{"id":5816,"date":"2012-09-29T14:00:00","date_gmt":"2012-09-29T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5800"},"modified":"2012-09-29T14:00:00","modified_gmt":"2012-09-29T13:00:00","slug":"boys-don-t-cry-13-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/09\/29\/boys-don-t-cry-13-konec\/","title":{"rendered":"Boys Don’t Cry 13. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Diana<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Venku je u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 tma, cel\u00fd den jsem str\u00e1vil v depres\u00edch, kter\u00e9 m\u011b dosud neopustily, na gau\u010di v ob\u00fdv\u00e1ku. D\u00edval se do blba, sem tam od pl\u00e1\u010de usnul. Te\u010f m\u011b ale p\u0159epad\u00e1 jak\u00fdsi zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit. Za\u010d\u00edn\u00e1 mi b\u00fdt… \u0160patn\u011b.<\/div>\n
Zhluboka se nadechnu, chci, aby to p\u0159e\u0161lo. Je\u0161t\u011b nechci um\u0159\u00edt. Je\u0161t\u011b alespo\u0148 chvili\u010dku \u017e\u00e1d\u00e1m od tebe, Bo\u017ee. Naposledy si Tomovu tv\u00e1\u0159 p\u0159edstavit, pomodlit se za n\u011bj, alespo\u0148 v duchu ho odprosit.<\/p>\n

B\u016fh v\u0161ak zjevn\u011b hraje proti mn\u011b, nedovol\u00ed mi ani to. Chce m\u011b zab\u00edt d\u0159\u00edv, ne\u017e se stihnu se smrt\u00ed po\u0159\u00e1dn\u011b vypo\u0159\u00e1dat. Je toto snad spravedliv\u00e9? Vz\u00edt mi \u017eivot, pr\u00e1v\u011b kdy\u017e…<\/p>\n

V hrudi mi op\u011bt vl\u00e1dne sv\u00edrav\u00fd, nep\u0159\u00edjemn\u00fd pocit. Je to jako v\u017edy. Ale tentokr\u00e1t mnohem intenzivn\u011bji. Vzduch se mi z plic jakoby vypa\u0159il, nem\u016f\u017eu se nadechnout. P\u0159i ka\u017ed\u00e9m men\u0161\u00edm pokusu m\u011b v srdci p\u00edchne, \u010depele d\u00fdky bol\u00ed m\u00e9n\u011b ne\u017e toto. Nyn\u00ed… P\u0159ich\u00e1z\u00ed to. Dnes ve\u010der. Je to m\u016fj posledn\u00ed ve\u010der v m\u00e9m \u017eivot\u011b. J\u00e1 se u\u017e vlastn\u011b ani nesna\u017e\u00edm nadechnout a p\u0159e\u017e\u00edt. P\u0159ij\u00edm\u00e1m to tak, jak to je. I tak bych si jen zbyte\u010dn\u011b prodlou\u017eil moje ukrutn\u00e9 tr\u00e1pen\u00ed.<\/div>\n

Sm\u00ed\u0159en\u00fd se sv\u00fdm osudem si lehnu na postel. Pevn\u011b \u200b\u200bk sob\u011b stisknu v\u00ed\u010dka, p\u0159edstavuji si ka\u017edou jednu pro\u017eitou chvilku s Tomem. V\u0161echny jsou tak kr\u00e1sn\u00e9… Kdybych ho aspo\u0148 tak velmi nemiloval… Za\u017eili jsme spolu tolik v\u011bc\u00ed, pot\u0159ebuji ho k \u017eivotu v\u00edc ne\u017e kysl\u00edk. Mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b proto se tohle d\u011bje. On tu nen\u00ed.<\/p>\n

Nem\u016f\u017eu to u\u017e vydr\u017eet, te\u010f u\u017e se ned\u00e1 ani pokusit, nato\u017e p\u0159e\u017e\u00edt. Je konec, v\u0161eho. Mozek se mi zaml\u017euje, v u\u0161\u00edch sly\u0161\u00edm n\u011bjak\u00e9 dozn\u00edvaj\u00edc\u00ed zvuky – vymy\u0161len\u00e9 Tomovy v\u00fdk\u0159iky. I ty se v\u0161ak vytrat\u00ed, kdy\u017e z\u016fstane jen \u010derno. Nic jin\u00e9ho, \u200b\u200bjen spaluj\u00edc\u00ed konec.<\/div>\n

\n
\n<\/div>\n
***<\/strong><\/div>\n
\n

„No tak, je to u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 m\u011bs\u00edc! Ne\u0159\u00edkejte mi, \u017ee se nikdy neprobud\u00ed! To nezvl\u00e1dnu. Pros\u00edm, ne\u0159\u00edkejte mi to,“ docela vy\u0159\u00edzen\u00fd si zalo\u017e\u00edm tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed. Dosud se s Billem nic ned\u011blo, a najednou mi cht\u011bj\u00ed \u0159\u00edct, \u017ee se u\u017e neprobud\u00ed? To ne, to nezvl\u00e1dnu. Cht\u011bj\u00ed mi vz\u00edt i tu posledn\u00ed nad\u011bji, kterou m\u00e1m, nad\u011bji, \u017ee se jednou opravdu probud\u00ed? Co je to za lidi…<\/p>\n

„V\u017edy\u0165 pr\u00e1v\u011b, Tome, nem\u016f\u017eete tomu v\u011b\u0159it donekone\u010dna. V\u00e1\u0161 p\u0159\u00edtel p\u0159ekonal z\u00e1stavu srdce, do jeho mozku se dlouh\u00fd \u010das nedostal kysl\u00edk. I kdyby se probudil, on… Je dost mo\u017en\u00e9, \u017ee by m\u011bl u\u017e dokonce \u017eivota poruchu mozku. T\u00edm chci \u0159\u00edct, byl by na v\u00e1s odk\u00e1z\u00e1n. Cel\u00fd jeho \u017eivot by byl v\u00e1\u0161. A nejsem si jist\u00fd, jestli je to dobr\u00e9. Tedy… Jsem p\u0159esv\u011bd\u010den, \u017ee se budete tr\u00e1pit je\u0161t\u011b v\u00edc.“<\/p>\n

„Chci jen, aby byl \u017eiv\u00fd. Ob\u011btuji pro n\u011bj v\u0161echno, i sv\u016fj \u017eivot. Cokoliv na sv\u011bt\u011b, jen aby \u017eil. „<\/div>\n

„Ale mo\u017en\u00e1 by mu bylo po smrti l\u00e9pe, netr\u00e1pil by se,“ sna\u017e\u00ed se mi vysv\u011btlit, ale tohle m\u011b p\u0159inut\u00ed opravdu trochu p\u0159em\u00fd\u0161let. J\u00e1 jsem vlastn\u011b… velk\u00fd sobec. Chci ho jen pro sebe i za cenu, \u017ee by byl uv\u011bzn\u011bn ve vlastn\u00edm t\u011ble. Ale to se ned\u00e1 tak br\u00e1t, nikdo m\u011b asi nikdy nepochop\u00ed. K\u00e9\u017e by si alespo\u0148 um\u011bl p\u0159edstavit, co k n\u011bmu c\u00edt\u00edm. Alespo\u0148 zlomek…<\/p>\n

„Ne,“ rozhodn\u011b odpov\u00edm. On se probud\u00ed, brzy. N\u011bco ve mn\u011b mi prost\u011b \u0161ept\u00e1, \u017ee by byla osudov\u00e1 chyba, kdybych to podepsal.<\/div>\n

„Jste tvrdohlav\u00fd,“ na pat\u011b se mu\u017e v b\u00edl\u00e9m pl\u00e1\u0161ti oto\u010d\u00ed a odkr\u00e1\u010d\u00ed dlouhou chodbou a\u017e n\u011bkam za roh, nezaj\u00edm\u00e1 m\u011b, co tam je.<\/div>\n
Vejdu do Billova pokoje, polo\u017e\u00edm mu na st\u016fl \u010derstv\u00e9 r\u016f\u017ee, kter\u00e9 jsem mu p\u0159inesl. V\u00edm, \u017ee je m\u00e1 velmi r\u00e1d, ud\u011blaly by mu radost.<\/div>\n
„L\u00e1sko moje, jsem tu,“ pohlad\u00edm ho po h\u0159betu ruky, d\u00edv\u00e1m se do bled\u00e9 tv\u00e1\u0159e bez \u017eivota. Jeho ruku st\u00e1le dr\u017e\u00edm. Vn\u00edm\u00e1m jeho t\u011blesnou teplotu. Nev\u00edm, jestli se mi to jen zd\u00e1, mo\u017en\u00e1 si to dom\u00fd\u0161l\u00edm, ale dnes m\u00e1 ruku teplej\u0161\u00ed ne\u017e kter\u00fdkoliv den za posledn\u00ed m\u011bs\u00edc. V m\u00e9 mal\u00e9 du\u0161i\u010dce se vzk\u0159\u00eds\u00ed mikroplam\u00ednek nad\u011bje.<\/div>\n
Nyn\u00ed si to u\u017e skute\u010dn\u011b namlouv\u00e1m, nemohl jsem p\u0159ece opravdu c\u00edtit, jak se Billova ruka pohnula. Ale p\u0159\u00edsahal bych na to.<\/p>\n

„Billi,“ t\u011b\u017ece si povzdechnu, nyn\u00ed s ur\u010ditost\u00ed zaregistruji nepatrn\u00fd pohyb prsty, dokonce ho vid\u00edm na vlastn\u00ed o\u010di. Ten mali\u010dk\u00fd plam\u00ednek se st\u00e1le zv\u011bt\u0161uje, mou du\u0161i oblije tak kr\u00e1sn\u00e9 teplo.<\/div>\n

„Zlato, vzbu\u010f se, pros\u00edm…“<\/div>\n
„Zaznamenali jsme pohyb,“ dve\u0159e rozr\u00e1\u017e\u00ed star\u0161\u00ed sest\u0159i\u010dka s doktorem v pat\u00e1ch. Tak\u017ee je to tak! Nezd\u00e1lo se to jen mn\u011b! Bill se opravdu pohnul! Po m\u011bs\u00edci. Panebo\u017ee, ani se mi tomu nechce v\u011b\u0159it, je to p\u0159\u00edmo a\u017e neuv\u011b\u0159iteln\u00e9. Nepopsateln\u00fd pocit mnou prob\u00edh\u00e1 jako elektrick\u00fd v\u00fdboj \u0161t\u011bst\u00ed, nad\u011bje. K\u00e9\u017e bychom toto u\u017e m\u011bli za sebou. Kdyby byl Bill u\u017e kone\u010dn\u011b zdrav\u00fd, je tu dal\u0161\u00ed ot\u00e1zka, ne v\u0161ak tak podstatn\u00e1, jako jeho \u017eivot. Cht\u011bl by m\u011b? T\u011bsn\u011b p\u0159ed na\u0161\u00edm rozchodem mi \u0159ekl, \u017ee m\u011b u\u017e v\u00edc nemiluje. St\u00e1le je zde v\u0161ak mal\u00e1 nad\u011bje, \u017ee to bylo jen kv\u016fli jeho nemoci, anorexii, co\u017e m\u011blo za n\u00e1sledek n\u011bjak\u00fdm podivn\u00fdm zp\u016fsobem i selh\u00e1n\u00ed plic. Mo\u017en\u00e1 proto se cht\u011bl se mnou rozej\u00edt, ale na druh\u00e9 stran\u011b… Mo\u017en\u00e1 to myslel opravdu a tento d\u016fvod byl prost\u011b vedlej\u0161\u00ed. Ach, Billi, kdo se m\u00e1 v tob\u011b vyznat…<\/p>\n

T\u011b\u017ece si povzdechnu, d\u00e1le p\u0159ikl\u00e1d\u00e1m d\u016fle\u017eitost nyn\u011bj\u0161\u00ed situaci. Dokto\u0159i, mezit\u00edm se jich sem nahrnula po\u0159\u00e1dn\u00e1 kopa, m\u011b poslali ven. A j\u00e1 v\u016fbec nev\u00edm pro\u010d, napjat\u011b p\u0159ihl\u00ed\u017e\u00edm p\u0159es m\u0159\u00ed\u017eovan\u00e9 matn\u00e9 sklo.<\/div>\n

Up\u0159\u00edmn\u011b? M\u00e1m strach. O n\u011bj, o sebe, o n\u00e1s, o v\u0161echno. M\u00e1m tot\u00e1ln\u00ed hr\u016fzu, \u017ee tak slab\u011b vn\u00edm\u00e1m, co se d\u011bje. Pro\u010d jich tam je tak mnoho a pro\u010d m\u011b poslali pry\u010d, kdy\u017e se jen probouz\u00ed? Chci b\u00fdt u toho! A ne tu jen smutn\u011b st\u00e1t u dve\u0159\u00ed, nejist\u00fd. Co kdy\u017e… Co kdy\u017e u\u017e se nevr\u00e1t\u00ed? Ne… To by byl \u00fader ztr\u00e1ty, kter\u00fd jednodu\u0161e nezmiz\u00ed. U\u017e nikdy.<\/div>\n
„Tome, bu\u010f optimista, bu\u010f optimista!“ \u0160ept\u00e1m si s\u00e1m pro sebe op\u0159en\u00fd \u010delem o ze\u010f. Fakt se c\u00edt\u00edm jaksi slab\u011b. A\u017e nepochopiteln\u011b mi nic nedoch\u00e1z\u00ed.<\/p>\n

T\u011blem mi za\u0161kubalo p\u0159ekvapen\u00edm, kdy\u017e se prudce otev\u0159ely dve\u0159e jeho pokoje.<\/div>\n

Neschopn\u00fd mluvit se d\u00edv\u00e1m na vych\u00e1zej\u00edc\u00ed \u0159adu person\u00e1lu, doktor\u016f… Nerozezn\u00e1v\u00e1m to.<\/div>\n
„M\u00e1me pro v\u00e1s dobrou zpr\u00e1vu. Vlastn\u011b, jd\u011bte za n\u00edm,“ mrkl na m\u011b hlavn\u00ed o\u0161et\u0159uj\u00edc\u00ed l\u00e9ka\u0159 a j\u00e1, samoz\u0159ejm\u011b bez p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed, vejdu do pokoje, tak d\u016fv\u011brn\u011b zn\u00e1m\u00e9ho za ten m\u011bs\u00edc. Neopustil jsem Billa na v\u00edce ne\u017e dv\u011b hodiny. U\u017e i vypad\u00e1m jako bezdomovec, chud\u00e1\u010dek se m\u011b lekne. A\u017e tedy…<\/p>\n

„Billi,“ p\u0159isednu si vedle n\u011bj na kousek postele, sleduji jeho sladkou tv\u00e1\u0159. Otev\u0159en\u00e9 o\u010di, tak dlouho jsem je nevid\u011bl a tak moc mi chyb\u011bly. P\u0159\u00edmo se ut\u00e1p\u00edm v tom mo\u0159i \u010dokol\u00e1dy, jako poprv\u00e9, kdy\u017e jsem ho spat\u0159il. V tu noc, kdy mi tak u\u010daroval.<\/div>\n

„Billi,“ zopakuji jeho kr\u00e1sn\u00e9 jm\u00e9no, z o\u010d\u00ed se mi spust\u00ed pomal\u00e9 slzy \u0161t\u011bst\u00ed. Zase je ve mn\u011b ta divn\u00e1 sm\u011bs nepopsateln\u00fdch emoc\u00ed, co\u017e m\u011b nut\u00ed plakat.<\/div>\n
„T-t-tome…“<\/div>\n
„Pssst!“ Okam\u017eit\u011b mu d\u00e1m prst na \u00fasta, na vte\u0159inu semknu v\u00ed\u010dka, abych zni\u010dil to rozmazan\u00e9 vid\u011bn\u00ed, „nic ne\u0159\u00edkej.“<\/div>\n
„Tak moc jsi mi chyb\u011bl, tak moc jsem se b\u00e1l. Neum\u00ed\u0161 si p\u0159edstavit, jak moc t\u011b miluju,“ pot\u0159ebuju mu to \u0159\u00edct. I p\u0159esto, \u017ee je tu skoro jist\u00e1 mo\u017enost, \u017ee on m\u011b ne, tak, jak mi to \u0159ekl, u m\u011b se to nikdy nezm\u011bn\u00ed. Kdyby p\u0159e\u0161lo i mili\u00f3n sv\u011bteln\u00fdch let, st\u00e1le bude moje l\u00e1ska k n\u011bmu stejn\u00e1, jako je te\u010f.<\/div>\n
„U\u017e jsem zem\u0159el, \u017ee jo? Kone\u010dn\u011b… To \u010dek\u00e1n\u00ed bylo stra\u0161n\u00e9,“ vydere ze sebe t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161iteln\u00fdm chraplav\u00fdm hlasem, je vid\u011bt, \u017ee ho vysiluje cokoliv \u0159\u00edct. V m\u00e9 pomotan\u00e9 hlav\u011b se d\u00e1vaj\u00ed z jeho vysloven\u00fdch slov dohromady v\u0161elijak\u00e9 nesmysln\u00e9 souvislosti, vyno\u0159uj\u00ed se podivn\u00e9 ot\u00e1zky. \u010cek\u00e1n\u00ed? Zem\u0159el?<\/div>\n
„L\u00e1sko moje, nevysiluj se. Nezem\u0159el jsi mi, jsi tu se mnou, nem\u011bl jsi pro\u010d zem\u0159\u00edt, j\u00e1 t\u011b tu pot\u0159ebuju,“ set\u0159u si spadaj\u00edc\u00ed slzy dol\u016f z tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Tome, j\u00e1… um\u00edr\u00e1m. M-m\u00e1m AIDS, v pokro\u010dil\u00e9m stadiu. U\u017e mi zb\u00fdv\u00e1 jen p\u00e1r dn\u00ed, proto jsem se s tebou roze\u0161el. Jen se pros\u00edm netrap. I tak jsem u\u017e m\u011bl b\u00fdt mrtv\u00fd,“ odvr\u00e1t\u00ed ode mne pohled, tak\u00e9 pl\u00e1\u010de. Ty drobn\u00e9 kapky slan\u00e9 vody se mu plaz\u00ed po porcel\u00e1nov\u00e9 tv\u00e1\u0159i a vp\u00edjej\u00ed se do nemocni\u010dn\u00edho lo\u017en\u00edho pr\u00e1dla. Pr\u00fd AIDS… Jak si n\u011bco takov\u00e9ho m\u016f\u017ee myslet? Jak ho tak absurdn\u00ed v\u011bc mohla napadnout? V\u017edy\u0165… To ne, to nen\u00ed mo\u017en\u00e9. Ne!<\/div>\n
S\u00e1m pro sebe si nesouhlasn\u011b jemn\u011b vrt\u00edm hlavou.<\/p>\n

„\u017d\u00e1dn\u00fd AIDS, nic takov\u00e9ho ti nena\u0161li. To, to mus\u00ed b\u00fdt n\u011bjak\u00fd omyl. Je to jen porucha p\u0159\u00edjmu potravy, nic takov\u00e9ho jako HIV nem\u00e1\u0161, nem\u016f\u017ee\u0161,“ najednou si nejsem jist ani jeho, ani sv\u00fdmi slovy. Nejsem si u\u017e jist\u00fd absolutn\u011b ni\u010d\u00edm.<\/div>\n

Ani se s Billem po\u0159\u00e1dn\u011b nep\u0159iv\u00edt\u00e1m, vylet\u00edm jako hurik\u00e1n z pokoje, b\u011bhem si m\u00ed\u0159\u00edm cestu rovnou za jeho o\u0161et\u0159uj\u00edc\u00edm l\u00e9ka\u0159em. Mus\u00edm si b\u00fdt jist\u00fd, nemohu si dovolit c\u00edtit se takto, b\u00fdt na v\u00e1\u017ek\u00e1ch. Ten pocit m\u011b zevnit\u0159 s\u017e\u00edr\u00e1 za\u017eiva, likviduje mi tu radost s Billova n\u00e1vratu do reality.<\/p>\n

„Doktore!“ U\u017e od konce chodby na n\u011bj zak\u0159i\u010d\u00edm, aby se oto\u010dil a po\u010dkal na m\u011b. Co i n\u00e1sledn\u011b ud\u011bl\u00e1.<\/div>\n

Trochu zad\u00fdchan\u00fd se p\u0159ed n\u011bj postav\u00edm. V jeho tv\u00e1\u0159i je grimasa zv\u011bdavosti, mo\u017en\u00e1 trochu nech\u00e1pavosti.<\/div>\n
„Co se d\u011bje, Tome?“<\/div>\n
„J\u00e1… Pot\u0159ebuji n\u011bco v\u011bd\u011bt, je to velmi d\u016fle\u017eit\u00e9! Bill, on…“ zt\u011b\u017eka polkl, napjat\u011b \u010dek\u00e1, co \u0159eknu.<\/div>\n
„On co? O co jde? „<\/div>\n
„Pot\u0159ebuji v\u011bd\u011bt, zda m\u00e1… Zda m\u00e1 AIDS,“ p\u0159i vysloven\u00ed t\u00e9 pohromy mi a\u017e naskakuje hus\u00ed k\u016f\u017ee na z\u00e1dech. Zb\u00fdv\u00e1 mi v duchu se jen modlit, aby bylo Billovo tvrzen\u00ed myln\u00e9. Bo\u017ee dej, aby se m\u00fdlil. Pros\u00edm! Nem\u016f\u017ee\u0161 n\u00e1m tohle ud\u011blat. Ne te\u010f, kdy\u017e jsme prakticky svobodn\u00ed.<\/div>\n
„Poj\u010fte se mnou,“ vyzve m\u011b, kr\u00e1\u010d\u00ed sm\u011brem vp\u0159ed, nev\u00edm kam. Nel\u00edb\u00ed se mi, \u017ee mi nic neodpov\u011bd\u011bl. Co kdy\u017e mi to jen nechce \u0159\u00edct uprost\u0159ed chodby? Co kdy\u017e mi chce uk\u00e1zat pozitivn\u00ed v\u00fdsledky jeho test\u016f? Co kdy\u017e to bude \u0161patn\u00e9? Co kdy\u017e…? Nep\u0159ijateln\u00e1 ot\u00e1zka matouc\u00ed mou zdravou schopnost p\u0159em\u00fd\u0161let, m\u011b uv\u00e1d\u00ed do \u0161\u00edlenstv\u00ed.<\/p>\n

Vejdeme do jeho ordinace, p\u0159ik\u00e1\u017ee mi sednout si, ale on m\u00edsto toho, aby se usadil naproti mn\u011b, hled\u00e1 n\u011bjak\u00fd spis pap\u00edr\u016f. Unaven\u00fd ze v\u0161eho, co se kolem m\u011b d\u011bje, si podep\u0159u hlavu rukama o st\u016fl a \u010dek\u00e1m…<\/div>\n

„Tome, poslouch\u00e1te?“ Z ni\u010deho nic sebou trhnu po p\u00e1r minut\u00e1ch vyman\u011bn\u00ed z re\u00e1ln\u00e9ho \u017eit\u00ed. Jsem trochu dezorientovan\u00fd, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed mi hned svitne, kde a pro\u010d se tu nach\u00e1z\u00edm.<\/div>\n
„Promi\u0148te, jen… Je toho na m\u011b moc,“ zamra\u010dil se, trochu si prot\u0159u o\u010di. Pod b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f je\u0161t\u011b st\u00e1le c\u00edt\u00edm zbytky vlhk\u00fdch slz.<\/div>\n
„Tady,“ s hlasitou r\u00e1nou p\u0159ede m\u011b polo\u017e\u00ed Bill\u016fv zdravotn\u00ed z\u00e1pis, s detailn\u011b popsan\u00fdmi v\u00fdsledky v\u0161ech test\u016f. Rozum\u00edm jen p\u00e1r slov, proto\u017ee hlavn\u00ed v\u011bci jsou ps\u00e1ny anglicky a ostatn\u00ed japonsky. M\u00e1m \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee v t\u00e9to nemocnici jsou pouze kvalifikovan\u00ed pracovn\u00edci, kte\u0159\u00ed ovl\u00e1daj\u00ed v\u0161echny z\u00e1kladn\u00ed jazyky, \u010dili i ten m\u016fj.<\/p>\n

„Nerozum\u00edm tomu,“ l\u00edtostn\u011b pok\u00fdv\u00e1m hlavou, snad mi to vysv\u011btl\u00ed. Mo\u017en\u00e1 kdyby to bylo ps\u00e1no v n\u011bm\u010din\u011b, nerozum\u011bl bych tomu. Ne v takov\u00e9m zubo\u017een\u00e9m stavu.<\/div>\n

„On, Bill, nem\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00fd AIDS. Testovali jsme ho na v\u0161echny nemoci, museli jsme. M\u00e1 jen poruchu d\u00fdch\u00e1n\u00ed a potravy, je to v\u0161echno ze stres\u016f, d\u00fdch\u00e1n\u00ed ze z\u00e1chvat\u016f. Ty mohly b\u00fdt vyvol\u00e1ny \u010d\u00edmkoliv. Sportem, n\u00e1mahou i pl\u00e1\u010dem. Za \u010das, co byl v k\u00f3matu, byl dr\u017een na um\u011bl\u00e9 v\u00fd\u017eiv\u011b, ale po tak dlouh\u00e9 dob\u011b by, ale velmi opatrn\u011b, jeho \u017ealudek mohl p\u0159ijmout i norm\u00e1ln\u00ed stravu. V\u0161e je jen ot\u00e1zka \u010dasu. Na\u0161t\u011bst\u00ed se mu s mozkem nestalo nic, proto jsme tam tak najeli. Pot\u0159ebovali jsme v\u011bd\u011bt, jestli to m\u00e1 v hlav\u011b v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku. A zd\u00e1 se, \u017ee reaguje na v\u0161echny podn\u011bty,“ doktor mi vysv\u011btluje jednu informaci po druh\u00e9, j\u00e1 jen p\u0159ik\u00fdvl. Trv\u00e1 mi mnohem d\u00e9le vst\u0159ebat ji, jak si mysl\u00ed.<\/p>\n

„\u017d\u00e1dn\u00e9 HIV,“ povzdechnu si, on p\u0159ik\u00fdvne. Zav\u0159e spis a ulo\u017e\u00ed ho zp\u011bt do kartot\u00e9ky.<\/div>\n

Bill je teoreticky zdrav\u00fd, nebo na nejlep\u0161\u00ed cest\u011b zdrav\u00fdm b\u00fdt. Neum\u00edr\u00e1…<\/div>\n
„D\u011bkuji p\u011bkn\u011b,“ s opravdu up\u0159\u00edmn\u00fdm \u00fasm\u011bvem se vytrat\u00edm z tich\u00e9 ordinace, b\u011bhem p\u00e1r des\u00edtek vte\u0159in jsem zp\u011bt u Billa.<\/div>\n
U m\u00e9ho and\u011bla, co tak moc miluji. Jeho pohled hned padne na m\u011b, jakmile otev\u0159u dve\u0159e.<\/div>\n
P\u0159isednu si, pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i. Kone\u010dn\u011b je to ta vn\u00edmaj\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159, ne porcel\u00e1nov\u00e9 panenky, kter\u00e1 m\u00e1 p\u0159edpoklad nikdy se neprobudit.<\/div>\n
„Tomi,“ t\u011b\u017ece povzdechne a zav\u0159e na chvili\u010dku o\u010di.<\/div>\n
„Miluje\u0161 m\u011b?“<\/div>\n
Ticho.<\/div>\n
„Bille, up\u0159\u00edmn\u011b. Ze srdce. Miluje\u0161 m\u011b? „<\/div>\n
V\u00e1h\u00e1, ale p\u0159ece se mi pod\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed, op\u0159e se do dotyku m\u00e9 dlan\u011b.<\/div>\n
„Miluji nejv\u00edce na sv\u011bt\u011b, ale u\u017e dlouho…“<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 AIDS.“<\/div>\n
„J\u00e1, m\u00e1m, j\u00e1, p-p\u0159ece…“<\/div>\n
„D\u011blali ti v\u0161echna vy\u0161et\u0159en\u00ed, nem\u00e1\u0161 AIDS. Museli, ti dokto\u0159i na jin\u00e9 klinice se museli spl\u00e9st, nebo p\u0159ehodit karty, nebo cokoliv.“<\/p>\n

C\u00edt\u00edm na sob\u011b jeho vystra\u0161en\u00fd pohled, s\u00e1m mi nev\u011b\u0159\u00ed. K m\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed jsem st\u00e1le dostate\u010dn\u011b mimo d\u011bn\u00ed a v\u0161echny v\u011bci beru tak jaksi… Bez reakce. Jak na autopilota, nech\u00e1pu s\u00e1m sebe. M\u016fj stav je divn\u00fd.<\/div>\n

„Opravdu jsi zdrav\u00fd, m\u00e1\u0161 jen anorexii a probl\u00e9my s d\u00fdch\u00e1n\u00edm, n\u011bjak to spolu souvis\u00ed. Nev\u00edm jak, ale m\u00e1 se to d\u00e1t brzy do po\u0159\u00e1dku a…“<\/div>\n
Tome, co se to s tebou d\u011bje? U\u017e si to uv\u011bdom, on je na\u017eivu, d\u00fdch\u00e1, d\u00edv\u00e1 se na tebe, pot\u0159ebuje t\u011b. Pro\u010d ukazuje\u0161 svou slabost?! Jsi zbab\u011blec! Prober se, proboha, si zde kv\u016fli n\u011bmu, miluje\u0161 ho. Nesm\u00ed\u0161 ho nechat \u010dekat.<\/div>\n
K\u00e1r\u00e1 m\u011b moje vlastn\u00ed sv\u011bdom\u00ed. A m\u00e1 pravdu, mus\u00edm se vzpamatovat. C\u00edt\u00edm se, jako kdyby se d\u011blo v\u0161echno moc rychle a j\u00e1 to nedok\u00e1\u017eu vn\u00edmat ve stejnou dobu. Je toho moc najednou.<\/p>\n

„Tak moc jsi mi chyb\u011bl,“ prvn\u00ed krok k m\u00e9mu proveden\u00ed je Billovo objet\u00ed. Je v m\u00e9 n\u00e1ru\u010di takov\u00fd k\u0159ehk\u00fd. Jeho t\u011blo je zcela tenounk\u00e9 n\u00e1sledkem p\u0159echodn\u00e9 nemoci, boj\u00edm se, aby se mi nerozsypalo pod rukama. „Je mi to v\u0161echno tak moc l\u00edto!“ Trochu v\u00edc ho stisknu, ale okam\u017eit\u011b sev\u0159en\u00ed uvoln\u00edm, kdy\u017e si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee se te\u010f zrovna probral. „U\u017e t\u011b chci m\u00edt doma, \u0159ekni mi, \u017ee si t\u011b u\u017e vezmu s sebou, proto\u017ee se zbl\u00e1zn\u00edm. Neum\u00ed\u0161 si ani p\u0159edstavit, jak jsem se c\u00edtil, kdy\u017e jsi byl pry\u010d. Jako by um\u0159ela ta lep\u0161\u00ed polovina ze m\u011b. A te\u010f… Bo\u017ee, j\u00e1 t\u011b tak miluju… Tak moc, tak stra\u0161n\u011b moc. Slib mi, \u017ee u\u017e m\u011b nikdy neopust\u00ed\u0161, nikdy nebude\u0161 d\u011blat takov\u00e9 absurdn\u00ed v\u011bci, jako cht\u00edt m\u011b opustit. A… St\u00e1le bude\u0161 se mnou,“ v jednu chv\u00edli to v\u0161echno na m\u011b tak p\u0159i\u0161lo, pot\u0159ebuji se utvrdit v n\u011bkter\u00fdch v\u011bcech, i kdy\u017e je to k ni\u010demu. Jen to chci sly\u0161et, nic v\u00edc. Jen sly\u0161et…<\/p>\n

Bill m\u011b hlad\u00ed po zna\u010dn\u011b odrostl\u00fdch vlasech jen v oby\u010dejn\u00e9m copu. Za ten \u010das jsem nem\u011bl na nic chu\u0165 a posledn\u00ed, co by m\u011b napadlo, je chodit kade\u0159nici.<\/div>\n

Doslova mu bre\u010d\u00edm na rameni. To on je ten slab\u00fd, ten, co se jen p\u0159ed p\u00e1r hodinami probudil a m\u011bl by b\u00fdt mimo. M\u00edsto toho jsem pr\u00e1v\u011b j\u00e1 uk\u00e1zal tu slabost, hloupou slabost! Nen\u00e1vid\u00edm se za to, p\u0159ipad\u00e1m si jako troska. Cel\u00e9 toto obdob\u00ed m\u011b su\u017euje jako zl\u00fd sen.<\/div>\n
„Psst, to zvl\u00e1dneme, slibuji,“ za\u0161ept\u00e1 mi do vlas\u016f, nad\u00e1le svou dla\u0148 v pravideln\u00e9m tempu po nich posouv\u00e1.<\/div>\n
V\u011b\u0159\u00edm mu, mus\u00edme to zvl\u00e1dnout. U\u017e jsme toho p\u0159ekonali tolik… Kdy\u017e si vzpomenu na ty za\u010d\u00e1tky, jak m\u011b zachra\u0148oval, kdy\u017e m\u011b unesli. Jak jsme byli na jacht\u011b a v\u016fbec na prvn\u00ed setk\u00e1n\u00ed u hrac\u00edho stolu…<\/div>\n
„Miluji t\u011b,“ l\u00edb\u00e1 m\u011b na \u010delo a zad\u00edv\u00e1 se do o\u010d\u00ed. V jeho pohledu je tolik p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed, \u017ee i kdybych tomu za ka\u017edou cenu v\u011b\u0159it necht\u011bl, d\u016fv\u011b\u0159uju mu. M\u00e9mu milovan\u00e9mu…<\/p>\n

Epilog<\/p>\n

<\/strong> „No tak, Tomi, to lecht\u00e1!“ Zachichot\u00e1m se, kdy\u017e mi Tom rukama zajede na slabiny, na\u0161t\u011bst\u00ed jen po d\u017e\u00edn\u00e1ch. Fakt jsem hrozn\u011b lechtiv\u00fd, to je moje slab\u00e1 str\u00e1nka. A hlavn\u011b tehdy, kdy\u017e to Tom zneu\u017e\u00edv\u00e1. M\u00e1m toho za posledn\u00ed roky sou\u017eit\u00ed opravdu pln\u00e9 zuby. Ale pocit, \u017ee jsou to jeho ruce, co se m\u011b dot\u00fdkaj\u00ed, mi vy\u017eene z hlavy to vedlej\u0161\u00ed.<\/div>\n

„Ale no tak, zlato, myslel jsem, \u017ee sis u\u017e zvykl,“ zasm\u011bje se i on a l\u00edb\u00e1 m\u011b na krk. St\u00e1le se mi jeho hork\u00e9 rty neomrzely, a ur\u010dit\u011b se to ani nikdy nestane.<\/div>\n
Je to nemo\u017en\u00e9? I p\u0159esto, \u017ee ho zn\u00e1m t\u00e9m\u011b\u0159 dokonale, m\u011b v\u017edycky n\u011b\u010d\u00edm dok\u00e1\u017ee p\u0159ekvapit, jeho \u00fasta jsou jin\u00e1. \u010c\u00edm d\u00e1l, t\u00edm jsou slad\u0161\u00ed, respektive chutnaj\u00ed jinak.<\/div>\n
A ta nutela, oti\u0161t\u011bn\u00e1 na m\u00e9m krku, tomu tedy po\u0159\u00e1dn\u011b nasv\u011bd\u010duje. Dnes to je \u010dokol\u00e1da.<\/p>\n

„Tak tohle si sl\u00ed\u017ee\u0161!“ K\u00e1rav\u011b vzty\u010d\u00edm prst. V\u00fdborn\u00e9, krk od \u010dokol\u00e1dy jsem tedy po\u0159\u00e1dn\u011b dlouho nem\u011bl.<\/div>\n

„To si tedy sl\u00ed\u017eu,“ za\u0161ept\u00e1 a u\u017e i se jeho neposedn\u00fd jaz\u00fd\u010dek plaz\u00ed po sladk\u00e9m kuse m\u00e9ho t\u011bla. Tak, p\u0159izn\u00e1m se, \u017ee jsem to tak doslova nemyslel, ale je to rozhodn\u011b p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed, jako by mi to m\u011bl um\u00fdt.<\/div>\n
V\u00edce zaklon\u00ed hlavu do boku, a\u0165 nem\u00e1 chlapec tolik pr\u00e1ce.<\/div>\n
Je zaj\u00edmav\u00e9 c\u00edtit, jak se oba jeho piercingy ve rtu, kde si ten druh\u00fd dal ud\u011blat asi p\u0159ed rokem a p\u016fl, vno\u0159uj\u00ed do tlust\u00e9 vrstvy dvoubarevn\u00e9 \u010dokol\u00e1dy.<\/p>\n

„Oh Bo\u017ee, to mi byl \u010dert dlu\u017een,“ zast\u00e9n\u00e1m pod jeho jazykem a oto\u010d\u00edm se k n\u011bmu. Co na tom z\u00e1le\u017e\u00ed, \u017ee budou moje op\u011bt dlouh\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy, asi jako kdy\u017e jsem m\u011bl sladk\u00fdch sedmn\u00e1ct, zapatlan\u00e9 od Nutelly? Chci ten jeho neodbytn\u00fd jaz\u00fd\u010dek c\u00edtit v sob\u011b.<\/div>\n

„Uhm, jsi sladk\u00fd,“ horko t\u011b\u017eko \u0159eknu do polibku, ale nepom\u016f\u017eu si. Zbytky t\u00e9 pekeln\u00e9 v\u011bci mu z\u016fstaly na jazyku, a to je v\u00edc l\u00e1kav\u00e9, ne\u017e ta v\u011bc samotn\u00e1.<\/div>\n
„Tak\u00e9 si mysl\u00edm,“ frajersky se do polibku pousm\u011bje. Tedy alespo\u0148 tak se mi to zd\u00e1. Trochu ho, samoz\u0159ejm\u011b p\u0159i nejvy\u0161\u0161\u00ed jemnosti kopnu. Je mi to egoista…<\/div>\n
V\u00edce mu vpluju do \u00fast, cel\u00e9ho ho prozkoum\u00e1m. Mo\u017en\u00e1 se mi do konce \u017eivota poda\u0159\u00ed poznat ho dokonale, i kdy\u017e… To je asi nemo\u017en\u00e9.<\/p>\n

Tom se ode mne prudce odtrhne, jeho pohled utkv\u00ed na hodin\u00e1ch blikaj\u00edc\u00edch na mikrovlnce.<\/div>\n

„Co je?“ Zv\u011bdav\u011b se pod\u00edv\u00e1m stejn\u00fdm sm\u011brem, ale n\u011bjak se mi neda\u0159\u00ed zjistit, co tak zaj\u00edmav\u00e9 tam je.<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b te\u010f je to 5 let, co jsem se do tebe na prvn\u00ed pohled beznad\u011bjn\u011b zamiloval.“<\/p>\n

KONEC<\/p>\n

autor: Diana<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Diana Venku je u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 tma, cel\u00fd den jsem str\u00e1vil v depres\u00edch, kter\u00e9 m\u011b dosud neopustily, na gau\u010di v ob\u00fdv\u00e1ku. D\u00edval se do blba, sem tam od pl\u00e1\u010de usnul. Te\u010f m\u011b ale p\u0159epad\u00e1 jak\u00fdsi zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit. Za\u010d\u00edn\u00e1 mi b\u00fdt… \u0160patn\u011b. Zhluboka<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[515],"tags":[],"class_list":["post-5816","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-boys-don-t-cry"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5816","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5816"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5816\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5816"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5816"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5816"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}