{"id":5805,"date":"2012-10-01T18:00:00","date_gmt":"2012-10-01T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5789"},"modified":"2012-10-01T18:00:00","modified_gmt":"2012-10-01T17:00:00","slug":"sell-your-soul-29","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/10\/01\/sell-your-soul-29\/","title":{"rendered":"Sell Your Soul 29."},"content":{"rendered":"
autor: Raiju<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Milovan\u00fd<\/p>\n

<\/strong> Ticho, kter\u00e9 viselo mezi dvoj\u010daty, tady b\u00fdt nem\u011blo, a ok\u00e9nko v letadle nem\u011blo b\u00fdt tak zaj\u00edmav\u00e9, za jak\u00e9 ho Bill pova\u017eoval.<\/div>\n

Zvl\u00e1dli to – jen tak tak. Kdy\u017e se letadlo rozjelo na runwayi, a oni dva a Tobi pro\u0161li kolem ochranky a b\u011b\u017eeli ke dve\u0159\u00edm, Bill si zasluhoval ovace ve stoje za to, \u017ee to zvl\u00e1dl na podpatc\u00edch. S trochou n\u00e1tlaku, pro\u0161en\u00ed ve t\u0159ech r\u016fzn\u00fdch jazyc\u00edch a znovu vyta\u017een\u00edm karty ‚rozmazlen\u00e9 celebrity‘, jim bylo dovoleno vstoupit do letadla.<\/div>\n
Georg a Gustav se na n\u011b pod\u00edvali s vykulen\u00fdma o\u010dima, kdy\u017e vpadli do uli\u010dky prvn\u00ed t\u0159\u00eddy, t\u011b\u017ece d\u00fdchali a vypadali, jako by b\u011b\u017eeli marath\u00f3n. Dokonce i Tobi, u kter\u00e9ho by si \u010dlov\u011bk myslel, \u017ee je zvykl\u00fd na fyzickou n\u00e1mahu, vypadal naprosto uhon\u011bn\u00fd. Hlasit\u011b vydechli a padli na sv\u00e1 m\u00edsta, \u0161eptali, jak vd\u011b\u010dn\u00ed byli, \u017ee to stihli, zrovna kdy\u017e letadlo znova vyjelo. Byl to mini z\u00e1zrak.<\/p>\n

„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n

Bill byl celou dobu stra\u0161n\u011b tich\u00fd. Na rozd\u00edl od sv\u00fdch kamar\u00e1d\u016f ze skupiny, kte\u0159\u00ed si sundali br\u00fdle a kapuce, ani\u017e by se b\u00e1li, \u017ee je n\u011bkdo pozn\u00e1, proto\u017ee prvn\u00ed t\u0159\u00edda byla polopr\u00e1zdn\u00e1, Bill m\u011bl v\u0161echno st\u00e1le na sob\u011b. Zp\u011bv\u00e1k ne\u0159ekl ani slovo u\u017e p\u0159es hodinu, jedin\u00e9 co d\u011blal, bylo, \u017ee se d\u00edval z ok\u00fdnka s t\u00edm nejsmutn\u011bj\u0161\u00edm v\u00fdrazem na rtech, a to bylo jedin\u00e9, co Tom vid\u011bl. Ale bylo mu skoro a\u017e \u0161patn\u011b z vln, kter\u00e9 vych\u00e1zely od jeho dvoj\u010dete, c\u00edtil, jak ho p\u00edch\u00e1 u srdce, jako by mu n\u011bkdo dal p\u011bst\u00ed.<\/p>\n

„Bille?“<\/div>\n

Tich\u00e9 za\u0161ust\u011bn\u00ed mu bylo odpov\u011bd\u00ed, kdy\u017e si Bill za\u010dal pomalu sund\u00e1vat \u0161\u00e1lu z vlas\u016f a nechal ji usadit se mu kolem krku. Jeho br\u00fdle z\u016fstaly na m\u00edst\u011b, ale kdy\u017e mlad\u0161\u00ed oto\u010dil hlavu, Tom zachytil lesk slz, kter\u00e9 mu tekly po tv\u00e1\u0159\u00edch. Bill si je rychle ut\u0159el, zadr\u017eoval je, co nejd\u00e9le to \u0161lo, ale br\u00e1ny pro z\u00e1plavu se otev\u00edraly. „Hej\u2026 jsi v pohod\u011b?“ Tom\u016fv hlas byl jemn\u00fd, soucitn\u00fd, jako by mluvil s d\u00edvkou, kterou neznal, ale opravdu mu na n\u00ed z\u00e1le\u017eelo, nam\u00edsto aby mluvil s bratrem.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Jsem v pohod\u011b.“ Za\u0161eptal Bill, jemn\u011b si skousl ret a znovu si p\u0159ejel kone\u010dky prst\u016f pod br\u00fdlemi. „Opravdu, jsem v po\u0159\u00e1dku.“ Pod\u00edval se napravo, pod\u00edval se do ustaran\u00fdch identick\u00fdch o\u010d\u00ed, jako by \u010dekaly n\u011bjak\u00e9 dal\u0161\u00ed vysv\u011btlen\u00ed. „J\u00e1 v\u00edm, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee je hloup\u00e9 b\u00fdt takov\u00fd. J\u00e1 jen\u2026 nem\u00e1m r\u00e1d odchody.“<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b ho uvid\u00ed\u0161.“ Jak moc doufal, \u017ee ne, tak p\u0159esn\u011b tak nem\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e ho vid\u011bl ne\u0161\u0165astn\u00e9ho.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm.“ Zp\u011bv\u00e1k pomalu zavrt\u011bl hlavou, zd\u00e1lo se, \u017ee se hrout\u00ed. „J\u00e1 jen\u2026 j\u00e1 nev\u00edm. Mo\u017en\u00e1 m\u011b jen roz\u010diluje to odlou\u010den\u00ed.“<\/div>\n
„Hej,“ ozval se jemn\u00fd \u0161epot a Tomovy ruce opatrn\u011b sund\u00e1valy Billovy br\u00fdle, odhaloval, jak tvrd\u00e9 to odlou\u010den\u00ed pro jeho bratra je, „je to jen p\u00e1r dn\u00ed. Zvl\u00e1dne\u0161 to. Zavol\u00e1\u0161 mu, a\u017e p\u0159istaneme, ano? A\u017e usly\u0161\u00ed\u0161 jeho hlas, tak ti bude l\u00edp.“<\/p>\n

Na Billov\u00fdch rtech se objevil ten nejmen\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv, Bill zav\u0159el o\u010di a on mu ut\u0159el tv\u00e1\u0159e. „Jo.“<\/div>\n

Tom c\u00edtil, jak se mu l\u00e1me srdce, opravdu.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b ho miluje\u0161, co?“<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl, c\u00edtil, jak se p\u0159es n\u011bj p\u0159elila vlna viny. V\u00edc ne\u017e miloval, a\u0165 to cht\u011bl vysv\u011btlit, jak cht\u011bl, Tom by nikdy nepochopil pocity, kter\u00e9 k Adamovi m\u011bl. P\u0159\u00e1l si, aby to Tom v\u011bd\u011bl, p\u0159\u00e1l si, aby jeho bratr mohl b\u00fdt trochu v\u00edc akceptuj\u00edc\u00ed a souc\u00edtil s n\u00edm.<\/div>\n
„Bude to v po\u0159\u00e1dku. Tohle je ta nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed \u010d\u00e1st, a\u2026 bude\u0161 opravdu r\u00e1d, a\u017e polet\u00ed\u0161 zp\u00e1tky.“ Bill\u016fv \u00fasm\u011bv se zv\u011bt\u0161il a zm\u011bnil se ve sm\u00edch, Tomova ruka chytila ruku jeho bratra, kter\u00e1 le\u017eela na koleni, a stiskl: „Bude to v po\u0159\u00e1dku.“<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

T\u011b\u017ek\u00fd povzdech pln\u00fd zoufalstv\u00ed a osamocen\u00ed byl jedin\u00fd zvuk v m\u00edstnosti, kter\u00fd n\u00e1sledoval cvaknut\u00ed dve\u0159\u00ed. Sv\u011btlo bylo vypnut\u00e9, zat\u00edmco pomal\u00e9 kroky p\u0159e\u0161ly chodbou do hlavn\u00edho pokoje. Jeho o\u010di n\u00e1sledovaly sv\u011btla m\u011bsta a st\u00edny n\u00e1bytku, gau\u010d, k\u0159eslo v rohu pokoje, postel. Bill tady na n\u011bj ne\u010dekal, ne, te\u010f byl doma nebo brzy bude. Jak Adam pro\u0161el kolem \u0161atn\u00edku, jeho ruka p\u0159ejela pomalu po jeho vrchu, c\u00edtil jemn\u00e9 d\u0159evo, kter\u00e9ho se dot\u00fdkaly Billovy ruce jen minulou noc.<\/p><\/div>\n

Proch\u00e1zel se, p\u0159em\u00fd\u0161lel, zhluboka d\u00fdchal, sna\u017eil se naj\u00edt co nejv\u00edce zn\u00e1mek Billovy p\u0159\u00edtomnosti. Kdyby nasb\u00edral dostatek v\u016fn\u011b a ostatn\u00edch zn\u00e1mek, pak by se m\u011bl \u010deho dr\u017eet. \u010cern\u011b nalakovan\u00e9 nehty mu projely vlasy. Tolik mu chyb\u011bl Bill\u016fv dotek, chyb\u011bly mu ty huben\u00e9, n\u011b\u017en\u00e9 prsty, chyb\u011blo mu, kdy\u017e ho obj\u00edmal kolem pasu nebo krku, p\u0159itahoval ho k sob\u011b. Tolik si zvykl na Bill\u016fv hlas, byl s t\u00edm zvukem tak v souzn\u011bn\u00ed, chyb\u011bl mu i jeho dech, pocit, \u017ee jsou si tak bl\u00edzko, kdy\u017e ho te\u010f nem\u011bl\u2026 nikdy si nemyslel, \u017ee se bude c\u00edtit tak ztracen\u00fd.<\/div>\n
Ned\u00e1valo smysl, \u017ee v jedin\u00e9m t\u00fddnu, m\u00e9n\u011b ne\u017e t\u00fddnu, k n\u011bkomu tak p\u0159ilnul, \u017ee nech\u00e1pal, jak bez n\u011bj mohl celou dobu \u017e\u00edt. Co mu norm\u00e1ln\u011b zab\u00edralo m\u011bs\u00edce, to s Billem trvalo jen dny, a te\u010f\u2026 tady s n\u00edm u\u017e Bill nebyl.<\/p>\n

„Bo\u017ee\u2026“ minuty ub\u00edhaly jako hodiny. „Nev\u00edm, jak p\u0159e\u017eiju n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch p\u00e1r dn\u00ed.“ Dal\u0161\u00ed povzdech, spadl zp\u00e1tky na postel. Rozvalil se a vy\u010derpan\u011b zav\u0159el o\u010di. Nic by nebylo lep\u0161\u00ed, ne\u017e vr\u00e1tit se na hotel a vid\u011bt, \u017ee na n\u011bj Bill \u010dek\u00e1 s otev\u0159enou n\u00e1ru\u010d\u00ed. \u010c\u00e1st jeho sp\u011bchala zp\u00e1tky do pokoje a skoro to tam \u010dekala, ale tak\u00e9 z\u00e1rove\u0148 v\u011bd\u011bl, \u017ee se to nestane.<\/p>\n

Uplynulo p\u00e1r minut, ale jemu se to zd\u00e1lo jako hodiny. Ticho bylo ohromuj\u00edc\u00ed, chlad bez t\u011bla vedle n\u011bj byl neskute\u010dn\u00fd. Adam se posadil a pod\u00edval se zp\u00e1tky na postel, sna\u017eil se p\u0159ipomenout si Billovo sp\u00edc\u00ed t\u011blo. Jak se pod\u00edval p\u0159es urovnanou pe\u0159inu, p\u0159edstavoval si, jak je zma\u010dkan\u00e1, jak jsou pe\u0159iny rozhraban\u00e9, jako byly, kdy\u017e r\u00e1no vylezl z postele. Sna\u017eil si p\u0159edstavovat, jak se Bill tul\u00ed k pe\u0159in\u011b, jak se mu zved\u00e1 rameno, kdy\u017e d\u00fdchal, jak ti\u0161e vydechuje. D\u00edval se na sp\u00edc\u00edho Billa tak \u010dasto mu umo\u017e\u0148ovalo vybavit si tu and\u011blskou tv\u00e1\u0159 s men\u0161\u00edm \u00fasil\u00edm, to jak se mu temn\u00e9 \u0159asy op\u00edraly o tv\u00e1\u0159, to jak m\u011bl na o\u010d\u00edch rozmazan\u00e9 st\u00edny, kter\u00e9 byly i na pol\u0161t\u00e1\u0159i, to jak \u0161pulil rty a zat\u00ednal \u010delist, kdy\u017e se ze sp\u00e1nku usm\u00edval. Pr\u00e1v\u011b te\u010f si i dok\u00e1zal p\u0159edstavit jeho lesknouc\u00ed se vlasy, kter\u00e9 mu p\u0159epad\u00e1valy p\u0159es \u010delo nebo o\u010di, jak se rozvalovaly na pol\u0161t\u00e1\u0159i. Pro\u010d ho ta p\u0159edstava tolik bolela? Niky takov\u00fd probl\u00e9m nem\u011bl, nikdy. Nikdy mu n\u011bkdo tolik nechyb\u011bl.<\/p>\n

Adamova ruka se nat\u00e1hla, aby se dotkla Billova ramene, p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee najde horkou jemnou k\u016f\u017ei, ale byl tam jen vzduch, chladn\u00fd, osam\u011bl\u00fd vzduch. St\u00e1hl ruku zp\u00e1tky, p\u0159edklonil se a op\u0159el se lokty o kolena. Dnes v noci jen tak neusne. Bylo jedno, jak byl ze show unaven\u00fd, sp\u00e1nek nep\u0159ijde, dokud neomdl\u00ed z fyzick\u00e9ho vy\u010derp\u00e1n\u00ed. Prost\u011b\u2026 nebude schopn\u00fd bez Billa usnout. Jeho obsese byla skoro patetick\u00e1, a on to v\u011bd\u011bl, ale\u2026 neznamenalo to, \u017ee tomu mohl pomoci.<\/div>\n

A\u010dkoliv bylo pozd\u011b, vyndal si z kapsy mikiny telefon, nikdy p\u0159edt\u00edm ho nezklamala. Kdy\u017e u\u017e nikdo jin\u00fd, tak jeho matka v\u017edycky dok\u00e1zala jeho mysli uleh\u010dit. V\u017edycky v\u011bd\u011bla, co \u0159\u00edct nebo d\u011blat, a\u0165 se d\u011blo cokoliv, v\u017edy tu pro n\u011bj byla. Opravdu si s n\u00ed pot\u0159eboval o Billovi promluvit.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Sv\u011btla v kabin\u011b byla ztlumen\u00e1. Obchodn\u00edci a jejich \u017eeny se d\u00edvali na film nebo spali. Letu\u0161ky proch\u00e1zely uli\u010dkou a bavily se s t\u011bmi, kte\u0159\u00ed nespali, jestli by necht\u011bli n\u011bco k j\u00eddlu nebo k pit\u00ed. Billovy o\u010di se zav\u0159ely u\u017e d\u00e1vno, ale st\u00e1le byl vzh\u016fru, op\u00edral se o pol\u0161t\u00e1\u0159 a o ze\u010f. Na jeho rameni le\u017eela bratrova hlava, ze sluch\u00e1tek byla sly\u0161et n\u011bjak\u00e1 rapov\u00e1 hudba, zat\u00edmco on spal. Ne Bilov\u011b koleni spolu m\u011bli propleten\u00e9 prsty, d\u00e1valo jim to dost pohodl\u00ed na to, aby mlad\u0161\u00ed z nich nebre\u010del, ale ne dost na to, aby nemyslel na toho, po kter\u00e9m se mu tolik st\u00fdskalo.<\/p>\n

On, kter\u00fd se u\u017e d\u00e1vno k lidem nev\u00e1zal, on kter\u00fd l\u00e9ty za\u010dal b\u00fdt tak chladn\u00fd a k lidem ned\u016fv\u011b\u0159iv\u00fd, si te\u010f rozvzpomn\u011bl, pro\u010d si nikdy nedovolil milovat. Tohle bylo pro\u010d, proto\u017ee to v\u017edy muselo skon\u010dit, proto\u017ee nic nen\u00ed v tomhle sv\u011bt\u011b nav\u017edy dobr\u00e9. Byl bl\u00e1zen, kdy\u017e si myslel, \u017ee to tak bude, ale byl odhodlan\u00fd dr\u017eet se d\u00e1l, dokud jen bude moc.<\/div>\n

<\/div>\n
autor: Raiju<\/strong><\/div>\n
p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
original<\/a><\/strong><\/div>\n
<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Raiju Milovan\u00fd Ticho, kter\u00e9 viselo mezi dvoj\u010daty, tady b\u00fdt nem\u011blo, a ok\u00e9nko v letadle nem\u011blo b\u00fdt tak zaj\u00edmav\u00e9, za jak\u00e9 ho Bill pova\u017eoval. Zvl\u00e1dli to – jen tak tak. Kdy\u017e se letadlo rozjelo na runwayi, a oni dva a Tobi pro\u0161li<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[503],"tags":[],"class_list":["post-5805","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-sell-your-soul"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5805","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5805"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5805\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5805"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5805"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5805"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}