{"id":5916,"date":"2012-09-09T17:00:00","date_gmt":"2012-09-09T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5899"},"modified":"2012-09-09T17:00:00","modified_gmt":"2012-09-09T16:00:00","slug":"genesis-69","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/09\/09\/genesis-69\/","title":{"rendered":"Genesis 69."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Doktore Neumanne, pacient na dvojce se probral,“ zacloumala ve t\u0159i r\u00e1no sest\u0159i\u010dka z jipky ramenem mlad\u00e9ho chirurga, aby ho vzbudila. Byl svobodn\u00fd, bezd\u011btn\u00fd, tak na n\u011bj automatiky vy\u0161la \u0161t\u011bdrove\u010dern\u00ed slu\u017eba, stejn\u011b jako na ni.<\/div>\n
„Ta fraktura lebky?“ zamumlal je\u0161t\u011b ze span\u00ed doktor. „No to je dost\u2026 u\u017e jdu, sest\u0159i,“ dodal a pomalu se posadil na star\u00e9 prole\u017eel\u00e9 pohovce. N\u011bkdy m\u011bl pocit, \u017ee jsou dokto\u0159i v\u00e1\u017en\u011b masochisti. Nejen\u017ee slou\u017e\u00ed dobrovoln\u011b sm\u011bny, kter\u00e9 se nedaj\u00ed fyzicky ani psychicky vydr\u017eet, ani\u017e by se z toho \u010dlov\u011bk po letech nedopracoval k infarktu, ale ani pohovku na span\u00ed si nejsou schopni po\u0159\u00eddit takovou, aby z n\u00ed nebolela z\u00e1da. Kdy\u017e se na to jednou zeptal star\u0161\u00edho kolegy, jen pokr\u010dil rameny, a pak pronesl n\u011bco v tom smyslu, \u017ee by m\u00edstn\u00ed mas\u00e9r jinak nem\u011bl k\u0161efty. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed spolek, tihle dokto\u0159i.<\/div>\n
<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ pozdravil ti\u0161e p\u0159i pohledu na hodiny, kdy\u017e doz\u00edval. Pokoj jednotky intenzivn\u00ed p\u00e9\u010de byl jen spo\u0159e osv\u011btlen\u00fd, p\u0159\u00edstroje sleduj\u00edc\u00ed stav pacienta na l\u016f\u017eku ti\u0161e bzu\u010dely. Sestra mu hned podala kartu pacienta, kter\u00fd nerv\u00f3zn\u011b t\u011bkal o\u010dima po m\u00edstnosti, z\u0159ejm\u011b netu\u0161il, kde je.<\/div>\n
„Jsem doktor Neumann,“ naklonil se l\u00e9ka\u0159 nad pacienta, mluvil klidn\u011b a potichu. „Jste na neurochirurgii Univerzitn\u00ed kliniky v Hamburku, operoval jsem v\u00e1s, kdy\u017e v\u00e1s p\u0159ivezli. M\u011bl jste ot\u0159es mozku a frakturu lebky. Jste napojen\u00fd na p\u0159\u00edstroj, kter\u00fd v\u00e1m pom\u00e1hal d\u00fdchat, za chv\u00edli v\u00e1m ho vynd\u00e1m. Nebojte se, kdy\u017e budete spolupracovat, bude to rychl\u00e9, i kdy\u017e trochu nep\u0159\u00edjemn\u00e9,“ celou dobu sledoval vyd\u011b\u0161en\u00e9 o\u010di pacienta, u kter\u00e9ho nikdo z l\u00e9ka\u0159\u016f nebyl schopen odhadnout, jak na tom bude, a\u017e se po masivn\u00edm otoku mozku probud\u00ed. Operace byla komplikovan\u00e1, v jej\u00edm pr\u016fb\u011bhu do\u0161lo dvakr\u00e1t k z\u00e1stav\u011b srdce a mozek mohl b\u00fdt po\u0161kozen\u00fd. Kdyby m\u011bl na tenhle p\u0159\u00edpad s\u00e1zet, nejsp\u00ed\u0161 by to bylo pades\u00e1t na pades\u00e1t. Doktor Neumann byl mezi t\u011bmi, co nev\u011b\u0159ili v z\u00e1zraky, ale u\u017e to, \u017ee se pacient probral, slibovalo, \u017ee by mohl kone\u010dn\u011b jeden za\u017e\u00edt.<\/div>\n
<\/div>\n
„Nadechn\u011bte se, a a\u017e k\u00fdvnu, po\u0159\u00e1dn\u011b vydechnete,“ vydal l\u00e9ka\u0159 pokyn a sna\u017eil se vy\u010d\u00edst z o\u010d\u00ed pacienta, jestli mu rozum\u00ed. Nic nevid\u011bl. Nem\u011blo cenu \u010dekat na souhlas, rutinn\u00edm pohybem vyt\u00e1hl p\u0159i v\u00fddechu trubici z pacientova hrdla. Ten zachr\u010del a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se rozka\u0161lal. „Hotovo,“ usm\u00e1l se konej\u0161iv\u011b doktor a rychle mrknul do karty. „Sest\u0159i\u010dko, dejte pros\u00edm pacientovi trochu nap\u00edt,“ pokra\u010doval d\u00e1l v nau\u010den\u00e9 rutin\u011b, zapsal do karty proveden\u00fd v\u00fdkon a chvilku po\u010dkal, a\u017e si mu\u017e na l\u016f\u017eku zklidn\u00ed podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00e9 hrdlo. Te\u010f se rozhodne, kdo z l\u00e9ka\u0159\u016f m\u011bl pravdu a kdo na cel\u00e9 \u010d\u00e1\u0159e prohr\u00e1l.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„M\u016f\u017eete mi \u0159\u00edct, jak se jmenujete?“ padla rozhoduj\u00edc\u00ed ot\u00e1zka. N\u00e1sledovalo ticho, jen p\u0159\u00edstroje d\u00e1l p\u00edpaly. Pacientovy vyd\u011b\u0161en\u00e9 o\u010di t\u011bkaly ze sestry na l\u00e9ka\u0159e, ani\u017e by se v nich objevil jak\u00fdkoliv z\u00e1blesk v\u011bdom\u00ed nebo n\u011b\u010deho, co by nazna\u010dilo, \u017ee rozum\u011bl. Pro jistotu l\u00e9ka\u0159 ot\u00e1zku je\u0161t\u011b jednou z\u0159eteln\u011b a nahlas zopakoval, ale reakce byla stejn\u00e1. „Dob\u0159e\u2026“ vzdychl po chv\u00edli zklaman\u011b, vlastn\u011b to \u010dekal, z\u00e1zraky se p\u0159ece ned\u011bj\u00ed. Jeho obavy se definitivn\u011b potvrdily, kdy\u017e z pacientov\u00fdch \u00fast vy\u0161el prvn\u00ed pokus o komunikaci. Byl to jen nesrozumiteln\u00fd zvuk charakteristick\u00fd pro lidi s po\u0161kozen\u00fdm mozkem. „Sest\u0159i\u010dko, dejte panu Winklemu do infuze 5 miligram\u016f diazepamu na uklidn\u011bn\u00ed, a kdyby se cokoliv d\u011blo, jsem na l\u00e9ka\u0159\u00e1ku,“ vydal je\u0161t\u011b posledn\u00ed pokyn a zapsal medikaci do karty, ne\u017e se pohledem rozlou\u010dil s pacientem. „Dal\u0161\u00ed do\u017eivotn\u00ed le\u017e\u00e1k,“ potichu poznamenal, kdy\u017e kartu pod\u00e1val sest\u0159e a odch\u00e1zel. „Dejte v\u011bd\u011bt policii, p\u0159\u00edbuzn\u00e9 mysl\u00edm \u017e\u00e1dn\u00e9 nem\u00e1.“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Toma vzbudil pln\u00fd mo\u010d\u00e1k. Zam\u017eoural na sv\u016fj star\u00fd bud\u00edk, bylo n\u011bco po des\u00e1t\u00e9 dopoledne. Nechal hlavu spadnout zp\u00e1tky na pol\u0161t\u00e1\u0159, c\u00edtil se rozl\u00e1man\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e kdy\u017e \u0161el sp\u00e1t. Chvilku uva\u017eoval, jak dlouho je je\u0161t\u011b schopen le\u017eet, ani\u017e by se po\u010d\u016fral, a kdy\u017e situaci vyhodnotil jako kritickou, opatrn\u011b, aby nevzbudil Billa, se posadil. Hlava ho nebolela, jak s uspokojen\u00edm konstatoval, zato jeho dvoj\u010de na tom nejsp\u00ed\u0161 bude h\u016f\u0159. Pooto\u010dil se, aby ho letmo zkontroloval. Bill le\u017eel na boku, d\u00fdchal pusou kv\u016fli zacpan\u00e9mu nosu, a klidn\u011b spal. Rozmazan\u00fd make-up vykouzlil na Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i pobaven\u00fd \u00fasm\u011bv, ale p\u0159\u00edroda volala, tak\u017ee se zvedl a jen v trenk\u00e1ch se odebral na z\u00e1chod.<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e rann\u00ed erekce kone\u010dn\u011b trochu povolila, vykonal svou pot\u0159ebu a \u0161el se um\u00fdt, ale nem\u011bl v \u00famyslu se n\u011bjak zvl\u00e1\u0161\u0165 probudit, pl\u00e1noval n\u00e1vrat do postele. Jeho roztomil\u00fd bratr tam tak hezky le\u017eel, zah\u0159\u00edval mu pel\u00ed\u0161ek, u\u017e se k n\u011bmu t\u011b\u0161il zp\u00e1tky. Opatrn\u011b, aby si m\u00e1ma v kuchyni nev\u0161imla, \u017ee u\u017e je vzh\u016fru, zav\u0159el a zamkl dve\u0159e sv\u00e9ho pokoje, a ne\u017e vlezl zp\u00e1tky do postele, sundal si trenky. C\u00edtil se bez nich l\u00edp, nevid\u011bl d\u016fvod, pro\u010d se v nich zbyte\u010dn\u011b t\u00edsnit, m\u011bl r\u00e1d pohodl\u00ed, a krom toho, mo\u017en\u00e1, a\u017e se Bill probud\u00ed, bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e je nebude m\u00edt na sob\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
„Billi,“ pohladil sv\u00e9ho bratra po vlasech, aby zjistil, jak tvrd\u011b sp\u00ed. Kdy\u017e se mu nedostalo \u017e\u00e1dn\u00e9 odpov\u011bdi, p\u0159i\u0161oupl se ke sv\u00e9mu dvoj\u010deti trochu bl\u00ed\u017e. „Bille,“ zkusil to \u0161eptem znovu, a tentokr\u00e1t doc\u00edlil toho, \u017ee se jeho bratr nerv\u00f3zn\u011b zak\u0159enil, trochu chr\u00e1pl a oto\u010dil se na druh\u00fd bok. To zase nebylo tak \u0161patn\u00e9, usoudil Tom po chvilce, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee m\u00e1 proti sob\u011b te\u010f \u00fa\u017easn\u00fd bratr\u016fv zadek. P\u0159i\u0161oupl se, co mohl nejbl\u00ed\u017e, objal Billa kolem pasu, hlavu zabo\u0159il do jeho vlas\u016f a svou znovu se probouzej\u00edc\u00ed erekci natiskl mezi jeho p\u016flky. Sice c\u00edtil p\u0159ek\u00e1\u017eku v podob\u011b Billov\u00fdch upnut\u00fdch boxerek, kter\u00e9 mu v\u010dera jako jedin\u00e9 nechal na sob\u011b, ale i tak to bylo v\u00edc ne\u017e p\u0159\u00edjemn\u00e9. Nehodlal Billa zn\u00e1sil\u0148ovat ve sp\u00e1nku, ale trochu t\u0159en\u00ed mu ur\u010dit\u011b neu\u0161kod\u00ed, a jemu se bude znovu p\u0159\u00edjemn\u011b us\u00ednat. Nepatrn\u00e9 kol\u00e9bav\u00e9 pohyby ho nakonec opravdu vr\u00e1tily do lehk\u00e9ho rann\u00edho sp\u00e1nku.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Ahoj, tob\u011b taky \u0161\u0165astn\u00e9 a vesel\u00e9,“ odpov\u011bd\u011bla Simone Andreasovi na tent\u00fd\u017e pozdrav hned ve dve\u0159\u00edch, „kluci je\u0161t\u011b chrn\u00ed, bude\u0161 je muset vzbudit.“ S Kazim\u00edrem v pat\u00e1ch m\u00ed\u0159ila zp\u00e1tky do kuchyn\u011b, odkud p\u0159edt\u00edm vy\u0161la, aby ho p\u0159iv\u00edtala, kdy\u017e informativn\u011b cinkl u branky, \u017ee je tady. „Bill se v\u010dera trochu opil, tak nev\u00edm, jak na tom bude,“ vykl\u00e1dala s \u00fasm\u011bvem, kdy\u017e kontrolovala n\u011bco pod poklic\u00ed na plotn\u011b. „Ob\u011bd bude tak za hodinku,“ informovala Andrease, byl u\u017e tradi\u010dn\u011b jeho sou\u010d\u00e1st\u00ed od Tomov\u00fdch osmi let, kdy se sezn\u00e1mili v m\u00edstn\u00ed \u0161kolce.<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak j\u00e1 se na n\u011b jdu mrknout,“ usm\u00e1l se Andy. P\u0159edstava opil\u00e9ho Billa ho n\u011bjak\u00fdm z\u00e1hadn\u00fdm zp\u016fsobem t\u00e9m\u011b\u0159 rozn\u011b\u017enila. Tak moc by cht\u011bl b\u00fdt p\u0159i tom.<\/div>\n
<\/div>\n
Vydal se chodbou k Tomovu pokoji, kde pro\u017eil polovinu sv\u00e9ho d\u011btstv\u00ed. Byl zvykl\u00fd chovat se v tomhle dom\u011b jako doma, pokud v n\u011bm byl jeho nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d. Vzal opatrn\u011b za kliku, cht\u011bl kluky p\u0159ekvapit, vzbudit je n\u011bjak\u00fdm drsn\u011bj\u0161\u00edm zp\u016fsobem, ale dve\u0159e nepovolily. Bylo zam\u010deno. Existoval jen jeden d\u016fvod, pro\u010d se Tom v pokoji zamykal, a to v\u011bt\u0161inou spolu s Andym – kdy\u017e si pou\u0161t\u011bli na po\u010d\u00edta\u010di porno a b\u00e1li se, \u017ee jim tam Gordon nebo Simone nenad\u00e1le vraz\u00ed. Jinak byl tenhle pokoj v\u017edycky odem\u010den\u00fd. Andy se za\u0161klebil.<\/div>\n
<\/div>\n
„Hej, kluci,“ zaklepal d\u016frazn\u011b na dve\u0159e, „co tam d\u011bl\u00e1te, ka\u0148ou\u0159i? Vypn\u011bte to p\u00e9\u010dko a vst\u00e1vat, jsou V\u00e1noce! Santa je tady!“ Hul\u00e1kal za dve\u0159mi s \u00fasm\u011bvem, dob\u0159e se bavil. D\u011blal si legraci, ale krabi\u010dku pro Billa c\u00edtil v kapse kalhot zcela z\u0159eteln\u011b, a nemohl se do\u010dkat, a\u017e mu ji bude moct p\u0159edat. Pro Toma nic nem\u011bl, nikdy si vz\u00e1jemn\u011b d\u00e1rky ned\u00e1vali, byli chud\u00ed, pen\u00edze utr\u00e1celi za n\u011bco jin\u00e9ho. Te\u010f ho ale napadlo, jak divn\u011b to asi bude vypadat, a\u017e obdaruje jen jedno dvoj\u010de. No\u2026 snad to Tom pochop\u00ed a nebude na bratra \u017e\u00e1rlit. „No tak! Chlapi! P\u0159esta\u0148te si je honit, \u010dek\u00e1m,“ pokra\u010doval ve vtipkov\u00e1n\u00ed a p\u0159itiskl p\u0159itom ucho na d\u0159ev\u011bn\u00e9 dve\u0159e. Zaslechl muml\u00e1n\u00ed, sem tam n\u011bjakou r\u00e1nu, ne\u017e se kone\u010dn\u011b dve\u0159e otev\u0159ely a v nich se objevil Tom.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ne\u0159vi, vole? Usly\u0161\u00ed t\u011b m\u00e1ma,“ dostal lehkou herdu p\u011bst\u00ed doprost\u0159ed hrudn\u00edku, a n\u00e1sledn\u011b byl za tri\u010dko vta\u017een do pokoje. „Jsem \u00fapln\u011b zapomn\u011bl, \u017ee p\u0159ijde\u0161,“ omluvil se tak n\u011bjak Tom, vlasy rozpu\u0161t\u011bn\u00e9, jeden dred p\u0159es druh\u00fd, tv\u00e1\u0159e m\u00edrn\u011b z\u010dervenal\u00e9, jak byl je\u0161t\u011b rozespal\u00fd. Tmav\u00e9 z\u00e1v\u011bsy, kter\u00e9 Simone koupila kv\u016fli Billovu citliv\u00e9mu zraku, byly zata\u017een\u00e9, a pokojem se nesl nasl\u00e1dl\u00fd pach alkoholu. Z\u0159ejm\u011b nebyl opil\u00fd jen Bill, ale ob\u011b dvoj\u010data, napadlo Andyho, kdy\u017e nat\u00e1hl do nosu od\u00e9r pokoje.<\/div>\n
<\/div>\n
„Se tady nem\u00e1\u0161 zamykat\u2026 nemusel bych \u0159v\u00e1t,“ poznamenal s \u00fasm\u011bvem Andy. „Vesel\u00e9 V\u00e1noce, chlapi,“ rozhl\u00e9dl se po pokoji a jeho o\u010di p\u0159ist\u00e1ly na ustlan\u00e9 posteli na druh\u00e9 stran\u011b. „Bill tady nen\u00ed?“ udiven\u011b pohl\u00e9dl na Toma, na jeho tv\u00e1\u0159i bylo vid\u011bt zklam\u00e1n\u00ed. Ne\u017e v\u0161ak stihl Tom cokoliv nam\u00edtnout, ozvalo se t\u00e1hl\u00e9 za\u00fap\u011bn\u00ed z jeho postele. „Sorry,“ zti\u0161il hlas Andy, kdy\u017e pochopil, \u017ee druh\u00e9 dvoj\u010de je v Tomov\u011b posteli zavrtan\u00e9 pod pe\u0159inou, „tvoje m\u00e1ma \u0159\u00edkala, \u017ee jste se v\u010dera p\u011bkn\u011b upravili,“ posadil se s \u00fa\u0161klebkem na Tomovu \u017eidli k po\u010d\u00edta\u010di a sledoval ho, jak se obl\u00e9k\u00e1.<\/div>\n
„Jo, Bill cht\u011bl po\u0159\u00e1d „je\u0161t\u011b\u011b\u011b\u011b“, a pak jsem ho musel odn\u00e9st do postele,“ za\u0161klebil se Tom, zat\u00edmco si natahoval pono\u017eky. Kdy\u017e p\u0159i\u0161el otev\u0159\u00edt, m\u011bl na sob\u011b jen sv\u00e9 obr tepl\u00e1ky, jinak nic. Andreas chvilku ztichl, aby neru\u0161il kocovinou posti\u017een\u00e9ho Billa, kter\u00fd mu svou indispozic\u00ed cekem kazil pl\u00e1ny. T\u011b\u0161il se, jak mu p\u0159ed\u00e1 sv\u016fj d\u00e1rek, a on si zat\u00edm sku\u010d\u00ed s bolest\u00ed hlavy v posteli. V Tomov\u011b posteli, p\u0159esn\u011bji \u0159e\u010deno. Andymu to v hlav\u011b cvaklo a\u017e ve chv\u00edli, kdy si v\u0161iml Tomov\u00fdch tren\u00fdrek v\u00e1lej\u00edc\u00edch se vedle postele. To ale znamenalo, \u017ee pod tepl\u00e1kama nic nem\u00e1\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Co se to tady d\u011blo? Zam\u010den\u00e9 dve\u0159e, nah\u00fd Tom v jedn\u00e9 posteli se sv\u00fdm dvoj\u010detem\u2026 Andreas zmaten\u011b zamrkal.<\/div>\n
„Jdu se umejt,“ p\u0159eru\u0161il jeho my\u0161lenky Tom, kdy\u017e zvedl ze zem\u011b inkriminovan\u00e9 tren\u00fdrky a ode\u0161el do koupelny. Co to m\u011blo znamenat? Je Bill v posteli taky nah\u00fd? Pokud v\u011bd\u011bl, Tom v\u017edycky sp\u00e1val v boxerk\u00e1ch nebo trenk\u00e1ch, podle toho, na co m\u011bl zrovna n\u00e1ladu, ale nikdy ne nah\u00fd. Alespo\u0148 pokud u n\u011bj spal Andy. Tohle bylo fakt zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, uva\u017eoval, docela r\u00e1d by nadzvedl pe\u0159inu a pod\u00edval se, jak je na tom se spodn\u00edm pr\u00e1dlem Bill, ale to by mu nejsp\u00ed\u0161 nepro\u0161lo. Trochu se v \u017eidli zaklonil, aby se pod\u00edval na druhou stranu postele, jestli se tam nev\u00e1l\u00ed n\u011bco, co by mu napov\u011bd\u011blo, ale nic nevid\u011bl. Hromada pod pe\u0159inou se zamlela a zpod jej\u00edho horn\u00edho okraje vylezl pramen \u010dern\u00fdch vlas\u016f.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille,“ za\u0161eptal Andy, „vst\u00e1vej, p\u0159inesl jsem ti d\u00e1rek,“ sna\u017eil se, aby objekt sv\u00e9 touhy nepopudil siln\u00fdm hlasem, ale hromada pod pe\u0159inou nijak nereagovala. Asi zase sp\u00ed<\/em>, v duchu si posteskl. Nic mu nevych\u00e1zelo, sakra.<\/div>\n
„Jsem tu,“ objevil se ve dve\u0159\u00edch Tom, \u0161eptal, „poj\u010f do kuchyn\u011b, nech\u00e1me ho sp\u00e1t,“ k\u00fdvl hlavou k Billovi, \u010d\u00edm\u017e dal Andymu jasn\u011b najevo, \u017ee se s n\u00edm jen tak nesetk\u00e1.<\/div>\n
<\/div>\n
„On nen\u00ed na chlast zvyklej, tam dole pili maxim\u00e1ln\u011b jedno pivo za rok nebo \u0161amp\u00e1\u0148o, a to mu sta\u010dila skleni\u010dka a u\u017e vyv\u00e1d\u011bl,“ usm\u00edval se Tom, kdy\u017e za nimi zav\u00edral dve\u0159e. „Mus\u00ed si na v\u0161echno zvykat,“ vysv\u011btloval cestou do kuchyn\u011b Andymu, vypadal p\u0159i tom, jako by s p\u00fdchou vypr\u00e1v\u011bl o sv\u00e9m \u00fa\u017easn\u00e9m d\u00edt\u011bti. Alespo\u0148 tak to na Andyho d\u011blalo dojem. „M\u00e1m hlad jako herec,“ sehnul se Tom, aby vzal do n\u00e1ru\u010de Kazim\u00edra, kter\u00fd se mu p\u0159ipletl pod nohy, ale ten zrovna nem\u011bl n\u00e1ladu na mazlen\u00ed, a b\u011bhem chvilky se z jeho n\u00e1ru\u010de vymanil a utekl n\u011bkam do ob\u00fdv\u00e1ku.<\/div>\n
<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ pozdravil Tom m\u00e1mu, kdy\u017e ve\u0161li do kuchyn\u011b, a jakmile jeho zrak padl na st\u016fl, v jeho\u017e st\u0159edu se vyj\u00edmal t\u00e1c s nakr\u00e1jenou \u0161tolou, hned se k n\u011bmu usadil. „Sedni, dej si se mnou,“ pob\u00eddl Andyho, zat\u00edmco jim Simone nal\u00e9vala \u010daj z konvice.<\/div>\n
„Bude ob\u011bd, tak se nep\u0159ejezte,“ nab\u00e1dala je, kdy\u017e vid\u011bla, s jakou vervou se do j\u00eddla Tom pustil. „Tak jak\u00e1 byla noc?“ zeptala se. „Bill je\u0161t\u011b sp\u00ed?“<\/div>\n
„Jo,“ k\u00fdvl Tom s plnou pusou. „Mysl\u00edm, \u017ee na ob\u011bd s n\u00edm asi po\u010d\u00edtat nemus\u00ed\u0161,“ za\u0161klebil se, kdy\u017e polkl. Simone jen ch\u00e1pav\u011b p\u0159ik\u00fdvla.<\/div>\n
„Spalo se v\u00e1m dob\u0159e?“ neodpustila si malink\u00e9 r\u00fdpnut\u00ed, kdy\u017e si vzpomn\u011bla na obr\u00e1zek obj\u00edmaj\u00edc\u00edch se dvoj\u010dat, ne\u017e \u0161la v noci sp\u00e1t.<\/div>\n
„Ale jo, Bill ani moc nekopal,“ pokr\u010dil rameny Tom a napil se tepl\u00e9ho \u010daje.<\/div>\n
„Kdybych v\u011bd\u011bla, \u017ee v\u00e1m to takhle bude sta\u010dit, mohli jsme u\u0161et\u0159it za postel,“ usm\u00e1la se Simone.<\/div>\n
„Hmmm,“ p\u0159ik\u00fdvl Tom, teprve te\u010f mu do\u0161lo, \u017ee jeho m\u00e1ma v\u00ed o jejich spac\u00edm uspo\u0159\u00e1d\u00e1n\u00ed, a rad\u0161i u\u017e o tom nemluvil.<\/div>\n
<\/div>\n
„Cos to hul\u00e1kal, \u017ee se\u0161 Santa?“ obr\u00e1til se na Andyho, aby odvedl \u0159e\u010d jinam.<\/div>\n
„No\u2026“ zav\u00e1hal t\u00e1zan\u00fd, „m\u00e1m pro Billa d\u00e1rek,“ zvedl o\u010di k Tomovi, ale ke sv\u00e9 \u00falev\u011b nezaznamenal \u017e\u00e1dn\u00fd n\u00e1znak \u00fadivu nebo nesouhlasu.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ rozjasnil se naopak Tom. „Billi miluje d\u00e1rky,“ vzdychl, jako by se nemohl do\u010dkat, a\u017e bude pozorovat sv\u00e9 dvoj\u010de p\u0159i rozbalov\u00e1n\u00ed dal\u0161\u00edho pestr\u00e9ho bal\u00ed\u010dku. V\u010dera u strome\u010dku si to u\u017e\u00edval pln\u00fdmi dou\u0161ky, cel\u00e1 rodina se sna\u017eila Billovi jeho prvn\u00ed V\u00e1noce ud\u011blat co nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. Tom byl \u0161\u0165astn\u00fd, kdy\u017e vid\u011bl na jeho tv\u00e1\u0159i \u00fasm\u011bv, a m\u011bl pocit, \u017ee si jeho d\u00e1rky u\u017e\u00edv\u00e1 daleko v\u00edc ne\u017e ty svoje.<\/div>\n
„Tak dost, chlapi,“ zarazila je Simone, kdy\u017e si v\u0161imla, \u017ee p\u016flka \u0161toly zmizela. „No nekoukejte tak\u2026“ dodala, kdy\u017e \u0161tolu schovala do sk\u0159\u00edn\u011b a oto\u010dila se na ty dva. „J\u00e1 se tady s t\u00edm neva\u0159\u00edm pro srandu kr\u00e1l\u00edk\u016fm. U\u017e tak je o jednoho str\u00e1vn\u00edka m\u00ed\u0148\u2026“<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Karl hodil kl\u00ed\u010de na botn\u00edk, zav\u0159el vnit\u0159n\u00ed bezpe\u010dnostn\u00ed z\u00e1mek a zul si unaven\u011b boty. Bundu pov\u011bsil na v\u011b\u0161\u00e1k, nazul si pohodln\u00e9 ba\u010dkory a zhasl p\u0159eds\u00ed\u0148. Pro\u0161el pokojem, kter\u00fd mu slou\u017eil jako pracovna i lo\u017enice dohromady, ta\u0161ku s n\u00e1kupem postavil na kuchy\u0148skou linku a automaticky za\u010dal ukl\u00edzet j\u00eddlo, kam pat\u0159ilo. Byl po no\u010dn\u00ed ospal\u00fd, t\u011b\u0161il se do postele, ale je\u0161t\u011b ne\u017e do n\u00ed s chut\u00ed zaleze, cht\u011bl se mrknout, co je nov\u00e9ho. Oh\u0159\u00e1l si hrnek ml\u00e9ka, jak byl zvykl\u00fd je\u0161t\u011b od maminky, ukrojil kousek v\u00e1no\u010dn\u00edho \u0161tr\u016fdlu – samoz\u0159ejm\u011b dle receptu v\u00edde\u0148sk\u00e9 babi\u010dky – a zapnul po\u010d\u00edta\u010d.<\/div>\n
<\/div>\n
Odpov\u011b\u010f na inzer\u00e1t \u010d. 1005897<\/em> zn\u011bl p\u0159edm\u011bt nov\u00e9ho e-mailu, ostatn\u00ed byly sam\u00fd spam, kter\u00fd automaticky smazal. Vzpomn\u011bl si na svou v\u010derej\u0161\u00ed \u0161t\u011bdrove\u010dern\u00ed zpov\u011b\u010f, vlastn\u011b mu do\u0161lo, \u017ee ud\u011blal ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b obrovsk\u00fd krok. \u0158ekl v\u016fbec prvn\u00edmu bli\u017e\u0161\u00edmu \u010dlov\u011bku, \u017ee je gay. M\u011bl za sebou sv\u016fj coming out. Ten vnit\u0159n\u00ed prob\u011bhl samoz\u0159ejm\u011b u\u017e d\u00e1vno, je\u0161t\u011b v pubert\u011b, kdy si poprv\u00e9 uv\u011bdomil, \u017ee je s n\u00edm n\u011bco jinak, ale vn\u011bj\u0161\u00ed za\u017eil v\u010dera poprv\u00e9, a nebylo to tak zl\u00e9, jak se v\u017edycky b\u00e1l. Rodi\u010de byli u\u017e p\u00e1r let po smrti, s p\u0159\u00edbuzn\u00fdmi se nest\u00fdkal, tak\u017ee vlastn\u011b ani nem\u011bl komu se sv\u011b\u0159it. M\u011bl pocit, jako by z n\u011bj spadl n\u011bjak\u00fd vn\u011bj\u0161\u00ed obal, c\u00edtil se z\u00e1rove\u0148 zraniteln\u011b, ale ke sv\u00e9mu \u00fadivu i siln\u011b. Jako by t\u00edm p\u0159izn\u00e1n\u00edm z\u00edskal n\u011bjak\u00e9 svaly nav\u00edc, jako by s\u00e1m sob\u011b dok\u00e1zal, \u017ee je ochoten za sebe bojovat. Za svou identitu, kterou tak dlouho musel potla\u010dovat. Byl spokojen\u00fd.<\/div>\n
<\/div>\n
Rozklikl e-mail s odpov\u011bd\u00ed na sv\u016fj ned\u00e1vn\u00fd inzer\u00e1t, vlastn\u011b byl p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee mu na n\u011bj v\u016fbec n\u011bkdo odpov\u011bd\u011bl. Byl v n\u011bm toti\u017e naprosto up\u0159\u00edmn\u00fd. Rozhodl se, \u017ee nebude nic tajit, nic zast\u00edrat a nap\u00ed\u0161e o sob\u011b holou pravdu. Pokud na tu n\u011bkdo zareaguje, nemusel by pak ut\u00e9ct, a\u017e ho uvid\u00ed na\u017eivo.<\/div>\n
<\/div>\n
Ahoj :-),<\/em><\/div>\n
jmenuji se Martin a je mi dev\u011bta\u010dty\u0159icet, jsem rozveden\u00fd, m\u00e1m dv\u011b d\u011bti – dceru 20 a syna 15 – \u017eiju s\u00e1m a hled\u00e1m partnera pro \u017eivot. Rozhodl jsem se odpov\u011bd\u011bt na Tv\u016fj up\u0159\u00edmn\u00fd inzer\u00e1t, r\u00e1d bych se s Tebou sezn\u00e1mil. Mysl\u00edm, \u017ee bychom si mohli rozum\u011bt. Cel\u00fd \u017eivot jsem skr\u00fdval svou orientaci, a te\u010f, kdy\u017e jsem kone\u010dn\u011b znovu svobodn\u00fd, bych r\u00e1d poznal n\u011bkoho, kdo nehled\u00e1 jen chvilkov\u00e9 uspokojen\u00ed, ale trval\u00fd vztah. Douf\u00e1m, \u017ee mi brzy odpov\u00ed\u0161, budu doufat. Kr\u00e1sn\u00e9 V\u00e1noce, Martin<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Karl chv\u00edli ml\u010dky z\u00edral na obrazovku. Je to mo\u017en\u00e9? Martin\u2026 skoro stejn\u011b star\u00fd jako on, hled\u00e1 partnera pro \u017eivot\u2026 je snad jeho v\u00e1no\u010dn\u00ed d\u00e1rek? \u00danava, kterou p\u0159edt\u00edm c\u00edtil, jako by z n\u011bj spadla, a on bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed klikl na odpov\u011bd\u011bt<\/em>.<\/div>\n
<\/div>\n
Mil\u00fd Martine\u2026<\/em> za\u010dal ps\u00e1t s \u00fasm\u011bvem. Nad\u011bje p\u0159ece jen um\u00edr\u00e1 posledn\u00ed\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule „Doktore Neumanne, pacient na dvojce se probral,“ zacloumala ve t\u0159i r\u00e1no sest\u0159i\u010dka z jipky ramenem mlad\u00e9ho chirurga, aby ho vzbudila. Byl svobodn\u00fd, bezd\u011btn\u00fd, tak na n\u011bj automatiky vy\u0161la \u0161t\u011bdrove\u010dern\u00ed slu\u017eba, stejn\u011b jako na ni. „Ta fraktura lebky?“ zamumlal je\u0161t\u011b ze<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[428],"tags":[],"class_list":["post-5916","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-genesis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5916","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5916"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5916\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5916"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5916"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5916"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}