{"id":5830,"date":"2012-09-25T18:00:00","date_gmt":"2012-09-25T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5814"},"modified":"2012-09-25T18:00:00","modified_gmt":"2012-09-25T17:00:00","slug":"isolation","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/09\/25\/isolation\/","title":{"rendered":"Isolation"},"content":{"rendered":"
autor: Davidoff
<\/strong> <\/p>\n

Pro za\u010d\u00e1tek, d\u011bkuju znovu v\u0161em ^^ tolik kr\u00e1sn\u00fdch koment\u00e1\u0159\u016f, trochu mi to p\u0159ipom\u00edn\u00e1 aktivitu p\u0159ed n\u011bkolika lety, kdy tolik koment\u00e1\u0159\u016f bylo u pov\u00eddek samoz\u0159ejmost\u00ed ^^ Moc v\u0161em d\u011bkuju.
Douf\u00e1m, \u017ee V\u00e1s nezklamu, jeliko\u017e mi jeden d\u016fle\u017eit\u00fd \u010dlov\u011bk napsal, \u017ee inspirace je v\u0161ude kolem (Ach ano, byla to Syhrael <3). M\u00e9 inspirace se skr\u00fdvaj\u00ed v m\u00e9 osob\u011b. V\u0161echny probl\u00e9my, pocity, emoce a zku\u0161enosti ventiluji do pov\u00eddek. Po dlouh\u00e9 dob\u011b p\u00ed\u0161u smutn\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh, proto\u017ee \u017eivot nen\u00ed poh\u00e1dka a realita je leckdy krut\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e byla prezentov\u00e1na rodi\u010di. V\u017edy jsem si \u0159\u00edkal, pro\u010d rodi\u010de uv\u00e1d\u011bj\u00ed, jak\u00e1 by l\u00e1ska m\u011bla b\u00fdt, d\u00edt\u011b tomu uv\u011b\u0159\u00ed a \u017eije v tom. Najde sv\u00e9ho prince\/princeznu, vezmou se a \u017eij\u00ed \u0161\u0165astn\u011b a\u017e do smrti… ale to je jen poh\u00e1dka, uv\u011bdom\u011bn\u00ed, \u017ee skute\u010dnost je jin\u00e1, je mnohdy \u0161ok. Doporu\u010duji v\u00edce \u010d\u00edst mezi \u0159\u00e1dky, m\u00e1m r\u00e1d tajemstv\u00ed a tato pov\u00eddka je jimi obda\u0159ena^^
Pac a pusu Davidoff<\/em><\/div>\n


<\/em><\/div>\n
\"\" <\/div>\n
<\/div>\n
Venku se shlukovaly chuchvalce b\u00edl\u00e9 studen\u00e9 hmoty. Byl 24. prosinec. V tento den na v\u0161echny rodiny \u010dekaly sv\u00e1tky. Sv\u00e1tky klidu, \u0161t\u011bst\u00ed, dobr\u00e9 n\u00e1lady, a hlavn\u011b p\u0159\u00edtomnosti v\u0161ech \u010dlen\u016f rodin.
Ne ka\u017ed\u00fd v\u0161ak m\u00e1 to \u0161t\u011bst\u00ed… N\u011bkte\u0159\u00ed lid\u00e9 sv\u00e9 bl\u00edzk\u00e9 u\u017e neuvid\u00ed, n\u011bkte\u0159\u00ed neobejmou sv\u00e9 d\u011bti, \u010di sv\u00e9 rodi\u010de. Z\u016fstali sami. Mo\u017en\u00e1 osud a ne\u0161\u0165astn\u00e1 n\u00e1hoda… mo\u017en\u00e1 lidsk\u00e1 chyba, kterou doty\u010dn\u00fd ud\u011blal.
Je neskute\u010dn\u00e9, jak se z minuty na minutu zm\u011bn\u00ed cel\u00fd dosavadn\u00ed \u017eivot, kter\u00fd \u010dlov\u011bk \u017eil. Tyto zm\u011bny ne\u0161ly odvr\u00e1tit. Byly to zm\u011bny bu\u010f k lep\u0161\u00edmu, ale mnohdy k hor\u0161\u00edmu. V\u00e1noce byly snad pro n\u011bkter\u00e9 utrpen\u00edm. Samota je to nejhor\u0161\u00ed, co \u010dlov\u011bka jako takov\u00e9ho m\u016f\u017ee potkat…<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Po chladn\u00e9, ztemn\u011bl\u00e9 a b\u00edl\u00e9 chodb\u011b se proch\u00e1zela meluz\u00edna. Z otev\u0159en\u00e9ho okna se dostala dovnit\u0159, aby mohla sv\u00fdm kv\u00edlen\u00edm otravovat v\u0161echny nocle\u017en\u00edky, kte\u0159\u00ed v budov\u011b spali klidn\u00fdm \u010di neklidn\u00fdm sp\u00e1nkem. Byla ji\u017e p\u016flnoc. Venku za okny byl siln\u00fd v\u00edtr a okenice otev\u0159en\u00e9ho okna nar\u00e1\u017eely do r\u00e1m\u016f a pom\u00e1haly tak meluz\u00edn\u011b v jej\u00ed stra\u0161ideln\u00e9 p\u00edsni. V t\u00e9to rozlehl\u00e9 chodb\u011b se ten zvuk odr\u00e1\u017eel ze strany na stranu a kon\u010dil nezn\u00e1mo kde…
Blikaj\u00edc\u00ed lampi\u010dka na desce star\u00e9ho pultu dopom\u00e1hala k tomu, aby chodba vypadala hr\u016fzostra\u0161n\u011bji, ne\u017e ve skute\u010dnosti byla. Z r\u00e1dia, kter\u00e9 st\u00e1lo bl\u00edzko lampy, vych\u00e1zela tich\u00e1 melodie oldies. Cel\u00e9 toto vzez\u0159en\u00ed vypadalo, jako by bylo vyst\u0159i\u017eeno z hororov\u00e9ho filmu. Bohu\u017eel toto byla skute\u010dnost. Chodba byla pr\u00e1zdn\u00e1 a jedin\u00e9 zvuky okolo byly tyto t\u0159i v\u011bci.<\/p>\n<\/div>\n

\n
\u0160t\u00edhl\u00e9, bled\u00e9 prsty se nat\u00e1hly po opr\u00fdskan\u00e9 \u017eelezn\u00e9 klice. Uchopily ji a zm\u00e1\u010dkly. Z\u00e1mek cvakl a star\u00e9 d\u0159ev\u011bn\u00e9 dve\u0159e se s vrz\u00e1n\u00edm a sk\u0159\u00edp\u00e1n\u00edm otev\u0159ely. Tento zvuk protnul dosavadn\u00ed zvuky na chodb\u011b a stejn\u011b jako ostatn\u00ed zmizel do nezn\u00e1ma. R\u00e1dio lehce zachr\u010delo a jalo se p\u0159eladit programy. Lampa blikala d\u00e1l. \u010clov\u00ed\u010dek se chytnul za hlavu, u\u017e zase to sly\u0161el… zase sly\u0161el tu \u0161\u00edlenou v\u011btu, kterou tak nen\u00e1vid\u011bl, kter\u00e1 mu prakticky zni\u010dila cel\u00fd \u017eivot.<\/div>\n
„\u017d\u00e1rl\u00edm… ch\u00e1pe\u0161 to? J\u00e1 \u017e\u00e1rl\u00edm!“<\/em> Ostr\u00fd k\u0159ik se mu oz\u00fdval v hlav\u011b. Kr\u010dil se na sv\u00e9m voz\u00ed\u010dku a prsty m\u011bl zabo\u0159en\u00e9 do vlas\u016f. Nikdy si nemyslel, \u017ee minulost bude prol\u00ednat a zasahovat do budoucnosti i do jeho p\u0159\u00edtomnosti. Hrudn\u00edk se mu zvedal ve zb\u011bsil\u00e9m tempu a nebylo mo\u017en\u00e9 jej uklidnit. Jeho my\u0161lenky se nevzn\u00e1\u0161ely na obl\u00e1\u010dku, n\u00fdbr\u017e se va\u0159ily v samotn\u00fdch smrdut\u00fdch kotl\u00edch pekla. M\u011bl v hlav\u011b chaos, kter\u00fd nemohl nijak ovlivnit. Mohl jen sed\u011bt a sna\u017eit se zapudit sv\u00e9 my\u0161lenky do nejtemn\u011bj\u0161\u00edho koutu sv\u00e9ho mozku, a tam je udr\u017eet na co nejkrat\u0161\u00edm \u0159et\u011bzu.
Z jeho \u00fast vy\u0161el p\u0159i\u0161krcen\u00fd bolestn\u00fd sten. Zuby m\u011bl pevn\u011b p\u0159imknut\u00e9 k sob\u011b a sna\u017eil se je drtit. Psychick\u00e1 bolest byla nesnesiteln\u00e1, tak moc tou\u017eil m\u00edt l\u00e1sku, a\u017e skon\u010dil bez n\u00ed a na osamocen\u00e9m m\u00edst\u011b, jako je toto. To \u017ee m\u011bly b\u00fdt V\u00e1noce, mu na klidu nep\u0159id\u00e1valo… Jizvy na t\u011ble se zahoj\u00ed, ale jizvy na du\u0161i se nezahoj\u00ed nikdy. Kde kdo by \u0159ekl, \u017ee jsou z\u00e1ke\u0159n\u00e9. Jen se do nich lehce p\u00edchne, zabol\u00ed a otev\u0159ou bolestiv\u00e9 r\u00e1ny, na kter\u00e9 se \u010dlov\u011bk sna\u017e\u00ed zapomenout. Emoce bol\u00ed. L\u00e1ska bol\u00ed… pot\u0159ebn\u00e1 v\u0161ak je…<\/p>\n

V\u017edy si myslel, \u017ee je divn\u00fd. \u017de s n\u00edm n\u011bco nebylo v po\u0159\u00e1dku. Zamiloval se nejsp\u00ed\u0161 do nespr\u00e1vn\u00e9ho \u010dlov\u011bka, a taky za to zaplatil krutou da\u0148. Ne za to, \u017ee se zamiloval… ale za to, \u017ee byl bl\u00e1hov\u00fd a naivn\u00ed. Uv\u011b\u0159il \u010dlov\u011bku, kter\u00fd ho jen vyu\u017eil. On slep\u011b v\u011b\u0159il. V\u011b\u0159il sv\u00e9 l\u00e1sce, ale ta mu vrazila kudlu do zad. L\u00e1ska, kter\u00e1 je neop\u011btovan\u00e1, bol\u00ed, ale v\u011bdom\u00ed, \u017ee byl \u010dlov\u011bk jen vyu\u017eit\u00fd od toho, koho miloval, bol\u00ed nejv\u00edce…<\/p>\n

Sk\u0159\u00edp\u011bn\u00ed star\u00fdch \u017eelezn\u00fdch kol se neslo po on\u00e9 chodb\u011b. Ten star\u00fd kus kr\u00e1mu se pomoc\u00ed dvou vyhubl\u00fdch pa\u017e\u00ed sna\u017eil dostat sm\u011brem k otev\u0159en\u00e9mu oknu, za \u00fa\u010delem jej zav\u0159\u00edt. Sk\u0159\u00edpot se nesl cel\u00fdm prostorem a po chvilce ustal. \u017delezn\u00e1 kola se ji\u017e neot\u00e1\u010dela a velebila si na sv\u00e9m m\u00edste\u010dku u okna.<\/p>\n

O\u010di barvy padl\u00fdch ka\u0161tan\u016f sm\u011b\u0159ovaly ke sklen\u011bn\u00e9 v\u00fdplni oken. Parapet pokryt\u00fd sn\u011bhem se t\u0159pytil v lesku st\u0159\u00edb\u0159it\u00e9 lun\u011b na obloze. Zd\u00e1lky poletuj\u00edc\u00ed vlo\u010dky vypadaly, jako t\u0159pytiv\u00e9 jisk\u0159i\u010dky, kter\u00e9 n\u011bkdo vysypal shora.
Chlapec p\u0159iv\u0159el o\u010di a nechal, aby si v\u00edtr zatan\u010dil s vlo\u010dkami. C\u00edtil je na sv\u00e9m obli\u010deji. C\u00edtil, jak se rozt\u00e1p\u00ed… jak um\u00edraj\u00ed pod n\u00e1valem tepla chlapcovy k\u016f\u017ee… P\u0159ipomn\u011bly mu minulost. Taky ob\u010das radostn\u011b tan\u010dil \u017eivotem, a te\u010f jen pomalu um\u00edr\u00e1.
Z\u00e1vid\u011bl vlo\u010dk\u00e1m, \u017ee to m\u011bly rychle za sebou. P\u0159\u00e1l si b\u00fdt jednou z nich… Kone\u010dn\u011b zem\u0159\u00edt, kone\u010dn\u011b p\u0159estat trp\u011bt…<\/p>\n

Byl v\u017edy \u010dlov\u011bkem, kter\u00fd v\u011b\u0159il v nad\u011bji. V\u017edy\u0165 nad\u011bje um\u00edr\u00e1 posledn\u00ed. Jen\u017ee jeho nad\u011bje zem\u0159ela v ten osudn\u00fd den a byl si jist, \u017ee ho \u010dek\u00e1 jen pr\u00e1zdno a samota. I st\u00edn m\u00e1 v\u00edce mo\u017enost\u00ed, ne\u017e m\u011bl nyn\u00ed on…
Jeho du\u0161e se p\u00e1rala ve dv\u00ed a on to nedok\u00e1zal zastavit. Ztr\u00e1cel se… pomalu, ale jist\u011b. Kdyby mo\u017en\u00e1 cht\u011bl, tak by v sob\u011b na\u0161el nepatrnou jiskru. Na\u0161el by v sob\u011b nad\u011bji… ale ot\u00e1zkou je, zda by to cht\u011bl. Neskonal\u00e1 touha po osob\u011b jemu nejbli\u017e\u0161\u00ed ho st\u00e1la tolik slz a utrpen\u00ed, \u017ee si nebyl jist, zda by to v\u0161e podstoupil znovu.
N\u011bkde v n\u011bm v\u0161ak ta nad\u011bje st\u00e1le byla. I kdy\u017e si ji nep\u0159ipou\u0161t\u011bl, tak mal\u00fd pan\u00e1\u010dek byl uvnit\u0159 n\u011bj a udr\u017eoval ho. Nedovolil, aby uhasl. P\u0159eci jen, jsou sv\u00e1tky, dny odpu\u0161t\u011bn\u00ed, l\u00e1sky a spln\u011bn\u00fdch p\u0159\u00e1n\u00ed…<\/p>\n

Prot\u0159el si studen\u00fdmi b\u0159\u00ed\u0161ky o\u010di a zav\u0159el okno. V\u00edtr byl siln\u00fd a jemu za\u010dala b\u00fdt zima. Zk\u0159ehle se o\u0161il a uchopil ledov\u00e1 kola. Ucukl, p\u0159ilo\u017eil si ruce k \u00fast\u016fm a sv\u00fdm dechem je zah\u0159\u00edval. Dotknout se n\u011b\u010deho ledov\u00e9ho, je jako se sp\u00e1lit ohn\u011bm. Promnul si dlan\u011b a zabalil si je do otrhan\u00e9 mikiny. Odv\u00e1\u017eil se znovu uchopit ledov\u00e1 kola a jet zp\u00e1tky do pokoje.
Zastavil se u d\u0159ev\u011bn\u00e9ho pultu, nat\u00e1hl se po knofl\u00edku r\u00e1dia a vypnul ho, pohledem zavadil o sestru, kter\u00e1 ti\u0161e pod\u0159imovala na l\u00e1tkov\u00e9m gau\u010di. Pousm\u00e1l se, alespo\u0148 n\u011bkdo klidn\u011b spal. S vrzotem kol se vydal zp\u011bt do sv\u00e9ho pokoje. Zastavil u dve\u0159\u00ed balkonu a koukal se ven do tmy. U\u017e ani nedoufal, \u017ee by dne\u0161ek n\u011bco zm\u011bnil…<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Chlapec s o\u010dima jak smutn\u00e9 padl\u00e9 ka\u0161tany sed\u011bl u okna. Venku bylo \u0161ero. Bylo ji\u017e sedm hodin ve\u010der a zu\u0159ila v\u00e1nice. Jeho o\u010di sledovaly hol\u00e9 v\u011btve strom\u016f, kter\u00e9 se poryvem v\u011btru oh\u00fdbaly napravo a potom nalevo a po\u0159\u00e1d dokola. Fascinovalo jej to, mohl by to sledovat hodiny a neomrzelo by jej to.<\/p>\n

„Bille?“ Usly\u0161el za sebou zn\u00e1m\u00fd hlas. Doktor Straiss se op\u00edral o r\u00e1m dve\u0159\u00ed a koukal soucitn\u011b na chlapce. V\u011bd\u011bl, \u017ee je tady s\u00e1m a trochu jej litoval. Cel\u00e9 roky za n\u00edm rodina nebyla. Po poty\u010dce s bratrem, kdy ho bratr shodil ze schod\u016f, se ocitl zde v \u00fastavu. Krom\u011b doktora se s nik\u00fdm nebavil. Mo\u017en\u00e1 cht\u011bl, ale nem\u011bl k tomu moc p\u0159\u00edle\u017eitost\u00ed.<\/p>\n

„Nep\u0159ijeli…“ Zkonstatoval Bill a o\u010dima st\u00e1le koukal na v\u011btve. Tu\u0161il to. Sly\u0161el zamru\u010den\u00ed. Nep\u0159ijeli u\u017e tolikr\u00e1t. Tento rok u\u017e v to nedoufal. M\u011bli ur\u010dit\u011b lep\u0161\u00ed V\u00e1noce, lep\u0161\u00ed \u017eivoty. Bez kripla, jako byl on… Kdy\u017e rodi\u010de po nehod\u011b zjistili, co s n\u00edm je, nevzali to. Byl to pro n\u011b obrovsk\u00fd probl\u00e9m, i kdy\u017e za to nemohl. Rodi\u010de jej prost\u011b um\u00edstili do \u00fastavu a v\u00edc se o n\u011bj nezaj\u00edmali. Bill sklopil o\u010di a zad\u00edval se na sv\u00e9 prsty, kter\u00e9 m\u011bl spleten\u00e9 v kl\u00edn\u011b. V\u011bd\u011bl, \u017ee nem\u00e1 budoucnost. A o \u017eivot v tomto b\u00edl\u00e9m v\u011bzen\u00ed v\u011bru nest\u00e1l.<\/p>\n

„Cht\u011bl bych b\u00fdt u\u017e dnes s\u00e1m.“ Hlesl ti\u0161e a rozpletl si prsty. Trochu s nimi zah\u00fdbal, aby jej ztuhlost opustila.
Na doktora se v\u0161ak ani nepod\u00edval. Usly\u0161el jen sk\u0159\u00edpot dve\u0159\u00ed a klapnut\u00ed. Vydechl. P\u0159itisknul si mikinu v\u00edc k sob\u011b a zase se zad\u00edval ven. Mikina byla Tomova. Jedin\u00e1 pam\u00e1tka a v\u011bc, kterou si stihl z domu vz\u00edt.
Pan\u00e1\u010dek, co v n\u011bm udr\u017eoval plam\u00ednek ohn\u011b, poznal, \u017ee u\u017e je konec. Bill ji\u017e nedoufal. Z usm\u011bvav\u00e9ho chlapce se stala lidsk\u00e1 troska. Jeho psychika byla postupn\u011b ni\u010dena, a\u017e z n\u00ed nezbylo nic. Jeho du\u0161e byla zni\u010den\u00e1. Roztrhl\u00e1 nap\u016fl a ji\u017e se nedala slepit zp\u00e1tky…
Otev\u0159el dve\u0159e na balkon a vyjel ven. Zav\u0159el za sebou.<\/p>\n

Venku panoval mr\u00e1z a v\u00edtr, kter\u00fd ochladil jeho k\u016f\u017ei. T\u0159\u00e1sl se. Choulil se do star\u00e9 Tomovy mikiny a vzpom\u00ednal na \u0161\u0165astn\u00e9 dny, kter\u00e9 kdysi pro\u017eil. Jeho vzpom\u00ednky tvo\u0159ily velkou knihu kr\u00e1sn\u00fdch poh\u00e1dek. Poh\u00e1dek o n\u011bm, o jeho Tomovi… a o jejich spole\u010dn\u00e9 l\u00e1sce… op\u011btovan\u00e9 l\u00e1sce.
T\u0159asot ust\u00e1val a Bill za\u010dal b\u00fdt mal\u00e1tn\u00fd. Sed\u011bl na voz\u00ed\u010dku a koukal se do \u0161era. Pozoroval strom, kter\u00fd rostl u jeho balkonu, a poslouchal v\u00edtr kv\u00edl\u00edc\u00ed smutnou p\u00edse\u0148. Jeho tv\u00e1\u0159 bledla a rty chytaly lehce modro fialovou barvu. O\u010di se mu pomalu zav\u00edraly a dech se zpomaloval. Pomalu us\u00ednal. Na sv\u00e9 k\u016f\u017ei je\u0161t\u011b c\u00edtil chlad a do jeho ebenov\u00fdch vlas\u016f se vpl\u00e9tal sn\u00edh. Jeho \u0159asy byly pokryt\u00e9 krystalky ledu a o\u010di skeln\u00e9. Do posledn\u00ed chv\u00edle myslel na n\u011bj. Na jeho tv\u00e1\u0159, h\u0159ejiv\u00e9 \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di, p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd \u00fasm\u011bv a medov\u00fd hlas. Tak si jej pamatoval. \u010clov\u011bka, kter\u00fd mu sl\u00edbil, \u017ee jej nikdy neopust\u00ed. Opustil…<\/div>\n

Pan\u00e1\u010dek uvnit\u0159 n\u011bj sv\u011bsil ramena a plam\u00ednek nad\u011bje a douf\u00e1n\u00ed nechal pomalu uhasnout. Mal\u00e1 b\u00edl\u00e1 kv\u011btina, le\u017e\u00edc\u00ed na jeho pol\u0161t\u00e1\u0159i, jej nikdy ji\u017e nezbud\u00ed svou v\u016fn\u00ed. Smrt si jej brala do sv\u00e9 konej\u0161iv\u00e9 n\u00e1ru\u010de. Kone\u010dn\u011b byl svobodn\u00fd…<\/p>\n

Smrt nen\u00ed sen. Doufal, \u017ee jej nebude pron\u00e1sledovat. Ji\u017e se necht\u011bl zbudit, necht\u011bl b\u00fdt u\u017e osamocen mezi \u010dty\u0159mi b\u00edl\u00fdmi zdmi.<\/p>\n

Byl jako ten d\u0159ev\u011bn\u00fd pan\u00e1\u010dek. Bez tv\u00e1\u0159e, bez n\u00e1zor\u016f a bez srdce…<\/p>\n

KONEC ^^<\/p>\n

autor: Davidoff<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Davidoff Pro za\u010d\u00e1tek, d\u011bkuju znovu v\u0161em ^^ tolik kr\u00e1sn\u00fdch koment\u00e1\u0159\u016f, trochu mi to p\u0159ipom\u00edn\u00e1 aktivitu p\u0159ed n\u011bkolika lety, kdy tolik koment\u00e1\u0159\u016f bylo u pov\u00eddek samoz\u0159ejmost\u00ed ^^ Moc v\u0161em d\u011bkuju.Douf\u00e1m, \u017ee V\u00e1s nezklamu, jeliko\u017e mi jeden d\u016fle\u017eit\u00fd \u010dlov\u011bk napsal, \u017ee inspirace je<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-5830","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5830","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5830"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5830\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5830"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5830"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5830"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}