{"id":5909,"date":"2012-09-10T16:00:00","date_gmt":"2012-09-10T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5892"},"modified":"2012-09-10T16:00:00","modified_gmt":"2012-09-10T15:00:00","slug":"you-are-my-destiny-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/09\/10\/you-are-my-destiny-1\/","title":{"rendered":"You are my destiny 1."},"content":{"rendered":"
autor: KarlaSka<\/p>\n

<\/strong> Ahojky \u00fachyl\u00e1\u010dci,<\/em><\/div>\n

Tak rozj\u00ed\u017ed\u00edm t\u0159et\u00ed pov\u00eddku \ud83d\ude42 Mo\u017en\u00e1 si mysl\u00edte, \u017ee je to moc najednou, ale pro m\u011b je ka\u017ed\u00e1 z nich d\u016fle\u017eit\u00e1, proto\u017ee, kdy\u017e m\u011b nebav\u00ed jedna, vrhnu se na druhou a takhle zvl\u00e1d\u00e1m ps\u00e1t v\u0161echny najednou. Tohle m\u011bla b\u00fdt p\u016fvodn\u011b jednod\u00edlovka, ale n\u011bjak jsem se do n\u00ed pono\u0159ila a musela jsem se rozepsat v\u00edc \ud83d\ude42 Douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m bude l\u00edbit a \u017ee mi to d\u00e1te najevo v koment\u00e1\u0159\u00edch \ud83d\ude42 No dost kec\u016f, pus\u0165te se do toho,<\/em><\/div>\n
Va\u0161e KarlaSka<\/p>\n

P.S.: Inspirace p\u0159i\u0161la, kdy\u017e jsem si p\u0159e\u010detla I will always love you od Sisy a Danchen. Tak\u017ee, holky d\u011bkuju \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n


<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Tome, b\u011b\u017e si do automatu pro horkou \u010dokol\u00e1du,“ vyk\u00e1zala Simone sv\u00e9ho syna z nemocni\u010dn\u00edho pokoje. Cht\u011bla si s J\u00f6rgem promluvit o jejich rozvodu a necht\u011bla, aby u toho Tom byl. I kdy\u017e ho na to p\u0159ipravovali u\u017e m\u011bs\u00edc, nebyli si jist\u00ed, jak to jejich syn ponese.<\/p>\n

Tom poslu\u0161n\u011b vyb\u011bhl z pokoje a zam\u00ed\u0159il k automatu s kovov\u00fdm eurem v mal\u00e9 ru\u010dce. V\u017edycky si chodil pro horkou \u010dokol\u00e1du, kdy\u017e p\u0159i\u0161li tat\u00ednka nav\u0161t\u00edvit. Ned\u00e1vno mu na\u0161li n\u00e1dor. Na\u0161t\u011bst\u00ed byl mal\u00fd a nezhoubn\u00fd, ale stejn\u011b ho museli operativn\u011b odstranit a J\u00f6rg si tu holt musel p\u00e1r dn\u00ed pole\u017eet.<\/div>\n

<\/div>\n
Tom vhodil minci do \u0161kv\u00edry v automatu a vybral si ml\u00e9\u010dnou \u010dokol\u00e1du se spoustou cukru. Pomalu j\u00ed ucuc\u00e1val, zat\u00edmco se vracel zp\u00e1tky za tat\u00ednkem. Proch\u00e1zel kolem nemocni\u010dn\u00edch pokoj\u016f se zav\u0159en\u00fdmi dve\u0159mi a nev\u0161\u00edmal si jich, dokud zpoza jedn\u011bch nezaslechl tich\u00e9 brouk\u00e1n\u00ed. P\u0159ilo\u017eil ucho ke kl\u00ed\u010dov\u00e9 d\u00edrce a om\u00e1men\u011b poslouchal ten kr\u00e1sn\u00fd hlas.<\/p>\n

Takhle um\u00ed zp\u00edvat ur\u010dit\u011b jenom and\u011bl<\/em>, pomyslel si a s ne\u010dekanou vlnou odhodl\u00e1n\u00ed otev\u0159el dve\u0159e. Na jedin\u00e9 posteli tam sed\u011bl chlapec stejn\u00e9ho v\u011bku jako Tom, ale byl drobn\u011bj\u0161\u00ed a na hlav\u011b nem\u011bl ani jeden jedin\u00fd vlas. Automaticky zvedl hlavu k nov\u011b p\u0159\u00edchoz\u00edmu. Tom si v\u0161iml, \u017ee je velmi kr\u00e1sn\u00fd.<\/div>\n

<\/div>\n
Je to and\u011bl<\/em>, pomyslel si a v n\u011bm\u00e9m \u00fa\u017easu otev\u0159el \u00fasta. Ale copak m\u016f\u017ee and\u011bl vypadat tak unaven\u011b a nemocn\u011b? Tom by \u0159ekl, \u017ee vypadal jako vyblit\u00e9 le\u010do, ale n\u011bco v chlapcov\u00fdch o\u010d\u00edch ho zarazilo, aby to nevyslovil nahlas. Na rozd\u00edl od zbytku t\u011bla vypadaly \u010dile a pln\u00e9 \u017eivota.<\/div>\n
\n
\n

„Ahoj,“ pozdravil ho chlapec a zad\u00edval se zv\u011bdav\u011b na Toma.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
„Ehm, ahoj. Omlouv\u00e1m se. Nem\u011bl jsem ru\u0161it,“ \u0159ekl zdvo\u0159ile, jak ho v\u017edy u\u010dila maminka, a za\u010dal couvat z m\u00edstnosti.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ne, pros\u00edm, neodch\u00e1zej!“ za\u017eadonil chlapec a polo\u017eil na st\u016fl blo\u010dek, kter\u00fd sv\u00edral v prstech. „Nikdo za mnou nechod\u00ed,“ vydechnul smutn\u011b a zahled\u011bl se n\u011bkam do pe\u0159iny. To Toma p\u0159esv\u011bd\u010dilo. Bylo mu toho chlapce tak stra\u0161n\u011b l\u00edto. Sedl si na plastovou \u017eidli u nemocni\u010dn\u00edho l\u016f\u017eka a zahled\u011bl se na chlapce.<\/p>\n

„Jsem Tom,“ \u0159ekl a nat\u00e1hl drobnou ru\u010dku k chlapci.<\/div>\n

<\/div>\n
„J\u00e1 jsem Bill,“ p\u0159edstavil se chlapec a stiskl mu nab\u00edzenou ruku. Tom si v\u0161iml, \u017ee se mu lehce t\u0159ese.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co to je?“ zeptal se Tom a uk\u00e1zal na se\u0161it, kter\u00fd p\u0159i jeho p\u0159\u00edchodu Bill odlo\u017eil.<\/div>\n
<\/div>\n
„Nic d\u016fle\u017eit\u00fdho,“ pousm\u00e1l se Bill, „jenom si tam p\u00ed\u0161u n\u011bjak\u00e9 n\u00e1pady na p\u00edsni\u010dky.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Uka\u017e!“ vyk\u0159ikl nad\u0161en\u011b Tom a vzal ho ze stolku d\u0159\u00edv, ne\u017e ho Bill sta\u010dil zarazit. Ten te\u010f jenom sed\u011bl a \u010dervenal se, kdy\u017e si Tom pro\u010d\u00edtal texty p\u00edsni\u010dek, kter\u00e9 nikdy nikdo nebude zp\u00edvat. „To je skv\u011bl\u00fd!“ vyk\u0159ikl Tom, kdy\u017e si to v\u0161echno do\u010detl. „V\u00ed\u0161, j\u00e1 se u\u010d\u00edm hr\u00e1t na kytaru, mohli bysme m\u00edt kapelu. Sly\u0161el jsem t\u011b zp\u00edvat. M\u00e1\u0161 kr\u00e1snej hlas,“ \u0159ekl Tom. O\u010d\u00ed\u010dka mu nad\u0161en\u00edm sv\u00edtila a ani si v tu chv\u00edli neuv\u011bdomil, \u017ee je vlastn\u011b v nemocnici a \u017ee s Billem asi nebude v\u0161e v po\u0159\u00e1dku.<\/p>\n

„R\u00e1d bych, ale nem\u016f\u017eu. Dokto\u0159i mi d\u00e1vaj\u00ed p\u00e1r dn\u00ed \u017eivota,“ \u0159ekl Bill, naprosto vyrovnan\u00fd se sv\u00fdm osudem. Poslouchal jednou za dve\u0159mi doktora a sestru. Mysleli si, \u017ee je nesly\u0161\u00ed, ale on sly\u0161el a\u017e moc dob\u0159e a ka\u017ed\u00e9 slovo se mu vrylo hluboko do pam\u011bti.<\/div>\n

<\/div>\n
„Co\u017ee?“ zeptal se Tom p\u0159i\u0161krcen\u011b. Srdce se mu k\u0159e\u010dovit\u011b sev\u0159elo a z jeho o\u010d\u00ed se za\u010daly dr\u00e1t slzy. Pro\u010d by si tenhle chlapec m\u011bl zaslou\u017eit um\u0159\u00edt?<\/div>\n
<\/div>\n
„Dokto\u0159i \u0159\u00edkali, \u017ee pro m\u011b nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd vhodn\u00fd d\u00e1rce kostn\u00ed d\u0159en\u011b. M\u00e1m leuk\u00e9mii, v\u00ed\u0161?“ Bill to \u0159ekl velice klidn\u011b, jako by mluvil o po\u010das\u00ed. U\u017e dlouho p\u0159em\u00fd\u0161lel o smrti a zvl\u00e1dl se s n\u00ed za tu dobu vyrovnat. Tom sice nev\u011bd\u011bl, co je to leuk\u00e9mie, ale do\u0161lo mu, \u017ee to bude n\u011bco velmi, velmi v\u00e1\u017en\u00e9ho, kdy\u017e m\u00e1 Bill um\u0159\u00edt.<\/p>\n

„Tome! Tome!“ Do pokoje vl\u00e9tla u\u0159\u00edcen\u00e1 Simone a viditeln\u011b se j\u00ed ulevilo, \u017ee sv\u00e9ho syna na\u0161la. „Tome, nesm\u00ed\u0161 otravovat ostatn\u00ed pacienty.“ Chlapec j\u00ed na to neodpov\u011bd\u011bl, jenom se koukal do Billov\u00fdch smutn\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n

<\/div>\n
„J\u00e1 zase p\u0159ijdu,“ sl\u00edbil mu bez rozmyslu. Bylo mu jedno, jestli ho maminka pust\u00ed nebo ne, on ho musel za ka\u017edou cenu znova vid\u011bt.<\/div>\n
<\/div>\n
„Budu se t\u011b\u0161it,“ usm\u00e1l se Bill a obli\u010dej se mu trochu rozz\u00e1\u0159il.<\/div>\n
<\/div>\n
„Na, vem si moj\u00ed \u010dokol\u00e1du,“ nab\u00eddl mu Tom hn\u011bd\u00fd kal\u00ed\u0161ek. Bill ale nesouhlasn\u011b zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ne, ta je tvoje. A j\u00e1 stejn\u011b piju jenom ml\u00e9\u010dnou se spoustou cukru,“ zazubil se. Druh\u00fd chlapec \u00fapln\u011b on\u011bm\u011bl. I p\u0159esto\u017ee m\u011bl Bill trochu k\u0159iv\u00e9 zuby, jeho \u00fasm\u011bv byl to nejkouzeln\u011bj\u0161\u00ed, co kdy v \u017eivot\u011b vid\u011bl. Maminka ho netrp\u011bliv\u011b zatahala za ruk\u00e1v.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak to m\u00e1\u0161 \u0161t\u011bst\u00ed,“ vyhrkl a vrazil mu \u010dokol\u00e1du do ruky d\u0159\u00edv, ne\u017e mohl Bill cokoli ud\u011blat. U dve\u0159\u00edm mu v\u011bnoval je\u0161t\u011b jeden pohled, a pak se nechal Simone odt\u00e1hnout pry\u010d.<\/p>\n

Bill posmutn\u011bl a napil se hork\u00e9ho, te\u010f u\u017e jenom tepl\u00e9ho, n\u00e1poje. Tro\u0161ku mu zvedlo n\u00e1ladu, \u017ee je p\u0159esn\u011b takov\u00e1, pro jakou si chodil, kdy\u017e na to m\u011bl je\u0161t\u011b s\u00edlu.<\/p>\n

Mezit\u00edm Simone hubovala Toma za to, \u017ee leze do ciz\u00edch pokoj\u016f. Ten m\u011bl ale plnou hlavu Billa a zarazil se a\u017e ve chv\u00edli, kdy \u0159ekla, \u017ee u\u017e tam nikdy nesm\u00ed. Vytrhl ruku z jej\u00edho sev\u0159en\u00ed a zalo\u017eil si ob\u011b na hrudn\u00edku.<\/div>\n

<\/div>\n
„Mami! Nikdo za n\u00edm nechod\u00ed! Je tam chud\u00e1k \u00fapln\u011b s\u00e1m a um\u00edr\u00e1!“ To Simone naprosto zasko\u010dilo. Neboh\u00fd chlapec, takhle mlad\u00fd a bl\u00ed\u017e\u00ed se jeho konec. A nav\u00edc za n\u00edm nikdo nechod\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„No dob\u0159e, ale mus\u00ed\u0161 mi \u0159\u00edct, kam jde\u0161. Hrozn\u011b jsem se o tebe b\u00e1la.“ Pocuchala mu sv\u011btl\u00e9 vl\u00e1sky a odvedla ho domu.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Druh\u00fd den se op\u011bt chystali na n\u00e1v\u0161t\u011bvu J\u00f6rga. Tomovi se celou noc zd\u00e1lo jenom o Billovi a nemohl se do\u010dkat, a\u017e ho zase uvid\u00ed. Rozhodl se, \u017ee by mohl Billovi zvednout n\u00e1ladu a vz\u00edt si s sebou kytaru. Mohl by hr\u00e1t a Bill by zp\u00edval.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
V otcov\u011b pokoji sed\u011bl Tom na podobn\u00e9 plastov\u00e9 \u017eidli jako u Billa. Nerv\u00f3zn\u011b a netrp\u011bliv\u011b houpal no\u017ei\u010dkami ve vzduch, a\u017e to Simone nevydr\u017eela a poslala ho za Billem. Chlapec vesele vysko\u010dil a pel\u00e1\u0161il ven z pokoje rovnou do toho Billova. Vtrhnul dovnit\u0159 jako urag\u00e1n a Bill m\u00e1lem dostal infarkt, jak moc se lekl.<\/p>\n

„P\u0159i\u0161el si,“ vydechl s \u00fasm\u011bvem a jako den p\u0159edt\u00edm odlo\u017eil na stolek se\u0161it.<\/div>\n

<\/div>\n
„Musel jsem. Sl\u00edbil jsem ti to, a nav\u00edc jsem se t\u011b nemohl do\u010dkat,“ \u0159ekl Tom zvesela a sednul si. „P\u0159i\u0161el bych d\u0159\u00edv, ale musel jsem se je\u0161t\u011b pod\u00edvat za ta\u0165kou.“<\/div>\n
<\/div>\n
„A pro\u010d m\u00e1\u0161 tat\u00ednka v nemocnici?“ zeptal se Bill zv\u011bdav\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
„Mamka mi to nechce \u0159\u00edct, ale zaslechl jsem n\u011bco o n\u00e1doru, kdy\u017e si pov\u00eddali. Nev\u00edm, co to je, ale t\u00e1tu maj\u00ed u\u017e brzo pustit dom\u016f. A co tvoji rodi\u010de?“<\/div>\n
<\/div>\n
„Nem\u00e1m rodi\u010de. Jsem sirotek. Mamka s ta\u0165kou se zabili v aut\u011b, kdy\u017e mi byly t\u0159i. Bylo to na moje narozeniny.“ Bill op\u011bt posmutn\u011bl a Tom by si nejrad\u0161i nafackoval, \u017ee se ptal.<\/div>\n
<\/div>\n
„P-promi\u0148, j-j\u00e1 nev\u011bd\u011bl-“ zakoktal se Tom, ale Bill ho r\u00e1zn\u011b utnul:<\/div>\n
<\/div>\n
„Nen\u00ed to tvoje chyba, nemohl jsi to v\u011bd\u011bt. U\u017e to tolik ne\u0159e\u0161\u00edm. Je to u\u017e skoro \u010dty\u0159i roky a j\u00e1 si je ani moc nepamatuju. A te\u010f mi \u0159ekni, pro\u010d tu m\u00e1\u0161 tu kytaru?“ Tom vd\u011b\u010dn\u00fd za nov\u00e9 t\u00e9ma okam\u017eit\u011b rozepnul pouzdro a polo\u017eil si kytaru na kl\u00edn.<\/p>\n

„Myslel jsem, \u017ee bysme mohli zkusit zahr\u00e1t n\u011bjakou tvoj\u00ed p\u00edsni\u010dku.“ Usm\u00e1l se a za\u010dal vybrnk\u00e1vat p\u00e1r t\u00f3n\u016f. „Vlastn\u011b se teprve u\u010d\u00edm, ale mysl\u00edm, \u017ee mi to docela jde. Tak spus\u0165, and\u011bli,“ pob\u00eddl \u010dervenaj\u00edc\u00edho se Billa a za\u010dal hr\u00e1t melodii, kter\u00e1 se mu v\u010dera usadila v hlav\u011b, kdy\u017e p\u0159em\u00fd\u0161lel o Billov\u00fdch textech.<\/p>\n

A Bill opravdu za\u010dal, a k Tomovu p\u0159ekvapen\u00ed pr\u00e1v\u011b tu, ke kter\u00e9 ho napadla tahle melodie. P\u00edse\u0148 byla vesel\u00e1 a rychl\u00e1, ale m\u011bla podt\u00f3n, kter\u00fd mohl sly\u0161et pouze ten, kdo v\u011bd\u011bl, \u017ee autor textu um\u00edr\u00e1. Bill zp\u00edval o tom, jak se sv\u011bt m\u011bn\u00ed a z\u00edtra m\u016f\u017ee b\u00fdt v\u0161e jin\u00e9, a hlavn\u011b nab\u00e1dal v\u0161echny, aby si u\u017e\u00edvali ka\u017ed\u00e9 vte\u0159iny, o \u010dem\u017e vypov\u00eddal u\u017e samotn\u00fd n\u00e1zev, Leb‘ die sekunde.<\/div>\n

<\/div>\n
Oba byli tak nad\u0161en\u00ed za vz\u00e1jemn\u00e9 souhry, \u017ee si ani nev\u0161imli hlou\u010dku zv\u011bdavc\u016f, kter\u00fd se utvo\u0159il u dve\u0159\u00ed. V\u0161ichni se p\u0159i\u0161li pod\u00edvat, kdo to hraje a zp\u00edv\u00e1, a kupodivu si nikdo nest\u011b\u017eoval. Bylo to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed rozpt\u00fdlen\u00ed pozorovat dva chlapce, kte\u0159\u00ed se znali pouh\u00fd den, a p\u0159esto mezi nimi panovala takov\u00e1 shoda, \u017ee by jim j\u00ed spousta sourozenc\u016f mohla z\u00e1vid\u011bt.<\/p>\n

Bill dozp\u00edval, Tom rozvibroval posledn\u00ed strunu a oba se na sebe s usm\u00edvali. V tu chv\u00edli v\u0161ichni u dve\u0159\u00ed, v\u010detn\u011b doktora a dvou sester, za\u010dali tleskat. Bylo to sice nepat\u0159i\u010dn\u00e9, ale to v tu chv\u00edli nikoho nezaj\u00edmalo. Dokonce i Simone s J\u00f6rgem byli mezi p\u0159ihl\u00ed\u017eej\u00edc\u00edmi a v tu chv\u00edli oba nesm\u00edrn\u011b mrzelo, \u017ee si Tom sice na\u0161el skv\u011bl\u00e9ho kamar\u00e1da, ale bude se ho muset vzd\u00e1t.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

U\u017e to byly dva t\u00fddny, kdy Tom chodil nav\u0161t\u011bvovat Billa. Poka\u017ed\u00e9 hr\u00e1l a Bill mu k tomu zp\u00edval a n\u011bkte\u0159\u00ed pacienti dokonce vy\u017eadovali sv\u00e9 obl\u00edben\u00e9 p\u00edsn\u011b. Byly to pro oba nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed chvilky v jejich \u017eivot\u011b, ale oba si moc dob\u0159e uv\u011bdomovali, \u017ee to nebude trvat v\u011b\u010dn\u011b. Tom se vracel dom\u016f poka\u017ed\u00e9 se \u0161patnou n\u00e1ladou a uzav\u00edral se do sebe. V\u011bdom\u00ed, \u017ee ho Bill brzy opust\u00ed, ho dusilo a znemo\u017e\u0148ovalo mu norm\u00e1ln\u011b se bavit s ostatn\u00edmi vrstevn\u00edky.<\/p>\n

I dnes \u0161el Tom za Billem. Otce u\u017e m\u011bl doma, a tak \u0161el rovnou do pokoje, kter\u00fd tak moc dob\u0159e znal. Chodil do nemocnice zcela s\u00e1m. Maminka u\u017e s n\u00edm nemohla poka\u017ed\u00e9, ale to nevadilo, proto\u017ee cestu bezpe\u010dn\u011b znal. Sestry, dokto\u0159i i pacienti ho v\u017edy zdravili a zvali na \u010dokol\u00e1du, ale to Tom v\u017edy odm\u00edtal. Cht\u011bl b\u00fdt s Billem, co nejd\u00e9le to p\u016fjde.<\/p>\n

Ale dnes bylo n\u011bco jinak. V\u0161ichni si ho prohl\u00ed\u017eeli smutn\u00fdmi pohledy n\u011bkter\u00fdm dokonce i uk\u00e1pla slza. N\u011bkolikr\u00e1t se n\u011bkdo nadechoval, \u017ee mu n\u011bco \u0159ekne, ale poka\u017ed\u00e9 zalapal po dechu jako ryba a op\u011bt zav\u0159el pusu. Byl u\u017e skoro u Billova pokoje, kdy\u017e ho zastavil prim\u00e1\u0159. Tom ho dob\u0159e znal, chodil si s nimi ob\u010das pov\u00eddat.<\/p>\n

„Tome…je mi l\u00edto, \u017ee ti to mus\u00edm \u0159\u00edct, ale Bill dnes v noci zkolaboval,“ \u0159ekl smutn\u011b, „le\u017e\u00ed na jednotce intenzivn\u00ed p\u00e9\u010de a p\u0159i \u017eivot\u011b ho udr\u017euj\u00ed pouze p\u0159\u00edstroje.“<\/div>\n

<\/div>\n
Tomovi se v krku ud\u011blal obrovsk\u00fd knedl\u00edk a on najednou nev\u011bd\u011bl, jak se d\u00fdch\u00e1. M\u011bl m\u017eitky p\u0159ed o\u010dima a to\u010dila se mu hlava. Nakonec se mu p\u0159eci jenom poda\u0159ilo nadechnout a uklidnit se.<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u016f\u017eu ho vid\u011bt?“ zeptal se se slzami v o\u010d\u00edch. Doktor jenom p\u0159ik\u00fdvl a odvedl ho do m\u00edstnosti pln\u00e9 zelen\u00fdch pl\u00e1\u0161\u0165\u016f. Do jednoho mu pomohl a vlasy mu schoval pod legra\u010dn\u00ed \u010depi\u010dku. Uk\u00e1zal mu na jedny dve\u0159e a ode\u0161el. Tom nerv\u00f3zn\u011b vstoupil a ob\u00e1val se, co tam uvid\u00ed.<\/p>\n

Bill le\u017eel nehybn\u011b na posteli a o\u010di m\u011bl zav\u0159en\u00e9. Z rukou i do nich mu vedla velk\u00e1 spousta hadi\u010dek a m\u00edstnost\u00ed se neslo monot\u00f3nn\u00ed p\u00edp\u00e1n\u00ed p\u0159\u00edstroj\u016f. Tom si sedl na \u017eidli u postele a opatrn\u011b chytl Billa za jemnou ru\u010dku. Ten ale nijak na dotek nereagoval.<\/div>\n

<\/div>\n
Chlapec si povzdychl a z o\u010d\u00ed se mu za\u010daly koulet slzy jako hrachy. Sm\u00e1\u010dely pl\u00e1\u0161\u0165 i povle\u010den\u00ed postele, ale to mu bylo jedno. Byl vystaven zkou\u0161ce, kterou by nezvl\u00e1dli ani dosp\u011bl\u00ed, nato\u017e skoro sedmilet\u00fd chlapec. Vlastn\u011b m\u011bl narozeniny z\u00edtra, stejn\u011b jako Bill, ale on nem\u011bl d\u016fvod oslavovat. Jedin\u00e9, co cht\u011bl, bylo, aby byl Bill v po\u0159\u00e1dku.<\/p>\n

Sed\u011bl u n\u011bj n\u011bkolik hodin a \u0161eptal mu uklid\u0148uj\u00edc\u00ed sl\u016fvka, i kdy\u017e se sp\u00ed\u0161 sna\u017eil uklidnit s\u00e1m sebe. Nakonec vy\u010derp\u00e1n\u00edm usnul.<\/p>\n

Mezit\u00edm do nemocnice p\u0159i\u0161la Simone. Jej\u00ed syn se nevr\u00e1til jako norm\u00e1ln\u011b, a tak se ho vydala hledat. Stejn\u00fd doktor ji odvedl na JIPku a vysv\u011btlil j\u00ed Bill\u016fv stav. Te\u010f u\u017e by ho mohl zachr\u00e1nit jenom vhodn\u00fd d\u00e1rce kostn\u00ed d\u0159en\u011b. Ani jeden ov\u0161em netu\u0161ili, \u017ee v tu chv\u00edli se Tom probudil a sly\u0161el ka\u017ed\u00e9 jejich slovo.<\/div>\n

<\/div>\n
Ihned se vymr\u0161til na nohy, \u010d\u00edm\u017e je oba vyd\u011bsil.<\/div>\n
<\/div>\n
„Chci mu darovat kostn\u00ed d\u0159e\u0148, nebo co to bylo!“ \u0159ekl rozhodn\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ale brou\u010dku, to hrozn\u011b bol\u00ed, a nav\u00edc nemus\u00ed\u0161 b\u00fdt vhodn\u00fd d\u00e1rce,“ p\u0159esv\u011bd\u010dovala ho Simone.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co je bolest, kdy\u017e m\u016f\u017eu zachr\u00e1nit Billovi \u017eivot?“ Jeho matka byla t\u00edm v\u00fdrokem absolutn\u011b \u0161okovan\u00e1. Jej\u00ed syn byl najednou d\u00edky t\u00e9to zku\u0161enosti dosp\u011bl\u00fd a ch\u00e1pal \u017eivotn\u00ed priority.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jestli… jestli na tom trv\u00e1\u0161, nebudu ti br\u00e1nit,“ uvolila se, kdy\u017e vid\u011bla, jak je to pro n\u011bj d\u016fle\u017eit\u00e9.<\/p>\n

„V tom p\u0159\u00edpad\u011b mus\u00edme nejd\u0159\u00edv odebrat Tomovi vzorek krve, abychom zjistili, jestli je vhodn\u00fd d\u00e1rce. Poj\u010f, ud\u011bl\u00e1me to hned. T\u0159eba Billovi zb\u00fdvaj\u00ed posledn\u00ed minuty.“ Odvedl Toma i Simone pry\u010d do jedn\u00e9 pr\u00e1zdn\u00e9 ambulance. Vyt\u00e1hl injek\u010dn\u00ed st\u0159\u00edka\u010dku a chlapec rad\u0161i odvr\u00e1til pohled. Nesn\u00e1\u0161el jehly… a doktory… a nemocnice, ale kv\u016fli Billovi byl ochotn\u00fd podstoupit cokoli. Nech\u00e1pal, jak mu n\u011bkdo mohl tolik p\u0159ir\u016fst k srdci za tak kr\u00e1tkou dobu.<\/div>\n

<\/div>\n
Uc\u00edtil mal\u00e9 p\u00edchnut\u00ed a tlak v ohybu lev\u00e9 pa\u017ee. Doktor mu ranku p\u0159elepil leukoplast\u00ed a jeho krev odnesl k pracovn\u00edmu stolku. N\u011bco tam s n\u00ed d\u011blal a pak se k nim oto\u010dil s malou zkumavkou rud\u00e9 tekutiny.<\/div>\n
<\/div>\n
„Odnesu to do laborato\u0159e a nech\u00e1m to up\u0159ednostnit. Do p\u011bti minut by m\u011bly b\u00fdt v\u00fdsledky,“ ozn\u00e1mil jim a ode\u0161el.<\/p>\n

T\u011bch p\u011bt minut p\u0159ipadalo Tomovi jako p\u011bt let. Kone\u010dn\u011b se dve\u0159e ambulance otev\u0159ely a objevil se ten sam\u00fd doktor s nosem zabodnut\u00fdm do n\u011bjak\u00e9 zpr\u00e1vy.<\/div>\n

<\/div>\n
„U\u017e jsme v to ani nedoufali, ale Thomas je vhodn\u00fdm d\u00e1rcem,“ \u0159ekl nad\u0161en\u011b. Simone sev\u0159ela Tomovi ruku. Trochu sobecky doufala, \u017ee nebude. Necht\u011bla, aby podstupoval odb\u011br. Necht\u011bla, aby ho to bolelo.<\/div>\n
<\/div>\n
Jen\u017ee Billova smrt by ho bolela v\u00edc<\/em>, za\u0161eptal tenk\u00fd hl\u00e1sek v jej\u00ed hlav\u011b, a tak podepsala souhlas.<\/div>\n
<\/div>\n
Za chv\u00edli u\u017e Tom le\u017eel na opera\u010dn\u00edm s\u00e1le. V\u0161echno se p\u0159ipravovalo narychlo kv\u016fli Billovu stavu. Odb\u011br m\u011bl prov\u00e9st doktor M\u00fcller, prim\u00e1\u0159 odd\u011blen\u00ed, kter\u00fd ob\u010das d\u011blal kluk\u016fm spole\u010dnost v nemocni\u010dn\u00edm pokoji.<\/p>\n

Tom byl stra\u0161n\u011b vyd\u011b\u0161en\u00fd, ale musel to pro Billa vydr\u017eet. Bolelo to v\u00edc, ne\u017e si myslel. Takovou bolest v \u017eivot\u011b neza\u017eil, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee je to mal\u00e1 ob\u011b\u0165 pro \u017eivot.<\/div>\n

<\/div>\n
A tak tu noc dostal Bill nejv\u011bt\u0161\u00ed d\u00e1rek, jak\u00fd mohl k narozenin\u00e1m dostat.<\/div>\n
<\/div>\n
\u017divot.<\/p>\n

autor: KarlaSka<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: KarlaSka Ahojky \u00fachyl\u00e1\u010dci, Tak rozj\u00ed\u017ed\u00edm t\u0159et\u00ed pov\u00eddku \ud83d\ude42 Mo\u017en\u00e1 si mysl\u00edte, \u017ee je to moc najednou, ale pro m\u011b je ka\u017ed\u00e1 z nich d\u016fle\u017eit\u00e1, proto\u017ee, kdy\u017e m\u011b nebav\u00ed jedna, vrhnu se na druhou a takhle zvl\u00e1d\u00e1m ps\u00e1t v\u0161echny najednou. Tohle m\u011bla<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[520],"tags":[],"class_list":["post-5909","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-you-are-my-destiny"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5909","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5909"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5909\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5909"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5909"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5909"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}