{"id":5733,"date":"2012-10-17T16:00:00","date_gmt":"2012-10-17T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5717"},"modified":"2012-10-17T16:00:00","modified_gmt":"2012-10-17T15:00:00","slug":"you-hold-my-destiny-in-your-arms-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/10\/17\/you-hold-my-destiny-in-your-arms-14\/","title":{"rendered":"You hold my destiny in your arms 14."},"content":{"rendered":"
autor: PeTi\u0160ka<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\" <\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Marcus nejist\u011b vyhl\u00ed\u017eel z ok\u00fdnka. U\u017e dobrou hodinu tr\u00e1vil na okenn\u00edm parapet\u011b s knihou v ruce a doufal, \u017ee ka\u017edou chv\u00edli se objev\u00ed na p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cest\u011b jejich domu jemu zn\u00e1m\u00e9 \u010dern\u00e9 auto. P\u0159edpokl\u00e1dan\u00fd \u010das jejich n\u00e1vratu, tedy Billa a Anise, byl maxim\u00e1ln\u011b o des\u00e1t\u00e9 hodin\u011b dopoledne, jak bylo Anisovou tradic\u00ed, ale te\u010f byla jedna hodina odpoledne a st\u00e1le nic se ned\u011blo. Emmet za tu dobu sta\u010dil p\u0159ipravit ob\u011bd, p\u0159i\u010dem\u017e se sna\u017eil uklid\u0148ovat \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edce nerv\u00f3zn\u00edho Marcuse, a od t\u00e9 doby, co tu byl na n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b Johnny, Tayler byl zalezl\u00fd ve sv\u00e9m pokoji. Vych\u00e1zel jen, kdy\u017e nutn\u011b pot\u0159eboval, tak\u017ee jen p\u0159i urv\u00e1n\u00ed n\u011bjak\u00e9ho kusu \u017evance nebo n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b koupelny, jinak nekomunikoval a v\u016fbec zap\u00edral svoji existenci.<\/p>\n

„Po\u0159\u00e1d je vyhl\u00ed\u017e\u00ed\u0161?“ zamrkal p\u0159ekvapen\u011b Emm, kdy\u017e p\u0159i\u0161el sklidit sv\u016fj hrnek od k\u00e1vy. Marc pokr\u010dil jen rameny, ani\u017e by mu v\u011bnoval jedin\u00fd pohled. Od mali\u010dka m\u011bl stra\u0161liv\u011b ustaranou povahu a up\u00ednal se k lidem, kte\u0159\u00ed mu byli velice bl\u00edzc\u00ed, co\u017e Anis s Billem byli. „Oni se jen n\u011bkde museli zdr\u017eet, kdyby se n\u011bco d\u011blo, Anis by n\u00e1s ur\u010dit\u011b zkontaktoval.“ Pokusil se jej uklidnit t\u011bmi sam\u00fdmi slovy, jako u\u017e d\u011blal od 10 hodin dopoledne.<\/p>\n

„No a co kdy\u017e pr\u00e1v\u011b nem\u00e1 mo\u017enost, jak n\u00e1s informovat?“ kone\u010dn\u011b mu blond\u00fdn op\u011btoval tvrd\u00fd pohled, ne\u017e jen zase s povzdychem sklonil hlavu a hlasit\u00fdm zvukem zav\u0159el knihu, kterou m\u011bl p\u0159ed sebou rozlo\u017eenou. „Jen m\u00e1m strach, to je p\u0159eci norm\u00e1ln\u00ed.“<\/div>\n

<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee je.“ Usm\u00e1l se Emmet a p\u0159e\u0161el k n\u011bmu bl\u00ed\u017e. „Ale zn\u00e1\u0161 Anise, kolikr\u00e1t se zaplete do n\u011b\u010deho a zpozd\u00ed se. T\u0159eba si jen zajeli na ob\u011bd nebo n\u011bco takov\u00e9ho. Moc se strachuje\u0161.“ Marc pokr\u010dil rameny a slezl na zem, odkl\u00e1daj\u00edc kn\u00ed\u017eku na st\u016fl.<\/div>\n
<\/div>\n
„Je to \u0161patn\u00e9?“ povzdychnul Marcus a nechal Emmeta p\u0159ej\u00edt k n\u011bmu bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„Ne, nen\u00ed.“ Pousm\u00e1l se na n\u011bj povzbudiv\u011b a jedn\u00edm objet\u00edm jej p\u0159itisknu pevn\u011b k sob\u011b, za co\u017e byl Marc v tuto chv\u00edli vd\u011b\u010dn\u00fd. „Slibuju s\u00e1m za sebe, \u017ee se vr\u00e1t\u00ed v po\u0159\u00e1dku, dob\u0159e?“ na chv\u00edli jej zase odt\u00e1hnul, aby mu pohledem mohl stvrdit sv\u016fj slib. Marcus p\u0159e\u0161l\u00e1pnul s povzdychem, ale op\u011btoval mu kr\u00e1tk\u00e9 spojen\u00ed o\u010d\u00ed a vd\u011b\u010dn\u011b se usm\u00e1l.<\/p>\n

„Nev\u00edm, co budu jednou d\u011blat, a\u017e se rozd\u011bl\u00edme.“<\/div>\n

<\/div>\n
„Mus\u00ed si n\u00e1s koupit jeden a ten sam\u00fd majitel.“ Pokr\u010dil Emm rameny. Marcus se up\u0159\u00edmn\u011b rozesm\u00e1l a zavrt\u011bl hlavou. „No co? Ned\u00e1m mu jin\u00fdch mo\u017enost\u00ed.“ Zasm\u00e1l se spole\u010dn\u011b s n\u00edm a r\u00fdpnul prstem blon\u010f\u00e1ka pod \u017eebra. Ten se hbit\u011b odt\u00e1hnul a promnul sv\u00e1 \u017eebra.<\/div>\n
<\/div>\n
„Naivo.“ Odfrknul posm\u011b\u0161n\u011b a pohl\u00e9dl na chv\u00edli zase z okna.<\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, nejrad\u0161i bych nechal v\u011bci tak, jak jsou moment\u00e1ln\u011b.“<\/div>\n
<\/div>\n
„I s Taylerem?“<\/div>\n
<\/div>\n
„Pro toho bych jen nasadil p\u0159\u00edsn\u011bj\u0161\u00ed v\u00fdchovu a tro\u0161ku ho vychoval k obrazu sv\u00e9mu. Anis je na n\u011bj moc m\u00edrn\u00fd, podle m\u00e9ho vkusu.“<\/p>\n

„To m\u00e1\u0161 pravdu. M\u011bl pro n\u011bj slabost, dokud se neobjevil Bill.“ Marc se op\u011bt vysadil na kuchy\u0148skou linku. „Mo\u017en\u00e1 je mi ho trochu l\u00edto sv\u00fdm zp\u016fsobem. \u017dil v domn\u011bn\u00ed, \u017ee tu pro n\u011bkoho je v\u011bt\u0161\u00ed m\u011brou, a tak pro n\u011bj tohle byl ostr\u00fd p\u00e1d ze sr\u00e1zu, kdy\u017e se objevil n\u011bkdo, kdo mu tu jeho pozici p\u0159ebral. Je z n\u00e1s t\u0159\u00ed nejmlad\u0161\u00ed, pot\u0159ebuje nad sebou je\u0161t\u011b n\u011bkoho, kdo na n\u011bj bude dohl\u00ed\u017eet a d\u00e1vat mu alespo\u0148 hrstku p\u00e9\u010de.“ Vysv\u011btlil sv\u00e9 my\u0161lenkov\u00e9 pochody a zap\u0159el se rukama za z\u00e1dy. Emmet vypadal, \u017ee nad t\u00edm chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed, ne\u017e se na jeho tv\u00e1\u0159i rozrostl ch\u00e1pav\u00fd pohled a op\u011bt p\u0159e\u0161el ke sv\u00e9mu p\u0159\u00edteli bl\u00ed\u017e, tentokr\u00e1t mnohem spjat\u011bj\u0161\u00ed. Marc pozvedl obo\u010d\u00ed, ale \u00fasm\u011bv op\u011btoval. „Co?“<\/div>\n

<\/div>\n
„L\u00edb\u00ed se mi, jak starostliv\u011b a dosp\u011ble uva\u017euje\u0161. U\u017e nejsi takov\u00fd to mal\u00fd ucho, co se r\u00e1do nech\u00e1valo uk\u00e1jet Anisem a ob\u010das mu s radost\u00ed drze odsek\u00e1valo.“ Zasm\u00e1l se Emmet, lehce tisknouc chlapcovy boky. Marc p\u0159iv\u0159el o\u010di a sledoval jej naoko varovn\u00fdm pohledem.<\/p>\n

„Dosp\u011bli jsme, m\u016fj drah\u00fd p\u0159\u00edteli. Ani ty u\u017e nejsi ten mal\u00fd chlapec, co se zase sna\u017eil hr\u00e1t rozumn\u00e9ho a d\u00e1vat neust\u00e1le n\u011bjak\u00e9 pou\u010dn\u00e9 rady. Teda, ob\u010das tuhle vlastnost v sob\u011b je\u0161t\u011b nepop\u0159e\u0161, ale p\u0159eci jen.“ Usm\u00e1l se Marc a tro\u0161ku se k n\u011bmu sklonil. „\u010casy se m\u011bn\u00ed, ale m\u011bn\u00ed tak\u00e9 n\u00e1s, jsme tohohle faktu ob\u011btmi v\u0161ichni, je to pozorovateln\u00e9.“<\/p>\n

„Svat\u00e1 pravda.“ P\u0159itakal Emmet a nat\u00e1hnul ruku, aby mohl pohladit prot\u011bj\u0161\u00ed pol\u0161t\u00e1\u0159ky, kter\u00e9 vy\u0159kly tuhle nen\u00e1vratnou pravdu. „Pravda.“ P\u0159ejel po nich prstem, absolutn\u011b neschopn\u00fd v sob\u011b potla\u010dit n\u011bjakou soudnost, kterou v sob\u011b v\u016f\u010di blon\u010f\u00e1kovi u\u017e n\u011bjakou tu dobu dr\u017eel. Vyr\u016fstali spolu t\u00e9m\u011b\u0159 polovinu d\u011btstv\u00ed, pod rukou Anisovou. Jejich pouto bylo natolik siln\u00e9, \u017ee si ani nedok\u00e1zali p\u0159ipustit, \u017ee by n\u011bkdy m\u011blo b\u00fdt zatraceno.<\/div>\n

Sv\u016fj vztah pova\u017eovali za pevn\u011b bratrsk\u00fd a dosti spjat\u00fd. Nebylo snad dne, kter\u00fd by netr\u00e1vili po sv\u00e9m boku jako ti nejv\u011brn\u011bj\u0161\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9. Ani Anis, ani Tayler, ani Bill by jim nemohli nahradit toho druh\u00e9ho, p\u0159esto\u017ee se oba chovali k ostatn\u00edm dosti vl\u00eddn\u011b. A\u010d tohle neviditeln\u00e9 pouto nemohl nikdo vid\u011bt, oni si jej a\u017e moc dob\u0159e uv\u011bdomovali, jen se b\u00e1li p\u0159ekro\u010dit jeho nejvy\u0161\u0161\u00ed hranici. Mo\u017en\u00e1 te\u010f, Emmet m\u011bl mal\u00e9 nutk\u00e1n\u00ed o n\u00e1znak.<\/p>\n

„Pamatuje\u0161, jak jednou dostal Anis chu\u0165 na trojku?“ uchechtl se Marcus potichu, \u010d\u00edm\u017e vytrhl zamy\u0161len\u00e9ho Emmeta, kter\u00fd st\u00e1le p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl palcem po nar\u016f\u017eov\u011bl\u00fdch rtech, z my\u0161lenek. Pozvedl obo\u010d\u00ed a pousm\u00e1l se na n\u00e1znak souhlasu. „Nebylo to \u0161patn\u00fd, tenhle d\u016fm neob\u00fdval je\u0161t\u011b nikdo dal\u0161\u00ed krom tebe, mne a Anise. Pamatuju si, jak jsem v z\u00e1palu hry m\u00e1lem spadnul z Bushidovy postele.“<\/p>\n

„V\u017edycky jsi byl st\u0159evo.“ Zasm\u00e1l se souhlasn\u011b Emmet, stejn\u011b tak vzpom\u00ednaj\u00edc na tu celkem dlouhou, nenasytnou noc. Mohlo to b\u00fdt tak t\u0159i roky zp\u00e1tky. Chlapci m\u011bli \u010derstv\u00fdch patn\u00e1ct a Anis jednou p\u0159i\u0161el lehce podnapil\u00fd dom\u016f s n\u00e1padem, \u017ee by mohl zase jednou prohnat oba chlapce, ov\u0161em najednou. Nahnal je hrav\u011b do sv\u00e9ho pokoje, kde se strhla dosti erotick\u00e1 hra, kde by mohli i mistrov\u0161t\u00ed pornoherci z\u00e1vid\u011bt. Emmet vzpom\u00ednal, \u017ee lo\u017enice nebylo jedin\u00e9 m\u00edsto, kde dov\u00e1d\u011bli. Lo\u017enice, kuchy\u0148, ob\u00fdvac\u00ed pokoj, pracovna, koupelna, terasa. Pobaven\u011b odfrknul, kdy\u017e mu na mysl p\u0159i\u0161lo p\u0159irovn\u00e1n\u00ed ke h\u0159e na hon\u011bnou.<\/p>\n

„\u010cemu se sm\u011bje\u0161?“ pousm\u00e1l se Marcus, kter\u00fd zat\u00edm p\u0159esunul jednu svou ruku za jeho krk a n\u011b\u017en\u011b jej hladil po t\u00fdle, a\u017e Emmet slastn\u011b zamru\u010del a naklonil hlavu trochu do strany.<\/div>\n

<\/div>\n
„Vzpom\u00edn\u00e1m na to. Jak v\u017edycky n\u011bkdo z n\u00e1s utekl jinam a ostatn\u00ed jej neomyln\u011b n\u00e1sledovali jak poslu\u0161n\u00ed psi. A taky vzpom\u00edn\u00e1m na to, jak Anis musel na chv\u00edli odsko\u010dit, aby vy\u0159\u00eddil hovor, a my m\u011bli tak zhruba deset minut pro sebe.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Oh, v\u00edm! Akor\u00e1t jsme byli u n\u011bj v pracovn\u011b. Sed\u011bl jsem na kraji stolu a ty jsi p\u0159e\u0161el ke mn\u011b. Trochu nejist\u011b jsi m\u011b popadl za boky a sna\u017eil se mi nahradit Anise, kter\u00fd do mne t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e musel odej\u00edt, zasouval. A pak jsme znenad\u00e1n\u00ed skon\u010dili oba na zemi v naprost\u00e9 euforii a Anis pak p\u0159i\u0161el, absolutn\u011b \u0161okovan\u00fd t\u00edm, co na podlaze vid\u00ed.“ Zasm\u00e1l se Marcus, kter\u00fd m\u011bl te\u010f zav\u0159en\u00e9 o\u010di, aby si dok\u00e1zal l\u00e9pe vybavit momenty minulosti.<\/div>\n
„Pak se d\u00edval.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Ano, pak se d\u00edval.“ K\u00fdvnul pobaven\u011b Marcus. „Bylo to dobr\u00e9.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Bylo to \u00fa\u017easn\u00e9.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Kurva \u00fa\u017easn\u00e9 \u010dasy!“<\/p>\n

„Jo!“ zasm\u00e1l se Emmet a p\u0159e\u0161l\u00e1pnul na m\u00edst\u011b. Nach\u00e1zeli se v p\u0159ibli\u017en\u011b stejn\u00fdch poloh\u00e1ch, nad kter\u00fdmi vzpom\u00ednali, co\u017e si oba docela dob\u0159e uv\u011bdomovali. „Od t\u00e9 doby jsme nikdy my dva\u2026“<\/div>\n

<\/div>\n
„\u2026j\u00e1 v\u00edm. Bylo by to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, nav\u00edc jsem necht\u011bl riskovat, \u017ee by to Anise n\u011bjak provokovalo.“ P\u0159ik\u00fdvnul Marcus a op\u011bt otev\u0159el o\u010di, aby mohl na sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele ch\u00e1pav\u011b pohl\u00e9dnout. „P\u0159itom bych se nebr\u00e1nil.“ Podotknul potichu, a kdy\u017e k n\u011bmu Emm zvedl p\u0159ekvapen\u011b pohled, Marcus se nepatrn\u011b zaculil, tisknouc jeho t\u00fdl pevn\u011bji. „V\u017edy\u0165 noci jsou dlouh\u00e9.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Jo.“ Usm\u00e1l se Emmet. „Te\u010f u\u017e to v\u00edme.“<\/div>\n
<\/div>\n
„V\u00edme to od za\u010d\u00e1tku.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Nech toho.“ Proto\u010dil Emm trochu otr\u00e1ven\u011b o\u010dima. Marcus se kr\u00e1tce zasm\u00e1l, ne\u017e se k n\u011bmu lehce sklonil.<\/p>\n

„Tak jo, u\u017e ml\u010d\u00edm.“ Zamumlal na p\u016fl \u00fast, jeho o\u010di p\u0159ikovan\u00e9 na rtech prot\u011bj\u0161ku. Povzdychnul, ne\u017e se k nim nat\u00e1hnul na maxim\u00e1ln\u00ed bl\u00edzkost a jemn\u011b se o n\u011b ot\u0159el. Emmet se usm\u00e1l a trochu se do toho nevinn\u00e9ho polibku, pokud se tomu dalo tak \u0159\u00edkat, op\u0159el. Dlouh\u00e1 doba od\u0159\u00edk\u00e1v\u00e1n\u00ed a potla\u010dov\u00e1n\u00ed cht\u00ed\u010de prokazovala sv\u00e9, kdy\u017e Marc zoufale za\u00fap\u011bl a vy\u0161el okam\u017eit\u011b bez zdr\u017eov\u00e1n\u00ed vst\u0159\u00edc. Pevn\u011b se zap\u0159el o jeho ramena a prohloubil nal\u00e9hav\u011b polibek. Posunul se pohodln\u011bji na kuchy\u0148sk\u00e9 lince, \u010d\u00edm\u017e necht\u011bn\u011b zvrhnul sv\u016fj stejn\u011b u\u017e vychladl\u00fd \u0161\u00e1lek \u010daje. Nikdo tomu nev\u011bnoval pozornost, oba do sebe byli zaklesl\u00ed, zbaveni ostatn\u00edch my\u0161lenek. A\u017e zvuk chrast\u00edc\u00edch kl\u00ed\u010d\u016f je probral z rozv\u00e1\u0161n\u011bn\u00ed. Emmet odsko\u010dil od blon\u010f\u00e1ka, kter\u00fd nad\u0161en\u011b pohl\u00e9dl do chodby, ud\u00fdch\u00e1n lehce z dlouh\u00e9ho nenabr\u00e1n\u00ed kysl\u00edku.<\/p>\n

„Jsou tu!“ Vydechl \u00falevn\u011b a sesko\u010dil z linky. Pousm\u00e1l se na Emmeta, kter\u00e9ho je\u0161t\u011b obdaroval kr\u00e1tk\u00fdm pohlazen\u00edm po ruce, ne\u017e vykro\u010dil do chodby. Zastavil se mezi dve\u0159mi, kde spat\u0159il pom\u011brn\u011b unaven\u00e9ho Anise a Billa, kter\u00fd se s oddychem zbavoval sv\u00fdch tenisek. „U\u017e jsem se b\u00e1l, \u017ee se n\u011bco stalo!“ pok\u00e1ral je naoko vy\u010d\u00edtav\u00fdm, ale z\u00e1rove\u0148 \u00falevn\u00fdm t\u00f3nem.<\/p>\n

„Ud\u011blej mi k\u00e1vu, pros\u00edm, budu u sebe v lo\u017enici.“ Zamumlal Anis pouze, ani\u017e by se obt\u011b\u017eoval s n\u011bjak\u00fdm pozdravem \u010di vysv\u011btlen\u00edm, pro\u010d se vlastn\u011b tolik zpozdili. Jakmile se zul, sundal kab\u00e1t, beze slov zam\u00ed\u0159il nahoru po schodech rovnou do sv\u00e9 lo\u017enice, kde za sebou bouchnul dve\u0159mi. Bill povzdychnul a promnul krk, pohl\u00ed\u017eej\u00edc na sv\u00e9 dva kamar\u00e1dy, nech\u00e1pav\u011b stoj\u00edc ve dve\u0159\u00edch. Pousm\u00e1l se na n\u011b vl\u00eddn\u011b a v\u0161ichni spole\u010dn\u011b zam\u00ed\u0159ili do kuchyn\u011b, aby Marcus mohl postavit vodu na k\u00e1vu a vyzpov\u00eddat \u010dernovl\u00e1ska.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

„Tohle se v\u00e1\u017en\u011b stalo?!“ p\u0159ekvapen\u011b vydechl Marc, zakr\u00fdvaj\u00edc \u0161okovan\u011b pusu dlan\u00ed, zat\u00edmco spole\u010dn\u011b tr\u00e1vili \u010das nad ob\u011bdem. Anis odm\u00edtl j\u00eddlo, stejn\u011b jako Tayler, tak\u017ee jejich t\u0159\u00ed\u010dlenn\u00e1 sestava d\u00e1l setrv\u00e1vala. Bill p\u0159ik\u00fdvnul s v\u00e1\u017en\u00fdm v\u00fdrazem. U\u017e dobrou hodinu jim l\u00ed\u010dil v\u0161e, v\u010detn\u011b toho, co se odehr\u00e1lo mezi n\u00edm a Anisem. To samoz\u0159ejm\u011b probrali do detailu, kdy se Emmet i Marcus spokojen\u011b culili a tahali z n\u011bj ka\u017edou podrobnost. Pak ale p\u0159i\u0161la ta hor\u0161\u00ed \u010d\u00e1st v\u010derej\u0161\u00edho d\u011bn\u00ed, o kter\u00e9 si Bill pomyslel, \u017ee bude dobr\u00e9 se o ni s chlapci pod\u011blit. Sna\u017eil se b\u00fdt p\u0159esn\u00fd a sd\u011blit jim ka\u017edou minutu ud\u00e1losti, aby je tak v\u017eil do t\u00e9 dramatick\u00e9 situace. A docela se povedlo, proto\u017ee Marcus pon\u011bkud pobledl a Emmet u\u017e se sna\u017eil n\u011bkolik minut polknout sousto.<\/p>\n

„Tohle se v\u00e1\u017en\u011b stalo.“ P\u0159ik\u00fdvnul Bill s povzdychem a nap\u00edchnul na vidli\u010dku kus masa. „Ale r\u00e1no mu Johnny volal, \u017ee pr\u00fd se tis\u00edckr\u00e1t omlouval a zaru\u010dil mu maxim\u00e1ln\u00ed bezpe\u010dnost. Pr\u00fd to byl jeho zkrat, kter\u00e9ho te\u010f ohromn\u011b lituje, pr\u00fd o n\u011bj nechce p\u0159ij\u00edt.“ Zamra\u010dil se trochu Bill, ale pokra\u010doval d\u00e1l. „Nicm\u00e9n\u011b celou cestu byl Anis ostra\u017eit\u00fd jako rys, neust\u00e1le se ohl\u00ed\u017eel do zp\u011btn\u00fdch zrc\u00e1tek a ka\u017ed\u00fdch 10 minut zastavoval, aby se ujistil, \u017ee nen\u00ed nik\u00fdm sledov\u00e1n. Proto se na\u0161e vracen\u00ed trochu prot\u00e1hlo, tak se nezlobte.“ Pousm\u00e1l se Bill omluvn\u011b p\u0159edev\u0161\u00edm na Marcuse, kter\u00fd si vlastn\u011b hned, jak dorazili do kuchyn\u011b, neodpustil malou hysterickou sc\u00e9nu.<\/p>\n

„Netu\u0161il jsem, co se d\u011blo, v po\u0159\u00e1dku.“ Ujistil ho pohledem. „V\u011b\u0159\u00ed\u0161 tomu, \u017ee to od n\u011bj bylo up\u0159\u00edmn\u00e9, Bille?“ neodpustil si ot\u00e1zku, proto\u017ee tu\u0161il v jeho slovech pochybnosti.<\/div>\n

<\/div>\n
„Ne.“ Povzdychnul Bill. „A mysl\u00edm, \u017ee ani Anis ne, u\u017e pr\u00e1v\u011b proto, jak\u00fd byl p\u0159i cest\u011b. Mysl\u00edm, \u017ee te\u010f pot\u0159ebuje klid pro sebe a p\u0159em\u00fd\u0161let, p\u0159\u00edpadn\u011b si zajistil p\u00e1r kontakt\u016f, co by st\u00e1li p\u0159i n\u011bm. Mumlal n\u011bco i o tom, \u017ee nech\u00e1 Johnnyho sledovat nebo tak n\u011bco. \u017de si n\u011bkoho na to najme.“ Zamru\u010del Bill a sledoval obsah sv\u00e9ho nap\u016fl pr\u00e1zdn\u00e9ho tal\u00ed\u0159e. Pohl\u00e9dl na chlapce naproti sob\u011b, a kdy\u017e vid\u011bl jejich nejist\u00e9 pohledy, zvedl se od stolu. „Omluv\u00edte m\u011b, kdy\u017e p\u016fjdu k sob\u011b? Jsem unaven\u00fd, p\u016fjdu si asi na chv\u00edli lehnout.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Ne, jasn\u011b, jen jdi.“ Pob\u00eddnul ho Emmet okam\u017eit\u011b a vzal mu z rukou n\u00e1dob\u00ed, aby ho mohl sklidit. „Uvid\u00edme se t\u0159eba k ve\u010deru, hm? Ur\u010dit\u011b budou d\u00e1vat n\u011bjak\u00fd dobr\u00fd film.“<\/div>\n
<\/div>\n
„To zn\u00ed skv\u011ble!“ usm\u00e1l se Bill a bez dal\u0161\u00edch slov se vydal po schodech nahoru, m\u00ed\u0159\u00edc ke sv\u00e9mu pokoji. Akor\u00e1t sahal po klice, kdy\u017e jej upozornilo n\u011b\u010d\u00ed zaka\u0161l\u00e1n\u00ed. Oto\u010dil hlavu do strany, kde tu\u0161il osobu, a p\u0159ekvapen\u011b pohl\u00e9dl na Taylera, kter\u00fd p\u0159e\u0161lapoval ve dve\u0159\u00edch sv\u00e9ho pokoje.<\/p>\n

„Bille, m\u016f\u017ee\u0161 na chv\u00edli?“ zaprosil takov\u00fdm t\u00f3nem, kter\u00fd Billa trochu vyvedl z m\u00edry. Ten t\u00f3n byl laskav\u00fd, p\u0159\u00e1telsk\u00fd, a p\u0159edev\u0161\u00edm prosebn\u00fd, co\u017e by od n\u011bj \u010dekal asi nejm\u00e9n\u011b. Trochu se zamra\u010dil a hodlal pokra\u010dovat ve sv\u00e9m pl\u00e1nu zal\u00e9zt do sv\u00e9 lo\u017enice a prospat se po\u0159\u00e1dn\u011b.<\/div>\n

<\/div>\n
„Jsem unaven\u00fd.“ Odbyl ho jen.<\/div>\n
<\/div>\n
„Pros\u00edm, bude to chvilka.“ T\u00e9m\u011b\u0159 zoufal\u00e9 za\u00fap\u011bn\u00ed. Bill proto\u010dil lehce o\u010dima, ale vydal se teda ml\u010dky k n\u011bmu, kde byl pozv\u00e1n do jeho pokoje. Vlastn\u011b tu ani jednou nebyl, nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, jak vypad\u00e1 Taylerovo doup\u011b. Rozhl\u00e9dl se kolem a zjistil, \u017ee chlapec bude asi trvat na po\u0159\u00e1dku, proto\u017ee ka\u017ed\u00e1 v\u011bc m\u011bla sv\u00e9 m\u00edsto, nikde nep\u016fsobilo nic nesrovnan\u00fdm dojmem. Pokoj slad\u011bn\u00fd do sv\u011btle zelen\u00e9, kter\u00e1 kontrastovala s tmav\u0161\u00edm n\u00e1bytkem. Bylo tu docela \u00fatulno a p\u016fsobilo to tu p\u0159\u00edjemn\u00fdm dojmem. To se ale nedalo \u0159\u00edci o obyvateli tohoto pokoje.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak mluv, Taylere, jsem opravdu unaven\u00fd a pot\u0159ebuju se prospat.“ Pob\u00eddnul jej Bill, stoj\u00edc u dve\u0159\u00ed, o kter\u00e9 se le\u017e\u00e9rn\u011b op\u0159el.<\/div>\n
<\/div>\n
„Nechce\u0161 se posadit?“<\/div>\n
<\/div>\n
„Ne, opravdu se nehodl\u00e1m zdr\u017eovat.“ Zavrt\u011bl odm\u00edtav\u011b hlavou Bill.<\/p>\n

„No dob\u0159e. J\u00e1 jen\u2026 p\u0159em\u00fd\u0161lel jsem o sv\u00e9m chov\u00e1n\u00ed a celkem o v\u0161em, co se vlastn\u011b d\u011bje od t\u00e9 doby, co jsi p\u0159i\u0161el. Ta atmosf\u00e9ra, kter\u00e1 se vytvo\u0159ila, je docela dost dusn\u00e1, do\u0161el jsem z\u00e1v\u011bru, \u017ee s takovou bychom se tu v\u0161ichni za\u010dali a chv\u00edli dusit.“ Mumlal d\u00e1l, jeho t\u00f3n zn\u011bl p\u0159esv\u011bd\u010div\u011b a Bill jen p\u0159ekvapen\u011b poslouchal. „V\u00edm, \u017ee na tom m\u00e1m pod\u00edl hlavn\u011b j\u00e1 a m\u00e9 hloup\u00e9, z\u00e1vistiv\u00e9 chov\u00e1n\u00ed. Nem\u011bl jsem takov\u00fd b\u00fdt, Bille, bylo to ode mne d\u011btinsk\u00e9 se tak chovat. M\u00e1 to dopad jak na n\u00e1s dva, tak i na Anise a kluky, a to j\u00e1 nechci. Chci, abychom spolu p\u0159e\u017e\u00edvali v klidu a m\u00edru, bez n\u011bjak\u00fdch zbyte\u010dn\u00fdch spor\u016f. Proto se ti chci omluvit a poprosit t\u011b, jestli bychom nemohli my dva za\u010d\u00edt znova? Smazat v\u0161echno to nehezk\u00e9, co mezi n\u00e1mi nastalo a za\u010d\u00edt \u00fapln\u011b znovu?“<\/p>\n

Bill pootev\u0159el lehce \u00fasta udiven\u00edm, ale ihned je zaklapl a p\u0159e\u0161l\u00e1pnul.<\/div>\n

<\/div>\n
„No j\u00e1 nev\u00edm\u2026“<\/div>\n
<\/div>\n
„Pros\u00edm, dost jsem nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel a c\u00edt\u00edm vinu na sv\u00e9 hrudi. R\u00e1d bych se t\u00e9 t\u00edhy zbavil, ale nep\u016fjde to, dokud mi neodpust\u00ed\u0161<\/a>.“ Zvedl k Billovi op\u011bt prosebn\u00fd pohled, a\u017e Bill trochu zapochyboval. Pro\u010d najednou takov\u00e1 zm\u011bna chov\u00e1n\u00ed a prosby o usm\u00ed\u0159en\u00ed? Dali mu snad kluci n\u011bjakou lekci, zat\u00edmco byli s Anisem mimo domov? Nebo se prost\u011b jen opravdu zamyslel nad sv\u00fdm chov\u00e1n\u00edm? Mo\u017enost\u00ed mohlo b\u00fdt mnoho. Za ka\u017ed\u00fdch okolnost\u00ed, Billovi o nic ne\u0161lo, co se t\u00fd\u010de jejich rivality. Te\u010f m\u011bl Anise a mo\u017en\u00e1 by uv\u00edtal i klid v dom\u00e1cnosti. Pak u\u017e by snad nemohlo nic p\u0159ek\u00e1\u017eet v poklidn\u00e9m sou\u017eit\u00ed, tak\u017ee jen sm\u00ed\u0159en\u011b povzdychnul.<\/div>\n
<\/div>\n
„Fajn, je mi to vlastn\u011b jedno. M\u016f\u017eeme to smazat a nevracet se k tomu.“ P\u0159ik\u00fdvnul tedy souhlasn\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
„Opravdu?“ Tayler se rozz\u00e1\u0159il jako d\u00edt\u011b, kter\u00e9 vid\u011blo poprv\u00e9 v\u00e1no\u010dn\u00ed stromek o V\u00e1noc\u00edch, a nad\u0161en\u011b se zvedl ze sv\u00e9 postele. Bill proto\u010dil o\u010dima.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jo.“ P\u0159ik\u00fdvnul a trochu p\u0159ekvapen\u011b vydechnul, kdy\u017e jej chlapec sev\u0159el pevn\u011b v objet\u00ed. Bill kulil o\u010di na prot\u011bj\u0161\u00ed okno a p\u0159inutil se popl\u00e1cat ho chl\u00e1choliv\u011b po z\u00e1dech a odt\u00e1hnout od sebe. „Dobr\u00fd, tak v pohod\u011b, ano?“<\/p>\n

„Dob\u0159e, omlouv\u00e1m se, jen mi to ud\u011blalo radost! Proto\u017ee jsem myslel, \u017ee se na mne up\u0159\u00edmn\u011b vyka\u0161le\u0161, vlastn\u011b bys m\u011bl na to pr\u00e1vo, nedivil bych se. No, Bille, snad to mezi n\u00e1mi bude perfektn\u011b klapat, m\u016f\u017eeme si z\u00edtra popov\u00eddat v\u00edc, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“ Usm\u00e1l se nad\u0161en\u011b.<\/div>\n

<\/div>\n
„Jo, skv\u011bl\u00fd n\u00e1pad, ale te\u010f u\u017e p\u016fjdu, dob\u0159e?“ uk\u00e1zal ke dve\u0159\u00edm, kter\u00e9 vz\u00e1p\u011bt\u00ed otev\u0159el, aby mol nazna\u010dit, \u017ee se opravdu u\u017e nehodl\u00e1 zdr\u017eovat.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jasn\u011b, jdi si odpo\u010dinout.“ K\u00fdvnul Tayler a Bill kone\u010dn\u011b zam\u00ed\u0159il definitivn\u011b k sob\u011b, kde se zav\u0159el a zam\u00ed\u0159il okam\u017eit\u011b k posteli, kam nechal odpadnout sv\u00e9 t\u011blo. Posledn\u00ed dva dny byly opravdu \u0161\u00edlen\u00e9, musel uznat. Nepo\u010d\u00edtal teda pozitivum, kter\u00fdm myslel opravdov\u00e9 sbl\u00ed\u017een\u00ed s Anisem. Pousm\u00e1l se pro sebe, zav\u0159el o\u010di, a ani\u017e by se nam\u00e1hal n\u011bjak\u00fdm p\u0159evl\u00edk\u00e1n\u00edm, se vzpom\u00ednkami na jejich prvn\u00ed spole\u010dnou noc rychle usnul.<\/p>\n

autor: PeTi\u0160ka<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: PeTi\u0160ka Marcus nejist\u011b vyhl\u00ed\u017eel z ok\u00fdnka. U\u017e dobrou hodinu tr\u00e1vil na okenn\u00edm parapet\u011b s knihou v ruce a doufal, \u017ee ka\u017edou chv\u00edli se objev\u00ed na p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cest\u011b jejich domu jemu zn\u00e1m\u00e9 \u010dern\u00e9 auto. P\u0159edpokl\u00e1dan\u00fd \u010das jejich n\u00e1vratu, tedy Billa a Anise,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[487],"tags":[],"class_list":["post-5733","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-you-hold-my-destiny-in-your-arms"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5733","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5733"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5733\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5733"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5733"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5733"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}