat k\u0159i\u010del, vrhl se ke dve\u0159\u00edm, rozrazil je a b\u011b\u017eel k posteli, zrovna kdy\u017e sestry vyb\u011bhly do chodby. Ale najednou se zarazil, nev\u011bd\u011bl co d\u011blat, nev\u011bd\u011bl kam j\u00edt. Tolik sv\u011btel, tla\u010d\u00edtek, kabel\u016f\u2026<\/div>\n
M\u00edstnost se plnila, ruce ho odtahovaly, tla\u010dily ho ke dve\u0159\u00edm, hlasy p\u0159es sebe k\u0159i\u010dely. D\u011blo se toho tolik najednou: vid\u011bl jehly, vid\u011bl p\u0159\u00edstroj na elektro\u0161oky ze z\u00e1chranky, vid\u011bl, jak se ruce pohybuj\u00ed po Billov\u011b hrudn\u00edku a nejednou mezi sestrami a doktory nevid\u011bl nic.<\/p>\n

Tom si byl jist\u00fd, \u017ee ned\u00fdch\u00e1, zadr\u017eoval dech, rukou se dr\u017eel dve\u0159\u00ed pokoje tak siln\u011b, \u017ee jeho prsty byly b\u00edl\u00e9, byl tak zmaten\u00fd, tak vystra\u0161en\u00fd a nev\u011bd\u011bl, co d\u011blat. Slzy ho p\u00e1lily v o\u010d\u00edch, kter\u00fdma nemrkal, nemohl se d\u00edvat, jak jeho bratr um\u00edr\u00e1, to prost\u011b ne\u0161lo! „Vra\u0165 se, Bille. Vra\u0165 se. Vra\u0165 se, neum\u00edrej mi, ne\u2026“ lapal po vzduchu, nebyl schopn\u00fd ho nabrat do plic, v tu chv\u00edli to pro n\u011bj bylo a\u017e moc.<\/div>\n

Po tom, co st\u00e1l na kraji nad\u011bje a strachu po tak dlouhou dobu, to za\u010dal ztr\u00e1cet, hlas se mu l\u00e1mal do vzlyku, kter\u00fd u\u017e nedok\u00e1zal zadr\u017eet. „Bille!“ <\/p>\n

autor: Raiju<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
original<\/a><\/strong><\/div>\n
\n

<\/div>\n

Dal\u0161\u00ed d\u00edl u\u017e v sobotu. J. :o)<\/em><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Raiju Bod zlomu Kdy\u017e se dve\u0159e na opera\u010dn\u00ed s\u00e1l kone\u010dn\u011b otev\u0159ely, vy\u0161la z nich mal\u00e1 sest\u0159i\u010dka v r\u016f\u017eov\u00e9m, jej\u00ed mel\u00edrovan\u00e9 vlasy byly sta\u017een\u00e9 do cul\u00edku, kter\u00fd se houpal, zat\u00edmco se d\u00edvala na skupinu lid\u00ed a sna\u017eila se n\u011bkoho naj\u00edt. Jej\u00ed bled\u00e9<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[503],"tags":[],"class_list":["post-5730","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-sell-your-soul"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5730","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5730"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5730\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5730"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5730"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5730"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}