{"id":5775,"date":"2012-10-08T16:00:00","date_gmt":"2012-10-08T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5759"},"modified":"2012-10-08T16:00:00","modified_gmt":"2012-10-08T15:00:00","slug":"husita-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/10\/08\/husita-2-2\/","title":{"rendered":"Husita 2\/2"},"content":{"rendered":"
autor: KarlaSka<\/p>\n

<\/strong> Trvalo to, \u017ee? Omlouv\u00e1m se, ale neust\u00e1le jsem tuto \u010d\u00e1st p\u0159ed\u011bl\u00e1vala, proto\u017ee mi nevyhovoval d\u011bj, a tak se jej\u00ed odhalen\u00ed sv\u011btu tro\u0161ku prot\u00e1hlo \ud83d\ude42 Jedna \u010d\u00e1st pov\u00eddky je inspirovan\u00e1 videem ze z\u00e1kulis\u00ed \ud83d\ude00 Schv\u00e1ln\u011b, jestli pozn\u00e1te kter\u00e1 \ud83d\ude00<\/em><\/div>\n

Jinak, tento d\u00edl je v\u011bnovan\u00fd Ci-Chan, kter\u00e1 pro m\u011b hodn\u011b znamen\u00e1 \ud83d\ude42 Zat\u00edm jsme spolu str\u00e1vily stra\u0161n\u011b m\u00e1lo \u010dasu, ale i tak je pro m\u011b ten magor jako sestra, kterou jsem nikdy nem\u011bla (teda, m\u00e1m s\u00e9gru, ale ob\u010das bych j\u00ed nejrad\u0161i u\u0161krtila) \ud83d\ude00 Je pro m\u011b inspirac\u00ed a jej\u00ed mil\u00e1 slova \ud83d\ude00 m\u011b nut\u00ed ps\u00e1t d\u00e1l a d\u00e1l \ud83d\ude42 Nen\u00ed lep\u0161\u00edho \u010dlov\u011bka, se kter\u00fdm by se dalo bre\u010det u Zimmer 483 live tour \ud83d\ude00<\/em><\/div>\n
J\u00e1j, to je zase zbyte\u010dn\u00fdch kec\u016f \ud83d\ude00 K pov\u00eddce snad jenom, \u017ee je to tro\u0161ku jin\u00fd \u0161\u00e1lek k\u00e1vy ne\u017e prvn\u00ed \u010d\u00e1st, ale samoz\u0159ejm\u011b to na sebe navazuje \ud83d\ude42 Douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m bude druh\u00e1 \u010d\u00e1st l\u00edbit aspo\u0148 z poloviny tak, jako ta prvn\u00ed \ud83d\ude42 Va\u0161e KarlaSka<\/p>\n

P.S.: K\u00e1jo, \u010dti po\u0159\u00e1dn\u011b, proto\u017ee t\u011b na v\u0161echna ta m\u00edsta vezmu, aby si se v\u017eila do d\u011bje xD<\/em><\/div>\n

P.P.S.: Ten konec je usp\u011bchan\u00fd, ale jinak by to m\u011blo je\u0161t\u011b o 3 str\u00e1nky Wordu v\u00edc „-_-<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„To nem\u016f\u017ee\u0161 myslet v\u00e1\u017en\u011b!“ zalo\u017eil si \u010dernovl\u00e1sek ruce na hrudn\u00edku a zlostn\u011b zahl\u00ed\u017eel na star\u0161\u00edho mu\u017ee p\u0159ed sebou.<\/div>\n
<\/div>\n
„Naprosto v\u00e1\u017en\u011b,“ ubezpe\u010dil ho klidn\u011b. Z jeho postoje \u010di\u0161elo pobaven\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
Chlapec se na n\u011bj zamra\u010dil a zdvi\u017een\u00fdm prost\u0159edn\u00ed\u010dkem mu dal jasn\u011b najevo, co si o jeho n\u00e1vrhu mysl\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Nem\u016f\u017ee\u0161 n\u00e1s nutit!“ prohl\u00e1sil sebev\u011bdom\u011b a se \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem se op\u0159el do pohovky.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ne v\u00e1s. Tebe! Kluci s t\u00edm u\u017e souhlasili, dokonce i Tom. A jeliko\u017e je to v\u011bt\u0161ina, tak si prohr\u00e1l, Bille,“ op\u00e1\u010dil star\u0161\u00ed mu\u017e a spokojen\u011b sledoval, jak \u00fasm\u011bv jeho sv\u011b\u0159ence miz\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak fajn! Fajn!“ rozhodil Bill na\u0161tvan\u011b rukama a s tich\u00fdm klen\u00edm ode\u0161el, aby mohl vyhledat sv\u00e9ho zr\u00e1dn\u00e9ho bratra a po\u0159\u00e1dn\u011b mu to vy\u010d\u00edst.<\/p>\n

„Jak si to, sakra, p\u0159edstavuje\u0161?!“ obo\u0159il se na n\u011bj, kdy\u017e na\u0161el dredatou hlavu sklon\u011bnou nad kytarou. „Nesn\u00e1\u0161\u00edm t\u011b!“<\/div>\n

<\/div>\n
„Taky t\u011b miluju,“ nenechal se Tom vyv\u00e9st z m\u00edry a d\u00e1l se sna\u017eil naladit struny sv\u00e9ho n\u00e1stroje.<\/div>\n
<\/div>\n
„Odkdy ned\u011bl\u00e1me rozhodnut\u00ed spole\u010dn\u011b?!“<\/div>\n
<\/div>\n
„Od t\u00fd doby, co jsi se tak rapidn\u011b zm\u011bnil!“ odpov\u011bd\u011bl bratr, a kone\u010dn\u011b odlo\u017eil kytaru. „U\u017e nejsi ten, se kter\u00fdm jsem vyr\u016fstal! U\u017e nejsi Billi.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee nejsem! Lidi se m\u011bn\u00ed, nem\u016f\u017ee\u0161 po mn\u011b cht\u00edt, abych byl po\u0159\u00e1d stejn\u00fd!“ rozhodil Bill bezmocn\u011b rukama. N\u011bkde v hloubi du\u0161e ho Tomova slova bolela, ale bylo to tak hluboko, \u017ee to skoro nevn\u00edmal.<\/div>\n
<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b proto jsem s t\u00edm souhlasil. Nechce\u0161, abych d\u011blal rozhodnut\u00ed bez tebe, ale rozhoduje\u0161 se o v\u0161em s\u00e1m. A tohle bys nikdy d\u0159\u00edv ne\u0159ekl, sl\u00e1va t\u011b zm\u011bnila. Je z tebe \u00fapln\u011b jin\u00fd \u010dlov\u011bk a j\u00e1 tomu u\u017e nehodl\u00e1m p\u0159ihl\u00ed\u017eet!“<\/div>\n
\n
„Co po mn\u011b chce\u0161?! Cht\u011bl bys zp\u00e1tky toho kluka, kter\u00fdho v\u0161ichni ml\u00e1tili, proto\u017ee byl jin\u00fd?! Toho otravu, kter\u00fd pro tebe byl koul\u00ed na noze?! Toho, kv\u016fli kter\u00e9mu ti klesal spole\u010densk\u00fd status?! Toho nesamostatn\u00fdho blbe\u010dka? Toho po\u0161ahan\u00fdho teplou\u0161e?!“ k\u0159i\u010del \u010dernovl\u00e1sek. V obli\u010deji byl \u00fapln\u011b rud\u00fd, jak v n\u011bm kyp\u011bl vztek za v\u0161echny minul\u00e9 k\u0159ivdy.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom p\u0159ekvapen\u011b pootev\u0159el \u00fasta v n\u011bm\u00e9m \u00fa\u017easu. Nev\u011bd\u011bl, \u017ee to Bill sly\u0161el, a u\u017e v\u016fbec netu\u0161il, \u017ee to je pr\u00e1v\u011b ten d\u016fvod, pro\u010d se jeho bratr tak zm\u011bnil.<\/p>\n

<\/div>\n

*flashback*<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Bill vy\u0161el ze \u0161koly a nevn\u00edmaje n\u011bkolik d\u011bv\u010dat stoj\u00edc\u00edch v hlou\u010dku a ukazuj\u00edc si na n\u011bj, zam\u00ed\u0159il sm\u011brem, kde zahl\u00e9dl zlatav\u00e9 dredy sv\u00e9ho bratra. Ne\u017e tam sta\u010dil doj\u00edt, Tom se ztratil n\u011bkde v davu.<\/p>\n

„Ahoj Bille, mu\u017e\u016f t\u011b poprosit o autogram?“ osm\u011blila se jedna z d\u00edvek a podstr\u010dila mu pod nos r\u016f\u017eov\u00fd pam\u00e1tn\u00ed\u010dek. Bill se vytasil se sv\u00fdm megawatov\u00fdm \u00fasm\u011bvem a nau\u010den\u00fdm pohybem z\u00e1p\u011bst\u00ed na\u010dm\u00e1ral na jednu za str\u00e1nek sv\u016fj podpis. Je\u0161t\u011b jednou se usm\u00e1l, a pak u\u017e se op\u011bt vydal za Tomem.<\/p>\n

Necht\u011bl si to p\u0159iznat, ale byl sv\u00fdm bratrem trochu posedl\u00fd a nebyl schopn\u00fd bez n\u011bj b\u00fdt v\u00edc ne\u017e t\u011bch n\u011bkolik vyu\u010dovac\u00edch hodin. Pom\u011brn\u011b mu nahr\u00e1valo, \u017ee od t\u00e9 doby, co jsou slavn\u00ed, spolu tr\u00e1vili mnohem v\u00edc \u010dasu.<\/p>\n

Za\u0161el za roh, kde tu\u0161il Tomovu p\u0159\u00edtomnost a lehce se pro sebe pousm\u00e1l, kdy\u017e usly\u0161el dred\u016fv hlas, ale trochu ho zarazilo, \u017ee jeho bratr nebyl s\u00e1m.<\/p>\n

„A kde m\u00e1\u0161 sv\u00fdho bratra?“ zeptal se Adam, mach\u00fdrek z Tomovy t\u0159\u00eddy.<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
„Co j\u00e1 vim,“ odsekl Tom.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e1 myslel, \u017ee jste nerozlu\u010dn\u00e1 dvojka,“ \u0159ekl posm\u011b\u0161n\u011b Adam a pak dodal: „Jako dva tepl\u00ed brat\u0159i.“<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„Hahaha, stra\u0161n\u011b vtipn\u00fd.<\/em> J\u00e1 teplej teda rozhodn\u011b nejsem,“ zasm\u00e1l se Tom, \u010d\u00edm\u017e si vyslou\u017eil souhlasn\u00fd sm\u00edch zbytku t\u00e9 party.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e1 p\u0159ece nejsem teplej, Tomi,“ za\u0161eptal Bill zoufale, ale nikdo ho nemohl sly\u0161et.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„Tak pro\u010d s t\u00edm sv\u00fdm po\u0161ahan\u00fdm teplou\u0161em v\u0161ude chod\u00ed\u0161?“<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„Je hrozn\u011b nesamostatnej. Mus\u00edm se o n\u011bj starat, proto\u017ee je to blbe\u010dek. Je jako koule na noze,“ pokr\u010dil Tom rameny, jako by mluvil o po\u010das\u00ed, a p\u0159itom v\u016fbec netu\u0161il, \u017ee jeho mlad\u0161\u00ed bratr stoj\u00ed hned za rohem, srdce rozervan\u00e9 na kousky.<\/p>\n

Bill se se slzami v o\u010d\u00edch oto\u010dil na podpatku a utekl dom\u016f, kde se zamkl v pokoji a bre\u010del a bre\u010del.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

*konec flashbacku*<\/em><\/div>\n
\n

„Proto? Proto ses tak zm\u011bnil?“ Najednou mu do\u0161lo, \u017ee jeho bratr se zatvrdil pr\u00e1v\u011b tehdy, kdy\u017e se Tom za\u010dal bavit s tou magdeburskou partou, kter\u00e1 m\u011bla velice v oblib\u011b poni\u017eov\u00e1n\u00ed slab\u0161\u00edch jedinc\u016f. „O-omlouv\u00e1m se.“<\/p>\n

„Nen\u00ed za co, Tome. Kone\u010dn\u011b jsem tehdy pochopil, \u017ee pro tebe vlastn\u011b nic neznamen\u00e1m. U\u017e je to dva roky, co ne\u017eiju v sebeklamu.“ Bill na tv\u00e1\u0159i vyloudil jeden ze sv\u00fdch americk\u00fdch \u00fasm\u011bv\u016f a o mnoho v\u00edc diplomati\u010dt\u011bj\u0161\u00edm t\u00f3nem se zeptal: „A do jak\u00fd prdele sv\u011bta \u017ee to jedeme, abysme pot\u011b\u0161ili p\u00e1r vidl\u00e1k\u016f?“<\/p>\n

„Do \u010cesk\u00fd republiky. Do T\u00e1bora.“<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„Pro\u010d si mysl\u00ed\u0161, \u017ee m\u011b zm\u011bn\u00ed n\u011bjakej malej koncert?“ zeptal se Bill Davida a vypadal by i zv\u011bdav\u011b, kdyby nev\u011bnoval ve\u0161kerou svou pozornost sv\u00e9 manik\u00fa\u0159e. Pr\u00e1v\u011b jeli prostornou a luxusn\u011b za\u0159\u00edzenou limuz\u00ednou p\u0159\u00edmo do T\u00e1bora.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
„Nebude to jen koncert. Chci, abyste chodili mezi lidmi a bavili se s nimi.“<\/div>\n
<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 neum\u00edme \u010desky!“<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak budete mluvit anglicky nebo n\u011bmecky. Mo\u017en\u00e1 se ti to nezd\u00e1, ale star\u0161\u00ed generace t\u011bch vidl\u00e1k\u016f um\u00ed n\u011bmecky a ti mlad\u0161\u00ed zase anglicky,“ uzav\u0159el David pom\u011brn\u011b chladn\u011b. Billovo chov\u00e1n\u00ed si bral velmi osobn\u011b, proto\u017ee jeho babi\u010dka byla \u010ce\u0161ka, konkr\u00e9tn\u011b t\u00e1bora\u010dka, a d\u00edky n\u00ed m\u011bl k tomuto mal\u00e9mu st\u00e1te\u010dku pom\u011brn\u011b siln\u00fd vztah.<\/div>\n
<\/div>\n
„Hm…“ zabru\u010del Bill, kter\u00e9mu bylo jasn\u00e9, \u017ee nem\u00e1 cenu d\u00e1l Davida prudit. Stejn\u011b po\u0159\u00e1d nev\u011b\u0159il, \u017ee ho zm\u011bn\u00ed proch\u00e1zka mezi p\u00e1r \u010cechy.<\/p>\n

„Co je to za akci?“ zeptal se najednou Tom, kter\u00fd byl zat\u00edm potichu a p\u0159em\u00fd\u0161lel.<\/div>\n

<\/div>\n
„Akce? To nen\u00ed prost\u011b n\u00e1\u0161 koncert?!“ zhrozil se \u010dernovl\u00e1sek, kter\u00fd na takov\u00e9 zach\u00e1zen\u00ed nebyl zvykl\u00fd.<\/div>\n
<\/div>\n
„T\u00e1borsk\u00e1 setk\u00e1n\u00ed,“ \u0159ekl David klidn\u011b, jako by Billovo pohor\u0161en\u00ed se touto situac\u00ed p\u0159eslechl.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co to je?“ p\u0159eru\u0161il Billa, kter\u00fd se nadechoval k dal\u0161\u00edm protest\u016fm, Gustav.<\/div>\n
<\/div>\n
„Historick\u00fd festival. M\u00e1 p\u0159ibl\u00ed\u017eit 15. stolet\u00ed a husitsk\u00e9 obdob\u00ed tohoto st\u00e1tu.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak\u017ee st\u00e1nky, dobov\u00e9 oble\u010den\u00ed a do toho koncert Tokio Hotel?“ zasm\u00e1l se Georg, jemu\u017e absurdnost t\u00e9to p\u0159edstavy p\u0159i\u0161la nesm\u00edrn\u011b vtipn\u00e1.<\/p>\n

„Nepo\u010d\u00edtej s t\u00edm, \u017ee na sebe budu navl\u00edkat n\u011bjak\u00fd kost\u00fdm!“ ozval se Bill, kter\u00fd prost\u011b nemohl z\u016fstat zticha.<\/div>\n

<\/div>\n
„Nic takov\u00e9ho se po tob\u011b nechce, ale jestli se bude\u0161 d\u00e1l chovat jako debil, tak ti nic jin\u00e9ho nezbude!“ vyjel jindy ledov\u011b klidn\u00fd David, jeho\u017e poh\u00e1r trp\u011blivosti pr\u00e1v\u011b p\u0159etekl.<\/div>\n
<\/div>\n
V\u0161ichni na n\u011bj z\u016fstali zara\u017een\u011b civ\u011bt. Nikdy takhle nevybuchl a nikdy nikoho z nich nenazval debilem. Ob\u010das si dokonce d\u011blali srandu, \u017ee \u017e\u00e1dn\u00e9 sprost\u00e9 slovo ani nezn\u00e1, ale te\u010f jim jejich mana\u017eer dok\u00e1zal, \u017ee i on je um\u00ed uplatnit.<\/p>\n

„Co kdy\u017e se na Billa sesypaj fanynky?“ zeptal se Tom, kter\u00fd tuto ot\u00e1zku vy\u010detl z obli\u010deje sv\u00e9ho bratra.<\/div>\n

<\/div>\n
„V nejhor\u0161\u00edm p\u0159\u00edpad\u011b zas\u00e1hne Saki nebo Tobi,“ \u0159ekl David op\u011bt klidn\u011b a zad\u00edval se z okna, \u010d\u00edm\u017e dal v\u0161em najevo, \u017ee se o tom nehodl\u00e1 d\u00e1le bavit.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bude to fajn, uvid\u00ed\u0161,“ usm\u00e1l se na \u010dernovl\u00e1ska dred, ale ten pouze otr\u00e1ven\u011b proto\u010dil o\u010di a op\u011bt se jal zkoum\u00e1n\u00ed sv\u00fdch rukou.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„Fuj!“ za\u0161karedil se Bill a rychle vysunul ok\u00fdnko, kter\u00fdm do auta proudil z\u00e1pach rybiny a bahna. Proj\u00ed\u017ed\u011bli zrovna po jak\u00e9si hr\u00e1zi, kter\u00e1 vedla kolem j\u00e1my, je\u017e kdysi b\u00fdvala vodn\u00ed n\u00e1dr\u017e\u00ed.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
„Jord\u00e1n,“ poznamenal Gustav, kter\u00fd si jako v\u017edy p\u0159e\u010detl v\u0161e o c\u00edli jejich cesty.<\/div>\n
<\/div>\n
„To stra\u0161n\u011b smrd\u00ed!“ \u0159ekl Bill a dramaticky m\u00e1val rukama p\u0159ed obli\u010dejem.<\/div>\n
<\/div>\n
„Aby ses neposral,“ za\u0161eptal Tom. Georg i Gustav vybuchli sm\u00edchy, ale Bill mu v\u011bnoval jeden nabub\u0159el\u00fd pohled a na\u0161tvan\u011b se zahled\u011bl skrz kou\u0159ov\u00e9 sklo ven.<\/div>\n
<\/div>\n
Tomovo p\u0159edsevzet\u00ed, \u017ee bude na br\u00e1\u0161ku mil\u00fd a vynahrad\u00ed mu tak v\u0161e, co mu kdy provedl, t\u00edmto ztroskotalo. Ti\u0161e si povzdechl a zad\u00edval se na velkou \u017elutou budovu, kter\u00e1 a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 n\u00e1padn\u011b p\u0159ipom\u00ednala \u0161kolu. (Poz. aut.: Bohu\u017eel to \u0161kola je \ud83d\ude00 Gymn\u00e1zium p\u0159esn\u011bji \u0159e\u010deno)<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„Pro\u010d?!“ vyjel Bill. Od chv\u00edle, kdy p\u0159ijeli, se mu po\u0159\u00e1d n\u011bco nel\u00edbilo, ale nejv\u011bt\u0161\u00ed \u0161ok na n\u011bj \u010dekal, kdy\u017e zjistil, \u017ee m\u00e1 pokoj spole\u010dn\u011b s Tomem.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
„Proto\u017ee od t\u00e9 doby, co nem\u00edv\u00e1te spole\u010dn\u00fd pokoj, se chov\u00e1\u0161 jako pablb,“ objasnil mu David a vzal si od recep\u010dn\u00ed kl\u00ed\u010d od sv\u00e9ho apartm\u00e1.<\/div>\n
<\/div>\n
„To nen\u00ed f\u00e9r!“ na\u0161pulil Bill rty a zalo\u017eil si pa\u017ee na hrudi.<\/div>\n
<\/div>\n
„\u017divot nen\u00ed f\u00e9r.“<\/div>\n
<\/div>\n
Bill si jenom ztr\u00e1pen\u011b povzdechl a sm\u00ed\u0159liv\u011b zam\u00ed\u0159il za bratrem, kter\u00fd nesl dva kufry, z nich\u017e jeden byl a\u017e po v\u00edko napln\u011bn\u00fd pouze \u010depicemi a \u0161\u00e1tky.<\/p>\n

\u010cernovl\u00e1skovi cesta k v\u00fdtahu trvala p\u011btkr\u00e1t d\u00e9le ne\u017e norm\u00e1ln\u00edmu \u010dlov\u011bku, proto\u017ee musel t\u00e1hnout v\u0161ech \u0161est kufr\u016f a kabelku. Tom u\u017e tam na n\u011bj \u010dekal. V jeho obli\u010deji se usadil podivn\u00fd v\u00fdraz, kter\u00fd se dal nejv\u00edce p\u0159irovnat k soustrasti.<\/div>\n

<\/div>\n
„Pro\u010d se na m\u011b tak kouk\u00e1\u0161?“ zeptal se \u010dernovl\u00e1sek nech\u00e1pav\u011b, kdy\u017e Tom\u016fv zmu\u010den\u00fd pohled nep\u0159est\u00e1val, a lehce si odhrnul \u010dern\u00fd pramen z obli\u010deje.<\/div>\n
<\/div>\n
„Mrz\u00ed m\u011b, \u017ee jsem t\u011b takhle zni\u010dil,“ \u0159ekl dred a jeho obli\u010dej je\u0161t\u011b posmutn\u011bl.<\/div>\n
<\/div>\n
„Nezni\u010dil,“ odpov\u011bd\u011bl druh\u00fd chlapec prost\u011b, p\u0159i\u010dem\u017e si kontroloval sv\u00e9 \u010dern\u00e9 l\u00ed\u010den\u00ed v zrcadle.<\/div>\n
<\/div>\n
„To si mysl\u00ed\u0161 ty. Po\u0159\u00e1d v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee tam n\u011bkde hluboko v tob\u011b je ten star\u00fd Bill, kter\u00e9ho jsem m\u011bl tak r\u00e1d. M\u016fj mal\u00fd Billi,“ za\u0161eptal Tom ti\u0161e. Jejich pohledy se v zrcadle setkaly. V jedn\u011bch \u010dokol\u00e1d\u00e1ch byl vid\u011bt nefal\u0161ovan\u00fd smutek, v t\u011bch druh\u00fdch, \u010dern\u00e9 or\u00e1movan\u00fdch, pouze jeho zlomek. Jejich majitel na city tak hlubok\u00e9, jako je smutek, ji\u017e d\u00e1vno zanev\u0159el.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak pro\u010d? Pro\u010d jsi o m\u011b tak mluvil?“ zeptal se \u010dernovl\u00e1sek a poprv\u00e9 od t\u00e9 doby dovolil bolesti, aby se vloudila do jeho hlasu.<\/p>\n

„Byl jsem pitomej. Cht\u011bl jsem mezi n\u011b pat\u0159it, ale neuv\u011bdomoval jsem si tehdy, \u017ee to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed na sv\u011bt\u011b jsi pro m\u011b ty a v\u017edycky bude\u0161!“<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
„Doka\u017e to!“ zasy\u010del Bill a spolu se t\u0159emi kufry vystoupil z v\u00fdtahu. ‚Jen se sna\u017e!‘ pomyslel si p\u0159i kr\u00e1tk\u00e9m pohledu na zbyl\u00e1 zavazadla.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„Bla, bla, bla, bla, bl\u00e1\u00e1\u00e1!“ rozezp\u00edv\u00e1val se Bill, zat\u00edmco si Tom s Georgem drnkali na struny kytar a Gustav hr\u00e1l na neviditeln\u00e9 bubny.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
„Te\u010f trochu v\u00e1\u017en\u011bji,“ zasm\u00e1l se David, kdy\u017e ve\u0161el do m\u00edstnosti a uc\u00edtil tu veselou atmosf\u00e9ru, kter\u00e1 byla u kapely b\u011bhem posledn\u00edch dvou let ojedin\u011bl\u00e1. „T\u011b\u0161\u00edte se?“<\/div>\n
<\/div>\n
„Jo, jo, jo!“ zp\u00edval d\u00e1l \u010dernovl\u00e1sek a vesele sk\u00e1kal po pokoji.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co se mu stalo?“ zeptal se s pozdvi\u017een\u00fdm obo\u010d\u00edm mana\u017eer.<\/div>\n
<\/div>\n
„Mas\u00e1\u017e zad, krku, nohou, velk\u00fd kybl\u00edk \u010dokol\u00e1dov\u00e9 zmrzliny a moje t\u0159\u00edhodinov\u00e9 utrpen\u00ed v podob\u011b The best of Nena,“ usm\u00e1l se Tom, kter\u00fd t\u00edmto sv\u00fdm poko\u0159en\u00edm mezi nimi v\u010dera prolomil ledy.<\/p>\n

„Kdy vystupujeme, Dave?“ p\u0159isko\u010dil Bill zvesela k p\u0159ekvapen\u00e9mu mu\u017ei. Ten by \u0159ekl, \u017ee je \u010dernovl\u00e1sek n\u011b\u010d\u00edm sjet\u00fd, kdyby nev\u011bd\u011bl, jak\u00fd k takov\u00fdmto l\u00e1tk\u00e1m m\u00e1 odpor.<\/div>\n

<\/div>\n
„Ne\u0159\u00edkej mi Dave!“ ok\u0159ikl rozja\u0159en\u00e9ho zp\u011bv\u00e1ka mana\u017eer, ale na tv\u00e1\u0159i mu pohr\u00e1val spokojen\u00fd \u00fasm\u011bv. U\u017e dlouho nevid\u011bl Billa tak bezstarostn\u00e9ho a d\u011btinsk\u00e9ho. „V deset.“<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u00e1m dobrou n\u00e1ladu, ale to neznamen\u00e1, \u017ee jsem ti odpustil a \u017ee ti v\u011b\u0159\u00edm,“ zchladil samolib\u00e9ho Toma, kter\u00fd u\u017e za\u010d\u00ednal v\u011b\u0159it v odpu\u0161t\u011bn\u00ed, Bill, a ode\u0161el nahoru do pokoje.<\/p>\n

„Je mi \u00fapln\u011b jedno, co jsi mu provedl, ale srovn\u00e1\u0161 to! Je ti to jasn\u00fd?“ p\u0159ik\u00e1zal dredovi David s p\u0159imhou\u0159en\u00fdma o\u010dima.<\/div>\n

<\/div>\n
„Sna\u017e\u00edm se,“ zamra\u010dil se zamy\u0161len\u011b Tom a vyrazil za bratrem, kter\u00fd nemohl j\u00edt nikam jinam ne\u017e do jejich pokoje.<\/div>\n
<\/div>\n
„Pot\u011b\u0161ilo m\u011b, \u017ee jsi se mnou poslouchal Nenu, ale nemysl\u00edm si, \u017ee to mezi n\u00e1mi n\u011bkdy bude jako d\u0159\u00edv,“ promluvil Bill hned, jakmile usly\u0161el cvaknut\u00ed dve\u0159\u00ed. Zaujat\u011b pozoroval oknem hem\u017een\u00ed dole na n\u00e1m\u011bst\u00ed n\u011bkolika des\u00edtek lid\u00ed, kte\u0159\u00ed se sna\u017eili uklidit po v\u010derej\u0161\u00edm koncertu p\u00f3dium, kter\u00e9 bylo podle \u010dernovl\u00e1ska na takov\u00fd vidl\u00e1kov pom\u011brn\u011b velk\u00e9.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak mi dej je\u0161t\u011b \u0161anci. M\u00e1m t\u011b r\u00e1d, Billi, opravdu r\u00e1d.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Sna\u017e\u00edm se ti j\u00ed d\u00e1t, ale je to stra\u0161n\u011b t\u011b\u017ek\u00e9. Je to u\u017e dva roky, co v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee pro tebe nejsem v\u00edc ne\u017e vzduch, a te\u010f je t\u011b\u017ek\u00e9 sna\u017eit se p\u0159esv\u011bd\u010dit s\u00e1m sebe, \u017ee to nen\u00ed pravda.“<\/p>\n

„Ale to m\u00e1\u0161 pravdu. Jsi pro m\u011b vzduch. Vzduch, kter\u00fd d\u00fdch\u00e1m a pot\u0159ebuju k \u017eivotu. Nem\u016f\u017eu bez tebe \u017e\u00edt, Billi, a nem\u016f\u017eu \u017e\u00edt ani jen tak vedle tebe. Chyb\u00ed mi, jak jsme si spole\u010dn\u011b hr\u00e1li se Scottym, jak jsme \u0161k\u00e1dlili Kazim\u00edra, jak jsme b\u011bhali venku de\u0161ti a pak jsme byli oba nemocn\u00ed a mamka n\u00e1m p\u011bkn\u011b vynadala a dal\u0161\u00ed t\u00fdden u\u017e jsme zase byli cel\u00ed promo\u010den\u00ed, proto\u017ee jsme si r\u00e1di hr\u00e1li v bahn\u011b. Chyb\u00ed mi, jak si se chodil schov\u00e1vat ke m\u011b pod pe\u0159inu, proto\u017ee si se b\u00e1l bou\u0159ky, a nejv\u00edc mi chyb\u00ed to, jak jsme sd\u00edleli naprosto v\u0161e, na\u0161e radosti, smutky, tu\u017eby i strachy. Prost\u011b v\u0161echno! A stra\u0161n\u011b m\u011b mrz\u00ed, \u017ee to zkazil jeden debil, kter\u00fd cht\u011bl zamachrovat,“ vychrlil ze sebe na jedno nadechnut\u00ed Tom a v duchu d\u011bkoval, \u017ee zp\u00edv\u00e1 aspo\u0148 ty vok\u00e1ly, proto\u017ee jinak by to nezvl\u00e1dl.<\/p>\n

Bill na n\u011bj z\u016fstal zara\u017een\u011b civ\u011bt. Bylo to to nejhez\u010d\u00ed, co mu kdy kdo \u0159ekl, a nav\u00edc znal sv\u00e9ho bratra natolik dob\u0159e, aby v\u011bd\u011bl, \u017ee to ne\u0159\u00edk\u00e1 jenom tak.<\/div>\n

<\/div>\n
„Taky mi to chyb\u00ed,“ p\u00edpnul ti\u0161e a \u017emoulaj\u00edc mezi prsty sametov\u00e9 z\u00e1v\u011bsy, se oto\u010dil zp\u011bt k oknu.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak se do t\u011bch dob zase vra\u0165me!“ navrhl Tom, kdy\u017e p\u0159e\u0161el za \u010dernovl\u00e1skova z\u00e1da. Ten se lehce ot\u0159\u00e1sl pod dotekem bratrova hork\u00e9ho dechu na poko\u017ece sv\u00e9ho krku, ale rozhodn\u011b ne odporem.<\/div>\n
<\/div>\n
„R\u00e1d bych…“ \u0161eptnul jemn\u011b a zap\u0159el se o bratrovu pom\u011brn\u011b svalnatou hru\u010f. Ten ho objal kolem pasu a polo\u017eil mu hlavu na rameno, aby spole\u010dn\u011b pozorovali venku lidi, kte\u0159\u00ed p\u0159ipravovali zvukotechniku pro dne\u0161n\u00edho velk\u00e9ho hosta.<\/p>\n

Ani nev\u011bd\u011bli, jak dlouho tam tak st\u00e1li a u\u017e\u00edvali si bl\u00edzkost toho druh\u00e9ho, ale kdy\u017e David zaklepal na jejich dve\u0159e, byla u\u017e tma.<\/div>\n

<\/div>\n
„Poj\u010fte se p\u0159ipravit, kluci. Za t\u0159i \u010dtvrt\u011b hodiny vystupujete.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak poj\u010f, Billi,“ vzal Tom \u010dernovl\u00e1ska za z\u00e1p\u011bst\u00ed a ruku v ruce se\u0161li do p\u0159\u00edzem\u00ed nejluxusn\u011bj\u0161\u00edho hotelu, kter\u00fd T\u00e1bor nab\u00edzel.<\/div>\n
<\/div>\n
Pohledy \u010dlen\u016f t\u00fdmu up\u0159en\u00e9 na jejich ruce byly sice p\u0159ekvapen\u00e9, ale nezd\u00e1lo se, \u017ee by n\u011bkomu vadilo, \u017ee jejich vztah je v\u00edcem\u00e9n\u011b op\u011bt v po\u0159\u00e1dku.<\/div>\n
<\/div>\n
„V\u00fdborn\u011b!“ vyk\u0159ikl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 nad\u0161en\u011b David a otcovsky je oba popl\u00e1cal po rameni. „Tak\u017ee, Saki v\u00e1s odvede za p\u00f3dium, kde se m\u016f\u017eete dop\u0159ipravit. J\u00e1 za v\u00e1mi pak p\u0159ijdu a po\u0161lu v\u00e1s nahoru.“<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„Jsi nerv\u00f3zn\u00ed?“ zeptal se Tom Billa. Bylo za minutu deset a p\u0159edch\u00e1zej\u00edc\u00ed kapela u\u017e jim d\u00e1vno uvolnila p\u00f3dium.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
„M\u011bl bych?“ odpov\u011bd\u011bl Bill a sna\u017eil se zn\u00edt bezstarostn\u011b, ale zradil ho hlas, kter\u00fd mu nervozitou vyl\u00e9tl do z\u00e1vratn\u00fdch v\u00fd\u0161ek.<\/div>\n
<\/div>\n
„To bude dobr\u00fd,“ uklid\u0148oval ho ihned dred\u00e1\u010d a jemn\u011b mu promnul p\u0159edlokt\u00ed. V\u011bd\u011bl, \u017ee to jeho dvoj\u010de uklid\u0148uje a dle jeho p\u0159edpokladu se Bill ihned viditeln\u011b uvolnil. „Nikdy si nebyl tak nerv\u00f3zn\u00ed, kde je probl\u00e9m?“<\/div>\n
<\/div>\n
„Posledn\u00ed p\u016flrok jsem v\u017edycky nerv\u00f3zn\u00ed, jenom to ned\u00e1v\u00e1m najevo. Od t\u00e9 operace jsme moc nevystupovali a j\u00e1 m\u00e1m po\u0159\u00e1d strach,“ p\u0159iznal se \u010dernovl\u00e1sek a podv\u011bdom\u011b si promnul krk. A\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e si pamatoval na tu bezmoc, kdy\u017e nemohl mluvit a nev\u011bd\u011bl, jestli je\u0161t\u011b n\u011bkdy bude zp\u00edvat.<\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee to zvl\u00e1dne\u0161,“ ujistil ho Tom a s posledn\u00edm \u00fasm\u011bvem se vydal na p\u00f3dium.<\/div>\n
<\/div>\n
„Douf\u00e1m,“ za\u0161eptal Bill, ale u\u017e tu nebyl nikdo, kdo by ho mohl sly\u0161et.<\/p>\n

Seshora se ozvaly prvn\u00ed t\u00f3ny kytary a k Billovu p\u0159ekvapen\u00ed i jekot. Ne\u010dekal, \u017ee tady maj\u00ed n\u011bjak\u00e9 fanynky.<\/div>\n

<\/div>\n
„We were runnin through the town…“<\/div>\n
<\/div>\n
Bill zp\u00edval a ob\u0161\u0165ast\u0148oval kotel fanynek p\u0159\u00edmo pod p\u00f3diem sv\u00fdmi pohyby, kter\u00e9 m\u011bly sice k tanci daleko, ale holky (a n\u011bkdy i kluci) je milovali.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„Ne\u010dekal jsem, \u017ee tu budeme m\u00edt takov\u00fd \u00fasp\u011bch,“ p\u0159iznal Bill up\u0159\u00edmn\u011b, zat\u00edmco si ot\u00edral zpocen\u00fd obli\u010dej ru\u010dn\u00edkem.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
„Nejlep\u0161\u00ed vystoupen\u00ed za posledn\u00ed dva roky, kluci,“ usm\u00e1l se David a ulomil si kousek z pe\u010diva, kter\u00e9 dr\u017eel v ruce, a vlo\u017eil si ho do \u00fast. Po\u017eitk\u00e1\u0159ky zamlaskal a ol\u00edzl si prsty, na kter\u00fdch mu ulp\u011bly krystaly sko\u0159icov\u00e9ho cukru.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co to je?“ zeptal se Bill dychtiv\u011b a s do\u0161iroka otev\u0159en\u00fdma o\u010dima pozoroval dobrotu v mana\u017eerov\u011b ruce.<\/div>\n
<\/div>\n
„\u0158\u00edkaj\u00ed tomu trdeln\u00edk. Prod\u00e1vaj\u00ed to na n\u00e1m\u011bst\u00ed,“ objasnil mu David a spokojen\u011b sledoval, jak chlapec, t\u00e1hnouc sv\u00e9ho bratra za sebou, vyb\u011bhl ven, aby ten st\u00e1nek na\u0161el.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak kde to je?!“ vyk\u0159ikl nerv\u00f3zn\u011b \u010dernovl\u00e1sek, kdy\u017e se prod\u00edrali davem a nikde nebylo ani stopy po pe\u010den\u00e9 sladkosti.<\/div>\n
<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 t\u00e1mhle!“ uk\u00e1zal Tom n\u011bkam za Billova z\u00e1da. „Maj\u00ed tam vyv\u011b\u0161enou n\u011bjakou hn\u011bdou rouru.“<\/div>\n
<\/div>\n
Bill se oto\u010dil a vida zv\u011bt\u0161eninu trdeln\u00edku, se ihned t\u00edm sm\u011brem roze\u0161el. Tedy sp\u00ed\u0161 rozb\u011bhl.<\/p>\n

„Sakra Bille! Zpomal trochu!“ sna\u017eil se ho zkrotit dred, ale jeho bratr byl p\u0159\u00edli\u0161 pohlcen\u00fd p\u0159edstavou rychl\u00e9ho p\u0159\u00edsunu cukru do sv\u00e9 krve, ne\u017e aby v\u011bnoval pozornost jeho chab\u00fdm pokus\u016fm.<\/div>\n

<\/div>\n
„Dva,“ \u0159ekl Bill n\u011bmecky, a z\u00e1rove\u0148 uk\u00e1zal \u010d\u00edslo i na prstech. Pak se je\u0161t\u011b sna\u017eili dohodnout na cen\u011b v eurech, jeliko\u017e si \u010dernovl\u00e1sek je\u0161t\u011b nevym\u011bnil pen\u00edze. Nakonec Bill hodil prodava\u010di deseti eurovku a spokojen\u011b se sv\u00fdm \u00falovkem ode\u0161el, ani\u017e by v\u011bnoval sebemen\u0161\u00ed pozornost mu\u017ei, kter\u00fd se mu sna\u017eil vr\u00e1tit nazp\u011bt.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tu m\u00e1\u0161,“ usm\u00e1l se Bill a vrazil jeden vo\u0148av\u00fd trdeln\u00edk Tomovi do ruky.<\/div>\n
<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ usm\u00e1l se jeho bratr, kter\u00fd nebyl na takov\u00e1to vst\u0159\u00edcn\u00e1 gesta za strany sv\u00e9ho dvoj\u010dete zvykl\u00fd. „Nechce\u0161 se n\u011bkam pod\u00edvat, kdy\u017e u\u017e jsme tady?“<\/div>\n
<\/div>\n
„Pro\u010d ne?“ vr\u00e1til mu \u00fasm\u011bv Bill a ihned vyrazil k jednomu z plak\u00e1t\u016f, na kter\u00e9m byl napsan\u00fd program.<\/p>\n

„J\u016f! Je to tu i n\u011bmecky!“ vyp\u00edskl nad\u0161en\u011b, kdy\u017e si p\u0159e\u010detl prvn\u00edch p\u00e1r \u0159\u00e1dk\u016f. „P\u016fjdeme na oh\u0148ovou show, Tomi? Pros\u00edm!“<\/div>\n

<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ zasm\u00e1l se zvesela Tom. Jak by mohl odolat t\u011bm \u0161t\u011bn\u011b\u010d\u00edm o\u010d\u00edm a t\u00e9m\u011b\u0159 d\u011btsk\u00e9mu nad\u0161en\u00ed. „Kde to je?“<\/div>\n
<\/div>\n
„P\u00ed\u0161ou tu: Hous\u016fv ml\u00fdn,“ zamra\u010dil se \u010dernovl\u00e1sek na drobn\u00e9 p\u00edsmo.<\/div>\n
<\/div>\n
„T\u00e1mhle je ukazatel,“ ozn\u00e1mil mu bratr. Oba vyrazili do jedn\u00e9 z u\u017e\u0161\u00edch uli\u010dek, do kter\u00fdch je rozcestn\u00edk nav\u00e1d\u011bl, a podle n\u011bkolika dal\u0161\u00edch se p\u0159es pom\u011brn\u011b prudce se sva\u017euj\u00edc\u00ed park dostali ke ml\u00fdnu, kde u\u017e se kejkl\u00ed\u0159i p\u0159ipravovali na historick\u00e9 divadlo.<\/div>\n
<\/div>\n
„Kolik je hodin?“ zeptal se najednou Bill, kdy\u017e mu do\u0161lo, \u017ee se nejsp\u00ed\u0161e pod\u00edval \u0161patn\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b p\u016flnoc,“ \u0159ekl Tom po kr\u00e1tk\u00e9m zkontrolov\u00e1n\u00ed displeje mobilu.<\/div>\n
<\/div>\n
„\u010cau, co tu d\u011bl\u00e1te?!“ Usly\u0161eli za sebou svoji rodnou \u0159e\u010d. Oba dva se jako na povel oto\u010dili za t\u00edm hlasem. St\u00e1li tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 sv\u00e9mu mana\u017eerovi, do kter\u00e9ho byla zav\u011b\u0161ena velmi se\u0161l\u00e1 sta\u0159enka. Bill si pomyslel, \u017ee j\u00ed je minim\u00e1ln\u011b sto let. „To je moje babi,“ objasnil zmaten\u00fdm kluk\u016fm mana\u017eer a o pozn\u00e1n\u00ed hlasit\u011bji dodal sm\u011brem ke star\u00e9 pan\u00ed: „Babi?! To jsou ty kluci, o kter\u00fdch jsem ti vypr\u00e1v\u011bl! Bill a Tom! Ta dvoj\u010data!“<\/p>\n

„Nevypadaj\u00ed jako dvoj\u010data. A tenhle nevypad\u00e1 ani jako chlapec,“ \u0159ekla sta\u0159ena. Jej\u00ed tich\u00fd klidn\u00fd hlas zn\u011bl po Davidov\u011b \u0159van\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 nepat\u0159i\u010dn\u011b.<\/div>\n

<\/div>\n
Bill m\u011bl tak dobrou n\u00e1ladu, \u017ee ho to ani neurazilo. Z\u00e1\u0159iv\u011b se na ni usm\u00e1l a obr\u00e1til sv\u016fj pohled zp\u011bt na p\u0159edstaven\u00ed dole, kter\u00e9 pomalu za\u010d\u00ednalo.<\/div>\n
<\/div>\n
Nikdo se babi Jostov\u00e9 neprosil, ale ona i tak p\u0159edkl\u00e1dala do n\u011bm\u010diny v\u0161e, co bylo b\u011bhem divadla \u0159e\u010deno jak jinak ne\u017e \u010desky. Bill j\u00ed za to byl vd\u011b\u010dn\u00fd, proto\u017ee ho p\u0159edstaven\u00ed u\u017e na prvn\u00ed pohled zaujalo.<\/p>\n

Hned na za\u010d\u00e1tku herci zinscenovali jakousi bitvu mezi mu\u017ei v oby\u010dejn\u00e9m m\u011b\u0161\u0165ansk\u00e9m oble\u010den\u00ed a ryt\u00ed\u0159i ve st\u0159\u00edbrn\u00e9 leskl\u00e9 zbroji. Ob\u011b dvoj\u010data si pomyslela, \u017ee ur\u010dit\u011b vyhraj\u00ed ryt\u00ed\u0159i, ale k jejich nesm\u00edrn\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed to byl v\u016fdce t\u011bch vandr\u00e1k\u016f, kdo v\u00edt\u011bzn\u011b odch\u00e1zel z boje, i kdy\u017e si zakr\u00fdval oko zakrvavenou rukou.<\/div>\n

<\/div>\n
„Douf\u00e1m, \u017ee je to ke\u010dup,“ zamumlal Bill, kter\u00fd se do p\u0159edstaven\u00ed a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 v\u017eil.<\/div>\n
<\/div>\n
N\u00e1sledovalo n\u011bkolik dal\u0161\u00edch bitev a v\u0161echny vyhr\u00e1li husit\u00e9, jak jim \u0159ekla pan\u00ed Jostov\u00e1, a pak ze sc\u00e9ny t\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161ichni zmizeli a na pra\u0161n\u00e9m placu z\u016fstali pouze \u010dty\u0159i lid\u00e9, mu\u017e s p\u00e1skou p\u0159es oko, dva jeho mu\u017ei a drobn\u00fd mlad\u00edk ve vy\u0161\u00edvan\u00e9m kroji.<\/p>\n

„Jmenuji se William von Kaulitz. Jsem synem Simone a J\u00f6rgena von Kaulitz,“ p\u0159etlumo\u010dila jim Davidova babi\u010dka a pohor\u0161en\u011b se na n\u011b pod\u00edvala, kdy\u017e v\u0161ichni t\u0159i vybuchli sm\u00edchy.<\/div>\n

<\/div>\n
„M-m-my s-se o-o-omlouv\u00e1me, ale n-na\u0161e m\u00e1ma se j-jmenuje Simone K-Kaulitzov\u00e1 a t\u00e1ta J\u00f6rg Kaulitz! A Bill je vlastn\u011b taky W-William,“ vykoktal ze sebe Tom a p\u0159itom si ut\u00edral slzy sm\u00edchu.<\/div>\n
<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 to byli va\u0161i p\u0159edci,“ poznamenala zamy\u0161len\u011b, ale pak se op\u011bt oto\u010dila na herce, z nich\u017e u\u017e z\u016fstali jenom dva – mlad\u00edk v honosn\u00e9m oble\u010den\u00ed a jeden z husit\u016f.<\/p>\n

Billovi najednou zni\u010dehonic prob\u011bhl hlavou obr\u00e1zek Toma p\u0159itisknut\u00e9ho na jeho rtech. Byl z t\u00e9 my\u0161lenky tak vyjukan\u00fd, \u017ee v\u016fbec nemohl uv\u011b\u0159it vlastn\u00ed p\u0159edstavivosti.<\/div>\n

<\/div>\n
Kouknul na Toma, kter\u00fd si ho prohl\u00ed\u017eel velice zvl\u00e1\u0161tn\u00edm zp\u016fsobem. Snad vyd\u011b\u0161en\u00fdm? Jejich dvoj\u010dec\u00ed pouto op\u011bt zafungovalo a Billovi bylo jasn\u00e9, \u017ee se jeho bratrovi vybavila stejn\u00e1 situace.<\/div>\n
<\/div>\n
„Celou dobu p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm o tom, \u017ee jste mi n\u011bjac\u00ed pov\u011bdom\u00ed. U\u017e v\u00edm pro\u010d,“ pronesla sta\u0159ena a bez sebemen\u0161\u00edch probl\u00e9m\u016f vyt\u00e1hla Billa za z\u00e1p\u011bst\u00ed do stoje a vlekla ho za sebou. Tom se k nim ihned p\u0159idal, proto\u017ee mu instinkt velel, \u017ee to, co jim chce Jostova babi uk\u00e1zat, je velmi d\u016fle\u017eit\u00e9. <\/p>\n

„Hu-husitsk\u00e9 muzeum?“ p\u0159e\u010detl si \u010dernovl\u00e1sek zara\u017een\u011b n\u00e1pis na dubov\u00fdch dve\u0159\u00edch, p\u0159ed kter\u00fdmi \u010ce\u0161ka zastavila. Ta zrovna hledala n\u011bco v kapse, ze kter\u00e9 nakonec vyt\u00e1hla svazek kl\u00ed\u010d\u016f, z nich\u017e jeden p\u0159esn\u011b pasoval do z\u00e1mku muzea. Sta\u0159ena je energicky rozrazila a za hlasit\u00e9ho klap\u00e1n\u00ed sv\u00fdch bot vyrazila potemn\u011blou chodbou n\u00e1sledovan\u00e1 ob\u011bma dvoj\u010daty.<\/div>\n

<\/div>\n
Trio zastavilo a\u017e p\u0159ed vitr\u00ednou, nad kterou visela cedule: ‚Dobov\u00e9 kresby uhlem‘. Za jej\u00edm sklem le\u017eela pom\u011brn\u011b za\u0161l\u00e1 kresba \u017eeny na koni, kter\u00e1 se skl\u00e1n\u011bla k mu\u017ei s palc\u00e1tem u pasu a v\u011bnovala mu lehk\u00fd polibek. Ani jeden z brat\u0159\u00ed nech\u00e1pal, co se jim sta\u0159ena sna\u017e\u00ed nazna\u010dit, a tak se ve snaze spat\u0159it n\u011bco, co nen\u00ed na prvn\u00ed pohled vid\u011bt, naklonili bl\u00ed\u017ee.<\/p>\n

„V\u017edy\u0165 jsi to ty, Bille!“ vydechl p\u0159ekvapen\u011b Tom, a\u017e se vitr\u00edna pod jeho dechem zaml\u017eila.<\/div>\n

<\/div>\n
„Co\u017ee?“ podivil se \u010dernovl\u00e1sek, kter\u00fd se v t\u00e9 malb\u011b opravdu nevid\u011bl.<\/div>\n
<\/div>\n
„Na tom koni!“ objasnil mu bratr.<\/div>\n
<\/div>\n
Bill chv\u00edli zkoumal obr\u00e1zek, ne\u017e mu do\u0161lo, \u017ee dred m\u00e1 skute\u010dn\u011b pravdu.<\/div>\n
<\/div>\n
A pak si v\u0161iml je\u0161t\u011b n\u011b\u010deho.<\/div>\n
<\/div>\n
„A ten druh\u00fd jsi ty!“<\/p>\n

Ob\u011bma se najednou setm\u011blo p\u0159e o\u010dima. Bill neudr\u017eel rovnov\u00e1hu a zt\u011b\u017eka dopadl na kolena, kter\u00e1 se pod n\u00edm podlomila. Zap\u0159el se rukama o zem a stejn\u011b jako jeho bratr se sna\u017eil bojovat s n\u00e1hl\u00fdm pocitem, \u017ee m\u00e1 mozek v \u017eelezn\u00e9m sv\u011br\u00e1ku. Bylo to jako ta nejhor\u0161\u00ed kocovina. Hlava je oba bolela, jako by jim ji n\u011bkdo rozseknul vedv\u00ed.<\/div>\n

<\/div>\n
Pak najednou tlak povolil, ale ne\u017e se n\u011bkter\u00fd z nich jen sta\u010dil nadechnout \u00falevou, zaplavily jejich mysli tis\u00edce chaotick\u00fdch obraz\u016f. Nejd\u0159\u00edv v\u0161e byly pouh\u00e9 z\u00e1blesky, dlouh\u00e9 pouze zlomek vte\u0159iny, ale s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm okam\u017eikem z\u00edsk\u00e1valy na ostrosti a smyslu. Za\u010daly se skl\u00e1dat do pocit\u016f, pocity do my\u0161lenek a my\u0161lenky do vzpom\u00ednek. Najednou si oba chlapci vybavili situace, kter\u00e9 nikdy neza\u017eili a ani nemohli.<\/p>\n

Ob\u011bma jim hlavou prob\u00edhaly vzpom\u00ednky na cel\u00fd jejich minul\u00fd \u017eivot. Tom vid\u011bl \u017eeny, boje, \u017eeny a boje, ale v\u0161echny tyhle obrazy p\u0159ebil drobn\u00fd mlad\u00edk t\u00e9m\u011b\u0159 d\u00edv\u010d\u00edho vzez\u0159en\u00ed, kter\u00fd ho hypnotizoval boj\u00e1cn\u00fdma lan\u00edma o\u010dima, jeho nezku\u0161en\u00e9, a p\u0159esto jist\u00e9 ruce klouzaj\u00edc\u00ed po jeho nah\u00fdch z\u00e1dech, jemnost a sladkost jeho rt\u016f, hebkost jeho poko\u017eky.<\/div>\n

<\/div>\n
Bill vid\u011bl nezkrotn\u00e9ho a hrd\u00e9ho mu\u017ee, kter\u00fd ho sv\u00fdm vzhledem odpuzoval, ale mnohem v\u00edce p\u0159itahoval. Vid\u011bl tu n\u011bhu, kter\u00e1 se skr\u00fdvala v ka\u017ed\u00e9 \u010d\u00e1ste\u010dce jeho t\u011bla, to opatrnost s kterou se mu v\u011bnoval a pak… smrt. Smrt jeho prvn\u00ed i posledn\u00ed l\u00e1sky. Vid\u011bl Toma le\u017e\u00edc\u00edho v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed, z jeho\u017e r\u00e1ny vyt\u00e9kala hork\u00e1 krev, je\u017e skr\u00e1p\u011bla vyprahl\u00e9 trsy tr\u00e1vy a vsakovala se do popraskan\u00e9 zeminy. Prvn\u00ed a posledn\u00ed ‚miluju t\u011b‘.<\/p>\n

„Tomi,“ vzlykl a nechal k\u0159i\u0161\u0165\u00e1lov\u00e9 slzy, aby si hledaly cestu po bled\u00fdch l\u00edc\u00edch.<\/div>\n

<\/div>\n
„Jsem tady,“ vydechl Tom zt\u011b\u017eka a ihned se doplazil k Billovi. Siln\u011b ho k sob\u011b p\u0159itiskl, aby mu dok\u00e1zal, \u017ee je s n\u00edm. \u010cernovl\u00e1sek mu sm\u00e1\u010del velkou mikinu slzami, kter\u00e9 se barvily do \u010derna, ale jemu to nevadilo. Bylo mu jasn\u00e9, co jeho bratr pro\u017e\u00edv\u00e1, c\u00edtil to velmi podobn\u011b, u\u017e jenom d\u00edky tomu vz\u00e1cn\u00e9mu poutu, kter\u00e9 spolu sd\u00edleli.<\/div>\n
<\/div>\n
„V\u0161echno je v po\u0159\u00e1dku. U\u017e je to za n\u00e1mi, Billi. Je to minulost, jsem s tebou,“ \u0161eptal dred chv\u011bj\u00edc\u00edmu se \u010dernovl\u00e1skovi uklid\u0148uj\u00edc\u00edm hlasem a houpal s n\u00edm tam a zp\u00e1tky jako matka s miminkem.<\/div>\n
<\/div>\n
Bill u\u017e nebre\u010del, ale ob\u010das trhnul rameny pod n\u00e1porem ojedin\u011bl\u00fdch vzlyk\u016f.<\/p>\n

„Neopou\u0161t\u011bj m\u011b, Tomi!“ zaprosil Bill do bratrovy hrudi, kter\u00e1 pro n\u011bj v tu chv\u00edli byla jedinou jistotou. Byl to jedin\u00fd z\u00e1chrann\u00fd bod, kter\u00fd ho p\u0159esv\u011bd\u010doval, \u017ee to v\u0161echno je u\u017e pry\u010d a jeho dvoj\u010de je tu s n\u00edm.<\/div>\n

<\/div>\n
„U\u017e nikdy, Billi,“ ujistil ho Tom, zat\u00edmco se jemn\u011b prob\u00edral jeho havran\u00edmi vlasy a neust\u00e1le p\u0159em\u00fd\u0161lel o sv\u00e9m minul\u00e9m \u017eivot\u011b a jejich vztahu. „Koukni se na m\u011b, Billi!“<\/div>\n
<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek zvedl ka\u0161tanov\u00e9 o\u010di pln\u00e9 slz, aby se mohl st\u0159etnout s t\u011bmi identick\u00fdmi v obli\u010deji jeho bratra.<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u016f\u017eu?“ zeptal se Tom a ne\u010dekaj\u00edc na odpov\u011b\u010f, uchopil bratrovu bradu mezi palec a ukazov\u00e1\u010dek a proc\u00edt\u011bn\u011b se vpil do jeho sametov\u00fdch rt\u016f tak jemn\u011b, jako by se b\u00e1l, \u017ee se mu p\u0159i sebemen\u0161\u00edm tlaku rozpadne pod rukama. Ta chv\u00edle byla pro oba nekone\u010dn\u00e1, a p\u0159itom tak kr\u00e1tk\u00e1.<\/div>\n
<\/div>\n
V pevn\u00e9m objet\u00ed si vym\u011b\u0148ovali zamilovan\u00e9 polibky a d\u011bkovali n\u011bkomu naho\u0159e, kdo jim dal druhou \u0161anci.<\/p>\n

A tak du\u0161e dvou chlapc\u016f nadobro splynuly v jedno, aby je u\u017e nikdy nikdo nemohl rozd\u011blit.<\/p>\n

autor: KarlaSka<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: KarlaSka Trvalo to, \u017ee? Omlouv\u00e1m se, ale neust\u00e1le jsem tuto \u010d\u00e1st p\u0159ed\u011bl\u00e1vala, proto\u017ee mi nevyhovoval d\u011bj, a tak se jej\u00ed odhalen\u00ed sv\u011btu tro\u0161ku prot\u00e1hlo \ud83d\ude42 Jedna \u010d\u00e1st pov\u00eddky je inspirovan\u00e1 videem ze z\u00e1kulis\u00ed \ud83d\ude00 Schv\u00e1ln\u011b, jestli pozn\u00e1te kter\u00e1 \ud83d\ude00 Jinak, tento<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-5775","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5775","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5775"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5775\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5775"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5775"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5775"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}