{"id":5781,"date":"2012-10-07T16:00:00","date_gmt":"2012-10-07T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5765"},"modified":"2012-10-07T16:00:00","modified_gmt":"2012-10-07T15:00:00","slug":"lonely-the-innocence-dies","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/10\/07\/lonely-the-innocence-dies\/","title":{"rendered":"Lonely The Innocence Dies"},"content":{"rendered":"
autor: Lauinka<\/p>\n

<\/strong> Zdrav\u00edm v\u0161echny twincestn\u00ed du\u0161e. Jsme tu s dal\u0161\u00ed jednod\u00edlnou, kter\u00e1 je tak\u00e9 o du\u0161\u00edch. O du\u0161\u00edch t\u0159\u00ed chlapc\u016f. Jak a co \u0159\u00edkat nebudu. Tento p\u0159\u00edb\u011bh byl naps\u00e1n jedn\u00edm dechem n\u011bkdy mezi druhou a t\u0159et\u00ed hodinou r\u00e1no. Inspirac\u00ed mi byla p\u00edsni\u010dka se stejn\u00fdm n\u00e1zvem Lonely the Inocence dies od kapely Grave Digger, kterou jsme si dokonale zamilovala. Douf\u00e1m, \u017ee se pov\u00eddka bude l\u00edbit, a za ka\u017ed\u00fd koment\u00e1\u0159 budu moc vd\u011b\u010dn\u00e1. S pozdravem Va\u0161e Lauinka :-*<\/p>\n

<\/em> Dva kluci proch\u00e1zej\u00edc\u00ed ni\u010d\u00edm neru\u0161enou ulic\u00ed. Neznali se, nikdy p\u0159edt\u00edm se nevid\u011bli. Ka\u017ed\u00fd \u0161el po sv\u00e9m. Vysok\u00fd \u010dernovl\u00e1sek sp\u011bchal za svoj\u00ed ko\u010di\u010dkou Mendy. Pot\u0159ebovala p\u0159eci \u017er\u00e1t a on kv\u016fli tomu chodil i d\u0159\u00edve z pr\u00e1ce. Posp\u00edchal ulic\u00ed, u\u017e byl jen jeden blok od sv\u00e9ho bytu. Kdyby jen v\u011bd\u011bl, \u017ee jeho posp\u00edch\u00e1n\u00ed je marn\u00e9.<\/div>\n

Druh\u00fd z chlapc\u016f, tak\u00e9 vysok\u00fd, ale pro zm\u011bnu blon\u010f\u00e1k, tak\u00e9 sp\u011bchal dom\u016f. Nebylo mu dob\u0159e a m\u011bl st\u00e1le divn\u00fd pocit v hlav\u011b. Cel\u00fd den musel p\u0159em\u00fd\u0161let na r\u016fzn\u00fdmi blbostmi, a\u017e jej z toho rozbolela. Kdyby jen tu\u0161il, \u017ee jeho tu\u0161en\u00ed bylo pravdiv\u00e9.<\/p>\n

Dv\u011b sv\u011btla, dva hlasy, jeden n\u00e1raz. Velk\u00e9 \u010dern\u00e9 auto zna\u010dky Audi protnulo ticho. Jinak klidnou a tichou ulic\u00ed se ozvaly dva zoufal\u00e9 v\u00fdk\u0159iky, kter\u00e9 se m\u00edsily v jednu velkou beznad\u011bj. Nastalo sk\u0159\u00edp\u011bn\u00ed brzd v prudk\u00e9m brzd\u00edc\u00edm man\u00e9vru, ale pozd\u011b. Pak bylo ticho. Zd\u011b\u0161en\u00ed lid\u00e9 ud\u011blali kole\u010dko kolem cel\u00e9 katastrofy. \u0158idi\u010d ihned opustil auto a zavolal sanitku. Oba chlapce p\u0159evezli v kritick\u00e9m stavu do nemocnice. Nastaly nekone\u010dn\u00e9 operace a v\u0161echno mo\u017en\u00e9. Tahle noc byla ot\u00e1zkou \u017eivota nebo smrti pro oba z nich. Nakonec i \u0159idi\u010de Audi odvezli do nemocnice. N\u00e1raz byl tak siln\u00fd a prudk\u00fd, \u017ee jej siln\u011b uhodil do hlavy. Nejezdil nikdy p\u0159ipoutan\u00fd, pokud jezdil jen po m\u011bst\u011b.<\/div>\n

\n
„Halo\u2026 je tu n\u011bkdo?“ \u010cernovl\u00e1sek zoufale volal, ale nikdo tu nebyl. Byl tu s\u00e1m. Nikoho nevid\u011bl, jen v\u0161ude b\u00edl\u00e9 sv\u011btlo a kolem se oz\u00fdval tak stra\u0161n\u011b frustruj\u00edc\u00ed p\u00edpav\u00fd zvuk.<\/div>\n
„U\u017e dost! Ticho.“ Sna\u017eil se zacpat si u\u0161i, kdy\u017e najednou uvid\u011bl n\u011bjakou osobu p\u0159ed n\u00edm. Vysok\u00fd kluk, \u0161t\u00edhl\u00fd a zhruba v jeho v\u011bku. Kr\u00e1tk\u00e9 blon\u010fat\u00e9 vlasy m\u011bl roztomile do v\u0161ech stran, av\u0161ak nep\u016fsobilo to n\u011bjak\u00fdm \u0161patn\u00fdm dojmem, ba naopak. Usm\u00e1l se.<\/div>\n
„Ahoj\u2026 kde to jsme?“ P\u0159istoupil k n\u011bmu \u010dernovl\u00e1sek.<\/div>\n
„Netu\u0161\u00edm.“ Zakroutil hlavou a rozhl\u00e9dl se kolem sebe. „Jak se jmenuje\u0161?“<\/div>\n
„Bill.“ Nat\u00e1hl k blon\u010f\u00e1\u010dkovi drobnou ru\u010dku a ten ji p\u0159ijal. Kr\u00e1tce si rukama pot\u0159\u00e1sli.<\/div>\n
„Ty?“ Zv\u011bdav\u011b si jej prohl\u00ed\u017eel.<\/div>\n
„Andreas.“<\/p>\n

\u010cas ut\u00edkal velice rychle st\u00e1le nev\u011bd\u011bli, kde jsou. Proch\u00e1zeli se po\u0159\u00e1d a po\u0159\u00e1d d\u00e1l, ale v\u0161ude to bylo stejn\u00e9. Jen b\u00edlo a p\u00edpav\u00fd zvuk.<\/div>\n

„Jak jsme se sem dostali?“ Billova mysl byla pln\u00e1 nezodpov\u011bzen\u00fdch ot\u00e1zek, a jak se zd\u00e1lo, Andreas na tom byl \u00fapln\u011b stejn\u011b. Netu\u0161ili v\u016fbec nic.<\/div>\n
Nakonec si prost\u011b sedli a pov\u00eddali si. \u010cas nehr\u00e1l roli a m\u00edsto u\u017e v\u016fbec ne. Dokonale si rozum\u011bli, nakonec \u00fanavou usnuli. Bill, op\u00edraje se \u010delem o blon\u010f\u00e1\u010dkovo rameno, lehce oddechoval. Zd\u00e1l se mu sen. Vid\u011bl v n\u011bm ty nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed o\u010di na sv\u011bt\u011b. Dokonal\u00e9 rty zdob\u00edc\u00ed piercing v jejich lev\u00e9m koutku. Zmaten\u011b zvedl hlavu a rozhl\u00ed\u017eel se kolem, ale nikde sv\u00e9ho prince nevid\u011bl. Byl tu jen Andy, kter\u00fd mu p\u0159i\u0161el nesm\u00edrn\u011b roztomil\u00fd. M\u011bli k sob\u011b ur\u010dit\u00e9 sympatie.<\/div>\n
Kdy\u017e se vzbudil i blon\u010f\u00e1\u010dek, op\u011bt si pov\u00eddali. Proch\u00e1zeli se a \u0161li ruku v ruce. V podstat\u011b byli \u0161\u0165astn\u00ed, nic jim nechyb\u011blo. Bill mu nic o sv\u00e9m snu ne\u0159ekl, nev\u011bd\u011bl jak, a nav\u00edc mu to p\u0159i\u0161lo naprosto zbyte\u010dn\u00e9, byl to p\u0159eci jen sen, ne?<\/p>\n

Ani nev\u011bd\u011bli, jak dlouho u\u017e to je, ale kdy\u017e op\u011bt us\u00ednali, Bill\u016fv sen se vr\u00e1til. Vid\u011bl tu tv\u00e1\u0159, o\u010di, rty. Perfektn\u00ed \u00fasm\u011bv. Trochu se o\u0161il a probudil se. Uvid\u011bl tu tv\u00e1\u0159 p\u0159ed sebou. Zmaten\u011b zamrkal a rozhl\u00eddl se kolem sebe. Andy ti\u0161e oddechoval, cht\u011bl do n\u011bj drcnout, ale kluk naproti n\u011bmu zakroutil hlavou v nesouhlasn\u00e9m gestu a pob\u00eddl ho prstem k sob\u011b. Bill si nebyl jist\u00fd, jestli by m\u011bl, ale neodolal t\u011bm \u010dokol\u00e1dov\u00fdm o\u010d\u00edm a potichu vstal. \u0160el za t\u00edm vysok\u00fdm klukem. \u00dasm\u011bv mu hr\u00e1l na rtech a ve tv\u00e1\u0159i vepsan\u00fd \u0161ibalsk\u00fd pohled. Topil se v jeho o\u010d\u00edch, byl dokonale fascinovan\u00fd. Nechal se v\u00e9st n\u011bkam daleko on blon\u010f\u00e1\u010dka. Tom jej vzal snad na to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed m\u00edsto. V\u0161ude nedotknut\u00e1 p\u0159\u00edroda. Velk\u00e9 jezero, dokola stromy a ke\u0159e pln\u00e9 ovoce. Dokonale to tu von\u011blo po kv\u011btin\u00e1ch a po \u010derstv\u00e9m vzduchu. Bylo to a\u017e omamn\u00e9.<\/p>\n

„Kdo jsi?“ Bill se po chv\u00edli zastavit a spo\u010dinul tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 jemu.<\/div>\n

„Jmenuju se Tom.“ Usm\u00e1l se na n\u011bj.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem\u2026“ nesta\u010dil \u010dernovl\u00e1sek ani do\u0159\u00edct, byl hned p\u0159eru\u0161en jeho and\u011blem.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, Bill.“ Usm\u00e1l se.<\/div>\n
„Jak to, \u017ee to v\u00ed\u0161?“ Topil se v jeho o\u010d\u00edch, ztr\u00e1cel se v jeho hlubok\u00e9m pohledu. Jen pokr\u010dil rameny a vzal Billa za ruce. „J\u00e1 v\u00edm v\u0161echno.“ Bill se zvoniv\u011b zasm\u00e1l a stiskl ty jeho ve sv\u00fdch. P\u0159ipadal si najednou tak nadpozemsky. Jinak ne\u017e s Andreasem. Najednou na blon\u010f\u00e1\u010dka \u00fapln\u011b zapomn\u011bl, byli tu jen on a Tom.<\/p>\n

To nep\u0159\u00edjemn\u00e9 p\u00edp\u00e1n\u00ed se zrychlilo a ud\u011blalo jednu velkou linii. Bylo to tak nep\u0159\u00edjemn\u00e9, tak ohlu\u0161uj\u00edc\u00ed. Sly\u0161el n\u011bjak\u00e9 hlasy, jak se urputn\u011b dohaduj\u00ed.<\/div>\n

„A\u0165 to p\u0159estane, Tome, pros\u00edm.“ Padl k zemi a zacp\u00e1val si u\u0161i, jak jen mohl. Tom si k n\u011bmu klekl a hladil jeho tv\u00e1\u0159 ve sv\u00fdch dlan\u00edch.<\/div>\n
„U\u017e to p\u0159estane, neboj. U\u017e brzo, slibuju.“ Za\u0161eptal mu u ucha a lehce jej pol\u00edbil na tv\u00e1\u0159. Bill vydechl, bylo to, jako by j\u00edm projel v\u00fdboj. Nejist\u011b zamrkal a odt\u00e1hl se. Op\u011bt si zp\u0159\u00edma hled\u011bli do o\u010d\u00ed. Jejich obli\u010deje se pomalu k sob\u011b p\u0159ibli\u017eovaly, skoro se u\u017e dot\u00fdkali rty, ale najednou je vyru\u0161il tich\u00fd v\u00fdk\u0159ik. Bill se okam\u017eit\u011b oto\u010dil, spat\u0159il sv\u00e9ho blon\u010f\u00e1\u010dka. Zmaten\u011b na n\u011b koukal a kroutil hlavou. Tom se postavil, jen povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed a d\u00edval se na oba chlapce.<\/p>\n

„Kdo to je, Bille?“<\/div>\n

„Tom.“ Usm\u00e1l se na kluka s cop\u00e1nky na hlav\u011b. „P\u0159i\u0161el za mnou, kdy\u017e jsi spal. Necht\u011bl jsem t\u011b ru\u0161it.“ Andreas si Toma nejist\u011b prohl\u00ed\u017eel.<\/div>\n
„Nel\u00edb\u00ed se mi to.“ Zkonstatoval a nat\u00e1hl k Billovi ruku. „Poj\u010f, rad\u011bji se vr\u00e1t\u00edme, ano?“<\/div>\n
„Ale pro\u010d?“ Nam\u00edtl Bill a koukal na Andyho, tady je tak kr\u00e1sn\u011b.“ Zahuh\u0148al se a lehl si do tr\u00e1vy. Tom si sedl k n\u011bmu.<\/div>\n
„Bille, poj\u010f se mnou zp\u00e1tky, pros\u00edm.“ Vydechl a pod\u00edval se na Toma, kter\u00e9mu hr\u00e1l na rtech dokonal\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Ne, Andy, j\u00e1 tu z\u016fstanu, chci tu b\u00fdt s Tomem. Je mi\u2026 n\u00e1dhern\u011b\u2026“ Zasm\u00e1l se zvoniv\u011b.<\/div>\n
Najednou se Andy za\u010dal ztr\u00e1cet, snad jako by v mlze. Bill nech\u00e1pal, co se to d\u011bje. To p\u00edp\u00e1n\u00ed najednou sly\u0161el jako by \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edce z d\u00e1lky, a\u017e utichlo \u00fapln\u011b. Zmaten\u011b se pod\u00edval na Toma.<\/div>\n
„Sl\u00edbil jsem, \u017ee to p\u0159ejde.“ Zkonstatoval. U\u017e nic nebr\u00e1nilo jejich polibku. L\u00edbali se pomalu, klidn\u011b a dlouze. Jejich prsty se propl\u00e9taly a jazyky hr\u00e1ly, tan\u010dily v n\u011b\u017en\u00e9m polibku.<\/p>\n

L\u00e9ka\u0159i zmaten\u011b pob\u00edhali kolem t\u011bl t\u0159\u00ed chlapc\u016f. P\u0159\u00edstroje jen jednohlasn\u011b dr\u017eely ten hroziv\u00fd t\u00f3n ohla\u0161uj\u00edc\u00ed p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed smrt. Elektrick\u00fdmi \u0161oky se sna\u017eili ty t\u0159i chlapce o\u017eivit.<\/div>\n

„M\u00e1me ho!“ Zak\u0159i\u010del jeden l\u00e9ka\u0159 nad blon\u010f\u00e1\u010dkovou postel\u00ed, kdy\u017e monitor op\u011bt na\u0161el puls.<\/div>\n
„Ztr\u00e1c\u00edme je!“ Zavolali bezmocn\u011b dva l\u00e9ka\u0159i od dal\u0161\u00edch dvou chlapc\u016f.<\/div>\n
„Pal!“ Vyk\u0159ikl doktor a sna\u017eil se snad je\u0161t\u011b dal\u0161\u00edch p\u00e1r minut, av\u0161ak bez v\u00fdsledku.<\/div>\n
„\u010cas \u00famrt\u00ed?“ Doktor dr\u017e\u00edc\u00ed desky, na nich\u017e visel jen jeden pap\u00edr, se smutn\u011b pod\u00edval na sest\u0159i\u010dku, kter\u00e1 se pod\u00edvala na hodinky.<\/div>\n
„Bill Kaulitz. 6:30. A ten druh\u00fd, Tom Tr\u00fcmper 6:20.“<\/p>\n

Le\u017eeli pod stromem, starou jablon\u00ed, kter\u00e1 je obda\u0159ovala dokonalou v\u016fn\u00ed sv\u00fdch drobn\u00fdch kv\u00edtk\u016f. Slune\u010dn\u00ed paprsky lehce hladily jejich nah\u00e1 spleten\u00e1 t\u011bla. Jejich dech se m\u00edsil v jeden p\u0159er\u00fdvan\u00fd. Pohybovali se ladn\u011b ve spole\u010dn\u00e9m tempu. Havrani sed\u00edc\u00ed nad nimi na v\u011btv\u00edch strom\u016f ti\u0161e kr\u00e1kali. V\u00edtali dal\u0161\u00ed dv\u011b du\u0161e, kter\u00e9 se pod\u00edvaly do t\u00e9 nejpanen\u0161t\u011bj\u0161\u00ed p\u0159\u00edrody, kter\u00e1 kdy mohla b\u00fdt stvo\u0159ena. Do r\u00e1je.<\/p>\n

autor: Lauinka<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lauinka Zdrav\u00edm v\u0161echny twincestn\u00ed du\u0161e. Jsme tu s dal\u0161\u00ed jednod\u00edlnou, kter\u00e1 je tak\u00e9 o du\u0161\u00edch. O du\u0161\u00edch t\u0159\u00ed chlapc\u016f. Jak a co \u0159\u00edkat nebudu. Tento p\u0159\u00edb\u011bh byl naps\u00e1n jedn\u00edm dechem n\u011bkdy mezi druhou a t\u0159et\u00ed hodinou r\u00e1no. Inspirac\u00ed mi byla p\u00edsni\u010dka<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-5781","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5781","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5781"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5781\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5781"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5781"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5781"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}