{"id":5893,"date":"2012-09-13T15:00:00","date_gmt":"2012-09-13T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5876"},"modified":"2012-09-13T15:00:00","modified_gmt":"2012-09-13T14:00:00","slug":"you-are-my-destiny-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/09\/13\/you-are-my-destiny-2\/","title":{"rendered":"You are my destiny 2."},"content":{"rendered":"
autor: KarlaSka<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill\u016fv stav se za\u010dal velmi zlep\u0161ovat. Jeho t\u011blo bez n\u00e1mitek p\u0159ijalo Tomovu kostn\u00ed d\u0159e\u0148. Chlapec nemohl v\u011b\u0159it vlastn\u00edm u\u0161\u00edm, kdy\u017e se dozv\u011bd\u011bl, kdo mu daroval \u017eivot, a nemohl se do\u010dkat dne, kdy Toma uvid\u00ed a bude moci pod\u011bkovat. Jen\u017ee Tom se dlouh\u00e9 dny neuk\u00e1zal.<\/p>\n

„Bille, p\u0159i\u0161el ti dopis,“ \u0159ekla mu mil\u00e1 sest\u0159i\u010dka a podala mu b\u00edlou ob\u00e1lku.<\/div>\n

<\/div>\n
„Kdo sakra pos\u00edl\u00e1 dopisy do nemocnice?“ podivil se pro sebe, kdy\u017e trhal ob\u00e1lku. Z t\u00e9 vypadl mal\u00fd pap\u00edrek hust\u011b popsan\u00fd \u0159\u00e1dkami \u010dern\u00e9ho textu.<\/p>\n

\u017divot je pln\u00fd bolesti,
ne\u0161t\u011bst\u00ed a strachu.<\/em><\/div>\n

Tv\u00e9 l\u00edce zdob\u00ed \u00fasm\u011bv,
m\u00e9 srdce le\u017e\u00ed v prachu.<\/p>\n

U tv\u00fdch nohou spo\u010d\u00edv\u00e1,<\/em><\/div>\n

j\u00e1 d\u00e1vno nepot\u0159ebuji ho.<\/em><\/div>\n
Pat\u0159\u00ed pouze tob\u011b,<\/em><\/div>\n
snad uzdrav\u00ed\u0161 ho.<\/p>\n

Roztrhli ho na dv\u011b p\u016fle,
odtrhli m\u011b od tebe.<\/em><\/div>\n

M\u00e1m \u017eelezn\u00e9 okovy,<\/em><\/div>\n
u\u017e nevid\u00edm na nebe.<\/p>\n

Neboj\u00edm se budoucnosti,
snad p\u0159ivede t\u011b ke mn\u011b.<\/em><\/div>\n

Budu \u010dekat v\u011b\u010dn\u011b,<\/em><\/div>\n
a\u017e zvedne\u0161 m\u011b ze zem\u011b.<\/p>\n

P\u0159est\u011bhovali jsme se.<\/em><\/div>\n

Je mi to l\u00edto, bude\u0161 mi chyb\u011bt<\/p>\n

Tom<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\n

<\/em> Bill nemohl uv\u011b\u0159it vlastn\u00edm o\u010d\u00edm. Vlastn\u011b m\u011bl posledn\u00ed dobou po\u0159\u00e1d probl\u00e9m n\u011b\u010demu v\u011b\u0159it, ale tohle bylo to nejhor\u0161\u00ed. P\u0159est\u011bhoval se. A ani mu nedal adresu. Billovi za\u010daly po tv\u00e1\u0159\u00edch t\u00e9ct slzy. Schoval pap\u00edrek s tou kr\u00e1snou b\u00e1sn\u00ed do se\u0161itu s texty a zabo\u0159il hlavu do pol\u0161t\u00e1\u0159e.<\/p>\n

Bre\u010del a bre\u010del, dokud ho neposlali zp\u00e1tky do d\u011btsk\u00e9ho domova, a i potom probre\u010del v\u011bt\u0161inu sv\u00e9ho \u010dasu.<\/div>\n

<\/div>\n
Nikdy na sv\u00e9ho Tomiho nezapomn\u011bl a jeho b\u00e1se\u0148 nosil po\u0159\u00e1d u sebe.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Tomovi st\u00e9kaly po tv\u00e1\u0159i slzy. Byli to slzy ne\u0161t\u011bst\u00ed, zoufalstv\u00ed, bezmoci i vzteku. Jeho matka ho odtrhla od Billa a on mohl nanejv\u00fd\u0161 poslat dopis. Ani se s n\u00edm nemohl rozlou\u010dit, jak moc m\u00e1ma sp\u011bchala, aby u\u017e byli pry\u010d z Magdeburgu.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
„Nikdy ti to neodpust\u00edm,“ za\u0161eptal sv\u016fj ortel a vylezl z auta vst\u0159\u00edc nov\u00e9mu \u017eivotu.<\/p>\n<\/div>\n
*o dev\u011bt let pozd\u011bji*<\/div>\n
\n

Bill si pr\u00e1v\u011b balil sv\u016fj skromn\u00fd majetek do jedin\u00e9ho kufru. Naposledy se rozhl\u00e9dl po pokoji, ve kter\u00e9m str\u00e1vil, krom\u011b n\u011bkolika m\u011bs\u00edc\u016f v nemocnici, posledn\u00edch t\u0159in\u00e1ct let. Se\u0161el dol\u016f do herny a vyhledal \u0159editelku domova.<\/p>\n

„U\u017e odch\u00e1z\u00ed\u0161, Williame?“ zeptala se a up\u00edrala na n\u011bj pohled skrz tlust\u00e1 skla br\u00fdl\u00ed.<\/div>\n

<\/div>\n
„Nem\u00e1m d\u016fvod se tu zdr\u017eovat,“ odpov\u011bd\u011bl up\u0159\u00edmn\u011b. Nikoho tu nem\u011bl. V\u0161ichni si z n\u011bj utahovali kv\u016fli jeho vzhledu a z\u00e1lib\u011b v l\u00ed\u010den\u00ed, a na z\u00e1kladn\u00ed \u0161kole to nebylo o nic lep\u0161\u00ed. Doufal, \u017ee na st\u0159edn\u00ed to bude n\u011bco jin\u00e9ho, ale moc tomu nev\u011b\u0159il. Vybral si St\u0159edn\u00ed um\u011bleckou hudebn\u00ed \u0161kolu, aby mohl naplno rozvinout sv\u016fj potenci\u00e1l.<\/p>\n

„R\u00e1da jsem t\u011b poznala. Douf\u00e1m, \u017ee bude\u0161 m\u00edt \u0161\u0165astn\u00fd \u017eivot. Pro\u017eil jsi toho p\u0159\u00edli\u0161,“ rozlou\u010dila se s n\u00edm \u0159editelka. Vlastn\u011b byla jedin\u00e1, kdo ho m\u011bl r\u00e1d. V\u0161ichni by ho m\u011bli r\u00e1di, kdyby ho poznali bl\u00ed\u017e, ale do toho se nikomu necht\u011blo.<\/p>\n

„J\u00e1 v\u00e1s taky. D\u011bkuju za v\u0161echno.“ Ode\u0161el z herny a vydal se na zast\u00e1vku. Dne\u0161kem m\u011bl za\u010d\u00edt jeho nov\u00fd \u017eivot. Spr\u00e1vn\u011b by m\u011bl z\u016fstat v domov\u011b je\u0161t\u011b dva roky, ale \u0161kola byla p\u0159\u00edli\u0161 daleko, a tak bude bydlet na intern\u00e1tu. Nejv\u00edc se b\u00e1l, koho dostane za spolubydl\u00edc\u00edho. Jestli to bude dal\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk, kter\u00fd j\u00edm bude opovrhovat, tak ho \u010dekaj\u00ed dlouh\u00e9 \u010dty\u0159i roky. Z \u00favah ho vyru\u0161il p\u0159\u00edjezd autobusu.<\/p>\n

Nastoupil a dojel a\u017e na n\u00e1dra\u017e\u00ed, kde p\u0159estoupil na vlak do Berl\u00edna. Na\u0161el si pro sebe voln\u00e9 kup\u00e9 a vrazil si do u\u0161\u00ed sluch\u00e1tka od iPhonu. Byl to d\u00e1rek od \u0159editelky k jeho patn\u00e1ct\u00fdm narozenin\u00e1m. Zat\u00e1hl si z\u00e1v\u011bsy a k jeho \u00falev\u011b si k n\u011bmu za celou j\u00edzdu nikdo nep\u0159istoupil.<\/div>\n

<\/div>\n
Na kone\u010dn\u00e9 stanici vystoupil a vydal se vst\u0159\u00edc nov\u00e9mu \u017eivotu.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„A m\u00e1\u0161 v\u0161echno?“ zeptala se Simone u\u017e po dvac\u00e1t\u00e9.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
„Jo, mami!“ ok\u0159ikl ji netrp\u011bliv\u011b Tom a hodil sv\u00e1 zavazadla do kufru jejich rodinn\u00e9ho auta. U\u017e se nemohl do\u010dkat, a\u017e odsud vypadne. Jeho m\u00e1ma byla posledn\u00ed dny stra\u0161n\u011b nerv\u00f3zn\u00ed a Tom s n\u00ed nebyl schopen vydr\u017eet v jednom pokoji.<\/div>\n
<\/div>\n
Sedl si na p\u0159edn\u00ed sedadlo a nasadil si sluch\u00e1tka. Zaposlouchal se do Stumm a sledoval ub\u00edhaj\u00edc\u00ed krajinu za okny.<\/div>\n
<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b se vyhrabe z t\u00e9hle prdele sv\u011bta, kterou pro n\u011bj Loitche bezpochyby bylo. Uv\u00edtal tu \u0161kolu jako vysvobozen\u00ed z pekla.<\/div>\n
<\/div>\n
Gordon, m\u00e1min p\u0159\u00edtel, mu za\u0159\u00eddil p\u0159ijet\u00ed na St\u0159edn\u00ed um\u011bleckou hudebn\u00ed \u0161kolu v Berl\u00edn\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
Ne, \u017ee by Tom nem\u011bl dostatek talentu a pot\u0159eboval protekci, ale nestihl term\u00edn pod\u00e1n\u00ed p\u0159ihl\u00e1\u0161ek a m\u00e1lem se tak rozlou\u010dil s vytou\u017eenou hudebn\u00ed \u0161kolou.<\/p>\n

Kone\u010dn\u011b tam byli. Simone po\u0159\u00e1d dokola opakovala, jak je Tom najednou velk\u00fd, ale on jej\u00ed blekot\u00e1n\u00ed ok\u00e1zale ignoroval a rad\u0161i ji poslal zp\u00e1tky dom\u016f.<\/div>\n

<\/div>\n
Vyrazil rovnou do kampusu a jedn\u00e9 d\u00edvky se zeptal na cestu do \u0159editelsk\u00e9 kancel\u00e1\u0159e. Ochotn\u011b mu ji popsala a p\u0159i odchodu sv\u016fdn\u011b vrt\u011bla zade\u010dkem.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak tady se mi bude l\u00edbit,“ pomyslel si a mlsn\u011b si ol\u00edznul piercing ve rtu.<\/div>\n
<\/div>\n
Do\u0161el a\u017e k velk\u00fdm d\u0159ev\u011bn\u00fdm dve\u0159\u00edm v p\u0159\u00edzem\u00ed jedn\u00e9 z budov a sedl si na lavi\u010dku. U\u017e tam bylo n\u011bkolik jin\u00fdch d\u011bcek Tomova v\u011bku a v\u0161ichni se tv\u00e1\u0159ili nanejv\u00fd\u0161 otr\u00e1ven\u011b.<\/p>\n

Tom si je v\u0161echny pozorn\u011b prohl\u00ed\u017eel a sna\u017eil se je za\u0159adit. Naproti n\u011bmu sed\u011bl ramenat\u00fd blon\u010f\u00e1k. Nejsp\u00ed\u0161 typick\u00fd \u0161koln\u00ed mach\u0159\u00edk \u0161ikanuj\u00edc\u00ed v\u0161echny okolo. Koukal i na ostatn\u00ed a v\u0161echny si je p\u0159edb\u011b\u017en\u00e9 za\u0161katulkoval. Pipina, \u0161prt, d\u011bvka, \u0161a\u0161ek…<\/div>\n

<\/div>\n
Zarazil ho pouze jeden \u010dlov\u011bk. Zprvu si myslel, \u017ee je to holka, ale po del\u0161\u00edm zkoum\u00e1n\u00ed mu do\u0161lo, \u017ee je to chlapec. V\u0161ichni od n\u011bj sed\u011bli d\u00e1l, jako by si mysleli, \u017ee se nakaz\u00ed, pokud se moc p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
Tomovi byl ten mlad\u00edk s \u010dern\u00fdmi natup\u00edrovan\u00fdmi vlasy a temn\u00fdmi st\u00edny ihned sympatick\u00fd. Na kolenou m\u011bl polo\u017een\u00fd se\u0161it a n\u011bco si do n\u011bj psal. Brblal si p\u0159itom pod vousy. Tomu se Tom musel cht\u011b necht\u011b pousm\u00e1t.<\/p>\n

V tu chv\u00edli zvedl \u010dernovl\u00e1sek pohled a jeho o\u010di se st\u0159etli s Tomov\u00fdmi. Toho jako by polili ledovou vodou a zap\u00e1lili. To v\u0161e n\u011bkolikr\u00e1t za sebou. Tak moc byl chlapc\u016fv pohled spaluj\u00edc\u00ed, a z\u00e1rove\u0148 ledov\u00fd.<\/div>\n

<\/div>\n
Tu chv\u00edli nap\u011bt\u00ed mezi dv\u011bma mlad\u00edky p\u0159eru\u0161ilo vrznut\u00ed dve\u0159\u00ed a vysok\u00fd hlas volaj\u00edc\u00ed: „Dal\u0161\u00ed!“ \u010cernovl\u00e1sek se zvednul, a ani\u017e by se znovu oto\u010dil na Toma, zaplul do kancel\u00e1\u0159e.<\/p>\n

Kdy\u017e se op\u011bt po p\u011bti minut\u00e1ch objevil, vypadal nerv\u00f3zn\u011b a v\u011bnoval Tomovi ustra\u0161en\u00fd pohled. Ten nic nech\u00e1pal a rozhodl se, \u017ee se chlapce zept\u00e1, pro\u010d se ho boj\u00ed, a\u017e tady skon\u010d\u00ed.<\/div>\n

<\/div>\n
Na\u0161t\u011bst\u00ed byl za p\u016fl hodiny posl\u00e1n vysokou \u017eenou v hedv\u00e1bn\u00e9 bl\u016fze na pokoj 483, aby si vybalil.<\/div>\n
<\/div>\n
Byl rozhodnut\u00fd si tam ta\u0161ku jenom hodit a prohledat klidn\u011b celou \u0161kolu, aby na\u0161el onoho chlapce. K jeho \u0161t\u011bst\u00ed nemusel hledat dlouho.<\/p>\n

Hned jak ve\u0161el do pokoje, v\u0161iml si drobn\u00e9ho, ale vysok\u00e9ho mlad\u00edka nata\u017een\u00e9ho na posteli pod oknem. V u\u0161\u00edch m\u011bl sluch\u00e1tka a nepatrn\u011b se kroutil do hudby. O\u010di m\u011bl zav\u0159en\u00e9, a tak nemohl zpozorovat Toma stoj\u00edc\u00edho u jeho postele.<\/div>\n

<\/div>\n
Ten si se z\u00e1libou prohl\u00ed\u017eel ka\u017ed\u00fd detail jeho obli\u010deje. Fascinovali ho chlapcovy \u010dern\u00e9 vlasy se spoustou b\u00edl\u00fdch pram\u00ednk\u016f, kter\u00e9 mu le\u017eely kolem hlavy jako n\u011bjak\u00e1 podivn\u00e1 svatoz\u00e1\u0159.<\/div>\n
<\/div>\n
Nev\u0161iml si, jak bl\u00edzko se k n\u011bmu nakl\u00e1n\u00ed, dokud chlapec neotev\u0159el o\u010di, nevyp\u00edskl a nepra\u0161til Toma do obli\u010deje mobilem, jak rychle se odt\u00e1hl.<\/p>\n

Chv\u00edli na sebe beze slova koukali, a pak se Tom hlasit\u011b rozesm\u00e1l.<\/div>\n

<\/div>\n
Bill nech\u00e1pal, \u010demu se ten mlad\u00edk sm\u011bje, ale jeho sm\u00edch se mu l\u00edbil, a tak se k n\u011bmu p\u0159idal. Dlouho se sm\u00e1li absurdnosti tohoto okam\u017eiku, dokud si Tom zlomen\u00fd v pase neut\u0159el slzy a nepodal \u010dernovl\u00e1skovi ruku.<\/p>\n

„Jsem Tom, a tamto m\u011b fakt mrz\u00ed. Necht\u011bl jsem t\u011b vyd\u011bsit,“ usm\u00e1l se na n\u011bj u\u017e norm\u00e1ln\u011b.<\/div>\n

<\/div>\n
„J\u00e1 William, ale p\u0159\u00e1tel\u00e9 mi \u0159\u00edkaj\u00ed Bill.“ Nebyla to tak \u00fapln\u011b pravda. \u0158\u00edkal mu tak jenom Tomi. Tolik mu chyb\u011bl, ale u\u017e pro n\u011bj neprol\u00e9val slzy. Dev\u011bt let je holt dev\u011bt let.<\/div>\n
<\/div>\n
„A mu\u017e\u016f ti j\u00e1 \u0159\u00edkat Bille?“ zeptal se Tom s pozdvi\u017een\u00fdm obo\u010d\u00edm.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jestli chce\u0161 b\u00fdt m\u016fj p\u0159\u00edtel?“ \u0159ekl Bill a zvedl na konci v\u011btu do ot\u00e1zky.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak brzdi! Nejsem je\u0161t\u011b p\u0159ipraven na v\u00e1\u017en\u00fd vztah!“ vyk\u0159ikl Tom a zvedl ruce v odm\u00edtav\u00e9m gestu. D\u00edval se na zara\u017een\u00e9ho Billa a do\u0161lo mu, \u017ee trochu p\u0159est\u0159elil. „Promi\u0148, jsem magor. Bude\u0161 si muset zvyknout.“ Nerv\u00f3zn\u011b se usm\u00e1l a prohr\u00e1bl si rukou blon\u010fat\u00e9 dredy vykukuj\u00edc\u00ed mu zpod \u010depice. Bill mu \u00fasm\u011bv vr\u00e1til a viditeln\u011b se uvolnil.<\/p>\n

„Neboj, m\u00e9 srdce u\u017e pat\u0159\u00ed jin\u00e9mu,“ \u0159ekl klidn\u011b a sv\u011bsil nohy z postele. Zaj\u00edmalo ho, jak na to bude Tom reagovat. Asi to nem\u011bl \u0159\u00edkat. Mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b p\u0159i\u0161el o jedin\u00e9ho \u010dlov\u011bka, kter\u00fd byl ochotn\u00fd se s n\u00edm bavit.<\/div>\n

<\/div>\n
„Myslel jsem si to. Mimochodem, v\u0161imnul jsem si, \u017ee si byl n\u011bjak\u00fd ustra\u0161en\u00fd, kdy\u017e si odch\u00e1zel od Websterky…?“<\/div>\n
<\/div>\n
„No vlastn\u011b mi \u0159ekla, \u017ee se to nejsp\u00ed\u0161 setk\u00e1m se \u0161ikanou, \u017ee je tohle \u0161kola jako ka\u017ed\u00e1 jin\u00e1,“ odpov\u011bd\u011bl Bill a po\u0159\u00e1d \u010dekal n\u011bjakou bou\u0159livou reakci. Ani by se nedivil, kdyby Tom vyb\u011bhl na chodbu a \u0159val, \u017ee nechce bydlet s buznou. Ale ten nic takov\u00e9ho neud\u011blala. M\u00edsto toho se zeptal:<\/div>\n
<\/div>\n
„Pro\u010d by t\u011b m\u011bl n\u011bkdo \u0161ikanovat? Mn\u011b nic takov\u00fdho ne\u0159ekla,“ zeptal se a vynd\u00e1val si p\u0159itom v\u011bci z ta\u0161ky a skl\u00e1dal je do sk\u0159\u00edn\u011b.<\/p>\n

„Proto\u017ee jsem gay a maluju se?“ Bill zvedl v\u011btu do ot\u00e1zky a Tom se na n\u011bj oto\u010dil s pok\u0159iven\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n

<\/div>\n
„Co ode m\u011b chce\u0161? Mysl\u00ed\u0161, \u017ee ute\u010du, proto\u017ee si gay? J\u00e1 s t\u00edm nem\u00e1m probl\u00e9m,“ uklidnil ho a vr\u00e1til se k vybalov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Promi\u0148. Nejsem zvyklej na takovej p\u0159\u00edstup,“ objasnil mu Bill a pozorn\u011b si ho prohl\u00ed\u017eel. Tom m\u011bl na sob\u011b sice hodn\u011b voln\u00e9 oble\u010den\u00ed, ale bylo docela jasn\u00e9, \u017ee je na sv\u016fj v\u011bk celkem svalnat\u00fd. A pak se Tom p\u0159edklonil a Bill musel odvr\u00e1tit pohled, jak mu \u0161kublo v rozkroku p\u0159i pohledu na ten dokonal\u00fd zadek. Rad\u0161i pozoroval svoje nehty s \u010dernob\u00edlou manik\u00farou.<\/div>\n
<\/div>\n
Jeho pohled upoutal n\u011bjak\u00fd zlatav\u00fd z\u00e1blesk u Toma. Kouknul se tam a vid\u011bl, \u017ee chlapec z ta\u0161ky vyt\u00e1hl zlat\u00fd r\u00e1me\u010dek s n\u011bjakou fotkou. Chvilku ji dr\u017eel a prohl\u00ed\u017eel si ji, a pak ji op\u011bt schoval do ta\u0161ky.<\/p>\n

„Co to bylo za fotku?“ zeptal se Bill zv\u011bdav\u011b. V\u017edycky byl hrozn\u011b zv\u011bdav\u00fd. \u0158ekl by, \u017ee to byla jeho nejhor\u0161\u00ed vlastnost. Tom se na n\u011bj op\u011bt oto\u010dil s \u00fasm\u011bvem a zvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm.<\/div>\n

<\/div>\n
„Ty jsi takovejhle \u0161peh, jo? To si zaslou\u017e\u00ed trest!“ A ne\u017e se Bill nad\u00e1l, Tom u\u017e na n\u011bm rozkro\u010dmo sed\u011bl a lechtal ho v\u0161ude, kam dos\u00e1hl. Bill se pod n\u00edm kroutil jako \u017e\u00ed\u017eala a sna\u017eil se dostat z dosahu Tomov\u00fdch nenechav\u00fdch rukou.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ne! Tome! Pros\u00edm! J\u00e1 se po\u010d\u016fr\u00e1m! Tomi!“ S posledn\u00edm Billov\u00fdm osloven\u00edm se Tom zarazil a jenom na n\u011bj t\u011b\u017ece oddechuj\u00edce z\u00edral. Billovi tekly po tv\u00e1\u0159\u00edch slzy sm\u00edchu a rozmaz\u00e1valy mu to dokonal\u00e9 l\u00ed\u010den\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jak jsi mi to \u0159ekl?“ zeptal se v\u00e1\u017en\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
„T-Tomi,“ zasekl se Bill a v jeho o\u010d\u00edch se op\u011bt objevil strach.<\/div>\n
<\/div>\n
„Neboj se m\u011b po\u0159\u00e1d! J\u00e1 jen… to je jedno.“ Slezl z Billa a sedl si na okraj jeho postele. Bill ho napodobil a chv\u00edli ani jeden nev\u011bd\u011bli, co \u0159\u00edct.<\/p>\n

„Hraje\u0161 na n\u011bco?“ zeptal se Bill, aby prolomil tu hr\u00e1z ml\u010den\u00ed.<\/div>\n

<\/div>\n
„Ehm, jo. Hraju na kytaru a na klav\u00edr. Ty?“<\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e1 zp\u00edv\u00e1m,“ za\u010dervenal se Bill.<\/div>\n
<\/div>\n
„A zazp\u00edv\u00e1\u0161 mi n\u011bco?“ zeptal se se z\u00e1jmem Tom.<\/div>\n
<\/div>\n
„A zahraje\u0161 mi n\u011bco?“ vr\u00e1til mu \u010dernovl\u00e1sek.<\/div>\n
<\/div>\n
„Dob\u0159e, j\u00e1 za\u010dnu hr\u00e1t, a ty se ke mn\u011b p\u0159id\u00e1\u0161, dob\u0159e?“ Tom ani ne\u010dekal na odpov\u011b\u010f a do\u0161el si pro kytaru, kterou m\u011bl v pouzd\u0159e polo\u017eenou na posteli. Vybalil ji a vr\u00e1til se k Billovi. N\u011bkolikr\u00e1t p\u0159ejel trs\u00e1tkem p\u0159es struny a trochu ji naladil. Pak za\u010dal vybrnk\u00e1vat svoji obl\u00edbenou melodii.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n