{"id":5955,"date":"2012-09-02T17:00:00","date_gmt":"2012-09-02T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5938"},"modified":"2012-09-02T17:00:00","modified_gmt":"2012-09-02T16:00:00","slug":"posledni-sveho-druhu-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/09\/02\/posledni-sveho-druhu-7\/","title":{"rendered":"Posledn\u00ed sv\u00e9ho druhu 7."},"content":{"rendered":"
autor: LilKatie<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
K\u0159est ohn\u011bm<\/p>\n

<\/strong> „P-po\u010dkej, jak to mysl\u00ed\u0161, \u017ee se vrac\u00ed\u0161 dom\u016f?“ hlesl princ a mali\u010dko zacouval.<\/div>\n

„V\u00e1\u0161 nov\u00fd Faraon dal rozkaz a \u0159ekl, \u017ee n\u00e1m d\u00e1v\u00e1 \u010das do sv\u00edt\u00e1n\u00ed\u2026 Do t\u00e9 doby mus\u00edme opustit zemi, a\u017e slunce znovu vyjde na oblohu, vy\u0161le on svou jednotku, kter\u00e1 n\u00e1s ale zne\u0161kodn\u00ed, pokud budeme st\u00e1le v zemi\u2026“<\/div>\n
„Ale pro\u010d?! V\u017edy\u0165 k tomu nem\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00e9 d\u016fvody! Tohle p\u0159eci nem\u016f\u017ee, to nesm\u00ed!“<\/div>\n
„Mil\u00e1\u010dku, ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee dokud je na\u017eivu a dokud je vl\u00e1dce, pak sm\u00ed\u2026“ Chytil ho \u0158\u00edman jemn\u011b za tv\u00e1\u0159e a pol\u00edbil ho. „Sbohem.“ A s t\u011bmito slovy m\u011bl odej\u00edt z princova \u017eivota.<\/p>\n

Azizi ho ale chytil za ruku d\u0159\u00edv, ne\u017e mu stihl odej\u00edt nadobro.<\/div>\n

„Tome, j\u00e1.. Necho\u010f\u2026 Pros\u00edm\u2026 Po\u0161li sv\u00e9 voj\u00e1ky, a\u0165 odejdou, a\u0165 se zachr\u00e1n\u00ed, ale nikdo se p\u0159eci nedozv\u00ed, kdy\u017e nebude\u0161 mezi nimi\u2026 dost pochybuji o tom, \u017ee by m\u016fj bratr kontroloval, jestli jsou na lodi v\u0161ichni, a pokud ano, tak m\u016f\u017eeme \u0159\u00edct, \u017ee ses t\u0159eba ztratil nebo tak n\u011bco\u2026 Neodj\u00ed\u017ed\u011bj, pros\u00edm, nem\u016f\u017ee\u0161 m\u011b opustit, nem\u016f\u017ee\u0161 m\u011b tu nechat! Um\u0159u, kdy\u017e odejde\u0161!“ vrhl se Azizi na kolena. \u0158\u00edman zamrkal, tady p\u0159ed n\u00edm kle\u010del na kolenou princ, faraon\u016fv syn p\u0159ed n\u00edm kle\u010del, plakal a \u017eadonil, aby s n\u00edm z\u016fstal v pal\u00e1ci. A on v\u00e1hal? V\u00e1\u017en\u011b v\u00e1hal, jestli z\u016fstat v pal\u00e1ci, nebo se vr\u00e1tit do \u0158\u00edma, kde by bydlel ve sv\u00e9m mal\u00e9m domku s olivami na zahr\u00e1dce a se svou\u2026 rodinou. Povzdychl si.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Ale j\u00e1, nem\u016f\u017eu p\u0159eci opustit svoji rodinu\u2026“<\/div>\n
„Ale\u2026“ Bill se rozplakal a vrhl se mu k noh\u00e1m, nez\u00e1le\u017eelo mu na tom, jak moc poni\u017euj\u00edc\u00ed to bylo. Nez\u00e1le\u017eelo mu u\u017e na ni\u010dem. „Nebo\u2026 M\u016f\u017eeme odsud odjet spole\u010dn\u011b! Zn\u00e1m tady p\u0159ece ka\u017ed\u00fd kout, m\u016f\u017eeme prchnout na mo\u0159e a nikdo si toho nev\u0161imne.“ Tom vyt\u00e1hl za ruce prince zp\u00e1tky na nohy a jemn\u011b ho pol\u00edbil na rty.<\/div>\n
„Ty v\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b miluju, a\u0165 jsou mi Bohov\u00e9 sv\u011bdky a a\u0165 se propadnu, jestli to je le\u017e. Vr\u00e1t\u00edm se, vr\u00e1t\u00edm se pro tebe, co nejrychleji budu moct, slibuji.“ Pak se zahled\u011bl z okna na no\u010dn\u00ed oblohu a znovu prince pol\u00edbil na slan\u00e9 rty. „Kolik \u010dasu m\u00e1me, abychom se odsud dostali za hranice?“<\/div>\n
„To z\u00e1le\u017e\u00ed na tom, jak rychl\u00e9 m\u00e1te lod\u011b\u2026“ vzlykl Azi.<\/div>\n
„A pokud m\u00e1me opravdu rychl\u00e9 lod\u011b?“<\/div>\n
„Pak m\u00e1te je\u0161t\u011b tak dv\u011b hodiny k dobru, mo\u017en\u00e1 t\u0159i\u2026“ zamrkal na n\u011bj princ, po\u0159\u00e1d nech\u00e1pal, kam t\u00edm blon\u010f\u00e1k m\u00ed\u0159\u00ed. Ten se v\u0161ak jen troch u\u0161kl\u00edbl a chytil ho za zadek, vysadil si ho do pasu, princ vyp\u00edskl a chytil se ho stehny. „Co to d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Chci si t\u011b je\u0161t\u011b trochu u\u017e\u00edt\u2026“ pol\u00edbil ho a polo\u017eil ho na m\u011bkk\u00fd koberec mezi pol\u0161t\u00e1\u0159e.<\/p>\n

Princ se na n\u011bj mile usm\u00e1l a jemn\u011b ho pol\u00edbil na nos.<\/div>\n

„D\u011blal jsi tohle n\u011bkdy?“ za\u0161eptal, kdy\u017e ho \u0158\u00edman hladil po stehnech a vyhrnoval mu tak jeho bedern\u00ed rou\u0161ku vy\u0161itou diamanty.<\/div>\n
„No\u2026 P\u00e1rkr\u00e1t ano\u2026“ zasm\u00e1l se mali\u010dko blon\u010f\u00e1k a jemn\u011b ho pol\u00edbil na \u010delist, odkud postupoval mot\u00fdl\u00edmi polibky n\u00ed\u017e p\u0159es krk a\u017e na d\u016flek mezi kl\u00ed\u010dn\u00ed kost\u00ed a ramenem.<\/div>\n
„Oh\u2026“ vydechl princ a prsty zajel voj\u00e1kovi do vlas\u016f, zav\u0159el o\u010di a zaklonil hlavu, skousnul si ret a ti\u0161e zast\u00e9nal. Pocity se v n\u011bm va\u0159ily jako v jednom ohni, v duchu d\u011bkoval Hathor za tento sladk\u00fd a smysln\u00fd okam\u017eik. Tom se narovnal, klekl si princovi mezi nohy a lehce mu sundal z hlavy paruku posetou perlami, pol\u00edbil ho na \u010delo.<\/div>\n
„Miluji t\u011b,“ po\u0161eptal mu do ucha a jemn\u011b mu zuby skousl lal\u016f\u010dek a zatahal ho za n\u011bj. Azizi ho objal a jeho n\u00e1klonost mu op\u011btoval. Princ ho dlan\u011bmi hladil po z\u00e1dech a lehce mu je mas\u00edroval a t\u0159el, c\u00edtil pod dlan\u011bmi ka\u017edi\u010dk\u00fd pohyb jeho sval\u016f, kter\u00e9 se v\u0161elijak natahovaly a kroutily, zat\u00edmco se Tom p\u0159esouval na jeho hrudn\u00edk a dr\u00e1\u017edil ho tam drsn\u00fdmi polibky a skous\u00e1v\u00e1n\u00edm jeho bradavek.<\/p>\n

„Ungh, Tome\u2026 Tome, pros\u00edm\u2026“ st\u00e9nal ti\u0161e princ a proh\u00fdbal se v z\u00e1dech. \u0158\u00edman se uculil, st\u00e1le se o n\u011bj ot\u00edral, siln\u011bji a siln\u011bji se o n\u011bj t\u0159el, kl\u00edn mu pomalu tvrdnul stejn\u011b tak, jako zpod princovy perlov\u00e9 rou\u0161ky za\u010d\u00ednala vykukovat jeho chlouba, kter\u00e1 se ve sv\u00e9m bd\u011bl\u00e9m stavu necht\u011bla schov\u00e1vat tam, kam pat\u0159ila. Voj\u00e1k ho p\u0159i tom l\u00edbal na ramena, pos\u00e9val mu horkou k\u016f\u017ei v\u00e1\u0161niv\u00fdmi polibky pln\u00fdmi l\u00e1sky a smutku z jejich odlou\u010den\u00ed. Nijak nevn\u00edmal to, \u017ee jeho drsn\u00e9 rty zp\u016fsob\u00ed na princov\u011b alabastrov\u00e9 k\u016f\u017ei stopy, v tu chv\u00edli ho nezaj\u00edmalo v\u016fbec nic, snad jen jeho vlastn\u00ed rozko\u0161 a touha, kterou pr\u00e1v\u011b c\u00edtil k chlapci, kter\u00fd le\u017eel pod n\u00edm.<\/p>\n

Dlan\u011bmi zajel pod Aziho a nadzvedl si ho, p\u0159irazil ho bl\u00ed\u017e k sob\u011b a princ mu ochotn\u011b polo\u017eil nohy na ramena, s\u00e1m se hladil po b\u0159i\u0161e a hrudn\u00edku, a skous\u00e1val si p\u0159i tom ret. Ti\u0161e vzdychal a zrychlen\u011b oddychoval, v \u017eivot\u011b nic takov\u00e9ho nec\u00edtil, a byl si jist\u00fd, \u017ee u\u017e nikdy k nikomu tak v\u0159el\u00e9 city nepoc\u00edt\u00ed. Blon\u010f\u00e1k mu trochu rozt\u00e1hl p\u016flky od sebe a princ p\u0159ekvapen\u011b vykv\u00edkl, ne\u010dekal, \u017ee do n\u011bj n\u011bco takovou rychlost\u00ed a tak ne\u010dekan\u011b vnikne. I kdy\u017e to nebylo moc velk\u00e9 a byl to jen prst, jemu to p\u0159ipadalo, jako by do n\u011bj n\u011bkdo narval k\u016fl tak, jako to d\u011blali ciz\u00ed n\u00e1rody se zlo\u010dinci pro v\u00fdstrahu ostatn\u00edm.<\/p>\n

„\u0160\u0161\u0161\u2026“ uti\u0161il ho Tom l\u00e1skypln\u00fdm polibkem na rty, sl\u00edbnul mu slzu, kter\u00e1 mu vytryskla z oka. „Neplakej, pros\u00edm\u2026 Ze za\u010d\u00e1tku to bol\u00ed, ale\u2026 Ale pak je to hezk\u00e9, uvid\u00ed\u0161\u2026“ Azizi nejist\u011b p\u0159ik\u00fdvnul a pob\u00eddl ho tak k pokra\u010dov\u00e1n\u00ed, s\u00e1m tomu ale nijak nev\u011b\u0159il. \u0158\u00edman se tedy osm\u011blil, a kdy\u017e si byl jist, \u017ee je jeho milenec dost dob\u0159e p\u0159ipraven\u00fd na to, co m\u00e1 p\u0159ij\u00edt, nastavil si ho a pomalu do n\u011bj \u0161pi\u010dkou pronikl. Princovou komnatou se pronesl srdceryvn\u00fd v\u00fdk\u0159ik, \u010dernovlas\u00fd m\u011bl pocit, jako by mu t\u011blo roztrhli na dv\u011b p\u016fle. Za co ho jen Bohov\u00e9 trestali, co jim ud\u011blal tak stra\u0161n\u00e9ho, nebyl snad to, \u017ee je druhorozen\u00fd, trest dostate\u010dn\u00fd? Te\u010f m\u011blo je\u0161t\u011b p\u0159ij\u00edt tohle\u2026 na chodb\u011b se ozval dupot str\u00e1\u017e\u00ed.<\/div>\n

„J-j\u00e1, j\u00e1 nem\u016f\u017eu\u2026 nem\u016f\u017eu\u2026 promi\u0148 mi to\u2026 promi\u0148 mi to, pros\u00edm\u2026“ \u017eadonil Bill, slzy mu tekly a on zoufale l\u00edbal Toma po obli\u010deji, aby si ho v tu ne\u0161\u0165astnou chv\u00edli usm\u00ed\u0159il. V tu samou chv\u00edli se, a\u010d s ukrutnou bolest\u00ed, postavil na nohy a vyt\u00e1hl na n\u011b i Toma, prstem p\u0159ejel po sp\u00e1\u0159e ve zdi a ze\u010f se otev\u0159ela, str\u010dil tam Toma a zav\u0159el za n\u00edm. Str\u00e1\u017ee vb\u011bhli do pokoje.<\/p>\n

„Jste v po\u0159\u00e1dku?“ zeptal se ten prvn\u00ed, v\u00edc zad\u00fdchan\u00fd.<\/div>\n

„Ano, ano\u2026 Jen jsem se trochu lekl\u2026“ polknul a usyknul, ta bolest byla opravdu ukrutn\u00e1.<\/div>\n
„Ale co ta krev!“ uk\u00e1zal druh\u00fd str\u00e1\u017en\u00fd na mramorovou podlahu.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem se po\u0159ezal, kdy\u017e jsem prov\u00e1d\u011bl hygienu, nic to nen\u00ed, m\u016f\u017eete j\u00edt, opravdu\u2026“ pokusil se n\u011bjak p\u0159esv\u011bd\u010div\u011b usm\u00e1t, str\u00e1\u017ee to sn\u011bdli i s navij\u00e1kem a znovu ode\u0161li.<\/p>\n

Princ s \u00falevou vydechl a dlan\u00ed zatla\u010dil na vystoupl\u00e9 kolo na zdi, ta se znovu otev\u0159ela a za n\u00ed st\u00e1l Tom, cel\u00fd v \u0161oku, v obli\u010deji bled\u00fd a chv\u011bl se. Jakmile sv\u00e9ho prince spat\u0159il, vrhl se k n\u011bmu a chytil ho do n\u00e1ru\u010d\u00ed. „Tolik se omlouv\u00e1m! Necht\u011bl jsem ti ubl\u00ed\u017eit, p\u0159\u00edsah\u00e1m, necht\u011bl jsem! To bych nikdy neud\u011blal\u2026“ odnesl ho na postel a polo\u017eil ho na m\u011bkk\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159e.<\/div>\n

„J\u00e1 v\u00edm, nem\u016f\u017ee\u0161 za to\u2026 Ale jednu v\u011bc mi slib\u2026“ pousm\u00e1l se princ a ut\u0159el si h\u0159betem ruky slzy, kter\u00e9 mu je\u0161t\u011b tekly po tv\u00e1\u0159\u00edch. „U\u017e to nikdy nezkou\u0161ej, pros\u00edm\u2026“<\/div>\n
\u0158\u00edman se jen slab\u011b zasm\u00e1l a jemn\u011b ho pol\u00edbil na \u010delo. „Sbohem\u2026.“ A s posledn\u00edm pohledem na uplakan\u00e9ho prince ode\u0161el z pokoje, nemohl se zastavit, nemohl se vr\u00e1tit, v\u011bd\u011bl, \u017ee kdyby to ud\u011blal, nebyl by schopn\u00fd je\u0161t\u011b n\u011bkdy odej\u00edt.<\/p>\n

Princ celou noc nespal, jakmile toti\u017e Tom a jeho p\u0159\u00e1tel\u00e9 voj\u00e1ci opustili pal\u00e1c, zahalil se do k\u00e1p\u011b a nemotorn\u00fdm krokem \u0161el do chr\u00e1mu, v tu chv\u00edli ho nikdo opravdu nemohl pova\u017eovat za toho, k\u00fdm byl. S bolest\u00ed poklekl p\u0159ed olt\u00e1\u0159 a po zbytek noci se v\u011bnoval modlitb\u00e1m za to, aby voj\u00e1ci bezpe\u010dn\u011b odjeli, aby na lo\u010fstvo jeho bratra padla zk\u00e1za, a aby se osudy dvou mlad\u00fdch milenc\u016f nav\u017edy nerozpletly.<\/p>\n

Co ale nev\u011bd\u011bl, bylo, \u017ee jeho bratr s n\u00edm m\u00e1 mnohem jina\u010d\u00ed \u00famysly. Jakmile \u0159\u00edmsk\u00e9 lod\u011b vypluly z p\u0159\u00edstavu, propadly sv\u00e9 zk\u00e1ze. Na lod\u00edch se toti\u017e ukr\u00fdvali egypt\u0161t\u00ed voj\u00e1ci, kte\u0159\u00ed m\u011bli za \u00fakol \u0158\u00edmany do jednoho zab\u00edt. Besamon toti\u017e v\u011bd\u011bl o vztahu Toma se sv\u00fdm bratrem, to on je t\u00e9 noci pozoroval, a to on vid\u011bl v bratrovi hrozbu, kter\u00e1 se n\u00e1sobila s nen\u00e1vist\u00ed ke v\u0161em, kte\u0159\u00ed jen trochu mohli ohrozit jeho imp\u00e9rium.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Do kajuty, kde spal Tom, vtrhl jeho star\u0161\u00ed bratr. „Tome! Vst\u00e1vej, rychle, byla to past! Na palub\u011b se \u0159e\u017eou, lod\u011b ho\u0159\u00ed! Mus\u00edme si posp\u00ed\u0161it, mus\u00edme bojovat!“ hodil po n\u011bm jeho hrudn\u00ed \u0161t\u00edt a zbra\u0148, Tom cel\u00fd vyd\u011b\u0161en\u00fd vysko\u010dil z postele jako namydlen\u00fd blesk, hodil na sebe co nejrychleji brn\u011bn\u00ed a vyb\u011bhl za sv\u00fdm bratrem.<\/p><\/div>\n

Na palub\u011b panoval zmatek, d\u0159evo praskalo, krev st\u0159\u00edkala, voj\u00e1ci k\u0159i\u010deli a Tomovi bu\u0161ilo srdce jako o z\u00e1vod. S k\u0159ikem se vrhl na nep\u0159\u00e1tele, kter\u00fdch tu st\u00e1le je\u0161t\u011b bylo dost, to z\u0159ejm\u011b kv\u016fli tomu, \u017ee za\u00fato\u010dili v noci a \u0158\u00edman\u00e9 tud\u00ed\u017e nebyli p\u0159ipraveni ani dostate\u010dn\u011b ozbrojeni \u010di chr\u00e1n\u011bni. Skoro se ani nedalo poznat, kdo je pr\u00e1v\u011b v p\u0159evaze a kdo ztr\u00e1c\u00ed, na podlaze le\u017eela t\u011bla a st\u00e1le jich p\u0159ib\u00fdvalo.<\/p>\n

Po dlouh\u00e9m a nam\u00e1hav\u00e9m boji, kter\u00fd si vy\u017e\u00e1dal spoustu ob\u011bt\u00ed, kone\u010dn\u011b p\u0159i\u0161el konec. Tom, cel\u00fd upocen\u00fd a od krve, se op\u0159el znaven\u011b o bok lodi a vyd\u00fdch\u00e1val se, me\u010d odhodil na zem a p\u0159edlokt\u00edm si ot\u0159el \u010delo. Kdy\u017e v tom se ozval v\u00fdk\u0159ik, zvedl pohled a spat\u0159il, jak p\u0159\u00edmo k n\u011bmu b\u011b\u017e\u00ed Besamon\u016fv voj\u00e1k, nikdo nev\u011bd\u011bl, kde se tu vzal, musel se n\u011bkde schov\u00e1vat, a te\u010f sko\u010dil na Toma. „Tome, pozor!“ ozval se v\u00fdk\u0159ik a Egyp\u0165an bodl. Tom vykulil o\u010di, kdy\u017e p\u0159ed n\u011bj jeho star\u0161\u00ed bratr sko\u010dil, kdosi naru\u0161itele zabil zezadu a blon\u010f\u00e1k klesl na kolena, zachytil bratrovo t\u011blo.<\/div>\n

„Davide!“ hlesl Tom, kdy\u017e se se sv\u00fdm bratrem svezl k zemi a objal jeho um\u00edraj\u00edc\u00ed t\u011blo. „Cos to provedl?“ star\u0161\u00ed z nich se na n\u011bj jen slab\u011b usm\u00e1l.<\/div>\n
„M-musel jsem to ud\u011blat. T-Ty m\u00e1\u0161 mnohem v\u011bt\u0161\u00ed \u00fad\u011bl, ne\u017e si mysl\u00ed\u0161\u2026“ rozka\u0161lal se.<\/div>\n
„Ale…!“ cht\u011bl Tom protestovat.<\/div>\n
„Pomoz mu\u2026“ za\u0161eptal, z \u00fast mu st\u00e9kal pram\u00ednek krve, st\u011b\u017ee\u0148 nad jejich hlavami praskala ohn\u011bm. S t\u00edm star\u0161\u00ed z bratr\u016f naposledy vydechl, bolestiv\u011b ale s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech se na Toma d\u00edval. Blon\u010f\u00e1k mu s t\u011b\u017ek\u00fdm srdcem zav\u0159el o\u010di, pol\u00edbil ho na \u010delo a rozvzlykal se. Kol\u00e9bal se s bratrem v n\u00e1ru\u010d\u00ed sem a tam. Neposlouchal, co se d\u011bje kolem nich. Nesly\u0161el, jak se voj\u00e1ci na ostatn\u00edch lod\u00edch vra\u017edili. Nev\u011bd\u011bl, kdo vyhr\u00e1l.<\/p>\n

autor: LilKatie<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LilKatie K\u0159est ohn\u011bm „P-po\u010dkej, jak to mysl\u00ed\u0161, \u017ee se vrac\u00ed\u0161 dom\u016f?“ hlesl princ a mali\u010dko zacouval. „V\u00e1\u0161 nov\u00fd Faraon dal rozkaz a \u0159ekl, \u017ee n\u00e1m d\u00e1v\u00e1 \u010das do sv\u00edt\u00e1n\u00ed\u2026 Do t\u00e9 doby mus\u00edme opustit zemi, a\u017e slunce znovu vyjde na oblohu,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[508],"tags":[],"class_list":["post-5955","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-posledni-sveho-druhu"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5955","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5955"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5955\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5955"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5955"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5955"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}