{"id":5734,"date":"2012-10-16T18:00:00","date_gmt":"2012-10-16T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5718"},"modified":"2012-10-16T18:00:00","modified_gmt":"2012-10-16T17:00:00","slug":"forever-and-after-my-love-1-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/10\/16\/forever-and-after-my-love-1-4\/","title":{"rendered":"Forever And After My Love 1\/4"},"content":{"rendered":"
autor: Doris a Lauinka<\/p>\n

<\/strong> Zdrav\u00edme v\u0161echny twincestn\u00ed fanou\u0161ky. J\u00e1 a Doris jsme tu s dal\u0161\u00ed pov\u00eddkou. Popravd\u011b u\u017e nev\u00edm, jak tenhle n\u00e1pad vznikl, ale\u2026 ur\u010dit\u011b \u0161lo o n\u011bjakou duchaplnou debatu, jak je u n\u00e1s zvykem. XD Nev\u00edm, co bych k tomu m\u011bla dodat. Je to takov\u00e1 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pov\u00eddka, pln\u00e1 radosti a vesel\u00ed\u2026 taky trochu smutku. Mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee m\u011b to opravdu oslovilo a n\u011bkdy bylo a\u017e nemo\u017en\u00e9 ps\u00e1t, jak jsme se u toho sm\u00e1ly. M\u016f\u017eu jen \u0159\u00edct, abyste si to u\u017eili, a mo\u017en\u00e1 se nad t\u00edm i trochu zamysleli nebo pozastavili. P\u0159\u00edjemn\u00e9 po\u010dten\u00ed. Jinak pro zaj\u00edmavost, op\u011bt jsem si nechala roli Toma a p\u0159ibrala roli sestry, Doris z\u016fstala v\u011brn\u00e1 op\u011bt Billovi. Flashbacky jsme psaly p\u016fl nap\u016fl. Pro ty, koho by to zaj\u00edmalo. Va\u0161e Lauinka a Doris<\/em><\/div>\n


<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/p>\n

Je to u\u017e p\u00e1r let, co jsme skon\u010dili s kapelou. Dob\u0159e, l\u017eu asi nejsp\u00ed\u0161e i s\u00e1m sob\u011b, je to n\u011bkolik des\u00edtek let. Jeliko\u017e jsem v\u017edycky \u017eil pro sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku a on pro m\u011b, logicky nem\u00e1me d\u011bti. Tak\u017ee se o n\u00e1s nem\u00e1 kdo starat a my hnijeme v d\u016fcho\u010f\u00e1ku. Je fakt, \u017ee pen\u011bz jsme m\u011bli v\u017edycky jako \u0161lupek, ale pak to \u0161lo v\u0161echno z kopce a n\u00e1m z\u016fstalo n\u011bco m\u00e1lo na n\u00e1jem tady a mo\u017en\u00e1 i na rakve n\u00e1m zbude. Kdo v\u00ed. Doba je dneska t\u011b\u017ek\u00e1. Vlastn\u011b u\u017e ani moc nem\u016f\u017eeme. A j\u00e1 u\u017e v\u016fbec ne. Jsem na tom n\u011bjak dost \u0161patn\u011b s nohama a posledn\u00ed dobou se sotva dobelh\u00e1m na sn\u00eddani, ne\u017e je jej\u00ed konec. A tak m\u011b voz\u00ed sest\u0159i\u010dka na voz\u00edku. Sest\u0159i\u010dky\u2026 takov\u00fd mlad\u00fd ko\u010dky, kter\u00fd bych v ml\u00e1d\u00ed proh\u00e1n\u011bl a te\u010fka m\u016f\u017eu leda slintat. Co\u017e vlastn\u011b je norm\u00e1ln\u00ed, kdy\u017e nem\u00e1m zuby. Teda m\u00e1m, ale v hrne\u010dku a stejn\u011b na n\u011b v\u011b\u010dn\u011b zapom\u00edn\u00e1m.<\/p>\n

Ach ta hlava. Ta snad dopadla nejh\u016f\u0159. Kupodivu \u010dasem jsem byl nucen i vyt\u00e1hnout piercing ve rtu, v\u0161ichni se na m\u011b u\u017e blb\u011b d\u00edvali. Ani nepo\u010d\u00edt\u00e1m roky, kter\u00e9 nemilosrdn\u011b st\u00e1le naskakuj\u00ed. Ut\u011b\u0161uje m\u011b, \u017ee nejen mn\u011b. Ka\u017ed\u00fd den je tady stereotypn\u00ed. Sotva m\u011b sest\u0159i\u010dka r\u00e1no vzbud\u00ed, mus\u00ed m\u011b p\u0159ebalit. Ostuda, v\u00edm, ale\u2026 no jo, ten v\u011bk. Tak dostanu pok\u00e1r\u00e1no, p\u0159evl\u00edknou m\u011b a jdeme na sn\u00eddani. Z t\u00e9 m\u00e1m stejn\u011b v\u011bt\u0161inou kulov\u00e9. Pak jsme cel\u00fd den venku s Billem. Jsme st\u00e1le spolu i po t\u011bch nekone\u010dn\u00fdch letech. V\u017edycky to zakemp\u00edme pod na\u0161\u00edm velik\u00fdm dubem, pod kter\u00fdm je alespo\u0148 trochu st\u00ednu. Pov\u00edd\u00e1me si nebo vzpom\u00edn\u00e1me na star\u00e9 \u010dasy. Vlastn\u011b se tu nem\u00e1me tak zle. Sp\u00ed\u0161e mo\u017en\u00e1 naopak.<\/div>\n

\n
Bill<\/p>\n

Chod\u00edm po sv\u00e9m pokoji\u2026 no chod\u00edm je asi siln\u00e9 slovo. Sp\u00ed\u0161e se tak \u0161our\u00e1m, proto\u017ee si p\u0159ece nebudu br\u00e1t berli, kdy\u017e se tu produc\u00edruju jen mezi kusem n\u00e1bytku, \u017ee ano? Hled\u00e1m br\u00fdle. Chci si p\u0159e\u010d\u00edst rann\u00ed tisk, ale prost\u011b na to nevid\u00edm a br\u00fdle nikde nem\u00e1m. N\u011bkdy m\u00e1m pocit, \u017ee mi je snad n\u011bkdo krade. Ne, ten N\u011bmec to nen\u00ed, tak \u0161patn\u011b na tom je\u0161t\u011b nejsem. To je teda taky ale asi to jedin\u00e9, co je\u0161t\u011b nem\u00e1m. Je p\u016fl \u0161est\u00e9 r\u00e1no. Ach ta nespavost. Kdy\u017e si vzpomenu, \u017ee za mlada jsem v tuhle dobu teprve chodil kolikr\u00e1t sp\u00e1t. St\u00e1\u0159\u00ed je stra\u0161n\u00e1 v\u011bc. A dokud jste mlad\u00ed, tak na n\u011bj ani nemysl\u00edte. Tahle rutina se mi opakuje ka\u017ed\u00fd den, hled\u00e1n\u00ed br\u00fdl\u00ed a operace s nand\u00e1v\u00e1n\u00edm zub\u016f, jeliko\u017e moje klepaj\u00edc\u00ed se ruce hroz\u00ed sp\u00ed\u0161e t\u00edm, \u017ee si je\u0161t\u011b i vyp\u00edchnu oko. No, zase bych m\u011bl o probl\u00e9m m\u00ed\u0148 s hled\u00e1n\u00edm t\u011bch br\u00fdl\u00ed. Ka\u017ed\u00fd den toti\u017e hled\u00e1m br\u00fdle, abych si p\u0159e\u010detl denn\u00ed tisk. A nem\u016f\u017eu je naj\u00edt\u2026 jo po\u010dkejte, to u\u017e jsem vlastn\u011b zmi\u0148oval. Ach bo\u017ee.<\/p>\n

No pochopili jste to spr\u00e1vn\u011b, u\u017e d\u00e1vno nejsem mlad\u00edk, a kdy\u017e si zp\u00edv\u00e1m ve spr\u0161e, tak u\u017e to rozhodn\u011b nen\u00ed ten hlas, ze kter\u00e9ho v\u0161echny holky \u0161\u00edlely. No mo\u017en\u00e1 i kluci, co j\u00e1 v\u00edm? Moje sl\u00e1va je u\u017e n\u011bkde hodn\u011b daleko. Kolik mi vlastn\u011b u\u017e je? Mn\u011b, Billu Kaulitzovi? T\u00e9 hv\u011bzd\u011b z Tokio Hotel? No \u0159ekn\u011bme tak sto pades\u00e1t\u2026 plus m\u00ednus p\u00e1r let. \u00c1\u00e1\u00e1\u00e1 moje br\u00fdle, v\u017edycky je nakonec najdu. Chv\u00e1la bohu, jen\u017ee pak zase zapomenu, kam jsem si dal ten tisk. Tak\u017ee si stejn\u011b nic nep\u0159e\u010dtu, proto\u017ee, i kdy\u017e mi na sn\u00eddani daj\u00ed nov\u00fd, to u\u017e jsme s Tomem. No jo\u2026 po\u0159\u00e1d spolu. Po\u0159\u00e1d jako jeden. Je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee si p\u0159ijdu kolikr\u00e1t star\u0161\u00ed ne\u017e on\u2026 jist\u011b, \u017ee to je hloupost. Za prv\u00e9 jsme dvoj\u010data, tak\u017ee je stejn\u011b star\u00fd, a za druh\u00e9 jsem byl v\u017edycky o deset minut mlad\u0161\u00ed, ale v m\u00fdch o\u010d\u00edch je on po\u0159\u00e1d ta kytarov\u00e1 hv\u011bzda. I kdy\u017e dneska u\u017e by nezvl\u00e1dl asi ani fouknout do harmoniky. Rad\u011bji nech\u00e1m tyhle hloup\u00e9 \u0159e\u010di tak. Obuju si svoje ba\u010dkory a vyjdu na chodbu. Mus\u00edm po\u010dkat na Toma\u2026 s\u00e1m na sn\u00eddani nejdu nikdy. U\u017e nikdy nikam nejdu bez n\u011bj. Mysl\u00edm, \u017ee i do hrobu p\u016fjdu s n\u00edm.<\/p>\n

Tom<\/p>\n

Ani nev\u00edm, jak dlouho mi to trv\u00e1, ale asi dlouho. Sest\u0159i\u010dka cosi lamentuje, sly\u0161\u00edm je\u0161t\u011b dob\u0159e, tak si n\u011bco zabrblu a rad\u011bji se nech\u00e1m vyv\u00e9zt na chodbu. D\u011bsn\u011b m\u011b dneska chytla kolena a v\u00e1\u017en\u011b bych tam nedo\u0161el v\u010das. Mo\u017en\u00e1 na ve\u010de\u0159i bych se tam do\u0161oural. Zuby kupodivu m\u00e1m, ani si nepamatuju, kdy jsem si je nasazoval, ale nejsp\u00ed\u0161e na to dohl\u00e9dla sest\u0159i\u010dka. U\u017e z d\u00e1lky vid\u00edm br\u00e1\u0161ku. Jen se usm\u011bju a zam\u00e1v\u00e1m mu.<\/div>\n

„Dneska se zase vezu.“ Pozdrav\u00edm jej s \u00fasm\u011bvem, jen nade mnou zakrout\u00ed hlavou, sestra n\u00e1s doprovod\u00ed k na\u0161emu stolku. Nen\u00ed n\u00e1\u0161, ale prost\u011b jsme si jej obl\u00edbili. Za chv\u00edli je p\u0159ed n\u00e1mi sn\u00eddan\u011b. Rozt\u0159esenou rukou vezmu do ruky l\u017ei\u010dku a div s n\u00ed Billovi nevraz\u00edm. Dneska se mi fakt n\u011bjak klepou ruce, a\u017e hr\u016fza. A boj s v\u00ed\u010dkem jogurtu ani zmi\u0148ovat nebudu. Nem\u016f\u017eu ani chytnout takov\u00fd ten blbec, co tr\u010d\u00ed, abych to l\u00e9pe otev\u0159el, a tak vzteky do v\u00ed\u010dka p\u00edchnu l\u017ei\u010dkou. Bill se mi jen sm\u011bje.<\/div>\n
„Hle\u010f si sv\u00fdho, nebo ti seberu zuby a bude\u0161 m\u00edt po par\u00e1d\u011b.“ Zpra\u017e\u00edm ho pohledem.<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee to je jen jogurt, ale jsou v n\u011bm kousky.“ Hned sklop\u00edm hlavu a zkoum\u00e1 ho. Mezit\u00edm v\u00edt\u011bzn\u011b to v\u00ed\u010dko hod\u00edm na st\u016fl, a kone\u010dn\u011b v bor\u016fvkov\u00e9m jogurtu namo\u010d\u00edm l\u017ei\u010dku a posl\u00e9ze se mi povede alespo\u0148 p\u016fl l\u017ei\u010dky dostat a\u017e do pusy.<\/p>\n

Bill<\/p>\n

Usm\u011bju se na tebe, kdy\u017e t\u011b ke mn\u011b vezou, a zuby mi trochu povylezou\u2026 no jo, jsou mi trochu v\u011bt\u0161\u00ed, tak mi ob\u010das trochu padaj. Zakrout\u00edm pusou, jak si je zastr\u010d\u00edm zp\u00e1tky.<\/div>\n

„No proto\u017ee jsi zase l\u00ednej.“ Zakrout\u00edm nad tebou hlavou. Nemysl\u00edm to v\u00e1\u017en\u011b, ale r\u00e1d si t\u011b ob\u010das dob\u00edr\u00e1m i v tomhle v\u011bku. Ke svoj\u00ed sn\u00eddani dostanu i ten denn\u00ed tisk, ale nech\u00e1m ho stranou. A samoz\u0159ejm\u011b jako hlavn\u00ed chod sn\u00eddan\u011b dostanu hrst pr\u00e1\u0161k\u016f. U\u017e si ani nepamatuju, na co v\u0161echny jsou. Na srdce, na \u017elu\u010dn\u00edk, na tlak, na prostatu\u2026 no mysl\u00edm, \u017ee tu m\u00e1m celou l\u00e9k\u00e1rnu. Kdy\u017e vid\u00edm, jak z\u00e1pas\u00ed\u0161 s jogurtem, mus\u00edm se sm\u00e1t, ale tvoje pozn\u00e1mka o zubech m\u011b zase usad\u00ed. Jako pozor. Na zuby jsem h\u00e1klivej. A j\u00e1 si moc dob\u0159e pamatuju, jak jsi u m\u011b byl jednou odpoledne na n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b\u2026 je to divn\u00fd \u0159\u00edkat na n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b, kdy\u017e jsi jen o dva pokoje d\u00e1l\u2026 a schoval jsi mi je mezi pono\u017eky. Byl jsem \u00fapln\u011b ne\u0161\u0165astnej.<\/div>\n
„Tak si p\u0159\u00ed\u0161t\u011b \u0159ekni o br\u010dko a nemus\u00ed\u0161 se tr\u00e1pit s t\u00edm dzinzikem od v\u00ed\u010dka. M\u016f\u017ee\u0161 to rovnou s\u00e1t z kel\u00edmku.“ Pokr\u010d\u00edm rameny a p\u0159it\u00e1hnu si m\u00edchan\u00fd vejce. Na t\u0159et\u00ed pokus se mi povede i n\u011bco str\u010dit do pusy, ani\u017e bych tam cpal pr\u00e1zdnou vidli\u010dku, jak mi to v\u0161echno pad\u00e1. Sest\u0159i\u010dka hned p\u0159ijde a kolem krku mi uv\u00e1\u017ee brynd\u00e1k. Jen se zak\u0159en\u00edm, jeliko\u017e v\u00edm, \u017ee na tohle se t\u011b\u0161\u00ed\u0161 ka\u017ed\u00fd r\u00e1no. A\u017e budu m\u00edt ut\u011brku kolem krku, abych nenykydal.<\/p>\n

Tom<\/p>\n

V tomhle v\u011bku je ka\u017ed\u00fd pohyb a cokoli chcete ud\u011blat jeden velk\u00fd probl\u00e9m. A to i to pitom\u00fd zasm\u00e1n\u00ed, kdy\u017e vid\u00edm brynd\u00e1k. Zasm\u011bju se a zatlesk\u00e1m rukama, jako by mi bylo p\u011bt. Ale tenhle pohled miluju. J\u00e1 takov\u00fd probl\u00e9my na\u0161t\u011bst\u00ed nem\u00e1m. Sice tu l\u017ei\u010dku nem\u016f\u017eu dostat plnou do pusy, ale nekyd\u00e1m v\u0161ude. Tys byl v\u017edycky stra\u0161n\u00e9 \u010dun\u011b, a to ti z\u016fstalo a\u017e do dne\u0161ka.<\/div>\n

„J\u00e1 nev\u00edm\u2026 p\u016fjdeme pod dub?“ Narvu si dal\u0161\u00ed l\u017ei\u010dku do pusy.<\/div>\n
„Dneska je se mnou prd, n\u011bjak m\u011b v\u0161echno bol\u00ed, u\u017e abych um\u0159el, tohle je snad to nejhor\u0161\u00ed, \u010deho jsme se mohli do\u017e\u00edt.“ Povzdechnu si a d\u00e1l se pokou\u0161\u00edm zdolat jogurt, ale mus\u00edm se u toho je\u0161t\u011b sm\u00e1t tob\u011b, jeliko\u017e ti padaj\u00ed zuby.<\/div>\n
„Alespo\u0148 u toho j\u00eddla se chovej jako \u010dlov\u011bk, kdo se na to m\u00e1 d\u00edvat?“ Zpra\u017e\u00edm t\u011b k\u00e1rav\u011b, ale d\u011bl\u00e1m si legraci.<\/div>\n
„Nech\u00e1pu, jak ti ty zuby d\u011blali, si koupil od Vietnamc\u016f na tr\u017enici za p\u00e1r korun, ne?“ Sm\u011bju se ti. „\u010cita pade, \u010dita pade\u2026 slu\u0161\u00ed, slu\u0161\u00ed, perfektn\u00ed.“ Sm\u011bju se, a je\u0161t\u011b si na tebe hezky ukazuju, av\u0161ak nen\u00e1vistn\u00fd pohled, co po mn\u011b hod\u00ed\u0161, m\u011b ale zase velice rychle uklidn\u00ed. „Promi\u0148.“<\/p>\n

Bill<\/p>\n

V klidu poj\u00edd\u00e1m vaj\u00ed\u010dka nebo se alespo\u0148 sna\u017e\u00edm v klidu, ale prost\u011b za to nem\u016f\u017eu, no. Pad\u00e1 mi to, i kdy\u017e se sna\u017e\u00edm. A ty se samoz\u0159ejm\u011b n\u00e1ramn\u011b bav\u00ed\u0161. P\u0159esn\u011b jsem to \u010dekal. Jsi po\u0159\u00e1d stejn\u011b \u0161kodolib\u00fd, jako jsi b\u00fdval v\u017edycky.<\/div>\n

„Tak hele, pan\u00e1\u010dku v pl\u00edn\u00e1ch\u2026 nebu\u010f drzej, nebo m\u011b bude\u0161 krmit. A to bych ti nedoporu\u010doval, proto\u017ee bys byl zabryndan\u00fd \u00fapln\u011b v\u0161ude“ N\u011bjak\u00fdm z\u00e1zrakem zdol\u00e1m i posledn\u00ed sousto a tal\u00ed\u0159 odsunu stranou. P\u0159it\u00e1hnu si k sob\u011b hrnek s k\u00e1vou a pot\u00e9, co obcint\u00e1m p\u016fl stolu, trochu usrknu.<\/div>\n
„Ach jo\u2026 ml\u00e1d\u00ed bylo lep\u0161\u00ed, ale ne\u0159\u00edkej takov\u00e9 nesmysly o um\u00edr\u00e1n\u00ed. Na to m\u00e1\u0161 je\u0161t\u011b spoustu \u010dasu.“ Jak\u00e1 ironie\u2026 j\u00e1 to teda mysl\u00edm v\u00e1\u017en\u011b, i kdy\u017e s\u00e1m v\u00edm, \u017ee to tak nen\u00ed, ale nerad tohle poslouch\u00e1m. V posledn\u00edch dvou letech o tom mluv\u00ed\u0161 p\u0159\u00edli\u0161 \u010dasto, a j\u00e1 si to ani nechci p\u0159edstavovat. Hlavn\u011b u\u017e kdysi jsme si \u0159ekli, \u017ee um\u0159eme spole\u010dn\u011b. Ne, \u017ee bych se b\u00e1l um\u0159\u00edt\u2026 v\u00edm, \u017ee tady prakticky u\u017e nem\u00e1m co d\u011blat, ale p\u0159edstava, \u017ee um\u0159e\u0161 ty\u2026 ne, nebudu se t\u00edm zaob\u00edrat.<\/p>\n

„Tak jo\u2026 p\u016fjdeme pod dub.“ P\u0159ik\u00fdvnu. Vlastn\u011b jako v\u017edycky. My u\u017e nem\u00e1me moc na v\u00fdb\u011br, a tam je opravdu p\u0159\u00edjemn\u011b. Hlavn\u011b, je to na\u0161e nostalgick\u00e9 m\u00edsto. V\u017edycky tam vzpom\u00edn\u00e1me. Je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee ani po tolika letech a tolika vypadan\u00fdch zubech se m\u016fj postoj k tob\u011b v\u016fbec nezm\u011bnil. Zbo\u017e\u0148oval jsem t\u011b tehdy a zbo\u017e\u0148uju t\u011b i dneska. I kdy\u017e samoz\u0159ejm\u011b projevy l\u00e1sky ti t\u011b\u017eko budu d\u00e1vat stejn\u00e9 v tomhle v\u011bku jako tehdy. Ale p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee to po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b v\u00ed\u0161. Jen se na tebe usm\u011bju. Jako poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e dosn\u00edd\u00e1m. \u0158\u00edkat ti miluju t\u011b, tady takhle, v tomto stavu a p\u0159ed t\u011bmi lidmi, by u\u017e opravdu nem\u011blo styl. Tak vol\u00edm tenhle zp\u016fsob. Odv\u00e1\u017eu si brynd\u00e1k a polo\u017e\u00edm ho vedle na st\u016fl. To kafe je n\u011bjak\u00e9 hnusn\u00e9, tak\u017ee ho nedopiju, jako ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no.<\/div>\n

„M\u016f\u017eu t\u011b tam odv\u00e9zt j\u00e1?“ Kdy\u017e se budu op\u00edrat o voz\u00edk, tak nepot\u0159ebuju berli a \u017e\u00e1dnou sestru u\u017e nechci. Te\u010f jsme spolu a nikdo dal\u0161\u00ed. Tak jako u\u017e n\u011bkolik des\u00edtek let. Po\u0161kr\u00e1bu se na ple\u0161ce na temeni hlavy. Oh, kdy\u017e si vzpomenu, \u017ee kdysi jsem tam m\u011bl \u010d\u00edro a\u017e do nebes\u2026 jo, kde ty doby jsou?<\/p>\n

Tom<\/p>\n

Zasm\u011bju se je\u0161t\u011b v\u00edc, j\u00e1 t\u011b m\u00e1m krmit?<\/div>\n

„Tak nev\u00edm, jestli bys z toho j\u00eddla m\u011bl v\u016fbec n\u011bco.“ Sm\u011bju se ti a p\u0159i t\u00e9 p\u0159edstav\u011b jen zakrout\u00edm hlavou. Sotva se tref\u00edm sob\u011b do pusy, a je\u0161t\u011b o takovou v\u011bt\u0161\u00ed vzd\u00e1lenost a\u017e k tob\u011b? Na t\u00e9 l\u017ei\u010dce by rozhodn\u011b nic nez\u016fstalo, u\u017e takhle p\u016flku jogurtu vyliju. Odlo\u017e\u00edm pr\u00e1zdn\u00fd kel\u00edmek a vrhnu se na kafe jako ty, rovnou popros\u00edm sest\u0159i\u010dku, aby mi tam stopila dv\u011b l\u017ei\u010dky cukru. Proto\u017ee je mi jasn\u00e9, \u017ee kdybych si je tam m\u011bl d\u00e1t s\u00e1m, dal bych si tam po \u010dtvrtk\u00e1ch, a ne\u017e bych se dopo\u010d\u00edtal do dvou cel\u00fdch, zapomn\u011bl bych, kolik jich tam vlastn\u011b m\u00e1m, tak\u017ee bych si to pitom\u00fd kafe p\u0159esladil, a tud\u00ed\u017e bych z n\u011bj m\u011bl kulov\u00e9. Sest\u0159i\u010dka s \u00fasm\u011bvem provede operaci cukr a j\u00e1 m\u00edch\u00e1m l\u017ei\u010dkou. Zat\u00edmco ty mluv\u00ed\u0161 o ml\u00e1d\u00ed. No jo, n\u011bkdy mi trochu kecy ujedou do depresivna, ale kdo by se mi taky divil, \u017ee? Tohle nen\u00ed \u017e\u00e1dnej med. S\u00e1m u\u017e nedojdu ani na z\u00e1chod, ale tyhle probl\u00e9my za m\u011b \u0159e\u0161\u00ed sest\u0159i\u010dky a pl\u00edny, kter\u00fd ze srdce nen\u00e1vid\u00edm. Ale co mi zb\u00fdv\u00e1, ta prostata u\u017e taky nen\u00ed, co b\u00fdvala a ka\u017ed\u00fdch deset minut se p\u0159evl\u00edkat je taky zbyte\u010dn\u00e9, to by jen pr\u00e1delna hu\u010dela pod n\u00e1valem m\u00fdch za\u0161pin\u011bn\u00fdch v\u011bc\u00ed.<\/p>\n

„No jo, u\u017e ml\u010d\u00edm.“ M\u00e1vnu nad t\u00edm rukou. V\u00edm, \u017ee o tomhle nerad mluv\u00ed\u0161, ale na druhou stranu, jsme ve v\u011bku, kdy bychom u\u017e o tomhle m\u011bli mluvit a myslet na nejhor\u0161\u00ed, proto\u017ee jednoho kr\u00e1sn\u00e9ho r\u00e1na, mo\u017en\u00e1 u\u017e teda nebude kr\u00e1sn\u00e9, ale mn\u011b to bude jedno, se prost\u011b neproberu a bude to. Sice jsme si \u0159ekli, \u017ee um\u0159eme spolu, ale jak to asi za\u0159\u00edd\u00edme? T\u011b\u017eko.<\/div>\n

„Jo jo, pod dub.“ Usm\u011bju se spokojen\u011b, na\u0161e m\u00edste\u010dko vzpom\u00ednek a l\u00e1sky. Tv\u016fj \u00fasm\u011bv m\u011b st\u00e1le dokonale zah\u0159\u00edv\u00e1 u srd\u00ed\u010dka jako kdysi. Jako tehdy poprv\u00e9, kdy\u017e jsme se jen d\u00edvali hluboce jeden druh\u00e9mu do o\u010d\u00ed. Zt\u011b\u017eka vydechnu.<\/div>\n
„Ty m\u016f\u017ee\u0161 cokoliv, i ty zuby mi sebrat.“ Zasm\u011bju se a kouknu na sest\u0159i\u010dku, \u017ee zase jdeme spolu. Ta jen k\u00fdvne, dostaneme men\u0161\u00ed p\u0159edn\u00e1\u0161ku, abychom \u0161li opatrn\u011b. Teda abys ty \u0161el opatrn\u011b a n\u011bkde m\u011b nevyklopil, ale jeliko\u017e st\u00e1le v\u00e1\u017e\u00ed\u0161 p\u011bt gram\u016f, tak i kdyby ses cel\u00fd op\u0159el o ten voz\u00edk, nic bych nepoznal, jen to, \u017ee stoj\u00edm na m\u00edst\u011b.<\/p>\n

Bill<\/p>\n

Poslu\u0161n\u011b poslouch\u00e1m to ka\u017edodenn\u00ed k\u00e1z\u00e1n\u00ed o opatrnosti a odk\u00fdvnu ho. No jo, j\u00e1 to ch\u00e1pu\u2026 ale co bychom asi tak mohli ud\u011blat? Kor kdy\u017e se na tebe sna\u017e\u00edm b\u00fdt nejv\u00edce opatrn\u00fd. Pokus\u00edm se odsunout od stolu, ale jako v\u017edycky se mi to neda\u0159\u00ed. Tak\u017ee s pros\u00edkem kouknu na sest\u0159i\u010dku, kter\u00e1 m\u011b odsune. Chop\u00edm se svoj\u00ed berle a dobelh\u00e1m se na druhou stranu stolu k tob\u011b. Chytnu voz\u00edk a svoji berli ti pod\u00e1m, abys mi ji dr\u017eel.<\/div>\n

„Ne, \u017ee mi j\u00ed ale cestou n\u011bkam zahod\u00ed\u0161 jako posledn\u011b se slovem aport.“ K\u00e1rav\u011b se na tebe pod\u00edv\u00e1m a pohroz\u00edm ti kostnat\u00fdm prstem. Doslova a do p\u00edsmene kostnat\u00fdm, proto\u017ee odstra\u0148ovat tetov\u00e1n\u00ed jsem si v\u00e1\u017en\u011b ned\u00e1val. Ale p\u0159es ty vr\u00e1s\u010dit\u00fd ruce u\u017e ani pomalu nen\u00ed poznat, co to tam vlastn\u011b m\u00e1m. Chytnu madla voz\u00edku a zam\u00ed\u0159\u00edm ven z j\u00eddelny. Cestou pozdrav\u00edm n\u011bkolik d\u016fchodc\u016f a d\u016fchodky\u0148, co se tu couraj\u00ed po chodb\u00e1ch nebo jdou taky sm\u011brem ven. Za \u010derstv\u00fdm vzduchem.<\/p>\n

„Mo\u017en\u00ed sis m\u011bl tenkr\u00e1t Riu vz\u00edt\u2026 aspo\u0148 bys nemusel b\u00fdt tady.“ Povzdychnu si. To je zase moje v\u011b\u010dn\u00e1 deprese, kterou nem\u00e1\u0161 r\u00e1d ty. Ale na druhou stranu, je to pravda. Kdyby sis ji tehdy vzal, m\u011bl bys d\u011bti a vnou\u010data. Te\u010f u\u017e mo\u017en\u00e1 i pravnou\u010data, a m\u011bl bys n\u011bkoho, kdo by se o tebe postaral a m\u011bl t\u011b r\u00e1d. Teda ne, \u017ee j\u00e1 bych nem\u011bl, ale postarat se o tebe nem\u016f\u017eu. Tak jako ty o m\u011b ne. No jo\u2026 chudinka Ria\u2026 p\u0159ed dv\u011bma m\u011bs\u00edci jsem dostal od jej\u00ed rodiny ozn\u00e1men\u00ed o \u00famrt\u00ed. Ne\u0159\u00edk\u00e1m nic\u2026 vzalo m\u011b to. Byla p\u0159eci jen sou\u010d\u00e1st\u00ed moj\u00ed Tokio rodiny. I kdy\u017e hlavn\u011b medi\u00e1ln\u011b. Co se d\u00e1 d\u011blat? V na\u0161em v\u011bku s t\u00edm mus\u00edme po\u010d\u00edtat. Ka\u017edou chv\u00edli to ur\u010dit\u011b p\u0159ijde i od Georga a Gustava. Sly\u0161el jsem, \u017ee Georg je na tom u\u017e hodn\u011b \u0161patn\u011b. Konec konc\u016f, je je\u0161t\u011b star\u0161\u00ed jak my. A Gustav, chud\u00e1k, u\u017e je hluchej. A to naslouch\u00e1tko v\u011b\u010dn\u011b zapom\u00edn\u00e1. Lehce zat\u0159epu hlavou, nebudu na tohle myslet.<\/p>\n

„Alespo\u0148, \u017ee je kr\u00e1sn\u011b.“ Pousm\u011bju se do slun\u00ed\u010dka na dvo\u0159e a kouknu na tebe. Jen ti lehce stisknu rameno a vezu t\u011b rovnou pod dub. Je tam jen jedna jedin\u00e1 lavi\u010dka, ale v\u017edycky je voln\u00e1. V\u0161ichni u\u017e v\u011bd\u00ed, \u017ee tam chod\u00edme my dva. Zastav\u00edm s voz\u00edkem a dobelh\u00e1m se naproti tob\u011b na lavi\u010dku.<\/div>\n

„Oh sakra\u2026 zase ty z\u00e1da.“ Nespokojen\u011b zamlask\u00e1m, kdy\u017e si sed\u00e1m. Jen t\u011b chytnu za ruku a pod\u00edv\u00e1m se do koruny. Bo\u017ee, tenhle strom u\u017e sly\u0161el cel\u00fd n\u00e1\u0161 \u017eivot. Myslete si, co chcete, ale i v tomhle v\u011bku m\u00e1m tyhle chv\u00edle s tebou neskute\u010dn\u011b r\u00e1d a pro\u017e\u00edv\u00e1m je snad a\u017e romanticky. V r\u00e1mci mo\u017enost\u00ed.<\/div>\n
„Pamatuje\u0161, jak n\u00e1s David nachytal pod t\u00edm stromem, kam jsme chodili kou\u0159it, kdy\u017e jsme m\u011bli pauzu v nahr\u00e1v\u00e1n\u00ed? Kdy\u017e jsi m\u011b tam poprv\u00e9 pol\u00edbil.“ Ti\u0161e se zahih\u0148\u00e1m. Na ten jeho v\u00fdraz do smrti nezapomenu. Pamatuju si to jako v\u010dera.<\/p>\n

Tom<\/p>\n

Sleduju tvoji ladnou ch\u016fzi, je to docela sranda sledovat, co z n\u00e1s za d\u011bdou\u0161ky je. Kdy\u017e c\u00edt\u00edm, n\u011bjak\u00fd pokus o pohyb, pohodln\u011b se usad\u00edm a vezmu si od tebe berli.<\/div>\n

„A j\u00e1 doufal, \u017ee pob\u011b\u017e\u00ed\u0161 na v\u0161ech \u010dty\u0159ech a uk\u00e1\u017ee\u0161 mi ten sexy zadek.“ Zahih\u0148\u00e1m se, ty alespo\u0148 nenos\u00ed\u0161 pl\u00edny a j\u00e1 zase pro zm\u011bnu nenos\u00edm br\u00fdle. Tak nev\u00edm, co je lep\u0161\u00ed. Taky se pozdrav\u00edm se sv\u00fdmi kamar\u00e1dy kamar\u00e1dkami, n\u011bkter\u00fdmi slepicemi, no v\u0161ak to zn\u00e1te. Kdy\u017e zase za\u010dne\u0161 o Rie, div ti nefl\u00e1knu, ale to by se mohlo st\u00e1t, \u017ee ten n\u00e1hradn\u00ed kloub, co m\u00e1m v rameni, by mi ulet\u011bl, a to bych nerad.<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148 o tom st\u00e1le mluvit, v\u00ed\u0161, pro\u010d jsem s n\u00ed byl. Pot\u0159ebovali jsme trochu pauzu a neukazovat se spolu tak moc. V\u00ed\u0161, jak\u00fd to bylo riziko, nikdy jsem j\u00ed v\u00edc ne\u017e do postele necht\u011bl.“ Rad\u011bji ml\u010d\u00edm, nerad o tomhle mluv\u00edm, n\u011bkdy m\u00e1\u0161 den, kdy mi to snad chce\u0161 p\u0159edhazovat, abychom se h\u00e1dali, proto\u017ee jinak nev\u00edm. Nav\u00edc, je to u\u017e pry\u010d, Ria je mrtv\u00e1 a j\u00e1 si \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edce uv\u011bdomuji, \u017ee m\u011b to m\u016f\u017ee potkat t\u0159eba u\u017e za hodinu nebo minutu. A dlouho jsme nesly\u0161eli ani o kluc\u00edch. Teda\u2026 o Gustavovi a Georgovi. V\u00edm, \u017ee na setk\u00e1n\u00ed d\u016fchodc\u016f v Berl\u00edn\u011b p\u0159ed dv\u011bma lety, jsme se se\u0161li, ale d\u00e1l nic nev\u00edme. Mobil u\u017e ani nedok\u00e1\u017eu ovl\u00e1dat, tak ho nem\u00e1m.<\/p>\n

„Jo, alespo\u0148 to po\u010das\u00ed n\u00e1m p\u0159eje. Bu\u010fme r\u00e1di, alespo\u0148 za tohle.“ Nech\u00e1v\u00e1m se odv\u00e9zt a\u017e na na\u0161e m\u00edste\u010dko, zase pr\u00e1zdn\u00e9 jako v\u017edycky. Usm\u011bju se, kdy\u017e se usad\u00ed\u0161 s tich\u00fdm za\u00fap\u011bn\u00edm, a vezmeme se za ruku. Je tu v\u00e1\u017en\u011b hezkly, to se mus\u00ed nechat. Div\u00edm se, \u017ee ten strom je\u0161t\u011b stoj\u00ed. Tolik na\u0161ich pov\u00edda\u010dek a vzpom\u00ednek a nev\u00edm, \u010deho v\u0161eho u\u017e si vyslechl, a stejn\u011b je st\u00e1le kr\u00e1sn\u011b zelen\u00fd a velik\u00fd.<\/div>\n

„Pamatuju si dote\u010fka ten jeho v\u00fdraz. Nezapomenuteln\u00e9.“ Zasm\u011bju se.<\/div>\n
„Pak to hodinov\u00fd k\u00e1z\u00e1n\u00ed o tom, jestli jsme se nezbl\u00e1znili.“<\/p>\n

autor: Doris & Lauinka<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Doris a Lauinka Zdrav\u00edme v\u0161echny twincestn\u00ed fanou\u0161ky. J\u00e1 a Doris jsme tu s dal\u0161\u00ed pov\u00eddkou. Popravd\u011b u\u017e nev\u00edm, jak tenhle n\u00e1pad vznikl, ale\u2026 ur\u010dit\u011b \u0161lo o n\u011bjakou duchaplnou debatu, jak je u n\u00e1s zvykem. XD Nev\u00edm, co bych k tomu m\u011bla<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-5734","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5734","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5734"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5734\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5734"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5734"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5734"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}