{"id":5807,"date":"2012-10-01T16:00:00","date_gmt":"2012-10-01T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5791"},"modified":"2012-10-01T16:00:00","modified_gmt":"2012-10-01T15:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-ii-13","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/10\/01\/zeiten-andern-dich-ii-13\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich II 13."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n

<\/strong> „Vypad\u00e1\u0161, jako \u017ee posp\u00edch\u00e1\u0161,“ utrous\u00ed Patrick zpoza fotoapar\u00e1tu, kdy\u017e dokon\u010d\u00edme posledn\u00ed set fotografi\u00ed kolem p\u016fl druh\u00e9, a j\u00e1 ze sebe celkem urychlen\u011b svl\u00e9knu sako a za\u010dnu se pokou\u0161et dostat i ze \u0161\u00e1tku, kter\u00fd je sou\u010d\u00e1st\u00ed.
„Jak se to vezme,“ pokr\u010d\u00edm rameny. Po cel\u00fd zbytek focen\u00ed jsem si od Patricka dr\u017eel pat\u0159i\u010dn\u00fd odstup, jen z bezpe\u010dnostn\u00edho d\u016fvodu, \u010deho\u017e si asi v\u0161iml. Ale mus\u00ed si to uv\u011bdomit. Ne, je moje chyba, \u017ee se p\u0159i ka\u017ed\u00e9m jeho komplimentu vzn\u00e1\u0161\u00edm kdesi, ale nenech\u00e1m se t\u00edm zneu\u017e\u00edvat.
„A chce\u0161 n\u011bkam hodit, kdy\u017e tu nejsi autem?“
„Ne, d\u00edky. Pot\u0159ebuju se je\u0161t\u011b stavit ve m\u011bst\u011b. Chytnu si n\u011bjak\u00fd autobus dom\u016f,“ utrous\u00edm schv\u00e1ln\u011b, a\u010dkoliv u\u017e p\u0159edem v\u00edm, \u017ee jsme se domluvili s Tomem, \u017ee s Nelly z\u016fstanou ve m\u011bst\u011b, a dom\u016f pojedeme v\u0161ichni spole\u010dn\u011b.
„V\u00e1\u017en\u011b bych t\u011b hodil dom\u016f.“
„A j\u00e1 ti v\u00e1\u017en\u011b d\u011bkuju.“
„Ok,“ pokr\u010d\u00ed rameny a vr\u00e1t\u00ed pohled do fotoapar\u00e1tu, „tohle bys m\u011bl vid\u011bt, tohle je snad to nejlep\u0161\u00ed, co si ze sebe dneska dostal.“<\/p>\n

„Ahoj ta\u0165ko,“ s \u00fasm\u011bvem dojdu do parku o n\u011bjakou hodinu pozd\u011bji, a dosednu na jednu z lavi\u010dek vedle Toma, „kde m\u00e1\u0161 mou drahou sestru?“
„Pr\u00e1v\u011b n\u011bkam odb\u011bhla s Bustou, hned bude tu.“
„Je tu i Enrico a Ela kouk\u00e1m,“ rozhl\u00e9dnu se po parku podez\u0159ele pln\u00e9ho d\u011bt\u00ed.
„A taky Izabela, a tamten se jmenuje mysl\u00edm Christian, a t\u00e1mhleto je Barbara, a spousta dal\u0161\u00edch,“ rozesm\u011bje se Tom, obejme mne kolem ramen a pol\u00edb\u00ed mne na sp\u00e1nek.
„J\u00e9\u00e9, m\u00e1\u0161 tady kluky,“ pohlad\u00edm si jednoho ze ps\u016f, Sama, kter\u00fd mne p\u0159ijde p\u0159iv\u00edtat. Hned za n\u00edm si to p\u0159i\u017eene Nelly s Bustou a p\u00e1r d\u011btma.
„Ahoj,“ zacul\u00ed se a podrbe Bustu za u\u0161ima. Pak ho p\u0159enech\u00e1 na hran\u00ed ostatn\u00edm d\u011btem, kter\u00e9 kolem n\u011bho okam\u017eit\u011b za\u010dnou sk\u00e1kat, a zat\u00edm se vtla\u010d\u00ed mezi n\u00e1s na lavi\u010dku. Okam\u017eit\u011b se ujme slova, je\u0161t\u011b ne\u017e ji stihnu poupravit rozcuchan\u00e9 vl\u00e1sky.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Bille, v\u00ed\u0161 kde v\u0161ude jsme dneska s Tomem byli?“
„Krom\u011b toho, \u017ee si byla ve \u0161kole? Vypr\u00e1v\u011bj,“ pob\u00eddnu ji a u\u017e\u00edv\u00e1m si jemn\u00e9 hlazen\u00ed po rameni od Toma.
„Tak\u017ee, nejd\u0159\u00edv jsme m\u011bli obrovskou pomeran\u010dovou zmrzlinu…“
„Kterou sis vy\u0161kemrala,“ dopln\u00ed ji Tom s po\u0165ouchl\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Ta mu ale jen v\u011bnuje \u00fasm\u011bv a pokra\u010duje.
„Tu jsem si vy\u0161kemrala. A pak jsme byli u Toma doma, na t\u00e9 velik\u00e9 zahrad\u011b, a j\u00e1 jsem mohla na vod\u00edtku v\u00e9st jednoho z t\u011bch velk\u00fdch pejsk\u016f, v\u00ed\u0161?“
„Hm,“ odk\u00fdvu j\u00ed to unaven\u011b.
„No a pak jsme s t\u011bma pejskama byli u kon\u00edk\u016f a v\u00ed\u0161, na kter\u00fdm jsem se dneska svezla? Na tom velik\u00fdm b\u00edl\u00fdm.“
„Hlavn\u011b, \u017ee jsi nespadla.“
„Nee, Tom tam byl se mnou. A pak jsme tady v parku hr\u00e1li na schov\u00e1vanou.“<\/p>\n

„Taky je\u0161t\u011b furt s Tomem?“ utrous\u00edm pobaven\u011b, a je\u0161t\u011b pobaven\u011bji si Toma prohl\u00e9dnu. Ten se jen lehce u\u0161kl\u00edbne a mnou pracn\u011b upraven\u00e9 vl\u00e1sky Nelly zase jemn\u011b rozcuch\u00e1.
„Jo jo, Tom se taky schov\u00e1val. Ale pak po\u0159\u00e1d pikal, proto\u017ee nemohl nikoho naj\u00edt, a my ho v\u0161ichni zapikali,“ usm\u011bju se Nelly a vypl\u00e1zne na Toma jazyk.
„Proto\u017ee jste mal\u00ed a vejdete se za sko\u0159\u00e1pku od o\u0159\u00ed\u0161ku, a nejste vid\u011bt,“ post\u011b\u017euje si Tom.
„To nen\u00ed pravda,“ rozesm\u011bje se Nelly a prudce zavrt\u00ed hlavou. Pak n\u00e1m ob\u011bma v\u011bnuje pusu na tv\u00e1\u0159 a vysko\u010d\u00ed zase na nohy. „M\u016f\u017eu si tady je\u0161t\u011b hr\u00e1t?“
„Klidn\u011b si je\u0161t\u011b hrajte,“ p\u0159ik\u00fdvnu a nech\u00e1m Nelly sv\u00e9mu osudu. Ta se ale p\u0159eci jen je\u0161t\u011b na pat\u011b oto\u010d\u00ed a podez\u00edrav\u011b si m\u011b prohl\u00e9dne.
„U\u017e ti telefonoval tat\u00ednek?“
„Je\u0161t\u011b ne. D\u00e1me mu je\u0161t\u011b \u010das a pak mu zavol\u00e1me spolu, hm?“
„Tak jo,“ vehementn\u011b p\u0159ik\u00fdvne a odhops\u00e1 zp\u00e1tky mezi d\u011bti.<\/p>\n

„D\u011bkuju,“ unaven\u011b vydechnu sm\u011brem k Tomovi, skr\u010d\u00edm si kolena k t\u011blu a obejmu si je.
„Jsi unavenej?“ p\u0159it\u00e1hne si mne jemn\u011b na sv\u00e9 t\u011blo a j\u00e1 jen spokojen\u011b zavrn\u00edm, kdy\u017e prohr\u00e1bne m\u00e9 vlasy.
„Hm, ale ty mus\u00ed\u0161 b\u00fdt v\u00edc. Sta\u010d\u00ed mi chvilka a bol\u00ed m\u011b z Nelly hlava.“
„Je to \u0159editelka zem\u011bkoule,“ zasm\u011bje se Tom, „ne, bylo to fajn, jen ta schov\u00e1van\u00e1 a hon\u011bn\u00ed za t\u011bma, co jsou u zem\u011b sotva vid\u011bt, je \u0161\u00edlenost.“
„Ty jsi na b\u011bh aspo\u0148 tr\u00e9novanej.“
„Co dne\u0161n\u00ed focen\u00ed?“
„J\u00e1 nev\u00edm. Fotky jsou fajn, jen mus\u00edm po\u010dkat, jestli se ta spole\u010dnost ozve.“
„To je v\u0161echno, co sis ze \u0161esti hodinov\u00e9ho, ne-li v\u00edc, focen\u00ed odnesl?“
„Jsem unavenej, nechce se mi mluvit, promi\u0148.“
„Nestalo se nic? Takovej neb\u00fdv\u00e1\u0161, ani kdy\u017e si unavenej,“ zept\u00e1 se m\u011b starostliv\u011b a j\u00e1 mus\u00edm jen s n\u00e1dechem zavrt\u011bt hlavou. Nel\u017eu mu, jen nev\u00edm, co se d\u011bje se mnou. A to nemluv\u00edm ani o tom, \u017ee se c\u00edt\u00edm stra\u0161n\u011b oslaben\u011b, a jako by m\u011b bolel ka\u017ed\u00fd sval v t\u011ble.<\/p>\n

„M\u016f\u017eu t\u011b ru\u0161it?“ usedne ve\u010der Tom vedle mne, kdy\u017e si kone\u010dn\u011b \u010dtu dopis od t\u00e1ty. Nem\u011bl jsem ani odvahu, ani d\u016fvod ho otev\u0159\u00edt d\u0159\u00edve. A \u010d\u00edm hloub\u011bji se do dopisu za\u010d\u00edt\u00e1m, t\u00edm zji\u0161\u0165uji, \u017ee asi nebylo pro\u010d se b\u00e1t.
„Nic d\u016fle\u017eit\u00e9ho. Myslel jsem, \u017ee po t\u011bch letech mi toho m\u00e1 v\u00edc co \u0159\u00edct.“
„V\u017edy\u0165 jsou toho asi \u010dty\u0159i strany.“
„Jsou o tom, jak pr\u00e1v\u011b buduje svou firmu ve Francii. Bla bla bla.“
„Nelly u\u017e sp\u00ed,“ podotkne jen tak mimo a j\u00e1 dopis na vte\u0159inu odlo\u017e\u00edm, abych si mohl vyhledat jeho pohled. Nech\u00e1pu, \u017ee a\u010dkoliv si uv\u011bdomuji, co v\u0161echno v m\u00e9m \u017eivot\u011b zm\u011bnil, nejsem schopen to v t\u00e9to chv\u00edli ocenit. V posledn\u00edm obdob\u00ed tak dvou m\u011bs\u00edc\u016f. P\u0159ipad\u00e1m si, jako by nic nem\u011blo v\u00fdznam. Co to je?<\/p>\n

„Co se d\u011bje?“
„Nic,“ zavrt\u00edm hlavou a jemn\u011b stisknu jeho ruku v tv\u00e9 sv\u00e9, „jen uva\u017euju, v jak moc v\u011bcech se podob\u00e1m t\u00e1tovi.“
„Sice ho nezn\u00e1m, ale tak n\u011bjak u\u017e jen kv\u016fli tob\u011b samotn\u00e9mu douf\u00e1m, \u017ee jsi toho moc nezd\u011bdil v genech.“
„Paradoxn\u00ed je, \u017ee i p\u0159es to, jak jsem ho nen\u00e1vid\u011bl, jsem na n\u011bm m\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e pos\u00edlal dopisy. V\u017edycky, kdy\u017e si pot\u0159eboval mamku udob\u0159it, co\u017e bylo vlastn\u011b neust\u00e1le, ale d\u011btsk\u00fdm pohledem to vn\u00edm\u00e1\u0161 jinak, pos\u00edlal mamce omluvn\u00fd dopis. V\u017edycky. A j\u00e1 si \u0159\u00edkal, jak je to od n\u011bho hezk\u00fd, \u017ee si d\u00e1 pr\u00e1ci s t\u00edm, \u017ee nap\u00ed\u0161e ten dopis, str\u00e1v\u00ed nad n\u00edm \u010das, vol\u00ed si jednotliv\u00e1 slova. A p\u0159itom to d\u011blal \u00fapln\u011b zbyte\u010dn\u011b. Hned t\u0159eba den na to ztratila tato slova v\u00fdznam a bylo to st\u00e1le dokola a dokola.“
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee si t\u011b te\u010f dopisem chce udob\u0159it?“
„Na to je ten dopis moc kr\u00e1tk\u00fd.“
„Zkus ho do\u010d\u00edst do konce, n\u011bkdy i to sebekrat\u0161\u00ed vyj\u00e1d\u0159en\u00ed m\u016f\u017ee m\u00edt nejlep\u0161\u00ed \u00fa\u010dinek.“<\/p>\n

S n\u00e1dechem se tedy d\u00e1m do \u010dten\u00ed zbytku dopisu a mus\u00edm uznat, \u017ee se opravdu ani v nadch\u00e1zej\u00edc\u00edch odstavc\u00edch nenach\u00e1z\u00ed nic, kv\u016fli \u010demu jsem si dopis necht\u011bl \u010d\u00edst. Jen o tom, jak si vybudoval novou firmu, kter\u00e1 je \u00fasp\u011b\u0161n\u00e1 jak ve Francii, tak za\u010d\u00edn\u00e1 i v N\u011bmecku, a \u017ee by v z\u00e1jmu z jedn\u00e9 prezentace v N\u011bmecku mne cht\u011bl vid\u011bt. Pr\u00fd zm\u011bnil sebe i cel\u00fd \u017eivot. Kdy\u017e ale dojdu a\u017e k t\u00e9to \u010d\u00e1sti, mali\u010dko se zamra\u010d\u00edm, proto\u017ee u\u017e t\u00edmhle to za\u010dne b\u00fdt podez\u0159el\u00e9.<\/p>\n

Lidi se m\u011bn\u00ed, v\u00ed\u0161. Jak je to v\u016fbec dlouho, co tv\u00e1 m\u00e1ma zem\u0159ela? Je to hloup\u00e9, ale mohl jsem se zm\u011bnit a\u017e bez n\u00ed, a\u010d jsem j\u00ed m\u011bl r\u00e1d. Nev\u00edm ani, jak moc \u0161\u0165astn\u00fd, \u010di ne\u0161\u0165astn\u00fd jsi te\u010f ty. Taky si t\u0159eba nepoznal doposud nikoho, kdo by ti dovolil se zm\u011bnit. Mo\u017en\u00e1 ano. A mo\u017en\u00e1 se tv\u00e1 matka je\u0161t\u011b stihla provdat za n\u011bkoho, s k\u00fdm te\u010f mus\u00ed\u0161 \u017e\u00edt a ani nechce\u0161. Kdyby to tak bylo, v\u011b\u0159 mi, \u017ee bych byl r\u00e1d, kdybys mi na tento dopis odpov\u011bd\u011bl, jakkoliv, a zkontaktoval m\u011b. Jsem tv\u016fj otec, mo\u017en\u00e1 je na \u010dase, abys zm\u011bnil sv\u016fj \u017eivot se mnou, jako jsem ho zm\u011bnil j\u00e1. A s n\u00edm i s\u00e1m sebe. Je to svoboda, v\u011b\u0159 mi.<\/p>\n

<\/em> A\u010d se slzami v o\u010d\u00edch, z\u016fstanu na tuto \u010d\u00e1st dopisu z\u00edrat s kamennou tv\u00e1\u0159\u00ed a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zavrt\u00edm hlavou. Nezm\u011bnil se. Jak mi n\u011bco takov\u00e9ho m\u016f\u017ee tvrdit? Ani si nepamatuje, kdy maminka zem\u0159ela. Mo\u017en\u00e1, \u017ee se to dozv\u011bd\u011bl p\u0159ed t\u0159emi roky jen \u010dirou n\u00e1hodou. Mo\u017en\u00e1, \u017ee to zmi\u0148uje jen proto, aby mi uk\u00e1zal, \u017ee ji m\u00e1 v pam\u011bti.
„Copak?“
„Nezm\u011bnil se.“
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee si nezaslou\u017e\u00ed druhou \u0161anci?“
„Dostal jich milion, on si nezaslou\u017e\u00ed u\u017e nic! Nezaslou\u017e\u00ed si ani…“
„No tak,“ obejme mne pevn\u011b, \u010d\u00edm\u017e mne uml\u010d\u00ed a j\u00e1 se jen trhan\u011b s pl\u00e1\u010dem nadechnu. Ano, lid\u00e9 se m\u011bn\u00ed, lid\u00e9 si zaslou\u017e\u00ed druhou \u0161anci, ale m\u016fj otec promarnil u\u017e z tohoto v\u0161echno! „Tak to d\u00e1l rad\u011bji ne\u010dti.“ Na jeho doporu\u010den\u00ed dopis odlo\u017e\u00edm a nech\u00e1m se ukonej\u0161it jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/p>\n

Probud\u00edm se v pr\u016fb\u011bhu noci nejprve s \u0161okem, \u017ee absolutn\u011b nemohu d\u00fdchat, ale kdy\u017e otev\u0159u o\u010di, dojde mi, \u017ee m\u00e1m jen pln\u00fd nos a nedok\u00e1zal jsem se ze snu donutit, abych se nadechl pusou. T\u00edm mi dojde jin\u00e1 skute\u010dnost, a to, \u017ee jsme oba s Tomem usnuli na gau\u010di. Ten se logicky probere taky d\u00edky m\u00e9mu prudk\u00e9mu cuknut\u00ed v p\u0159echodu ze snu do reality, a unaven\u011b na m\u011b zam\u017eour\u00e1.
„Asi je tu n\u011bco \u0161patn\u011b, \u017ee?“ pokus\u00ed se m\u011b rozveselit, ale j\u00e1 n\u011bjak \u00fanavou jen muknu a na v\u00edc se nezm\u016f\u017eu. Jeho ruka m\u011b jemn\u011b pohlad\u00ed po z\u00e1dech. Pomalu se posad\u00edm a pokus\u00edm se jemn\u011b prot\u00e1hnout, p\u0159i\u010dem\u017e ale okam\u017eit\u011b zase poc\u00edt\u00edm tu bolest v\u0161ech sval\u016f v t\u011ble a jen se zbab\u011ble st\u00e1hnu zase zp\u011bt. Jako te\u010dku k tomu v\u0161emu si je\u0161t\u011b k\u00fdchnu, co\u017e u\u017e Toma donut\u00ed k absolutn\u011b nech\u00e1paj\u00edc\u00edmu sm\u00edchu, a j\u00e1 si mus\u00edm p\u0159iznat smutnou realitu.<\/p>\n

„Asi jsem n\u011bco chytil,“ stvrd\u00edm dal\u0161\u00edm k\u00fdchnut\u00edm a smutn\u011b si ho prohl\u00e9dnu.
„E\u017ei\u0161i, tady m\u00e1 n\u011bkdo r\u00fdmi\u010dku,“ vysm\u011bje se mi je\u0161t\u011b navrch, „um\u00ed\u0161 si vybrat skv\u011bl\u00fd \u010das. V polovin\u011b hork\u00e9ho kv\u011btna a z\u00edtra chce\u0161 cel\u00fd den tr\u00e1vit vedle vody.“
„Ta lo\u010f z\u00edtra plat\u00ed, nejsem srab,“ k\u00fdchnu je\u0161t\u011b jednou a donut\u00edm se u\u017e zvednout na nohy, abych si do\u0161el pro kapesn\u00edk.
„Hm, uvid\u00edme, jak se na to bude\u0161 tv\u00e1\u0159it z\u00edtra.“
„Neka\u017e mi radost,“ vysmrk\u00e1m se, vr\u00e1t\u00edm se k n\u011bmu a pol\u00edb\u00edm ho ohledupln\u011b na tv\u00e1\u0159, „a te\u010f si kone\u010dn\u011b p\u016fjdeme ustlat na to spr\u00e1vn\u00e9 m\u00edsto.“
„No j\u00e1 nev\u00edm, je\u0161t\u011b na m\u011b p\u0159esk\u00e1\u010dou tvoje bacily, a…“
„Ne naopak, ty mus\u00ed\u0161 za\u0159\u00eddit, aby se ty bacily neroz\u0161\u00ed\u0159ily do r\u00e1na, abych byl st\u00e1le v teple a dostal je z t\u011bla ven.“
„No jak mysl\u00ed\u0161, ale…“ pouze za\u010dne svou v\u011btu, kterou mu u\u017e dokon\u010d\u00edm.
„Ne, nemysl\u00edm. Bol\u00ed m\u011b ka\u017ed\u00fd sval v t\u011ble, jsem kurevsky unavenej, a je\u0161t\u011b ke v\u0161emu se c\u00edt\u00edm jako na Saha\u0159e. Tak\u017ee j\u00e1 se dojdu nap\u00edt, minim\u00e1ln\u011b pot\u0159ebuji cel\u00fd sud, tak\u017ee jeho vypit\u00ed mi bude chv\u00edli trvat, a ty mi mezit\u00edm p\u016fjde\u0161 zah\u0159\u00e1t post\u00fdlku.“
„Unavenej mo\u017en\u00e1 jsi, ale je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d ti nen\u00ed tak \u0161patn\u011b, jinak by ses neobt\u011b\u017eoval s tolika slovy.“
„Proto je nejvy\u0161\u0161\u00ed \u010das uk\u00e1zat i t\u011bm zat\u00edm mal\u00fdm prev\u00edt\u016fm v m\u00e9m t\u011ble, \u017ee souboj vyhraju j\u00e1.“
„Opravdu tu ve dv\u011b r\u00e1no vedeme takovouhle debatu?“ pozastav\u00ed se Tom a j\u00e1 ho jen s pousm\u00e1n\u00edm popostr\u010d\u00edm ke schod\u016fm.
„Na t\u00e9 zah\u0159\u00e1t\u00e9 posteli si trv\u00e1m.“<\/p>\n

I p\u0159es to, \u017ee jsem se r\u00e1no vzbudil, a nemohl d\u00fdchat, jsme stejn\u011b odjeli k Magdeburgsk\u00e9 pl\u00e1\u017ei, kter\u00e1 slibuje z\u00e1bavn\u00e9 odpoledne. Alespo\u0148 Nelly nal\u00e9hala, \u017ee sem moc chce, proto\u017ee tu bude spousta z\u00e1bavy. Nem\u011bl jsem s\u00edlu protestovat, a\u010dkoliv jsem se stejn\u011b nejv\u00edc t\u011b\u0161il na no\u010dn\u00ed p\u00e1rty na lodi, kdy by Nelly u\u017e byla u babi\u010dky. V m\u00e9m stavu ale dost pochybuju, \u017ee budu schopn\u00fd ve\u010der n\u011bco podnikat. Prozat\u00edm jsme se alespo\u0148 \u00fa\u010dastnili n\u011b\u010deho vzd\u00e1len\u011b podobn\u00e9ho paintbalu, akor\u00e1t na tom principu, \u017ee na sebe st\u0159\u00edl\u00edme bombi\u010dky s vodou. Nebol\u00ed to t\u00e9m\u011b\u0159 v\u016fbec, a to hlavn\u011b z d\u016fvodu, \u017ee je mezi n\u00e1mi i spousta men\u0161\u00edch d\u011bt\u00ed, co\u017e by se mohlo zd\u00e1t nef\u00e9r mezi dosp\u011bl\u00fdmi, ale to je jen \u0161patn\u00e9 zd\u00e1n\u00ed. D\u011bti jsou toti\u017e mnohdy mnohem rychlej\u0161\u00ed, maj\u00ed tu v\u00fdhodu, \u017ee jdou h\u016f\u0159e vid\u011bt, a dokonce v\u011bt\u0161ina z nich m\u00e1 i v\u00fdbornou mu\u0161ku.
Ned\u00fdch\u00e1 se mi zrovna nejl\u00e9pe, proto se dr\u017e\u00edm pov\u011bt\u0161inou jednoho \u00fakrytu a se sm\u00edchem se oto\u010d\u00edm k pr\u00e1v\u011b p\u0159ib\u00edhaj\u00edc\u00edmu Tomovi, kter\u00fd se u mne schov\u00e1.<\/p>\n

„Bacha na toho chl\u00e1pka vedle, ten m\u00e1 mu\u0161ku,“ upozorn\u00ed mne s \u00fasm\u011bvem na chl\u00e1pka pobl\u00ed\u017e, z vedlej\u0161\u00edho t\u00fdmu.
„Nelly m\u00e1 spojence, a ten zaru\u010den\u011b n\u00e1\u0161 t\u00fdm ochr\u00e1n\u00ed,“ rozesm\u011bju se p\u0159i pohledu na ty dva, kte\u0159\u00ed vesele p\u0159eb\u00edhaj\u00ed spolu z jednoho m\u00edsta na druh\u00e9. „Tak\u017ee je na mn\u011b, abych se p\u0159esunul dop\u0159edu.“
„Hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed,“ p\u0159ik\u00fdvne Tom, l\u00edpne mi rychl\u00fd polibek a p\u0159iprav\u00ed se kr\u00fdt m\u00e1 z\u00e1da. Opatrn\u011b se p\u0159iprav\u00edm, abych co nejm\u00e9n\u011b n\u00e1padn\u011b p\u0159eb\u011bhl, co\u017e se mi sice poda\u0159\u00ed, ale u\u017e se mi nepoda\u0159\u00ed zahl\u00e9dnout mal\u00e9ho skr\u010dka z vedlej\u0161\u00edho t\u00fdmu, kter\u00fd ke mn\u011b prost\u011b nakr\u00e1\u010d\u00ed a zkrop\u00ed mne cel\u00e9ho vodou. A\u017e teprve kdy\u017e jsem tot\u00e1ln\u011b durch, a on kone\u010dn\u011b pust\u00ed spou\u0161\u0165, se tomu up\u0159\u00edmn\u011b za\u010dne sm\u00e1t. Mus\u00edm se p\u0159i pohledu na n\u011bj za\u010d\u00edt sm\u00e1t taky a uznat, \u017ee tohle se mu povedlo.
„Dostals m\u011b.“<\/p>\n

Ve\u010der, a\u010dkoliv jsem u\u017e r\u00e1no uva\u017eoval, co bych se sebou ud\u011blal, abych se c\u00edtil l\u00edp, mi Tom stejn\u011b p\u00e1rty na parn\u00edku zak\u00e1\u017ee. A unaven\u00e1 Nelly neprotestuje u\u017e v\u016fbec, \u017ee u\u017e se nebude nic d\u00edt, tak\u017ee i p\u0159es jist\u00e9 zklam\u00e1n\u00ed stejn\u011b vyraz\u00edme dom\u016f.
„M\u011bl bys okam\u017eit\u011b zal\u00e9zt do postele,“ pronese moud\u0159e Tom, kdy\u017e u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 nep\u0159etr\u017eit\u011b od mokr\u00e9ho odpoledne k\u00fdch\u00e1m.
„Tome, bo\u017ee,“ rozesm\u011bju se.
„Co?“
„M\u00e1m jenom r\u00fdmu,“ stvrd\u00edm to dal\u0161\u00edm k\u00fdchnut\u00edm.
„No v\u017edy\u0165.“
„Ok, je to mil\u00fd, ale nep\u0159eh\u00e1n\u011bj to s tou rodi\u010dovskou p\u00e9\u010d\u00ed.“
„To je vd\u011bk tohle to,“ odfrkne si Tom s \u00fasm\u011bvem.
„A ty by ses, Nelly, m\u011bla vykoupat.“
„A potom?“ polo\u017e\u00ed mi Nelly hloupou ot\u00e1zku.
„Sp\u00e1t?“
„V\u017edy\u0165 je\u0161t\u011b nen\u00ed pozd\u011b, Bille,“ zak\u0148our\u00e1, „a krom\u011b toho si mi sl\u00edbil, \u017ee m\u016f\u017eu ve\u010der koukat na ten po\u0159ad.“
„Jak\u00fd po\u0159ad?“ zaraz\u00edm se naoko, jako\u017ee jsem na to zapomn\u011bl.
„No ten p\u0159eci, o t\u011bch ledn\u00edch medv\u00eddk\u00e1ch. Jak ten p\u00e1n chod\u00ed do Zoo a ukazuje…“
„To nen\u00ed po\u0159ad pro d\u011bti,“ pronesu, ale stejn\u011b u\u017e to nevydr\u017e\u00edm a lehce se pousm\u011bju.
„Bille, sl\u00edbil jsi to!“
„D\u011bl\u00e1m si legraci,“ rozesm\u011bju se a pl\u00e1cnu ji lehce po zade\u010dku, „ale nejd\u0159\u00edv do t\u00e9 vany.“ A kdy\u017e se Nelly skute\u010dn\u011b rozute\u010de do koupelny, vejdu do kuchyn\u011b a s \u00fasm\u011bvem rozp\u0159\u00e1hnu ruce.<\/p>\n

„D\u00e1te si u n\u00e1s n\u011bco?“ zvol\u00e1m a oto\u010d\u00edm se k Tomovi.
„J\u00e1 bych prosil sle\u010dnu kucha\u0159ku.“
„Ta nen\u00ed na menu. A krom toho, sle\u010dnu kucha\u0159ku?“ pobaven\u011b pozvednu obo\u010d\u00ed.
„Uzn\u00e1v\u00e1m,“ obmot\u00e1 sv\u00e9 ruce kolem m\u00e9ho pasu, „nezn\u00ed to tak dob\u0159e jako modelka.“
„Oboj\u00ed je padnut\u00fd na hlavu, ale modelka zn\u00ed asi fakt l\u00edp.“
„Dob\u0159e, i p\u0159es to, je to to jedin\u00fd, co si chci d\u00e1t,“ ukradne si polibek.
„I se v\u0161ema t\u011bma bacilama?“
„To nebude tak zl\u00fd,“ usm\u011bje se.
„Napust\u00edm si horkou vanu a\u2026“ za\u010dnu, ale Tom mne to nenech\u00e1 dokon\u010dit a jemn\u011b se vpije do m\u00fdch rt\u016f.
„P\u0159esn\u011b tak,“ \u0159ekne proti m\u00fdm rt\u016fm, jako by v\u011bd\u011bl, co v\u0161echno jsem cht\u011bl \u0159\u00edct, a za\u010dne m\u00e9 rty ope\u010dov\u00e1vat jemn\u00fdmi polibky.
„Bille,“ vb\u011bhne Nelly do kuchyn\u011b a m\u00edrn\u011b se zamra\u010d\u00ed, kdy\u017e na ni oba s Tomem sto\u010d\u00edme pohled, „poj\u010f mi pomoct, pros\u00edm.“
„Ov\u0161em m\u00e1 hork\u00e1 vana bude muset vydr\u017eet,“ utrous\u00edm a vyd\u00e1m se s Nelly.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam „Vypad\u00e1\u0161, jako \u017ee posp\u00edch\u00e1\u0161,“ utrous\u00ed Patrick zpoza fotoapar\u00e1tu, kdy\u017e dokon\u010d\u00edme posledn\u00ed set fotografi\u00ed kolem p\u016fl druh\u00e9, a j\u00e1 ze sebe celkem urychlen\u011b svl\u00e9knu sako a za\u010dnu se pokou\u0161et dostat i ze \u0161\u00e1tku, kter\u00fd je sou\u010d\u00e1st\u00ed.„Jak se to vezme,“ pokr\u010d\u00edm rameny.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[513],"tags":[],"class_list":["post-5807","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5807","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5807"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5807\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5807"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5807"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5807"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}