{"id":5973,"date":"2012-08-31T14:00:00","date_gmt":"2012-08-31T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5956"},"modified":"2012-08-31T14:00:00","modified_gmt":"2012-08-31T13:00:00","slug":"boys-don-t-cry-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/08\/31\/boys-don-t-cry-4\/","title":{"rendered":"Boys Don’t Cry 4."},"content":{"rendered":"
autor: Diana<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Zcela v duchu pon\u00ed\u017een se vrac\u00edm zp\u011bt k autu chodbou, kterou jsem p\u0159i\u0161el. Metr za metrem zdol\u00e1v\u00e1m vzd\u00e1lenost, d\u00edv\u00e1m se na \u0161pi\u010dky bot. Ani p\u0159ed sebe ne. Zni\u010dehonic do n\u011bkoho trochu naraz\u00edm. Ne, mus\u00edm se mu omluvit. Tolik hrdosti je\u0161t\u011b m\u00e1m.<\/div>\n
„Promi\u0148te, j\u00e1, necht\u011bl jsem. Je mi to l\u00ed\u2026“ dech se mi z hrdla celkem vytrat\u00ed, srdce se mi na p\u00e1r vte\u0159in zastav\u00ed, p\u0159ed o\u010dima zaml\u017e\u00ed. Bu\u010f jsem pr\u00e1v\u011b p\u0159ed Tomov\u00fdm bytem u\u017e um\u0159el od \u017ealu, kone\u010dn\u011b se mi poda\u0159ilo dostat se do nebe za n\u00edm, nebo m\u00e1m nyn\u00ed halucinace a\u2026<\/p>\n

„Bille, panebo\u017ee\u2026“ tichem se rozlije ten hlas, kter\u00fd mi tak stra\u0161n\u011b chyb\u00ed. S kter\u00fdm jsem se nedok\u00e1zal sm\u00ed\u0159it, \u017ee u\u017e neusly\u0161\u00edm. \u0160ok mnou st\u00e1le obl\u00e9h\u00e1, \u200b\u200bnem\u00e1m slov. Neexistuj\u00ed nyn\u00ed nic, co bych cht\u011bl \u0159\u00edct. Boj\u00edm se, \u017ee je to jen sen, nebo dal\u0161\u00ed v\u00fdplod m\u00e9 fantazie. A\u017e te\u010f se mi opravdu spust\u00ed potoky slz. Ze strachu, \u017ee to nen\u00ed skute\u010dn\u00e9. A z\u00e1rove\u0148 ze \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee i kdy\u017e nen\u00ed, alespo\u0148 takto jsem si ho mohl na chvilku p\u0159ipomenout.<\/div>\n

Mus\u00edm se p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee je to opravdu on. \u017de je to Tom.<\/p>\n

„Tomi\u2026“ zt\u011b\u017eka vydechnu jeho jm\u00e9no a celou silou se mu vrhnu do n\u00e1ru\u010de. Panebo\u017ee, on je opravdu \u017eiv\u00fd! Je tu a j\u00e1 ho obj\u00edm\u00e1m! Nem\u016f\u017eu tomu uv\u011b\u0159it, p\u0159ece\u2026 P\u0159ece to nen\u00ed mo\u017en\u00e9! Pl\u00e1\u010du \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc. U\u017e ani nezn\u00e1m prav\u00fd d\u016fvod, kter\u00fd to cel\u00e9 za\u010dal. V\u00edm jen, \u017ee m\u00e1m neuv\u011b\u0159iteln\u00fd z\u00e1chvat. Oba se v objet\u00ed sraz\u00edme na kolena, padneme dol\u016f. Zb\u011bsile se mi op\u011bt navrac\u00ed dech a v\u0161echny smysly. Prsty p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00edm po jeho tv\u00e1\u0159i, opravdu \u017eiv\u00e9 tv\u00e1\u0159i, pod b\u0159\u00ed\u0161ky c\u00edt\u00edm jeho jemnou poko\u017eku. Ale co je nejlep\u0161\u00ed, ut\u00e1p\u00edm se v jeho o\u010d\u00edch. V\u00edm, ty moje jsou cel\u00e9 uslzen\u00e9, s\u00e1m si m\u016f\u017eu za to, \u017ee vid\u00edm trochu rozmazan\u011b. Ale copak to j\u00e1 snad s\u00e1m mohu ovl\u00e1dat? Ne, nem\u016f\u017eu. Nejde to.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Sed\u00edme na zemi studen\u00e9 chodby v pevn\u00e9m objet\u00ed. Je\u0161t\u011b st\u00e1le vst\u0159eb\u00e1v\u00e1m, co se pr\u00e1v\u011b d\u011bje.<\/div>\n
„Billi, tak stra\u0161n\u011b\u2026 Tak stra\u0161n\u011b jsi mi chyb\u011bl,“ za\u0161ept\u00e1 mi Tom do vlas\u016f. Jak kr\u00e1sn\u00e9 je vn\u00edmat jeho existenci. M\u00edsto toho, abych mu n\u011bco \u0159ekl, abych \u0159ekl v\u0161e, co k n\u011bmu c\u00edt\u00edm, jak m\u011b to v\u0161echno bolelo a skute\u010dnosti, co mu ur\u010dit\u011b chci \u0159\u00edci, se je\u0161t\u011b v\u00edce rozpl\u00e1\u010du.<\/div>\n
„No tak, l\u00e1sko moje, no tak\u2026“ hlad\u00ed m\u011b po vlasech, pevn\u011bji si m\u011b p\u0159itiskne k sob\u011b. „\u0160\u0160\u0160, u\u017e je dob\u0159e. U\u017e jsme spolu\u2026 St\u00e1le budeme. No tak u\u017e nepla\u010d, pros\u00edm,“ l\u00edb\u00e1 m\u011b do vlas\u016f, ale z jeho hlasu je sly\u0161et, \u017ee mu to tak\u00e9 nen\u00ed lhostejn\u00e9. C\u00edt\u00edm, jak se mi jeho slzy vp\u00edjej\u00ed do poko\u017eky hlavy.<\/p>\n

„Neum\u00ed\u0161 si,“ prudce a trhan\u011b se nadechnu, „neum\u00ed\u0161 si p\u0159edstavit, jak stra\u0161n\u011b jsem cht\u011bl um\u0159\u00edt,“ poda\u0159\u00ed se mi ze sebe dostat. Tak te\u010f u\u017e ch\u00e1pu, pro\u010d se mi to dvakr\u00e1t nepovedlo. Osud cht\u011bl, abychom se my dva op\u011bt na\u0161li. P\u0159e\u017eil jsem pod\u0159ez\u00e1n\u00ed \u017eil, p\u0159e\u017eil jsem nehodu, dokonce ani ti hajzlov\u00e9 m\u011b necht\u011bli odst\u0159elit. Pro\u010d? Abych op\u011bt mohl b\u00fdt s l\u00e1skou m\u00e9ho \u017eivota, s Tomem.<\/div>\n

„J\u00e1 stejn\u011b\u2026 Tolikr\u00e1t\u2026“ Tom trochu uvoln\u00ed sev\u0159en\u00ed a zad\u00edv\u00e1 se mi do uslzen\u00e9ho obli\u010deje. Jasn\u011b c\u00edt\u00edm, jak je cel\u00fd mokr\u00fd. N\u011b\u017en\u011b se p\u0159isaje na moje rty a j\u00e1 t\u00e9m\u011b\u0159 zase p\u0159est\u00e1v\u00e1m d\u00fdchat. Vn\u00edm\u00e1m z jeho polibku tolik bolesti, nedo\u010dkavosti a ostatn\u00edch sm\u00ed\u0161en\u00fdch pocit\u016f. A zejm\u00e9na radost.<\/div>\n
„Miluji t\u011b\u2026 Miluji t\u011b, miluji t\u011b, miluji t\u011b. Tak stra\u0161n\u011b moc\u2026“ \u0159eknu a zase se mu jen vrhnu kolem krku. Toto je p\u0159\u00edmo neuv\u011b\u0159iteln\u00fd moment, zvrat. Jak se to mohlo st\u00e1t?<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky. Billi. M\u016fj Billi\u2026“ jeho Billi\u2026 Nervy mi kol\u00edsaj\u00ed jako na houpa\u010dce, d\u011blaj\u00ed si se mnou, co cht\u011bj\u00ed. Zase mi spust\u00ed z\u00e1chvat pl\u00e1\u010de.<\/p>\n

„L\u00e1sko moje, nepla\u010d\u2026 Ne, velc\u00ed kluci nepl\u00e1\u010dou\u2026“ i kdy\u017e \u0159\u00edk\u00e1 toto, d\u011bl\u00e1 n\u011bco jin\u00e9ho. S\u00e1m se absolutn\u011b neovl\u00e1d\u00e1.<\/div>\n

„Nechci b\u00fdt velk\u00fd chlapec. Chci jen b\u00fdt s tebou, nic jin\u00e9ho,\u200b\u200b“ \u0159eknu, jakmile mi dech trochu ustane.<\/div>\n
„D\u011bkuji ti, Bo\u017ee, d\u011bkuji\u2026“ \u0161ept\u00e1 mi st\u00e1le do vlas\u016f. J\u00e1 ani nev\u00edm, co m\u00e1m te\u010f d\u011blat. Chci ho l\u00edbat, chci ho obj\u00edmat, chci si pov\u00eddat.<\/p>\n

Kolem proch\u00e1z\u00ed men\u0161\u00ed skupinka mlad\u00fdch lid\u00ed, teenager\u016f, d\u00edvaj\u00ed se na n\u00e1s jako na svat\u00fd obr\u00e1zek. N\u011bkdo znechucen\u011b, jin\u00fd se z\u00e1jmem, dal\u0161\u00edmu je to jedno. Stejn\u011b jako mn\u011b. Vz\u00e1cn\u00e9 mi je to, \u017ee jsem kone\u010dn\u011b s n\u00edm, Tomem, \u017ee se ho mohu op\u011bt dot\u00fdkat, c\u00edtit ho u sebe.<\/div>\n

„Poj\u010f, l\u00e1sko moje, jdeme dovnit\u0159. Tam budeme m\u00edt v\u00edce soukrom\u00ed,“ Tom se sna\u017e\u00ed posb\u00edrat ze zem\u011b, ale mn\u011b se nechce. Nechci ho p\u0159estat obj\u00edmat, kdy\u017e m\u00e1m mo\u017enost po tak dlouh\u00e9m \u010dase.<\/div>\n
„No tak,“ p\u0159es u\u017e su\u0161\u00edc\u00ed se slzy se na m\u011b usm\u011bje. Tak fajn, tam n\u00e1m bude l\u00e9pe.<\/div>\n
Zvednu se tedy ze zem\u011b i j\u00e1, ale jeho ruku neopou\u0161t\u00edm. Pot\u0159ebuji aspo\u0148 kousek tepla jeho t\u011bla.<\/div>\n
„Tak poj\u010f,“ tah\u00e1 m\u011b st\u00e1le dovnit\u0159, kdy\u017e p\u0159ejdu pr\u00e1h dve\u0159\u00ed, zlehka je zabouchne.<\/p>\n

V\u00edm, \u017ee jsem mo\u017en\u00e1 tro\u0161ku nedo\u010dkav\u00fd, ale ned\u00e1 mi to. Mus\u00edm vyu\u017e\u00edt chvilky vytou\u017een\u00e9 samoty. P\u0159istoup\u00edm k Tomovi a drav\u011b se mu p\u0159isaju na ty pln\u00e9 smysln\u00e9 rty, po kter\u00fdch tak stra\u0161n\u011b moc tou\u017e\u00edm.<\/div>\n

Och, kone\u010dn\u011b! Je to jako prvn\u00ed polibek, stejn\u011b elektrizuj\u00edc\u00ed, kr\u00e1sn\u00fd, nezapomenuteln\u00fd, v\u00e1\u0161niv\u00fd. Mal\u00e1 n\u00e1hrada za to, \u017ee my dva jsme ho tak velmi urychlili, a a\u017e tak si ho neu\u017eili.<\/div>\n
Trochu pootev\u0159e \u00fasta, d\u00e1m Tomovi prostor d\u011blat si se mnou, co bude cht\u00edt. A jeho reakce na sebe ani nenech\u00e1 dlouho \u010dekat. Jazykem mi vpluje dovnit\u0159. Bo\u017ee, opravdu je to lep\u0161\u00ed ne\u017e poprv\u00e9. Co\u017e si mimochodem ani po\u0159\u00e1dn\u011b nepamatuji. Tehdy jsem myslel jen na to, jak si u\u017eiju, a to je v\u0161e. Jak\u00fd jsem byl jen tup\u00fd! Ale za jedno si i d\u011bkuji. Kdyby m\u011b neovl\u00e1daly moje \u017eivo\u010di\u0161n\u00e9 pudy, te\u010f bych byl st\u00e1le s\u00e1m a nemiloval bych ho tak, jak stra\u0161n\u011b moc miluju. Neuv\u011b\u0159iteln\u00e9\u2026<\/p>\n

Tom mi vydechne do pusy hork\u00fd vzduch, a z\u00e1rove\u0148 nasaje trochu kysl\u00edku, kter\u00fd j\u00e1 u\u017e v\u016fbec nem\u00e1m. Popravd\u011b mi ani nechyb\u00ed, kdy\u017e je u m\u011b. M\u00e1m pocit, \u017ee po tomhle ho miluji mnohem v\u00edce ne\u017e dosud. Mo\u017en\u00e1 i v\u00edce, ne\u017e je v\u016fbec mo\u017en\u00e9. Bude to t\u00edm, \u017ee jsem je\u0161t\u011b nikdy nebyl zamilovan\u00fd, nebo mi je opravdu souzen? Sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00e1 du\u0161e.<\/p>\n

„D\u011bkuji, \u017ee jsi,“ za\u0161ept\u00e1 mi proti \u00fast\u016fm. To je tak kr\u00e1sn\u00e9. M\u00e1m touhu \u0159\u00edct mu tot\u00e9\u017e, ale jsem si jist\u00fd, \u017ee to vyc\u00edt\u00ed s\u00e1m. „Miluji t\u011b,“ dod\u00e1 k tomu. Na to u\u017e ale nem\u016f\u017eu nereagovat.<\/div>\n

„I j\u00e1 tebe. Moc,“ te\u010f se od n\u011bj u\u017e odt\u00e1hnu a zad\u00edv\u00e1m se do t\u011bch kakaov\u00fdch o\u010d\u00ed s malou jisk\u0159i\u010dkou \u0161t\u011bst\u00ed.<\/div>\n
„Ach\u2026,“ zt\u011b\u017eka si povzdechnu, obmot\u00e1m mu ruce kolem pasu. „Jak to, \u017ee \u017eije\u0161?“ Toto mi st\u00e1le vrt\u00e1 hlavou. Jak je to mo\u017en\u00e9? Na vlastn\u00ed o\u010di jsem to vid\u011bl! Jak ho zast\u0159elili a jako pou\u017eit\u00fd \u0161pinav\u00fd hadr odvlekli pry\u010d. Je sice pravda, \u017ee jsem se pak \u00fapln\u011b zhroutil do \u0161oku, ale toto si pamatuji.<\/div>\n
„To kv\u016fli tob\u011b,“ s velmi jemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem mi \u0159ekne, jeho ruce p\u0159esune mn\u011b na z\u00e1da, kde m\u011b hlad\u00ed.<\/div>\n
„Jak to, \u017ee kv\u016fli mn\u011b?“<\/p>\n

<\/div>\n

*** Flashback ***<\/div>\n
\n

Up\u0159\u00edmn\u011b, ne\u010dekal jsem, \u017ee to ud\u011bl\u00e1. Bez milosti. \u010cernovlas\u00fd smysl m\u00e9ho u\u017e ukon\u010den\u00e9ho \u200b\u200b\u017eivota se zhrozen\u011b pod\u00edv\u00e1 na moje voln\u011b sesouvaj\u00edc\u00ed se t\u011blo na zem. Jeho tv\u00e1\u0159 je v \u0161oku, neschopn\u00e1 \u0159\u00edct jednoho slova\u2026 Billi, miluji t\u011b! Sly\u0161\u00ed\u0161? MILUJU! K\u00e9\u017e by se ta slova dala je\u0161t\u011b vyslovit p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e t\u011b nav\u011bky opust\u00edm\u2026<\/p>\n

–<\/p><\/div>\n

\n

V hrudi m\u011b nesnesiteln\u011b p\u00e1l\u00ed, ale vn\u00edm\u00e1m. Vn\u00edm\u00e1m okol\u00ed, kter\u00e9 v\u0161ak i tak nepozn\u00e1v\u00e1m, smysly, v\u0161e funguje. Akor\u00e1t mi tu n\u011bco chyb\u00ed. N\u011bco, co m\u011b stra\u0161n\u011b t\u00ed\u017e\u00ed na srdci, ale co to do prdele je?!<\/p><\/div>\n

Pomalu se mi v hlav\u011b vyno\u0159uj\u00ed vzpom\u00ednky. Vzpom\u00ednky na Billa. Ano! Billy! To je on, jeho miluji, on mi tu tak stra\u0161n\u011b chyb\u00ed.<\/div>\n
„Nem\u011bls ho tak sejmout,“ sly\u0161\u00edm tlumen\u00e9 hlasy zpoza n\u011b\u010deho. Skute\u010dn\u011b st\u00e1le nev\u00edm, kde jsem.<\/div>\n
„Je mi to jedno. Vyhod\u00edme ho tam do t\u00e9 rokle, \u010di co to je.“ Bav\u00ed se o mn\u011b? Do rokle? Trochu zpozorn\u00edm, toto se mi nel\u00edb\u00ed.<\/div>\n
„Ale i tak\u2026 Chud\u00e1k Bill,“ ten hlas, co se zast\u00e1v\u00e1 Billa, mi je trochu pov\u011bdom\u00fd, ale neum\u00edm si ani za nic vzpomenout, kdo to je.<\/div>\n
„Chce\u0161 ho br\u00e1nit? Velice rychle m\u016f\u017ee\u0161 skon\u010dit jako ten ubo\u017e\u00e1k,“ jeden z nich zv\u00fd\u0161\u00ed hlas. To je\u2026 Stra\u0161n\u011b pov\u011bdom\u00e9\u2026<\/p>\n

Nathan! Jasn\u011b! Tak se jmenoval ten chlap, co m\u011b zast\u0159elil. I kdy\u017e mi st\u00e1le nen\u00ed jasn\u00e9, jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee jsem p\u0159e\u017eil, z\u016fst\u00e1v\u00e1m ticho.<\/div>\n

„Ne ne, v\u017edy\u0165 jsem nic ne\u0159ekl.“<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 \u0161t\u011bst\u00ed. Z\u00edtra odj\u00ed\u017ed\u00edme do Ameriky na st\u00e1lo, douf\u00e1m, \u017ee m\u00e1te v\u0161e pot\u0159ebn\u00e9 vy\u0159\u00edzen\u00e9. I pro Billa. Spol\u00e9h\u00e1m na v\u00e1s a nyn\u00ed tu trosku odkli\u010fte. P\u0159ek\u00e1\u017e\u00ed mi. Za\u010d\u00edn\u00e1 to smrd\u011bt.“<\/div>\n
„Karle! Poj\u010f sem! Shod\u00edme ho dol\u016f!“<\/p>\n

\u00d3 ne, p\u0159ich\u00e1z\u00ed moje chv\u00edle. Kdy\u017e neum\u0159u te\u010f, tak potom nikdy. Nad\u00e1le ze sebe d\u011bl\u00e1m mrtvolu, nech\u00e1m se t\u011bmi dv\u011bma chlapy zvednout do vzduchu. Ani ne za p\u00e1r vte\u0159in na sv\u00e9m t\u011ble c\u00edt\u00edm stra\u0161n\u011b tvrd\u00fd dopad na zem. Na\u0161t\u011bst\u00ed to nen\u00ed beton, ale tr\u00e1va. I tak m\u011b to v\u0161ak bod\u00e1 do cel\u00e9ho t\u011bla, kut\u00e1l\u00edm se dol\u016f mal\u00fdm kopcem. P\u0159ist\u00e1n\u00ed je v\u00e1\u017en\u011b dost bolestiv\u00e9, ale v\u011bdom\u00ed jsem neztratil. Alespo\u0148 to je dob\u0159e. Neum\u00edm si ani p\u0159edstavit, jak se postav\u00edm, nech\u00e1m to pro te\u010f tak. Chvilku tam z\u016fstanu le\u017eet, aspo\u0148 dokud ti hnus\u00e1ci po\u0159\u00e1dn\u011b daleko neodprejsknou.<\/p>\n

autor: Diana<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Diana Zcela v duchu pon\u00ed\u017een se vrac\u00edm zp\u011bt k autu chodbou, kterou jsem p\u0159i\u0161el. Metr za metrem zdol\u00e1v\u00e1m vzd\u00e1lenost, d\u00edv\u00e1m se na \u0161pi\u010dky bot. Ani p\u0159ed sebe ne. Zni\u010dehonic do n\u011bkoho trochu naraz\u00edm. Ne, mus\u00edm se mu omluvit. Tolik hrdosti je\u0161t\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[515],"tags":[],"class_list":["post-5973","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-boys-don-t-cry"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5973","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5973"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5973\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5973"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5973"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5973"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}