{"id":5875,"date":"2012-09-17T14:00:00","date_gmt":"2012-09-17T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5859"},"modified":"2012-09-17T14:00:00","modified_gmt":"2012-09-17T13:00:00","slug":"odplata-v-nemocnici-42-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/09\/17\/odplata-v-nemocnici-42-konec\/","title":{"rendered":"Odplata v nemocnici 42. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: KaKiNkAaA ^_^<\/p>\n

<\/strong> Tomovi, kdy\u017e se mu dostalo t\u00e9 noviny, radostn\u00e9 zpr\u00e1vy, co se t\u00fd\u010de Billa, se na jeho rtech po tak dlouh\u00e9 dob\u011b vykouzlil \u00fasm\u011bv. Tak r\u00e1d se tohle dov\u00eddal, \u017ee sm\u00ed j\u00edt za n\u00edm a znovu ho vid\u011bt, ani\u017e by ho n\u011bkdo p\u0159edem vyhodil. Z\u00e1rove\u0148 byl z toho lehce nerv\u00f3zn\u00ed.<\/div>\n

B\u00e1l se, \u017ee Billa jeho p\u0159\u00edtomnost v\u00edc rozhod\u00ed, ne\u017e mu pom\u016f\u017ee\u2026 ale to by ho p\u0159eci s\u00e1m on nezval k tomu, aby se vid\u011bli. Cht\u011bl to tak s\u00e1m Bill, jak mu bylo \u0159e\u010deno. Snad pr\u00e1v\u011b to bylo dobr\u00e9 znamen\u00ed, \u017ee se nemus\u00ed tolik b\u00e1t.<\/p>\n

Kdyby z\u00e1le\u017eelo pouze na n\u011bm, ne\u010dekal by ani vte\u0159inu a do nemocnice by se p\u0159i\u0159\u00edtil jako hurik\u00e1n. Ale neud\u011blal to. Cht\u011bl Billa vid\u011bt, ale taky mu cht\u011bl d\u00e1t dostatek \u010dasu, abych se p\u0159ipravil na jeho n\u00e1v\u0161t\u011bvu. Ano, \u010dasu dote\u010f m\u011bl f\u016fru, ale nikdy se tu je\u0161t\u011b nenaskytlo tohle, t\u00edm se v\u0161e m\u011bn\u00ed a Tom cht\u011bl z\u016fstat nad\u00e1le opatrn\u00fd. Proto dal jen nazp\u00e1tek v\u011bd\u011bt, \u017ee odpoledne doraz\u00ed. P\u0159eci jen, bylo pouh\u00e9 r\u00e1no a s\u00e1m si musel vy\u0159\u00eddit je\u0161t\u011b spoustu v\u011bc\u00ed. My\u0161lenkami v\u0161ak byl neust\u00e1le u sv\u00e9ho bratra a t\u00e9 skv\u011bl\u00e9 noviny. Hodn\u011b to pro Toma znamenalo. Mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b nebyl u Billa, ale u\u017e jen tohle vid\u011bl jako novou p\u0159\u00edle\u017eitost a chystal se j\u00ed chopit a nepustit. S\u00e1m si sl\u00edbil, \u017ee se stejn\u00e9 chyby u\u017e nikdy nedopust\u00ed. Nyn\u00ed bude bratr\u016fv str\u00e1\u017en\u00fd and\u011bl.<\/p>\n

Av\u0161ak hodiny plynuly rychle a brzy ji\u017e bylo odpoledne. A jak Tom sl\u00edbil, v tu dobu m\u011bl ji\u017e b\u00fdt na jin\u00e9m m\u00edst\u011b. Cestou je\u0161t\u011b koupil Billovi obl\u00edben\u00e9 bonb\u00f3ny, aby mu ud\u011blal v\u011bt\u0161\u00ed radost a ne\u0161el s pr\u00e1zdnou. Uva\u017eoval je\u0161t\u011b nad kv\u011btinami, ale necht\u011bl to p\u0159eh\u00e1n\u011bt, aby to nevypadalo n\u00e1hodou um\u011ble, proto v\u00edc ne\u017e bonboni\u00e9ru nebral, a pak u\u017e jel sv\u00fdm autem za Billem. Auto zaparkoval na voln\u00e9m m\u00edst\u011b na parkovi\u0161ti a u v\u00fdchodu se sest\u0159i\u010dce nahl\u00e1sil, za k\u00fdm jde. V\u0161ichni ho zde ale u\u017e moc dob\u0159e znali, dokonce i pan\u00ed ukl\u00edze\u010dka. Chodil sem i d\u0159\u00edv, a\u010d v\u017edy bez \u00fasp\u011bchu. Dnes to bylo ale jin\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Bill se ale nenach\u00e1zel v pokoji, jak by si Tom myslel. Odpoledne tr\u00e1vil spolu s ostatn\u00edmi pacienty tady v zahrad\u011b za domem. Po\u010das\u00ed bylo hezk\u00e9, \u0161koda b\u00fdt zav\u0159en\u00fd na pokoji mezi \u010dty\u0159mi zdmi. Proto i Tom byl vysl\u00e1n dozadu, cestou se rozhl\u00ed\u017eel kolem sebe, zda Billa ji\u017e n\u00e1hodou nezahl\u00e9dne. Ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm krokem bl\u00ed\u017e zahrad\u011b byl v\u0161ak v\u00edc a v\u00edc nerv\u00f3zn\u00ed. Hrdlo se mu zu\u017eovalo, jako by ani mluvit nedok\u00e1zal. Dokonce se mu potily i dlan\u011b, v nich\u017e nesl bonb\u00f3ny pro bratra.<\/p>\n

Pomalu do\u0161el a\u017e ven, kdy\u017e n\u00e1hle zahl\u00e9dl sed\u011bt bratra osamocen\u00e9ho kousek d\u00e1l na lavi\u010dce. N\u011bco si nejsp\u00ed\u0161e kreslil, jeliko\u017e v ruce m\u011bl pap\u00edr a byl zahled\u011bn\u00fd do n\u011bj. Jeho drobn\u00e1 ruka se pohybovala, n\u011bco zv\u00fdraz\u0148oval. Tom se pro sebe jen lehce usm\u00e1l. P\u0159i pohledu na n\u011bj se mu vybavila star\u00e1 l\u00e9ta, je\u0161t\u011b kdy\u017e byli oba mal\u00ed. Bill neust\u00e1le kreslil a m\u011bl tu\u017eku v ruce, bavilo ho to. A Tom mu jeho obr\u00e1zky ni\u010dil a v\u017edy tak mlad\u0161\u00edho br\u00e1\u0161ku rozplakal. Byli je\u0161t\u011b mal\u00e9 d\u011bti, co ni\u010demu nerozum\u011bly. Te\u010f u\u017e jsou o p\u00e1r let star\u0161\u00ed, \u017e\u00e1dn\u00fd obr\u00e1zek nebude proto roztr\u017een. Tom chce vid\u011bt \u00fasm\u011bv, nikoli slzy.
Zhluboka se proto nadechl a roze\u0161el se pomalu bl\u00ed\u017e k Billovi, ten jeho p\u0159\u00edtomnost u\u017e v\u0161ak sta\u010dil zaregistrovat a s\u00e1m byl z toho tro\u0161ku nesv\u016fj. Ani jeden se nenach\u00e1zel v jednoduch\u00e9 situaci, atmosf\u00e9ra byla mezi nimi tak hust\u00e1, \u017ee by se dala i no\u017eem kr\u00e1jet.<\/p>\n

„Ehm, ahoj\u2026,“ odka\u0161lal si ti\u0161e Tom, kdy\u017e p\u0159istoupil a\u017e k lavi\u010dce, kde jeho br\u00e1\u0161ka sed\u011bl. Byl tam s\u00e1m. A\u017e v povzd\u00e1l\u00ed se nach\u00e1zel n\u011bjak\u00fd o\u0161et\u0159ovatel a tak dohl\u00ed\u017eel na ostatn\u00ed pacienty tady. Nemohla b\u00fdt v\u0161echna pozornost p\u0159iv\u00e1d\u011bn\u00e1 k Billovi, to ne\u0161lo.<\/div>\n

P\u0159estal kreslit, kdy\u017e sly\u0161el jeho hlas, hlas sv\u00e9ho star\u0161\u00edho bratra. M\u00e1lem mu tu\u017eka na zem upadla tou nervozitou, av\u0161ak pohled k n\u011bmu st\u00e1le nezvedal.
„Ahoj,“ zamumlal si sp\u00ed\u0161e ti\u0161e pod nosem. Sotva to mohl Tom sly\u0161et, ale sly\u0161el. V\u011bd\u011bl, \u017ee to nebude jednoduch\u00e9 a Bill mu asi kolem krku sk\u00e1kat nebude. \u010cekal tuhle jeho reakci, i kdy\u017e si ho s\u00e1m \u017e\u00e1dal, aby p\u0159i\u0161el.<\/div>\n
Tom si k n\u011bmu opatrn\u011b p\u0159isedl na lavi\u010dku, st\u00e1le tak, aby mezi nimi byla mezera a on ho nevystra\u0161il. Opatrnost zde byla nutn\u00e1. Pousm\u00e1l se ale, kdy\u017e zahl\u00e9dl kus pap\u00edru, do kter\u00e9ho Bill kreslil. V\u017edy m\u011bl v malov\u00e1n\u00ed talent, a\u010d toho na jistou dobu nechal.<\/p>\n

„Co to kresl\u00ed\u0161?“ zeptal se Tom, jeliko\u017e v obr\u00e1zku vid\u011bl dva chlapce dr\u017e\u00edc\u00ed se za ruce. Vypadalo to jako oni dva. Jen se necht\u011bl pt\u00e1t zp\u0159\u00edma. A na n\u00e1ladu se ani neptal. Jak se asi \u010dlov\u011bk m\u016f\u017ee m\u00edt, kdy\u017e je zav\u0159en\u00fd v psychiatrick\u00e9 l\u00e9\u010debn\u011b? Fajn nejsp\u00ed\u0161e ne.<\/div>\n

„To\u2026 jsou to dva brat\u0159i,“ za\u0161eptal ti\u0161e Bill a poprv\u00e9, a\u010d jen na kr\u00e1tkou chv\u00edli, zvedl o\u010di k Tomovi a pohl\u00e9dl mu do tv\u00e1\u0159e. Jen\u017ee jen co uvid\u011bl jeho o\u010di, rychle hlavu sklopil zp\u00e1tky do pap\u00edru. Nebyl si jist\u00fd, co v jeho o\u010d\u00edch vid\u011bl. Zda to byla zlost jako tenkr\u00e1t\u2026 nebo n\u011bco jin\u00e9ho. Byl pro n\u011bj hodn\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit tady s n\u00edm sed\u011bt.<\/div>\n
„A jsou to dvoj\u010data, jako my dva\u2026?“ st\u00e1le chodil Tom s oklikou s ot\u00e1zkami. S\u00e1m doktor mu do telefonu \u0159\u00edkal, ne\u017e sem \u0161el, aby na Billa netla\u010dil a byl opatrn\u00fd. A\u010d by to ud\u011blal i bez jeho rady, a tak se toho taky dr\u017eel. Pokl\u00e1dal jen ot\u00e1zky.<\/div>\n
Bill jen nepatrn\u011b p\u0159ik\u00fdvl hlavou k souhlasu, nemluvil. Sna\u017eil se z\u016fstat klidn\u00fd a nepanika\u0159it. Ale nebylo to tak stra\u0161n\u011b, jak si myslel. B\u00e1l se, \u017ee hned ute\u010de, jen co ho spat\u0159\u00ed. A st\u00e1le tady sed\u00ed. Bod pro Toma.<\/p>\n

„A kde to jsou?“ d\u00e1l opatrn\u011b volil slova. U\u017e tak c\u00edtil, \u017ee Bill je hodn\u011b nerv\u00f3zn\u00ed a on mu to sem p\u0159i\u0161el zp\u0159\u00edjemnit, ne zhor\u0161it. Nedok\u00e1zal v\u0161ak odhadnout, jak si prozat\u00edm vede.<\/div>\n

„U\u2026 u jezera, ale m\u00e1 strach, \u017ee upadne a spadne do vody. Neum\u00ed plavat, utop\u00ed se,“ lehce se Bill rozmluv\u00ed, ale Tom tro\u0161ku nech\u00e1pe, o \u010dem to jeho bratr mluv\u00ed. Na obr\u00e1zku \u017e\u00e1dn\u00e9 jezero zn\u00e1zorn\u011bno nen\u00ed. Kdy\u017e pochop\u00ed, \u017ee nejsp\u00ed\u0161e mluv\u00ed s\u00e1m o sob\u011b. A boj\u00ed se, \u017ee mu bude znovu ubl\u00ed\u017eeno. Tom jen zt\u011b\u017eka vydechl a opatrn\u011b chytil Billa za ruku. Hned ji ale st\u00e1hl, kdy\u017e vid\u011bl, jak Bill ucuknul. Mus\u00ed p\u0159ibrzdit, doteky je\u0161t\u011b povolen\u00e9 nejsp\u00ed\u0161e nejsou.<\/div>\n
„Billy, nemus\u00ed\u0161 se b\u00e1t\u2026 nechci, aby ses b\u00e1l. Nic se nestane, znovu u\u017e neupadne, slibuju\u2026“ za\u0161eptal ti\u0161e star\u0161\u00ed z bratr\u016f. Sna\u017eil se mluvit klidn\u011b a ti\u0161e, ale bolel ho pohled na Billa. Byl vystra\u0161en\u00fd a \u00fapln\u011b jin\u00fd, ne\u017e jak\u00e9ho ho d\u0159\u00edv znal. Tohle mu ud\u011blal ale on s\u00e1m, zm\u011bnil ho v toho vystra\u0161en\u00e9ho chlapce pln\u00e9ho ned\u016fv\u011bry. „Bude to v po\u0159\u00e1dku, zas bude dob\u0159e\u2026“ necht\u011bl Billa rozhodit, aby mu utekl. Dostal takovou \u0161anci tady b\u00fdt, cht\u011bl ji tedy vyu\u017e\u00edt.<\/div>\n
„Jak se m\u00e1\u0161 ty?“ n\u00e1hle p\u0159evr\u00e1t\u00ed Bill \u00fapln\u011b t\u00e9ma sm\u011brem k Tomovi, kter\u00e9mu se snad i ulevilo a zlehka se pousm\u00e1l. P\u0159ipadalo mu, \u017ee z t\u011bch dvou on je tu v\u00edc nerv\u00f3zn\u00ed.<\/div>\n
„Sna\u017e\u00edm se, ale jinak se m\u00e1m docela dob\u0159e\u2026 d\u011bkuji za opt\u00e1n\u00ed.“ Nemohl p\u0159eci \u0159\u00edct \u00faplnou pravdu, \u017ee denn\u011b mysl\u00ed na n\u011bj a vy\u010d\u00edt\u00e1 si sv\u00e9 chyby. B\u016fhv\u00ed, co by to s Billem ud\u011blalo, tahle p\u0159\u00edm\u00e1 odpov\u011b\u010f.<\/p>\n

Chlapci si dost pov\u00eddali. Bill se postupn\u011b rozmluvil a dok\u00e1zal l\u00e9pe s Tomem mluvit, a\u010d na jedni\u010dku to st\u00e1le nebylo. Pohled\u016fm se st\u00e1le vyh\u00fdbal. Ale dokonce s\u00e1m Bill se v jejich rozhovoru usm\u00e1l, ne-li p\u0159\u00edmo zasm\u00e1l. U\u017e ani nev\u011bd\u011bli \u010demu, ale bylo jim hezky. Tom dokonce vid\u011bl i zbytek kreseb, kter\u00e9 jeho bratr nakreslil. V mnoh\u00fdch byli op\u011bt zn\u00e1zorn\u011bni oni dva, a\u010d v jin\u00e9 situaci. N\u011bkter\u00e9 si byly dost podobn\u00e9, dr\u017eeli se za ruce. Alespo\u0148 na pap\u00ed\u0159e. Cel\u00e9 odpoledne str\u00e1vili spolu, a\u0165 u\u017e na zahrad\u011b, nebo u Billa na pokoji. Mluvili o v\u011bcech, kter\u00e9 ani ned\u00e1valy smysl. Tom byl hlavn\u011b r\u00e1d, \u017ee nebyl vyhozen a Bill se tro\u0161ku v\u00edce uvolnil v jeho p\u0159\u00edtomnosti. Znovu se c\u00edtil, jako by tenhle \u017eivot m\u011bl p\u0159eci jen n\u011bjak\u00fd smysl.<\/div>\n

„Billy, u\u017e budu muset j\u00edt. M\u00e1te ve\u010de\u0159i a u\u017e je taky docela pozd\u011b, byl jsem tu dlouho.“ Omluvn\u011b se na Billa Tom pod\u00edval. Necht\u011bl odch\u00e1zet, kdyby z\u00e1le\u017eelo na n\u011bm\u2026 z\u016fstane i p\u0159es noc, jen aby byl v bl\u00edzkosti sv\u00e9ho bratra. Av\u0161ak to nemohl, to v\u011bd\u011bl. \u010ceho se ale nejv\u00edc b\u00e1l, \u017ee tohle byl jedin\u00fd den, kter\u00fd mohl str\u00e1vit tady.<\/div>\n
„A p\u0159ijde\u0161 zase z\u00edtra?“ optal se Bill, co\u017e Toma dost p\u0159ekvapilo. Ne\u010dekal by, \u017ee se do\u010dk\u00e1 t\u00e9hle ot\u00e1zky od Billa. Snad od l\u00e9ka\u0159e by \u010dekal telefon\u00e1t, ale tohle ho velice pot\u011b\u0161ilo.<\/div>\n
„R\u00e1d, moc r\u00e1d p\u0159ijdu, Bille.“ Usm\u00e1l se Tom a do ruky mu jeho bratr dal jednu s jeho kreseb. Pot\u00e9 se oto\u010dil a s posledn\u00edm ohl\u00e9dnut\u00edm za sebe zmizel za branami budovy. Byl \u0161\u0165astn\u00fd a smutn\u00fd z\u00e1rove\u0148. Necht\u011bl tady Billa nech\u00e1vat samotn\u00e9ho, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee se mu tady dostane pomoci. A \u0161\u0165astn\u00fd byl proto, \u017ee po tak dlouh\u00e9 dob\u011b mohl znovu Billa vid\u011bt a str\u00e1vit s n\u00edm cel\u00e9 odpoledne. I kdyby to m\u011blo b\u00fdt to jedin\u00e9 a posledn\u00ed, byl \u0161\u0165astn\u00fd. St\u00e1le ale doufal v to, \u017ee podobn\u00e9 dny je\u0161t\u011b p\u0159ijdou.<\/p>\n

A opravdu p\u0159i\u0161ly. Pomalu nebyl den, co by Tom odpoledne za Billem nep\u0159i\u0161el, i kdyby jen na chv\u00edli. Poka\u017ed\u00e9 si na n\u011bj ud\u011blal \u010das, jen aby ho mohl str\u00e1vit s n\u00edm. Hodn\u011b to pro n\u011bj znamenalo a pro samotn\u00e9ho Billa vlastn\u011b taky. Jako by se znovu postupn\u011b pozn\u00e1vali. Ka\u017ed\u00fd den byl jin\u00fd, ka\u017ed\u00fd den d\u011blali a mluvili o n\u011b\u010dem jin\u00e9m ne\u017e v ten p\u0159edchoz\u00ed. A oba se bavili a sm\u00e1li. Bylo to jako kdysi, akor\u00e1t to m\u00edsto to kazilo, a Tomovi st\u00e1le p\u0159ipom\u00ednalo, \u017ee jako kdysi to nen\u00ed. \u010cas nemohl vr\u00e1tit, ale mohl mnoh\u00e9 napravit a ud\u011blat jinak. P\u0159i ka\u017ed\u00e9 Tomov\u011b n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b se nach\u00e1zeli po\u0159\u00e1d v are\u00e1lu budovy. Nemohli za br\u00e1nu, tedy Bill nemohl. S t\u00edm se v\u0161ak dnes Tom pokus\u00ed n\u011bco ud\u011blat. Za pokus to st\u00e1lo a proto, ne\u017e \u0161el za Billem, jeho kroky vedly k l\u00e9ka\u0159i, kter\u00fd m\u011bl jeho mal\u00e9ho br\u00e1\u0161ku na starost. St\u00e1lo ho to dlouh\u00e9 p\u0159emlouv\u00e1n\u00ed, a dokonce chv\u00edli uva\u017eoval o tom, \u017ee se ani pt\u00e1t nebude a Billa unese. Necht\u011bl mu ale p\u0159iv\u00e1d\u011bt pot\u00ed\u017ee. Na\u0161t\u011bst\u00ed to Tomovi nakonec bylo schv\u00e1leno.<\/div>\n

„Do ve\u010de\u0159e se ale vr\u00e1t\u00ed a v po\u0159\u00e1dku. Jestli ne Tome, varuju t\u011b\u2026 bude\u0161 ho m\u00edt na sv\u011bdom\u00ed.“ Sta\u010dil je\u0161t\u011b Toma doktor upozornit. Ten v\u0161ak jen p\u0159ik\u00fdvl hlavou na souhlas a roze\u0161el se za sv\u00fdm bratrem. Neubl\u00ed\u017eil by mu p\u0159eci. A s\u00e1m Bill o tom, \u017ee m\u016f\u017ee j\u00edt ven, nev\u011bd\u011bl, bylo to p\u0159ekvapen\u00ed. A kdo v\u00ed, t\u0159eba ani cht\u00edt nebude a op\u011bt z\u016fstanou jen na zahrad\u011b.<\/p>\n

„Ahoj Bille,“ pozdravil jako prvn\u00ed Tom sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku, kdy\u017e ho uvid\u011bl se houpat na houpa\u010dce zav\u011b\u0161en\u00e9 o stromy. St\u00e1le v n\u011bm vid\u011bl toho mal\u00e9ho kluka, byl roztomil\u00fd.<\/div>\n

„Ahoj, chce\u0161 se zhoupnout? Pust\u00edm t\u011b.“ Pousm\u00e1l se lehce Bill a sna\u017eil se zastavit, aby Toma na houpa\u010dku mohl pustit. M\u011bl radost, \u017ee i dnes p\u0159i\u0161el. Nikdo jin\u00fd za n\u00edm tady vlastn\u011b nechodil, jen on. <\/div>\n
„Ne d\u011bkuji, nechci. Ale co \u0159\u00edk\u00e1\u0161 na to, \u017ee bych t\u011b vzal ven\u2026? Za plot.“ Vydechl Tom a p\u0159itom pozoroval Billovu reakci. Ten sam\u00fdm p\u0159ekvapen\u00edm m\u00e1lem spadl z houpa\u010dky a jen kulil sv\u00e1 velk\u00e1 kukadla na Toma. Opravdu to \u0159ekl, \u017ee by mohl j\u00edt ven? Nic v\u00edc si nep\u0159\u00e1l tak moc jako tohle. Dostat se odsud, alespo\u0148 na chv\u00edli.<\/div>\n
„O-opravdu\u2026 m\u016f\u017eu?“ opatrnost byla na m\u00edst\u011b. Necht\u011bl to zak\u0159iknout, ale je\u0161t\u011b tak \u00fapln\u011b nev\u011b\u0159il tomu, \u017ee by mohl j\u00edt ven. Zahrada mu nesta\u010d\u00ed, st\u00e1le je tady. A tam venku, skute\u010dn\u011b venku\u2026 nebyl dlouho. Vid\u00ed tak sotva na oblohu, ale co se d\u011bje za branami, netu\u0161\u00ed.<\/div>\n
Tom jen s \u00fasm\u011bvem p\u0159ik\u00fdvl hlavou na znamen\u00ed, \u017ee opravdu p\u016fjdou ven. Tro\u0161ku se b\u00e1l, \u017ee by Bill necht\u011bl\u2026 \u017ee z ciz\u00edho prost\u0159ed\u00ed m\u00e1 strach. Ale jak pochopil, strach ne strach\u2026 st\u00fdskalo se mu, vid\u011bl mu to na o\u010d\u00edch. A o co v\u00edc byl p\u0159ekvapen\u00fd, kdy\u017e mu Bill sko\u010dil kolem krku a objal ho. To bylo vlastn\u011b poprv\u00e9 za celou tu dobu. Chodil sem denn\u011b u\u017e jak dlouho, ale dnes poprv\u00e9 mohl c\u00edtit Billovo objet\u00ed. H\u0159\u00e1lo ho z toho u srdce a po tv\u00e1\u0159i mu sk\u00e1pla jedna zbloudil\u00e1 slza, kterou v\u0161ak hned set\u0159el. Byla to slza radosti a ne smutku.<\/p>\n

„Jsem r\u00e1d, \u017ee m\u00e1\u0161 radost\u2026 ale do ve\u010de\u0159e mus\u00edme b\u00fdt zp\u00e1tky.“ Podotkl je\u0161t\u011b ti\u0161e Tom, p\u0159itom jak Billa obj\u00edmal a s\u00e1m ho dr\u017eel u sebe. Ale ne na moc dlouho, jeliko\u017e pot\u00e9 se Bill u\u017e odt\u00e1hl a jen p\u0159ik\u00fdvl k souhlasu. Sta\u010dilo mu to.<\/div>\n

„Vezme\u0161 m\u011b k jezeru?“ zeptal se hned Bill. Myslel to jezero, kter\u00e9 tolikr\u00e1t kreslil na pap\u00edr. Bylo to jeho obl\u00edben\u00e9 m\u00edsto, kam kdysi hodn\u011b \u010dasto chod\u00edval. A taky i Tom. Bylo tam v\u017edy kr\u00e1sn\u011b, jen tam dlouho nebyl.
„Vezmu t\u011b, kam jen bude\u0161 cht\u00edt\u2026“ usm\u00e1l se Tom, jen co sehnal Billovi \u0161aty na p\u0159evle\u010den\u00ed, nemohl j\u00edt p\u0159eci v tom, co m\u011bl na sob\u011b. Vypadalo to jako py\u017eamo, kter\u00e9 zde dostal. A\u010d u\u017e jednou Tom p\u0159em\u00fd\u0161lel, \u017ee sem Billovi donese p\u00e1r jeho vlastn\u00edch v\u011bc\u00ed, aby se c\u00edtil l\u00e9pe, to je\u0161t\u011b m\u016f\u017ee ud\u011blat, ale pozd\u011bji\u2026 dnes m\u011bli v pl\u00e1nu jin\u00e9. A taky jen co to bylo mo\u017en\u00e9, hned vyrazili ven za br\u00e1ny budovy.<\/p>\n

Byly to u\u017e dlouh\u00e9 t\u00fddny, co Tom chodil nav\u0161t\u011bvovat Billa, a proto ani \u017e\u00e1dn\u00fd dozor nebyl nutn\u00fd. \u017d\u00e1dn\u00fd o\u0161et\u0159uj\u00edc\u00ed l\u00e9ka\u0159 nebyl t\u0159eba, byli jen oni dva a nikdo dal\u0161\u00ed.<\/div>\n

Psychiatrick\u00e1 l\u00e9\u010debna se nach\u00e1zela lehce na kraji m\u011bsta a p\u011b\u0161ky se sem \u010dlov\u011bk t\u011b\u017eko dostal, proto m\u011bl Tom \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee m\u011bl \u0159idi\u010d\u00e1k a mohl jezd\u00edvat autem. A tak i k jezeru, kter\u00e9 bylo trochu d\u00e1l, vyrazili autem. Bill se tro\u0161ku ost\u00fdchal, p\u0159eci jen i autem cesta pro n\u011bj byla vzdaluj\u00edc\u00ed. P\u0159esto nasedl a nechal se odv\u00e9st na m\u00edsto, kde si p\u0159\u00e1l dnes b\u00fdt. K jemu posv\u00e1tn\u00e9mu a tolik sch\u00e1zej\u00edc\u00edmu jezeru.<\/p>\n

Byl pln\u00fd radosti, jakmile dorazili na m\u00edsto a on se mohl na vlastn\u00ed o\u010di p\u0159esv\u011bd\u010dit o tom, \u017ee se zde nic nezm\u011bnilo. Vypadalo to tady p\u0159esn\u011b tak, jak si pamatoval, kdy\u017e zde byl posledn\u011b. Jak by to bylo v\u010dera. Bill m\u011bl nyn\u00ed o\u010di jen pro tohle m\u00edsto, a Tom? Ten nemohl o\u010di spustit z tolik \u0161\u0165astn\u00e9ho Billa. T\u011b\u0161ilo ho, ho takhle vid\u011bt\u2026 pln\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. Ale taky vzpom\u00ednek.<\/div>\n

„Tohle m\u00edsto jsi m\u011bl ze v\u0161ech nejrad\u011bji vi\u010f?“ optal se Tom, kdy\u017e sv\u00e9ho bratra n\u00e1sledoval z auta ven. Nikdo sem p\u0159\u00edli\u0161 nechodil, byl tu kr\u00e1sn\u00fd klid.<\/div>\n
„Ano, chodil jsem sem denn\u011b\u2026 jen te\u010f moc nem\u016f\u017eu,“ tro\u0161ku posmutn\u011bl Bill a sedl si na velk\u00fd k\u00e1men u vody. Hned si musel hodit ale \u017eabi\u010dku placat\u00fdm kamenem.<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 sem chodit zas \u010dasto, pokud bude\u0161 cht\u00edt,“ opatrn\u011b To nahodil tu my\u0161lenku, na kterou \u010dasto myslel. Av\u0161ak Bill to v tu danou chv\u00edli nedok\u00e1zal pochopit. Jen se nech\u00e1pav\u011b na Toma pod\u00edval a \u010dekal, co d\u00e1l z n\u011bj vypadne.<\/p>\n

„V\u00ed\u0161, p\u0159em\u00fd\u0161lel jsem, tedy pokud jen ty s\u00e1m bude\u0161 cht\u00edt\u2026 a mysl\u00edm, \u017ee v l\u00e9\u010debn\u011b u\u017e b\u00fdt nechce\u0161. Jsi p\u0159eci zdrav\u00fd a ty m\u00e1\u0161 r\u00e1d svobodu\u2026“ Tom se zhluboka nadechl, aby mohl pokra\u010dovat. Necht\u011bl n\u011bco pokazit n\u00e1hodou, ale jednou by to musel pov\u011bd\u011bt. „No a tak\u2026 napadlo m\u011b, \u017ee kdy\u017e tohle m\u00edsto tolik miluje\u0161 a\u2026 j\u00e1 za tebou taky chod\u00edm denn\u011b, tak by bylo mo\u017en\u00e1 vlastn\u011b pro n\u00e1s oba nejlep\u0161\u00ed, zda bys necht\u011bl bydlet u m\u011b.“ Dokon\u010dil slovy Tom svou nab\u00eddku a opatrn\u011b tak hled\u011bl na p\u0159ekvapiv\u00e9ho Billa. Tuhle nab\u00eddku asi ne\u010dekal.<\/div>\n

„J-jako\u2026 nast\u011bhovat se k tob\u011b?“ vydechl Bill nejist\u011b. Pochopil a Tom jen souhlasn\u011b k\u00fdvl.<\/div>\n
„Jen pokud ale ty s\u00e1m chce\u0161, pokud ne\u2026 nevad\u00ed, d\u00e1l budu za tebou chodit a nav\u0161t\u011bvovat t\u011b. Jen mus\u00ed\u0161 pochopit, Bille, \u017ee tam nem\u016f\u017ee\u0161 z\u016fstat taky napo\u0159\u00e1d a j\u00e1 se zm\u011bnil, vych\u00e1z\u00edme spolu p\u0159eci hezky\u2026 a te\u010f ti nab\u00edz\u00edm bydlen\u00ed jako sv\u00e9mu mlad\u0161\u00edmu bratrovi.“ Zt\u011b\u017eka polknul. C\u00edtil z Billa tu nejistotu, kter\u00e9 se b\u00e1l.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, v\u00edm, \u017ee tam nem\u016f\u017eu b\u00fdt po\u0159\u00e1d\u2026 a ani nechci, jen\u2026 nev\u00edm, zda m\u016f\u017eu j\u00edt k tob\u011b. V\u00ed\u0161, ano\u2026 je hezk\u00e9 b\u00fdt s tebou, kdy\u017e za mnou chod\u00ed\u0161, ale j\u00e1 ti, Tome, nev\u011b\u0159\u00edm. Boj\u00edm se, \u017ee kdy\u017e odejdu\u2026 \u017ee mi-“ nedo\u0159ekl ani sv\u00e1 slova, jeliko\u017e Tom mu v tom zabr\u00e1n\u00ed polo\u017een\u00edm ruky na \u00fasta. Necht\u011bl sly\u0161et ono slovo, a\u010d p\u0159esn\u011b moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, co se mu Bill sna\u017e\u00ed \u0159\u00edct.<\/div>\n
„Neubl\u00ed\u017e\u00edm ti, br\u00e1\u0161ko\u2026 jen mi dej \u0161anci ti to v\u0161echno vynahradit a z\u00edskat zp\u00e1tky tvou d\u016fv\u011bru, jen jednu \u0161anci.“ Zt\u011b\u017eka vydechl Tom. Lehce se mu p\u0159itom o\u010di zaleskly slzami. Necht\u011bl ale p\u0159ed Billem bre\u010det, jen se ho zmoc\u0148ovala zoufalost a strach. „Netla\u010d\u00edm na tebe, byl to jen n\u00e1vrh, a pochop\u00edm, kdy\u017e to nebude hned. Jen si to pros\u00edm promysli a nezahazuj to hned za hlavu. Jsem u\u017e jin\u00fd \u010dlov\u011bk, to mus\u00ed\u0161 v\u011bd\u011bt\u2026“ st\u00e1le se sna\u017eil Tom tuhle situaci zachr\u00e1nit.<\/p>\n

„Pot\u0159ebuju \u010das, Tommy\u2026“ vyslov\u00ed ti\u0161e Bill, kdy\u017e si z \u00fast sundal Tomovu ruku, aby se mohl p\u0159ipojit a taky n\u011bco k tomu \u0159\u00edct. \u010cekal, \u017ee tahle chv\u00edle p\u0159ijde a Tom se ho na tohle zept\u00e1, tu\u0161il to a snad i v\u011bd\u011bl. S\u00e1m to cht\u011bl, nedok\u00e1zal se ho s\u00e1m zeptat a n\u00e1hle\u2026 uv\u00edzl v bludi\u0161ti. Jedna jeho \u010d\u00e1st si tolik p\u0159\u00e1la zp\u00e1tky \u017e\u00edt se sv\u00fdm bratrem, jeliko\u017e se s n\u00edm c\u00edtil hezky, a ta druh\u00e1 \u010d\u00e1st ho p\u0159ed Tomem st\u00e1le varovala. Ke kter\u00e9 se m\u00e1 nyn\u00ed p\u0159iklonit? To v\u011bd\u011bl jedin\u011b s\u00e1m Bill. Lehce se ale na Toma usm\u00e1l, ten mu jeho \u00fasm\u011bv takt\u00e9\u017e op\u011btoval.<\/div>\n

Av\u0161ak osloven\u00ed Tommy,<\/em> to u\u017e n\u011bco napov\u00eddalo, jak\u00fd bude jeho dal\u0161\u00ed krok a kde Billovy kroky skon\u010d\u00ed. Z\u00e1le\u017eelo u\u017e tedy \u010dist\u011b na Tomovi, jak moc o Billa st\u00e1l a jak je mu ochoten dok\u00e1zat svou l\u00e1sku, a\u0165 u\u017e bratrskou\u2026 nebo tu zak\u00e1zanou.<\/div>\n
Ot\u00e1zkou u\u017e jen zb\u00fdv\u00e1, skon\u010d\u00ed spolu chlapci \u010dist\u011b jako sourozenci, \u010di pozd\u011bji snad i jako partne\u0159i? Anebo se jejich cesty nadobro rozejdou? To je ve hv\u011bzd\u00e1ch.<\/div>\n
\u0158\u00edk\u00e1 se \u017ee, zak\u00e1zan\u00e9 ovoce chutn\u00e1 nejl\u00e9pe a pravidla jsou od toho, aby se poru\u0161ovala.<\/p>\n

KONEC<\/p>\n

<\/strong> Mil\u00e9 drah\u00e9 \u00fachyln\u00e9 du\u0161i\u010dky, zazvonil zvonec a p\u0159\u00edb\u011bhu je konec \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n

Ke konci se mus\u00edm p\u0159iznat, \u017ee jsem v prv\u00e9 \u0159ad\u011b m\u011bla promy\u0161leno jinak, jak to nech\u00e1m skon\u010dit. A to Bad Endem. Jen\u017ee jsem si to nechala proj\u00edt hlavou, a nakonec jsem usoudila, \u017ee toho smutku tady bylo, mysl\u00edm, \u017ee v\u00edc ne\u017e dost. Proto jsem se rozhodla pro tenhle konec\u2026<\/em><\/div>\n
Otev\u0159en\u00fd konec. Te\u010f u\u017e je na ka\u017ed\u00e9m z v\u00e1s, jak si to domysl\u00edte a sami si p\u0159\u00edb\u011bh ukon\u010d\u00edte. V\u00edc v\u00e1m do toho nebudu mluvit.<\/em><\/div>\n
Douf\u00e1m, \u017ee i p\u0159esto jsem v\u00e1s pot\u011b\u0161ila a \u010detli jste mou pov\u00eddku r\u00e1di. Za v\u0161echny va\u0161e zanechan\u00e9 koment\u00e1\u0159e je\u0161t\u011b jednou d\u011bkuji. D\u011blaly mi poka\u017ed\u00e9 radost a nutily m\u011b k tomu, abych p\u0159\u00edb\u011bh dokon\u010dila, a\u010d s dlouhou odmlkou, ale nenechala jen tak le\u017eet.<\/em><\/div>\n
Tak\u017ee to v\u00e1m velk\u00e9 D\u00edky <3<\/em><\/div>\n
Je\u0161t\u011b jednou se omlouv\u00e1m za to VELK\u00c9 zdr\u017een\u00ed, kter\u00e9 jsem m\u011bla s posledn\u00edmi d\u00edly, ale u\u017e jsem lehce vysv\u011btlila, jak\u00fd jsem k tomu m\u011bla d\u016fvod. Douf\u00e1m, \u017ee jste mi to prominuli. Tuhle pov\u00eddku jsem m\u011bla r\u00e1da a m\u011b samotnou t\u011b\u0161\u00ed, \u017ee jsem j\u00ed dok\u00e1zala dopsat. A p\u0159edev\u0161\u00edm se o p\u0159\u00edb\u011bh s v\u00e1mi pod\u011blit \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n
Douf\u00e1m, \u017ee se nevid\u00edme naposledy. Tenhle p\u0159\u00edb\u011bh je sice u konce, ale j\u00e1 u\u017e m\u00e1m rozepsanou dal\u0161\u00ed pov\u00eddku, tak snad se v\u00e1m bude taky l\u00edbit. Snad se mi bude l\u00e9pe ps\u00e1t, abych mohla v psan\u00ed pokra\u010dovat.<\/em><\/div>\n
Mysl\u00edm, \u017ee toho \u017evan\u011bn\u00ed u\u017e bylo dosti, douf\u00e1m, \u017ee se uvid\u00edme \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n
Pa Va\u0161e Kaki <3<\/p>\n

<\/em> autor: KaKiNkAaA ^_^<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: KaKiNkAaA ^_^ Tomovi, kdy\u017e se mu dostalo t\u00e9 noviny, radostn\u00e9 zpr\u00e1vy, co se t\u00fd\u010de Billa, se na jeho rtech po tak dlouh\u00e9 dob\u011b vykouzlil \u00fasm\u011bv. Tak r\u00e1d se tohle dov\u00eddal, \u017ee sm\u00ed j\u00edt za n\u00edm a znovu ho vid\u011bt, ani\u017e by<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[300],"tags":[],"class_list":["post-5875","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-odplata-v-nemocnici"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5875","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5875"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5875\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5875"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5875"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5875"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}