{"id":5890,"date":"2012-09-14T14:00:00","date_gmt":"2012-09-14T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5873"},"modified":"2012-09-14T14:00:00","modified_gmt":"2012-09-14T13:00:00","slug":"mask-of-the-phantom-17-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/09\/14\/mask-of-the-phantom-17-konec\/","title":{"rendered":"Mask of the Phantom 17. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Helie<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\" <\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
Bill:<\/p>\n

<\/strong> \u0158ekl bych, \u017ee po na\u0161em mal\u00e9m dobrodru\u017estv\u00ed v Ope\u0159e se v\u0161echno zm\u011bnilo je\u0161t\u011b v\u00edc. Definitivn\u011b jsem se rozhodl nast\u011bhovat se zp\u00e1tky, proto\u017ee i kdy\u017e jsem za\u010dal m\u00edt op\u011bt dobr\u00e9 finan\u010dn\u00ed p\u0159\u00edjmy, p\u0159ipadalo mi zbyte\u010dn\u00e9 platit za tak o\u0161kliv\u00fd byt, kdy\u017e m\u016f\u017eu c\u00edtit atmosf\u00e9ru skute\u010dn\u00e9ho domova spolu se svoj\u00ed miluj\u00edc\u00ed rodinou. Nezb\u00fdvalo mi nic jin\u00e9ho, ne\u017e v\u0161echny sk\u0159\u00edn\u011b v m\u00e9m b\u00fdval\u00e9m byt\u011b vyklidit a oble\u010den\u00ed naskl\u00e1dat do krabic, kter\u00e9 jsme dva dny s Tomem sh\u00e1n\u011bli po obchodech. Se st\u011bhov\u00e1n\u00edm mi pom\u00e1hal, jak nejv\u00edc um\u011bl, dokonce mi pomohl i p\u0159i h\u00e1dce s domovn\u00edkem, kter\u00fd m\u011b odm\u00edtal pustit bez toho, abych zaplatil n\u00e1jem na dva m\u011bs\u00edce dop\u0159edu, proto\u017ee jsem mu p\u0159edem neohl\u00e1sil, \u017ee se budu st\u011bhovat. Samoz\u0159ejm\u011b, proto\u017ee j\u00e1 jsem p\u0159ece pl\u00e1noval cel\u00fd \u017eivot, \u017ee se znovu vr\u00e1t\u00edm do domu rodi\u010d\u016f.<\/div>\n

Te\u010f u\u017e jsme nakl\u00e1dali posledn\u00ed krabici do auta a j\u00e1 se pomysln\u011b lou\u010dil s b\u00fdval\u00fdm bydli\u0161t\u011bm, na kter\u00e9 stejn\u011b budu vzpom\u00ednat jenom v nejhor\u0161\u00edm. P\u011btihv\u011bzdi\u010dkov\u00fd hotel to rozhodn\u011b nebyl, i kdy\u017e cena by se mo\u017en\u00e1 ani o moc neli\u0161ila.<\/p>\n

Dosedl jsem na sedadlo vedle Toma, jeho ruka mi t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b p\u0159ist\u00e1la na stehn\u011b. Povzbudiv\u011b se na m\u011b usm\u00e1l, ur\u010dit\u011b jsem se musel tv\u00e1\u0159it, jak kdybych pr\u00e1v\u011b sn\u011bdl cel\u00fd citr\u00f3n. T\u011b\u0161il jsem se na novou budoucnost, proto\u017ee vyhl\u00eddky do n\u00ed vypadaly skute\u010dn\u011b dob\u0159e. Ale i tak se mi necht\u011blo lou\u010dit s dal\u0161\u00ed etapou \u017eivota.<\/div>\n

V Ope\u0159e se zm\u011bnilo mnoho v\u011bc\u00ed, stejn\u011b jako v na\u0161em osobn\u00edm \u017eivot\u011b. Kdy\u017e se kvalita oper za\u010dala zvy\u0161ovat, Opera m\u011bla v\u011bt\u0161\u00ed zisky a mohla naj\u00edmat lep\u0161\u00ed herce. Za ka\u017edou dal\u0161\u00ed hru jsem dost\u00e1val vy\u0161\u0161\u00ed honor\u00e1\u0159, a to je\u0161t\u011b dlouho p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e se za\u010dala zkou\u0161et. Po\u0159\u00e1d tu v\u0161ak bylo n\u011bco, na co jsem myslel p\u0159i ka\u017ed\u00e9m p\u0159episu, kter\u00fd jsem d\u011blal – nikdy jsem nenapsal nic sv\u00e9ho. Pocit, \u017ee pouze kop\u00edruji od ostatn\u00edch a nem\u00e1m vlastn\u00ed origin\u00e1ln\u00ed n\u00e1pad, byl zdrcuj\u00edc\u00ed. Chu\u0165 ps\u00e1t m\u011b p\u0159ech\u00e1zela, i kdy\u017e jsem m\u011bl tu nejlep\u0161\u00ed mo\u017enou inspiraci. Kdekdo by \u0159ekl, \u017ee m\u00e1m ten nejlep\u0161\u00ed \u017eivot, jak\u00fd bych si mohl p\u0159\u00e1t, ale po\u0159\u00e1d tu bylo n\u011bco, co mi v n\u011bm chyb\u011blo.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Kdybych byl n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm, nejsp\u00ed\u0161 bych si zoufal, proto\u017ee by v m\u00e9m \u017eivot\u011b chyb\u011bla l\u00e1ska, ale na to mi sta\u010dil jedin\u00fd pohled do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed, jedin\u00fd polibek, jedin\u00fd dotek. Mysl\u00edm, \u017ee m\u00e1m toho nejlep\u0161\u00edho partnera, proto\u017ee se na n\u011bj m\u016f\u017eu v\u017edy spolehnout jako na bratra, jako na nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele, kter\u00fdm mi v\u017edycky byl, a stejn\u011b v\u00edm, \u017ee m\u011b miluje stejnou m\u011brou jako j\u00e1 jeho. V\u017edycky mi byl oporou a inspirac\u00ed, ale st\u00e1le jsem pot\u0159eboval n\u011bco, co by mi do hlavy vtlouklo n\u011bjak\u00fd po\u0159\u00e1dn\u00fd n\u00e1pad.<\/p>\n

„A jede se dom\u016f,“ prorazil Tom ticho, kter\u00e9 mezi n\u00e1mi vzniklo. Mysl\u00edm, \u017ee i on poznal, \u017ee posledn\u00ed dobou nejsem \u00fapln\u011b ve sv\u00e9 k\u016f\u017ei. Hodn\u011b jsem se uzav\u00edral do sebe, m\u00e1lo jsem s n\u00edm komunikoval a v\u011bt\u0161inu \u010dasu jsem tr\u00e1vil ve sv\u00e9m byt\u011b balen\u00edm. Vid\u011bl jsem na n\u011bm snahu pom\u00e1hat mi, ale jsou ur\u010dit\u00e9 probl\u00e9my, kter\u00e9 nem\u016f\u017ee vy\u0159e\u0161it nikdo jin\u00fd, ne\u017e j\u00e1 s\u00e1m.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

Sed\u011bl jsem ve sv\u00e9m pokoji uprost\u0159ed n\u011bkolika rozbalen\u00fdch krabic, ze kter\u00fdch sem tam visel n\u011bjak\u00fd kousek zmuchlan\u00e9ho oble\u010den\u00ed. V\u0161echno by nutn\u011b pot\u0159ebovalo p\u0159e\u017eehlit. Stejn\u011b jako bylo pot\u0159eba z cel\u00e9 sk\u0159\u00edn\u011b vyh\u00e1zet v\u0161echno star\u00e9 oble\u010den\u00ed, prot\u0159\u00eddit ho a vyh\u00e1zet nebo ob\u011btovat na charitu. U\u017e jsem si ani nepamatoval, co v\u0161echno jsem za oble\u010den\u00ed nechal doma. Do hrobov\u00e9ho ticha pokoje se ozvalo jemn\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Bille?“ zamumlal Tom, kter\u00fd str\u010dil i bez m\u00e9ho vyzv\u00e1n\u00ed hlavu mezi dve\u0159e. „Vezl jsem m\u00e1mu na n\u00e1kupy do m\u011bsta a n\u011bco jsem ti p\u0159ivezl. Myslel jsem, \u017ee by ti to n\u011bco mohlo p\u0159ipomenout a t\u0159eba ti to vr\u00e1tit inspiraci.“<\/div>\n
„Poj\u010f d\u00e1l, Tome,“ povzdechl jsem si. P\u0159i\u0161lo mi, \u017ee si ho nezaslou\u017e\u00edm – u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 za p\u00e1r dn\u00ed. V\u017edycky se ke mn\u011b choval tak hezky, staral se o m\u011b a sna\u017eil se mi pomoct.<\/div>\n
„Douf\u00e1m, \u017ee se nebude\u0161 zlobit, ale poprv\u00e9 jsi na to taky nijak nereagoval, tak jsem si \u0159\u00edkal, \u017ee to nem\u016f\u017ee ni\u010demu u\u0161kodit,“ mumlal Tom, zat\u00edmco za sebou zav\u00edral dve\u0159e. V jedn\u00e9 ruce dr\u017eel n\u011bco schovan\u00e9 za z\u00e1dy.<\/div>\n
„Nem\u00e1m \u010das ani n\u00e1ladu se zlobit,“ ubezpe\u010dil jsem ho. Nat\u00e1hl ke mn\u011b ruku. Dr\u017eel v n\u00ed kr\u00e1sn\u011b rudou r\u016f\u017ei s velk\u00fdm kv\u011btem a neponi\u010den\u00fdmi okv\u011btn\u00edmi l\u00edstky. Tak kr\u00e1sn\u00e9 r\u016f\u017ee j\u00e1 v kv\u011btin\u00e1\u0159stv\u00ed nikdy nena\u0161el. Vzal jsem si od n\u011bj kv\u011btinu opatrn\u011b do rukou, jako by byla t\u00edm nejv\u011bt\u0161\u00edm pokladem.<\/p>\n

„Tak\u017ee ta v Ope\u0159e byla taky od tebe?“ zeptal jsem jakoby nic, kdy\u017e jsem zkoumal p\u0159ekr\u00e1sn\u011b sametov\u011b hebk\u00e9 okv\u011btn\u00ed l\u00edstky r\u016f\u017ee.<\/div>\n

„Myslel jsem, \u017ee by neu\u0161kodilo, kdyby sis p\u0159ipomenul star\u00e9 \u010dasy. T\u0159eba by ti to dodalo inspiraci. V\u0161iml jsem si, \u017ee v posledn\u00ed dob\u011b ti doch\u00e1z\u00ed. Nav\u00edc po\u0159\u00e1d mluv\u00ed\u0161 o tom, \u017ee bys r\u00e1d napsal n\u011bco sv\u00e9ho. T\u0159eba t\u011b n\u011bco napadne, v\u00edc ti pomoct asi nem\u016f\u017eu,“ usm\u00e1l se jemn\u011b. „Necht\u011bl jsem, aby si vzpom\u00ednal \u0161patn\u011b, myslel jsem, \u017ee bych rad\u0161i vzpom\u00ednal na dobr\u00e9 v\u011bci, kter\u00e9 t\u011b v Ope\u0159e potkaly. Na takov\u00e9 v\u011bci je p\u0159ece v\u017edycky dobr\u00e9 vzpom\u00ednat.“<\/div>\n
„D\u00edky, Tomi,“ usm\u00e1l jsem se posmutn\u011ble. Jeho mal\u00e9 d\u00e1re\u010dky zp\u016fsobovaly p\u0159esn\u00fd opak toho, ne\u017e v co on doufal. R\u016f\u017ee zp\u016fsobovaly vzpom\u00ednky, kter\u00e9 bych nejrad\u0161i nechal schovan\u00e9 za hradbou neproniknuteln\u00fdch l\u017e\u00ed.<\/p>\n

Sedl si vedle m\u011b a st\u00e1hl m\u011b do sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de. „Nem\u016f\u017ee\u0161 to nav\u017edycky skr\u00fdvat, Bille, lid\u00e9 to stejn\u011b v\u011bd\u00ed a budou se kv\u016fli tomu na tebe d\u00edvat skrz prsty. Uka\u017e jim, \u017ee v tob\u011b st\u00e1le je\u0161t\u011b d\u0159\u00edm\u00e1 ono tajemn\u00e9 kouzlo Fantoma, uka\u017e jim, \u017ee nemaj\u00ed d\u016fvod se na tebe tak d\u00edvat, proto\u017ee jsi na to, co jsi v minulosti ud\u011blal, hrd\u00fd.“<\/div>\n

„Ale j\u00e1 nejsem. Nejsem hrd\u00fd na to, jak\u00fd jsem byl. Nejrad\u0161i bych na to zapomn\u011bl a doufal jsem, \u017ee m\u00e9 okol\u00ed by mohlo taky zapomenout,“ popot\u00e1hl jsem a r\u016f\u017ei pevn\u011b sev\u0159el v dlan\u00edch. Tomovy prsty mi proj\u00ed\u017ed\u011bly vlasy, jeho dech m\u011b \u0161imral na tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017ee\u0161 po lidech cht\u00edt, aby zapomn\u011bli na to, \u010d\u00edm skute\u010dn\u011b jsi. Ani ty na to zapomenout nem\u016f\u017ee\u0161,“ za\u0161eptal. Mo\u017en\u00e1 m\u011bl pravdu, ale j\u00e1 tomu v\u011b\u0159it necht\u011bl. P\u0159\u00e1l jsem si, abych mohl zapomenout, proto\u017ee Fantom pro m\u011b byl minulost\u00ed, byl mrtv\u00fd<\/em>. Akor\u00e1t jsem si neuv\u011bdomoval, \u017ee bych musel um\u0159\u00edt j\u00e1, aby on um\u0159el taky.<\/p>\n

„Nechej si to proj\u00edt hlavou, Bille, j\u00e1 ti zat\u00edm donesu n\u011bjakou v\u00e1zi\u010dku na tu r\u016f\u017ei. A pak bych ti mohl pomoct s vybalov\u00e1n\u00edm, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“ zeptal se a m\u00edrn\u011b m\u011b od sebe odt\u00e1hl, aby se mi mohl pod\u00edvat do o\u010d\u00ed. Se smutn\u00fdm \u00fasm\u011bvem jsem zakroutil hlavou<\/div>\n

„To je v po\u0159\u00e1dku, sta\u010d\u00ed, kdy\u017e mi donese\u0161 tu vodu, v\u00edc nepot\u0159ebuji,“ pousm\u00e1l jsem se a kv\u011btinu vlo\u017eil do jeho rukou. Pok\u00fdval hlavou a nam\u00e1hav\u011b se zvedl ze zem\u011b, zat\u00edmco j\u00e1 z\u016fstal sed\u011bt mezi nap\u016fl rozbalen\u00fdmi krabicemi s oble\u010den\u00edm a jin\u00fdmi osobn\u00edmi proprietami.<\/div>\n
Kdy\u017e se za Tomem zav\u0159ely dve\u0159e, po \u010dty\u0159ech jsem dolezl ke sk\u0159\u00edni. Prvn\u00ed, co jsem musel ud\u011blat, bylo t\u0159\u00edd\u011bn\u00ed v\u011bc\u00ed v n\u00ed. Prob\u00edral jsem se star\u00fdm oble\u010den\u00edm. N\u011bkter\u00e9 kousky m\u011b skute\u010dn\u011b udivovaly, ani jsem nev\u011bd\u011bl, \u017ee n\u011bco takov\u00e9ho v\u016fbec m\u00e1m. M\u011bl jsem to v\u016fbec n\u011bkdy na sob\u011b? U\u017e roky jsem oble\u010den\u00ed net\u0159\u00eddil a bylo to dost zn\u00e1t, na\u0161el jsem dokonce kalhoty, kter\u00e9 jsem na sob\u011b m\u011bl naposledy na z\u00e1kladce.<\/p>\n

V\u0161echno oble\u010den\u00ed jsem vyh\u00e1zel ze sk\u0159\u00edn\u011b, dokud jsem se nedostal ke spodn\u00edm vrstv\u00e1m oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 mi ne\u0159\u00edkaly u\u017e v\u016fbec nic. Ruce jsem zabo\u0159il mezi star\u00e1 a u\u017e d\u00e1vno mal\u00e1 tri\u010dka, kdy\u017e jsem se prsty ot\u0159el o n\u011bco, co s tri\u010dkem rozhodn\u011b nem\u011blo v\u016fbec nic spole\u010dn\u00e9ho. Zachytil jsem plastov\u00fd okraj on\u00e9 v\u011bci a vyt\u00e1hl ji zpod vrstev oble\u010den\u00ed. Ve dlan\u00edch mi le\u017eela v\u011bc, o kter\u00e9 bych rad\u0161i nev\u011bd\u011bl, \u017ee ji ve sk\u0159\u00edni st\u00e1le je\u0161t\u011b m\u00e1m. Byla to ml\u010denliv\u00e1 vzpom\u00ednka, stejn\u011b jako dv\u011b r\u016f\u017ee od Toma a p\u0159\u00edv\u011btiv\u00e9 prost\u0159ed\u00ed N\u00e1rodn\u00ed opery.<\/div>\n

Na dlan\u00edch mi le\u017eela maska. Maska Fantoma Opery. \u010cernob\u00edl\u00e1 stejn\u011b jako za\u0161l\u00e9 vzpom\u00ednky na onu dobu. Av\u0161ak st\u00e1le dobr\u00e1 p\u0159ipom\u00ednka, \u017ee st\u00e1le je\u0161t\u011b n\u011bkde jsou, ukryt\u00e9 hluboko ve mn\u011b. Proto\u017ee Fantom nezem\u0159el, Fantom jsem j\u00e1. Tom m\u011bl pravdu, dokud znovu neprobud\u00edm Fantomovu du\u0161i, nikdy moje opery nedos\u00e1hnout skute\u010dn\u00e9 kvality, nikdy nebudu schopen n\u011bco napsat s\u00e1m a u\u017e znovu neobjev\u00edm inspiraci, kter\u00e1 mi tolik sch\u00e1z\u00ed.<\/p>\n

A kdy\u017e jsem nad t\u00edm uva\u017eoval, du\u0161e Fantoma jako by se znovu probouzela. Na rtech se mi rozlil \u00fasm\u011bv, zat\u00edmco jsem krou\u017eiv\u00fdmi pohyby p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po povrchu masky. Fantom byl samoz\u0159ejm\u011b kl\u00ed\u010dem k tomu v\u0161emu, byl odpov\u011bd\u00ed na moje ot\u00e1zky, na kter\u00e9 jsem odpov\u011bdi hledal v\u0161ude, jen ne s\u00e1m v sob\u011b. Proto\u017ee on se znovu probudil a na\u0161ept\u00e1val, co m\u00e1m ud\u011blat, abych dos\u00e1hl stejn\u00fdch, ba daleko v\u011bt\u0161\u00edch \u00fasp\u011bch\u016f ne\u017e kdy d\u0159\u00edv.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

Byla ned\u011ble, n\u011bkolik minut p\u0159ed polednem. Dopsal jsem posledn\u00ed notu, posledn\u00ed sl\u016fvko dopl\u0148uj\u00edc\u00ed hudbu, kter\u00e1 jako by mi pr\u00e1v\u011b dun\u011bla cel\u00fdm t\u011blem, kter\u00e1 jako by napl\u0148ovala v\u0161echen prostor kolem m\u011b a nar\u00e1\u017eela do u\u0161n\u00edch bub\u00ednk\u016f, i kdy\u017e jsem sed\u011bl v naprosto tich\u00e9m pokoji. Na notov\u00e9m pap\u00ed\u0159e vznikla \u00fapln\u011b nov\u00e1, neokoukan\u00e1 a neohran\u00e1 opera, kter\u00e1 nepramenila z n\u00e1padu n\u011bkoho ciz\u00edho, n\u00fdbr\u017e z du\u0161e, se kterou jsem kone\u010dn\u011b naplno ztoto\u017enil. P\u0159ede mnou na stole le\u017eela celou dobu maska, kterou jsem objevil p\u0159i \u00faklidu sk\u0159\u00edn\u011b. I kdy\u017e jsem ve v\u011bt\u0161in\u011b p\u0159\u00edpad\u016f a\u017e moc velk\u00fd perfekcionista, na zemi st\u00e1le je\u0161t\u011b le\u017eely nevybalen\u00e9 krabice s oble\u010den\u00edm, o kter\u00e9 jsem ob\u010das zakopl, kdy\u017e jsem ut\u00edkal na z\u00e1chod nebo n\u011bco podobn\u00e9ho. Te\u010f se v\u0161ak zd\u00e1lo, \u017ee i na n\u011b kone\u010dn\u011b dojde \u0159ada, proto\u017ee moje prvn\u00ed opera byla kone\u010dn\u011b na sv\u011bt\u011b.<\/p>\n

Rozja\u0159en\u011b jsem vyb\u011bhl z pokoje a ut\u00edkal po schodech dol\u016f, nad hlavou jsem p\u0159i tom to\u010dil listy notov\u00e9ho pap\u00edru, kter\u00e9 byly popsan\u00e9 jako \u00fapln\u011b posledn\u00ed. Tom s m\u00e1mou byli oba v kuchyni, Tom pom\u00e1hal m\u00e1m\u011b s p\u0159\u00edpravami ob\u011bda.<\/div>\n

„M\u00e1m to! Dopsal jsem to!“ zahul\u00e1kal jsem, kdy\u017e jsem vb\u011bhl do kuchyn\u011b a oba se na m\u011b oto\u010dili.<\/div>\n
„To je skv\u011bl\u00e9, Bille!“ p\u0159e\u0161la ke mn\u011b m\u00e1ma a sev\u0159ela m\u011b v n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Gratuluji,“ pousm\u00e1l se Tom, post\u00e1val opod\u00e1l. S \u00fasm\u011bvem jsem pok\u00fdval hlavou. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee n\u011bco takov\u00e9ho nenech\u00e1 bez po\u0159\u00e1dn\u00e9 oslavy, jen se dr\u017eel v povzd\u00e1l\u00ed, aby m\u00e1ma na nic nep\u0159i\u0161la. Ob\u010das bylo skute\u010dn\u011b t\u011b\u017ek\u00e9 \u017e\u00edt v dom\u011b rodi\u010d\u016f.<\/div>\n
„P\u016fjdu si nahoru sbalit a poskl\u00e1dat pap\u00edry, abychom je rovnou z\u00edtra mohli vz\u00edt do pr\u00e1ce,“ zamumlal jsem, kdy\u017e jsem se kone\u010dn\u011b vyprostil z m\u00e1mina objet\u00ed.<\/div>\n
„Za chv\u00edli budeme ob\u011bdvat, tak p\u0159ij\u010f co nejd\u0159\u00edv,“ dodala je\u0161t\u011b m\u00e1ma, ne\u017e jsem se vzd\u00e1lil.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

P\u0159i\u0161el den D. Pond\u011bl\u00ed, den, kdy jsem m\u011bl Firminovi p\u0159edat prvn\u00ed hru, kterou jsem vym\u00fd\u0161lel j\u00e1 s\u00e1m. Vlastn\u011b bych sp\u00ed\u0161 m\u011bl \u0159\u00edct hru, kterou napsal s\u00e1m \u017eivot<\/em>. U\u017e od r\u00e1na se mi bl\u00e1zniv\u011b klepala noha, zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e jsme nasedli do Tomova auta. Jemn\u011b mi polo\u017eil na rozklepan\u00e9 stehno horkou dla\u0148.<\/div>\n

„Bille, m\u011bl by ses uklidnit. Jsem si jist\u00fd, \u017ee ta opera bude stejn\u011b dobr\u00e1 jako v\u0161echno, co jsi dote\u010f ud\u011blal. Bude to v po\u0159\u00e1dku, uvid\u00ed\u0161,“ usm\u00e1l se na m\u011b povzbudiv\u011b a pol\u00edbil m\u011b na tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Kdy\u017e j\u00e1 nev\u00edm, boj\u00edm se, \u017ee se nikdy nevyrovn\u00e1m v\u0161em t\u011bm velk\u00fdm mistr\u016fm, od kter\u00fdch jsem dote\u010f \u010derpal.“<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148 se b\u00e1t, bude to v po\u0159\u00e1dku, uvid\u00ed\u0161!“ povzbuzoval m\u011b Tom, kdy\u017e st\u00e1hl svoji ruku, aby mohl l\u00e9pe \u0159\u00eddit. „Nev\u011b\u0159\u00edm tomu, \u017ee by ti Firmin n\u011bco odm\u00edtl.“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, proto\u017ee dote\u010f jsem zpracov\u00e1val starou dobrou klasiku, ale tohle je n\u011bco, co vzniklo v m\u00e9 hlav\u011b, spoust\u011b lid\u00ed se to nemus\u00ed l\u00edbit.“<\/div>\n
„V\u0161ichni n\u011bkdy za\u010d\u00ednali, Bille. Nem\u00e1\u0161 d\u016fvod se b\u00e1t.“<\/p>\n

Kdy\u017e zaparkoval p\u0159ed Operou, myslel jsem, \u017ee budu zvracet. S\u017e\u00edrala m\u011b snad je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed nervozita ne\u017e p\u0159ed prvn\u00ed operou po dlouh\u00e9 pauze. P\u0159edlo\u017eit p\u0159ed hudebn\u00edho znalce vlastn\u00ed operu se zd\u00e1lo b\u00fdt t\u00edm nejv\u011bt\u0161\u00edm krokem, jak\u00fd jsem za cel\u00fd \u017eivot m\u011bl ud\u011blat. Tolik jsem se b\u00e1l, \u017ee moji hru odsoud\u00ed!<\/div>\n

Tom si m\u011b za obli\u010dej p\u0159it\u00e1hl k sob\u011b a dlouze pol\u00edbil. „Budu ti dr\u017eet palce,“ sl\u00edbil a palcem mi p\u0159ejel po l\u00edcn\u00ed kosti.<\/div>\n
„D\u00edky,“ usm\u00e1l jsem se na n\u011bj, ne\u017e jsme vystoupili. Byl bych nejrad\u0161i, kdyby \u0161el se mnou, ale Firmin nem\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e byl soukrom\u00e9mu rozhovoru p\u0159\u00edtomen je\u0161t\u011b n\u011bkdo, koho se rozhovor net\u00fdkal. Na\u0161e cesty se rozd\u011blily t\u00e9m\u011b\u0159 hned, co jsme vkro\u010dili do budovy. Tom \u0161el do s\u00e1lu, kde se konala dal\u0161\u00ed zkou\u0161ka, zat\u00edmco j\u00e1 \u0161el p\u0159\u00edmo do Firminovy kancel\u00e1\u0159e. U\u017e p\u0159edchoz\u00ed den ve\u010der jsem mu volal, abych mu ozn\u00e1mil, \u017ee m\u00e1m dal\u0161\u00ed hru, kter\u00e1 by se mohla za\u010d\u00edt zkou\u0161et.<\/p>\n

Dve\u0159e do jeho kancel\u00e1\u0159e byly otev\u0159en\u00e9, nejsp\u00ed\u0161 m\u011b u\u017e \u010dekal.<\/div>\n

„Zdrav\u00edm,“ zaklepal jsem na futra dve\u0159\u00ed a ve\u0161el dovnit\u0159. Firmin zvedl hlavu od pap\u00edr\u016f s \u00fa\u010detnictv\u00edm, kter\u00e9 vy\u0159izoval po odchodu Andr\u00e9ho s\u00e1m.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no, Bille, tak co mi nesete?“ zaj\u00edmal se okam\u017eit\u011b.<\/div>\n
„Novou hru,“ usm\u00e1l jsem se a podal mu desky s operou, na kter\u00e9 jsem pracoval skoro cel\u00fd m\u011bs\u00edc, ani\u017e bych za tu dobu vylezl z pokoje. Ope\u0159e pr\u00e1v\u011b skon\u010dila sez\u00f3na, herci p\u0159ipravovali dal\u0161\u00ed p\u0159edstaven\u00ed a m\u011bli zkou\u0161ky, kter\u00fdch jsem se nemusel \u00fa\u010dastnit. Pracovali na tane\u010dn\u00ed choreografii a vym\u00fd\u0161len\u00ed sc\u00e9n. Po mn\u011b se cht\u011blo, abych p\u0159ipravoval dal\u0161\u00ed hry.<\/div>\n
„V\u00fdborn\u011b, zd\u00e1 se, \u017ee leto\u0161n\u00ed sez\u00f3na bude skute\u010dn\u011b barvit\u00e1. Nechejte mi to tady le\u017eet, kouknu se na to, a\u017e dod\u011bl\u00e1m to \u00fa\u010detnictv\u00ed,“ usm\u00e1l se na m\u011b. „Samoz\u0159ejm\u011b v\u00e1m pak d\u00e1m v\u011bd\u011bt.“<\/div>\n
Pok\u00fdval jsem hlavou a ode\u0161el. \u017daludek jsem m\u011bl st\u00e1le stejn\u011b sta\u017een\u00fd, ale n\u011bco mi \u0159\u00edkalo, \u017ee tahle poh\u00e1dka, tenhle sen, bude m\u00edt \u0161\u0165astn\u00fd konec.<\/p>\n

<\/div>\n

**<\/div>\n
<\/p>\n

Sez\u00f3na v N\u00e1rodn\u00ed ope\u0159e op\u011bt propukla k \u017eivotu. V\u0161ude po m\u011bst\u011b byly vylepen\u00e9 plak\u00e1ty upozor\u0148uj\u00edc\u00ed na hotovou ud\u00e1lost roku. M\u00edstn\u00ed g\u00e9nius, chlapec, kter\u00fd p\u0159epsal svoji prvn\u00ed operu je\u0161t\u011b p\u0159ed sedmn\u00e1ct\u00fdm rokem, ve v\u011bku necel\u00fdch jednadvaceti let napsal svoji prvn\u00ed operu. V\u0161ichni jej pova\u017eovali za mal\u00fd z\u00e1zrak, v\u0161ichni se t\u011b\u0161ili na operu nesouc\u00ed honosn\u00fd n\u00e1zev Maska Fantoma opery. Ka\u017ed\u00fd znal p\u0159\u00edb\u011bh, ze kter\u00e9ho chlapec vych\u00e1zel, v\u017edy\u0165 kter\u00e1 \u017eena by si ob\u010das r\u00e1da nepustila dojemn\u00fd film Fantom opery. V\u0161ichni v\u0161ak byli zv\u011bdav\u00ed na zpracov\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 jim Bill p\u0159edlo\u017e\u00ed. L\u00edstky na premi\u00e9ru se vyprodaly u\u017e dva m\u011bs\u00edce p\u0159ed p\u0159edstaven\u00edm.<\/p>\n

Bill \u017eil svoji poh\u00e1dku s Tomem po boku. Plnil sv\u00e9 sny, k jejich\u017e spln\u011bn\u00ed ho dovedla postava, se kterou se nav\u017edy rozlou\u010dil, kdy\u017e vr\u00e1til masku zp\u011bt do rekvizit\u00e1\u0159e Opery, aby ji herci mohli pou\u017e\u00edt, a\u017e budou hr\u00e1t jeho prvn\u00ed vlastn\u00ed operu. V\u011bd\u011bl, \u017ee se od sv\u00e9 minulosti nikdy dostate\u010dn\u011b neoprost\u00ed, ale pot\u0159eboval se j\u00ed vzd\u00e1t, aby mohl pokra\u010dovat d\u00e1l a \u017e\u00edt. Fantom mu mnoh\u00e9 dal a on si ho v\u00e1\u017eil jako nikdy nikoho. P\u0159esto v\u0161ak naznal, \u017ee pohyb vp\u0159ed je rychlej\u0161\u00ed, kdy\u017e se nebude nad\u00e1le ot\u00e1\u010det zp\u011bt.<\/p>\n

<\/em> KONEC<\/p>\n

<\/strong> Stejn\u011b jako se s Fantomem rozlou\u010dil Bill, r\u00e1da bych se s n\u00edm rozlou\u010dila i j\u00e1. Tahle pov\u00eddka mi dala p\u011bkn\u011b zabrat, a abych pravdu \u0159ekla, jsem v\u00e1\u017en\u011b r\u00e1da, \u017ee u\u017e je kone\u010dn\u011b u konce. Ne \u017ee bych ji nem\u011bla r\u00e1da, druhou s\u00e9rii jsem si rozhodn\u011b obl\u00edbila daleko v\u00edc ne\u017e tu prvn\u00ed, ale ich forma a j\u00e1, to u\u017e n\u011bjakou dobu nejde dohromady \ud83d\ude00 Douf\u00e1m, \u017ee v\u0161echny tenhle konec pot\u011b\u0161il a uzn\u00e1v\u00e1m, \u017ee pov\u00eddka byla zalo\u017een\u00e1 sp\u00ed\u0161 na d\u011bji ne\u017e na samotn\u00e9m vztahu mezi dvoj\u010daty, ale kdybych ji na jejich vztahu zakl\u00e1dala v\u00edc, bylo by to na m\u016fj vkus a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 p\u0159eslazen\u00e9 \ud83d\ude00 Pevn\u011b douf\u00e1m, \u017ee v\u0161em pravideln\u00fdm \u010dten\u00e1\u0159\u016fm se tahle pov\u00eddka l\u00edbila, a j\u00e1 d\u011bkuji za v\u0161echny va\u0161e kr\u00e1sn\u00e9 koment\u00e1\u0159e, kter\u00e9 m\u011b hnaly vp\u0159ed, proto\u017ee neb\u00fdt jich, tak snad nedokon\u010d\u00edm ani prvn\u00ed \u0159adu \ud83d\ude00<\/p>\n

A stejn\u011b jako prvn\u00ed d\u00edl prvn\u00ed \u0159ady, tenhle bych r\u00e1da v\u011bnovala \u00c1di, proto\u017ee rok se s rokem se\u0161el a jak tak po\u010d\u00edt\u00e1m, i tenhle posledn\u00ed d\u00edl bude zve\u0159ejn\u011bn\u00fd kolem 13. z\u00e1\u0159\u00ed. Tak\u017ee, mo\u017en\u00e1 p\u0159ed\u010dasn\u011b, p\u0159eji v\u0161echno nejlep\u0161\u00ed k narozenin\u00e1m a k sv\u00e1tku! \ud83d\ude00<\/p>\n

Tak\u017ee je\u0161t\u011b jednou d\u011bkuji! =)<\/em><\/div>\n

Va\u0161e Helie =)<\/p>\n

<\/em> autor: Helie<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Helie Bill: \u0158ekl bych, \u017ee po na\u0161em mal\u00e9m dobrodru\u017estv\u00ed v Ope\u0159e se v\u0161echno zm\u011bnilo je\u0161t\u011b v\u00edc. Definitivn\u011b jsem se rozhodl nast\u011bhovat se zp\u00e1tky, proto\u017ee i kdy\u017e jsem za\u010dal m\u00edt op\u011bt dobr\u00e9 finan\u010dn\u00ed p\u0159\u00edjmy, p\u0159ipadalo mi zbyte\u010dn\u00e9 platit za tak o\u0161kliv\u00fd byt,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[491],"tags":[],"class_list":["post-5890","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-mask-of-the-phantom"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5890","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5890"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5890\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5890"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5890"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5890"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}