{"id":5881,"date":"2012-09-16T14:00:00","date_gmt":"2012-09-16T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5865"},"modified":"2012-09-16T14:00:00","modified_gmt":"2012-09-16T13:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-ii-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/09\/16\/zeiten-andern-dich-ii-11\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich II 11."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong>\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Jak dlouho si tohle u\u017e slibujeme?“ nad\u0161en\u011b se usm\u011bju, kdy\u017e p\u0159ijedeme p\u0159ed are\u00e1l autokina.
„Dlouho,“ p\u0159izn\u00e1 mi Tom a st\u00e1hne ok\u00e9nko, aby pokladn\u00ed zaplatil poplatek za n\u00e1\u0161 vjezd.
„Jak jsi p\u0159i\u0161el na to, \u017ee zrovna dneska ve\u010der?“ zept\u00e1m se okam\u017eit\u011b, co jsme vpu\u0161t\u011bni dovnit\u0159.
„Za prv\u00e9 to ber jako sou\u010d\u00e1st omluvy, a za druh\u00e9 jsem chytil film, kter\u00fd se taky chyst\u00e1\u0161 shl\u00e9dnout u\u017e dlouho,“ mrkne Tom a mezi ji\u017e parkuj\u00edc\u00edmi auty p\u0159ed pl\u00e1tnem n\u00e1m vybere jedno z m\u00edst.
„Ne ne,“ zavrt\u00edm nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b hlavou.
„Ale jo.“
„Mysl\u00edm, \u017ee je ti v\u0161e prominuto,“ vydechnu nad\u0161en\u00edm. Bo\u017ee, autokino, m\u016fj d\u00e1vn\u00fd sen, kter\u00fd si pl\u00e1nuji splnit opravdu u\u017e snad po cel\u00fd ten rok, co jsem s Tomem.
„Hned budu zp\u00e1tky,“ ozn\u00e1m\u00ed mi a j\u00e1 jen pok\u00fdvu hlavou, ani\u017e bych byl schopn\u00fd naba\u017eit se prost\u0159ed\u00edm. Fajn, film je\u0161t\u011b neza\u010dal a kolem a dokola se je\u0161t\u011b poflakuj\u00ed lid\u00e9 nos\u00edc\u00ed si do aut popcorn a podobn\u00e9 v\u011bci, ale i p\u0159esto jsem u\u017e te\u010f uchv\u00e1cen okol\u00edm a atmosf\u00e9rou.<\/p>\n

Kdy\u017e i Tom n\u00e1m do auta donese pit\u00ed, popcorn a m\u00e9 obl\u00edben\u00e9 gumov\u00e9 medv\u00eddky, p\u0159ekvap\u00ed mne je\u0161t\u011b jednou v\u011bc\u00ed.
„P\u0159ivezl jsem ti i ve\u010de\u0159i s sebou.“
„Ve\u010de\u0159i?“
„Hm, cestou jsem se je\u0161t\u011b stav\u011bl pro tv\u00e9 j\u00eddlo, kv\u016fli kter\u00e9mu bys byl schopn\u00fd vra\u017edit,“ odrecituje mou vy\u0159\u010denou v\u011btu, kterou \u0159\u00edk\u00e1m snad poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e si donesu v krabi\u010dce m\u00e9 obl\u00edben\u00e9 j\u00eddlo z nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00edho podniku tady ve m\u011bst\u011b.
„Tys kv\u016fli mn\u011b v\u00e1\u017en\u011b jel je\u0161t\u011b pro ve\u010de\u0159i?“
„\u0158\u00edkal jsem si, \u017ee bys mohl m\u00edt hlad,“ pokr\u010d\u00ed s \u00fasm\u011bvem rameny a odkudsi vyt\u00e1hne dv\u011b krabi\u010dky pln\u00e9 nudl\u00ed, se zeleninou a kysel\u00fdmi houbami v om\u00e1\u010dce.
„Bo\u017ee m\u016fj, jsi zlato,“ s \u00fasm\u011bvem si pevn\u011b chytnu krabi\u010dku do jedn\u00e9 ruky a druhou ho obejmu.
„M\u011bli bychom to sn\u00edst ale co nejd\u0159\u00edv, nevydr\u017e\u00ed to tepl\u00fd v\u011b\u010dn\u011b.“
„Jasn\u011b, jasn\u011b,“ s \u00fasm\u011bvem mu d\u00e1m za pravdu a neodpust\u00edm si mu v\u011bnovat polibek.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Ty tu sp\u00ed\u0161,“ usm\u011bju se, kdy\u017e Tom, op\u0159en\u00fd hlavou o m\u00e9 rameno, u\u017e po hodin\u011b filmu nevykazuje \u017e\u00e1dnou \u010dinnost.
„Podle sebe soud\u00edm tebe, \u017ee? Nesp\u00edm.“
„Dob\u0159e,“ uzn\u00e1m naoko, „p\u0159edstavoval jsem si ten film lep\u0161\u00ed\u2026“ Pak se ale rozesm\u011bju a op\u011btovn\u011b za\u010dnu Tomovi hladit ruku. „D\u011bl\u00e1m si srandu, je to skv\u011bl\u00fd.“
„Vid\u00ed\u0161, tak nezkoumej, jestli sp\u00edm nebo ne, pak se m\u011b stejn\u011b na polovinu d\u011bje bude\u0161 vypt\u00e1vat.“
„Co l\u017ee\u0161?“
„Sem tam n\u011bco nepochyt\u00ed\u0161, proto\u017ee kouk\u00e1\u0161 okolo a podobn\u011b.“ Jemn\u011b ho \u0161\u0165ouchnu do boku, co\u017e rozesm\u011bje u\u017e i jeho, tak\u017ee se op\u011bt na sv\u00e9m sedadle narovn\u00e1. „Uznej s\u00e1m, \u017ee jsi hrozn\u00fd div\u00e1k.“
„Pff,“ se sm\u00edchem zavrt\u00edm nesouhlasn\u011b hlavou a nemilosrdn\u011b jednomu z gumov\u00fdch medv\u00eddk\u016f ukousnu hlavi\u010dku, „prost\u011b jen nejsem schopn\u00fd vn\u00edmat zcela film, kdy\u017e si pr\u00e1v\u011b s\u00e1m jako v n\u011bjak\u00e9m filmu p\u0159ijdu.“
„\u017de?“ rozhl\u00e9dne se s \u00fasm\u011bvem po v\u0161ech t\u011bch autech kolem n\u00e1s, „je to takov\u00e1 atmosf\u00e9ra.“
„Je to stra\u0161n\u011b fajn,“ spokojen\u011b shod\u00edm boty na podlahu, a nohy si p\u0159it\u00e1hnu k t\u011blu.
„Nikdo t\u011b nevyhod\u00ed za to, \u017ee ru\u0161\u00ed\u0161, a celkov\u011b m\u00e1\u0161 soukrom\u00ed,“ pokr\u010d\u00ed rameny, „asi bychom m\u011bli b\u011b\u017en\u00e9 kino vym\u011bnit za autokino.“
„Je to od n\u00e1s kousek, a jsme tu oba poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b. Jsme divn\u00ed, \u017ee jsme sem nikdy nejeli.“
„Jsme sakra divn\u00ed,“ s \u00fasm\u011bvem p\u0159ik\u00fdvne, a pak si ukradne ode mne polibek.
„D\u011bkuju,“ \u0161pitnu a zachyt\u00edm si na okam\u017eik jeho obli\u010dej u sv\u00e9ho.
„Nen\u00ed za\u010d,“ ukradne si dal\u0161\u00ed z polibk\u016f a je\u0161t\u011b rozko\u0161n\u011bji se usm\u011bje, „chutn\u00e1\u0161 po gumov\u00fdch medv\u00eddc\u00edch.“<\/p>\n

„A slib mi, \u017ee se tam zase brzo koukneme,“ \u0159eknu okam\u017eit\u011b pot\u00e9, co are\u00e1l autokina opust\u00edme a vyjedeme vst\u0159\u00edc domovu skrz potemn\u011bl\u00e1 m\u011bsta.
„Slibuju.“
„Z\u00edtra je teprve \u010dtvrtek?“
„Teprve? Bu\u010f r\u00e1d, \u017ee \u010das je taky schopen se ob\u010das zastavit.“
„To sice ano, ale t\u011b\u0161\u00edm se na p\u00e1tek. Zn\u00e1\u0161 tu spole\u010dnost Perfect Invasion?“
„Jop.“
„V p\u00e1tek pro n\u011b budu fotit.“
„Tak jo, jsem ochotn\u00fd ti v\u011b\u0159it v\u0161echno, a\u010d si budu myslet sv\u00e9, ale takhle rychle to v\u0161echno p\u0159ece nejde\u2026 snad ani ve filmu.“ Rozesm\u011bju se a jen pokr\u010d\u00edm rameny.
„Uzn\u00e1v\u00e1m, nen\u00ed to norm\u00e1ln\u00ed rychlost, jak by se m\u011bl \u010dlov\u011bk probojov\u00e1vat k n\u011bjak\u00e9mu \u00fasp\u011bchu, ale opravdu mi nab\u00eddli nafotit n\u011bco pro n\u011b. Samoz\u0159ejm\u011b to zat\u00edm nic neslibuje, v p\u00e1tek mus\u00edme s Patrickem n\u011bco vymyslet, vyzkou\u0161et, a pak se teprve uk\u00e1\u017ee, zda maj\u00ed opravdu z\u00e1jem, ale je to hodn\u011b dobr\u00e1 nab\u00eddka. A krom\u011b toho bych t\u00edm p\u00e1dem mohl za\u010d\u00edt u\u017e focen\u00edm vyd\u011bl\u00e1vat.“
„Ty m\u00ed\u0159\u00ed\u0161 n\u011bjak vysoko, posly\u0161.“
„Je mi to l\u00edto, ale je to tak,“ p\u0159itak\u00e1m mu s \u00fasm\u011bvem, „nev\u00edm, ale mysl\u00edm, \u017ee si zaslou\u017e\u00edm c\u00edtit se chv\u00edli py\u0161n\u011b s\u00e1m na sebe.“
„To v\u00ed\u0161, \u017ee zaslou\u017e\u00ed\u0161,“ s mrknut\u00edm mi jemn\u011b stiskne ruku, a hned se zase za\u010dne v\u011bnovat \u0159\u00edzen\u00ed. Nev\u00edm, jak bych to m\u011bl popsat, a ano, c\u00edtil jsem se i j\u00e1 zvl\u00e1\u0161tn\u011b, kdy\u017e mi Patrick nab\u00eddl okam\u017eit\u011b takovouto nab\u00eddku, ale opravdu snad poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b nepochybuji, \u017ee si to zaslou\u017e\u00edm. Za v\u0161echno. Kone\u010dn\u011b.<\/p>\n

„Tomi, m\u016f\u017eu se na n\u011bco zeptat?“ Uveleb\u00edm se kone\u010dn\u011b na gau\u010di, jakmile vylezu z koupelny k Tomovi, kter\u00e9mu ale div nepad\u00e1 hlava. A po v\u010derej\u0161ku se mu ani tak nediv\u00edm.
„Hm?“
„Tys v\u011bd\u011bl, \u017ee Andrease vyhodili ze \u0161koly?“
„Kdo ti to \u0159\u00edkal?“
„Mark. V\u00ed to od Eriky.“
„V\u011bd\u011bl.“
„P\u0159ekvapilo m\u011b to.“
„Nikdo to nev\u00ed.“
„Mark \u0159\u00edkal, \u017ee z toho byla docela velk\u00e1 kauza.“
„To sice jo, ale z jeho okol\u00ed jsem jedin\u00fd, kter\u00fd to v\u00ed.“
„A rodi\u010de?“
„Ty nic netu\u0161\u00ed.“
„Ale jak m\u016f\u017ee p\u0159edst\u00edrat doch\u00e1zku do \u0161koly? Krom\u011b toho, stalo se to p\u0159ed maturitou a\u2026“
„Je to t\u011b\u017ek\u00fd, ale d\u00e1 se to.“
„Je mi do toho teda nic, a lhal bych, kdybych \u0159ekl, \u017ee mu to nep\u0159eju, jen\u2026 mohlo se to t\u00fdkat i tebe.“
„J\u00e1 v\u00edm.“
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee se ti o tom blb\u011b mluv\u00ed a jsi unavenej,“ pohlad\u00edm ho starostliv\u011b po tv\u00e1\u0159i a l\u00edpnu mu polibek na \u010delo. „M\u011bli bychom si j\u00edt lehnout.“
„M\u011bli bychom,“ zopakuje po mn\u011b se z\u00edvnut\u00edm, a pak mne jen obejme kolem pasu, „jednou ti n\u011bco vysv\u011btl\u00edm.“
„Dob\u0159e,“ uspokojen t\u00edm, \u017ee jednou dostanu odpov\u011b\u010f na n\u011bco, co mi bylo doposud nezodpov\u011bzeno. A\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 silou dostanu Toma na nohy a odt\u00e1hnu si ho do postele, kde t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b zav\u0159eme oba o\u010di, \u010d\u00edm\u017e ud\u011bl\u00e1me te\u010dku za dne\u0161n\u00edm dnem.<\/p>\n

Probuzen jsem t\u00edm, \u017ee ji\u017e d\u0159\u00edve probuzen\u00fd Tom se sna\u017e\u00ed je\u0161t\u011b usnout, ale vrt\u00ed se tak neskute\u010dn\u00fdm zp\u016fsobem, a\u017e m\u011b to donut\u00ed otev\u0159\u00edt o\u010di a za\u010d\u00edt se sm\u00e1t.
„D\u011bl\u00e1\u0161 si ze m\u011b srandu?“ ozvu se st\u00e1le z\u00e1dy k n\u011bmu.
„Co?“ zept\u00e1 se nevinn\u011b.
„Jestli nem\u016f\u017ee\u0161 sp\u00e1t, tak vyst\u0159el, ale bu\u010f ohledupln\u00fd k t\u011bm, co je\u0161t\u011b sp\u00ed.“
„Ale v\u017edy\u0165 by se ti \u0161patn\u011b vst\u00e1valo, kdybych tu nez\u016fstal.“
„Aha,“ zavd\u00e1 dal\u0161\u00ed d\u016fvod, pro\u010d se za\u010dnu sm\u00e1t, a a\u017e po chvilce se k n\u011bmu p\u0159eto\u010d\u00edm. P\u0159itul\u00edm se k n\u011bmu zp\u00e1tky s obli\u010dejem zabo\u0159en\u00fdm do jeho hrudi a spokojen\u011b vydechnu.
„Vid\u00ed\u0161?“
„Hm,“ z\u00edvnu si a spokojen\u011b zav\u0159u o\u010di, kdy\u017e jeho prsty za\u010dnou jemn\u011b pro\u010des\u00e1vat m\u00e9 vlasy. Tohle bych si nechal l\u00edbit. Kdy\u017e o tom tak uva\u017euji, a\u0165 se nech\u00e1m ost\u0159\u00edhat jakkoliv, budu si stejn\u011b muset nechat ty vlasy del\u0161\u00ed, kdekoliv na hlav\u011b, jen abych nep\u0159i\u0161el o tohle.<\/p>\n

„Kdy se nech\u00e1\u0161 ost\u0159\u00edhat?“ zept\u00e1 se Tom, jako by mi \u010detl my\u0161lenky.
„A\u017e se definitivn\u011b rozmysl\u00edm.“
„M\u016f\u017ee se st\u00e1t, \u017ee se to taky nestane?“
„I to se m\u016f\u017ee st\u00e1t. Pro\u010d?“
„Chci t\u011b j\u00edt dr\u017eet za ruku, a\u017e je bude\u0161 oplak\u00e1vat.“
„Pff, je\u0161t\u011b se ti bude st\u00fdskat v\u00edc ne\u017e mn\u011b.“
„To nepop\u00edr\u00e1m,“ usm\u011bje se Tom. Uchechtnu se sv\u00fdm my\u0161lenk\u00e1m, a pak se s nespokojen\u00fdm v\u00fddechem od n\u011bho kr\u00e1tce odt\u00e1hnu, abych mu vid\u011bl do obli\u010deje.
„Kdy\u017e u\u017e se ti m\u011b poda\u0159ilo vzbudit, kolik je v\u016fbec hodin?“
„Deset.“
„Co\u017ee? Jedin\u00fd voln\u00fd den a ty m\u011b hodl\u00e1\u0161 tahat z postele v deset?“
„A kdo \u0159\u00edkal, \u017ee v jedin\u00fd voln\u00fd den mus\u00edme z postele ven?“ pozvedne Tom obo\u010d\u00ed. S \u00fasm\u011bvem uzn\u00e1m, \u017ee pravidla vlastn\u011b stanov\u00edme a\u017e my dva.<\/p>\n

„Hm, fajn, ale budu n\u00e1ro\u010dn\u00fd,“ prot\u00e1hnu se s \u00fasm\u011bvem. „Prosil bych veeelikou sn\u00eddani, hned pak bych uv\u00edtal studenou sprchu, mas\u00e1\u017e, kr\u00e9m,…“
„Na tohle m\u00e1me \u010das cel\u00fd den,“ p\u0159eru\u0161\u00ed mne Tom, s \u010d\u00edm\u017e se rozesm\u011bje, a ani\u017e by mi dal \u0161anci protestovat v\u00edc, obkl\u00ed\u010d\u00ed mne, v\u010detn\u011b m\u00fdch rt\u016f.
„\u0158ekl jsem ale, \u017ee budu n\u00e1ro\u010dn\u00fd. Ve v\u0161ech sm\u011brech.“
„V\u0161ak beru v potaz. Pr\u00e1v\u011b ti hodl\u00e1m naserv\u00edrovat veeelikou sn\u00eddani,“ zazub\u00ed se la\u0161kovn\u011b.
„Hele, ty dvojsmysly, nen\u00ed sn\u00eddan\u011b jako sn\u00eddan\u011b,“ zatah\u00e1m ho za dva cop\u00e1nky, padaj\u00edc\u00ed mu p\u0159es rameno a stejn\u011b jako lehce promnu jemn\u011b jeho spodn\u00ed ret.<\/p>\n

Po druh\u00e9m vyvrcholen\u00ed tohoto r\u00e1na, padneme oba vys\u00edlen\u00edm, proto\u017ee jsem si na Toma vymyslel roztodivn\u00e9 polohy. Ta druh\u00e1 byla m\u00e9n\u011b pohodln\u00e1 ne\u017e ta prvn\u00ed, ale zato se vrchol dostavil do p\u00e1r chvilek. S hlubok\u00fdm v\u00fddechem se uveleb\u00edm hlavou Tomovi na b\u0159i\u0161e, a uchechtnu se, kdy\u017e nem\u016f\u017ee pobrat je\u0161t\u011b chv\u00edli dech.
„Ty mi d\u00e1v\u00e1\u0161 zabrat.“
„J\u00e1 tob\u011b? A kdo m\u011b tady hecoval do druh\u00e9ho kola?“
„A mohl jsem tu\u0161it, \u017ee po mn\u011b bude\u0161 cht\u00edt Mount Everest?“
„Tu\u0161it si mohl,“ vysm\u011bju se mu.
„Jasn\u00fd,“ rozesm\u011bje se a prohl\u00e9dne si na\u0161e propleten\u00e9 prsty.<\/p>\n

„Sly\u0161el jsem, \u017ee se Bushidovi narodila hol\u010di\u010dka,“ vzpomenu si po chvilce.
„Je to tak,“ p\u0159itak\u00e1 mi.
„Tak to te\u010f maj\u00ed mal\u00fd Bush\u00ed\u010f\u00e1tko.“
„Bush\u00ed\u010f\u00e1tko?“ zm\u011b\u0159\u00ed si m\u011b pobaven\u00fdm pohledem. A ne\u017e stihnu zareagovat na jeho hlasit\u00e9 hladov\u00e9 zakru\u010den\u00ed v b\u0159i\u0161e, rozezvon\u00ed se mi telefon.
„N\u00e1m se asi taky nejsp\u00ed\u0161 narodila hol\u010di\u010dka podle t\u00e9 nal\u00e9havosti,“ utrous\u00edm, kdy\u017e na displeji shl\u00e9dnu, \u017ee mi telefonuje Gordon. Telefonoval i v\u010dera. I p\u0159edev\u010d\u00edrem. Ale to u\u017e jsem mu taktn\u011b nazna\u010dil, \u017ee by mi mohl telefonovat pouze v d\u016fle\u017eit\u00fdch v\u011bcech. Ne, \u017ee bych ho nerad sly\u0161el, ale ne v\u017edy se mu poda\u0159\u00ed mi volat ve spr\u00e1vn\u00e9 chv\u00edli jen proto, aby se m\u011b zeptal, jak se m\u00e1m.<\/p>\n

„Chce\u0161 jet do Loitsche dneska, nebo a\u017e z\u00edtra?“ zept\u00e1m se Toma, kdy\u017e mi skute\u010dn\u011b po p\u00e1r p\u0159emlouv\u00e1n\u00edch naserv\u00edruje sn\u00eddani do postele.
„Pro m\u011b za m\u011b, to ty bude\u0161 muset r\u00e1no sem za Patrickem.“
„Hm, to je pr\u00e1v\u011b to. \u017de to pro m\u011b ud\u011bl\u00e1\u0161, a vyzvedne\u0161 Nelly?“
„Hmmm, leda\u017ee\u2026,“ p\u0159iplaz\u00ed se po posteli ke mn\u011b, aby si ukradl polibek. S \u00fasm\u011bvem na n\u011bj zamrk\u00e1m.
„J\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee to pro m\u011b ud\u011bl\u00e1\u0161,“ usm\u011bju se, „v\u00edm, zapomn\u011bl jsem ti \u0159\u00edct, \u017ee Gordon s Miriam odj\u00ed\u017ed\u011bj\u00ed, ale n\u011bjak ten v\u00edkend zvl\u00e1dneme.“
„Pro\u010d bychom nem\u011bli?“ sjede sv\u00fdmi rty na m\u016fj krk a j\u00e1 jen spokojen\u011b p\u0159iv\u0159u o\u010di.
„Pokud n\u00e1s nenech\u00e1\u0161 um\u0159\u00edt hlady,“ pl\u00e1cnu ho jemn\u011b se sm\u00edchem po b\u0159\u00ed\u0161ku a jemn\u011b odstr\u010d\u00edm, abych si dojedl sv\u016fj rozjeden\u00fd kousek.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam „Jak dlouho si tohle u\u017e slibujeme?“ nad\u0161en\u011b se usm\u011bju, kdy\u017e p\u0159ijedeme p\u0159ed are\u00e1l autokina.„Dlouho,“ p\u0159izn\u00e1 mi Tom a st\u00e1hne ok\u00e9nko, aby pokladn\u00ed zaplatil poplatek za n\u00e1\u0161 vjezd.„Jak jsi p\u0159i\u0161el na to, \u017ee zrovna dneska ve\u010der?“ zept\u00e1m se okam\u017eit\u011b, co jsme<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[513],"tags":[],"class_list":["post-5881","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5881","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5881"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5881\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5881"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5881"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5881"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}