{"id":5894,"date":"2012-09-13T14:00:00","date_gmt":"2012-09-13T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5877"},"modified":"2012-09-13T14:00:00","modified_gmt":"2012-09-13T13:00:00","slug":"odplata-v-nemocnici-41","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/09\/13\/odplata-v-nemocnici-41\/","title":{"rendered":"Odplata v nemocnici 41."},"content":{"rendered":"
<\/strong><\/div>\n
autor: KaKiNkAaA ^_^<\/p>\n

<\/strong> Ub\u011bhlo u\u017e n\u011bkolik dn\u00ed od Billova probuzen\u00ed. Od toho dne, kdy se pokusil si vz\u00edt \u017eivot, ale d\u00edky Tomovi p\u0159e\u017eil. Ty dny s Tomem ale odm\u00edtal mluvit \u010di si ho pustit n\u011bjak k t\u011blu. B\u00e1l se toho, tak moc se b\u00e1l. P\u0159ipadal si jako ran\u011bn\u00e9 zv\u00ed\u0159e, kter\u00e9 m\u016f\u017ee kdokoliv napadnout, jak se mu zachce. Odm\u00edtal cokoliv. Po\u0159\u00e1dn\u011b ani nekomunikoval se sestrou, nato\u017e se sv\u00fdm bratrem. Uzav\u0159el se do sebe, sv\u00e9 emoce dusil v sob\u011b a nepustil je na povrch. Necht\u011bl.<\/p>\n

Fyzicky na tom byl u\u017e dob\u0159e, nic mu nebylo \u010di nechyb\u011blo. Jen\u017ee psychicky na tom byl \u0161patn\u011b. Sesypal se jako hrom\u00e1dka ne\u0161t\u011bst\u00ed. Pomalu odm\u00edtal konzumovat j\u00eddlo, tak\u017ee musel dost\u00e1vat um\u011blou stravu. U\u017e jen z toho d\u016fvodu Billovi byl doporu\u010den\u00fd psychiatr. Musel se vypov\u00eddat a dostat to ze sebe. Jedin\u011b tak se m\u016f\u017ee n\u011bco zm\u011bnit, a to k lep\u0161\u00edmu. Takhle to u\u017e d\u00e1le ne\u0161lo.<\/p>\n

„On ale nen\u00ed bl\u00e1zen, nepot\u0159ebuje n\u011bjak\u00e9ho psychiatra. Je jen smutn\u00fd copak to nech\u00e1pete?“ Pustil se do toho Tom, kdy\u017e pr\u00e1v\u011b prob\u00edhala porada a \u0159e\u010d padla na pokoj 483, kde le\u017eel pr\u00e1v\u011b Tom\u016fv bratr. Cht\u011bl Billovi tolik pomoct, u\u017e\u00edralo ho tohle, ale s\u00e1m v\u011bd\u011bl, \u017ee psychiatr v Billov\u011b p\u0159\u00edpad\u011b nic nevy\u0159e\u0161\u00ed. Bill kdy\u017e mluvit necht\u011bl, nikdy nemluvil. A te\u010f to jist\u011b nebude jin\u00e9.<\/div>\n

„Smutek takhle, Tome, nevypad\u00e1. Bill pot\u0159ebuje odbornou pomoc, te\u010f u\u017e ano. A mysl\u00edm si, \u017ee se mnou souhlas\u00ed v\u011bt\u0161ina.“ Pod\u00edval se prim\u00e1\u0159 jak na Toma, tak na zbytek person\u00e1lu. Ti jen p\u0159ikyvovali. Dokonce i Tomova kamar\u00e1dka Rachel.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Ale j\u00e1 s t\u00edm nesouhlas\u00edm!“ S t\u011bmito slovy Tom vylet\u011bl z prim\u00e1\u0159ovy kancel\u00e1\u0159e a m\u00ed\u0159il si to p\u0159\u00edmo k Billovu pokoji. Jist\u011b, \u017ee nemohl dovnit\u0159. Bill by ho nejsp\u00ed\u0161e hned vykopal. To u\u017e tady bylo n\u011bkolikr\u00e1t snad. Proto se zastavil u ok\u00e9nka, p\u0159es kter\u00e9 mohl na sv\u00e9ho bratra alespo\u0148 vid\u011bt. Pozorovat jej. Hlasit\u011b si povzdychnul, kdy\u017e byl na m\u00edst\u011b, a op\u011bt se zad\u00edval na postel, kde Bill le\u017eel. Spal.<\/div>\n
„Ah l\u00e1sko, pro\u010d tohle d\u011bl\u00e1\u0161? Pust mn\u011b k sob\u011b j\u00e1 ti pom\u016f\u017eu, neubl\u00ed\u017e\u00edm ti.“ Mluvil si pro sebe ti\u0161e Tom, jeliko\u017e p\u0159es plastov\u00e9 okno jej jeho l\u00e1ska Bill sly\u0161et nemohl.<\/div>\n
Byl z toho zni\u010den\u00fd. Bolelo ho to. R\u00e1d by mu pomohl, jen\u017ee jak, kdy\u017e k n\u011bmu ani nemohl? On by r\u00e1d, ale Bill ne. Pro\u010d jen?<\/p>\n

Tom u\u017e pomalu p\u0159estal doufat, \u017ee mu Bill n\u011bkdy jeho \u010diny odpust\u00ed. P\u0159esto se ale posledn\u00ed nad\u011bje pustit necht\u011bl. Ka\u017ed\u00fd den se na n\u011bj chodil d\u00edvat, \u010detl jeho kartu a ptal se na v\u0161echno t\u00fdkaj\u00edc\u00ed se Billa. On se o n\u011bj starat bohu\u017eel nemohl. Kdysi ano, te\u010f u\u017e ne.<\/div>\n

Dokonce musel na dobu neur\u010ditou bydlet s Rachel, jeliko\u017e s\u00e1m by doma nevydr\u017eel. Ud\u011blal by jist\u011b n\u011bjakou hloupost, kter\u00e9 by pozd\u011bji mohl litovat. Proto na n\u011bj jeho kamar\u00e1dka dohl\u00ed\u017eela, a\u010d nemusela moc, jeliko\u017e Tom byl v nemocnici, jak jen to \u0161lo a bylo mo\u017en\u00e9.<\/p>\n

„Tome, co jsi to tam vyv\u00e1d\u011bl?“ Ozval se za Tomem \u017eensk\u00fd hlas, Rachel. Tom je\u0161t\u011b hodnou chv\u00edli koukal do pokoje na jeho sp\u00edc\u00ed panenku stejn\u00e9 krve, jako je on, a kterou miluje.<\/div>\n

„Na to sam\u00e9 se chci zeptat i j\u00e1 tebe,“ zamra\u010dil se Tom na svou kamar\u00e1dku, kdy\u017e se na ni kone\u010dn\u011b pod\u00edval. Ta nech\u00e1pav\u011b povyt\u00e1hla jedno obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Eh, jak to mysl\u00ed\u0161?“ Nedok\u00e1zal te\u010f ur\u010dit, kam sv\u00fdmi slovy Tom m\u00ed\u0159\u00ed, a\u010d to bylo docela jasn\u00e9, pokud by se \u010dlov\u011bk zamyslel.<\/div>\n
„Jde\u0161 proti mn\u011b. Proti mn\u011b a Billovi, proto\u017ee s t\u00edm nesmysln\u00fdm n\u00e1padem, jako je psychiatr, taky souhlas\u00ed\u0161.“ Uvedl Rachel na pravou m\u00edru. No jist\u011b\u2026 bylo jasn\u00e9, \u017ee se o tom zm\u00edn\u00ed. Vlastn\u011b Tom pomalu nemluvil o ni\u010dem jin\u00e9m ne\u017e pr\u00e1v\u011b o sv\u00e9m bratrovi. Byl j\u00edm snad posedl\u00fd. Jin\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed proto u\u017e ani nebylo.<\/p>\n

„Mluv\u00ed\u0161 nesmysly, Tome.“ Povzdychla si hlasit\u011b Rachel. Tom dok\u00e1zal b\u00fdt docela tvrdohlav\u00fd \u010di v\u00fdbu\u0161n\u00fd, kdy\u017e \u0161lo o n\u011bco takov\u00e9ho. To p\u0159edvedl i p\u0159ed prim\u00e1\u0159em na porad\u011b dneska.<\/div>\n

„Jen pochop. Bill odbornou pomoc pot\u0159ebuje, to mus\u00ed\u0161 uznat i ty s\u00e1m. Je to u\u017e n\u011bkolik dn\u00ed, co tady takhle le\u017e\u00ed a jeho psychika je na tom zle. Sna\u017e\u00edme se mu p\u0159eci jen pomoct, ne mu n\u011bjak ubl\u00ed\u017eit. My v\u0161ichni pro n\u011bj chceme jen to dobr\u00e9, ne jen ty.“ Sna\u017eila se to Tomovi n\u011bjak vysv\u011btlit. Ale vysv\u011btlujte to zamilovan\u00e9mu \u010dlov\u011bku, zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e jde je\u0161t\u011b o Toma. To jde pak velmi t\u011b\u017eko.<\/div>\n
„A t\u00edmhle mu snad pom\u016f\u017eete? On nen\u00ed bl\u00e1zen, aby pot\u0159eboval psychiatra.“ Tom st\u00e1le sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku br\u00e1nil a sna\u017eil se ho p\u0159ed v\u0161emi lidmi chr\u00e1nit, a\u010d nemohl k n\u011bmu. Cht\u011bl by ho alespo\u0148 obejmout, ale to by cht\u011bl po Billovi asi p\u0159\u00edli\u0161.<\/div>\n
„Nikdo ale p\u0159eci ne\u0159ekl, \u017ee je bl\u00e1zen. Ale s\u00e1m vid\u00ed\u0161, \u017ee se nelep\u0161\u00ed a t\u0159eba mu to pom\u016f\u017ee. Alespo\u0148 to m\u016f\u017eeme zkusit.“ Jemn\u011b se Rachel pousm\u00e1la. Nemyslela to p\u0159eci nijak zle.<\/p>\n

„Nemysl\u00edm si, \u017ee by mluvil s n\u011bk\u00fdm ciz\u00edm, a u\u017e v\u016fbec ne s psychiatrem.“ Dodal jen ti\u0161e Tom. Jemu samotn\u00e9mu tohle t\u00e9ma nebylo p\u0159\u00edjemn\u00e9.<\/div>\n

„Nikdo za n\u00edm nechod\u00ed a s tebou taky nemluv\u00ed a ty ciz\u00ed nejsi.“ \u0158ekla Rachel rychle, ani\u017e by si sv\u00e1 slova uv\u011bdomila. A\u017e pot\u00e9 se chytila za \u00fasta a zt\u011b\u017eka vydechla.<\/div>\n
„Promi\u0148, tohle jsem necht\u011bla. U\u017e pl\u00e1c\u00e1m nesmysly.“ Omluvila se ti\u0161e. Bylo to od n\u00ed o\u0161kliv\u00e9 v\u016f\u010di Tomovi, a to v\u011bd\u011bla. Za tahle slova by si nejrad\u011bji nafackovala.<\/div>\n
„Vlastn\u011b\u2026 m\u00e1\u0161 pravdu, ani se mnou nemluv\u00ed.“ Povzdychnul si hlasit\u011b Tom a pohled sto\u010dil zp\u00e1tky, aby mohl d\u00e1le sledovat Billa, jak klidn\u011b sp\u00ed na posteli. V tom si povzdychnul znovu. Alespo\u0148, \u017ee Bill te\u010f mohl klidn\u011b sp\u00e1t. To Tom nemohl. M\u011bl st\u00e1le \u0161patn\u00e9 sny, z kter\u00fdch se budil zpocen\u00fd.<\/p>\n

Jak prim\u00e1\u0159 zdej\u0161\u00ed nemocnice navrhnul, tak se tak i stalo. V\u0161ichni s jeho n\u00e1vrhem souhlasili a\u017e na Toma, kter\u00fd s t\u00edm ale u\u017e nic moc nezmohl. Cht\u011bl jakkoli zas\u00e1hnout a zabr\u00e1nit tomu, ale nepoda\u0159ilo se. Bill nejen, \u017ee spadl do p\u00e9\u010de psychiatra\u2026 on byl i p\u0159evezen do nedalek\u00e9 psychiatrick\u00e9 l\u00e9\u010debny. U\u017e jen kv\u016fli sv\u00e9mu stavu, kter\u00fd se nelep\u0161il.<\/div>\n

Kdy\u017e Billa odv\u00e1\u017eeli, Tom zahl\u00e9dnul jeho pohled, kter\u00fd mu trhal srdce na milion kous\u00ed\u010dk\u016f. Jeho o\u010di byly pln\u00e9 smutku a tolik pr\u00e1zdn\u00e9. Odv\u00e1\u017eeli ho v kazajce, br\u00e1nil se. Rasta m\u011bl pocit, \u017ee pokud to p\u016fjde takhle d\u00e1l, na psychiatrii skon\u010d\u00ed i on s\u00e1m, nejen jeho bratr. Cht\u011bl po lidech, kte\u0159\u00ed mu jeho l\u00e1sku odv\u00e1d\u011bj\u00ed, sko\u010dit a vz\u00edt si Billa k sob\u011b, jen\u017ee nemohl. Jen plakal a hlasit\u011b polykal slzy velikosti perel, kter\u00e9 mu st\u00e9kaly po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
Ten den Billa vid\u011bl naposledy\u2026<\/p>\n

O p\u00e1r dn\u00ed pozd\u011bji\u2026<\/p>\n

<\/em> Bill m\u011bl p\u0159id\u011blen pokoj, kde u\u017e n\u011bkolik dn\u00ed byl s\u00e1m. Kolem n\u011bj byly jen b\u00edl\u00e1 st\u011bna, na oknech m\u0159\u00ed\u017ee. V m\u00edstnosti nebylo nic a\u017e na postel, na kter\u00e9 le\u017eel, a mal\u00fd stolek a jedna \u017eidle. To m\u00edsto bylo depresivn\u00ed. Dost\u00e1val ka\u017ed\u00fd den sv\u00e9 l\u00e9ky, kter\u00e9 mu psychiatr p\u0159edepsal. Bill m\u011bl ale pocit, jako by mu v\u016fbec nepom\u00e1haly, ale jen usp\u00e1valy. Byl st\u00e1le unaven\u00fd a mal\u00e1tn\u00fd. P\u0159ipadal si jako zdrogovan\u00fd, jeliko\u017e podobn\u00fd stav kdysi d\u00e1vno u\u017e za\u017eil. Ale tohle bylo p\u0159esto jin\u00e9. Byly to antidepresiva, ne n\u011bjak\u00e9 drogy, kter\u00e9 \u010dlov\u011bka dostanou do jist\u00e9 n\u00e1lady.<\/div>\n

Trvalo p\u00e1r dn\u00ed, ne\u017e Bill za\u010dal kone\u010dn\u011b s doktorem, kter\u00fd za n\u00edm chodil ka\u017ed\u00fd den, mluvit. Poprv\u00e9 ho dokonce pokousal a nehty vyhnal z pokoje. Cht\u011bl b\u00fdt s\u00e1m a ne si pov\u00eddat. P\u0159es ub\u011bhl\u00e9 dny se to jemn\u011b zm\u011bnilo. Pr\u00e1\u0161ky pomalu za\u010daly p\u016fsobit a Bill mluvit.<\/p>\n

„Ahoj Bille, jak se m\u00e1me dneska?“ Promluvil na n\u011bj psychiatr, s kter\u00fdm m\u011bl Bill op\u011bt sezen\u00ed. Mluvil na n\u011bj pomalu, ti\u0161e a hlavn\u011b klidn\u011b. Snad jako s mal\u00fdm d\u00edt\u011btem. V\u011bd\u011bl, \u017ee Bill se stal lekav\u00fdm a velmi plach\u00fdm \u010dlov\u011bkem. Ale nedivil se mu po tom, co se mu p\u0159ihodilo. U\u017e znal jeho p\u0159\u00edb\u011bh.<\/div>\n

„Chci ven. Pry\u010d chci.“ Za\u0161eptal ti\u0161e Bill, ani\u017e by odpov\u011bd\u011bl na ot\u00e1zku, kter\u00e1 mu byla polo\u017eena. Tohle se pomalu st\u00e1valo pravidlem. Od doby, co Bill za\u010dal mluvit, snad nikdy neodpov\u011bd\u011bl na prvn\u00ed polo\u017eenou ot\u00e1zku. M\u00edsto toho st\u00e1le mluvil o tom, jak moc chce pry\u010d.<\/div>\n
„Bille, ty v\u00ed\u0161, \u017ee to te\u010f nejde. Nejprve se mus\u00ed\u0161 uzdravit,“ vydechl doktor. Kolikr\u00e1t u\u017e tahle slova pou\u017eil? Mnohokr\u00e1t. Ale d\u016fle\u017eit\u00e9 bylo to, \u017ee Billovi se da\u0159ilo l\u00e9pe ne\u017e na za\u010d\u00e1tku, co\u017e byli v\u0161ichni r\u00e1di.<\/p>\n

Ano\u2026 v\u0161ichni. I Tom. Ka\u017ed\u00fd den dost\u00e1val zpr\u00e1vy o tom, jak se Billovi da\u0159\u00ed, ale p\u0159ibl\u00ed\u017eit se k \u00fastavu, kde byl jeho bratr zav\u0159en\u00fd, u\u017e n\u011bkolik dlouh\u00fdch dn\u00ed nemohl. M\u011bl to zak\u00e1zan\u00e9, dokud si dokto\u0159i nebudou jisti t\u00edm, \u017ee Bill zvl\u00e1dne Tomovu bl\u00edzkost. A na to Bill st\u00e1le p\u0159ipraven\u00fd nebyl. Pov\u00eddali si o Tomovi\u2026 sem tam, ale opatrn\u011b a pomalu. \u0160lo tady p\u0159edev\u0161\u00edm o Billovo zdrav\u00ed a nikdo necht\u011bl, aby se zhroutil znovu. Zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e cel\u00e1 p\u0159\u00ed\u010dina toho, \u017ee byl Bill zav\u0159en\u00fd tady, byl Tom.<\/div>\n

Ale Bill se pot\u0159eboval vr\u00e1tit do reality. Do sv\u011bta, kde byl i Tom\u2026 jeho bratr. Jedin\u011b pak bude schopn\u00fd celou tu situaci p\u0159ijmout.<\/p>\n

„Nejsem nemocn\u00fd,“ zakroutil \u010dernovl\u00e1sek hlavou v nesouhlasu. Necht\u011bl tady d\u00e9le b\u00fdt, ne\u017e musel doposud. Jen\u017ee odej\u00edt nemohl. A dal\u0161\u00ed v\u011bc\u2026 s\u00e1m by to nezvl\u00e1dl. Jen\u017ee s k\u00fdm by mohl b\u00fdt, ke komu j\u00edt? Nem\u011bl u\u017e nikoho\u2026 a\u017e na Toma. V\u0161echny sv\u00e9 „p\u0159\u00e1tele“ ztratil u\u017e d\u00e1vno, a co Tom? Z\u016fstal mu, nebo u\u017e i o n\u011bj p\u0159i\u0161el nadobro? To Bill nev\u011bd\u011bl. Vlastn\u011b si nebyl ani zcela jist\u00fd, co p\u0159esn\u011b chce. Zda by byl r\u00e1d, kdyby mu Tom z\u016fstal, anebo ne.<\/div>\n

„Je\u0161t\u011b nejsi p\u0159ipraven\u00fd tomu \u010delit, a ty to v\u00ed\u0161 moc dob\u0159e.“ Sed\u011bl naproti Billovi p\u00e1n v b\u00edl\u00e9m pl\u00e1\u0161ti a sna\u017eil se pov\u00eddat pomalu s chlapcem. Chv\u00edlemi mu p\u0159ipadal jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b a jindy jako rozumn\u00fd dosp\u011bl\u00fd kluk, co\u017e Bill tak\u00e9 byl, jen se tak v posledn\u00ed dob\u011b m\u00e1lokdy choval.<\/div>\n
„Pov\u00ed\u0161 mi, co se ti dneska hezk\u00e9ho zd\u00e1lo?“ Nahodil doktor, kdy\u017e se Bill s\u00e1m k ni\u010demu nem\u011bl, co\u017e nebylo p\u0159ekvapuj\u00edc\u00ed. Sna\u017eil se s Billem hodn\u011b mluvit a jist\u00e9 v\u011bci s n\u00edm prob\u00edrat. Nep\u0159i\u0161el sem proto, aby ml\u010del. Toho si u\u017e u\u017eil s Billem za tu dobu, co byl tady, dost.<\/p>\n

Bill si p\u0159i t\u011bch slovech hlasit\u011b povzdechnul. Byl si jist\u00fd, \u017ee doktor v\u00ed, co se mu v posledn\u00edch dnech zd\u00e1v\u00e1. \u0158ekl to u\u017e n\u011bkolikr\u00e1t a sny byly v\u017edy stejn\u00e9. Nebo alespo\u0148 sob\u011b podobn\u00e9. Podstata ale v\u017edy z\u016fstala stejn\u00e1. Tom.<\/div>\n

„Zd\u00e1lo se ti o n\u011bm?“ Zkusil to psychiatr, kdy\u017e Bill st\u00e1le ml\u010del a on mohl zaslechnout jen jeho hlasit\u00fd povzdech. Tohle d\u011blal poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se ho ptal na sny, a jemu se zd\u00e1lo o bratrovi.<\/div>\n
Bill jen p\u0159ik\u00fdvl hlavou k souhlasu a pot\u00e9 sklopil o\u010dka. Hr\u00e1l si p\u0159itom s prsty, jako by byl nerv\u00f3zn\u00ed.<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 se styd\u011bt za to, co se ti zd\u00e1lo. Sny p\u0159ich\u00e1zej\u00ed samy.“ Mluvil st\u00e1le ti\u0161e. „Jen mi \u0159ekni. Byl ten sen hezk\u00fd?“ Pousm\u00e1l se doktor na sv\u00e9ho sv\u011b\u0159ence a sna\u017eil se s n\u00edm nav\u00e1zat o\u010dn\u00ed kontakt. \u010cernovl\u00e1sek znovu p\u0159ik\u00fdvl a pak se nadechl, aby mohl promluvit.<\/div>\n
„Ano\u2026 ano byl.“ \u0160pitnul sotva sly\u0161iteln\u011b. Jako by se b\u00e1l, \u017ee hezk\u00e9 sny jsou \u0161patn\u00e9, co se t\u00fd\u010de Toma, pot\u00e9 co se Billovi v jeho souvislosti p\u0159ihodilo.<\/div>\n
„To je velmi dob\u0159e. A jak ses c\u00edtil, kdy\u017e si se z toho hezk\u00e9ho snu probudil, pov\u00ed\u0161 mi?“ Sna\u017eil se to d\u00e1l doktor rozv\u00e1d\u011bt, jen aby o tom Bill v\u00edce mluvil a neb\u00e1l se vyjad\u0159ovat p\u0159i tomhle t\u00e9matu. Bill hodnou chv\u00edli ml\u010del, jako by se sna\u017eil naj\u00edt ta spr\u00e1vn\u00e1 slova pro to.<\/p>\n

„J\u00e1\u2026 nev\u00edm. Bylo to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, m\u011bl jsem zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit z toho.“ Pomalu se Bill rozmluvil, ale na hlasitosti sv\u00e9ho hlasu nep\u0159id\u00e1val. St\u00e1le mluvil ti\u0161e, jako by pr\u00e1v\u011b ztratil hlas.<\/div>\n

„Mo\u017en\u00e1 i hezky?“ Bill se snad i ptal a ne to oznamoval.<\/div>\n
Bylo v\u016fbec mo\u017en\u00e9, aby se c\u00edtil je\u0161t\u011b hezky a p\u0159\u00edjemn\u011b, kdy\u017e se jednalo o Toma?<\/div>\n
„Nev\u00edm\u2026 jsem zmaten\u00fd.“ Dodal je\u0161t\u011b nakonec a hlasit\u011b si povzdechnul. Po celou dobu doktor ml\u010del a nech\u00e1val Billa mluvit. Nikterak mu do \u0159e\u010di nesk\u00e1kal a jen sledoval Billova gesta, jak se p\u0159itom tv\u00e1\u0159\u00ed, kdy\u017e mluv\u00ed o Tomovi.<\/div>\n
„Za\u017eil jsi toho hodn\u011b na to, jak mlad\u00fd jsi. Ch\u00e1pu to, \u017ee se c\u00edt\u00ed\u0161 zmaten\u00fd\u2026 ale nemus\u00ed\u0161 se b\u00e1t. Jsem r\u00e1d, \u017ee u\u017e o sv\u00e9m bratru dok\u00e1\u017ee\u0161 mluvit, to je velmi dobr\u00e9.“ D\u011blal si pozn\u00e1mky p\u0159i ka\u017ed\u00e9m sezen\u00ed s Billem. Cht\u011bl m\u00edt v\u0161echno na pap\u00ed\u0159e, aby se k \u010demukoliv mohl kdykoliv zase vr\u00e1tit, jak bude t\u0159eba.<\/p>\n

„Te\u010f ti polo\u017e\u00edm jednu ot\u00e1zku, ale nechci po tob\u011b, abys mi odpov\u00eddal hned. Tvou odpov\u011b\u010f budu cht\u00edt sly\u0161et p\u0159i dal\u0161\u00edm na\u0161em shled\u00e1n\u00ed, dob\u0159e?“ Pozvedl doktor jemn\u011b obo\u010d\u00ed vzh\u016fru a Bill na jeho slova jen jemn\u011b p\u0159ik\u00fdvl hlavou. Bude to u\u017e z\u00edtra\u2026 tak jako ka\u017ed\u00fd den se v\u00eddaj\u00ed, jeliko\u017e jejich sezen\u00ed jsou kr\u00e1tk\u00e1 a Bill to hlavn\u011b pot\u0159ebuje. Mus\u00ed komunikovat. „Tak dob\u0159e, pokus se o tom p\u0159em\u00fd\u0161let a p\u0159\u00ed\u0161t\u011b mi odpov\u00ed\u0161 podle toho, jak to bude\u0161 c\u00edtit. Tak tedy\u2026 dok\u00e1zal by sis p\u0159edstavit, \u017ee jednou Tomovi odpust\u00ed\u0161 jeho h\u0159\u00edch?“ Zeptal se opatrn\u011b, jeliko\u017e pro Billa bylo t\u00e9ma Tom st\u00e1le bolestn\u00e9. Jen co doktor do\u0159ekl sv\u00e1 slova, mohl sly\u0161et, jak Bill hlasit\u011b polknul a m\u00edrn\u011b znejistil. Bylo mo\u017en\u00e9 mu je\u0161t\u011b n\u011bkdy v\u016fbec odpustit? „Nechci odpov\u011b\u010f hned, ale pokus se o tom p\u0159em\u00fd\u0161let. Chci zn\u00e1t jen tv\u016fj n\u00e1zor na tuhle v\u011bc, a\u0165 u\u017e mi \u0159ekne\u0161 cokoli, j\u00e1 to budu respektovat. Jde n\u00e1m o tebe, p\u0159edev\u0161\u00edm.“ Necht\u011bl ho zbyte\u010dn\u011b rozhodit, to opravdu v pl\u00e1nu nem\u011bl\u2026 jen se cht\u011bl s Billem n\u011bkam d\u00e1l hnout.<\/p>\n

„Te\u010f m\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt na chv\u00edli ven, pokud chce\u0161, nebo si kreslit. Uvid\u00edme se zase z\u00edtra, Bille.“ Pohladil chlapce po jeho havran\u00edch vlasech a s t\u011bmito slovy zase ti\u0161e ode\u0161el.<\/div>\n

V Billovi se v tu chv\u00edli rozehr\u00e1l boj pocit\u016f i my\u0161lenek. Hlavu m\u011bl z toho kolem. Slova doktora, co se t\u00fd\u010de Toma, se mu dokola p\u0159ehr\u00e1vala v hlav\u011b. Hodn\u011b na n\u011bj myslel, ale nemyslel na to s tohohle \u00fahlu\u2026 odpu\u0161t\u011bn\u00ed.<\/div>\n
Bill mo\u017en\u00e1 byl zav\u0159en\u00fd v psychiatrick\u00e9 l\u00e9\u010debn\u011b, ale nebyl hloup\u00fd. U\u017e kolikr\u00e1t zaslechl sest\u0159i\u010dky, jak si \u0161eptaj\u00ed o tom, \u017ee se na n\u011bj op\u011bt ptal. Kdo? Kdo jin\u00fd ne\u017e jeho bratr Tom. Ale s\u00e1m ho nevid\u011bl. Naposledy, kdy\u017e byl je\u0161t\u011b v nemocnici a on s\u00e1m ho vyhnal z jeho pokoje, jak si nep\u0159\u00e1l, aby tam Tom byl. A te\u010f m\u00e1 p\u0159em\u00fd\u0161let o tom, zda by dok\u00e1zal na to, co mu ud\u011blal, zapomenout? Tedy\u2026 odpustit, jeliko\u017e zapomenout a odpu\u0161t\u011bn\u00ed jsou dv\u011b jin\u00e9 v\u011bci.<\/p>\n

Bill ten den na dv\u016fr ne\u0161el, jak mu to s\u00e1m doktor povolil. Ani si nekreslil, a\u010d m\u011bl na pokoji \u010dist\u00e9 pap\u00edry i tu\u017eky. Po zbytek dne z\u016fstal le\u017eet v posteli a jedin\u00e9, co d\u011blal, bylo p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed. Hr\u00e1l si s vlastn\u00edmi my\u0161lenkami, chv\u00edlemi s nimi i bojoval, a\u017e z toho \u00fanavou i vy\u010derp\u00e1n\u00edm usnul schoulen v klub\u00ed\u010dku.<\/div>\n

Na druh\u00fd den pot\u00e9, co poz\u0159el sv\u00e9 p\u0159edepsan\u00e9 pr\u00e1\u0161ky, kter\u00e9 pot\u0159eboval, ho op\u011bt \u010dekal doktor, aby si i pro dne\u0161n\u00ed den tro\u0161ku popov\u00eddali.<\/p>\n

„Douf\u00e1m, \u017ee se m\u00e1\u0161 dneska dob\u0159e, jeliko\u017e dnes je venku u\u017e i tak brzo hezky a bylo by \u0161koda z\u016fst\u00e1vat zav\u0159en\u00fd v pokoji, nemysl\u00ed\u0161?“ Usm\u00e1l se vl\u00eddn\u011b doktor na Billa, kter\u00fd se pod\u00edval ven z okna, jako by se o jeho slovech cht\u011bl s\u00e1m p\u0159esv\u011bd\u010dit.<\/div>\n

„Nev\u00edm, zda to dok\u00e1\u017eu.“ Vydechl ti\u0161e chlapec. Jak doktor pochopil, jeho slova se ani tro\u0161ku net\u00fdkala jeho ot\u00e1zky, n\u00fdbr\u017e t\u00e9, kterou Billovi polo\u017eil v\u010dera. „N-nevid\u011bl jsem ho od doby, co jsem tady. A\u2026 a taky v nemocnici jsem ho odehnal od sebe.“ Pokra\u010doval Bill v mluv\u011b je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e se stihl doktor zapojit. Na druhou stranu byl r\u00e1d, jeliko\u017e Bill u\u017e dok\u00e1zal l\u00e9pe komunikovat, ani\u017e by ho n\u011bkdo nutil.<\/div>\n
„On to jist\u011b pochopil, byl jsi hodn\u011b rozru\u0161en\u00fd, na tom nen\u00ed nic \u0161patn\u00e9ho. J\u00e1 s\u00e1m bych se takhle zachoval.“ Doktor necht\u011bl mluvit rovnou o Tomovi, ale s\u00e1m Bill se rozpov\u00eddal, tak se toho tedy chytil a i on \u0159ekl p\u00e1r slov k tomu. „Nebo ho snad chce\u0161 vid\u011bt, mluvit s n\u00edm?“ Zeptal se opatrn\u011b.<\/p>\n

Bill se na hodnou chv\u00edli odml\u010del. V\u011bd\u011bl, \u017ee tahle ot\u00e1zka dneska padne\u2026 nebo sp\u00ed\u0161e tu\u0161il, proto jej to tolik nezarazilo. S\u00e1m nad t\u00edm je\u0161t\u011b v\u010dera, a taky kr\u00e1tkou chv\u00edli dne\u0161n\u00edho dne p\u0159em\u00fd\u0161lel. Mo\u017en\u00e1 by i cht\u011bl, jen si nebyl jist\u00fd t\u00edm, zda by to ust\u00e1l a nezkolaboval by p\u0159i pohledu na n\u011bj, jen co by se uk\u00e1zal ve dve\u0159\u00edch.<\/div>\n

„Byl bych tam s tebou, pokud bys cht\u011bl, a chce\u0161 se se sv\u00fdm bratrem opravdu vid\u011bt.“ Dodal doktor je\u0161t\u011b, kdy\u017e Bill ml\u010del a zat\u00edm se k tomu nijak nevyjad\u0159oval.<\/div>\n
„Sly\u0161el jsem sestry, jak si mezi sebou pov\u00eddaj\u00ed. V\u00edm\u2026 v\u00edm, \u017ee se na m\u011b pt\u00e1.“ Vydechl ti\u0161e Bill sed\u00edc\u00ed na tvrd\u00e9 posteli. U\u017e zase odbo\u010doval a nevyjad\u0159oval se k tomu, co od n\u011bj doktor o\u010dek\u00e1val. Ale i p\u0159esto st\u00e1le mluvil o Tomovi.<\/div>\n
„Ano to m\u00e1\u0161 pravdu, pt\u00e1. Zaj\u00edm\u00e1 se o to, jak se ti da\u0159\u00ed a jak se m\u00e1\u0161.“ Pok\u00fdval hlavou p\u00e1n v b\u00edl\u00e9m pl\u00e1\u0161ti. Byl tu od toho, aby odpov\u00eddal na ka\u017edou Billovu ot\u00e1zku a pomohl mu. Tedy pokud uznal za vhodn\u00e9, \u017ee mu to neubl\u00ed\u017e\u00ed.<\/div>\n
„Jak se m\u00e1?“ Mluvil ti\u0161e tak, \u017ee kdyby byl doktor u dve\u0159\u00ed a nesed\u011bl vedle n\u011bj, tak ho ani sly\u0161et nem\u016f\u017ee. Ale na\u0161t\u011bst\u00ed Billovi rozum\u011bl velmi dob\u0159e.<\/div>\n
„A nechce\u0161 se ho rad\u011bji zeptat s\u00e1m, hm?“ Zkusil to je\u0161t\u011b jednou. Bill u\u017e ale nijak neodpov\u011bd\u011bl, jen\u2026 nepatrn\u011b hlavou p\u0159ik\u00fdvl k souhlasu.<\/div>\n
To znamenalo jedin\u00e9\u2026 s Tomem se dnes uvid\u00ed, jeliko\u017e si doktor byl jist, \u017ee se Tom za\u0159\u00edd\u00ed jakkoliv jen, aby mohl vid\u011bt sv\u00e9ho bratra.<\/p>\n

autor: KaKiNkAaA ^_^<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: KaKiNkAaA ^_^ Ub\u011bhlo u\u017e n\u011bkolik dn\u00ed od Billova probuzen\u00ed. Od toho dne, kdy se pokusil si vz\u00edt \u017eivot, ale d\u00edky Tomovi p\u0159e\u017eil. Ty dny s Tomem ale odm\u00edtal mluvit \u010di si ho pustit n\u011bjak k t\u011blu. B\u00e1l se toho, tak moc<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[300],"tags":[],"class_list":["post-5894","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-odplata-v-nemocnici"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5894","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5894"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5894\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5894"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5894"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5894"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}