{"id":5940,"date":"2012-09-05T14:00:00","date_gmt":"2012-09-05T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5923"},"modified":"2012-09-05T14:00:00","modified_gmt":"2012-09-05T13:00:00","slug":"odplata-v-nemocnici-39","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/09\/05\/odplata-v-nemocnici-39\/","title":{"rendered":"Odplata v nemocnici 39."},"content":{"rendered":"
autor: KaKiNkAaA ^_^<\/p>\n

<\/strong> Je to n\u011bkolik dn\u00ed, co Tom ka\u017ed\u00fd den, ka\u017edou chv\u00edli posed\u00e1val v pokoji, kde le\u017eel jeho bratr. St\u00e1le se neprob\u00edral. Dokto\u0159i \u0159\u00edkali, \u017ee je to norm\u00e1ln\u00ed \u017ee to nemus\u00ed nic znamenat. Jen\u017ee nikdo nemohl v\u011bd\u011bt, jak je Tomovi s ka\u017edou minutou nav\u00edc, co Bill spal. Bolelo ho srdce. Nemohl sp\u00e1t, a kdy\u017e u\u017e se mu alespo\u0148 na chv\u00edli povedlo usnout, m\u011bl p\u0159edev\u0161\u00edm no\u010dn\u00ed m\u016fry. Byl ospal\u00fd a vys\u00edlen\u00fd, ale nehodlal se vzd\u00e1lit od Billovy postele d\u0159\u00edv, ne\u017e jeho bratr kone\u010dn\u011b otev\u0159e o\u010di. Cht\u011bl b\u00fdt u n\u011bj, a\u017e se probere.<\/p>\n

Sna\u017eil se pracovat, jen\u017ee v\u0161echno mu padalo z rukou. Jako kdyby m\u011bl ob\u011b ruce lev\u00e9, a proto si rad\u011bji vzal dovolenou. Mo\u017en\u00e1 sp\u00ed\u0161e byl k tomu donucen, jeliko\u017e ve stavu, v jak\u00e9m byl Tom, se pracovat nedalo. Je\u0161t\u011b by si tak ubl\u00ed\u017eil, a nejen Bill. Rachel tady pro Toma byla v\u017edy, kdy\u017e pot\u0159eboval, i tehdy, kdy ji odm\u00edtal. Sama v\u011bd\u011bla, \u017ee se sna\u017e\u00ed b\u00fdt state\u010dn\u00fd, ale znala ho a\u017e moc dob\u0159e, aby v\u011bd\u011bla, \u017ee to tak nen\u00ed. Byla mu tady oporou po celou tu dobu. Pohled na n\u011bj ji bolel, a o co v\u00edc, kdy\u017e jej zahl\u00eddla sed\u011bt u Billovy postele, jak dr\u017e\u00ed jeho ruku, \u0161ept\u00e1 slov\u00ed\u010dka l\u00e1sky a odpu\u0161t\u011bn\u00ed, a ti\u0161e polyk\u00e1 obrovit\u00e9 slzy. J\u00ed samotn\u00e9 z toho pohledu bylo do pl\u00e1\u010de. Tak krut\u00fd pohled to byl. Takov\u00fd osud si p\u0159eci ani jeden z nich nezaslou\u017eil. Jen\u017ee bylo tomu tak. Nikdo si tohle nevym\u00fd\u0161lel. <\/p>\n

Rachel se sna\u017eila Toma alespo\u0148 n\u011bjak odreagovat, aby p\u0159i\u0161el na jin\u00e9 my\u0161lenky, ale on? V\u0161echno odm\u00edtal. Odm\u00edtal v\u0161echno a v\u0161echny, dokud se Bill alespo\u0148 neprobere, a on neuvid\u00ed, \u017ee je opravdu v po\u0159\u00e1dku a u\u017e mu nic nehroz\u00ed. Nic v\u00edc te\u010f necht\u011bl, jen aby se mohl znovu pod\u00edvat do t\u011bch \u010dokol\u00e1dov\u00fdch stud\u00e1nek, ve kter\u00fdch by se i dobrovoln\u011b utopil.<\/div>\n

Den co den. Noc co noc sed\u011bl Tom u Billa a hl\u00eddal jej. Hl\u00eddal jeho v\u011b\u010dn\u00e9 sny. St\u00e1le tady pro n\u011bj byl a ode\u0161el, jen kdy\u017e to bylo akutn\u00ed. Ale i tak to bylo jen na p\u00e1r okam\u017eik\u016f.<\/div>\n
Pot\u00e9, co se vr\u00e1til do Billova bytu a na\u0161el tam dopis psan\u00fd bratrovou rukou, nem\u011bl klidn\u00e9ho span\u00ed. Nem\u011bl \u010dist\u00e9 sv\u011bdom\u00ed a po\u0159\u00e1d ho to pron\u00e1sledovalo. To, co ud\u011blal, ho tolik u\u017e\u00edralo. K\u00e9\u017e by dok\u00e1zal vr\u00e1tit \u010das. Jen\u017ee to ani Tom neum\u011bl, a\u010d by cht\u011bl sebev\u00edc. Nikdy si tuhle osudovou chybu neodpust\u00ed a bude si to vy\u010d\u00edtat snad do konce sv\u00e9ho \u017eivota. Ud\u011blal by cokoli, jen aby to mohl napravit. Jen\u017ee co zmohl, kdy\u017e Bill le\u017eel bezvl\u00e1dn\u011b na posteli a o\u010di neotev\u00edral? Neprobouzel se? Nic. Proto v\u00edc ne\u017e aby u n\u011bj po celou tu dobu byl, ud\u011blat nemohl.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Tome, poj\u010f, ud\u011blala jsem ti pol\u00e9vku,“ spustila hned Rachel, kdy\u017e ve\u0161la do pokoje za Tomem, kter\u00fd st\u00e1le sed\u011bl u sv\u00e9ho bratra jako t\u011blo bez du\u0161e.
„Nem\u00e1m hlad.“ Bylo to jedin\u00e9, co vypustil Tom ze sv\u00fdch \u00fast, ani\u017e by se oto\u010dil a na d\u00edvku pod\u00edval. Ta si jen povzdychla.<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 n\u011bco sn\u00edst. Po\u0159\u00e1d tady jen sed\u00ed\u0161 a sotva j\u00ed\u0161. U\u017e se mnou ani skoro nemluv\u00ed\u0161, Tome.“ Vydechla ti\u0161e Rachel a p\u0159e\u0161la k chlapci bl\u00ed\u017e.
„Chci tady b\u00fdt s Billem.“ V\u00edc ne\u017e musel, Tom nemluvil. Ani se neohl\u00e9dl, kdy\u017e mu kamar\u00e1dka polo\u017eila ruku na rameno. Ani nemrknul.
„Jsi tady s n\u00edm po\u0159\u00e1d a on to ur\u010dit\u011b v\u00ed, jen na chv\u00edli odejde\u0161 a naj\u00ed\u0161 se. Pak se sem zase m\u016f\u017ee\u0161 vr\u00e1tit, no tak, Tome. Bill by si ur\u010dit\u011b nep\u0159\u00e1l, abys mu tady hladov\u011bl.“ \u0160pitla ti\u0161e d\u00edvka stoj\u00edc\u00ed st\u00e1le po boku rasta kluka. <\/div>\n
„Nikdo nev\u00ed, co by si Bill p\u0159\u00e1l, ani ty nev\u00ed\u0161.“ Zakroutil hlavou Tom, up\u0159en\u00fd sv\u00fdm pohledem st\u00e1le na sv\u00e9ho mal\u00e9ho br\u00e1\u0161ku le\u017e\u00edc\u00edho na posteli. Vypadal, jako by jen zd\u0159\u00edmnul. Po\u0159\u00e1d byl stejn\u011b kr\u00e1sn\u00fd, i kdy\u017e jeho poko\u017eka byla b\u00edl\u00e1 jako nemocni\u010dn\u00ed pr\u00e1dlo, kterou byl p\u0159ikryt.<\/p>\n

Rachel si op\u011bt povzdechla. Tom zn\u011bl tak depresivn\u011b a jeho v\u00fdraz vypadal stejn\u011b. Od t\u00e9 chv\u00edle, kdy se vr\u00e1til z Billova bytu, byl k nepozn\u00e1n\u00ed. Jako by neznal nic jin\u00e9ho ne\u017e jen slzy a smutek. Rachel si u\u017e po\u0159\u00e1dn\u011b nepamatovala, kdy naposledy se usm\u00e1l. Tr\u00e1pilo ji to. M\u011bla Toma r\u00e1da a necht\u011bla, aby se takhle tr\u00e1pil, jen\u017ee nev\u011bd\u011bla, co d\u011blat. A kdy\u017e u\u017e n\u011bco ud\u011blala, Tom odm\u00edtal. Bylo to s n\u00edm t\u011b\u017ek\u00e9.<\/div>\n

„Poj\u010f se naj\u00edst. Hned bude\u0161 zp\u00e1tky, slibuji,“ dodala jen ti\u0161e Rachel. P\u0159i jej\u00edm \u0161t\u011bst\u00ed se nakonec Tom p\u0159eci jen zvedl ze \u017eidle, na kter\u00e9 str\u00e1vil v posledn\u00edch dnech nejv\u00edce \u010dasu.<\/div>\n
„Hned budu zp\u00e1tky, neboj se. Nenech\u00e1m t\u011b tady samotn\u00e9ho.“ Pohladil Tom sv\u00e9ho bratra jemn\u011b po tv\u00e1\u0159i, i kdy\u017e ten to nemohl c\u00edtit. Tom ale v\u011b\u0159il, \u017ee n\u011bkde tam hluboko v n\u011bm o n\u011bm v\u011bd\u011bl.<\/p>\n

Rachel se jen jemn\u011b usm\u00e1la, byla r\u00e1da, \u017ee Toma nakonec p\u0159eci jen p\u0159esv\u011bd\u010dila. U\u017e jen to bylo v posledn\u00edch dnech velk\u00fdm plusem.<\/div>\n

„Poj\u010f,“ \u0161pitla ti\u0161e d\u00edvka a chytla Toma za loket, aby mu pomohla vyj\u00edt z pokoje. Ten se nebr\u00e1nil. Nechal si pomoct, i kdy\u017e nohy nem\u011bl nemocn\u00e9. Po\u0159\u00e1d se ale d\u00edval za Billem, ne\u017e vy\u0161el kone\u010dn\u011b z pokoje. Nerad v pokoji nech\u00e1val bratra samotn\u00e9ho, ale i p\u0159esto se po boku sv\u00e9 kamar\u00e1dky roze\u0161el pomalu k sestern\u011b. S\u00e1m ani nev\u011bd\u011bl, co je za den \u010di jak\u00e1 je hodina. Bylo mu to vskutku jedno. Kdy\u017e se dostal na sesternu, usadil se na men\u0161\u00ed pohovku, co tu maj\u00ed, aby si i sestry m\u011bly kde odpo\u010dinout a sednout p\u0159i sva\u010din\u011b \u010di o volnu.<\/div>\n
„Tady m\u00e1\u0161 a po\u0159\u00e1dn\u011b se najez.“ Podala Tomovi Rachel tal\u00ed\u0159 s pol\u00e9vkou, kterou p\u0159ed chv\u00edli pro n\u011bj ud\u011blala. Byla sice ze s\u00e1\u010dku, ale alespo\u0148 n\u011bco do sebe Tom dostane. Dodala mu k tomu je\u0161t\u011b rohl\u00edk aby to bylo syt\u011bj\u0161\u00ed a nem\u011bl to jen vodu.
„D\u011b-d\u011bkuju,“ pod\u011bkoval ti\u0161e Tom a tal\u00ed\u0159 polo\u017eil pomalu p\u0159ed sebe na st\u016fl. Pravda, m\u011bl hlad, jen to st\u00e1le odm\u00edtal kv\u016fli Billovi. Nahnul se ke stolu, vzal do ruky l\u017e\u00edci a do druh\u00e9 rohl\u00edk a pomalu za\u010dal j\u00edst.
„Nen\u00ed za co, jen se po\u0159\u00e1dn\u011b najez, pot\u0159ebuje\u0161 to.“ Vydechla ti\u0161e Rachel a p\u0159isedla si vedle Toma, st\u00e1le ho sledovala.<\/p>\n

„V\u016fbec se mi nel\u00edb\u00ed\u0161, Tome. Od toho dne, co ses vr\u00e1til z bratrova bytu, jsi na tom jenom h\u016f\u0159. Co se tam stalo, vid\u011bl jsi tam n\u011bco, co t\u011b tak rozhodilo?“ Vypt\u00e1vala se ti\u0161e kamar\u00e1dka Toma, kter\u00fd p\u0159i jej\u00ed ot\u00e1zce jen zt\u011b\u017eka polknul a pak p\u0159iv\u0159el o\u010di.<\/div>\n

„Je\u2026 je to m\u00e1 vina a nikdy si to neodpust\u00edm, co jsem mu ud\u011blal, nikdy, Rachel.“ Zt\u011b\u017eka vydechl Tom z\u00edraj\u00edc\u00ed tup\u011b do tal\u00ed\u0159e p\u0159ed sebou. V ruce sv\u00edral nad\u00e1le l\u017e\u00edci.
„Tome, u\u017e jsem ti n\u011bkolikr\u00e1t \u0159\u00edkala, \u017ee ty za to nem\u016f\u017ee\u0161. Nen\u00ed to tv\u00e1 vina.“ Pohladila Toma jemn\u011b po z\u00e1dech. Necht\u011bla se jej dotknout, jen cht\u011bla zn\u00e1t d\u016fvod. Proto se zeptala.
„Je, Rachel, je. On\u2026 s\u00e1m Bill mi to \u0159ekl. Teda\u2026 teda napsal.“ P\u00edpnul ti\u0161e rasta, sna\u017eil se neplakat, ale bylo to t\u011b\u017ek\u00e9, kdy\u017e \u0161lo pr\u00e1v\u011b o jeho bratra, o jeho l\u00e1sku.<\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161, napsal?“ Nech\u00e1pala Rachel Tomova slova. Mo\u017en\u00e1 kdyby se zamyslela, p\u0159i\u0161la by na to, ale Tom byl sv\u00fdmi slovy rychlej\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Napsal dopis. Ten dopis m\u011bl b\u00fdt dopis na rozlou\u010denou a\u2026 a tam to v\u0161echno bylo. Bo\u017ee, ani nev\u00ed\u0161, jak moc bych cht\u011bl vr\u00e1tit \u010das. V\u0161echno bych zm\u011bnil. Nic\u2026 nic z tohohle by se nestalo. On\u2026 Bill se cht\u011bl zab\u00edt kv\u016fli mn\u011b, j\u00e1 byl jeho d\u016fvod. J\u00e1 jsem byl jeho smrtkou\u2026“ U\u017e to Tom nevydr\u017eel a p\u0159i posledn\u00edch slovech se rozplakal jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, kdy\u017e mu je sebr\u00e1na jeho nejmilej\u0161\u00ed hra\u010dka.<\/p>\n

„Takhle nemluv, bude to dobr\u00fd. Sly\u0161\u00ed\u0161, bude to zase dobr\u00fd.“ Vydechla zt\u011b\u017eka Rachel a okam\u017eit\u011b si p\u0159ivinula Toma k sob\u011b. Konej\u0161iv\u011b jej objala a l\u00edbla do vlas\u016f. Tohle necht\u011bla. Necht\u011bla Toma znovu rozplakat. Ale jak mohla v\u011bd\u011bt, \u017ee to bude takhle zl\u00e9? On to Bill myslel skute\u010dn\u011b v\u00e1\u017en\u011b. Cht\u011bl se zab\u00edt.<\/div>\n

„Bude dob\u0159e\u2026“ opakovala st\u00e1le dokola a sna\u017eila se sv\u00e9ho kamar\u00e1da ut\u011b\u0161it. Hladila ho po z\u00e1dech a do ou\u0161ka mu \u0161eptala konej\u0161iv\u00e1 sl\u016fvka. Tom byl najednou tak moc k\u0159ehk\u00fd a zraniteln\u00fd. P\u0159ipadala si jako jeho m\u00e1ma, kterou te\u010f pot\u0159ebuje. A ona tady pro n\u011bj byla, kdykoli by jen pot\u0159eboval.<\/p>\n

V tom p\u0159ib\u011bhla na sesternu jedna ze sester, kter\u00e1 tady na pat\u0159e taky pracovala cel\u00e1 rozjan\u010den\u00e1 a ud\u00fdchan\u00e1.<\/div>\n

„Bill se probudil.“ \u0158ekla jen to jedin\u00e9 a v tu chv\u00edli, jako by do Toma uhodil blesk.<\/p>\n

autor: KaKiNkAaA ^_^<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: KaKiNkAaA ^_^ Je to n\u011bkolik dn\u00ed, co Tom ka\u017ed\u00fd den, ka\u017edou chv\u00edli posed\u00e1val v pokoji, kde le\u017eel jeho bratr. St\u00e1le se neprob\u00edral. Dokto\u0159i \u0159\u00edkali, \u017ee je to norm\u00e1ln\u00ed \u017ee to nemus\u00ed nic znamenat. Jen\u017ee nikdo nemohl v\u011bd\u011bt, jak je Tomovi s<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[300],"tags":[],"class_list":["post-5940","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-odplata-v-nemocnici"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5940","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5940"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5940\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5940"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5940"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5940"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}