{"id":5943,"date":"2012-09-04T17:00:00","date_gmt":"2012-09-04T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5926"},"modified":"2012-09-04T17:00:00","modified_gmt":"2012-09-04T16:00:00","slug":"mask-of-the-phantom-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/09\/04\/mask-of-the-phantom-15\/","title":{"rendered":"Mask of the Phantom 15."},"content":{"rendered":"
autor: Helie<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\" <\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
Bill:<\/p>\n

<\/strong> Nerv\u00f3zn\u011b jsem p\u0159ech\u00e1zel mezi \u0159adami seda\u010dek a jen matn\u011b vn\u00edmal zvuky gener\u00e1lky. Posledn\u00ed zkou\u0161ka p\u0159ed velk\u00fdm ve\u010der, p\u0159ed ve\u010derem, kdy m\u00e1m d\u00e1t v\u0161em najevo, \u017ee star\u00e1 Opera je op\u011bt zp\u00e1tky a \u017ee se o ni budu starat tak dlouho, jak dlouho mi to Firmin jenom dovol\u00ed. Zp\u011bv s\u00f3listky se nesl cel\u00fdm hledi\u0161t\u011bm.<\/p>\n

„Bille?“ Oto\u010dil jsem se za zvukem ti\u0161e polo\u017een\u00e9ho hlasu. Na konci \u0159ady, kterou jsem zrovna proch\u00e1zel, st\u00e1la madam Giryov\u00e1 a d\u00edvala se na m\u011b. N\u011bkolika svi\u017en\u00fdmi kroky jsem p\u0159e\u0161el a\u017e k n\u00ed.<\/div>\n

„Zdrav\u00edm, dlouho jsme se nevid\u011bli,“ usm\u00e1l jsem se na ni vst\u0159\u00edcn\u011b. O\u010dima jsem l\u00e9tal po jej\u00edm obli\u010deji, p\u0159i\u0161lo mi, \u017ee poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e ji vid\u00edm, je st\u00e1le star\u0161\u00ed a vy\u010derpan\u011bj\u0161\u00ed. Mate\u0159sky mi p\u0159ejela prsty p\u0159es tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Jen jsem se cht\u011bla zeptat, jestli je u\u017e v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
„V po\u0159\u00e1dku?“ zeptal jsem se zmaten\u011b. Ona se mi v odpov\u011b\u010f oto\u010dila k jevi\u0161ti, na kter\u00e9m zrovna st\u00e1l Tom a zp\u00edval svoji \u010d\u00e1st. Se\u010d necht\u011bn\u011b, vykouzlil mi ten pohled \u00fasm\u011bv na rtech. Nikdy bych nev\u011b\u0159il, \u017ee zrovna on<\/em> propadne kouzlu Opery a bude ji milovat stejn\u011b jako j\u00e1.<\/p>\n

„Ano, u\u017e je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku,“ pok\u00fdval jsem hlavou, ani\u017e bych odtrhl pohled od n\u011bj.<\/div>\n

„To je dob\u0159e.“ Kdy\u017e jsem se oto\u010dil, hr\u00e1l na unaven\u00e9 tv\u00e1\u0159i postar\u0161\u00ed \u017eeny spokojen\u00fd a v\u011bdoucn\u00fd \u00fasm\u011bv. „Tak\u00e9 jsem t\u011b cht\u011bla p\u0159ij\u00edt podpo\u0159it. Z\u00edt\u0159ek bude ur\u010dit\u011b skv\u011bl\u00fd a lid\u00e9 si ho dob\u0159e zapamatuj\u00ed. Z\u00edt\u0159ek bude do nepsan\u00e9 kroniky Opery zaps\u00e1n jako den, kdy se vr\u00e1til jej\u00ed dobr\u00fd duch, jej\u00ed Fantom,“ usm\u00e1la se. „V\u0161ichni jsme jenom r\u00e1di, \u017ee ses n\u00e1m vr\u00e1til, Bille.“<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Taky jsem r\u00e1d,“ p\u0159iznal jsem. „Ten v\u0161echen shon a dobr\u00e1 n\u00e1lada ve spr\u00e1vn\u00e9m kolektivu zp\u011bv\u00e1k\u016f a herc\u016f mi chyb\u011bla. Jsem r\u00e1d, \u017ee jsem op\u011bt mezi nimi, a hlavn\u011b \u017ee m\u011b kone\u010dn\u011b pova\u017euj\u00ed za sob\u011b rovn\u00e9ho, \u017ee u\u017e ze m\u011b nemaj\u00ed strach a nevykl\u00e1daj\u00ed si o mn\u011b ty svoje stra\u0161ideln\u00e9 nesmysln\u00e9 historky.“<\/div>\n
„P\u0159ijdu se z\u00edtra pod\u00edvat na premi\u00e9ru,“ pok\u00fdvala hlavou. „Hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed, Bille.“<\/div>\n
„D\u011bkuji,“ odpov\u011bd\u011bl jsem s \u00fasm\u011bvem, ne\u017e stihla odej\u00edt.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

„Jsi dneska cel\u00fd nesv\u016fj, stalo se n\u011bco?“ zeptal se zv\u00eddav\u011b Tom, kdy\u017e jsme zasedli po pr\u00e1ci ke stolu v kav\u00e1rn\u011b, abychom n\u011bjakou nezdravou ne\u0159est\u00ed v podob\u011b z\u00e1kusku oslavili posledn\u00ed povedenou zkou\u0161ku p\u0159ed samotnou premi\u00e9rou.<\/p><\/div>\n

„Ne, jen se boj\u00edm z\u00edt\u0159ka,“ p\u0159izn\u00e1v\u00e1m u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 za den. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee kdy\u017e je \u010dlov\u011bk spokojen\u00fd, nikdo si toho nev\u0161imne, ale jakmile je nerv\u00f3zn\u00ed, vid\u00ed to najednou v\u0161ichni. N\u011bkolika lidem jsem musel zodpov\u00eddat jejich ot\u00e1zky, jestli jsem v po\u0159\u00e1dku a jestli nechci kafe nebo n\u011bco siln\u011bj\u0161\u00edho, abych se uklidnil. Nemysl\u00edm, \u017ee bych se pot\u0159eboval uklid\u0148ovat, v\u017edy\u0165 nervozita je p\u0159irozen\u00e1 v\u011bc, nebo snad ne?<\/p>\n

„Nem\u00e1\u0161 d\u016fvod se b\u00e1t, odvedl jsi skv\u011blou pr\u00e1ci a lid\u00e9 to ocen\u00ed. Strach je zbyte\u010dn\u00fd.“<\/div>\n

„Jsem prost\u011b nerv\u00f3zn\u00ed, tr\u00e9ma je stra\u0161n\u00e1. Nikdy jsem p\u0159ed p\u0159edstaven\u00edm takhle nerv\u00f3zn\u00ed nebyl.“<\/div>\n
„To proto, \u017ee lid\u00e9 nevid\u011bli tvoje jm\u00e9no na plak\u00e1t\u011b? Proto\u017ee nev\u011bd\u011bli, komu maj\u00ed vzd\u00e1vat hold po ka\u017ed\u00e9m skv\u011bl\u00e9m p\u0159edstaven\u00ed? Nem\u00e1\u0161 se \u010deho b\u00e1t, Bille. I kdyby tahle opera byla sebehor\u0161\u00ed, po\u0159\u00e1d bude daleko lep\u0161\u00ed ne\u017e kter\u00e1koliv z t\u011bch, kterou p\u0159epsal Dominik. A v\u011b\u0159 mi, \u017ee v\u011brn\u00ed fanou\u0161ci Opery to ocen\u00ed.“<\/div>\n
„Stejn\u011b z toho m\u00e1m strach.“<\/div>\n
„Bille\u2026 D\u011bl\u00e1\u0161 si zbyte\u010dn\u00e9 starosti. Uvid\u00ed\u0161, \u017ee to bude skv\u011bl\u00fd ve\u010der. Nem\u00e1\u0161 d\u016fvod se b\u00e1t, v\u011b\u0159 mi.“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee uji\u0161\u0165ov\u00e1n\u00ed mn\u011b stejn\u011b nesta\u010d\u00ed. V\u017edy\u0165 to zn\u00e1\u0161, tr\u00e9ma jen tak nepovol\u00ed, i kdyby ti ka\u017ed\u00fd \u0159\u00edkal, jak skv\u011bl\u00e9 jsou tv\u00e9 v\u00fdkony, stejn\u011b se po\u0159\u00e1d bude\u0161 b\u00e1t. Nikdy jsem tr\u00e9mista nebyl, ale te\u010f m\u00e1m v\u00e1\u017en\u011b strach. M\u00e1m strach, \u017ee se n\u011bco pokaz\u00ed, nebo \u017ee se moje \u00faprava t\u00e9hle hry nebude l\u00edbit.“ Tom se nat\u00e1hl po m\u00e9 ruce polo\u017een\u00e9 na desce stolu a sev\u0159el ji ve sv\u00fdch dlan\u00edch.<\/div>\n
„Bude to v po\u0159\u00e1dku, Bille, v\u011b\u0159 mi. Nev\u00edm, co v\u00edc bych mohl ud\u011blat, abych t\u011b uklidnil.“<\/div>\n
„Nem\u00e1 to cenu,“ zakroutil jsem hlavou se smutn\u00fdm \u00fasm\u011bvem a vyt\u00e1hl svoji ruku z t\u011bch jeho. Tom pokr\u010dil rameny. Neudivilo m\u011b, kdy\u017e n\u011bjakou dobu ml\u010del, ne\u017e kone\u010dn\u011b zm\u011bnil t\u00e9ma na n\u011bco pozitivn\u011bj\u0161\u00edho.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

„Bille! U\u017e mus\u00edme jet!“ rozlehlo se cel\u00fdm domem vol\u00e1n\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Za chvilku!“ k\u0159ikl jsem zp\u00e1tky. U\u017e p\u0159es p\u016fl hodiny jsem byl zav\u0159en\u00fd v koupeln\u011b. Cel\u00fd den pro m\u011b byl hektick\u00fd. Prvn\u011b jsem t\u0159i hodiny vyb\u00edral, co si na sebe vezmu, potom jsem \u0161el na p\u016fl hodiny do vany, um\u00fdt si hlavu a alespo\u0148 na chv\u00edli vypustit, proto\u017ee stres se na m\u011b u\u017e od r\u00e1na sypal ze v\u0161ech stran. Kdy\u017e jsem se obl\u00e9kl do vybran\u00e9ho oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 mi ani po n\u011bkolika v\u00fdm\u011bn\u00e1ch nep\u0159ipadalo dostate\u010dn\u011b reprezentativn\u00ed, za\u010dal jsem pracovat na l\u00ed\u010den\u00ed. N\u011bkolikr\u00e1t jsem se ale musel odli\u010dovat, proto\u017ee se mi klepaly ruce, tak\u017ee se nejednou stalo, \u017ee jsem linku na jednom oku m\u011bl \u00fapln\u011b jinou ne\u017e tu na druh\u00e9m. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee si na l\u00ed\u010den\u00ed m\u00e1m nechat co nejv\u00edc \u010dasu, ale to bych musel za\u010d\u00edt s v\u00fdb\u011brem oble\u010den\u00ed u\u017e p\u0159ed ob\u011bdem, do kter\u00e9ho jsem mimochodem spal. Jak jsem pozd\u011bji zjistil, Tom byl vzh\u016fru u\u017e o t\u0159i hodiny d\u0159\u00edv. Zd\u00e1lo se, \u017ee kone\u010dn\u011b tr\u00e9ma dol\u00e9h\u00e1 i na n\u011bj, co\u017e zp\u016fsobilo, \u017ee jsme se za to jedin\u00e9 odpoledne stihli n\u011bkolikr\u00e1t poh\u00e1dat. Te\u010f u\u017e ur\u010dit\u011b \u010dekal p\u0159ipraven\u00fd u dve\u0159\u00ed v tom sv\u00e9m \u00fa\u017easn\u00e9m obleku, kter\u00fd jsem mu pomohl vyb\u00edrat v obchod\u011b. Jako v\u017edy se \u010dekalo jenom na m\u011b.<\/p>\n

S hlasit\u00fdm povzdechem jsem naposledy zkontroloval sv\u016fj vzhled v zrcadle, ne \u017ee bych se sebou byl n\u011bjak zvl\u00e1\u0161\u0165 spokojen\u00fd, b\u00fdv\u00e1 to lep\u0161\u00ed, ale dalo se to sn\u00e9st. Budu doufat, \u017ee se p\u0159i d\u011bkova\u010dce budou v\u0161ichni soust\u0159edit sp\u00ed\u0161 na herce a p\u0159i ve\u010d\u00edrku, kter\u00fd n\u00e1sledoval hned po p\u0159edstaven\u00ed, se mnou nebude cht\u00edt nikdo mluvit. Stejn\u011b bych se b\u00e1l, \u017ee mi budou cht\u00edt \u0159\u00edct, jak stra\u0161n\u011b se mi to tentokr\u00e1t nepovedlo. Je\u0161t\u011b jsem si uhladil lem ko\u0161ile, ne\u017e jsem kone\u010dn\u011b opustil koupelnu. P\u0159esn\u011b jak jsem p\u0159edpokl\u00e1dal – Tom u\u017e post\u00e1val u dve\u0159\u00ed, poklep\u00e1val nohou o podlahu a mezi prsty prot\u00e1\u010del kl\u00ed\u010de od auta. Jeho zachmu\u0159en\u00e1 tv\u00e1\u0159 se rozz\u00e1\u0159ila, kdy\u017e zaregistroval, \u017ee jsem kone\u010dn\u011b opustil koupelnu.<\/p>\n

„Slu\u0161\u00ed ti to,“ vydechl pochvaln\u011b, kdy\u017e jsem do\u0161el a\u017e k n\u011bmu, abych dokon\u010dil posledn\u00ed v\u011bc – vybral n\u011bjak\u00e9 vhodn\u00e9 boty. Pro n\u011bkolik nejvhodn\u011bj\u0161\u00edch adept\u016f jsme u\u017e p\u0159edchoz\u00edho dne dojeli ke mn\u011b do bytu, stejn\u011b tak pro oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 jsem pova\u017eoval za vhodn\u00e9, abych si mohl vybrat. Stejn\u011b jsem se pomalu za\u010d\u00ednal st\u011bhovat zp\u00e1tky dom\u016f.<\/div>\n

„Tob\u011b taky,“ usm\u00e1l jsem se na n\u011bj, kdy\u017e jsem m\u011bl kone\u010dn\u011b nazut\u00e9 boty. „Takov\u00fd eleg\u00e1n,“ za\u0161klebil jsem se a vl\u00edpl mu pusu na tv\u00e1\u0159. „No co tu je\u0161t\u011b stoj\u00ed\u0161, sp\u011bch\u00e1me!“ popohnal jsem ho ze dve\u0159\u00ed ven.<\/div>\n
„Blbe\u010dku,“ okomentoval a proto\u010dil o\u010di. P\u0159edst\u00edral jsem, \u017ee jsem jeho pozn\u00e1mku p\u0159eslechl, jinak bych se nejsp\u00ed\u0161 musel urazit. M\u00edsto toho jsem se ale beztak uculoval jak bl\u00e1zen, v\u00edm to, v\u017edycky se tak pobl\u00ed\u017e n\u011bj tv\u00e1\u0159\u00edm.<\/p>\n

Tomovo auto st\u00e1lo nachystan\u00e9 p\u0159ed domem na p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cest\u011b. St\u00e1l u dve\u0159\u00ed na m\u00edst\u011b spolujezdce a jako prav\u00fd gentleman mi je p\u0159idr\u017eel, kdy\u017e jsem nasedal. S\u00e1m si potom sedl za volant a oto\u010dil se na m\u011b.<\/div>\n

„Tak kam to bude, madam?“ zeptal se s t\u00edm sv\u00fdm typick\u00fdm \u00fa\u0161klebkem. Zlehka jsem ho ude\u0159il do ramene a proto\u010dil o\u010dima.<\/div>\n
„V\u0161ak ty v\u00ed\u0161 – do pekla,“ odpov\u011bd\u011bl jsem. Ve\u0161ker\u00e9 \u017eertov\u00e1n\u00ed n\u00e1hle ztratilo sv\u016fj smysl, stejn\u011b jako jsme oba p\u0159estali vid\u011bt d\u016fvod sm\u00e1t se, proto\u017ee tr\u00e9ma op\u011bt p\u0159evl\u00e1dla. Zbytek cesty k Ope\u0159e jsme oba ml\u010deli, Tom se soust\u0159edil na cestu a j\u00e1 hledal \u00fat\u011bchu v pohledu na zahr\u00e1dky, opraven\u00e9 domy a panel\u00e1kov\u00e9 \u010dtvrti. P\u0159ipadalo by mn\u011b, jako by m\u011b Tom vezl na popravu. Samoz\u0159ejm\u011b nikdy by nic takov\u00e9ho neud\u011blal, ale j\u00e1 m\u011bl takov\u00fd strach! Snad nikdy jsem se tolik neb\u00e1l.<\/p>\n

Snad a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 brzy zaparkoval Tom na mal\u00e9m parkovi\u0161ti vyhrazen\u00e9m pro herce a zam\u011bstnance Opery.<\/div>\n

„Tak jdeme na to,“ usm\u00e1l se na m\u011b povzbudiv\u011b, ale i v jeho \u00fasm\u011bvu bylo vid\u011bt, \u017ee m\u00e1 strach. Popl\u00e1cal m\u011b po stehn\u011b, ne\u017e vylezl z auta, aby mi znovu otev\u0159el dve\u0159e. Do p\u0159edstaven\u00ed zb\u00fdvaly dv\u011b hodiny, aby se v\u0161ichni herci stihli p\u0159ipravit.<\/div>\n
Oba jsme unisono pozdravili Mary, kter\u00e1 na baru chystala ob\u010derstven\u00ed pro hosty. Nikdy by nedopustila, aby n\u011bkdo t\u0159eba chleb\u00ed\u010dky objednal, daleko rad\u0161i je sama p\u0159ipravovala, zkou\u0161ela tak r\u016fzn\u00e9 chut\u011b, kter\u00e9 j\u00ed doporu\u010dila u\u017e kdysi d\u00e1vno babi\u010dka.<\/div>\n
„Hej, Bille, mohl bys mi s n\u011b\u010d\u00edm pomoct?“ zavolala za mnou, kdy\u017e jsme proch\u00e1zeli. Nejist\u011b jsem se ohl\u00e9dl na Toma, kter\u00fd letmo p\u0159ik\u00fdvl a pokra\u010doval d\u00e1l ve sv\u00e9 cest\u011b do kostym\u00e9rny. Vr\u00e1til jsem se zp\u00e1tky k baru.<\/div>\n
„Mohl bys mi pros\u00edm vzadu vybalit v\u00edno z krabic a vyskl\u00e1dat ostatn\u00ed alkohol z p\u0159epravek? Potom si to tam p\u0159erovn\u00e1m, ale p\u0159i\u0161la jsem pozd\u011b a trochu nest\u00edh\u00e1m,“ pokr\u010dila rameny. Pok\u00fdval jsem hlavou a za\u0161el do mal\u00e9ho skladu za barem, kde m\u011bla Mary svoje v\u011bci a kde skladovala potraviny a alkohol. S vervou jsem se pustil do \u00fakolu, kter\u00fd mi zadala, abych byl co nejd\u0159\u00edv hotov\u00fd. Cht\u011bl jsem \u010das do p\u0159edstaven\u00ed str\u00e1vit s Tomem. I kdy\u017e jsme se za to odpoledne n\u011bkolikr\u00e1t poh\u00e1dali, po\u0159\u00e1d na m\u011b p\u016fsobil alespo\u0148 \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b pozitivn\u011b a j\u00e1 se pobl\u00ed\u017e n\u011bj nec\u00edtil a\u017e v takov\u00e9m presu.<\/p>\n

Kdy\u017e jsem byl s prac\u00ed hotov, vr\u00e1til jsem se zp\u00e1tky k Mary, kter\u00e1 dod\u011bl\u00e1vala prvn\u00ed podnos pln\u00fd chleb\u00ed\u010dk\u016f. Ohl\u00e9dla se na m\u011b a v\u011bnovala mi \u00fasm\u011bv.<\/div>\n

„Poj\u010f sem,“ na\u0159\u00eddila. „Na, tu m\u00e1\u0161, d\u00edky za pomoc,“ usm\u00e1la se na m\u011b a do ruky mi polo\u017eila pr\u00e1v\u011b dod\u011blan\u00fd chleb\u00ed\u010dek. „Podle jednoho z recept\u016f moj\u00ed babi\u010dky. Se speci\u00e1ln\u00ed pomaz\u00e1nkou, bude ti to chutnat,“ dodala naprosto p\u0159esv\u011bd\u010den\u011b. Potichu jsem vyslovil svoje d\u00edky a vydal se kone\u010dn\u011b sm\u011brem k zadn\u00edm prostor\u00e1m pro herce, abych na\u0161el Toma. Chleb\u00ed\u010dek jsem s provinil\u00fdm pocitem po cest\u011b vyhodil, pochybuji, \u017ee bych do tak sta\u017een\u00e9ho \u017ealudku v\u016fbec n\u011bco dostal.<\/div>\n
S fale\u0161n\u00fdm \u00fasm\u011bvem jsem zdravil herce, kter\u00e9 jsem p\u0159i sv\u00e9 cest\u011b za Tomem potk\u00e1val. N\u011bkte\u0159\u00ed se se mnou zastavili na kousek \u0159e\u010di, tak\u017ee ne\u017e jsem se kone\u010dn\u011b dostal k mask\u00e9rn\u011b pat\u0159\u00edc\u00ed Tomovi a Meg, p\u0159edstaven\u00ed u\u017e skoro za\u010d\u00ednalo.<\/p>\n

Letmo jsem zaklepal na dve\u0159e, ne\u017e jsem ve\u0161el. Meg v m\u00edstnosti nebyla, pouze Tom sed\u011bl u sv\u00e9ho stolu. Oto\u010dil se na kole\u010dkov\u00e9 \u017eidli, kdy\u017e jsem ve\u0161el.<\/div>\n

„Myslel jsem, \u017ee u\u017e nep\u0159ijde\u0161,“ p\u0159iznal potichu. „Mary toho asi pot\u0159ebovala dost, co?“<\/div>\n
„Ani ne, ale ka\u017ed\u00fd se mnou cht\u011bl mluvit,“ proto\u010dil jsem o\u010dima. „Vlastn\u011b jsem se u\u017e taky za\u010d\u00ednal b\u00e1t, \u017ee t\u011b tu nezastihnu, ale neodpustil bych si, kdybych ti p\u0159ed p\u0159edstaven\u00edm nepop\u0159\u00e1l hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed.“ V\u011bnoval jsem mu ten nejz\u00e1\u0159iv\u011bj\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv, jak\u00e9ho jsem byl v tu chv\u00edli schopn\u00fd a p\u0159e\u0161el k n\u011bmu, abych ho objal. Za pas si m\u011b st\u00e1hl na kl\u00edn, ruce pevn\u011b omotan\u00e9 kolem m\u011b, hlavu zabo\u0159il do m\u00fdch vlas\u016f.<\/div>\n
„Bude to v pohod\u011b,“ pronesli jsme oba unisono a zvolna se zasm\u00e1li.<\/div>\n
„Zlom vaz,“ za\u0161eptal jsem, kdy\u017e se odt\u00e1hl od m\u00e9ho krku a znovu se mi pod\u00edval do tv\u00e1\u0159e. Pok\u00fdval hlavou.<\/div>\n
„Budu se sna\u017eit, abych ti ned\u011blal ostudu,“ usm\u00e1l se a na rty mi vtiskl drobn\u00fd polibek.<\/div>\n
„Nikdy mi neud\u011bl\u00e1\u0161 ostudu,“ zakroutil jsem hlavou a jemn\u011b ho pohladil po tv\u00e1\u0159i. „M\u011bl bys j\u00edt, za chv\u00edli to v\u0161echno vypukne.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm. A\u017e to v\u0161echno skon\u010d\u00ed, ud\u011bl\u00e1me si hezk\u00fd ve\u010der, souhlas\u00ed\u0161?“ usm\u00e1l se. Pok\u00fdval jsem hlavou.<\/div>\n
„Jestli to v\u0161echno dob\u0159e skon\u010d\u00ed, pak ano.“ Vstal jsem z jeho kl\u00edna a pol\u00edbil ho na tv\u00e1\u0159, ne\u017e jsme se oba vydali znovu po sv\u00e9m – on k jevi\u0161ti a j\u00e1 do l\u00f3\u017ee \u010d\u00edslo p\u011bt, kter\u00e1 jako v\u017edycky byla vyhrazen\u00e1 pro moje pot\u0159eby.<\/p>\n

autor: Helie<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Helie Bill: Nerv\u00f3zn\u011b jsem p\u0159ech\u00e1zel mezi \u0159adami seda\u010dek a jen matn\u011b vn\u00edmal zvuky gener\u00e1lky. Posledn\u00ed zkou\u0161ka p\u0159ed velk\u00fdm ve\u010der, p\u0159ed ve\u010derem, kdy m\u00e1m d\u00e1t v\u0161em najevo, \u017ee star\u00e1 Opera je op\u011bt zp\u00e1tky a \u017ee se o ni budu starat tak dlouho,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[491],"tags":[],"class_list":["post-5943","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-mask-of-the-phantom"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5943","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5943"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5943\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5943"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5943"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5943"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}