{"id":5917,"date":"2012-09-09T15:00:00","date_gmt":"2012-09-09T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5900"},"modified":"2012-09-09T15:00:00","modified_gmt":"2012-09-09T14:00:00","slug":"mask-of-the-phantom-16","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/09\/09\/mask-of-the-phantom-16\/","title":{"rendered":"Mask of the Phantom 16."},"content":{"rendered":"
autor: Helie<\/p>\n

<\/strong> Tenhle d\u00edl, respektive jeho konec je spjat\u00fd s p\u00edsni\u010dkou, kterou jsem zmi\u0148ovala u\u017e u prvn\u00edho d\u00edlu t\u00e9hle s\u00e9rie. Je to p\u00edsni\u010dka od jedn\u00e9 na\u0161\u00ed m\u00edstn\u00ed kapely, XIII. Stolet\u00ed, co\u017e je kapela, kterou jsem znala u\u017e dlouho p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e jsem za\u010dala poslouchat Tokio Hotel, a budu ji zn\u00e1t je\u0161t\u011b dlouho po t\u00e9, co se pro m\u011b TH stanou jenom vzd\u00e1len\u00fdm bodem poj\u00edc\u00edm se s pubertou. P\u00edsni\u010dka, z n\u00ed\u017e jsem \u010derpala, se jmenuje Macbeth. Jsou v n\u00ed ur\u010dit\u00e9 pas\u00e1\u017ee, ze kter\u00fdch jsem \u010derpala, ale samotnou p\u00edsni\u010dku nep\u0159ikl\u00e1d\u00e1m, proto\u017ee je zp\u00edvan\u00e1 o \u017een\u011b, up\u00edrce, proto by v kone\u010dn\u00e9m kontextu ned\u00e1vala a\u017e tak \u00fapln\u011b smysl. Av\u0161ak \u010d\u00e1sti, kter\u00e9 jsem vybrala, pov\u00eddku skv\u011ble dopl\u0148uj\u00ed. T\u00edmto bych r\u00e1da vyslala sv\u016fj tich\u00fd d\u00edk Petrovi \u0160t\u011bp\u00e1novi a spol. za to, \u017ee mi pomohli alespo\u0148 \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b p\u0159ekonat onu averzi k jist\u00fdm sc\u00e9n\u00e1m psan\u00fdm v ich form\u011b =)<\/em><\/div>\n

V\u00e1m, \u010dten\u00e1\u0159\u016fm, p\u0159eji p\u0159\u00edjemn\u00e9 \u010dten\u00ed a douf\u00e1m, \u017ee v\u00e1m nebude vadit, jak stra\u0161n\u011b zkr\u00e1cen\u011b jsem celou onu „situaci“ popsala. Douf\u00e1m, \u017ee v\u00e1m to tak bude sta\u010dit =)<\/em><\/div>\n
Helie =)<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
Bill:<\/p>\n

<\/strong> Se zatajen\u00fdm dechem jsem sledoval v\u00fdkony herc\u016f na jevi\u0161ti. V duchu jsem jim gratuloval za jejich nezapomenuteln\u00e9 a naprosto dokonal\u00e9 v\u00fdkony. Kdy\u017e jsem psal, p\u0159edstavoval jsem si p\u0159esn\u011b to, co oni p\u0159edvedli. N\u011bco, co publikum oslov\u00ed, co budou milovat a p\u0159i \u010dem budou pro\u017e\u00edvat v\u0161echnu v\u00e1\u0161e\u0148, kterou u\u017e p\u016fvodn\u00ed autor zapsal do p\u016fvodn\u00edho zn\u011bn\u00ed hry. Av\u0161ak kdy\u017e jsem shl\u00ed\u017eel dol\u016f do publika, kter\u00e9 postupn\u011b vst\u00e1valo, aby v\u011bt\u0161ina aplaudovala ve stoje, nemohl jsem se zbavit pocitu \u00fa\u017easn\u00e9ho v\u00edt\u011bzstv\u00ed. Opera m\u011b p\u0159ijala se stejnou gr\u00e1ci\u00ed, s jakou jsem, alespo\u0148 douf\u00e1m, odch\u00e1zel. A kdy\u017e potom here\u010dka, kter\u00e9 jsem dal jednu z hlavn\u00edch rol\u00ed, vystoupila p\u0159i d\u011bkova\u010dce z \u0159ady sv\u00fdch koleg\u016f a zm\u00ednila moje jm\u00e9no, moje srdce vynechalo n\u011bkolik \u00fader\u016f. Snad nikdy jsem nebyl tolik py\u0161n\u00fd a \u0161\u0165astn\u00fd, jako pr\u00e1v\u011b v tu chv\u00edli. Uv\u011bdomoval jsem si, \u017ee jsem si nikdy nemohl p\u0159\u00e1t lep\u0161\u00ed \u017eivot. Sl\u00e1va, kter\u00e1 m\u011bla po tomhle p\u0159edstaven\u00ed p\u0159ij\u00edt, nebyla tak pom\u00edjiv\u00e1 jako ta, kter\u00e9 se mi dost\u00e1valo schovan\u00e9mu za maskou l\u017e\u00ed a tajemstv\u00ed. Ne, tohle jsem byl skute\u010dn\u011b j\u00e1, ale pot\u0159eboval jsem n\u011bkolik let na to, abych si to uv\u011bdomil. Ta sl\u00e1va, kter\u00e1 doprov\u00e1zela Fantoma, byla stejn\u011b pom\u00edjiv\u00e1 a vrtkav\u00e1 jako on s\u00e1m.<\/div>\n

\n
\n

P\u0159ekvapilo m\u011b, \u017ee t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b, co jsem opustil svoji l\u00f3\u017ei, se kolem m\u011b seb\u011bhli lid\u00e9. Mnoz\u00ed mi pod\u00e1vali ruku, zdravili m\u011b a pomalu zp\u00edvali \u00f3dy na moji po\u010dest, jen aby vyj\u00e1d\u0159ili sv\u016fj nesm\u00edrn\u00fd d\u00edk, \u017ee kvalita oper hran\u00fdch v Ope\u0159e se kone\u010dn\u011b zase zvedla. Dokonce mi n\u011bkte\u0159\u00ed \u0159\u00edkali, \u017ee m\u00e1 pr\u00e1ce se podob\u00e1 pr\u00e1ci toho nezn\u00e1m\u00e9ho kluka, kter\u00fd p\u0159ed dv\u011bma lety n\u00e1hle ozn\u00e1mil svoji existenci, a pak bez dal\u0161\u00edho slova zmizel. Necht\u011blo se mi vysv\u011btlovat, \u017ee p\u0159esn\u011b ten kluk jsem j\u00e1, obzvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e jsem sly\u0161el pomluvy n\u011bkter\u00fdch pohor\u0161en\u00fdch star\u0161\u00edch div\u00e1k\u016f s velmi konzervativn\u00edm p\u0159\u00edstupem. Zd\u00e1 se, \u017ee mnoz\u00ed se p\u0159es existenci Fantoma st\u00e1le je\u0161t\u011b nep\u0159enesli.<\/p><\/div>\n

P\u0159es davy lid\u00ed jsem se kone\u010dn\u011b dostal a\u017e ke schod\u016fm a sl\u00edbil, \u017ee v pr\u016fb\u011bhu ve\u010dera si najdu chv\u00edli na ka\u017ed\u00e9ho, kdo o to bude st\u00e1t. P\u0159edem mi bylo jasn\u00e9, \u017ee n\u011bco takov\u00e9ho nem\u00e1m \u0161anci splnit, ale hodila se mi ka\u017ed\u00e1 z\u00e1minka na to, abych se dostal n\u011bkam do bezpe\u010d\u00ed.<\/p>\n

„Bille!“ ozvalo se n\u011bkde za mnou, kdy\u017e jsem se sna\u017eil co nejrychleji prchnout alespo\u0148 na z\u00e1chody, abych m\u011bl chv\u00edli klid. Hlas, kter\u00fd volal moje jm\u00e9no, m\u011b v\u0161ak donutil zastavit. Z\u00e1\u0159iv\u011b jsem se usm\u00e1l na Toma, kter\u00fd si ke mn\u011b razil cestu skrz nad\u0161en\u00e9 fanou\u0161ky. Hned, jak se ke mn\u011b dostal, m\u011b nad\u0161en\u011b sev\u0159el v n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/div>\n

„Bylo to tak skv\u011bl\u00e9! Skoro za celou dobu, co tu pracuji, jsem nevid\u011bl tak nad\u0161en\u00e9 publikum. Byli naprosto une\u0161en\u00ed z tebou odveden\u00e9 pr\u00e1ce!“ k\u0159i\u010del mi rozradostn\u011bn\u011b do ucha. Musel jsem se nad jeho a\u017e d\u011btinsk\u00fdm nad\u0161en\u00edm usm\u00e1t. Vypadal, \u017ee z toho v\u0161eho m\u00e1 daleko v\u011bt\u0161\u00ed radost ne\u017e j\u00e1. Zachytil m\u011b za pa\u017ee a na d\u00e9lku p\u0159edlokt\u00ed si m\u011b odt\u00e1hl od t\u011bla, zad\u00edval se mi do o\u010d\u00ed. „Jsem na tebe tolik py\u0161n\u00fd!“ zamumlal a znovu m\u011b st\u00e1hl do sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 jsem skoro nic neud\u011blal, vy jste pr\u00e1ci ud\u011blali daleko v\u011bt\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1,“ zabrblal jsem do jeho ramene. P\u0159esto m\u011b v\u0161ak jeho radost h\u0159\u00e1la na srdci, t\u011b\u0161ilo m\u011b, \u017ee m\u00e1 d\u016fvod b\u00fdt na m\u011b py\u0161n\u00fd. Nav\u00edc jeho radost se pomalu p\u0159el\u00e9vala i na m\u011b.<\/div>\n
„Ale kdyby nebylo tebe, tak d\u00e1l hrajeme jenom ty Dominikovy pitom\u00e9 nesmysly,“ uculil se Tom, a kone\u010dn\u011b m\u011b pustil ze sv\u00e9ho drtiv\u00e9ho sev\u0159en\u00ed. „Mimochodem na tvoji pr\u00e1ci se p\u0159i\u0161el pod\u00edvat i n\u011bkdo, kdo by t\u011b mo\u017en\u00e1 mohl zaj\u00edmat,“ pronesl tajn\u016fstk\u00e1\u0159sky.<\/div>\n
„Kdo?“ Krotil jsem se, aby zv\u011bdavost, kterou jsem c\u00edtil, nebyla na hlase z\u0159eteln\u00e1, ale stejn\u011b m\u011b m\u016fj vlastn\u00ed hlas zklamal. Byla z n\u011bj c\u00edtit v\u0161echna zv\u011bdavost, kterou jsem v sob\u011b v tu chv\u00edli m\u011bl.<\/div>\n
„Uvid\u00ed\u0161,“ uculil se a chytil m\u011b za ruku, nejsp\u00ed\u0161 aby m\u011b dovedl k on\u00e9 osob\u011b, kter\u00e1 by m\u011b mohla zaj\u00edmat. Vydal se znovu na cestu skrz davy lid\u00ed, kte\u0159\u00ed n\u00e1s ob\u010das zastavovali, aby vyslovili sv\u00e9 nad\u0161en\u00ed a obdiv. Brzy u\u017e mi jejich slova spl\u00fdvala a p\u0159ipadala mi naprosto nudn\u00e1 a nezaj\u00edmav\u00e1, stejn\u011b se neust\u00e1le opakovali.<\/p>\n

Tom si z\u0159ejm\u011b vybral pr\u00e1ci m\u00e9ho bodyguarda, proto\u017ee sna\u017eiv\u011b odh\u00e1n\u011bl v\u0161echny, kte\u0159\u00ed se mnou cht\u011bli mluvit, s t\u00edm, \u017ee hrozn\u011b sp\u011bch\u00e1me. Oddan\u011b jsem se nech\u00e1val t\u00e1hnout davy lid\u00ed, dokud nezastavil na mal\u00e9m m\u00edste\u010dku, kde kupodivu nest\u00e1l nikdo.<\/div>\n

„Kluci?“ Kousek od n\u00e1s st\u00e1la osoba, kterou bych tady ani v nejmen\u0161\u00edm ne\u010dekal. Oble\u010den\u00e1 do slavnostn\u00edho kost\u00fdmku, kter\u00fd j\u00ed hrozn\u011b slu\u0161el, i kdy\u017e ho nosila tak z\u0159\u00eddka. V\u017edycky jsem j\u00ed opakoval, jak moc j\u00ed sedne, \u017ee by ho m\u011bla nosit \u010dast\u011bji, ale ona odpov\u00eddala, \u017ee jen m\u00e1lokter\u00e1 p\u0159\u00edle\u017eitost si ho zaslou\u017e\u00ed.<\/div>\n
„Mami!“ vyp\u00edskl jsem, jako bych znovu pro\u017e\u00edval d\u011btsk\u00e1 l\u00e9ta, kdy jsem se po \u0161kole v\u017edy oddan\u011b vracel do jej\u00ed \u010dekaj\u00edc\u00ed n\u00e1ru\u010de. Sev\u0159ela m\u011b ve stejn\u011b pevn\u00e9m objet\u00ed, ve kter\u00e9m m\u011b je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed drtil Tom. „Vid\u011bla jsi to?“ zeptal jsem se, naprosto dojat\u00fd, \u017ee p\u0159i\u0161la.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, zlat\u00ed\u010dko, nemohla bych si sv\u00e9 kluky p\u0159ece nechat uj\u00edt,“ odpov\u011bd\u011bla, hlad\u00edc m\u011b ve vlasech. „Tom mi prozradil, \u017ee jsi tu za\u010dala taky pracovat, nav\u00edc plak\u00e1ty jsou rozv\u011b\u0161en\u00e9 snad po cel\u00e9m m\u011bst\u011b. A mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee tvoje pr\u00e1ce mi vyrazila dech. Pro\u010d jsi mi nikdy ne\u0159ekl, \u017ee m\u00e1\u0161 takov\u00fd talent? Mohl jsi tu pracovat u\u017e o n\u011bkolik let d\u0159\u00edv!“<\/div>\n
„Ka\u017ed\u00fd m\u00e1me sv\u00e1 tajemstv\u00ed,“ usm\u00e1l jsem se na ni. „Jsem hrozn\u011b r\u00e1d, \u017ee jsi p\u0159i\u0161la, ale asi budeme muset zase j\u00edt, snad ka\u017ed\u00fd se mnou chce mluvit!“<\/div>\n
S \u00fasm\u011bvem m\u011b pohladila po tv\u00e1\u0159i a pok\u00fdvala hlavou. „Tenhle ve\u010der je tv\u016fj, zlat\u00ed\u010dko, tak si ho u\u017eij.“<\/p>\n

Pod\u011bkoval jsem j\u00ed za jej\u00ed slova a spolu s Tomem se znovu vrhl mezi div\u00e1ky, abychom odpov\u00eddali na jejich ot\u00e1zky a d\u011bkovali za jejich pochvaly. Skute\u010dn\u00fd v\u00fdznam mat\u010din\u00fdch slov mi ale do\u0161el a\u017e o n\u011bkolik hodin pozd\u011bji, kdy se Opera kone\u010dn\u011b vypr\u00e1zdnila.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

Cel\u00e1 Opera se postupn\u011b vyprazd\u0148ovala a j\u00e1 za to byl jedin\u011b r\u00e1d. U\u017e p\u0159ed n\u011bkolika minutami jsem se zbab\u011ble schoval do s\u00e1lu, abych d\u00e1l nemusel poslouchat v\u0161echny ty \u0159e\u010di, kter\u00fdch jsem m\u011bl u\u017e up\u0159\u00edmn\u011b pln\u00e9 zuby. Sed\u011bl jsem na okraji jevi\u0161t\u011b a z\u00edral do ztemn\u011bl\u00e9ho pr\u00e1zdn\u00e9ho hledi\u0161t\u011b. Jen jedin\u00fd bodov\u00fd reflektor zaji\u0161\u0165oval, abych tu nebyl \u00fapln\u011b po tm\u011b. Cht\u011bl jsem z\u016fstat, u\u017e\u00edvat si sv\u016fj den do posledn\u00edho nejmen\u0161\u00edho okam\u017eiku. Atmosf\u00e9ra, kter\u00e1 d\u00fdchala z pr\u00e1zdn\u00e9ho s\u00e1lu, byla \u00fa\u017easn\u011b uklid\u0148uj\u00edc\u00ed. P\u0159ipom\u00ednala mi, co v\u0161echno se tu odehr\u00e1lo, a to nem\u00e1m na mysli opery. Kdy\u017e jsem sly\u0161el, jak si v\u0161ichni p\u0159ipom\u00ednaj\u00ed minulost, ve kter\u00e9 Operu doprov\u00e1zel Fantom, litoval jsem sv\u00fdch vlastn\u00edch \u010din\u016f. P\u0159ipadalo mi d\u011btinsk\u00e9, jak jsem se d\u0159\u00edv choval, a p\u0159esto to byla \u010d\u00e1st \u017eivota, kterou bych za nic nevym\u011bnil. Posledn\u00ed dobou jsem na Fantoma vzpom\u00ednal \u010dasto, p\u0159ipom\u00ednal jsem si n\u011bkter\u00e9 z jeho proh\u0159e\u0161k\u016f a n\u011bkter\u00e9 hlouposti, kter\u00e9 jsem pod maskou nap\u00e1chal. Kdyby se m\u011b tak p\u0159ed rokem n\u011bkdo zeptal, jestli j\u00edm chci znovu b\u00fdt, bez zav\u00e1h\u00e1n\u00ed bych odpov\u011bd\u011bl, \u017ee ano. Dnes bych se k jeho existenci nejrad\u0161i nehl\u00e1sil. Byl minulost\u00ed, ur\u010ditou etapou \u017eivota, kterou jsem si musel proj\u00edt, abych se stal n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm, n\u011bk\u00fdm, kdo prahne po sv\u00fdch snech a m\u00e1 dostatek odvahy na to, aby za nimi \u0161el. Vlastn\u011b kdy\u017e se to vezme kolem a kolem, Fantom mi mnoh\u00e9 dal, ale daleko v\u00edc mi toho vzal.<\/p>\n

Z p\u00e1du do hlubin letargie, z nich\u017e pro tuto chv\u00edli nebylo n\u00e1vratu, m\u011b vytrhly tich\u00e9 kroky, kter\u00fdch jsem si snad ani nem\u011bl v\u0161imnout. M\u017eoural jsem do hledi\u0161t\u011b, abych zachytil alespo\u0148 siluetu, kter\u00e1 by mi nazna\u010dila, kdo naru\u0161uje moji skromnou chv\u00edli ticha. Bodov\u00fd reflektor v\u0161ak zaji\u0161\u0165oval, \u017ee kdyby v publiku sed\u011bly stovky lid\u00ed, stejn\u011b bych je nevid\u011bl. Kdysi jsem sly\u0161el, \u017ee na mnoh\u00e9 herce to p\u016fsob\u00ed kladn\u011b, proto\u017ee se potom nestresuj\u00ed, \u017ee se na n\u011b up\u00edraj\u00ed n\u011bkolikery lidsk\u00e9 o\u010di. Bylo neskute\u010dn\u011b depresivn\u00ed sly\u0161et kroky, ale nev\u011bd\u011bt, odkud poch\u00e1zej\u00ed a kdo je m\u00e1 na sv\u011bdom\u00ed.<\/div>\n

„Bille,“ \u0161epot se d\u00edky skv\u011bl\u00e9 akustice s\u00e1lu odrazil od v\u0161ech st\u011bn, dor\u00e1\u017eel na m\u011b ze v\u0161ech stran, jako by se snad vysm\u00edval m\u00e9 bezbrannosti v tom mal\u00e9m vratk\u00e9m okam\u017eiku v\u00e1h\u00e1n\u00ed. Neidentifikovateln\u00fd zvuk tich\u00e9ho svistnut\u00ed p\u0159etnul snad nekone\u010dnou ozv\u011bnu opakuj\u00edc\u00ed st\u00e1le dokola moje jm\u00e9no. Vedle m\u011b p\u0159ist\u00e1la r\u016f\u017ee s \u010dernou p\u00e1skou zav\u00e1zanou t\u011bsn\u011b pod samotn\u00fdm kv\u011btem. Vypadala tak k\u0159ehce jen tak le\u017e\u00edc\u00ed vedle moj\u00ed ruky. Nevinn\u00fd podpis iluze, kter\u00e1 u\u017e nikdy nem\u011bla vyj\u00edt na ve\u0159ejnost.<\/p>\n

„Bille!“ V\u00fdk\u0159ik prolet\u011bl s\u00e1lem jako r\u00e1na z d\u011bla. P\u016fsobil tolik nepat\u0159i\u010dn\u011b mezi v\u0161\u00edm t\u00edm tichem, kter\u00e9 tu panovalo. „Myslel jsem, \u017ee t\u011b tu najdu,“ usm\u00e1l se vl\u00eddn\u011b \u010dlov\u011bk, kter\u00fd m\u011bl cel\u00fd tenhle r\u00e1mus na sv\u011bdom\u00ed. Uk\u00e1zal jsem na m\u00edsto vedle sebe, na druhou stranu, ne\u017e na kter\u00e9 le\u017eela r\u016f\u017ee.<\/div>\n

„Sedni si a bu\u010f zticha,“ poru\u010dil jsem t\u00f3nem, kter\u00fd nep\u0159ij\u00edmal n\u00e1mitky. Tom zt\u011b\u017eka dosedl vedle m\u011b.<\/div>\n
„U\u017e jsme tu skoro posledn\u00ed,“ podotkl po asi minut\u011b pln\u011bn\u00ed m\u00e9ho p\u0159\u00edkazu. Proto\u010dil jsem o\u010di nad jeho bezohlednost\u00ed, se kterou klidn\u011b ru\u0161il tak poklidnou atmosf\u00e9ru v\u0161ude okolo.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm.“<\/div>\n
„M\u011bli bychom j\u00edt, ne\u017e n\u00e1s tady zase zav\u0159ou.“<\/div>\n
„Vadilo ti to posledn\u011b snad?“ zeptal jsem se a s povyta\u017een\u00fdm obo\u010d\u00edm se na n\u011bj oto\u010dil.<\/div>\n
„Ne, to rozhodn\u011b ne, ale r\u00e1d bych ti p\u0159ipomn\u011bl, \u017ee je z\u00edtra sobota. Pokud v\u00edm, tak v sobotu se tu neotv\u00edr\u00e1.“<\/div>\n
„Punti\u010dk\u00e1\u0159i. Chci tu je\u0161t\u011b z\u016fstat, alespo\u0148 hodinu. Stejn\u011b pochybuji, \u017ee to tu tak brzy zav\u0159ou, v\u017edy\u0165 sem je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed dol\u00e9hala hudba z haly.“<\/p>\n

Tom pokr\u010dil rameny a beze slova vstal. Neptal jsem se ho, kam zase jde, kdy\u017e p\u0159e\u0161el ke sch\u016fdk\u016fm, aby se dostal dol\u016f z jevi\u0161t\u011b. Z\u0159ejm\u011b se rozhodl akceptovat m\u016fj chvilkov\u00fd \u00fatlum a rozhodl se, \u017ee m\u011b nech\u00e1 osamot\u011b. Stejn\u011b bych ho d\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji poslal pry\u010d, kdyby d\u00e1l mluvil stejn\u011b hlasit\u011b jako doposud. Sv\u00fdm zp\u016fsobem mi hrozn\u011b vadilo, \u017ee m\u011b zrovna v takov\u00e9 chv\u00edli ru\u0161\u00ed, i kdy\u017e jeho p\u0159\u00edtomnost byla ve v\u011bt\u0161in\u011b p\u0159\u00edpad\u016f p\u0159\u00edjemn\u00e1.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

Trvalo dal\u0161\u00ed p\u016fl hodiny, ne\u017e jsem se kone\u010dn\u011b odhodlal k tomu, abych vzal nevinn\u011b vypadaj\u00edc\u00ed p\u0159ipom\u00ednku moj\u00ed minulosti do ruky. Jak se zd\u00e1lo, v ten den se mi v\u0161ichni jenom sna\u017eili p\u0159ipom\u00ednat v\u011bci, ke kter\u00fdm bych znovu cestu rad\u0161i nehledal. Jako by snad ka\u017ed\u00fd cht\u011bl, abych znovu zakusil onoho \u0161\u00edlenstv\u00ed, kter\u00e9 m\u011b je\u0161t\u011b n\u011bkolik noc\u00ed po sv\u00e9m konci prov\u00e1zelo ve snech. R\u016f\u017ee le\u017e\u00edc\u00ed mi v kl\u00edn\u011b jako by byla p\u0159ipom\u00ednkou toho, \u017ee jsem st\u00e1le t\u00edm, k\u00fdm jsem byl d\u0159\u00edv, i kdybych o to sebev\u00edc nest\u00e1l. Po\u0159\u00e1d jsem byl j\u00edm, po\u0159\u00e1d byl ve mn\u011b n\u011bkde ukryt\u00fd a z\u00e1le\u017eelo jenom na n\u011bm, kdy vyjde na povrch, aby m\u011b znovu strhl ke dnu.<\/p><\/div>\n

Ani jsem si neuv\u011bdomil, \u017ee bre\u010d\u00edm, dokud prvn\u00ed slza nedopadla na okv\u011btn\u00ed l\u00edstek r\u016f\u017ee. V\u0161echny hluboko du\u0161en\u00e9 emoce n\u00e1hle vy\u0161ly napovrch a j\u00e1 byl proti nim tak slab\u00fd! Nedok\u00e1zal jsem se br\u00e1nit jejich p\u0159\u00edlivu.<\/p>\n

Kroky b\u011b\u017e\u00edc\u00edho \u010dlov\u011bka, kter\u00e9 znovu naru\u0161ily ticho, jsem vn\u00edmal jakoby z velk\u00e9 d\u00e1lky, dokud m\u011b kolem ramen nechytily ruce a nest\u00e1hly m\u011b do sv\u00e9 konej\u0161iv\u00e9 n\u00e1ru\u010de, do pevn\u00e9ho objet\u00ed, ve kter\u00e9m bych se v tu chv\u00edli nejrad\u0161i ztratil. Nikdy jsem se ho neptal, jak v\u011bd\u011bl, \u017ee ho zrovna v tu chv\u00edli pot\u0159ebuji, proto\u017ee on by stejn\u011b nejsp\u00ed\u0161 nedok\u00e1zal odpov\u011bd\u011bt. D\u016fle\u017eit\u00e9 bylo, \u017ee tu se mnou v tu chv\u00edli byl, konej\u0161il m\u011b tich\u00fdm bezv\u00fdznamn\u00fdm \u0161epotem, \u017ee je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku. M\u011blo by b\u00fdt.<\/em> Sice jeho slova nebyla ani z poloviny pravdiv\u00e1, jak bychom si oba ve skrytu du\u0161e p\u0159\u00e1li, ale neminula se \u00fa\u010dinkem. Netrvalo dlouho a j\u00e1 odevzdan\u011b le\u017eel v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed, ot\u0159\u00e1saj\u00edc\u00ed se pod posledn\u00edmi n\u00e1pory vzlyk\u016f. Celou dobu vydr\u017eel \u0161eptat uklid\u0148uj\u00edc\u00ed slova a j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee mu za to mnoh\u00e9 dlu\u017e\u00edm.<\/div>\n

„Kam jsi \u0161el?“ zeptal jsem se, abych i sv\u00e9 my\u0161lenky odvedl k jin\u00e9mu t\u00e9matu.<\/div>\n
„Vlastn\u011b Mary se to tu u\u017e chystala zamknout. Byla dost p\u0159ekvapen\u00e1, \u017ee tu my dva po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b jsme, \u0159\u00edkala, \u017ee si myslela, \u017ee jsme se u\u017e p\u0159ed n\u011bjakou dobou vypa\u0159ili. \u0158ekl jsem j\u00ed, \u017ee bys tu je\u0161t\u011b n\u011bjakou chv\u00edli r\u00e1d z\u016fstal, tak jestli by mi nemohla p\u016fj\u010dit svoje kl\u00ed\u010de, \u017ee j\u00ed je hned v pond\u011bl\u00ed vr\u00e1t\u00edm. Souhlasila,“ pousm\u00e1l se Tom a z kapsy kalhot vyt\u00e1hl kl\u00ed\u010de, kter\u00e9 mu Mary sv\u011b\u0159ila do \u00faschovy. „Taky mi \u0159ekla, \u017ee si mysl\u00ed, \u017ee Firmin je st\u00e1le je\u0161t\u011b ve sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159i a \u017ee uklize\u010dka stejn\u011b z\u00edtra r\u00e1no p\u0159ijde, tak\u017ee k\u00f3dovat nemus\u00edme, proto\u017ee j\u00e1 stejn\u011b k\u00f3d nezn\u00e1m.“<\/div>\n
„D\u011bkuji,“ pousm\u00e1l jsem se vd\u011b\u010dn\u011b a na rty mu vtiskl drobn\u00fd polibek.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
<\/p>\n

Tom:<\/p>\n

<\/strong> Je\u0161t\u011b dlouho jsme sed\u011bli na m\u00edst\u011b, Bill se mi op\u00edral o hrudn\u00edk. Odhadem t\u00e1hlo ke t\u0159et\u00ed r\u00e1no, kdy\u017e se mi v n\u00e1ru\u010d\u00ed zamlel a vyprostil se z jeho zajet\u00ed.<\/div>\n

„Sed\u00edme tu u\u017e hodiny,“ poznamenal, kdy\u017e v tureck\u00e9m sedu usedl naproti mn\u011b. „Za\u010d\u00edn\u00e1 b\u00fdt zima.“<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee tu chce\u0161 b\u00fdt.“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, m\u011bl jsem sen. Zd\u00e1lo se mi o tob\u011b, o n\u00e1s<\/em>. \u010c\u00edm del\u0161\u00ed dobu tu sed\u00edme, t\u00edm v\u00edc si p\u0159eji, aby to byla pravda.“ Na \u010dele se mu vytvo\u0159ilo n\u011bkolik vr\u00e1sek, jako by se snad sna\u017eil, aby se jeho my\u0161lenky p\u0159elily do m\u00e9 hlavy. Zni\u010dehonic se ke mn\u011b naklonil a s n\u00e1ru\u017eivost\u00ed, kterou bych zrovna v tuhle chv\u00edli rozhodn\u011b ne\u010dekal, se vpil do m\u00fdch rt\u016f. Za t\u00fdl m\u011b dr\u017eel bl\u00edzko, jako by se b\u00e1l, \u017ee bych mu utekl\u2026 nebo \u017ee bych m\u011bl ot\u00e1zky, o kter\u00e9 nestoj\u00ed. P\u0159ekvapilo m\u011b, kdy\u017e se druhou rukou pustil do rozep\u00edn\u00e1n\u00ed knofl\u00ed\u010dk\u016f na ko\u0161ili, kterou s\u00e1m vyb\u00edral, abych mu v tak slavnostn\u00ed den ned\u011blal ostudu. Zat\u00edm m\u011b nedovolil zaj\u00edt d\u00e1l ne\u017e k p\u00e1r polibk\u016fm za den, dotek jeho chladn\u00e9 ruky na m\u00e9m jako by m\u011b paralyzoval. P\u0159\u00edli\u0161 brzy nebo naopak mo\u017en\u00e1 a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b jsem pochopil, o co mu jde. A d\u011bkoval bohu, \u017ee jsem si od Mary vyp\u016fj\u010dil kl\u00ed\u010de.<\/p>\n

Netrvalo dlouho a posledn\u00ed kousek oble\u010den\u00ed byl odlo\u017een\u00fd stranou. Bodov\u00fd reflektor m\u00ed\u0159il p\u0159\u00edmo na n\u00e1s, jako by se sna\u017eil prohloubit celou chv\u00edli. A j\u00e1 p\u0159istihl s\u00e1m sebe, jak si p\u0159edstavuji v hledi\u0161ti publikum. P\u0159esto jsem v\u0161ak v\u011bd\u011bl, \u017ee cel\u00e1 ta chv\u00edle by byla jen a pouze o n\u00e1s, i kdyby n\u00e1s sledovalo t\u0159eba cel\u00e9 m\u011bsto.<\/p>\n

N\u011bkde najdu tvou du\u0161i a l\u00e1kav\u00e9 touhy<\/em><\/div>\n

Ve sv\u011btle \u00fapl\u0148ku rozko\u0161 mi d\u00e1vej<\/em><\/div>\n
T\u011bla jsou z\u00e1mek a bludi\u0161t\u011b n\u00e1strah<\/em><\/div>\n
Zbo\u0159\u00edme hradby zvr\u00e1cen\u00fdch her<\/p>\n

<\/em> Sledovat ve\u0161ker\u00e9 odhodl\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 n\u00e1hle bylo v jeho tv\u00e1\u0159i, znamenalo mnohem v\u00edc ne\u017e cokoliv jin\u00e9ho, stejn\u011b jako l\u00e1ska planouc\u00ed v jeho o\u010d\u00edch. S p\u0159esv\u011bd\u010den\u00edm m\u011b za ruku stahoval k sob\u011b a sytil dal\u0161\u00edm z n\u00e1let\u016f polibk\u016f.<\/p>\n

Mystika rukou a tance t\u011bla<\/em><\/div>\n

Nasy\u0165me k\u016f\u017ei dotekem sv\u00fdm<\/p>\n

<\/em> P\u0159ir\u00e1\u017eet do jeho t\u011bla a l\u00edbat jeho rty se zd\u00e1lo b\u00fdt stejn\u011b opojn\u00e9, jako sledov\u00e1n\u00ed m\u011bn\u00edc\u00edch se v\u00fdraz\u016f v jeho tv\u00e1\u0159i, jako c\u00edtit jeho nehty, jak se mi zar\u00fdvaj\u00ed do zad v n\u00e1hl\u00fdch n\u00e1porech nevysv\u011btliteln\u00e9 ext\u00e1ze. Ta chv\u00edle byla magick\u00e1, ne kv\u016fli m\u00edstu, kter\u00e9 pro ni bylo vybran\u00e9, ne kv\u016fli atmosf\u00e9\u0159e kolem a bodov\u00e9mu reflektoru, d\u00edky kter\u00e9mu se t\u0159pytila ka\u017ed\u00e1 kapi\u010dka potu na na\u0161ich t\u011blech, ne, byla magick\u00e1 kv\u016fli samotn\u00e9mu splynut\u00ed t\u011bl, kv\u016fli n\u011b\u010demu tak jednoduch\u00e9mu, co pat\u0159\u00ed do b\u011b\u017en\u00e9ho lidsk\u00e9ho \u017eivota stejn\u011b jako st\u00e1rnut\u00ed, d\u00fdch\u00e1n\u00ed a podobn\u00e9 v\u011bci, nad kter\u00fdmi se \u010dlov\u011bk u\u017e ani nepozastavuje. Byla magick\u00e1, proto\u017ee to byl on a j\u00e1, my, kte\u0159\u00ed bychom spolu n\u011bco takov\u00e9ho nikdy za\u017e\u00edt nem\u011bli, a p\u0159esto n\u011bco takov\u00e9ho existovalo. A i kdybych sebev\u00edc cht\u011bl, nikdy bych pro tu chv\u00edli nena\u0161el slova, proto\u017ee pro ni by slova nedok\u00e1zal naj\u00edt ani jen nejlep\u0161\u00ed b\u00e1sn\u00edk, ani ten nejlep\u0161\u00ed z herc\u016f, kter\u00fd by st\u00e1l na jevi\u0161ti, na kter\u00e9m jsem poprv\u00e9 zakusil p\u0159\u00edchu\u0165 jeho potu, v\u016fni jeho k\u016f\u017ee a horkost jeho t\u011bla.<\/p>\n

Ruce se m\u011bn\u00ed, jsou n\u011b\u017en\u00e9 i \u0161kr\u00e1bou<\/em><\/div>\n

Tv\u016fj polibek kou\u0161e i hlad\u00ed jak v\u00edtr<\/em><\/div>\n
Na smrt a na \u017eivot najdem se v ope\u0159e<\/em><\/div>\n
Spadnem za oponu milostn\u00fdch her<\/p>\n

<\/em> autor: Helie<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Helie Tenhle d\u00edl, respektive jeho konec je spjat\u00fd s p\u00edsni\u010dkou, kterou jsem zmi\u0148ovala u\u017e u prvn\u00edho d\u00edlu t\u00e9hle s\u00e9rie. Je to p\u00edsni\u010dka od jedn\u00e9 na\u0161\u00ed m\u00edstn\u00ed kapely, XIII. Stolet\u00ed, co\u017e je kapela, kterou jsem znala u\u017e dlouho p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e jsem<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[491],"tags":[],"class_list":["post-5917","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-mask-of-the-phantom"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5917","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5917"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5917\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5917"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5917"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5917"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}