{"id":5886,"date":"2012-09-14T18:00:00","date_gmt":"2012-09-14T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5869"},"modified":"2012-09-14T18:00:00","modified_gmt":"2012-09-14T17:00:00","slug":"obloquy-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/09\/14\/obloquy-4\/","title":{"rendered":"Obloquy 4."},"content":{"rendered":"
autor: Raiju<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\u0158\u00edct dobrou noc<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n

\u017diju \u017eivot pln\u00fd utrpen\u00ed<\/div>\n
Ob\u011btoval bych tenhle sv\u011bt, jen abych t\u011b zachr\u00e1nil<\/div>\n
Nezbyl ve mn\u011b \u017e\u00e1dn\u00fd dech<\/div>\n
Rozt\u0159\u00ed\u0161t\u011bn\u00e9 sklo st\u00e1le pad\u00e1<\/div>\n
\u0158ekni dobrou noc<\/div>\n
P\u011bkn\u011b spi<\/div>\n
\u0158ekni dobrou noc<\/div>\n
song: Say Goodnight – Bullet For My Valentine<\/p>\n

<\/div>\n

I p\u0159es to, \u017ee bylo hlavn\u00ed topen\u00ed zapnut\u00e9, tlumen\u00e9 sv\u011btlo ve smute\u010dn\u00ed s\u00edni navozovalo pocit mrazen\u00ed. V m\u00edstnosti sv\u00edtily v\u0161echny z\u00e1\u0159ivky a stejn\u011b se nezd\u00e1la b\u00fdt sv\u011btl\u00fdm m\u00edstem. Vybledl\u00e9, \u0161pinav\u011b b\u00edl\u00e9 koberce a star\u00e9 potapetovan\u00e9 zdi spolu se slab\u00fdm sv\u011btlem po stran\u00e1ch chodeb a pokoj\u016f dod\u00e1valy m\u00edstu zatuchl\u00fd a st\u00edsn\u011bn\u00fd dojem – ale Bill byl uji\u0161t\u011bn, \u017ee prostory pojmou minim\u00e1ln\u011b tis\u00edc lid\u00ed, a to m\u011bla p\u0159ij\u00edt jen rodina, p\u0159\u00e1tel\u00e9 a spolupracovn\u00edci.<\/p>\n

Hlavn\u00ed s\u00ed\u0148 byla pod\u00e9l st\u011bn lemovan\u00e1 vypolstrovan\u00fdmi \u017eidlemi, kter\u00e9 byly v \u0159ad\u00e1ch postaven\u00e9 i uprost\u0159ed m\u00edstnosti, tvo\u0159\u00edc tak \u00fazkou uli\u010dku, kter\u00e1 vedla od vchodu a\u017e k polootev\u0159en\u00e9 rakvi na druh\u00e9m konci s\u00edn\u011b. Kolem n\u00ed nebylo nic ne\u017e jen kv\u011btiny – poslan\u00e9 rodinou, kamar\u00e1dy, televizn\u00edmi a r\u00e1diov\u00fdmi stanicemi, od fanou\u0161k\u016f. Bylo tam mnoho dar\u016f, a p\u0159esto jich museli alespo\u0148 tis\u00edce odm\u00edtnout, proto\u017ee se tam u\u017e neve\u0161ly.<\/p>\n

Bill byl prvn\u00ed, koho dovnit\u0159 pustili – vy\u017e\u00e1dal si b\u00fdt chv\u00edli o samot\u011b se sv\u00fdm bratrem, je\u0161t\u011b ne\u017e bude dovnit\u0159 vpu\u0161t\u011bna rodina. Jeho matka, nevlastn\u00ed otec a dal\u0161\u00ed p\u0159\u00edbuzn\u00ed budou muset po\u010dkat na parkovi\u0161ti.<\/div>\n

\n
Majitel smute\u010dn\u00ed s\u00edn\u011b ho uvedl dovnit\u0159. Bill \u00fapln\u011b s\u00e1m vstoupil do hlavn\u00ed s\u00edn\u011b a za\u010dal se chv\u011bt. Zastavil se je\u0161t\u011b u dve\u0159\u00ed, nepatrn\u011b se mu rozklepala ramena, kdy\u017e pohl\u00e9dl na to, co v\u0161e bylo za\u0159\u00edzeno k uct\u011bn\u00ed jeho dvoj\u010dete. Z\u00e1m\u011brn\u011b se vyh\u00fdbal pohledu kamkoliv kolem bratrova obli\u010deje. \u010c\u00e1st n\u011bho se cht\u011bla usm\u00e1t – opravdu to v\u0161e vypadalo n\u00e1dhern\u011b, i p\u0159esto\u017ee to bylo neup\u0159\u00edmn\u00e9. Norm\u00e1ln\u011b by mu n\u011bco takov\u00e9ho pomohlo poc\u00edtit trochu \u00fat\u011bchy… ale ve skute\u010dnosti z toho nec\u00edtil v\u016fbec nic.<\/p>\n

Zhluboka se nadechl, zamumlal tich\u00e9 „D\u011bkuji“, objal se pa\u017eemi a pomalu se vydal kup\u0159edu. O\u010di m\u011bl p\u0159i\u0161pendlen\u00e9 k podlaze, dokud ve sv\u00e9m zorn\u00e9m poli neuvid\u011bl hladkou \u010dernou rakev. Bude to cht\u00edt hodn\u011b \u00fasil\u00ed. Nikdy by ho ani nenapadlo, \u017ee bude pot\u0159ebovat tolik odvahy, aby se pod\u00edval na sv\u00e9ho bratra – prost\u011b jen vzhl\u00e9dnout. Bylo to tak d\u011bsiv\u00e9 a t\u011b\u017ek\u00e9 ud\u011blat – pod\u00edvat se do n\u011b\u010d\u00ed tv\u00e1\u0159e a uv\u011bdomit si, \u017ee je pry\u010d, \u017ee u\u017e se nikdy nevr\u00e1t\u00ed. S pevn\u011b semknut\u00fdmi \u010delistmi Bill spustil ruce dol\u016f a polo\u017eil prsty na hladk\u00fd a studen\u00fd povrch rakve a p\u0159ejel jimi po jej\u00ed hran\u011b. Putoval s nimi d\u00e1l k p\u0159edn\u00ed otev\u0159en\u00e9 stran\u011b kolem ochabl\u00e9ho loktu zakryt\u00e9ho tmav\u011b modr\u00fdm ruk\u00e1vem. Dr\u017eel se o\u010dima sv\u00fdch prst\u016f, aby jimi nebloudil jinam, kdy\u017e koutkem zahl\u00e9dl n\u011bkolik dred\u016f le\u017e\u00edc\u00edch na jeho ko\u0161ili a rozprost\u0159en\u00fdch po pol\u0161t\u00e1\u0159i.<\/p>\n

„Ty a ty tvoje zatracen\u00e9 \u010depice,“ zasm\u00e1l se ironicky Bill, sed\u011bl na kraji postele a v rukou dr\u017eel jednu z mnoha bratrov\u00fdch k\u0161iltovek. S chut\u00ed je nesn\u00e1\u0161el, ale Tom je m\u011bl moc r\u00e1d – nikdy by se jich nevzdal. P\u0159ejel prstem po k\u0161iltu a uc\u00edtil prvn\u00ed bodnut\u00ed pocitu viny za to, jak moc je v\u017edy kritizoval. Jak jen mohl b\u00fdt tak necitliv\u00fd? Tom si nikdy ned\u011blal legraci z jeho makeupu nebo v\u0161ech cinkrl\u00e1tek, co nosil, tak pro\u010d tolik nad\u00e1val na n\u011bco, co jeho bratr tak moc miloval?<\/p>\n

Polo\u017eil b\u00edlou \u010dapku stranou, oto\u010dil se ke kufru a ostatn\u00edm hrom\u00e1dk\u00e1m oble\u010den\u00ed poset\u00fdch po posteli. Prob\u00edral se mno\u017estv\u00edm tri\u010dek, v nich\u017e hledal n\u011bjak\u00e9 p\u011bkn\u00e9 barvy – pot\u0159eboval dv\u011b. Jedno tmav\u00e9 do spod a druh\u00e9… modr\u00e9. Zp\u011bv\u00e1k si p\u0159ik\u00fdvl, kdy\u017e ho kone\u010dn\u011b napadla ta spr\u00e1vn\u00e1 volba, vyt\u00e1hl tmav\u011b modr\u00e9 triko z jednoho kom\u00ednku p\u0159ed sebou, stoupl si a rozlo\u017eil ho – prohl\u00ed\u017eel si ho, zda nen\u00ed n\u011bkde \u0161pinav\u00e9 a dob\u0159e von\u00ed. V\u0161echno muselo b\u00fdt absolutn\u011b perfektn\u00ed.<\/p>\n

Kdy\u017e si chlapec k sob\u011b triko p\u0159ivinul, silou ho k sob\u011b tiskl, p\u0159iv\u0159el o\u010di a p\u0159ikazoval s\u00e1m sob\u011b, aby neplakal. Kdyby ho k sob\u011b tiskl je\u0161t\u011b v\u00edc a usilovn\u011b opakoval sv\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed, t\u0159eba by se k n\u011bmu Tom alespo\u0148 na chv\u00edli vr\u00e1til. T\u0159eba by ho op\u011bt objaly jeho ruce kolem bok\u016f a v\u0161e by bylo zase tak, jak m\u00e1 b\u00fdt. T\u0159eba by se mu mohla vymazat pam\u011b\u0165, aby na v\u0161echno zapomn\u011bl a jeho srdci by se znovu ulevilo.<\/p>\n

„Pot\u0159ebuju t\u011b…“ Za\u0161eptal do ticha, jeho kolena p\u0159est\u00e1vala m\u00edt dostatek s\u00edly, aby ho d\u00e1l unesla, a tak se pomalu sesunul na zem. Ramenem se op\u0159el o postel a st\u00e1le k sob\u011b ma\u010dkal ten kus l\u00e1tky, jako kdyby ho u\u017e necht\u011bl nikdy pustit. „Nedok\u00e1\u017eu to s\u00e1m… je to tak t\u011b\u017ek\u00e9. Pot\u0159ebuju t\u011b tady… pot\u0159ebuju t\u011b…“ Hlava mu padla na matraci, kdy\u017e se jeho ramena za\u010dala klepat a jeho hrdlo se st\u00e1hlo, st\u00e1le se sna\u017e\u00edc v sob\u011b slzy potla\u010dit. Nemohl je je\u0161t\u011b nechat t\u00e9ct – mus\u00ed to vydr\u017eet. St\u00e1le se je\u0161t\u011b mus\u00ed probrat zbytkem bratrov\u00fdch v\u011bc\u00ed, nen\u00ed na \u017e\u00e1dn\u00fd pl\u00e1\u010d \u010das. Je\u0161t\u011b ne.<\/p>\n

„Pros\u00edm, dej mi jen trochu s\u00edly… pros\u00edm, Tome. Tolik j\u00ed te\u010f pot\u0159ebuju…“<\/p>\n

<\/em> Billovy o\u010di se zav\u0159ely, nosem se zhluboka nadechl – uc\u00edtil z\u00e1van r\u016f\u017e\u00ed i p\u0159esto, \u017ee jich tam bylo minimum. Pro\u010d maj\u00ed r\u016f\u017ee v\u017edy tu nejpronikav\u011bj\u0161\u00ed v\u016fni?<\/p>\n

Bylo to tu. Moment pravdy.<\/p>\n

„Bude to dobr\u00e9.“<\/p>\n

<\/em> \u010cernovlas\u00fd chlapec za\u010dal pomalu zvedat sv\u016fj pohled. P\u0159ejel p\u0159es obrys bratrova ramene, po jeho hebk\u00e9 k\u016f\u017ei na krku, k lehce vystoupl\u00e9 kl\u00ed\u010dn\u00ed kosti… v\u00fd\u0161 k jeho hrdlu…<\/p>\n

„Bude to dobr\u00e9, Bille.“<\/p>\n

<\/em> Kdy\u017e kone\u010dn\u011b vzhl\u00e9dl k bratrov\u011b cel\u00e9 tv\u00e1\u0159i, zalapal trochu po dechu a cht\u011bl ustoupit. Ale i p\u0159es ten pocit, kter\u00fd ho od n\u011bj tahal d\u00e1l, odm\u00edtal sv\u00e9 dvoj\u010de opustit. Za ty dva p\u0159ede\u0161l\u00e9 dny byl Tom s\u00e1m ji\u017e dostate\u010dn\u011b. Nastal \u010das, aby byl Bill state\u010dn\u00fd a z\u016fstal s n\u00edm. Slzy ho op\u011bt za\u0161t\u00edpaly v o\u010d\u00edch, rozmaz\u00e1valy mu pohled na linie bratrova obli\u010deje a Bill si p\u0159\u00e1l, aby se mu neroztekly po tv\u00e1\u0159i – alespo\u0148 je\u0161t\u011b ne te\u010f.<\/p>\n

Vzt\u00e1hl ruku p\u0159ed sebe, aby se mohl dotknout jeho tv\u00e1\u0159e, ale najednou zav\u00e1hal a zase se st\u00e1hl. M\u011bl by? Mohl by? Co kdy\u017e se bratrova k\u016f\u017ee pod t\u00edm dotekem rozpadne jako n\u011bjak\u00e9 mumii? Co kdy\u017e ho n\u011bjak zni\u010d\u00ed? Mohl by b\u00fdt jeho dotek skute\u010dn\u011b tak devastuj\u00edc\u00ed? Zp\u011bv\u00e1k zavrt\u011bl hlavou a sotva se sv\u00fdmi prsty dotkly jeho l\u00edce, zalapal po dechu, jak ho p\u0159ekvapila jeho ledov\u00e1 poko\u017eka. Jako by ho p\u00edchla, ten pocit nebyl… spr\u00e1vn\u00fd. Co mu to jen ud\u011blali?<\/p>\n

„Nev\u00edm, jestli tohle zvl\u00e1dnu, Tomi…“ za\u0161eptal tak ti\u0161e, \u017ee to mohl sly\u0161et jen on a jeho bratr. „Jsem tak vyd\u011b\u0161en\u00fd… Nev\u00edm, jestli to zvl\u00e1dnu s\u00e1m…“<\/p>\n

„Bude to dobr\u00e9. Zvl\u00e1dne\u0161 to. Zvl\u00e1dne\u0161 cokoliv. Jsi p\u0159eci Bill Kaulitz! Nevzd\u00e1v\u00e1\u0161 se, dokud nedos\u00e1hne\u0161 sv\u00e9ho.“<\/p>\n

<\/em> Mlad\u0161\u00ed z dvoj\u010dat popot\u00e1hl a opatrn\u011b si prsty set\u0159el slzy pod o\u010dima, aby si nerozmazal makeup. Je \u010das se p\u0159es to dostat. Je \u010das b\u00fdt siln\u00fd.<\/p>\n

—<\/p>\n

S povzdechem zvedl hlavu k dal\u0161\u00ed bezejmenn\u00e9 osob\u011b, kter\u00e1 mu p\u0159i\u0161la vyj\u00e1d\u0159it soustrast. Po st\u00e9 kondolenci u\u017e nem\u011bl d\u00e1l s\u00edlu, a tak se posadil na \u017eidli a bylo mu \u00fapln\u011b jedno, co si kdo pomysl\u00ed. Po jeho stran\u011b st\u00e1la matka s nevlastn\u00edm otcem, st\u00e1le pot\u0159\u00e1saj\u00edc rukama a p\u0159ij\u00edmaj\u00edc objet\u00ed. Jeho teta, str\u00fdc a zbytek vzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00ed rodiny st\u00e1l po jeho druh\u00e9 stran\u011b, a \u010d\u00edm d\u00e1le sed\u011bli, t\u00edm vzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00edmi p\u0159\u00edbuzn\u00fdmi byli. Nohy m\u00edjely dal\u0161\u00ed, lid\u00e9 pron\u00e1\u0161eli pr\u00e1zdn\u00e9 „Je mi l\u00edto va\u0161\u00ed ztr\u00e1ty“, co\u017e u\u017e se ani nenam\u00e1hal d\u00e1l poslouchat, a proch\u00e1zeli d\u00e1l, tak jak se od nich o\u010dek\u00e1valo. Ignorantsk\u00fd, sebest\u0159edn\u00fd svin\u011b.<\/p>\n

V\u0161ichni v s\u00edni se za\u010dali rozch\u00e1zet – v\u0161ichni krom\u011b jeho a Toma. Ostatn\u00ed si pov\u00eddali, obj\u00edmali, plakali… p\u00e1r vybran\u00fdch fanou\u0161k\u016f dostalo povolen\u00ed p\u0159ipojit se, sed\u011bli v rohu a zp\u00edvali pomalou verzi p\u00edsni\u010dky „Ich Bin Da“, kter\u00e1 zn\u011bla opravdu slu\u0161n\u011b, kdy\u017e ji kdosi doplnil hrou na akustickou kytaru. Kdyby m\u011bl Bill lep\u0161\u00ed n\u00e1ladu, ur\u010dit\u011b by se za nimi vydal a slo\u017eil jim kompliment, ale te\u010f… mu to jen bylo jedno. Necht\u011bl tu b\u00fdt s t\u011bmi povrchn\u00edmi lidmi a fale\u0161n\u00fdmi emocemi. Nikdo z nich si nezaslou\u017eil Toma je\u0161t\u011b vid\u011bt – ne pot\u00e9, jak se k n\u011bmu za ty uplynul\u00e9 m\u011bs\u00edce chovali. A te\u010f ti, kte\u0159\u00ed je prakticky opustili, m\u011bli tu drzost p\u0159ij\u00edt jim na o\u010di a \u0159\u00edkat, jak moc je jim to l\u00edto.<\/p>\n

„Ahoj…“ P\u00e1r nohou v d\u017e\u00edn\u00e1ch a tenisk\u00e1ch se zastavil p\u0159ed Billem a \u010dekal, a\u017e zp\u011bv\u00e1k vzhl\u00e9dne a pod\u00edv\u00e1 se na jejich majitele. „…Je mi to tak l\u00edto… to s Tomem… to v\u0161echno,“ \u0159ekl Georg jemn\u011b, zamra\u010dil se a tiskl rty k sob\u011b, aby se ovl\u00e1dl.<\/p>\n

„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee je,“ zamumlal Bill, odvr\u00e1til pohled a rozhl\u00e9dl se po m\u00edstnosti.<\/p>\n

„Hej, no tak… Bol\u00ed m\u011b to stejn\u011b jako tebe.“ M\u011blo to Billa n\u011bjak uklidnit, ale m\u00edsto toho v n\u011bm vzpl\u00e1l hn\u011bv, o kter\u00e9m ani nev\u011bd\u011bl, \u017ee ho v sob\u011b dus\u00ed, a kter\u00fd vy\u010dk\u00e1val, aby mohl vyj\u00edt na povrch.<\/p>\n

„Tak to teda nebol\u00ed.“ \u010cernovlas\u00fd chlapec okam\u017eit\u011b vysko\u010dil na nohy a ostatn\u00ed pohledy se k n\u011bmu ihned sto\u010dily. „Nem\u00e1\u0161 ani kurva<\/em> zd\u00e1n\u00ed, jak se c\u00edt\u00edm, a u\u017e v\u016fbec nem\u00e1\u0161 \u017e\u00e1dn\u00e9 pr\u00e1vo<\/em> srovn\u00e1vat cokoliv s t\u00edm, jak zdrcuj\u00edc\u00ed<\/em> je to, s \u010d\u00edm se mus\u00edm pr\u00e1v\u011b te\u010f vypo\u0159\u00e1d\u00e1vat. \u00dapln\u011b jsi n\u00e1s opustil<\/em>, kdy\u017e jsme t\u011b oba pot\u0159ebovali nejv\u00edc, a za cel\u00e9 dva m\u011bs\u00edce jsme od tebe nesly\u0161eli ani jedno zasran\u00fd slovo<\/em>. Neodpov\u00eddal jsi na telefony, neodepisoval na e-maily, neotv\u00edral jsi dve\u0159e, kdy\u017e jsme se za tebou pokusili zaj\u00edt a m\u011bli snahu v\u0161echno mezi n\u00e1mi urovnat a… a najednou se tu jen tak objev\u00ed\u0161 a vykl\u00e1d\u00e1\u0161 mi tu, jak je ti to v\u0161echno l\u00edto<\/em>?!“<\/p>\n

„Bille…“ za\u0161eptala Simone a polo\u017eila sv\u00e9mu synovi ruku na rameno, aby se trochu zklidnil. Ale Bill se uklid\u0148ovat nehodlal, naopak, byl p\u0159ipraven\u00fd p\u011bkn\u011b vybuchnout.<\/p>\n

Slzy se mu rozkut\u00e1lely po tv\u00e1\u0159i a ruce sev\u0159el do p\u011bst\u00ed tak pevn\u011b, a\u017e si zar\u00fdval nehty do dlan\u00ed. „Ne, takhle to nefunguje. Prost\u011b… ne. Nechci se t\u00edm te\u010f zab\u00fdvat. T\u00c1HNI DO HAJZLU!“ Zp\u011bv\u00e1k si odfrkl, st\u00e1hl rty do \u00fazk\u00e9 linky a str\u010dil do basisty, kdy\u017e se kvapn\u00fdm krokem vydal pry\u010d z m\u00edstnosti.<\/p>\n

—<\/p>\n

„Hej, nezapome\u0148te se chovat slu\u0161n\u011b, chlapi. Ten mladej si toho za\u017eil dost, m\u011bli bychom na n\u011bj dneska br\u00e1t ohled.“<\/p>\n

„Jo, my v\u00edme, mami<\/em>.“ Zachechtal se Chakuza a hrav\u011b do Bushida \u0161\u0165ouchl, kdy\u017e st\u00e1li u dve\u0159\u00ed do smute\u010dn\u00ed s\u00edn\u011b.<\/p>\n

„Hej, mysl\u00edm to v\u00e1\u017en\u011b.“ Vstoupili dovnit\u0159. „A jestli mu jakkoliv p\u0159it\u00ed\u017e\u00ed\u0161, zl\u00e1mu ti vaz. K\u00e1mo\u0161, nek\u00e1mo\u0161.“<\/p>\n

P\u0159ipojili se k dlouh\u00e9 front\u011b, kter\u00e1 vedla a\u017e do hlavn\u00ed s\u00edn\u011b, kde byla Tomova rodina.<\/p>\n

„- Nechci se t\u00edm te\u010f zab\u00fdvat. T\u00c1HNI DO HAJZLU!“<\/p>\n

Bushido se za sv\u00fdmi slune\u010dn\u00edmi br\u00fdlemi zamra\u010dil, kdy\u017e se po m\u00edstnosti rozlehl je\u010div\u00fd hlas a jeho majitel se se sklon\u011bnou hlavou rozeb\u011bhl ven. Lid\u00e9 ve front\u011b ho sledovali, jak do dvou z nich str\u010dil a zabouchl za sebou dve\u0159e od um\u00fdv\u00e1rny. Ten Bill Kaulitz, kter\u00e9ho znal, takhle nikdy nek\u0159i\u010del, alespo\u0148 ne na ve\u0159ejnosti. Zastr\u010dil si br\u00fdle do kapsy d\u017e\u00edn\u016f, vystoupil z \u0159ady a vydal se za n\u00edm. V\u00e1hav\u011b otev\u0159el dve\u0159e na toalety.<\/p>\n

Bill zvedl pohled do zrcadla a zavrt\u011bl hlavou. „Oh, bezva, to jsem tak pot\u0159eboval.“<\/p>\n

„No, to nen\u00ed moc hezk\u00fd p\u0159iv\u00edt\u00e1n\u00ed.“ Urazil se na oko star\u0161\u00ed mu\u017e, p\u0159i\u0161el k Billovi bl\u00ed\u017e a polo\u017eil mu ruku na rameno. „Hej…“<\/p>\n

„V\u016fbec nic ne\u0159\u00edkej. Bo\u017ee, nic ne\u0159\u00edkej. Nechci u\u017e sly\u0161et \u017e\u00e1dnou z t\u011bch trapn\u00fdch v\u011bt,“ za\u0161eptal Bill, zat\u0159epal znovu hlavou a pevn\u011b zav\u0159el o\u010di. Jeho ramena se za\u010dala pod Bushidovou rukou chv\u011bt, a proto ho stiskl siln\u011bji, jako kdyby mu t\u00edm cht\u011bl dodat trochu s\u00edly.<\/p>\n

„Co se d\u011bje?“<\/p>\n

„…Lidi jsou zkurven\u00ed ignoranti,“ povzdechl si chlapec, ot\u0159el si slzy a sna\u017eil se odleh\u010dit situaci – nebo Bushida alespo\u0148 udr\u017eet od zv\u011bdav\u00fdch ot\u00e1zek.<\/p>\n

„To mi pov\u00eddej.“ Sn\u011bd\u00e1 ruka se posunula z Billov\u00fdch ramen na jeho z\u00e1da, p\u0159\u00edmo mezi jeho lopatky.<\/p>\n

Bill si dv\u011bma prsty mas\u00edroval sp\u00e1nky, kdy\u017e se narovnal a sna\u017eil se zahnat zbyl\u00e9 slzy. „Co tady v\u016fbec d\u011bl\u00e1\u0161? Nemusels chodit.“<\/p>\n

„Cht\u011bl jsem. Je to tak spr\u00e1vn\u00fd. M\u011bl jsem o tebe starost.“<\/p>\n

„Pche,“ zasm\u00e1l se Bill ironicky, kdy\u017e se mu spustil dal\u0161\u00ed p\u0159\u00edval slz a on s\u00e1hl po pap\u00edrov\u00e9 ut\u011brce, aby je vysu\u0161il. „Nem\u016f\u017eu sakra p\u0159estat bre\u010det, nev\u00edm, jak\u00fd je den ani \u010das… v\u0161echno se zd\u00e1 b\u00fdt zpomalen\u00e9, anebo naopak zrychlen\u00e9, a m\u00e1m pocit, jako kdyby mi m\u011bla explodovat hlava.“ Rozt\u0159esen\u011b vydechl, a kdy\u017e se ke star\u0161\u00edmu mu\u017ei oto\u010dil, zakroutil hlavou. „Nezvl\u00e1dnu to. Nedok\u00e1\u017eu se s t\u00edm sm\u00ed\u0159it. Nev\u00edm, co…“ Bill sklonil hlavu a schoval ji do dlan\u00ed. „Nev\u00edm, co m\u00e1m bez n\u011bj d\u011blat…“<\/p>\n

„Smrt je svin\u011b,“ \u0159ekl Bushido ti\u0161e, vzt\u00e1hl k mlad\u00e9mu zp\u011bv\u00e1kovi ruce a p\u0159itulil si ho bl\u00ed\u017e. M\u011bl pocit, \u017ee nikdo nem\u016f\u017ee zn\u00e1t zp\u016fsob, kter\u00fdm by Billa ut\u011b\u0161il, tak jak zrovna pot\u0159ebuje, ale jestli to n\u011bkomu alespo\u0148 dovol\u00ed, bude to on. „Nebudu p\u0159edst\u00edrat, \u017ee v\u00edm, jak se te\u010f pr\u00e1v\u011b c\u00edt\u00ed\u0161,“ dlan\u00ed t\u0159el chlapcova z\u00e1da, kdy\u017e popotahoval a op\u011bt si ot\u00edral o\u010di, „kdy\u017e ztrat\u00ed\u0161 n\u011bkoho tak bl\u00edzk\u00e9ho…“<\/p>\n

„Nedok\u00e1\u017eu to pochopit. Ta racion\u00e1ln\u00ed \u010d\u00e1st moj\u00ed mysli v\u00ed, \u017ee je pry\u010d, ale zbytek to nechce p\u0159ijmout. St\u00e1le ho c\u00edt\u00edm vedle sebe. To… jsem j\u00e1<\/em>, kdo le\u017e\u00ed v t\u00e9 rakvi. On je… je mnou<\/em>. Je mou<\/em> sou\u010d\u00e1st\u00ed. Nen\u00ed jen m\u00fdm bratrem, m\u00fdm dvoj\u010detem, je polovinou m\u00e9 du\u0161e<\/em>. Jak se m\u00e1m s n\u011b\u010d\u00edm takov\u00fdm rozlou\u010dit?“<\/p>\n

„To je v\u017edycky t\u011b\u017ek\u00fd. Nikdy se to nezleh\u010d\u00ed,“ za\u0161eptal mu\u017e, n\u011b\u017en\u011b ho objal a Bill se uklidnil alespo\u0148 natolik, \u017ee mu p\u0159ik\u00fdvl. „Bude\u0161 v pohod\u011b?“<\/p>\n

Bill ustoupil a znovu p\u0159itakal. „Jo.“ Oto\u010dil se k zrcadlu a sna\u017eil se poupravit sv\u016fj rozmazan\u00fd makeup.<\/p>\n

„Chce\u0161, abych byl n\u011bjak pobl\u00ed\u017e?“<\/p>\n

Bill se zastavil a o\u010di v jeho odraze se sklonily. „Mohl bys? J\u00e1… n\u011bjak si nev\u011b\u0159\u00edm.“ Ani s\u00e1m nech\u00e1pal, jak dok\u00e1zal vydr\u017eet tak dlouho.<\/p>\n

„\u017d\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m.“<\/p>\n

autor: Raiju<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: flixo<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

original<\/a><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Raiju \u0158\u00edct dobrou noc \u017diju \u017eivot pln\u00fd utrpen\u00ed Ob\u011btoval bych tenhle sv\u011bt, jen abych t\u011b zachr\u00e1nil Nezbyl ve mn\u011b \u017e\u00e1dn\u00fd dech Rozt\u0159\u00ed\u0161t\u011bn\u00e9 sklo st\u00e1le pad\u00e1 \u0158ekni dobrou noc P\u011bkn\u011b spi \u0158ekni dobrou noc song: Say Goodnight – Bullet For My Valentine<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[518],"tags":[],"class_list":["post-5886","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-obloquy"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5886","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5886"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5886\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5886"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5886"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5886"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}