{"id":5997,"date":"2012-08-26T18:00:00","date_gmt":"2012-08-26T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5980"},"modified":"2012-08-26T18:00:00","modified_gmt":"2012-08-26T17:00:00","slug":"genesis-67","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/08\/26\/genesis-67\/","title":{"rendered":"Genesis 67."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Nazd\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1r!“ zahul\u00e1kal Paul radostn\u011b, kdy\u017e kone\u010dn\u011b na konci hotelov\u00e9 chodby spat\u0159il zn\u00e1mou tv\u00e1\u0159 sv\u00e9ho zachr\u00e1nce. „U\u017e jsem myslel, \u017ee ses na to vyka\u0161lal,“ objal chlapsky Saschu kolem ramen, kdy\u017e sesko\u010dil z parapetu a doklusal k n\u011bmu. Mlad\u00fd novin\u00e1\u0159 se Paulovi ozval p\u0159edev\u010d\u00edrem ve\u010der na mobil s ot\u00e1zkou, jestli by si na n\u011bj ud\u011blal chv\u00edli \u010das, a on samoz\u0159ejm\u011b souhlasil. R\u00e1d ho vid\u011bl, byl to p\u0159ece prvn\u00ed \u010dlov\u011bk, se kter\u00fdm se na povrchu setkal, a\u010dkoliv jejich prvn\u00ed kontakt nebyl zrovna nejjemn\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
„\u010cove\u010de, nemohl jsem to naj\u00edt,“ zn\u011bl ud\u00fdchan\u011b Sascha, vyklusat \u010dtvery schody star\u00e9ho hotelu mu dalo malinko zabrat. „V\u016fbec se nediv\u00edm, \u017ee v\u00e1s tu je\u0161t\u011b nikdo nena\u0161el, jste tady perfektn\u011b schovan\u00ed,“ ohodnotil dobrou strategii t\u011bch, kdo sh\u00e1n\u011bli pro lidi z Genesis co nejzapadlej\u0161\u00ed \u00fakryt, aby m\u011bli na adaptaci klid od novin\u00e1\u0159\u016f. Sascha m\u011bl samoz\u0159ejm\u011b v\u00fdjimku, ale musel Benovi i Karlovi svatosvat\u011b p\u0159\u00edsahat, \u017ee jm\u00e9no a polohu hotelu nikomu neprozrad\u00ed.<\/div>\n
„No tak to douf\u00e1m, \u017ee se sem z\u00edtra Svobodovi dostanou,“ zarazil se Paul. „Maj\u00ed za mnou p\u0159ijet na v\u00edkend,“ dodal na vysv\u011btlenou. A\u010dkoliv nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00fd zvl\u00e1\u0161tn\u00ed vztah ke sv\u00e9 p\u011bstounce z Genesis, kter\u00e1 ho vychovala, nebyl prozat\u00edm schopen \u0159\u00edkat jim „rodi\u010de“, tak to byli prost\u011b Svobodovi.<\/div>\n
„Neboj, doptaj\u00ed se ve vsi, stejn\u011b jako j\u00e1,“ uklidnil ho Sascha.<\/div>\n
„No jasn\u011b,“ oddychl si Paul.<\/div>\n
<\/div>\n
„Poj\u010f zat\u00edm ke mn\u011b do pokoje, jsem tam te\u010f s\u00e1m, kluci \u0161li do zku\u0161ebny,“ pob\u00eddl novin\u00e1\u0159e Paul. „J\u00e1 \u010dekal, a\u017e p\u0159ijede\u0161, a pak p\u016fjdeme za nima, je to ve vedlej\u0161\u00ed budov\u011b.“<\/div>\n
„Jak\u00fd kluci?“ zeptal se Sascha, kdy\u017e se rozhl\u00ed\u017eel po pokoji, kde byly t\u0159i postele, t\u0159i \u017eidle, jedno okno, st\u016fl, sk\u0159\u00ed\u0148, smrad a neuv\u011b\u0159iteln\u00fd binec.<\/div>\n
„Gustav s Georgem, buben\u00edk a bas\u00e1k z na\u0161\u00ed kapely,“ vysv\u011btloval Paul, zat\u00edmco smetl p\u00e1r kus\u016f Geova oble\u010den\u00ed ze \u017eidle, aby se m\u011bl Sascha kam posadit. „Bydl\u00edme te\u010f spolu,“ za\u010dal hned vypr\u00e1v\u011bt. „Kdy\u017e jsem p\u0159i\u0161el, Georg na m\u011b chv\u00edli bru\u010del, \u017ee za v\u0161echno m\u016f\u017eu j\u00e1, proto\u017ee jsem p\u0159ivedl do Genesis poldy, ale pak kdy\u017e jsem mu nab\u00eddl, \u017ee m\u00e1m tady pod st\u0159echou dv\u011b voln\u00fd postele, a \u017ee m\u016f\u017ee m\u00edsto s rodi\u010di bydlet se mnou, p\u0159estal nad\u00e1vat,“ u\u0161kl\u00edbl se Paul. Chvilku mu to trvalo, ale nakonec ho Geo vzal zp\u00e1tky na milost a u\u017e byli zase kamar\u00e1di jako d\u0159\u00edv. „No a pak se nast\u011bhoval i Gustav, a te\u010f tady m\u00e1me takov\u00fd p\u00e1nsk\u00fd hn\u00edzde\u010dko,“ chrlil ze sebe Paul. Byl r\u00e1d, \u017ee m\u016f\u017ee bydlet s kluky, kter\u00e9 tak dob\u0159e zn\u00e1, p\u0159ece jen mu to p\u0159ipadalo v\u00edc jako doma.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„Jo, p\u011bkn\u00fd hn\u00edzde\u010dko,“ u\u0161kl\u00edbl se s \u00fasm\u011bvem Sascha. „V\u011btr\u00e1te v\u016fbec n\u011bkdy?“ ignoroval zat\u00edm nab\u00edzenou \u017eidli a p\u0159e\u0161el k oknu. V\u00fdhled z podkrovn\u00edho pokoje nebyl valn\u00fd, vzhledem k tomu, \u017ee kolem nebylo nic ne\u017e les.<\/div>\n
„Ale jo, ob\u010das\u2026 to v\u00ed\u0161, t\u0159i chlapi, ale venku je p\u011bkn\u00e1 zima a topen\u00ed tady naho\u0159e moc nefach\u010d\u00ed. \u0158\u00edkal spr\u00e1vce, \u017ee prej je n\u011bco s tlakem \u010di co,“ pootev\u0159el Paul okno, bylo trochu rozvrzan\u00e9, a jak mu sd\u011blil tent\u00fd\u017e spr\u00e1vce, muselo se s n\u00edm zach\u00e1zet opatrn\u011b, aby nevypadlo. V\u011btr\u00e1n\u00ed bylo pro kluky n\u011bco naprosto nov\u00e9ho, cel\u00fd \u017eivot \u017eili v klimatizovan\u00e9m prost\u0159ed\u00ed, tak\u017ee je n\u011bco takov\u00e9ho v podstat\u011b ani nenapadlo. Za chv\u00edli u\u017e bylo c\u00edtit, \u017ee se do m\u00edstnosti dostalo trochu ledov\u00e9ho pov\u011bt\u0159\u00ed, aby z\u0159edilo od\u00e9r hn\u00edzde\u010dka. Nejen v\u011btrat, ale ani pr\u00e1t si kluci neum\u011bli, a proto\u017ee syst\u00e9m pr\u00e1delny jako v Genesis tu nefungoval, tak se v\u0161echno \u0161pinav\u00e9 pr\u00e1dlo zat\u00edm v\u00e1lelo, kam oko pohl\u00e9dlo, dokud jim n\u011bkdo ne\u0159ekne, co s t\u00edm. Za\u010d\u00e1tky holt nebyly jednoduch\u00e9.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jak se maj\u00ed Bill s Tomem? \u0158\u00edkali, kdy se sem p\u0159ijedou pod\u00edvat?“ za\u010dal rozhovor Paul, kdy\u017e se kone\u010dn\u011b posadili ke stolu.<\/div>\n
„Snad dob\u0159e, ani ti nev\u00edm, od tiskovky jsem je nevid\u011bl, bude\u0161 se jich muset zeptat s\u00e1m,“ pokr\u010dil rameny Sascha. „Budou V\u00e1noce, tak p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee pojedou k rodi\u010d\u016fm,“ dodal.<\/div>\n
„Hm, jo, o tom u\u017e jsem n\u011bco sly\u0161el, ale nev\u00edm, o co p\u0159esn\u011b jde, z\u00edtra sem m\u00e1 p\u0159ijet n\u011bjakej chl\u00e1pek, co n\u00e1m to v\u0161echno vysv\u011btl\u00ed. No a co ty? U\u017e ti n\u011bkdo nab\u00eddl pr\u00e1ci v novin\u00e1ch?“ zeptal se zv\u011bdav\u011b Paul, kdy\u017e na sebe natahoval svetr, p\u011bkn\u011b to t\u00e1hlo. Znal Saschovy touhy, vypr\u00e1v\u011bl mu o nich v \u010dase, kdy se chystala akce Svoboda.<\/div>\n
„No\u2026“ zav\u00e1hal novin\u00e1\u0159, „je\u0161t\u011b ne,“ p\u0159iznal trochu zklaman\u011b. „On ten \u010dl\u00e1nek vy\u0161el teprve v\u010dera, tak douf\u00e1m, \u017ee se n\u011bkdo brzy ozve.“ Vyt\u00e1hl z ta\u0161ky nejnov\u011bj\u0161\u00ed \u010d\u00edslo \u010dasopisu Stern a polo\u017eil ho na st\u016fl.<\/div>\n
„Gratuluju,“ reagoval Paul s \u00fasm\u011bvem, vzal \u010dasopis a za\u010dal j\u00edm listovat, dokud nenarazil na prvn\u00ed dvojstr\u00e1nku report\u00e1\u017ee z podzem\u00ed, celkem byla na \u0161esti stran\u00e1ch, tak\u017ee mega \u00fasp\u011bch. Na Saschovi ale vid\u011bl, \u017ee moc optimismu v sob\u011b nem\u00e1, z\u0159ejm\u011b \u010dekal, \u017ee se mu telefon rozdrn\u010d\u00ed hned, jak \u010dl\u00e1nek vyjde.<\/div>\n
<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee bych ud\u011blal dal\u0161\u00ed report\u00e1\u017e odtud,“ posadil se Sascha ke stolu sleduj\u00edc, jak Paul l\u00e9t\u00e1 o\u010dima po \u0159\u00e1dk\u00e1ch report\u00e1\u017ee. „Mysl\u00ed\u0161, \u017ee bys mi tu mohl zprost\u0159edkovat n\u011bjak\u00fd kontakty?“ M\u011bl zku\u0161enost, \u017ee s n\u00edm moc lidi z Genesis mluvit necht\u011bli, kdy\u017e za nimi p\u0159i\u0161li do podzem\u00ed, ale nebylo divu, tehdy byli nev\u00edtan\u00fdmi vet\u0159elci v uzav\u0159en\u00e9m sv\u011bt\u011b. Te\u010f u\u017e by to snad mohlo b\u00fdt lep\u0161\u00ed, kdy\u017e maj\u00ed za sebou p\u00e1r dn\u00ed adapta\u010dn\u00ed pomoci. Doufal, \u017ee mu Paul pom\u016f\u017ee proniknout trochu hloub\u011bji do spole\u010denstv\u00ed.<\/div>\n
„Ale jo, mysl\u00edm, \u017ee to nebude probl\u00e9m?“ p\u0159ik\u00fdvl ochotn\u011b Paul, to bylo to nejmen\u0161\u00ed, co mohl pro sv\u00e9ho zachr\u00e1nce ud\u011blat.<\/div>\n
„Tak d\u00edk,“ usm\u00e1l se na n\u011bj novin\u00e1\u0159. Snad bude pokra\u010dov\u00e1n\u00ed report\u00e1\u017ee z podzem\u00ed \u00fasp\u011b\u0161n\u00e9. Bylo t\u0159eba na tom za\u010d\u00edt pracovat u\u017e dnes, Sascha se necht\u011bl tak brzy vzd\u00e1vat.<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
„Heee\u2026 p\u0161\u00ed\u00ed\u00ed\u00edk!“ ozvalo se u\u017e pot\u0159et\u00ed za sebou hotelov\u00fdm pokojem.<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161? \u0158\u00edkal jsem ti, \u017ee se m\u00e1\u0161 po\u0159\u00e1dn\u011b obl\u00edct? Te\u010f to m\u00e1\u0161,“ skoro se zadostiu\u010din\u011bn\u00edm k\u00e1ral Tom sv\u00e9ho nastydl\u00e9ho bratra, a\u010dkoliv mu ho bylo l\u00edto. \u010cerven\u00fd nos a otekl\u00e9 o\u010di uprost\u0159ed tak kr\u00e1sn\u00e9 tv\u00e1\u0159e nevypadaly nijak v\u00e1bn\u011b, a miliardy bacil\u016f, kter\u00e9 s ka\u017ed\u00fdm Billov\u00fdm k\u00fdchnut\u00edm let\u011bly jeho sm\u011brem, ho moc neuklid\u0148ovaly. Jestli Tom n\u011bco nesn\u00e1\u0161el, byla to r\u00fdma. Nech\u00e1pal, jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee ve dvac\u00e1t\u00e9m prvn\u00edm stolet\u00ed je\u0161t\u011b nikdo nebyl schopen vymyslet n\u011bco, co by r\u00fdmu l\u00e9\u010dilo, st\u00e1le trvala t\u00fdden, a\u0165 \u010dlov\u011bk d\u011blal, co cht\u011bl. S t\u00edm v\u011bdom\u00edm pod\u00e1val sv\u00e9mu dvoj\u010deti hrnek hork\u00e9ho \u010daje, kter\u00fd p\u0159ed chvilkou p\u0159inesla pokojov\u00e1 slu\u017eba, jako n\u011bco, co stejn\u011b nepom\u016f\u017ee, ale ani neubl\u00ed\u017e\u00ed. V\u010derej\u0161\u00ed v\u00e1no\u010dn\u00ed n\u00e1kupy se jeho bratrovi setsakramentsky vymstily.<\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e1 ch\u00e1pu, \u017ee nev\u00ed\u0161, co znamen\u00e1 m\u00ednus deset stup\u0148\u016f, ani celkov\u011b, jak po\u010das\u00ed funguje, ale od toho jsem tady, abys mi v\u011b\u0159il, kdy\u017e ti \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee je to zatracen\u011b kurevsk\u00e1 zima,“ chodil po pokoji sem a tam a rozkl\u00e1dal p\u0159itom rukama jako star\u00fd fotr. „Ale ne, p\u00e1n mus\u00ed vypadat dob\u0159e, a m\u00edsto aby si vzal moj\u00ed starou zimn\u00ed bundu a kulicha s rukavicema, klidn\u011b si v tom mrazu vykra\u010duje v s\u00e1\u010dku a slune\u010dn\u00edch brejli\u010dk\u00e1ch, proto\u017ee venku p\u0159ece sv\u00edt\u00ed slunce, ned\u011blej ze m\u011b blbce<\/em>. To ani nemohlo jinak dopadnout,“ d\u00e1l \u00fasp\u011b\u0161n\u011b p\u0159evzal roli matky, kter\u00e1 sv\u00e9 d\u00edt\u011b sice miluje, ale z\u00e1rove\u0148 mu nem\u016f\u017ee odpustit, \u017ee ignorovalo jej\u00ed moudr\u00e9 rady.<\/div>\n
<\/div>\n
M\u00edsto odpov\u011bdi se ov\u0161em z postele ozvalo jen dal\u0161\u00ed k\u00fdchnut\u00ed a n\u00e1sledn\u011b trouben\u00ed do pap\u00edrov\u00e9ho kapesn\u00ed\u010dku, jich\u017e na Billovu nemoc padlo u\u017e druh\u00e9 rodinn\u00e9 balen\u00ed. „Objedn\u00e1m ti po\u0159\u00e1dnou bundu a beranici, a nechci sly\u0161et ani slovo,“ zarazil Tom p\u0159\u00edpadnou odpov\u011b\u010f, kter\u00e1 by snad z jeho unudlen\u00e9ho bratra mohla vypadnout, nehodlal o tom diskutovat. „Jedin\u00fd, co si m\u016f\u017ee\u0161 vybrat, je barva,“ p\u0159ipustil, kdy\u017e pohl\u00e9dl do utr\u00e1pen\u00fdch o\u010d\u00ed sv\u00e9ho bratra, vykukuj\u00edc\u00edch vyd\u011b\u0161en\u011b zpoza pe\u0159iny, zat\u00edmco otev\u00edral notebook a \u010dekal na p\u0159ipojen\u00ed k hotelov\u00e9 s\u00edti. U\u017e se se sv\u00fdm neposlu\u0161n\u00fdm dvoj\u010detem nehodlal p\u00e1rat.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak jakou?“ zvedl hlavu, kdy\u017e na\u0161el e-shop zn\u00e1m\u00e9ho z\u00e1silkov\u00e9ho obchodu, kde bylo jist\u00e9, \u017ee bundu posl\u00ed\u010dek doru\u010d\u00ed u\u017e z\u00edtra. Zna\u010dkovou bundu si po v\u010derej\u0161\u00edm utr\u00e1cen\u00ed za d\u00e1rky pro m\u00e1mu a Gordona opravdu nemohli dovolit.<\/div>\n
„Bodrou,“ zazn\u011blo zpod kapesn\u00ed\u010dku, do kter\u00e9ho Bill vsed\u011b zrovna dotroubil dal\u0161\u00ed nudli, „debo de, \u010derdou,“ rozmyslel si to rychle Bill, „j\u00e1 devim,“ rezignovan\u011b rozp\u0159\u00e1hl ruce a pra\u0161til sebou zp\u00e1tky na pol\u0161t\u00e1\u0159. „Bd\u011b je to jeddo,“ zahuh\u0148al, vypadal, \u017ee je mu to nakonec opravdu fuk.<\/div>\n
„Tos mi teda pomoh,“ zabru\u010del Tom a chvilku z\u00edral na nab\u00eddku zimn\u00edho oble\u010den\u00ed. Sakra, v\u0161echno je to podobn\u00e9, s kapucou, bez kapucy, s ko\u017e\u00ed\u0161kem nebo bez. Rozhodl se se\u0159adit zbo\u017e\u00ed podle ceny, to bude asi nejlep\u0161\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Vylez,“ zatahal Tom za pe\u0159inu, kdy\u017e po deseti minut\u00e1ch bezradn\u00e9ho hled\u00e1n\u00ed dosedl i s notebookem na postel vedle schovan\u00e9ho bratra, s\u00e1m si v\u00e1\u017en\u011b nev\u011bd\u011bl rady. „No tak,“ znovu po chvilce popl\u00e1cal pe\u0159inu vedle sebe. „Bude\u0161 to m\u00edt ode m\u011b k V\u00e1noc\u016fm.“<\/div>\n
„V\u00e1\u017ed\u011b?“ vykouklo zpod pe\u0159iny jedno oko. Zrovna v\u010dera Billovi vysv\u011btloval, \u017ee vz\u00e1jemn\u011b si d\u00e1rky d\u00e1vat nebudou, kdy\u017e nemaj\u00ed moc pen\u011bz, tak\u017ee se nedivil jeho p\u0159ekvapen\u00ed.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvl, usm\u00e1l se, kdy\u017e vid\u011bl jisk\u0159i\u010dku radosti v jinak \u010derven\u00e9m a opuchl\u00e9m oku sv\u00e9ho dvoj\u010dete. „Ale vyb\u00edrej z t\u011bch levn\u011bj\u0161\u00edch, pros\u00edm t\u011b, nebo n\u00e1s m\u00e1ma zabije,“ dodal, kdy\u017e se Bill posadil, jako by se mu najednou z\u00e1zra\u010dn\u011b ulevilo, a je\u0161t\u011b trochu nemotorn\u011b uchopil do ruky my\u0161 Gordonova star\u00e9ho laptopu. Je\u0161t\u011b s n\u00ed neum\u011bl moc dob\u0159e zach\u00e1zet, ale byl to teprve t\u00fdden, co vylezli z podzem\u00ed, a d\u00edky v\u00fdslech\u016fm a rozhovor\u016fm pro noviny nem\u011bli moc \u010dasu a soukrom\u00ed. A\u017e dnes nikam nemuseli, a d\u00edky Billovu nachlazen\u00ed vlastn\u011b ani nemohli.<\/div>\n
<\/div>\n
Poz\u00edt\u0159\u00ed byl \u0160t\u011bdr\u00fd den. Tomovi dalo hodn\u011b pr\u00e1ce, ne\u017e Billovi vysv\u011btlil, co jsou V\u00e1noce vlastn\u011b za sv\u00e1tek, a neb\u00fdt internetu, snad by mu to ani nebyl schopen podat srozumiteln\u011b. S\u00e1m V\u00e1noce vn\u00edmal od d\u011btstv\u00ed jako ka\u017edoro\u010dn\u00ed prosincovou z\u00e1bavu plnou j\u00eddla a d\u00e1rk\u016f, a proto\u017ee nebyli v\u011b\u0159\u00edc\u00ed rodina, jejich p\u016fvod znal pouze mlhav\u011b ze \u0161koln\u00edch u\u010debnic, nikdy ho to moc nezaj\u00edmalo. Zrzav\u00fd Weinachtsman v \u010derven\u00e9m pl\u00e1\u0161ti mu i d\u00edky televizi a film\u016fm pomalu splynul se Santou, a bylo mu jedno, jestli jezd\u00ed na v\u011btru nebo na san\u00edch. Pro n\u011bj byly V\u00e1noce hlavn\u011b bezva ve\u010de\u0159e a d\u00e1rky. V\u010dera, kdy\u017e Billovi l\u00ed\u010dil, jak v\u00fdborn\u00e1 je dom\u00e1c\u00ed v\u00e1no\u010dn\u00ed \u0161tola nebo kachna se zel\u00edm a bramborov\u00fdm knedl\u00edkem, kterou jejich m\u00e1ma ka\u017edoro\u010dn\u011b p\u0159ipravuje ke \u0161t\u011bdrove\u010dern\u00ed ve\u010de\u0159i, tekly mu skoro sliny. Nemohl se do\u010dkat, a\u017e Billa opije tradi\u010dn\u00ed v\u00e1no\u010dn\u00ed bowl\u00ed, do kter\u00e9 mamka d\u00e1vala alkohol, u\u017e kdy\u017e byl mal\u00fd kluk, a po kter\u00e9 v\u017edycky tak tvrd\u011b usnul, kdy\u017e chodil potaj\u00ed br\u010dkem usrk\u00e1vat, aby rodi\u010de nev\u011bd\u011bli.<\/div>\n
<\/div>\n
V\u00e1no\u010dn\u00ed stromek u\u017e pr\u00fd Gordon koupil, ale byli domluveni, \u017ee pro n\u011b r\u00e1no na \u0160t\u011bdr\u00fd den do Berl\u00edna p\u0159ijede a odveze je dom\u016f, aby ho mohli s Billem nazdobit, na co\u017e se Tom neskute\u010dn\u011b t\u011b\u0161il. V\u017edycky to byla jen jeho pr\u00e1ce, te\u010f na ni budou kone\u010dn\u011b dva. Billovy prvn\u00ed V\u00e1noce mus\u00ed b\u00fdt prost\u011b perfektn\u00ed, rozhodl se.<\/div>\n
Kdy\u017e si pak p\u0159e\u010detl cenu zimn\u00ed bundy, kterou si nakonec jeho br\u00e1\u0161ka vybral, jen proto\u010dil nen\u00e1padn\u011b o\u010di, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed ji objednal. D\u00e1rek je p\u0159ece d\u00e1rek.<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak. Tohle je Georg, bas\u00e1k, tohle Gustav, buben\u00edk, a tohle je Sascha, ten novin\u00e1\u0159, o kter\u00fdm jsem v\u00e1m vypr\u00e1v\u011bl,“ p\u0159edstavil je Paul vz\u00e1jemn\u011b.<\/div>\n
„Ahoj kluci,“ pozdravil Sascha, a ob\u011bma muzikant\u016fm podal postupn\u011b ruku. Byli v improvizovan\u00e9 zku\u0161ebn\u011b, kterou jim poskytl spr\u00e1vce hotelu, nach\u00e1zela se ve sklep\u011b jedn\u00e9 z hospod\u00e1\u0159sk\u00fdch budov. „M\u00e1te to tady celkem \u00fatuln\u00fd,“ rozhl\u00e9dl se po sklepen\u00ed, kde nebylo skoro nic ne\u017e n\u00e1stroje, n\u011bjak\u00e9 technick\u00e9 vybaven\u00ed, kter\u00e9mu nerozum\u011bl, star\u00e1 otrhan\u00e1 pohovka, p\u00e1r polic s konzervami b\u016fhv\u00ed\u010deho, dv\u011b \u017eidle a mal\u00fd ot\u0159\u00edskan\u00fd stolek, nad n\u00edm\u017e visela hol\u00e1 \u017e\u00e1rovka.<\/div>\n
„No\u2026“ u\u0161kl\u00edbl se Georg, „nic moc, ale akustika je tu perfektn\u00ed,“ hr\u00e1bl do strun, aby to mlad\u00e9mu novin\u00e1\u0159i n\u00e1zorn\u011b p\u0159edvedl. „V\u017edycky kdy\u017e to rozbal\u00edme, v\u0161ichni pavouci zalezou,“ za\u0161klebil se. „N\u00e1m to sta\u010d\u00ed,“ dodal, kdy\u017e basov\u00e9 t\u00f3ny dozn\u011bly.<\/div>\n
„Zahrajete mi n\u011bco?“ usadil se Sascha na jedn\u00e9 z \u017eidl\u00ed, zat\u00edmco si Paul bral kytaru ze stojanu u zdi.<\/div>\n
„Jasn\u011b, ale nem\u00e1me zp\u011bv\u00e1ka, bohu\u017eel,“ komentoval to, kdy\u017e zapojoval kabel sv\u00e9 kytary do komba. „Krom toho, u\u017e jsem dlouho nehr\u00e1l, ve skupin\u011b m\u011b nahradil Tom, tak\u017ee mus\u00ed\u0161 omluvit n\u011bjak\u00fd ty nedostatky,“ zak\u0159enil se na Saschu. Kdy\u017e opou\u0161t\u011bli Genesis, p\u0159evezli do hotelu cel\u00e9 vybaven\u00ed jejich star\u00e9 zku\u0161ebny. Tom si vzal s sebou dom\u016f jen svou p\u016fvodn\u00ed Gibsonku, se kterou do Genesis p\u0159i\u0161el, na v\u00edc stejn\u011b nem\u011bl m\u00edsto. Paul se chopil sv\u00e9 nejmilej\u0161\u00ed a vybrnkal p\u00e1r t\u00f3n\u016f jedn\u00e9 z jejich star\u00fdch p\u00edsni\u010dek. Chvilku ladil, a kdy\u017e m\u011bl pocit, \u017ee je hotovo, k\u00fdvl na buben\u00edka, \u017ee je p\u0159ipraven\u00fd. Gustav od\u0165ukal \u010dty\u0159i doby a kluci spustili.<\/div>\n
<\/div>\n
Sascha sed\u011bl na \u017eidli, poslouchal a nesta\u010dil se divit, jak perfektn\u011b tahle t\u0159\u00ed\u010dlenn\u00e1 kapela zn\u00ed. Nohou si poklep\u00e1val do rytmu, a kdy\u017e Paul spustil s\u00f3lo na kytaru, zatajil se mu dech. Sice tam sly\u0161el p\u00e1r nep\u0159esnost\u00ed, ale stejn\u011b si p\u0159ipadal jak Alenka v \u0159\u00ed\u0161i div\u016f. Jist\u011b, bylo mu \u0159e\u010deno, \u017ee tam kluci hr\u00e1li na m\u0161\u00edch, \u017ee m\u011bli i koncerty a spousty fanynek, dokonce i mana\u017eera Josta, ale doposud tomu nep\u0159ikl\u00e1dal \u017e\u00e1dnou v\u00e1hu, proto\u017ee se domn\u00edval, \u017ee budou zn\u00edt amat\u00e9rsky, jako ostatn\u011b v\u011bt\u0161ina kapel, kter\u00e9 m\u011bl kdy mo\u017enost sly\u0161et po gar\u00e1\u017e\u00edch nebo star\u00fdch skladech. Tohle byla ov\u0161em u\u017e na prvn\u00ed poslech jin\u00e1 liga. David Jost byl z\u0159ejm\u011b opravdu skv\u011bl\u00fd mana\u017eer, napadlo ho. Kdo by to byl do kluka z boybandu \u0159ekl?<\/div>\n
<\/div>\n
„Wow! Perfektn\u00ed!“ vyk\u0159ikl, kdy\u017e kapela dohr\u00e1la, zvedl se ze \u017eidle, zap\u00edskal na prsty a zatleskal. „Jste v\u00e1\u017en\u011b dobr\u00fd, kluci,“ chv\u00e1lil je nad\u0161en\u011b. „Dejte tam je\u0161t\u011b n\u011bco,“ pob\u00eddl je, cht\u011bl sly\u0161et v\u00edc. V hlav\u011b se mu toti\u017e u\u017e rodil pl\u00e1n na dal\u0161\u00ed \u010dl\u00e1nek. Tentokr\u00e1t ov\u0161em pro hudebn\u00ed \u010dasopis. Nemusel to b\u00fdt hned RolingStone nebo Popcorn, \u0159\u00edkal si v duchu, pro za\u010d\u00e1tek by sta\u010dilo t\u0159eba Bravo. Jo, tohle bude ur\u010dit\u011b pecka.<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
Lara vystoupila z autobusu na okraji m\u011bsta Mainz pobl\u00ed\u017e Frankfurtu nad Mohanem, kde vyr\u016fstala. Bylo kr\u00e1sn\u011b, slunce sice sv\u00edtilo a mo\u017en\u00e1 i trochu h\u0159\u00e1lo, ale mr\u00e1z j\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 p\u00e1lil tv\u00e1\u0159e. P\u0159it\u00e1hla si svou starou zimn\u00ed bundu bl\u00ed\u017e ke krku, zalitovala, \u017ee nem\u00e1 \u0161\u00e1lu, \u010depici narazila v\u00edc na slune\u010dn\u00ed br\u00fdle, kter\u00e9 st\u00e1le je\u0161t\u011b pot\u0159ebovala, a vydala se do m\u00edrn\u00e9ho kopce ke star\u00e9mu domu sv\u00e9 teti\u010dky.<\/div>\n
Dalo j\u00ed pr\u00e1ci, ne\u017e p\u0159emluvila G\u00fcntera, vedouc\u00edho sv\u00e9 adapta\u010dn\u00ed skupiny, aby ji pustil samotnou tak daleko, ale nakonec se j\u00ed to poda\u0159ilo. Byla dosp\u011bl\u00e1, sv\u00e9pr\u00e1vn\u00e1 a na povrchu str\u00e1vila p\u011btadvacet let sv\u00e9ho \u017eivota, tak nebyl d\u016fvod ji dr\u017eet proti jej\u00ed v\u016fli v izolaci. Zas tak moc se toho naho\u0159e za tu dobu nezm\u011bnilo, aby nedok\u00e1zala dojet sama do sv\u00e9ho rodn\u00e9ho m\u011bsta. To musel uznat i G\u00fcnter, tak\u017ee j\u00ed z fondu p\u0159id\u011blil pen\u00edze na autobus, a dovezl ji do nejbli\u017e\u0161\u00edho m\u011bste\u010dka na autobusov\u00e9 n\u00e1dra\u017e\u00ed. M\u011bla mobiln\u00ed telefon, tak\u017ee kdyby se cokoliv d\u011blo, mohla mu zavolat. Tak trochu po\u010d\u00edtala s t\u00edm, \u017ee u teti\u010dky dnes p\u0159esp\u00ed a do hotelu Isabella se vr\u00e1t\u00ed a\u017e z\u00edtra.<\/div>\n
<\/div>\n
Dorazila k \u017eelezn\u00e9 br\u00e1n\u011b str\u00e1\u017e\u00edc\u00ed odjak\u017eiva pozemek honosn\u00e9 vily na kraji m\u011bsta, vyndala z kapsy bundy sv\u00e9 star\u00e9 kl\u00ed\u010de, a po mal\u00e9m zav\u00e1h\u00e1n\u00ed jeden z nich zasunula do z\u00e1mku men\u0161\u00ed branky pro p\u011b\u0161\u00ed. K jej\u00ed \u00falev\u011b se star\u00fd z\u00e1mek bez protest\u016f oto\u010dil, cvakl a branka se s lehk\u00fdm zavrz\u00e1n\u00edm otev\u0159ela.<\/div>\n
Lara v\u00e1hav\u011b vstoupila na pozemek, rozhl\u00ed\u017eela se, kdy na ni vyb\u011bhne jeden z teti\u010d\u010din\u00fdch hafan\u016f, kte\u0159\u00ed v\u017edycky dob\u0159e chr\u00e1nili jim sv\u011b\u0159en\u00fd majetek, ale nic se nestalo. Teti\u010dka u\u017e z\u0159ejm\u011b nov\u00e9 psy nekupovala, kdy\u017e ti sta\u0159\u00ed um\u0159eli. U\u017e kdy\u017e odch\u00e1zela do Ameriky<\/em>, byli v\u011bt\u0161inou t\u00e9m\u011b\u0159 ve v\u00fdslu\u017eb\u011b. Vydala se tedy po dl\u00e1\u017ed\u011bn\u00e9m chodn\u00edku k domu, obdivuj\u00edc upravenou zahradu, na kter\u00e9 si teti\u010d\u010din zahradn\u00edk v\u017edycky d\u00e1val z\u00e1le\u017eet. I te\u010f v zim\u011b, kdy\u017e na stromech nebyl ani l\u00edste\u010dek, vypadala elegantn\u011b, bylo vid\u011bt, \u017ee se o ni star\u00e1 odborn\u00edk. Je\u0161t\u011b kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed bude, a\u017e ji pokryje souvisl\u00e1 vrstva sn\u011bhu a pe\u010dliv\u011b ost\u0159\u00edhan\u00e9 ke\u0159e z\u00edskaj\u00ed svoje „\u010depice“, jak jim \u0159\u00edk\u00e1vala, kdy\u017e byla mal\u00e1.<\/div>\n
<\/div>\n
Bez toho, aby ji kdokoliv vyru\u0161il nebo zastavil, do\u0161la k hlavn\u00edm domovn\u00edm dve\u0159\u00edm, tady u\u017e si ale nedovolila pou\u017e\u00edt kl\u00ed\u010de, necht\u011bla zp\u016fsobit jak\u00e9koliv pot\u00ed\u017ee, nikdo ji ne\u010dekal. Zvedla tedy starod\u00e1vn\u00e9 klepadlo, je\u017e na masivn\u00edch vy\u0159ez\u00e1van\u00fdch dve\u0159\u00edch bylo odjak\u017eiva, co je znala, a t\u0159ikr\u00e1t siln\u011b ude\u0159ila. V d\u011btstv\u00ed si p\u0159ipadala jako na z\u00e1mku, kdy\u017e ob\u010das zlobila slu\u017eebnictvo a klepala jen tak z legrace, musela se p\u0159i t\u00e9 vzpom\u00ednce usm\u00e1t. Zvonek tu nikdy nebyl, teti\u010dka nem\u011bla novoty r\u00e1da, a v\u017edycky \u0159\u00edkala, \u017ee od toho m\u00e1 slu\u017eebnictvo, aby klep\u00e1n\u00ed sly\u0161elo a otev\u0159elo.<\/div>\n
Zat\u00edmco \u010dekala, trochu si podup\u00e1vala, aby rozproudila sv\u016fj zatuhl\u00fd krevn\u00ed ob\u011bh, byla r\u00e1da, \u017ee m\u00e1 kapsy, ve kter\u00fdch se daj\u00ed h\u0159\u00e1t ruce. Za t\u011bch patn\u00e1ct let odvykla v\u00fdkyv\u016fm po\u010das\u00ed, ale na druhou stranu, zase si to tak trochu u\u017e\u00edvala. Najednou m\u011bla pocit, \u017ee za\u010dal nov\u00fd \u017eivot, nov\u00e1 etapa, se kterou u\u017e nepo\u010d\u00edtala, a pokud m\u011bl Noe pravdu, a za \u0161est let skute\u010dn\u011b p\u0159ijde armagedon, hodlala si tu dobu n\u00e1le\u017eit\u011b u\u017e\u00edt.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jo j\u00f3, u\u017e b\u011b\u017eim, u\u017e b\u011b\u017eim,“ usly\u0161ela slab\u00fd \u017eensk\u00fd hlas a pomal\u00e9 \u0161oupav\u00e9 kroky zpoza dve\u0159\u00ed, na kter\u00e9 po minut\u011b \u010dek\u00e1n\u00ed znovu t\u0159ikr\u00e1t zaklepala, nebyla si jist\u00e1, zda ji n\u011bkdo sly\u0161el. „Starou \u017eenskou takhle honit, \u017ee se ne-\u2026“ dve\u0159e se otev\u0159ely a v nich st\u00e1la mal\u00e1 \u0161edovlas\u00e1 sta\u0159enka s ko\u010dkou v n\u00e1ru\u010d\u00ed, „-styd\u00edte,“ do\u0159ekla trochu zara\u017een\u011b, z\u00edrala skrz siln\u00e9 br\u00fdle na ciz\u00ed \u017eenu.<\/div>\n
„Jasm\u00edno?“ vyhrkla Lara p\u0159ekvapen\u011b. Jestli se nepletla, byla tohle jejich star\u00e1 kucha\u0159ka, znala ji odmalinka a m\u011bla ji ze v\u0161ech slou\u017e\u00edc\u00edch ve vile nejrad\u0161i. Nev\u011b\u0159ila vlastn\u00edm o\u010d\u00edm, \u017ee star\u00e1 pan\u00ed je\u0161t\u011b \u017eije. Kdy\u017e odch\u00e1zela, bylo j\u00ed u\u017e ur\u010dit\u011b p\u0159es sedmdes\u00e1t.<\/div>\n
„Co si p\u0159ejete?“ pronesla sta\u0159enka trochu odm\u011b\u0159en\u011b, ciz\u00ed lidi nem\u011bla r\u00e1da, v\u011bt\u0161inou znamenali probl\u00e9my.<\/div>\n
„Jasm\u00edno, to jsem j\u00e1, Lara,“ nadzvedla slune\u010dn\u00ed br\u00fdle, aby starou kucha\u0159ku p\u0159esv\u011bd\u010dila.<\/div>\n
„Penenkomaria, Larinko!“ vyk\u0159ikla \u017eena, a\u017e se jej\u00ed ko\u010dka lekla, se zam\u0148ouk\u00e1n\u00edm j\u00ed vysko\u010dila z n\u00e1ru\u010de na dl\u00e1\u017ed\u011bnou podlahu a zmizela v dom\u011b. „No to je dost, \u017ee ses kone\u010dn\u011b vr\u00e1tila,“ otev\u0159ela dve\u0159e doko\u0159\u00e1n, aby Laru n\u00e1le\u017eit\u011b p\u0159iv\u00edtala, a kdy\u017e za n\u00ed zav\u0159ela, aby teplo z domu neut\u00edkalo p\u00e1nubohu do oken, nechala se sev\u0159\u00edt v jej\u00edm n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jasm\u00edno, j\u00e1 jsem tak r\u00e1da, \u017ee t\u011b vid\u00edm,“ usm\u00edvala se Lara, kdy\u017e sta\u0159enku dostate\u010dn\u011b poobj\u00edmala a pohladila po \u0161ediv\u00e9m drd\u016flku. V\u0161echno kolem v\u010detn\u011b star\u00e9 kucha\u0159ky j\u00ed najednou p\u0159ipomn\u011blo d\u011btstv\u00ed, to kr\u00e1sn\u00e9, i to \u0161patn\u00e9 po smrti rodi\u010d\u016f, emoce ji za\u010d\u00ednaly pohlcovat.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky, d\u011bve\u010dko moje zlat\u00e1, ale poj\u010f, poj\u010f, nebudeme tady st\u00e1t v chodb\u011b, je tu zima,“ pob\u00eddla ji star\u00e1 kucha\u0159ka s \u00fasm\u011bvem d\u00e1l do domu. „Kone\u010dn\u011b t\u011b ten pr\u00e1vn\u00edk na\u0161el, j\u00e1 u\u017e myslela, \u017ee to v\u00e1\u017en\u011b nestihne. Je to pa\u0161\u00e1k. Sice mladej, ale \u0161ikovnej,“ \u0161t\u011bbetala sta\u0159enka cestou do nitra domu, zat\u00edmco Lara se rozhl\u00ed\u017eela kolem sebe. „L\u00edzo, kde jsi, \u010di\u010di?!“ volala Jasm\u00edna na zatoulanou ko\u010dku a d\u00e1l pokra\u010dovala ve vykl\u00e1d\u00e1n\u00ed. „Po\u0159\u00e1d se vymlouval, \u017ee pr\u00fd ses v t\u00e9 Americe n\u011bkde ztratila, \u017ee t\u011b nem\u016f\u017ee nikde natrefit, ale j\u00e1 v\u011bd\u011bla, \u017ee nakonec p\u0159ijde\u0161. V\u00edtej doma, du\u0161inko,“ znovu se radostn\u011b oto\u010dila na Laru, kdy\u017e se ocitli v pokoji, kde teti\u010dka p\u0159ij\u00edmala hosty.<\/div>\n
<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ usm\u00e1la se Lara, rozhl\u00eddla se po m\u00edstnosti, aby se jen ujistila, \u017ee se tu v\u016fbec nic nezm\u011bnilo, snad ani jedna z krajkov\u00fdch de\u010dek, kter\u00e9 zdobily ka\u017edou volnou plochu staro\u017eitn\u00e9ho n\u00e1bytku. Nejsp\u00ed\u0161 to tak bude v cel\u00e9m dom\u011b, nikdy se na nic nesm\u011blo sahat, v\u0161echno m\u011blo sv\u00e9 m\u00edsto, to byla povaha majitelky domu. „Je teti\u010dka doma?“ zeptala se star\u00e9 kucha\u0159ky, kdy\u017e si sedala na starod\u00e1vnou polstrovanou \u017eidli k velk\u00e9mu kulat\u00e9mu stolu, jako d\u00edt\u011b m\u011bla tyhle bohat\u011b vycpan\u00e9 \u017eidle r\u00e1da, v\u017edycky do nich zapadla jako do pe\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Ale\u2026“ zarazila se Jasm\u00edna. „On ti to pan doktor Borovski ne\u0159ekl, Larinko?“ zatv\u00e1\u0159ila se p\u0159ekvapen\u011b.<\/div>\n
„Co mi m\u011bl \u0159\u00edct?“ zeptala se Lara zv\u011bdav\u011b.<\/div>\n
„No\u2026 \u017ee je\u2026 \u017ee tvoje teti\u010dka na ja\u0159e\u2026 um\u0159ela, p\u0159ece.“ V m\u00edstnosti nastalo ticho. „J\u00e1 myslela, \u017ee ti to pan doktor \u0159ekl\u2026“ dodala ne\u0161\u0165astn\u011b kucha\u0159ka, kdy\u017e vid\u011bla p\u0159ekvapen\u00fd La\u0159in v\u00fdraz.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, Jasm\u00edno, on m\u011b \u017e\u00e1dn\u00fd pan doktor nena\u0161el. J\u00e1 p\u0159ijela sama,“ povzdychla si Lara, necht\u011blo se j\u00ed te\u010f vysv\u011btlovat odkud.<\/div>\n
<\/div>\n
„Aha, no tak to pak jo,“ kone\u010dn\u011b pochopila kucha\u0159ka. „Tady se\u0161, ty tula\u010dko,“ sklonila se k \u0161ediv\u00e9 angorsk\u00e9 ko\u010dce, je\u017e se j\u00ed ot\u0159ela o nohy, a vyzvedla ji ze zem\u011b zp\u011bt do n\u00e1ru\u010de. „No\u2026 v\u00ed\u0161, Larinko,“ vr\u00e1tila se k nep\u0159\u00edjemn\u00e9mu t\u00e9matu kucha\u0159ka, „teti\u010dka byla dlouho nemocn\u00e1, zlobilo ji srd\u00ed\u010dko, a ke konci u\u017e moc nemohla na nohy, tak jsme se o ni je\u0161t\u011b s jednou mladou o\u0161et\u0159ovatelkou staraly, a za to mi v z\u00e1v\u011bti dovolila, \u017ee tady m\u016f\u017eu do\u017e\u00edt. Jinak to v\u0161echno bude tvoje, samoz\u0159ejm\u011b. On u\u017e ti to pan doktor Borovski v\u0161echno vysv\u011btl\u00ed,“ pohladila Laru po ruce. „Ona byla teti\u010dka ke konci dost na\u0161tvan\u00e1, \u017ee t\u011b po\u0159\u00e1d nem\u016f\u017ee naj\u00edt, v\u017edy\u0165 v\u00ed\u0161, jak\u00e1 byla, mluvila o n\u011bm jako o mlad\u00e9m ne\u0161ikovn\u00e9m trdlu,“ ob\u011b \u017eeny se v\u011bdoucn\u011b usm\u00e1ly, teti\u010dka holt byla svoje, m\u00e1lokdo se j\u00ed zavd\u011b\u010dil. „Tak vyhro\u017eovala, \u017ee jestli t\u011b nenajde do roka od jej\u00ed smrti, v\u0161echno odk\u00e1\u017ee n\u011bjak\u00e9mu zv\u00ed\u0159ec\u00edmu \u00fatulku. Nakonec to opravdu dala do z\u00e1v\u011bti, a j\u00e1 u\u017e se b\u00e1la, \u017ee sem na ja\u0159e p\u0159ijdou n\u011bjak\u00fd lidi a ud\u011blaj tady z toho zoologickou. No\u2026 ale na\u0161t\u011bst\u00ed jsi zp\u00e1tky v\u010das,“ usm\u00edvala se star\u00e1 kucha\u0159ka spokojen\u011b. „A kdepak jsi vlastn\u011b byla, Larinko, \u017ee se po tob\u011b tak slehla zem?“<\/div>\n
„J\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e se na to posad\u00ed\u0161, Jasm\u00ednko,“ usm\u00e1la se Lara na sta\u0159enku a pohladila ko\u010dku v jej\u00ed n\u00e1ru\u010di. „To bude na del\u0161\u00ed vypr\u00e1v\u011bn\u00ed.“<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule „Nazd\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1r!“ zahul\u00e1kal Paul radostn\u011b, kdy\u017e kone\u010dn\u011b na konci hotelov\u00e9 chodby spat\u0159il zn\u00e1mou tv\u00e1\u0159 sv\u00e9ho zachr\u00e1nce. „U\u017e jsem myslel, \u017ee ses na to vyka\u0161lal,“ objal chlapsky Saschu kolem ramen, kdy\u017e sesko\u010dil z parapetu a doklusal k n\u011bmu. Mlad\u00fd novin\u00e1\u0159 se Paulovi<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[428],"tags":[],"class_list":["post-5997","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-genesis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5997","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5997"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5997\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5997"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5997"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5997"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}