{"id":5857,"date":"2012-09-20T17:00:00","date_gmt":"2012-09-20T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5841"},"modified":"2012-09-20T17:00:00","modified_gmt":"2012-09-20T16:00:00","slug":"boys-don-t-cry-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/09\/20\/boys-don-t-cry-10\/","title":{"rendered":"Boys Don’t Cry 10."},"content":{"rendered":"
autor: Diana<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 se j\u00edt tedy sbalit?“ Zamuml\u00e1 mi Tom do vlas\u016f, p\u0159i\u010dem\u017e poc\u00edt\u00edm mal\u00fd n\u00e1val hork\u00e9ho vzduchu na poko\u017eku hlavy.<\/div>\n
„No, j\u00e1 tu vlastn\u011b moc v\u011bc\u00ed ani nem\u00e1m, proto\u017ee jsou v\u0161echny… J\u00e1 vlastn\u011b ani nev\u00edm kde. Pravd\u011bpodobn\u011b je\u0161t\u011b v Americe. Tady toho m\u00e1m jen skute\u010dn\u011b mali\u010dko.“<\/div>\n
„Tak fajn, tak\u017ee bude\u0161 rychle, \u017ee ano?“<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ pohlad\u00edm ho po z\u00e1dech a pol\u00edb\u00edm ho jemn\u011b na krk. Ne, d\u00e1m mu je\u0161t\u011b jeden polibek. A je\u0161t\u011b jeden, a je\u0161t\u011b jeden…<\/p>\n

<\/div>\n

** O m\u011bs\u00edc pozd\u011bji **<\/div>\n
\n

„Tak fajn, ale jdu s\u00e1m. Jen to mi dovol, pros\u00edm,“ po\u017e\u00e1d\u00e1m Toma, ud\u011bl\u00e1m na n\u011bj ps\u00ed o\u010di. Dost m\u011b pot\u011b\u0161\u00ed, kdy\u017e souhlasn\u011b p\u0159ik\u00fdvne. Za ten m\u011bs\u00edc se toho dost zm\u011bnilo. Moje zvracen\u00ed narostlo na p\u011btkr\u00e1t za den. Situace, kdy jsem prost\u011b ztratil dech a myslel si, \u017ee je to posledn\u00ed, co p\u0159e\u017eiju, se st\u00e1valy st\u00e1le \u010dast\u011bji. N\u011bkolikr\u00e1t jsem t\u00e9m\u011b\u0159 um\u0159el, kdyby mi Tom nezachr\u00e1nil \u017eivot. Okam\u017eit\u011b, jak jsme se p\u0159est\u011bhovali do Tokia a koupili si mal\u00fd nen\u00e1padn\u00fd byte\u010dek jen pro n\u00e1s dva, a trochu se zabydleli, m\u011b Tom n\u00e1sil\u00edm poslal k l\u00e9ka\u0159i. A tak ub\u011bhl t\u00fdden a j\u00e1 tu te\u010f stoj\u00edm v \u010dek\u00e1rn\u011b, vy\u010dk\u00e1v\u00e1m zavol\u00e1n\u00ed doktora, aby m\u011b informoval o v\u00fdsledc\u00edch, kter\u00fdch se dost boj\u00edm. Takov\u00e9 chov\u00e1n\u00ed nen\u00ed norm\u00e1ln\u00ed u nikoho a velmi siln\u011b pochybuji, \u017ee by to nic nebylo.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Pane Kaulitzi, poj\u010fte,“ ozn\u00e1m\u00ed mi blond sest\u0159i\u010dka a po\u010dk\u00e1, dokud nevstoup\u00edm do ordinace.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den,“ slu\u0161n\u011b pozdrav\u00edm, okam\u017eit\u011b doktorovi pod\u00e1m ruku.<\/div>\n
„Dobr\u00fd, dobr\u00fd,“ zamra\u010d\u00ed sv\u00e9 pro\u0161ediv\u011bl\u00e9 obo\u010d\u00ed, jednoduch\u00fdm gestem ruky mi nazna\u010d\u00ed, abych si sedl na \u017eidli p\u0159ed jeho stolem.<\/div>\n
„Tak\u017ee, vy jste si p\u0159i\u0161li pro v\u00fdsledky, \u017ee?“ Trochu si poprav\u00ed br\u00fdle obd\u00e9ln\u00edkov\u00e9ho tvaru, j\u00e1 jen p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
V celkem slu\u0161n\u00e9 hromad\u011b pap\u00edr\u016f o diagn\u00f3z\u00e1ch ostatn\u00edch pacient\u016f za\u010dne hledat ty moje. \u010c\u00edm d\u00e9le mu to trv\u00e1, t\u00edm v\u00edce zu\u017euje sv\u00e9 u\u017e tak dost \u0161ikm\u00e9 o\u010di, a t\u00edm v\u00edce m\u011b po\u017e\u00edr\u00e1 nervozita.<\/div>\n
Jsem velmi r\u00e1d, \u017ee tu skoro \u0161edes\u00e1t procent obyvatel ovl\u00e1d\u00e1 angli\u010dtinu, jinak bychom tu byli asi ztracen\u00ed. A o Tomovi ani nemluv\u00edm. Japon\u0161tinu jsem se sice u\u010dit za\u010dal, ale krom\u011b nad\u00e1vek a pozdravu je\u0161t\u011b neum\u00edm skoro nic. Proto rad\u011bji s\u00e1z\u00edm na sv\u011btov\u00fd jazyk.<\/p>\n

„No, tak\u017ee tady to m\u00e1me,“ prohl\u00ed\u017e\u00ed si m\u016fj z\u00e1pis s dost d\u016fle\u017eit\u00fdm v\u00fdrazem, zni\u010dehonic se mu v\u0161ak jeho uvoln\u011bn\u00e9 rty p\u0159etvaruj\u00ed na napjat\u00e9, z\u00fa\u017een\u00e9 do jedn\u00e9 tenk\u00e9 linie. A to ve mn\u011b samoz\u0159ejm\u011b hrkne. Co, co se stalo?<\/div>\n

„J\u00e1… Je mi to moc l\u00edto. Opravdu m\u011b to mrz\u00ed,“ pod\u00edv\u00e1 se mi p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed, v t\u00e9 chv\u00edli mi je jasn\u00e9, \u017ee tohle dob\u0159e opravdu nem\u016f\u017ee dopadnout.<\/div>\n
„Co mi je?“ T\u00e9m\u011b\u0159 m\u016fj hlas za\u010dne protestovat, nechce mi dovolit zeptat se ho na to. V krku se mi ud\u011bl\u00e1 obrovsk\u00fd knedl\u00edk, kter\u00fd mi br\u00e1n\u00ed v polyk\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„M\u00e1m \u0161patn\u00e9 zpr\u00e1vy. Dokonce moc \u0161patn\u00e9. Vy…“ chvilku se odml\u010d\u00ed, m\u016fj \u017ealudek se st\u00e1hl a\u017e do bolestiv\u00e9 k\u0159e\u010de.<\/div>\n
„…Vy m\u00e1te AIDS,“ v t\u00e9to chv\u00edli se mi srdce zastav\u00ed na nesnesiteln\u011b dlouhou dobu. Vyjeven\u011b, s lesknouc\u00edma se o\u010dima pozoruji doktorova \u00fasta, pohybuj\u00ed se tak pomalu, jako by d\u00e1vala prostor ka\u017ed\u00e9mu p\u00edsmenu zabodnout se mi hluboko do du\u0161e a zranit ji. Zab\u00edt ji. Ne, to nen\u00ed mo\u017en\u00e9. Nem\u016f\u017eu m\u00edt p\u0159ece AIDS! To nejde! V\u017edy\u0165 p\u0159ece… Panebo\u017ee, j\u00e1 skute\u010dn\u011b um\u00edr\u00e1m. Jak se to mohlo st\u00e1t? Mus\u00ed to b\u00fdt jen sen. Pros\u00edm, a\u0165 je to jen velmi o\u0161kliv\u00fd sen a j\u00e1 se nyn\u00ed probud\u00edm n\u011bkde v Tomov\u011b n\u00e1ru\u010d\u00ed, v ni\u010dem a nik\u00fdm neru\u0161en\u00e9m \u017eivot\u011b. Pros\u00edm…<\/p>\n

„Kolik mi je\u0161t\u011b zb\u00fdv\u00e1 \u010dasu?“ \u0158eknu p\u0159idu\u0161en\u00fdm t\u00f3nem, knedl\u00edk v hrdle se je\u0161t\u011b zv\u011bt\u0161il. Te\u010f u\u017e ani nedok\u00e1\u017eu ze sebe nic vydat. St\u00e1le se mi to zd\u00e1 nemo\u017en\u00e9, stra\u0161n\u00e9. Uv\u011bdomuji si v\u016fbec, \u017ee \u200b\u200bse jedinou v\u011btou skon\u010dil m\u016fj \u017eivot? \u017de je prost\u011b v\u0161emu konec?<\/div>\n

„Nemoc je u\u017e v posledn\u00edm st\u00e1diu, tak\u017ee tak… Maxim\u00e1ln\u011b dva t\u00fddny. Opravdu mi to je moc l\u00edto,“ dva t\u00fddny. U\u017e jen tak m\u00e1lo a nejhor\u0161\u00ed je, \u017ee… Tom. Nejhor\u0161\u00ed na tom je Tom. Jak mu to \u0159eknu? Jak p\u0159e\u017eiju, \u017ee se ho nemohu ani dotknout, jak… Jak mu…<\/div>\n
„Mohu v\u00e1s o n\u011bco poprosit?“ Poda\u0159\u00ed se mi p\u0159i\u0161krcen\u011b \u0159\u00edct.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b.“<\/div>\n
„Pros\u00edm, pokud by se ptal, ne\u0159\u00edkejte o tom nic tomu chlapci, co se mnou p\u0159i\u0161el. Pros\u00edm,“ jsem definitivn\u011b rozhodnut. Tom se nesm\u00ed nic dozv\u011bd\u011bt, nikdy nebude m\u00edt ani tu\u0161en\u00ed, co se mnou m\u016f\u017ee b\u00fdt. Nezaslou\u017e\u00ed si to.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b budu diskr\u00e9tn\u00ed,“ p\u0159ik\u00fdvne. Mn\u011b nyn\u00ed nezb\u00fdv\u00e1, ne\u017e vr\u00e1tit se dom\u016f a… A um\u00edrat n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed dva t\u00fddny.<\/p>\n

U\u017e nem\u00e1m s\u00edlu ani doktora pozdravit, ani nic. Jednodu\u0161e v\u0161echnu n\u00e1mahu d\u00e1v\u00e1m sv\u00fdm slz\u00e1m. Mus\u00edm je zadr\u017eet, nem\u016f\u017ee b\u00fdt na mn\u011b nic zn\u00e1t.<\/div>\n

Vyjdu z ordinace, Tom okam\u017eit\u011b p\u0159ib\u011bhne za mnou.<\/div>\n
„No co?“ Vyhrkne na m\u011b ot\u00e1zku, zv\u011bdavost\u00ed je cel\u00fd bez sebe.<\/div>\n
„Nic, zlato, pr\u00fd je to jen chvilkov\u00e9. P\u0159ejde m\u011b to, uvid\u00ed\u0161,“ hran\u011b se usm\u011bju, popravd\u011b m\u011b tento \u00fasm\u011bv st\u00e1l v\u00edce sil, ne\u017e zadr\u017eet slzy. Jak moc to bol\u00ed. Jak stra\u0161n\u011b moc!<\/div>\n
„Oh, to jsem stra\u0161n\u011b r\u00e1d. Snad to bude co nejrychleji,“ l\u00edb\u00e1 m\u011b na vlasy. Spokojen\u011b se mnou proplete prsty a kr\u00e1\u010d\u00edme spole\u010dn\u011b k autu.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

„Billi?“ Pohlad\u00ed m\u011b Tom po z\u00e1dech a d\u00e1 mi na n\u011b jemnou pusu.<\/p><\/div>\n

„Hm?“<\/div>\n
„Sp\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Ne. P\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm,“ alespo\u0148 o tomhle mu nebudu lh\u00e1t. Opravdu p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm o tom, jak to cel\u00e9 ud\u011bl\u00e1m. \u017d\u00e1dn\u00fd bezbolestn\u00fd zp\u016fsob m\u011b nenapad\u00e1. A jsem si jist\u00fd, \u017ee s t\u00edm, co se chyst\u00e1m ud\u011blat, zem\u0159u minim\u00e1ln\u011b o t\u00fdden d\u0159\u00edve.<\/div>\n
„O \u010dem?“<\/div>\n
„To je jedno… Co jsi cht\u011bl?“ Jsem k n\u011bmu po\u0159\u00e1d z\u00e1dy a ot\u00e1\u010det se nehodl\u00e1m. Na tv\u00e1\u0159i m\u00e1m zaschl\u00e9 cesti\u010dky, po kter\u00fdch se je\u0161t\u011b p\u0159ed chvilkou \u0159inuly slan\u00e9 kapky, a p\u0159esto\u017ee je tma, nehodl\u00e1m riskovat, \u017ee si toho Tom v\u0161imne. I za cenu chladnosti z m\u00e9 strany.<\/p>\n

„J\u00e1 jen, \u017ee… je\u0161t\u011b jsme n\u00e1\u0161 byt ani po\u0159\u00e1dn\u011b nepok\u0159tili,“ zase se jeho rty zatoulaj\u00ed na moje rameno v n\u011b\u017en\u00e9m dotyku.<\/div>\n

„Tome, promi\u0148, j\u00e1… Nem\u00e1m na to chu\u0165, jsem velmi unaven\u00fd. Mo\u017en\u00e1… jindy,“ posledn\u00ed slovo jen spolkne. V\u00edm, \u017ee u\u017e nikdy jindy nebude. Nov\u011b se jedna zbloudil\u00e1 kapka skut\u00e1l\u00ed po m\u00e9 tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Tak fajn, jak chce\u0161. Dobrou noc, l\u00e1sko, sladce se vyspi,“ tak stra\u0161n\u011b m\u011b mrz\u00ed, \u017ee v jeho hlase c\u00edt\u00edm zklam\u00e1n\u00ed. Ani si neum\u00ed p\u0159edstavit, jak r\u00e1d bych se mu oddal, kdybych mohl. Ale jeho \u017eivot mi je a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 drah\u00fd na to, abych to ud\u011blal. Nikdy.<\/div>\n
„I ty. A Tome? „<\/div>\n
„Ano?“<\/div>\n
„Miluji t\u011b z cel\u00e9ho srdce. A nav\u017edy budu, a\u0165 se stane cokoliv,“ sice jsem si jist\u00fd, \u017ee obsah t\u011bchto slov mu p\u0159ijde mo\u017en\u00e1 trochu divn\u00fd, ale m\u00e1m siln\u00e9 nutk\u00e1n\u00ed \u0159\u00edct mu to. Chci, aby to v\u011bd\u011bl. Pot\u0159ebuji to.<\/div>\n
„I j\u00e1 tebe,“ trochu unaven\u011b mi odpov\u00ed, v\u00edce se zachuml\u00e1 do pe\u0159in.<\/p>\n

Celou noc jsem probd\u011bl, d\u00edval jsem se na Toma, jak sp\u00ed. Fascinovala m\u011b jeho tv\u00e1\u0159, pot\u0159eboval jsem si ji zmapovat centimetr po centimetru. Nechci na ni po smrti zapomenout. Ale ta l\u00e1ska, mi ho bude v\u017edy p\u0159ipom\u00ednat. Toma, m\u00e9ho milovan\u00e9ho Toma.<\/p>\n

<\/div>\n

–<\/div>\n
\n

„Bille? Co si d\u00e1\u0161 k sn\u00eddani?“ Usly\u0161\u00edm z kuchyn\u011b, kam se hned val\u00edm i j\u00e1. Nem\u00e1m na nic chu\u0165, ale chci tu b\u00fdt s n\u00edm, naj\u00edst se s n\u00edm. Vyu\u017e\u00edt ka\u017edou sebemen\u0161\u00ed chvili\u010dku, kdy s n\u00edm m\u016f\u017eu b\u00fdt.<\/p><\/div>\n

„To je jedno,“ sednu si za st\u016fl, Tom okam\u017eit\u011b p\u0159ede m\u011b polo\u017e\u00ed tal\u00ed\u0159 se sendvi\u010di. Nejrad\u011bji bych mu je vr\u00e1til, ale neud\u011bl\u00e1m to. M\u00edsto toho se do nich s hranou chut\u00ed zakousnu.<\/div>\n
„Mmm, je to v\u00fdborn\u00e9!“ Usm\u011bju se, ale up\u0159\u00edmn\u011b. Miluji tu jeho pozornost, jak si d\u00e1v\u00e1 z\u00e1le\u017eet na v\u0161em, co pro m\u011b d\u011bl\u00e1. Kdybych se j\u00ed tak nemusel vzd\u00e1t. Kdyby…<\/div>\n
„D\u00edki, p\u0159ece mistr \u0161\u00e9fkucha\u0159,“ zasm\u011bje se a j\u00ed d\u00e1l. Stejn\u011b jako j\u00e1. Chci to m\u00edt u\u017e za sebou, ka\u017ed\u00e9 sousto m\u011b sp\u00ed\u0161e su\u017euje, ne\u017e syt\u00ed.<\/div>\n
„Jsi perfektn\u00ed,“ mrknu a doj\u00edm posledn\u00ed sousto.<\/div>\n
„Ano, j\u00e1 v\u00edm,“ ud\u011bl\u00e1 p\u0159esn\u011b to co j\u00e1 a ze stolu uklid\u00ed.<\/p>\n

Opravdu se c\u00edt\u00edm obletovan\u00fd v\u00edc, ne\u017e bych cht\u011bl. I j\u00e1 bych r\u00e1d n\u011bco pro Toma d\u011blal, ale moje psychika je na bodu mrazu a na nic se nem\u016f\u017eu soust\u0159edit. Mo\u017en\u00e1 u\u017e jen dva t\u00fddny a tak\u00e9 mo\u017en\u00e1 m\u00e9n\u011b se budu tr\u00e1pit t\u00edmhle. Ale m\u00e1 to i svou jedinou v\u00fdhodu. Potom se u\u017e nebudu tr\u00e1pit ni\u010d\u00edm.<\/p>\n

„Co kdybychom si dnes ud\u011blali jen n\u00e1\u0161 den?“ A\u017e rozpustil\u00e9 jisk\u0159i\u010dky mu poskakuj\u00ed v jeho \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00edch, ve kter\u00fdch se tak r\u00e1d ut\u00e1p\u00edm. P\u00edchne m\u011b u srdce, kdy\u017e mus\u00edm \u0159\u00edci:<\/div>\n

„Ne,“ ale co jin\u00e9ho mi zb\u00fdv\u00e1? P\u0159ece ho nezabiju kv\u016fli sv\u00e9 touze.<\/div>\n
„Co? Pro\u010d ne? St\u00e1le ti je je\u0161t\u011b \u0161patn\u011b, \u017ee?“ Chyt\u00ed m\u011b za ruku, v jeho o\u010d\u00edch je tolik pochopen\u00ed. Kdyby tak v\u011bd\u011bl, jak moc to bol\u00ed, kdy\u017e ho odm\u00edt\u00e1m. Ale nikdy nechci, aby to za\u017eil. Tolik bolesti? To si ji rad\u011bji vezmu na sebe dvakr\u00e1t, i v\u00edce, kolik jen bude pot\u0159eba pro jeho spokojen\u00fd zbytek \u017eivota.<\/div>\n
„Ano. Nech\u00e1me si to na potom, bude to lep\u0161\u00ed, uvid\u00ed\u0161,“ Tom se nat\u00e1hl pro polibek, ale j\u00e1 hlavu reflexn\u011b zakr\u00fdv\u00e1m. Po tomhle se na n\u011bj nedok\u00e1\u017eu pod\u00edvat, asi bych se rozplakal. A polibek nep\u0159ich\u00e1z\u00ed v \u00favahu. Jednak nev\u00edm, co mu to m\u016f\u017ee zp\u016fsobit, a jednak nechci, aby si d\u011blal nad\u011bje.<\/p>\n

autor: Diana<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Diana „M\u016f\u017ee\u0161 se j\u00edt tedy sbalit?“ Zamuml\u00e1 mi Tom do vlas\u016f, p\u0159i\u010dem\u017e poc\u00edt\u00edm mal\u00fd n\u00e1val hork\u00e9ho vzduchu na poko\u017eku hlavy. „No, j\u00e1 tu vlastn\u011b moc v\u011bc\u00ed ani nem\u00e1m, proto\u017ee jsou v\u0161echny… J\u00e1 vlastn\u011b ani nev\u00edm kde. Pravd\u011bpodobn\u011b je\u0161t\u011b v Americe. Tady<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[515],"tags":[],"class_list":["post-5857","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-boys-don-t-cry"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5857","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5857"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5857\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5857"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5857"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5857"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}