{"id":5852,"date":"2012-09-21T17:00:00","date_gmt":"2012-09-21T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5836"},"modified":"2012-09-21T17:00:00","modified_gmt":"2012-09-21T16:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-ii-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/09\/21\/zeiten-andern-dich-ii-12\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich II 12."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n

<\/strong> Do Loitsche stejn\u011b dojedeme a\u017e k ve\u010deru, proto\u017ee jsem si usmyslel, \u017ee alespo\u0148 p\u016fl dne z toho voln\u00e9ho hodl\u00e1m jen prole\u017eet a nic ned\u011blat. Mus\u00edm se usm\u00e1t, kdy\u017e jen co vejdu do zahrady, u\u017e na m\u011b d\u00fdchne pohodov\u00e1 atmosf\u00e9ra. Mal\u00e1 d\u00e1ma se mi okam\u017eit\u011b vrhne k noh\u00e1m, tak\u017ee ke Gordonovi a Nelly, kte\u0159\u00ed vypadaj\u00ed, \u017ee maj\u00ed v tr\u00e1v\u011b piknik, u\u017e dojdu s n\u00ed v n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/p>\n

„Ahoj piknik\u00e1\u0159i,“ pozdrav\u00edm je vesele a bez ptan\u00ed k nim p\u0159isednu, nechaj\u00edc zat\u00edm telefonuj\u00edc\u00edho Toma za sebou.
„Ahoj, to jsem vymyslela sama, \u017ee je to p\u011bkn\u00fd?“ usm\u011bje se okam\u017eit\u011b Nelly.
„\u00da\u017easn\u00fd,“ p\u0159itak\u00e1m j\u00ed s \u00fasm\u011bvem.
„Zdrav\u00edm,“ dojde mne Tom, kter\u00fd nem\u00e1 absolutn\u011b \u0161anci se v\u00edc nadechnout, ani\u017e by se i jemu Nelly neza\u010dala chlubit s n\u00e1padem pikniku. A a\u017e kdy\u017e j\u00ed i Tom z toho podv\u011bdom\u00e9ho donucen\u00ed pochv\u00e1l\u00ed, cvrknu ji do nosu.
„Ty jsi dr\u017eti\u010dka.“
„Zaber si u n\u00e1s m\u00edsto,“ nazna\u010d\u00ed Gordon s \u00fasm\u011bvem Tomovi m\u00edsto v tr\u00e1v\u011b.
„Copak tu d\u011bl\u00e1te?“ nakouknu do se\u0161itu, kter\u00fd Nelly dr\u017e\u00ed v ruce, na\u010de\u017e se ale hned u\u0161kl\u00edbnu. „Matika?“
„Jo, ale ta\u0165ka mi v\u016fbec nepom\u00e1h\u00e1.“
„Nel\u017ei. Jen ti nediktuju v\u00fdsledky, jak bys nejsp\u00ed\u0161 cht\u011bla. To by ses nic nenau\u010dila.“<\/p>\n

„\u0158ekn\u011bme si to up\u0159\u00edmn\u011b, kdo mezi n\u00e1mi nejl\u00e9pe zvl\u00e1d\u00e1 matiku? Tom,“ pobaven\u011b si Toma prohl\u00e9dnu a mrknu na Gordona, „A ty si m\u016f\u017ee\u0161 d\u00e1t pauzu.“
„Doufal jsem, \u017ee v\u00ed\u0161 kolik je 32 plus 6,“ vr\u00e1t\u00ed mi to Tom, nakukuj\u00edc do se\u0161itu.
„J\u00e1 to v\u00edm, j\u00e1 to v\u00edm,“ vyk\u0159ikne po p\u00e1r vte\u0159in\u00e1ch Nelly.
„Tak ty rovnou m\u016f\u017ee\u0161 do druh\u00e9 t\u0159\u00eddy, ale Billa vr\u00e1t\u00edme do prvn\u00ed,“ usm\u011bje se na ni Tom, a j\u00e1 ho jen loktem jemn\u011b dloubnu do \u017eeber.
„Bille, v\u017edy\u0165 32 plus 6 je 39,“ pronese Nelly v\u00e1\u017en\u011b a j\u00e1 okam\u017eit\u011b na Toma vypl\u00e1znu jazyk.
„A pak kdo tu neum\u00ed po\u010d\u00edtat.“ Na to si Nelly za\u010dne znovu v\u00fdsledek p\u0159epo\u010d\u00edt\u00e1vat, a Tom jen pora\u017een\u011b Nelly prozrad\u00ed spr\u00e1vn\u00fd v\u00fdsledek.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Prudce se oto\u010d\u00edm, kdy\u017e se o mne n\u011bco zezadu ot\u0159e, a p\u0159ekvapen\u011b zamrk\u00e1m, kdy\u017e tam najdu mal\u00e9 zrzav\u00e9 ko\u0165\u00e1tko.
„J\u00e9\u00e9\u00e9, my m\u00e1me ko\u010di\u010dku?“
„To je ztracen\u00e1 ko\u010di\u010dka, tak jsme si ji nechali,“ usm\u011bje se Nelly, okam\u017eit\u011b zahod\u00ed se\u0161it a vezme si ko\u0165\u00e1tko na kl\u00edn. Hned za n\u00ed si to p\u0159i\u017eene Miky a sm\u011ble se s n\u00e1mi hodl\u00e1 p\u0159iv\u00edtat, tak\u017ee se mus\u00edm trochu sklonit, aby mu do\u0161lo, \u017ee je opravdu trochu velk\u00fd na to, aby se mi ve\u0161el tak\u00e9 do n\u00e1ru\u010de jako Mal\u00e1 d\u00e1ma.
„Nechali? A co kdy\u017e j\u00ed n\u011bkdo bude postr\u00e1dat?“
„Chod\u00ed sem u\u017e skoro \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed a Miky si j\u00ed nech\u00e1v\u00e1 sp\u00e1t na sob\u011b, tak\u017ee jsme ji tady nechali. Nikdo v okol\u00ed ko\u0165ata nem\u00e1, tak nev\u00edm,“ pokr\u010d\u00ed rameny Gordon.<\/p>\n

„A kde m\u00e1te Miriam?“
„P\u0159ijede r\u00e1no.“
„Myslel jsem, \u017ee jedete u\u017e dneska ve\u010der.“
„A\u017e r\u00e1no,“ chce je\u0161t\u011b n\u011bco \u0159\u00edct, ale to u\u017e mu do \u0159e\u010di sko\u010d\u00ed Nelly.
„A vy m\u011b mus\u00edte odv\u00e9st do \u0161koly.“
„Jak mus\u00edme? Pojede\u0161 hezky autobusem,“ zma\u0159\u00edm jej\u00ed pl\u00e1ny.
„Kdy tys naposled jel autobusem, hm?“ zept\u00e1 se m\u011b pobaven\u011b Gordon a j\u00e1 se jen rozesm\u011bju.
„No jo, no jo, mohli bychom jet z\u00edtra autobusem spole\u010dn\u011b.“
„Tak jo,“ p\u0159ipust\u00ed nakonec Nelly, a j\u00e1 se pokus\u00edm v sob\u011b potla\u010dit ty pocity, kter\u00e9 ve mn\u011b evokovaly ty vzpom\u00ednky na j\u00edzdy do \u0161koly.
„Jo, n\u011bco tu pro tebe vlastn\u011b m\u00e1m,“ postav\u00ed se na nohy Gordon a vyd\u00e1 se do domu.
„Co pro m\u011b m\u00e1?“ kouknu okam\u017eit\u011b nat\u011b\u0161en\u011b na Nelly, kter\u00e1 mi v\u017edycky v\u0161echno prozrad\u00ed. Ta ale jen m\u00e1vne rukou.
„Jenom dopis.“
„Dopis?“ pozvednu obo\u010d\u00ed.<\/p>\n

\u00dasm\u011bv mne ale p\u0159ejde v tu chv\u00edli, co mi dopis skon\u010d\u00ed v rukou. Tenhle pravopis p\u0159ece moc dob\u0159e zn\u00e1m. Ani za ty roky se nezm\u011bnil.
„Neotev\u0159e\u0161 to?“ zept\u00e1 se Gordon a j\u00e1 lehce zavrt\u00edm hlavou.
„V\u00edm, od koho to je.“ Nev\u00edm, zda to pochop\u00ed, ale spr\u00e1vn\u011b pochop\u00ed to, \u017ee ho pr\u00e1v\u011b te\u010f nebudu otv\u00edrat, a u\u017e v\u016fbec ne se chlubit t\u00edm, kdo mi p\u00ed\u0161e. Neust\u00e1le nad\u00e1v\u00e1m, jak smutn\u00e9 je, \u017ee dnes lidi nep\u00ed\u0161\u00ed dopisy, a kdy\u017e mi p\u0159ijde jeden jedin\u00fd, nem\u00e1m chu\u0165 ho \u010d\u00edst.
„Ok, tak my tu matiku asi Nelly u\u017e zabal\u00edme, \u017ee? Pom\u016f\u017ee\u0161 mi s t\u00edm dovnit\u0159?“
„Hmm,“ zvedne se nakonec i Nelly, a\u010dkoliv bych nic nedal za to, \u017ee je zv\u011bdav\u00e1, co to je za dopis. Celou dobu jen nehnut\u011b sed\u00edm a zamy\u0161len\u011b si prohl\u00ed\u017e\u00edm ten rukopis. Tomova ruka jemn\u011b pohlad\u00ed m\u00e1 z\u00e1da a j\u00e1 zav\u0159u o\u010di.
„Co se stalo? Od koho to je?“
„Od t\u00e1ty.“
„Jak to pozn\u00e1\u0161 z nadepsan\u00e9 adresy?“
„Neust\u00e1le psal dopisy. Jeho rukopis je po\u0159\u00e1d stejn\u00fd.“
„Nechce\u0161 si ho p\u0159e\u010d\u00edst?“
„V\u011b\u0159\u00ed\u0161 mi, \u017ee ani ne?“ vydechnu a nech\u00e1m Malou d\u00e1mu mi olizovat ruku, ve kter\u00e9 dopis sv\u00edr\u00e1m. Ne nadarmo se \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee zv\u00ed\u0159ata vyc\u00edt\u00ed negativn\u00ed energii, kterou mazlen\u00edm \u010di jinou aktivitou cht\u011bj\u00ed v \u010dlov\u011bku prom\u011bnit zase na pozitivn\u00ed. Co\u017e potvrzuje op\u011bt jen jedno jedin\u00e9, kdy\u017e se chv\u00edli c\u00edt\u00edm dob\u0159e a je mi fajn, hned na to se objev\u00ed n\u011bco, co mi to zkaz\u00ed.<\/p>\n

„Kde je Tom?“ sedne si ke mn\u011b ve\u010der Gordon, kdy\u017e jen zamy\u0161len\u011b hled\u00edm venku do tmy, p\u0159itahuj\u00edc k sob\u011b pevn\u011b mikinu d\u00edky no\u010dn\u00edmu ochlazen\u00ed.
„Ve spr\u0161e.“
„U\u017e jsi \u010detl ten dopis?“ zept\u00e1 se, a\u010dkoliv u\u017e v\u00ed, od koho je. Zavrt\u00edm hlavou.
„Ne, nechci si kazit dobrou n\u00e1ladu.“
„Co kdy\u017e je to d\u016fle\u017eit\u00fd?“
„Gordone, nebyl pro m\u011b d\u016fle\u017eit\u00fd dote\u010f, mysl\u00edm, \u017ee to klidn\u011b je\u0161t\u011b po\u010dk\u00e1.“
„Jak mysl\u00ed\u0161.“
„V kolik r\u00e1no odj\u00ed\u017ed\u00edte?“
„Cht\u011bli bychom v sedm, abychom dorazili je\u0161t\u011b v\u010das, ale uvid\u00edme r\u00e1no.“
„P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem, \u017ee bych v l\u00e9t\u011b taky nejrad\u011bj odjel n\u011bkam na dovolenou. Kamkoliv.“
„Co v\u00e1m br\u00e1n\u00ed?“
„Je\u0161t\u011b nev\u00edm,“ pousm\u011bju se, „a taky jsem uva\u017eoval, \u017ee ne\u017e se budeme st\u011bhovat do Berl\u00edna, \u017ee bych si asi s sebou u\u017e vzal Malou d\u00e1mu. Te\u010fka jsme od sebe kousek, tak\u017ee m\u011b m\u00e1 ka\u017edou chvilku \u0161anci vid\u011bt, ale v Berl\u00edn\u011b u\u017e bych to bez n\u00ed asi nevydr\u017eel.“
„Je\u0161t\u011b jste neud\u011blali p\u0159ij\u00edma\u010dky a ty u\u017e se st\u011bhuje\u0161?“
„Nebu\u010f skeptick\u00fd jak Tom,“ lehce ho pod stolem kopnu, „tak jako tak chci do Berl\u00edna, a to v\u00ed\u0161.“<\/p>\n

„Te\u010f kdy\u017e si za\u010dal fotit tady, a \u0159\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee to vypad\u00e1 v\u00e1\u017en\u011b, tak chce\u0161 ut\u00e9ct?“
„Jsou to je\u0161t\u011b 4 m\u011bs\u00edce minim\u00e1ln\u011b, a do t\u00fd doby b\u016fh v\u00ed co s focen\u00edm bude.“
„Myslel jsem, \u017ee jsi nad\u0161enej, a te\u010f je ti to najednou fuk.“
„Jo, jsem nad\u0161enej, jenom\u017ee zat\u00edm sem fotil jen jednou, a tak trochu u\u017e m\u00e1m zase nervy ze z\u00edt\u0159ka, tak\u017ee proto mluv\u00edm takhle. Jestli jim tam budu poka\u017ed\u00fd p\u0159edv\u00e1d\u011bt to, co minule, a Patrick m\u011b bude cht\u00edt minim\u00e1ln\u011b vyrazit, tak to nevid\u00edm ani na \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed.“
„Te\u010f jsi skeptick\u00fd zase ty, a mysl\u00edm, \u017ee trochu zbyte\u010dn\u011b,“ usm\u011bje se. „To s t\u00edm v\u00edkendem, v\u00e1\u017en\u011b v\u00e1m to nep\u0159ekazilo \u017e\u00e1dn\u00fd pl\u00e1ny?“
„Ne, v\u00e1\u017en\u011b n\u00e1m to nep\u0159ekazilo \u017e\u00e1dn\u00fd pl\u00e1ny,“ zopakuji dnes u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9, a\u017e se tomu mus\u00edm zasm\u00e1t, „prost\u011b je\u010fte, u\u017eijte si to a nic ne\u0159e\u0161te. J\u00e1 u\u017e m\u00e1m pro Nelly pl\u00e1ny.“
„D\u00edky. A te\u010f se jdu vyspat na cestu. A vy si taky jd\u011bte brzo lehnout.“
„Rozkaz,“ u\u0161kl\u00edbnu se.
„Dobrou.“
„Dobrou noc.“<\/p>\n

„Tomi, my jedeme,“ l\u00edpnu mu r\u00e1no polibek na tv\u00e1\u0159. Sice asi je\u0161t\u011b sp\u00ed, ale douf\u00e1m, \u017ee podv\u011bdom\u011b vn\u00edm\u00e1.
„Jedeme?“ broukne do pol\u0161t\u00e1\u0159e, ani\u017e by otev\u0159el o\u010di.
„Gordon mus\u00ed p\u0159es Magdeburg, proto\u017ee se Miriam pod\u011blalo auto, tak\u017ee n\u00e1s s Nelly vezme s sebou. Tak se tu opatruj. A v\u00ed\u0161, co v\u0161echno t\u011b \u010dek\u00e1, \u017ee?“
„Jsi hor\u0161\u00ed ne\u017e kdejak\u00fd rodi\u010d, kter\u00fd rozd\u00e1 d\u00edt\u011bti povinnosti, ne\u017e bude moct j\u00edt ven,“ u\u0161kl\u00edbne se, p\u0159eto\u010d\u00ed se na z\u00e1da, a pak se rozesm\u011bje, „nakrmit psiska, vyven\u010dit psiska, vyzvednout Nelly, nakrmit Nelly…“ Se sm\u00edchem ho p\u0159eru\u0161\u00edm.
„Nelly kon\u010d\u00ed ale u\u017e v p\u016fl jedn\u00fd, tak abys nezaspal, a zapomn\u011bl si, \u017ee je\u0161t\u011b mus\u00ed\u0161 nakrmit to kot\u011b.“
„Dostanu zaracha, mami?“
„Miluju t\u011b,“ pobaven\u011b si ho prohl\u00e9dnu a pol\u00edb\u00edm ho.
„A\u010dkoliv,“ st\u00e1hne si mne k sob\u011b do postele, \u010demu\u017e se nebr\u00e1n\u00edm, p\u0159esto\u017ee v\u00edm, \u017ee Gordon bude \u0161\u00edlet, „taky u\u017e bys n\u011bco z toho zvl\u00e1dl ty, a mohl bys rovnou i koupit n\u011bco na sobotu.“
„Ok, beru zp\u011bt, \u017ee t\u011b miluju. U\u017e se mi v\u016fbec nel\u00edb\u00ed, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161.“
„Kdepak, to nem\u016f\u017ee\u0161 vz\u00edt zp\u011bt,“ vysm\u011bje se mi Tom a ukradne si polibek. Jenom\u017ee to u\u017e se zespoda ozve vol\u00e1n\u00ed od Gordona, jak jsem tu\u0161il, a tak se pomalu zase posad\u00edm.
„A v\u00ed\u0161, jakou povinnost m\u00e1\u0161 ty?“ zadr\u017e\u00ed mne za ruku.
„Jakoupak?“ opt\u00e1m se u\u017e p\u0159edem vesele.
„Nevolat mi d\u0159\u00edve, ne\u017e budu zcela vzh\u016fru, a u\u017e v\u016fbec mi nevolat, \u017ee chce\u0161 z focen\u00ed ut\u00e9ct dom\u016f.“
„Jasn\u011b,“ se sm\u00edchem mu v\u011bnuji je\u0161t\u011b jeden hlubok\u00fd polibek, a pak se u\u017e skute\u010dn\u011b postav\u00edm na nohy, „mus\u00edm j\u00edt.“<\/p>\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no, jen telefonuji, \u017ee u\u017e jsem v ateli\u00e9ru, tak douf\u00e1m, \u017ee t\u011b nijak p\u0159\u00edli\u0161 neru\u0161\u00edm,“ vyhrknu okam\u017eit\u011b, co se mi na druh\u00e9 stran\u011b telefonu ozve Patrick.
„Oh Bille, jasn\u011b \u017ee neru\u0161\u00ed\u0161, moje chyba, to j\u00e1 u\u017e tam m\u00e1m d\u00e1vno b\u00fdt.“
„\u0158\u00edkal jsi v p\u016fl dev\u00e1t\u00fd, je teprve n\u011bco po p\u016fl osm\u00fd, tak\u017ee naopak j\u00e1 tu stra\u0161\u00edm moc brzo.“
„Hned tam budu. Zat\u00edm si projdi ten lev\u00fd stojan. M\u011blo by tam b\u00fdt u\u017e p\u0159ipraveno v\u0161echno na dne\u0161ek.“
„Dob\u0159e,“ oto\u010d\u00edm se za lev\u00fdm stojanem a \u00fa\u017easem vydechnu, kdy\u017e si prohl\u00e9dnu v\u0161echno to oble\u010den\u00ed u\u017e jen na d\u00e1lku, „zat\u00edm.“<\/p>\n

„Jsem tu,“ zahl\u00e1s\u00e1 hlasit\u011b okam\u017eit\u011b Patrick, jen co vejde do dve\u0159\u00ed, a\u010dkoliv jasn\u011b vid\u00ed, \u017ee stoj\u00edm skoro p\u0159ed n\u00edm. Se zasm\u00e1n\u00edm si ho prohl\u00e9dnu. Mus\u00edm uznat, \u017ee dneska vypad\u00e1 nejen v dobr\u00e9 n\u00e1lad\u011b, ale hlavn\u011b hodn\u011b dob\u0159e. Tak\u017ee tady zase budu jedin\u00fd nerv\u00f3zn\u00ed.
„Hm, jsi to opravdu hodn\u011b brzo,“ uzn\u00e1 nakonec a rozesm\u011bje se, „u\u017e jsi sn\u00eddal?“
„No, popravd\u011b, necht\u011blo se mi dneska v\u016fbec vst\u00e1vat, tak\u017ee jsem to vzal na posledn\u00ed chv\u00edli a n\u011bjak jsem nem\u011bl \u010das ani na sn\u00eddani.“
„A proto jsem tady j\u00e1,“ pouk\u00e1\u017ee na velk\u00fd pap\u00edrov\u00fd pytel, a j\u00e1 mohu jen tu\u0161it, co v\u0161echno k j\u00eddlu se v tom schov\u00e1v\u00e1. „P\u0159ijel jsi autem?“
„P\u0159ivezl m\u011b nevlastn\u00ed otec, m\u011bl sem cestu.“
„M\u011bl jsem za to, \u017ee si \u0159\u00edkal, \u017ee \u017eije\u0161 s\u2026,“ luskne prsty a na chvilku p\u0159estane ve vynd\u00e1v\u00e1n\u00ed v\u011bc\u00ed z pytle, „pomoz mi,“ usm\u011bje se.
„S Tomem. Co\u017e je taky pravda, jen…,“ do\u0159ekl bych to, kdyby mne nep\u0159eru\u0161il.
„Omlouv\u00e1m se, jsem stra\u0161n\u011b zv\u011bdavej, co je mi po tom, \u017ee?“ u\u0161kl\u00edbne se, ale na to se zase j\u00e1 rozesm\u011bju, proto\u017ee se zatv\u00e1\u0159\u00ed hrozn\u011b vtipn\u011b. „Moje blb\u00e1 vlastnost.“<\/p>\n

„V pohod\u011b, nevad\u00ed mi to.“
„Tak se rad\u011bji nasn\u00edd\u00e1me, hm?“
„Beru.“
„U\u017e si proch\u00e1zel to oble\u010den\u00ed?“
„Je \u00fa\u017easn\u00fd.“
„A to jsi je\u0161t\u011b nevid\u011bl v\u0161echny ty detaily. Ten nejhez\u010d\u00ed detail v tom bude\u0161 samoz\u0159ejm\u011b ty, ale nenech\u00e1m t\u011b hladov\u00e9ho, jinak by ses tv\u00e1\u0159il utr\u00e1pen\u011b.“
„Neznerv\u00f3z\u0148uj mne u\u017e te\u010f, jo?“ pok\u00e1r\u00e1m ho s jemn\u00fdm rum\u011bncem ve tv\u00e1\u0159\u00edch za jeho lichotku a rad\u011bji ochutn\u00e1m cosi ze v\u0161ech t\u011bch dobr\u016ftek, co p\u0159inesl.
„To bych p\u0159ece nerad,“ s mrknut\u00edm mne jemn\u011b popl\u00e1c\u00e1 po stehn\u011b a j\u00e1 mu v\u011bnuji spokojen\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/p>\n

„M\u011bli bychom si d\u00e1t pauzu,“ zahl\u00e1s\u00e1 Patrick zpoza fotoapar\u00e1tu v p\u016fl jedn\u00e9, a j\u00e1 se tak spokojen\u011b nat\u00e1hnu na gau\u010d, na kter\u00e9m fot\u00edm.
„To beru.“
„Vypad\u00e1 to zat\u00edm skv\u011ble, ale te\u010f n\u00e1s \u010dek\u00e1 to nejhor\u0161\u00ed,“ usm\u011bje se Patrick, kdy\u017e u\u017e ke mn\u011b p\u0159ijde Katharina, aby odnesla v\u0161echny v\u011bci, kter\u00e9 mi doposud vytv\u00e1\u0159ely prost\u0159ed\u00ed kolem. Sice mi je trochu l\u00edto, kdy\u017e vezme i tu b\u00edlou elektrickou kytaru, ale nakonec, t\u0159eba mne \u010dek\u00e1 je\u0161t\u011b n\u011bco lep\u0161\u00edho.
„Sna\u017e\u00ed se t\u011b jen postra\u0161it,“ mrkne Katharina se zasm\u00e1n\u00edm a j\u00e1 jsem up\u0159\u00edmn\u011b r\u00e1d, \u017ee i p\u0159esto, \u017ee je tu dnes kolem dost lid\u00ed, nejsem tolik nerv\u00f3zn\u00ed. Posad\u00edm se a jemn\u011b vezmu sv\u00e9 vlasy mezi prsty, abych je trochu pro\u010desal.
„V\u00fdborn\u00fd,“ vezme Patrick m\u00edsto na gau\u010di vedle m\u011b a stejn\u011b tak jemn\u011b vezme mezi prsty p\u00e1r m\u00fdch vlas\u016f. „Tohle chce\u0161 v\u00e1\u017en\u011b d\u00e1t pry\u010d?“
„J\u00e1 je\u0161t\u011b nev\u00edm p\u0159esn\u011b, ale m\u011bl bych to ud\u011blat co nejd\u0159\u00edv, proto\u017ee jinak se k tomu nerozhoupu u\u017e nikdy.“ Patrick se ale usm\u011bje a se \u0161eptem se ke mn\u011b naklon\u00ed.
„A vlastn\u011b bych byl rad\u011bji.“ V\u011bnuji mu nerv\u00f3zn\u00ed \u00fasm\u011bv, kdy\u017e ke mn\u011b dolehne jeho parf\u00e9m a lehce p\u0159iv\u0159u o\u010di, kdy\u017e se mi do nich vpij\u00ed ty jeho.
„P\u016fjdu\u2026 se p\u0159evl\u00edknout,“ nazna\u010d\u00edm tri\u010dko a rychle se z gau\u010de odeberu do \u0161atny. Zat\u0159epu lehce hlavou, a kdybych na to m\u011bl s\u00edlu, asi bych si v\u011bnoval p\u00e1r facek. Pro\u010d se mi te\u010f, sakra, zrychlil dech?!<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam Do Loitsche stejn\u011b dojedeme a\u017e k ve\u010deru, proto\u017ee jsem si usmyslel, \u017ee alespo\u0148 p\u016fl dne z toho voln\u00e9ho hodl\u00e1m jen prole\u017eet a nic ned\u011blat. Mus\u00edm se usm\u00e1t, kdy\u017e jen co vejdu do zahrady, u\u017e na m\u011b d\u00fdchne pohodov\u00e1 atmosf\u00e9ra. Mal\u00e1<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[513],"tags":[],"class_list":["post-5852","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5852","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5852"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5852\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5852"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5852"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5852"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}