{"id":5746,"date":"2012-10-14T17:00:00","date_gmt":"2012-10-14T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5730"},"modified":"2012-10-14T17:00:00","modified_gmt":"2012-10-14T16:00:00","slug":"side-by-side-24-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/10\/14\/side-by-side-24-1-2\/","title":{"rendered":"Side by side 24. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Catherine<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
TOM<\/p>\n

<\/strong> Abych byl up\u0159\u00edmn\u00fd, tak m\u011b Billova ot\u00e1zka v\u00e1\u017en\u011b zasko\u010dila. V tu chv\u00edli, kdy ji vyslovil, jsem absolutn\u011b nev\u011bd\u011bl, kter\u00e1 bije, nato\u017e co mu m\u00e1m odpov\u011bd\u011bt. Necht\u011bl jsem ho rozhodn\u011b zklamat, ale ani jsem mu necht\u011bl lh\u00e1t. Opravdu bylo t\u011b\u017ek\u00e9 rozumn\u011b odpov\u011bd\u011bt. Ale… Pro\u010d? V\u0161echno s Billem se mi nesm\u00edrn\u011b l\u00edb\u00ed, je to \u00fapln\u011b jin\u00e9 ne\u017e s Alexem. Jsem v roli lovce, ne loven\u00e9ho. A pozoruji, \u017ee se mi to tak l\u00edb\u00ed mnohem v\u00edc. Tak pro\u010d jsem sakra nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1m odpov\u011bd\u011bt? Kdybych \u0159ekl, \u017ee spolu chod\u00edme, mohl jsem m\u00edt zase vztah a v\u0161echno, co k tomu pat\u0159\u00ed. Mo\u017en\u00e1 jsem ho odm\u00edtl pr\u00e1v\u011b kv\u016fli tomu. Nejsem je\u0161t\u011b na nov\u00fd vztah tak \u00fapln\u011b p\u0159ipraven\u00fd… Nav\u00edc… D\u00e1 se tady mluvit o odm\u00edtnut\u00ed jako takov\u00e9m? Nemysl\u00edm si to, proto\u017ee jsem ne\u0159ekl p\u0159\u00edmo ne. S t\u00edm, co jsem \u0159ekl… Nechci zn\u00edt egoisticky nebo n\u011bjak podobn\u011b… ale m\u011bl jsem pravdu. Bude lep\u0161\u00ed pro n\u00e1s oba, kdy\u017e se te\u010f pozn\u00e1me dob\u0159e, ne\u017e abychom pozd\u011bji litovali toho, \u017ee jsme se do vztahu hrnuli tak rychle. J\u00e1 v\u00edm dost dob\u0159e, o \u010dem mluv\u00edm. Nechci u\u017e vztah s \u010dlov\u011bkem, o kter\u00e9m nev\u00edm t\u00e9m\u011b\u0159 nic – p\u0159esn\u011b tak, jak tomu bylo s Alexem. Dvakr\u00e1t stejnou chybu ud\u011blat nehodl\u00e1m.<\/p>\n

Ozvalo se klep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e. Vydechl jsem. To bude ur\u010dit\u011b mamka.<\/em> Bude cht\u00edt, abych \u0161el s n\u011b\u010d\u00edm pomoct dol\u016f. Ani se j\u00ed nediv\u00edm, proto\u017ee jsem v pokoji zalezl\u00fd u\u017e minim\u00e1ln\u011b hodinu od doby, co jsem p\u0159i\u0161el od Billa. Norm\u00e1ln\u011b bych \u0161el rovnou dom\u016f, ale kdy\u017e jsou sv\u00e1tky… Necht\u011bl jsem b\u00fdt s\u00e1m. A mysl\u00edm si, \u017ee na\u0161i jsou tak\u00e9 r\u00e1di, \u017ee jsem s nimi.<\/div>\n

„Tome…“ znovu to klep\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Ano? Poj\u010f d\u00e1l,“ posadil jsem se a op\u0159el se z\u00e1dy o st\u011bnu. Ne, \u017ee bych m\u011bl zrovna n\u00e1ladu na n\u011b\u010d\u00ed spole\u010dnost, ale je to mamka, tak\u017ee s t\u00edm nenad\u011bl\u00e1m nic. Dve\u0159e se otev\u0159ely a mamka do nich ve\u0161la – nem\u00fdlil jsem se.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ usm\u00e1la se a \u0161la ke mn\u011b. Dal jsem pe\u0159iny pry\u010d, abych j\u00ed tak uvolnil m\u00edsto, ale ona jenom zakroutila hlavou a p\u0159isunula si \u017eidli od psac\u00edho stolu.<\/div>\n
„Nemusela jsi. J\u00e1 bych t\u011b klidn\u011b pustil k sob\u011b na postel,“ pokr\u010dil jsem rameny. Nech\u00e1pu to, v\u017edy\u0165 jsem pro ni uvolnil i m\u00edsto, aby si mohla ke mn\u011b p\u0159isednout. Ur\u010dit\u011b by to m\u011bla na m\u011bkk\u00e9 posteli pohodln\u011bj\u0161\u00ed, ale tak… Jej\u00ed rozhodnut\u00ed.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\n

<\/em> „To nen\u00ed pot\u0159eba, zlato,“ pousm\u00e1la se, „jsem tu jenom na skok, hned p\u016fjdu,“ dokon\u010dila my\u0161lenku a zaklesla do sebe ruce v kl\u00edn\u011b.<\/div>\n
„Dob\u0159e… Tak o co jde?“<\/div>\n
„No, v\u00ed\u0161…“ skousnula si ret. O co m\u016f\u017ee j\u00edt, kdy\u017e takhle v\u00e1h\u00e1?<\/div>\n
„Nev\u00edm,“ zakroutil jsem hlavou. I bych se zasm\u00e1l, ale mysl\u00edm si, \u017ee se to nehod\u00ed, kdy\u017e nev\u00edm, o co jde a ona je takov\u00e1 rozpa\u010dit\u00e1.<\/div>\n
„Myslela jsem si, \u017ee kdy\u017e tady jsi, tak zda bys mi mohl pomoct v kuchyni… P\u0159ipravit st\u016fl na ve\u010de\u0159i a dop\u0159ipravit j\u00eddlo. Ale…“<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00fd ale,“ zastavil jsem j\u00ed zakroucen\u00edm hlavy, „pom\u016f\u017eu ti s t\u00edm moc r\u00e1d,“ pousm\u00e1l jsem se. V\u00e1\u017en\u011b… Bude to stejn\u00e9, jako kdy\u017e jsem byl je\u0161t\u011b mal\u00fd. P\u0159ipomene mi to jednu z n\u00e1dhern\u00fdch \u010d\u00e1st\u00ed d\u011btstv\u00ed.<\/div>\n
„Dob\u0159e, zlato… Jen jsem cht\u011bla \u0159\u00edct, \u017ee jestli m\u00e1\u0161 n\u011bco vlastn\u00edho, tak nemus\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„A kdy m\u00e1m j\u00edt?“<\/div>\n
„Kdy\u017e jde\u0161 pom\u00e1hat, tak hned,“ zasm\u00e1la se a za\u010dala se zvedat, „\u0161up.“<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

St\u00e1l jsem u kuchy\u0148sk\u00e9 linky a spokojen\u011b jsem se d\u00edval na p\u0159ipravenou slavnostn\u00ed tabuli. Hrudn\u00edk se mi dmul p\u00fdchou. Tak dlouho jsem se nezab\u00fdval estetickou \u00fapravou stolu a j\u00eddla, a p\u0159esto se mi to takhle povedlo. Mysl\u00edm si, \u017ee jsem na sebe py\u0161n\u00fd opr\u00e1vn\u011bn\u011b.<\/p><\/div>\n

„Tak co tomu \u0159\u00edk\u00e1\u0161, maminko?“ pohl\u00e9dl jsem na mamku, kdy\u017e ve\u0161la do kuchyn\u011b, „mimochodem… Slu\u0161\u00ed ti to. V\u00e1\u017en\u011b… Stra\u0161n\u011b moc,“ usm\u00e1l jsem se. \u0158\u00edkal jsem j\u00ed pravdu, v\u00e1\u017en\u011b se mi l\u00edbila. Byla oble\u010den\u00e1 v dlouh\u00fdch \u010dern\u00fdch \u0161atech, kter\u00e9 se na hrudn\u00edku trochu t\u0159pytily. V\u017edycky se um\u011bla obl\u00e9ct tak, aby vypadalo oble\u010den\u00ed sexy, ale p\u0159esto elegantn\u011b a \u00fam\u011brn\u011b jej\u00edmu v\u011bku.<\/div>\n
„\u0158\u00edk\u00e1m tomu… wow, v\u00e1\u017en\u011b se ti to povedlo. A ke zbytku tvoj\u00ed v\u011bty… D\u011bkuju za lichotku.“<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 v\u016fbec za\u010d, byla opr\u00e1vn\u011bn\u00e1, jsi v\u00e1\u017en\u011b ko\u010dka,“ l\u00edbnul jsem ji na pravou tv\u00e1\u0159, „j\u00e1 se taky p\u016fjdu p\u0159evl\u00edct, i kdy\u017e v\u00e1\u017en\u011b nev\u00edm do \u010deho,“ nakr\u010dil jsem nos. Necht\u011bl jsem ale b\u00fdt oble\u010den\u00fd takhle, kdy\u017e m\u00e1 na sob\u011b mamka spole\u010densk\u00e9 \u0161aty. T\u00e1ta si ur\u010dit\u011b tak\u00e9 vezme oblek nebo n\u011bco podobn\u00e9ho. Nebylo by to slu\u0161n\u00e9 jak v\u016f\u010di nim, tak ani j\u00e1 bych se nec\u00edtil dob\u0159e.<\/p>\n

„Tome, z\u016fsta\u0148 klidn\u011b v tomhle, v\u017edy\u0165 na tom nesejde,“ pousm\u00e1la se na m\u011b a mrkla jedn\u00edm okem. Zakroutil jsem hlavou. Mus\u00edm se sebou n\u011bco ud\u011blat. V\u00e1\u017en\u011b si k ve\u010de\u0159i o V\u00e1noc\u00edch nesednu v oble\u010den\u00ed, ve kter\u00e9m chod\u00edm norm\u00e1ln\u011b p\u0159es rok.<\/div>\n

„Sejde, nechci tady sed\u011bt jak n\u011bjakej vandr\u00e1k, kterej se p\u0159i\u0161el z ulice akor\u00e1t naj\u00edst,“ nakr\u010dil jsem nos, „hor\u0161\u00ed je, \u017ee tady prost\u011b nic nem\u00e1m, v\u0161echny v\u011bci, kter\u00e9 by se hodily, m\u00e1m doma. N\u011bjak jsem na to nepomyslel,“ svra\u0161til jsem \u010delo a chvilku jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel. Co bych si tak mohl na sebe vz\u00edt jin\u00e9ho? T\u00e1tovy v\u011bci by mi byly mnohon\u00e1sobn\u011b v\u011bt\u0161\u00ed… A n\u011bco, co jsem nosil ve v\u011bku, kdy\u017e jsem je\u0161t\u011b bydlel s rodi\u010di, tak\u00e9 nep\u0159ich\u00e1z\u00ed v \u00favahu, proto\u017ee jsem m\u011bl \u00fapln\u011b jinou velikost, ne\u017e jakou m\u00e1m te\u010f.<\/div>\n
„Co zkusit n\u011bco star\u0161\u00edho?“<\/div>\n
„Mami, vyrostl jsem,“ zasm\u00e1l jsem se a zakroutil jsem hlavou, „nejsem u\u017e tv\u016fj malej prcek, ale tv\u016fj velkej chlap. V\u00ed\u0161 to?“ objal jsem ji kolem ramen a p\u0159itiskl ji k sob\u011b. Kde jsou ty doby, kdy byla v\u011bt\u0161\u00ed ona a j\u00e1 jsem j\u00ed obj\u00edmal nohy\u2026 U\u017e n\u011bjakej ten p\u00e1tek je to naopak, a ten velkej jsem j\u00e1.<\/em><\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee v\u00edm. Myslela jsem, \u017ee bys mohl zkusit ten oblek, co jsi m\u011bl m\u00edt do tane\u010dn\u00edch, p\u0159ed kter\u00fdma jsi utekl\u2026“ A to se mi div\u00ed, \u017ee jsem utekl? Nebudu chodit jak nejv\u011bt\u0161\u00ed idiot v b\u00edl\u00fdch rukavi\u010dk\u00e1ch.<\/p>\n

<\/em> „Neutekl, byl jsem nemocn\u00fd a pot\u0159eboval jsem se l\u00e9\u010dit na \u010derstv\u00fdm vzduchu u babi na venkov\u011b,“ nevinn\u011b jsem zamrkal.<\/div>\n

„Je mi to naprosto jasn\u00fd,“ zasm\u00e1la se, „ten oblek by ti podle m\u011b byl, proto\u017ee ti byl voln\u011bj\u0161\u00ed, kdy\u017e jsme ho kupovali. M\u016f\u017ee\u0161 ho zkusit, hm? Za to v\u016fbec nic ned\u00e1\u0161\u2026“<\/div>\n
„Dob\u0159e, m\u00e1m ho po\u0159\u00e1d ve sk\u0159\u00edni?“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, m\u00e1\u0161 tam v\u0161echny svoje v\u011bci, kter\u00e9 sis nevzal, kdy\u017e ses od n\u00e1s st\u011bhoval,“ pohladila m\u011b po hlav\u011b a jemn\u011b m\u011b l\u00edbla na \u010delo. V tu r\u00e1nu se ale za\u010dala rychle omlouvat.<\/div>\n
„Tome, promi\u0148, j\u00e1 si neuv\u011bdomila, \u017ee m\u00e1m rt\u011bnku\u2026 Cestou se stav v koupeln\u011b a umyj si to,“ sm\u00e1la se. Zakroutil jsem hlavou a takt\u00e9\u017e jsem se musel zasm\u00e1t. P\u0159ejel jsem si po \u010dele prsty a pod\u00edval se na n\u011b. Opravdu\u2026 Z\u016fstalo mi na prstech tro\u0161ku \u010derven\u00e9 r\u016f\u017ee. Tak\u017ee dal\u0161\u00ed bod na seznam – um\u00fdt si znovu obli\u010dej.<\/div>\n
„V po\u0159\u00e1dku. Ty si jdi p\u0159emalovat pusu\u2026 A j\u00e1 se jdu p\u0159evl\u00e9knout a um\u00fdt se,“ mrkl jsem na ni a \u00fapln\u011b se od n\u00ed odt\u00e1hnul. Najednou se c\u00edt\u00edm takov\u00fd pr\u00e1zdn\u00fd… Kdy\u017e nejsem v jej\u00edm objet\u00ed. M\u00e1m uvnit\u0159 sebe \u00fapln\u011b jin\u00fd pocit, ne\u017e jak\u00fd jsem m\u011bl p\u0159ed chv\u00edl\u00ed. Sice jsem u\u017e dosp\u011bl\u00fd, ale s mamkou se c\u00edt\u00edm po\u0159\u00e1d tak dob\u0159e, jako kdy\u017e mi bylo p\u011bt. Jsou v\u011bci, kter\u00e9 se ani postupem \u010dasu nezm\u011bn\u00ed\u2026<\/p>\n

Jakmile jsem ve\u0161el do m\u00edstnosti, kter\u00e1 b\u00fdvala m\u00fdm d\u011btsk\u00fdm pokojem, vzal jsem z postele sv\u016fj mobil. Jedna p\u0159ijat\u00e1 zpr\u00e1va? Beztak to bude n\u011bjak\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed k V\u00e1noc\u016fm, co jin\u00e9ho by to dnes mohlo b\u00fdt. P\u0159esto jsem ale zv\u011bdav\u00fd, od koho to je. Posadil jsem se na postel a zpr\u00e1vu jsem otev\u0159el. Nasucho jsem polkl, kdy\u017e jsem si v\u0161iml jm\u00e9na. Alex.<\/p>\n

<\/em> P\u0158EJU TI PEKNY SVATKY. UZIJ SI JE.<\/p>\n

Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b jsem si je\u0161t\u011b jednou p\u0159e\u010detl jm\u00e9no odes\u00edlatele. V\u00e1\u017en\u011b je to Alex? On si je\u0161t\u011b vzpomn\u011bl, \u017ee existuji? A co v\u00edc\u2026 Obt\u011b\u017eoval se s t\u00edm, aby mi napsal esemesku? Skousl jsem si ret. M\u00e1m mu odepsat\u2026 Nebo to m\u00e1m nechat b\u00fdt? Vydechl jsem a stiskl tla\u010d\u00edtko pro odpov\u011b\u010f. Jedna zpr\u00e1va m\u011b nezabije a v\u00edc v pl\u00e1nu nem\u00e1m.<\/p>\n

TOBE TAKY.<\/p>\n

Jak jednoduch\u00e1 zpr\u00e1va\u2026 Mo\u017en\u00e1 bych se za ni m\u011bl i styd\u011bt, ale pro\u010d? Nem\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00fd d\u016fvod, abych psal n\u011bco v\u00edc. A ani mu nem\u00e1m co napsat, kdy\u017e mezi n\u00e1mi v\u0161echno skon\u010dilo. Hodil jsem telefon zp\u00e1tky na pol\u0161t\u00e1\u0159. Nemysl\u00edm si, \u017ee by odepsal, ale pokud ano, tak to v\u00e1\u017en\u011b nebudu cht\u00edt \u010d\u00edst. Nebudu si kazit jeho zpr\u00e1vami n\u00e1ladu.<\/p>\n

Zvedl jsem se zase z postele a ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f k \u0161atn\u00ed sk\u0159\u00edni. Otev\u0159el jsem dve\u0159e t\u00e9 \u010d\u00e1sti, ve kter\u00e9 byly v\u011bci, kter\u00e9 mus\u00ed b\u00fdt pov\u011b\u0161en\u00e9 na ram\u00ednku. A v\u00e1\u017en\u011b\u2026 Oblek tam visel tak, jak pamatuji. Donutilo m\u011b to k \u00fasm\u011bvu. P\u0159ejel jsem po l\u00e1tce prsty a a\u017e pot\u00e9 jsem ram\u00ednko vyndal. To by mi mohlo b\u00fdt<\/em> – zhodnotil jsem velikost v hlav\u011b. Odlo\u017eil jsem oble\u010den\u00ed na postel a svl\u00e9kl ze sebe to, kter\u00e9 jsem m\u011bl na sob\u011b. Navl\u00e9kl jsem si na sebe kalhoty, zapnul ko\u0161ili a p\u0159es n\u00ed si dal sako. V\u00e1\u017en\u011b\u2026 Je mi to. Hodn\u011b m\u011b to p\u0159ekvapilo. Stoupl jsem si p\u0159ed zrcadlo, abych se na sebe pod\u00edval. Jsem na takov\u00e9 v\u011bci u\u017e zvykl\u00fd, d\u00edky sv\u00e9mu pracovn\u00edmu m\u00edstu, ale p\u0159esto jsem se pot\u0159eboval vid\u011bt, jak vypad\u00e1m. P\u0159eci jenom\u2026 Byl to oblek z d\u00e1vn\u00fdch dob. Ve sv\u00e9 dob\u011b jsem v tom mohl vypadat mo\u017en\u00e1 dob\u0159e, ale te\u010f u\u017e t\u0159eba ne. Stejn\u011b bych s t\u00edm v\u016fbec nic neud\u011blal, ale stejn\u011b. Pot\u0159eboval jsem to ud\u011blat pro sv\u016fj osobn\u00ed klid.<\/p>\n

„Slu\u0161\u00ed ti to, Tome,“ uznal jsem nahlas, „teda a\u017e na ten obtisk rt\u011bnky, to mus\u00ed pry\u010d,“ zasm\u00e1l jsem se. V zrcadle jsem si ale mimo obtisku rt\u011bnky na sv\u00e9m \u010dele v\u0161iml hodin, kter\u00e9 ukazovaly, \u017ee je \u0161est. M\u011bl bych j\u00edt dol\u016f, kdy\u017e jsem byl d\u00edt\u011b, tak jsme u\u017e v\u011bt\u0161inou sed\u011bli pod v\u00e1no\u010dn\u00edm strome\u010dkem a j\u00e1 kolem sebe rozhazoval balic\u00ed pap\u00edr. Te\u010f kdy\u017e jsem star\u0161\u00ed, tak u\u017e na tom tolik nesejde\u2026 Ale p\u0159esto nechci na\u0161e od ve\u010de\u0159e zdr\u017eovat. Ur\u010dit\u011b se \u010dek\u00e1 u\u017e jenom na m\u011b.<\/div>\n

M\u00e1vl jsem tedy na sebe naposled do zrcadla a ode\u0161el jsem z pokoje. Cestou do kuchyn\u011b jsem je\u0161t\u011b nav\u0161t\u00edvil koupelnu, kde jsem si smyl z \u010dela rudou rt\u011bnku.<\/p>\n

„Zlat\u00ed\u010dko? \u010cek\u00e1me na tebe,“ sly\u0161el jsem mat\u010din hlas z kuchyn\u011b. \u0158\u00edkal jsem to, \u010dekaj\u00ed na m\u011b, zdr\u017euju je.<\/em> Vypnul jsem proud vody a ot\u0159el si \u010delo do ru\u010dn\u00edku.<\/div>\n

„Jo\u2026 J\u00e1 u\u017e jdu,“ houkl jsem dol\u016f a je\u0161t\u011b jsem se rad\u011bji jednou ujistil, zda na \u010dele nem\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00e9 stopy po rt\u011bnce. Nikde nic, tak\u017ee m\u016f\u017eu j\u00edt dol\u016f.<\/div>\n
Vy\u0161el jsem z koupelny a dve\u0159e jsem za sebou zav\u0159el. Schody dol\u016f jsem bral po dvou, abych nezdr\u017eoval je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e dote\u010f. V\u00fdsledkem bylo, \u017ee jsem se usadil sice ke stolu, ale byl jsem tak ud\u00fdchan\u00fd, jako kdybych pr\u00e1v\u011b ub\u011bhl maraton.<\/div>\n
„B\u011b\u017eet jsi nemusel,“ zakroutila mamka hlavou a postavila se. Stejn\u011b tak ud\u011blal i t\u00e1ta, \u0159ada byla u\u017e jen na mn\u011b, a tak jsem si takt\u00e9\u017e stoupl.<\/p>\n

Chytli jsme se v\u0161ichni za ruce a d\u00edvali se na sebe. Tohle se nikdy nezm\u011bnilo, bude to stejn\u00e9 napo\u0159\u00e1d. V\u011bta, kterou si \u0159\u00edk\u00e1me poka\u017ed\u00e9 o V\u00e1noc\u00edch.<\/div>\n

„P\u0159ejeme si, abychom se tady takhle se\u0161li p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed rok znovu\u2026“ vyslovili jsme jednohlasn\u011b a stiskli jsme si ruce. Pot\u00e9 jsme si vym\u011bnili letm\u00fd polibek a znovu se usadili. T\u00e1ta zap\u00e1lil sv\u00ed\u010dku na v\u00e1no\u010dn\u00edm v\u011bnci, kdy\u017e se v tom rozezvonil domovn\u00ed zvonek.<\/p>\n

autor: Catherine<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Catherine TOM Abych byl up\u0159\u00edmn\u00fd, tak m\u011b Billova ot\u00e1zka v\u00e1\u017en\u011b zasko\u010dila. V tu chv\u00edli, kdy ji vyslovil, jsem absolutn\u011b nev\u011bd\u011bl, kter\u00e1 bije, nato\u017e co mu m\u00e1m odpov\u011bd\u011bt. Necht\u011bl jsem ho rozhodn\u011b zklamat, ale ani jsem mu necht\u011bl lh\u00e1t. Opravdu bylo t\u011b\u017ek\u00e9<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[475],"tags":[],"class_list":["post-5746","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-side-by-side"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5746","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5746"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5746\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5746"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5746"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5746"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}