{"id":5844,"date":"2012-09-23T15:00:00","date_gmt":"2012-09-23T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5828"},"modified":"2012-09-23T15:00:00","modified_gmt":"2012-09-23T14:00:00","slug":"you-are-my-destiny-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/09\/23\/you-are-my-destiny-5\/","title":{"rendered":"You are my destiny 5."},"content":{"rendered":"
autor: KarlaSka<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill z\u00edral na pap\u00edrek a sna\u017eil se vst\u0159ebat smysl Tomov\u00fdch slov.<\/p>\n

„C-co\u017ee?“<\/div>\n

<\/div>\n
„\u017de jsem to psal j\u00e1.“ Zopakoval Tom a neust\u00e1le up\u00edral o\u010di na \u010dernovl\u00e1skovo temeno, proto\u017ee jeho pohled byl zabodnut\u00fd do desky stolu.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tohle je hodn\u011b blbej vtip, v\u00ed\u0161?!“ oso\u010dil se najednou Bill. Tom na n\u011bj zara\u017een\u011b z\u00edral, ale po chv\u00edli se v n\u011bm vzedmula vlna zlosti.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co je blbej vtip? \u017de si se na m\u011b vysral a s klidem to vyhodil? Nebo \u017ee je ti \u00fapln\u011b ukraden\u00fd, jak se c\u00edt\u00edm? Doufal jsem, \u017ee t\u011b najdu dev\u011bt let, a kone\u010dn\u011b jsem t\u011b na\u0161el a ty jsi na\u0161tvan\u00fd?!“<\/div>\n
<\/div>\n
„Co si o sob\u011b do prdele mysl\u00ed\u0161?! Jen tak si bez rozlou\u010den\u00ed odjede\u0161, ani mi ned\u00e1\u0161 adresu, a kdy\u017e kone\u010dn\u011b p\u0159estanu \u017e\u00edt v sebeklamu, tak se najednou objev\u00ed\u0161 a mysl\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b p\u0159iv\u00edt\u00e1m s otev\u0159enou n\u00e1ru\u010d\u00ed?!“ St\u00e1li naproti sob\u011b jako dva rozzu\u0159en\u00ed b\u00fdci a propalovali se nen\u00e1vistn\u00fdmi pohledy.<\/p>\n

„Promi\u0148, \u017ee m\u011b tehdy m\u00e1ma odt\u00e1hla a ani mi nedovolila se s tebou rozlou\u010dit. Myslel jsem, \u017ee to pochop\u00ed\u0161, ale jak vidno, tak si jenom dal\u0161\u00ed sebest\u0159edn\u00e1 buzna!“ Tom ihned litoval toho, co \u0159ekl, ale u\u017e bylo pozd\u011b a na tv\u00e1\u0159i mu p\u0159ist\u00e1la facka.<\/div>\n

<\/div>\n
„Ty namachrovanej kret\u00e9ne! Jsi stejnej debil jako ty ostatn\u00ed!“ S t\u011bmihle slovy Bill vyb\u011bhl z pokoje a je\u0161t\u011b za sebou siln\u011b pr\u00e1skl dve\u0159mi.<\/div>\n
<\/div>\n
„Do prdele! Do prdele!“ za\u0159val Tom. Vzal \u017eidli, na kter\u00e9 p\u0159edt\u00edm sed\u011bl Bill, a v\u0161\u00ed silou j\u00ed pra\u0161til o zem. Jedna noha upadla a druh\u00e1 se nalomila, ale jemu to bylo jedno. „Kurva! Kurva! Moh si mu \u0159\u00edct jenom ‚ne‘, ale ty si za\u010dne\u0161 vyskakovat, blbe\u010dku!“ Nad\u00e1val s\u00e1m sob\u011b.<\/div>\n
\n
Po p\u016fl hodin\u011b nad\u00e1vek a ni\u010den\u00ed \u0161koln\u00edho majetku se kone\u010dn\u011b uklidnil. Sednul si na postel a slo\u017eil obli\u010dej do dlan\u00ed. C\u00edtil se tak bezmocn\u00fd, a to on nem\u011bl r\u00e1d.<\/div>\n
<\/div>\n
Najednou mu zazvonil mobil.<\/div>\n
<\/div>\n
„Hal\u00f3?“ zeptal se rozmrzele.<\/div>\n
<\/div>\n
„T-Tome, t-t\u00e1ta u-um\u0159el,“ vzlykala jeho matka. Nebylo mu to divn\u00e9. V\u011bd\u011bl, \u017ee otce milovala, ale \u017ee spolu p\u0159estali vych\u00e1zet, a tak se rad\u0161i rozvedli.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co\u017ee?! Jak?!“ Neodpustil si vyhrknout, ale hned by si nejrad\u011bji nafackoval, proto\u017ee Simone se rozbre\u010dela je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/div>\n
<\/div>\n
„M-m\u011bl je\u0161t\u011b j-jeden n\u00e1dor. Zhou-bn\u00fd.“<\/div>\n
<\/div>\n
„P\u0159ijedu za tebou, mami.“ Pot\u0159ebovala oporu a tu j\u00ed dred hodlal poskytnout. I p\u0159esto, co si v sedmi letech sl\u00edbil, ji nikdy nemohl nechat trp\u011bt.<\/p>\n

„Ne, nejezdi, brou\u010dku. M\u00e1m tady Gordona a ty m\u00e1\u0161 \u0161kolu. P\u0159ijedu pro tebe na poh\u0159eb, aby ses mohl rozlou\u010dit.“ Sebrala se najednou Simone. Tom nic nenam\u00edtal, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee to nem\u00e1 cenu. Kdyby si te\u010f chytil tax\u00edka a jel za n\u00ed, tak mu vynad\u00e1 a odveze ho ihned zp\u00e1tky. Znal svoji matku velice dob\u0159e.<\/div>\n

<\/div>\n
„M\u00e1m t\u011b r\u00e1d, mami.“ Tuhle v\u011btu od n\u011bj Simone nesly\u0161ela posledn\u00edch dev\u011bt let, a tak se op\u011bt hlasit\u011b roze\u0161tkala.<\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky, brou\u010dku.“ A polo\u017eila to.<\/p>\n

Co m\u011bl te\u010f d\u011blat? M\u011bl sv\u00e9ho t\u00e1tu r\u00e1d, ale slzy se n\u011bjak nedostavovaly. Mo\u017en\u00e1 za to mohla ta h\u00e1dka s Billem. Musel si pro\u010distit hlavu.<\/div>\n

<\/div>\n
Vy\u0161el na chodbu a roze\u0161el se ven z intern\u00e1tu. Po cest\u011b potkal Daphne, kter\u00e1 ho zpra\u017eila zl\u00fdm pohledem, a jemu bylo hned jasn\u00e9, \u017ee u\u017e mluvila s Billem.<\/div>\n
<\/div>\n
\u0160el rovnou do bl\u00edzk\u00e9ho parku, kde si sednul na lavi\u010dku a zap\u00e1lil si cigaretu. Norm\u00e1ln\u011b nekou\u0159il, ale v\u017edycky u sebe nosil krabi\u010dku i zapalova\u010d pro emocion\u00e1ln\u011b vypjat\u00e9 situace, jako byla tahle.<\/div>\n
<\/div>\n
Sed\u011bl tam a pozoroval v\u0161echny lidi okolo. Ty \u0161\u0165astn\u00e9 tv\u00e1\u0159e (Jak mohou b\u00fdt tak nete\u010dn\u00ed k ciz\u00edmu ne\u0161t\u011bst\u00ed?) i ty smutn\u00e9 (Trp\u00ed stejn\u011b nebo v\u00edc?). Sledoval d\u011bti \u0161\u0165astn\u011b hraj\u00edc\u00ed si na p\u00edsku a p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, \u017ee v jejich v\u011bku sed\u011bl u nemocni\u010dn\u00edho l\u016f\u017eka chlapce, kter\u00fd um\u00edral.<\/div>\n
<\/div>\n
Ta dne\u0161n\u00ed h\u00e1dka byla tak stra\u0161n\u011b zbyte\u010dn\u00e1. Pro\u010d to jenom ud\u011blal?<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Bill vyb\u011bhl z pokoje, ale nebyl rozzu\u0159en\u00fd. Byl zoufal\u00fd a smutn\u00fd. Cht\u011bl se j\u00edt schovat do parku, jako to v\u017edycky d\u011blal, kdy\u017e se mu v domov\u011b posm\u00edvali, ale zastavila ho Daph.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
„Co se stalo?“ zeptala se, kdy\u017e si v\u0161imla slz v Billov\u00fdch o\u010d\u00edch a pevn\u011b ho sv\u00edrala za pa\u017ei, aby se j\u00ed nevykroutil. Bill u\u017e j\u00ed cht\u011bl \u0159\u00edct, \u017ee nic, ale na posledn\u00ed chv\u00edli si to rozmyslel a v\u0161echno j\u00ed vyklopil. Tedy skoro v\u0161echno.<\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e1… teda on… vlastn\u011b my jsme se poh\u00e1dali a on… \u0159ekl mi, \u017ee jsem sebest\u0159edn\u00e1 buzna.“ Docela se mu ulevilo, kdy\u017e to \u0159ekl, ale jenom na krati\u010dk\u00fd zlomek vte\u0159iny. Pak ho op\u011bt pohltila jak\u00e1si vlna zoufalstv\u00ed. „Jdu se proj\u00edt.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Ne to tedy nejde\u0161! Mus\u00ed\u0161 na hodinu. Pak si o tom je\u0161t\u011b promluv\u00edme, ale te\u010f to vypus\u0165 z hlavy.“ Billovi to p\u0159i\u0161lo jako mate\u0159sk\u00e1 p\u00e9\u010de, kterou nikdy nepoznal, a tak se rozhodl neodporovat.<\/div>\n
<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ za\u0161eptal a vlepil \u010dernovl\u00e1sce malou pusu na tv\u00e1\u0159. Ta se jen usm\u00e1la a gestem mu nazna\u010dila, a\u0165 u\u017e jde. Poslech ji a vyrazil na hodinu.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Cel\u00fd den se hrozn\u011b vlekl a Bill nebyl schopen v\u011bnovat ani pramalou pozornost u\u010ditel\u016fm. Jeho my\u0161lenky se toulaly okolo t\u011bch dn\u016f p\u0159ed dev\u00edti lety a om\u00edlaly ka\u017ed\u00fd detail dokola a dokola. Tom\u016fv \u00fasm\u011bv, znam\u00e9nka na tv\u00e1\u0159i, tu \u010dokol\u00e1du v jeho o\u010d\u00edch. Jak to, \u017ee ho nepoznal? V\u017edy\u0165 byl po\u0159\u00e1d stejn\u00fd. Ale jenom co se t\u00fd\u010de vzhledu<\/em>, pomyslel si Bill. Rozhl\u00e9dl se po t\u0159\u00edd\u011b. V\u0161echny o\u010di se up\u00edraly na n\u011bho. Nejsp\u00ed\u0161 tu v\u011btu vyslovil nahlas, ani\u017e by cht\u011bl.<\/div>\n

<\/div>\n
„To m\u00e1te pravdu pane Kaulitzi. Nem\u011bli toho p\u0159\u00edli\u0161 spole\u010dn\u00e9ho, dokonce ani orientaci ne, p\u0159esto v sob\u011b na\u0161li zal\u00edben\u00ed.“ U\u010ditelka pr\u00e1v\u011b ukazovala obr\u00e1zky dvou barokn\u00edch um\u011blc\u016f, z nich\u017e jeden byl gay a druh\u00fd ne, a p\u0159esto spolu str\u00e1vili zbytek \u017eivota jako p\u00e1r. Oba m\u011bli takov\u00e9 ty objemn\u00e9 b\u00edl\u00e9 paruky a profesorka si nejsp\u00ed\u0161 myslela, \u017ee mluv\u00ed o nich.<\/div>\n
<\/div>\n
Nechal to b\u00fdt a d\u00e1l p\u0159em\u00fd\u0161lel.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

\u0160el rovnou do u\u010debny v p\u0159\u00edzem\u00ed. Nasm\u011broval ho tam Martin, kter\u00e9ho n\u00e1hodou potkal na chodb\u011b. Byl r\u00e1d, \u017ee nikde nenarazil na Ricka, kter\u00e9ho Tom zml\u00e1til, kdy\u017e Billa nazval buznou.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
A s\u00e1m mi tak \u0159\u00edk\u00e1<\/em>, pomyslel si kysele a zaplul do t\u0159\u00eddy. Byla to velk\u00e1 \u010dtvercov\u00e1 m\u00edstnost. Pod\u00e9l zd\u00ed st\u00e1lo p\u00e1r hudebn\u00edch n\u00e1stroj\u016f a nikde nebyla ani jedna \u017eidle. K \u010demu by taky p\u0159i zp\u011bvu byla.<\/div>\n
<\/div>\n
Billovi se bolestn\u011b st\u00e1hnul \u017ealudek, kdy\u017e mu do\u0161lo, \u017ee na tuhle hodinu s n\u00edm chod\u00ed Tom. Sedl si na zem jako v\u0161ichni ostatn\u00ed, a sna\u017eil se trochu rozd\u00fdchat tr\u00e9mu, kterou z Toma m\u011bl.<\/div>\n
<\/div>\n
Zazvonilo, ale Tom se nikde neuk\u00e1zal. Nervozita z Billa trochu opadla, ale nahradila ji nejistota. Kde je Tom? Snad se mu nic nestalo.<\/p>\n

„Chci sly\u0161et hlas ka\u017ed\u00e9ho z v\u00e1s, a tak v\u00e1s rozd\u011bl\u00edm do dvojic. Vyberete si jednu p\u00edse\u0148, samoz\u0159ejm\u011b to nebude rap, techno, elektro nebo n\u011bco podobn\u00e9ho, a v t\u00e9 dvojici n\u00e1m ji budete interpretovat. V\u00edm, \u017ee polovina z v\u00e1s m\u00e1 tento p\u0159edm\u011bt jako doprovodn\u00fd, a tak budete m\u00edt dvojici s n\u011bk\u00fdm, kdo se zp\u011bvu v\u011bnuje naplno. Ten bude samoz\u0159ejm\u011b zp\u00edvat v\u00edc, ale vy mu budete d\u011blat to takzvan\u00e9 ‚k\u0159ov\u00ed‘, kdy\u017e to mus\u00edm tak \u0159\u00edct, a bude ho doprov\u00e1zet hudebn\u00edm n\u00e1strojem. Dvojice jsou: Smith a Lairov\u00e1, Reiner a Herrmann, Kaulitz a Tr\u00fcmper…“<\/div>\n

<\/div>\n
No super. Je\u0161t\u011b tohle k tomu<\/em>, pomyslel si Bill a jeho my\u0161lenky op\u011bt opustily m\u00edstnost.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„Ahoj Daph, nevid\u011blas Toma?“<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
„Pro\u010d ho hled\u00e1\u0161, Bille?“<\/div>\n
<\/div>\n
„Nep\u0159i\u0161el na hodinu. M\u00e1m o n\u011bj strach, a nav\u00edc m\u00e1me te\u010f spole\u010dnej \u00fakol,“ p\u0159iznal \u010dernovl\u00e1sek a neust\u00e1le t\u011bkal o\u010dima po chodb\u011b, jako by na n\u011bj snad m\u011bl Tom vybafnout a \u0159\u00edct mu, \u017ee to byl \u0161patn\u00fd vtip.<\/div>\n
<\/div>\n
„Neboj se o n\u011bj. Ur\u010dit\u011b se tu n\u011bkde toul\u00e1,“ \u0159ekla a popl\u00e1cala ho povzbudiv\u011b po rameni. „Ale ty si stejn\u011b ned\u00e1\u0161 pokoj a bude\u0161 ho hledat, dokud ho nenajde\u0161, nem\u00e1m pravdu?“ Bill se na ni jenom usm\u00e1l a za\u010dal hledat.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Prob\u011bhal snad celou \u0161kolu. Byl ve t\u0159\u00edd\u00e1ch, na chodb\u00e1ch, z\u00e1chodech a lezl i do pokoj\u016f, ale po Tomovi nebylo ani vidu ani slechu.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
Nakonec si \u0161el lehnout a, i kdy\u017e v to nev\u011b\u0159il, usnul.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

U\u017e byla tma a v parku u\u017e nebyla jedin\u00e1 osoba. Tom usoudil, \u017ee je ten spr\u00e1vn\u00fd \u010das vr\u00e1tit se zp\u00e1tky.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
V pokoji nebylo vid\u011bt ani na krok, ale on nehodlal rozsv\u011bcet. Po chv\u00edli jeho o\u010di p\u0159ivykly nedostatku sv\u011btla a Tom rozeznal n\u011bkter\u00e9 obrysy. A hlavn\u011b vid\u011bl jeho.<\/div>\n
<\/div>\n
Na posteli, osv\u011btlen\u00e9 jedin\u00fdm m\u011bs\u00ed\u010dn\u00edm paprskem, le\u017eelo schoulen\u00e9 drobn\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko. Chlapec se lehce chv\u011bl a n\u011bco si potichu mumlal, \u010dern\u00e9 vlasy rozhozen\u00e9 na pol\u0161t\u00e1\u0159i a deku vyta\u017eenou a\u017e ke krku.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom odolal touze ho pohladit po sametov\u011b jemn\u00fdch vlasech a rad\u0161i si lehnul.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

R\u00e1no se Bill probudil a p\u0159ipadal si zna\u010dn\u011b dezorientovan\u011b. Kouknul se na bud\u00edk a se zd\u011b\u0161en\u00edm zjistil, \u017ee m\u00e1m b\u00fdt za dvacet minut na hodin\u011b.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
Rychle na sebe hodil prvn\u00ed oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 mu padlo do ruky, rozcuchan\u00e9 vlasy st\u00e1hl gumi\u010dkou a schoval pod k\u0161iltovku. Str\u010dil si do kapsy mobil a naposledy se rozhl\u00e9dl po pokoji, jestli n\u011bco nezapomn\u011bl.<\/div>\n
<\/div>\n
S \u00falevou si v\u0161iml, \u017ee Tomova deka le\u017e\u00ed na zemi.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak\u017ee tady byl a nic mu nen\u00ed. To je to hlavn\u00ed,“ uji\u0161\u0165oval s\u00e1m sebe Bill.<\/p>\n

Vyrazil na hodinu a do t\u0159\u00eddy vb\u011bhl t\u011bsn\u011b p\u0159ed u\u010ditelem. Sedl si do lavice a za\u010dal si ps\u00e1t slova, kter\u00e1 mu p\u0159ich\u00e1zela na mysl. Ruka mu jela tak rychle, \u017ee se divil, \u017ee nevyp\u00e1lil d\u00edru do pap\u00edru.<\/div>\n

<\/div>\n
Po chv\u00edli ho m\u00faza opustila a \u0161la se v\u011bnovat n\u011bkomu jin\u00e9mu a Billovi nezbylo nic jin\u00e9ho, ne\u017e vzpom\u00ednat nebo se v\u011bnovat l\u00e1tce. Zvolil prvn\u00ed mo\u017enost.<\/div>\n
<\/div>\n
„Kolika okt\u00e1v m\u016f\u017ee dos\u00e1hnout hlas netr\u00e9novan\u00e9ho zp\u011bv\u00e1ka, pane Kaulitzi?“ Billa z jeho sn\u011bn\u00ed vytrhlo a\u017e vysloven\u00ed jeho jm\u00e9na. Pod\u00edval se na u\u010ditele, kter\u00fd si zjevn\u011b vychutn\u00e1val, \u017ee ho dostal v okam\u017eiku, kdy ho \u010dernovl\u00e1sek nevn\u00edmal.<\/div>\n
<\/div>\n
„Nev\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl Bill klidn\u011b a bylo mu jedno, jak na to profesor zareaguje. Nesly\u0161el ot\u00e1zku, ale nebyl ochotn\u00fd mu to \u0159\u00edct p\u0159\u00edmo. Bylo mu jasn\u00e9, \u017ee je to jeden z t\u011bch u\u010ditel\u016f, kte\u0159\u00ed se po n\u011bm budou vozit. Ale na to u\u017e byl zvykl\u00fd.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak si aspo\u0148 tipn\u011bte, nebo jste snad nesly\u0161el ot\u00e1zku?“ Zmetek! Bill nev\u011bd\u011bl, co by m\u011bl odpov\u011bd\u011bt a tak jenom tak st\u0159elil:<\/div>\n
<\/div>\n
„Jedna a p\u016fl.“<\/div>\n
Bo\u017ee, to byla blbost<\/em>, pomyslel si hned, ale u\u010ditel nevypadal pot\u011b\u0161en\u00fd sp\u00ed\u0161 naopak.<\/div>\n
<\/div>\n
„Spr\u00e1vn\u011b. Ale p\u0159\u00ed\u0161t\u011b d\u00e1vejte p\u0159i m\u00fdch hodin\u00e1ch pozor. Potrp\u00edm si na k\u00e1ze\u0148,“ procedil mezi zuby.<\/div>\n
<\/div>\n
Na to ti ka\u0161lu. Jsou d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci.<\/em> Pomyslel si, ale nahlas to ne\u0159ekl. Jenom p\u0159ik\u00fdvl.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Tom vstal je\u0161t\u011b p\u0159ed v\u00fdchodem slunce. Ne, \u017ee by cht\u011bl, ale prost\u011b se tak stalo a jemu u\u017e se necht\u011blo d\u00e1l le\u017eet. Rychle se obl\u00e9kl a chystal se odej\u00edt, ale zarazil ho pohled na \u010dernovlas\u00e9 klub\u00ed\u010dko s rukama pod hlavou.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
Je tak roztomil\u00fd<\/em>, pomyslel si, V\u0161echno jsem to posral! Nem\u011bl jsem na n\u011bj tak vyjet. M\u011bl bych se mu omluvit, ale on nejsp\u00ed\u0161 o moje omluvy nestoj\u00ed. Bo\u017ee, co jsem to provedl?<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Jeho pohled padl na Bill\u016fv st\u016fl. Le\u017eel na n\u011bm pap\u00edr s velk\u00fdmi rud\u00fdmi p\u00edsmeny \u00daKOL – SBOR.<\/div>\n
<\/div>\n
V\u010dera hodinu zame\u0161kal, m\u011bl by zjistit, co dostali za \u00fakol, a\u0165 nem\u00e1 dal\u0161\u00ed pr\u016f\u0161vih. Pomalu p\u0159e\u0161el ke stolu a zv\u011bdav\u011b si prohl\u00e9dl text.<\/p>\n

<\/div>\n

J\u00e1\/Tom<\/em><\/div>\n
Interpretace p\u00edsn\u011b (?)<\/em><\/div>\n
J\u00e1-zp\u011bv<\/em><\/div>\n
Tom-doprovod<\/em><\/div>\n
Do \u00fater\u00fd<\/em><\/div>\n
\n

„Tak\u017ee spolu m\u00e1me \u00fakol. No, aspo\u0148 m\u00e1m z\u00e1minku s n\u00edm mluvit,“ \u0159ekl si a vydal se ke dve\u0159\u00edm. V p\u016fli cesty se zastavil a vr\u00e1til se pro kytaru. T\u0159eba pro zm\u011bnu ud\u011bl\u00e1 v tom parku n\u011bco u\u017eite\u010dn\u00e9ho.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
Do\u0161el do parku a zase se posadil na tu stejnou lavi\u010dku jako v\u010dera. Pozoroval d\u011bti na h\u0159i\u0161ti a vybrnk\u00e1val n\u00e1hodn\u00e9 melodie. Op\u011bt p\u0159em\u00fd\u0161lel o \u017eivotech a osud v\u0161ech lid\u00ed tady.<\/div>\n
<\/div>\n
Ano, osud. To bylo to spr\u00e1vn\u00e9 slovo. Bylo d\u00e1no osudem, \u017ee potkal Billa v t\u00e9 nemocnici a bylo j\u00edm d\u00e1no i to, \u017ee spolu sd\u00edleli jeden intern\u00e1tn\u00ed pokoj. Ale byl osud i ta jejich h\u00e1dka, nebo mu t\u00edm ud\u011blali \u010d\u00e1ru p\u0159es rozpo\u010det. Tak jako tak, byl si jist\u00fd, \u017ee Bill je jeho osud a bez n\u011bj nem\u00e1 cenu \u017e\u00edt.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„U\u017e v\u00e1\u017en\u011b netu\u0161\u00edm, kde by mohl b\u00fdt,“ mrmlal si Bill s\u00e1m pro sebe, zat\u00edmco pob\u00edhal po \u0161koln\u00edch pozemc\u00edch. Musel Toma naj\u00edt. \u0158\u00edkal si, \u017ee to d\u011bl\u00e1 kv\u016fli \u00fakolu ze sboru, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee tak to nen\u00ed. V hloubi du\u0161e i srdce se o dred\u00e1\u010de strachoval.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
Nakonec hled\u00e1n\u00ed vzdal jako p\u0159edchoz\u00ed den, ale tentokr\u00e1t si ne\u0161el lehnout. Pot\u0159eboval si pro\u010distit hlavu, a tak vyrazil do bl\u00edzk\u00e9ho parku. Sedl si na font\u00e1nku a poslouchal uklid\u0148uj\u00edc\u00ed zur\u010den\u00ed vody. Op\u00edral se rukama za z\u00e1dy a nastavoval bledou tv\u00e1\u0159 posledn\u00edm letn\u00edm paprsk\u016fm.<\/div>\n
<\/div>\n
Celou dobu m\u011bl zav\u0159en\u00e9 o\u010di a otev\u0159el je a\u017e ve chv\u00edli, kdy na obli\u010deji nec\u00edtil to \u0161imrav\u00e9 teplo slunce. To u\u017e toti\u017e d\u00e1vno zapadlo.<\/p>\n

Neochotn\u011b se zvedl a vyrazil zp\u011bt k intern\u00e1tu. Rozhodl se vz\u00edt to del\u0161\u00ed cestou, aby si je\u0161t\u011b u\u017eil \u010derstv\u00e9ho ve\u010dern\u00edho vzduchu. \u0160el kolem d\u011btsk\u00e9ho h\u0159i\u0161t\u011b, kde u\u017e nebyl nikdo krom\u011b dredat\u00e9ho chlapce, kter\u00fd k n\u011bmu sed\u011bl z\u00e1dy, na kolenou kytaru a ti\u0161e vybrnk\u00e1val jakousi melodii.<\/div>\n

<\/div>\n
V Billovi hrklo, kdy\u017e v n\u011bm rozpoznal Toma, ale hned se vzpamatoval a vykro\u010dil k n\u011bmu r\u00e1zn\u00fdm krokem. Mus\u00ed se mu omluvit, ud\u011blal stra\u0161nou chybu. Byl od lavi\u010dky asi dva metry, kdy\u017e dred najednou zm\u011bnil melodii. Bill j\u00ed v \u017eivot\u011b nesly\u0161el, ale najednou mu na mysl p\u0159i\u0161la slova, kter\u00e1 se k melodii v\u00fdte\u010dn\u011b hodila.<\/p>\n

Tak za\u010dal zp\u00edvat:<\/p>\n

<\/div>\n

„Nikdo nev\u00ed, jak se c\u00edt\u00ed\u0161.<\/div>\n
Nen\u00ed tu nikdo, koho bys cht\u011bl vid\u011bt.<\/div>\n
Den byl temn\u00fd a pln\u00fd bolesti.<\/div>\n
P\u00ed\u0161e\u0161 pomoc vlastn\u00ed krv\u00ed,
proto\u017ee nad\u011bje je v\u0161e, co m\u00e1\u0161.<\/div>\n
Otev\u0159e\u0161 o\u010di,
ale nic se nezm\u011bnilo.<\/div>\n
<\/div>\n
Nechci ti zp\u016fsobit probl\u00e9my.<\/div>\n
Nechci z\u016fstat p\u0159\u00edli\u0161 dlouho.<\/div>\n
P\u0159i\u0161el jsem, jen abych ti \u0159ekl:<\/div>\n
<\/div>\n
Oto\u010d se, jsem tady.<\/div>\n
Pokud bude\u0161 cht\u00edt, budu to j\u00e1, koho uvid\u00ed\u0161.<\/div>\n
Je jedno, jestli daleko nebo bl\u00edzko,<\/div>\n
m\u016f\u017eu t\u011b dr\u017eet, pokud na m\u011b dos\u00e1hne\u0161.<\/div>\n
<\/div>\n
Tv\u016fj \u017eivot je bezv\u00fdznamn\u00fd.<\/div>\n
Tv\u016fj den\u00edk pln\u00fd nesmysl\u016f.<\/div>\n
Je t\u011b\u017ek\u00e9 pokra\u010dovat s pr\u00e1zdn\u00fdma rukama.<\/div>\n
Hled\u00e1\u0161 duhu,
ale ta p\u0159ed ned\u00e1vnem zem\u0159ela.
Sna\u017eila se z\u00e1\u0159it jen pro tebe<\/div>\n
a\u017e do konce.<\/div>\n
<\/div>\n
Nechci ti zp\u016fsobit probl\u00e9my.<\/div>\n
Nechci z\u016fstat p\u0159\u00edli\u0161 dlouho.<\/div>\n
P\u0159i\u0161el jsem, jen abych ti \u0159ekl:<\/div>\n
Jsem po tv\u00e9m boku.<\/div>\n
Jenom na malou chv\u00edli.<\/div>\n
<\/div>\n
Oto\u010d se, jsem tady.<\/div>\n
Pokud bude\u0161 cht\u00edt, budu to j\u00e1, koho uvid\u00ed\u0161.<\/div>\n
Je jedno, jestli daleko nebo bl\u00edzko,<\/div>\n
m\u016f\u017eu t\u011b dr\u017eet, pokud na m\u011b dos\u00e1hne\u0161.<\/div>\n
<\/div>\n
Pokud t\u011b sv\u011bt zmate<\/div>\n
a zd\u00e1 se ti, \u017ee jsi ztratil smysly.<\/div>\n
Pokud se bou\u0159e nechce \u0161\u00ed\u0159it<\/div>\n
a ty prost\u011b nev\u00ed\u0161, co d\u011blat.<\/div>\n
Oto\u010d se, jsem tady.<\/div>\n
Je jedno, jestli daleko nebo bl\u00edzko.<\/div>\n
<\/div>\n
Jsem po tv\u00e9m boku.<\/div>\n
Jenom na malou chv\u00edli.<\/div>\n
<\/div>\n
Oto\u010d se!<\/div>\n
Oto\u010d se, jsem tady.<\/div>\n
Oto\u010d se!<\/div>\n
Je jedno, jestli daleko nebo bl\u00edzko.<\/div>\n
Oto\u010d se!<\/div>\n
Pokud bude\u0161 cht\u00edt, budu to j\u00e1, koho uvid\u00ed\u0161.<\/div>\n
Oto\u010d se!<\/div>\n
M\u016f\u017eu t\u011b dr\u017eet, pokud na m\u011b dos\u00e1hne\u0161.<\/div>\n
Oto\u010d se!<\/div>\n
Je jedno, jestli daleko nebo bl\u00edzko<\/div>\n
<\/div>\n
Jsem po tv\u00e9m boku.<\/div>\n
Jenom na malou chv\u00edli.<\/div>\n
Zvl\u00e1dneme to, pokud to zkus\u00edme.“<\/p>\n

<\/div>\n

„M\u016f\u017ee\u0161 mi odpustit?“ zeptal se Tom ti\u0161e, ale neot\u00e1\u010del hlavu. Bill si k n\u011bmu p\u0159isedl a stejn\u011b ti\u0161e odpov\u011bd\u011bl:<\/div>\n
<\/div>\n
„A m\u016f\u017ee\u0161 odpustit ty mn\u011b?“<\/p>\n

autor: KarlaSka<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: KarlaSka Bill z\u00edral na pap\u00edrek a sna\u017eil se vst\u0159ebat smysl Tomov\u00fdch slov. „C-co\u017ee?“ „\u017de jsem to psal j\u00e1.“ Zopakoval Tom a neust\u00e1le up\u00edral o\u010di na \u010dernovl\u00e1skovo temeno, proto\u017ee jeho pohled byl zabodnut\u00fd do desky stolu. „Tohle je hodn\u011b blbej vtip, v\u00ed\u0161?!“<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[520],"tags":[],"class_list":["post-5844","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-you-are-my-destiny"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5844","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5844"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5844\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5844"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5844"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5844"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}