{"id":6021,"date":"2012-08-22T17:00:00","date_gmt":"2012-08-22T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6004"},"modified":"2012-08-22T17:00:00","modified_gmt":"2012-08-22T16:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-ii-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/08\/22\/zeiten-andern-dich-ii-7\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich II 7."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n

\"\"
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n

<\/strong> P\u0159esn\u011b ve t\u0159i-\u010dtvrt\u011b na deset doraz\u00edm na adresu, co mi na vizitce dal ten fotograf. Okam\u017eit\u011b ale co vejdu dovnit\u0159, chci zase ut\u00e9ct. Je tady minim\u00e1ln\u011b dal\u0161\u00edch dvacet lid\u00ed, tak\u017ee mi dojde skute\u010dnost, \u017ee jsem nebyl vybr\u00e1n jako jeden z m\u00e1la, jak jsem myslel, ale \u017ee budu sou\u010d\u00e1st\u00ed jak\u00e9hosi konkurzu. Po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b trochu zkus\u00edm podpo\u0159it svou naivitu t\u00edm, \u017ee se sebev\u011bdom\u011b vyd\u00e1m rovnou k jak\u00e9si recepci, alespo\u0148 se ohl\u00e1sit, jestli nejsem t\u0159eba extra o\u010dek\u00e1v\u00e1n. Ha ha.
„Dobr\u00fd den.“
„Dobr\u00fd den, p\u0159ejete si?“
„M\u011bl jsem se tady hl\u00e1sit na des\u00e1tou hodinu u pana,“ kouknu rychle na vizitku, „Patricka Th\u00f6mmese.“
„Je mi l\u00edto, ale Patrick te\u010f pracuje. A pak jste si jist\u011b v\u0161iml, \u017ee tady \u010dek\u00e1 dal\u0161\u00edch p\u00e1r lid\u00ed, tak\u017ee si budete muset po\u010dkat,“ odpov\u00ed mi odm\u011b\u0159en\u011b, tak\u017ee jedin\u00e9, \u010deho jsem si v\u0161iml je, \u017ee je neochotn\u00e1.
„P\u0159eci jen ale mi pan Th\u00f6mmes \u0159ekl, \u017ee se mu m\u00e1m ohl\u00e1sit okam\u017eit\u011b, co sem doraz\u00edm.“
„A j\u00e1 v\u00e1m p\u0159eci te\u010f \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee Patrick pracuje a j\u00e1 ho rozhodn\u011b nehodl\u00e1m ru\u0161it.“
„Nemohla byste to pro mne alespo\u0148 zkusit?“
„Takov\u00fdch by se tady na\u0161lo v\u00edce. Budete si muset jednodu\u0161e po\u010dkat.“
„Tak d\u011bkuju,“ sna\u017e\u00edm se \u0159\u00edci co nejp\u0159\u00edv\u011btiv\u011bj\u0161\u00edm t\u00f3nem, nechci si p\u0159eci hned d\u011blat \u0161patn\u00e9 jm\u00e9no. Po ztr\u00e1t\u011b i t\u00e9 posledn\u00ed nad\u011bje se tedy odeberu kamsi do rohu a sna\u017e\u00edm se si p\u0159\u00edtomn\u00e9 lidi rad\u011bji moc neprohl\u00ed\u017eet, abych neztratil alespo\u0148 tu \u0161anci, \u017ee bych dnes mohl ud\u011blat dojem.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Ale tak, jak moc se sna\u017e\u00edm b\u00fdt nen\u00e1padn\u00fd, rozezvon\u00ed se mi v kapse telefon, tak\u017ee ne\u017e se v\u0161echny pohledy stihnou oto\u010dit za t\u00edm vin\u00edkem, co jim tu naru\u0161uje klid, vylezu ven.
„Pros\u00edm?“ zvednu hovor od nezn\u00e1m\u00e9ho \u010d\u00edsla, s p\u0159em\u00fd\u0161livou vr\u00e1skou na \u010dele, a zapl\u00e1pol\u00e1 ve mn\u011b nad\u011bje, \u017ee mi telefonuje s\u00e1m ten fotograf. D\u00e1val jsem mu \u010d\u00edslo?
„Bill Tr\u00fcmper osobn\u011b u telefonu pros\u00edm?“ sly\u0161\u00edm na druh\u00e9 stran\u011b sm\u00edch a t\u00edm ze m\u011b spadne jak\u00e9si nad\u0161en\u00e9 nap\u011bt\u00ed.
„Tome, odkud vol\u00e1\u0161?“
„Zapomn\u011bl jsem si telefon doma, cht\u011bl jsem ti to d\u00e1t v\u011bd\u011bt a je\u0161t\u011b nen\u00ed deset, tak jsem doufal, \u017ee nebudu ru\u0161it. Co tak strojen\u011b?“
„Na\u0161tvala m\u011b jedna \u017eensk\u00e1 na recepci. M\u00e1m chu\u0165 to tady zabalit. Vy jste je\u0161t\u011b na cest\u011b?“
„Jop, st\u00e1le na cest\u011b. Pro\u010d bys to balil?“
„Budu ti to vypr\u00e1v\u011bt, a\u017e budu m\u00edt \u010das a n\u00e1ladu, ju?“
„Zavol\u00e1m ti ve\u010der z hotelu.“<\/p>\n

„\u010cty\u0159i dny a ty nem\u00e1\u0161 telefon,“ jako by mi teprve do\u0161lo.
„To je v pohod\u011b, vol\u00e1m od t\u00e1ty, stejn\u011b te\u010f bude pot\u0159ebovat jen slu\u017eebn\u00ed.“
„Tak\u017ee ti m\u00e1m volat na tohle \u010d\u00edslo?“
„Zavol\u00e1m ti j\u00e1 kdykoliv, kdy budu m\u00edt \u010das, hm? Stejn\u011b jsi \u0159\u00edkal, \u017ee m\u00e1\u0161 volno a\u017e do pond\u011bl\u00ed, tak bych t\u011b nem\u011bl u \u010deho ru\u0161it.“
„Jo, krom\u011b dne\u0161ka nikam nemus\u00edm, tak\u017ee volej kdykoliv, klidn\u011b o p\u016flnoci.“
„Zn\u00ed\u0161 zoufale.“
„Chci, abys tu byl a p\u0159esv\u011bd\u010dil m\u011b, \u017ee to nem\u00e1m vzd\u00e1t. A u tebe v\u0161echno v pohod\u011b? Cesta, i ta\u0165ka ohledn\u011b soboty?“
„Jop, a\u017e na jednu p\u016flhodinovou obj\u00ed\u017e\u010fku, v\u0161e v pohod\u011b. \u0158\u00edkal jsem, \u017ee bude.“
„Douf\u00e1m, \u017ee ne\u0159\u00edd\u00ed\u0161 ty. Od doby, co zap\u00edn\u00e1\u0161 telefon pravideln\u011b, co nastoup\u00ed\u0161 do auta, m\u00e1m o tebe strach.“
„D\u011blal jsem to v\u017edycky. Ale dneska opravdu ne\u0159\u00edd\u00edm.“
„To je dob\u0159e.“
„Slib mi, \u017ee tam vydr\u017e\u00ed\u0161 alespo\u0148 do t\u011bch deseti, to je sedm minut.“
„Pokus\u00edm se.“
„Slib mi to.“
„Slibuju. A Tome, je\u010fte opatrn\u011b.“
„A ty upaluj zp\u00e1tky, nebo tam fakt p\u0159ijedu osobn\u011b t\u011b zat\u00e1hnout.“
„Mysl\u00edm na tebe.“
„J\u00e1 na tebe taky.“
„Budu \u010dekat na telefon.“
„P\u00ed\u0161u si.“
„Zat\u00edm pa.“
„Zat\u00edm.“<\/p>\n

Nejen, \u017ee slib dan\u00fd Tomovi dodr\u017e\u00edm, ale \u010dek\u00e1m tu je\u0161t\u011b i \u010dtvrt hodiny po des\u00e1t\u00e9 a po celou dobu se tu absolutn\u011b nic nezm\u011bnilo. Co tu sakra d\u011bl\u00e1m?
A a\u017e teprve po dal\u0161\u00edch deseti minut\u00e1ch, z nich\u017e jsem osobn\u011b p\u0159epo\u010d\u00edtal ka\u017edou sekundu, se otev\u0159ou jedny z dve\u0159\u00ed, odkud vyleze onen fotograf osobn\u011b. U\u017e se ani nenadechnu nad\u0161en\u00edm a se v\u0161emi otup\u011bl\u00fdmi emocemi si ho z\u016fstanu jen prohl\u00ed\u017eet. Ten pod p\u0159iv\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky projede v\u0161echny lidi v m\u00edstnosti a pohledem se zastav\u00ed na mn\u011b. P\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee se mi z toho pohledu na dv\u011b vte\u0159iny zastav\u00ed srdce. A kdy\u017e na m\u011b nam\u00ed\u0159\u00ed i sv\u016fj prst a nazna\u010d\u00ed, \u017ee m\u00e1m p\u0159ij\u00edt k n\u011bmu, v\u0161echna moje ztracen\u00e1 nad\u011bje p\u0159isko\u010d\u00ed zp\u011bt tak rychle, \u017ee m\u00e1m pocit, \u017ee mne poraz\u00ed.
„M\u011bls tu b\u00fdt u\u017e v deset,“ ozn\u00e1m\u00ed mi okam\u017eit\u011b, kdy\u017e k n\u011bmu dojdu. Nadechnu se k odpov\u011bdi, ale v tom m\u011b p\u0159ede\u017eene recep\u010dn\u00ed.
„To m\u00e1 b\u00fdt on?“
„A vid\u00ed\u0161 tu n\u011bkoho jin\u00e9ho?“ sto\u010d\u00ed fotograf pohled ze m\u011b na ni a j\u00e1 m\u00e1m n\u00e1hle pocit, \u017ee mi narostla obrovsk\u00e1 k\u0159\u00eddla, kter\u00e1 smetla k zemi v\u0161echny ty lidi za mnou, a proto se rad\u011bji u\u017e ani neot\u00e1\u010d\u00edm.
„No sorry. Jak to m\u00e1m poznat? Tenhle tu byl u\u017e p\u0159ed des\u00e1tou, ale necht\u011bla jsem\u2026“
„Dej mi rad\u011bji kartu.“<\/p>\n

Ml\u010dky tam stoj\u00edm, kouk\u00e1m na oba jak trdlo a v\u016fbec nev\u00edm, co si myslet. A kdy\u017e od recep\u010dn\u00ed dostane vy\u017e\u00e1danou kartu zelen\u00e9 barvy, m\u00e1vne s n\u00ed na mne.
„Poj\u010f,“ dojde a\u017e ke dve\u0159\u00edm, kter\u00e9 pomoc\u00ed karty otev\u0159e a podr\u017e\u00ed mi je, ne\u017e prolezu dovnit\u0159. „A ne\u0159\u00edkej mi, \u017ee si ho nezapamatuje\u0161,“ zvol\u00e1 je\u0161t\u011b k recep\u010dn\u00ed, ne\u017e za n\u00e1mi zaklapnou dve\u0159e.
„Promi\u0148 za to p\u0159iv\u00edt\u00e1n\u00ed, Patrick,“ nat\u00e1hne ke mn\u011b ruku, „budeme si tykat, je to v pohod\u011b?“
Po t\u00e9 p\u0159etrp\u011bn\u00e9 dob\u011b, co se ned\u011blo v\u016fbec nic, se toho najednou stalo tolik, tak\u017ee p\u0159ekvapen\u011b zamrk\u00e1m, abych to v\u0161e vst\u0159ebal, a teprve pak mu stisknu nab\u00edzenou ruku. „Jo, Bill.“
„Ona nem\u00e1 dneska n\u00e1ladu, tak j\u00ed omluv. \u010cekal jsi asi dlouho, moje chyba.“
„To je v pohod\u011b. Dalo se to vydr\u017eet.“ Lhan\u00ed mi pro za\u010d\u00e1tek jde skv\u011ble.
„Poj\u010f, u\u017e jsem p\u0159ipravenej. Jo tady,“ p\u0159ed\u00e1 mi onu zelenou kartu, „tou se bude\u0161 dost\u00e1vat v\u0161ude v t\u00e9hle budov\u011b. Ale ateli\u00e9r a recepce jsou prioritn\u00ed.“ \u0158ekl mi pr\u00e1v\u011b, \u017ee sem budu doch\u00e1zet v\u00edckr\u00e1t, ne\u017e jen dnes? Jak to?
„V pohod\u011b?“ usm\u011bje se, kdy\u017e ani nep\u00edpnu.<\/p>\n

„Oh, jasn\u011b. Omlouv\u00e1m se, jen je to na m\u011b v\u0161echno moc rychl\u00e9. V\u0161ichni ti lid\u00e9 venku, myslel jsem, \u017ee\u2026“
„\u017de pat\u0159\u00ed\u0161 mezi n\u011b?“ dokon\u010d\u00ed mi v\u011btu. „Zbl\u00e1znil ses? Ty tady \u010dekaj\u00ed na to, \u017ee si jich n\u011bkdo v\u0161imne. Ne, fot\u00ed tu je\u0161t\u011b Oliver a Christoph, s nimi se je\u0161t\u011b sezn\u00e1m\u00ed\u0161, a maj\u00ed moment\u00e1ln\u011b konkurz na jednu kampa\u0148, tak hledaj\u00ed \u010dty\u0159i lidi do konce m\u011bs\u00edce.“
„Je jich tam alespo\u0148 dvacet, mus\u00ed si p\u0159ece vybrat.“
„A denn\u011b jich p\u0159ijde tak pades\u00e1t.“
„Sakra n\u00e1ro\u010dn\u00fd.“
„Ty m\u00e1\u0161 te\u010f zelenou kartu, b\u011bda jak m\u011b zklame\u0161,“ zvesela mrkne a moje ego se dostane n\u00e1hle do takov\u00fdch v\u00fd\u0161ek, \u017ee se ob\u00e1v\u00e1m, \u017ee neprojdu futry dve\u0159\u00ed do ateli\u00e9ru, ke kter\u00fdm jsme mezit\u00edm do\u0161li.<\/p>\n

„V\u0161iml jsem si, \u017ee se l\u00ed\u010d\u00ed\u0161. Jak \u010dasto?“ opt\u00e1 se okam\u017eit\u011b, co vejdeme dovnit\u0159. Sakra, probl\u00e9m \u010d\u00edslo jedna.
„\u010casto,“ p\u00edpnu, na\u010de\u017e se Patrick usm\u011bje, a mn\u011b dojde, \u017ee nem\u016f\u017ee b\u00fdt o tolik star\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1. Tipoval bych to tak na t\u0159icet let, a mo\u017en\u00e1 bych mu je\u0161t\u011b k\u0159ivdil.
„Super, u\u0161et\u0159\u00ed\u0161 n\u00e1m pr\u00e1ci a p\u0159emlouv\u00e1n\u00ed, kdy\u017e na tebe budeme ob\u010das cht\u00edt dostat n\u011bjakou barvu. A Hedvika tu neprostoj\u00ed cel\u00fd den se slo\u017een\u00fdma rukama,“ usm\u011bje se, \u010d\u00edm\u017e uklidn\u00ed m\u00e9 obavy, a okam\u017eit\u011b mi Hedviku, drobnou dlouhovlasou blond\u00fdnku, p\u0159edstav\u00ed.
„On je fakt vysn\u011bnej,“ pokra\u010duje hned pak, „nevzdal to ani po tom, co ho B\u00e1ra poslala m\u00e1lem dom\u016f, l\u00ed\u010d\u00ed se a je\u0161t\u011b p\u00f3zuje za ch\u016fze.“ S t\u011bmito slovy si m\u011b oba pe\u010dliv\u011b prohl\u00e9dnou od hlavy a\u017e k pat\u011b, co\u017e mne trochu vykolej\u00ed, tak\u017ee pozvednu obo\u010d\u00ed s dotazem.
„P\u00f3zuje za ch\u016fze?“
„No a u\u017e ses n\u011bkdy vid\u011bl, kdy\u017e jen jde\u0161?“
„B\u011b\u017en\u011b p\u0159ede mne zrcadla nestav\u00ed.“
„Jedno ti opat\u0159\u00edm, proto\u017ee to stoj\u00ed za pohled,“ zasm\u011bje se Patrick a spokojen\u011b slo\u017e\u00ed ruce na prsou.
„D\u00edky,“ v\u0159ele se zasm\u011bju a trochu nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pnu. Mysl\u00edm, \u017ee si Patricka pomalu dost\u00e1v\u00e1m pod k\u016f\u017ei, proto\u017ee je skute\u010dn\u011b mil\u00fd, vtipn\u00fd a k tomu skv\u011ble vypad\u00e1. Ha!<\/p>\n

„Nebude to zas tak jednoduch\u00fd.“
Skousnu si nerv\u00f3zn\u011b ret, kdy\u017e se m\u011b u\u017e Patrick p\u016fl hodiny sna\u017e\u00ed zformulovat p\u0159ed fo\u0165\u00e1kem tak, aby to nebyla katastrofa. Mysl\u00edm, \u017ee m\u011b ur\u010dit\u011b do p\u011bti vte\u0159in vyraz\u00ed ze dve\u0159\u00ed!
„Bille, \u0159ekni, kde je v tob\u011b ta jedin\u00e1 chyba, co mysl\u00ed\u0161?“
„Jsem st\u0159evo?“
„Nejsi st\u0159evo, ale jedin\u00fd, co ti chyb\u00ed, je sebev\u011bdom\u00ed. Nem\u016f\u017eu ti ho dodat do p\u011bti minut, ale j\u00e1 t\u011b sakra vid\u011bl v obchod\u011b! Chov\u00e1\u0161 se p\u0159ece sebev\u011bdom\u011b! Ty m\u00e1\u0161 sebev\u011bdom\u00ed v prost\u0159ed\u00ed a s lidma, co zn\u00e1\u0161, \u017ee je to tak?“
A s Tomem, dod\u00e1m si pro sebe. „Omlouv\u00e1m se, jsem nerv\u00f3zn\u00ed a\u2026“
„Hele, kdy\u017e \u0159eknu v pohod\u011b, p\u0159enese\u0161 se v my\u0161lenk\u00e1ch k n\u011b\u010demu, nebo n\u011bkomu, kdo t\u011b napl\u0148uje sebev\u011bdom\u00edm, ok?“
„Zkus\u00edm to,“ p\u0159ik\u00fdvnu.
„Ne, chci sly\u0161et, \u017ee to nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m.“
„\u017d\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m.“
„A hlavn\u011b se netva\u0159 takhle, jako\u017ee se ka\u017edou chv\u00edli rozbre\u010d\u00ed\u0161, takov\u00fdch tu m\u00e1me dost. A j\u00e1 si t\u011b nevybral jenom proto, \u017ee m\u00e1\u0161 fotogenickej obli\u010dej. D\u00e1m ti deset minut, pak se vra\u0165,“ mrkne, ani\u017e by u\u017e na mne up\u00edral pohled, a za\u010dne se v\u011bnovat sv\u00fdm spolupracovn\u00edk\u016fm pob\u00edhaj\u00edc\u00edm kolem.<\/p>\n

Super! Skv\u011ble to pod\u011bl\u00e1m jenom kv\u016fli sv\u00e9 nervozit\u011b. Tu zelenou kartu mu skute\u010dn\u011b rovnou m\u016f\u017eu polo\u017eit na st\u016fl a sbalit se. Dojdu do sv\u00e9 mal\u00e9 \u0161atny a slo\u017e\u00edm hlavu do dlan\u00ed. Doprk\u00fdnka! M\u00e1m zlost na sebe a z\u00e1rove\u0148 i na Patricka, \u017ee si mysl\u00ed, \u017ee jsem uf\u0148ukan\u00fd fracek. Nev\u011bdomky na telefonu vycvak\u00e1m Tomovo \u010d\u00edslo, ale po n\u011bkolik\u00e1t\u00e9m zazvon\u011bn\u00ed mi teprve dojde, \u017ee se vlastn\u011b jeho telefon nach\u00e1z\u00ed doma a proto telefon, s o nijak lep\u0161\u00ed n\u00e1ladou, odlo\u017e\u00edm.
S v\u00fddechem si p\u0159edstav\u00edm t\u011bch dal\u0161\u00edch dvacet lid\u00ed venku a dojde mi, jak\u00e9 m\u00e1m vlastn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee j\u00e1 mohu b\u00fdt tady. Proto utlum\u00edm v\u0161echny rozpolcen\u00e9 emoce v sob\u011b, a na doporu\u010den\u00ed Patricka skute\u010dn\u011b zav\u0159u o\u010di, a sna\u017e\u00edm se mysl\u00ed p\u0159en\u00e9st k Tomovi. A kdy\u017e se do p\u00e1r vte\u0159in na to, za\u010dnu usm\u00edvat, mus\u00edm zase o\u010di otev\u0159\u00edt a vynadat si, a\u0165 si tuhle p\u0159edstavu p\u0159enech\u00e1m v my\u0161lenk\u00e1ch po celou dobu focen\u00ed.<\/p>\n

„Hotovo,“ ozve se od fotoapar\u00e1tu Patrick a Sven nade mnou zhasne sv\u011btlo. „No sakra, Bille, tohle byla bou\u0159ka! Bude probl\u00e9m vybrat nejlep\u0161\u00ed sn\u00edmky, tyhle byly nejlep\u0161\u00ed v\u0161echny.“
Spokojen\u011b si d\u00e1m ruce kolem pasu, trochu se prot\u00e1hnu a kouknu se na hodiny na zdi za n\u00edm. P\u016fl t\u0159et\u00ed? Kde ten \u010das miz\u00ed?
„\u0158ekni, v \u010dem je to kouzlo, \u017ee si te\u010f takov\u00fd, jak\u00e9ho jsem t\u011b o\u010dek\u00e1val?“
„Do\u0161lo mi, \u017ee jsem dostal jedine\u010dnou \u0161anci.“
„Jen v tom to nebude,“ mrkne, „ale neboj se, j\u00e1 na to p\u0159ijdu, co na tebe plat\u00ed, hezky si t\u011b tu vysvl\u00e9knu.“ Zmaten\u011b zamrk\u00e1m a pozvednu obo\u010d\u00ed, a proto\u017ee to Patrick zachyt\u00ed, okam\u017eit\u011b se rozesm\u011bje. „Nemyslel jsem to doslova.“
„Oddechl jsem si.“
„Ty se m\u011b n\u011bjak boj\u00ed\u0161.“
„Ne, to proboha ne,“ \u0159eknu s \u00fasm\u011bvem, ale p\u0159itom c\u00edt\u00edm, jak mi do tv\u00e1\u0159\u00ed lehce vb\u011bhne rum\u011bnec. Bille, halo, tady se hl\u00e1s\u00ed pevn\u00e1 zem, m\u011bl bys zas trochu slet\u011bt! „Sko\u010d\u00edm se p\u0159evl\u00e9knout.“
„Jasn\u011b, a tohle si klidn\u011b nech,“ pouk\u00e1\u017ee na to super oble\u010den\u00ed, co m\u00e1m na sob\u011b, „za prv\u00e9 ti to padne, a za druh\u00e9,“ pokr\u010d\u00ed s \u00fasm\u011bvem rameny, „za druh\u00e9 neexistuje.“<\/p>\n

„V\u00e1\u017en\u011b?“ nev\u011b\u0159\u00edm vlastn\u00edm u\u0161\u00edm, \u017ee si n\u011bco tak skvostn\u00e9ho m\u016f\u017eu nechat.
„Ned\u011bl\u00e1m si legraci,“ zavrt\u00ed hlavou a za\u010dne skl\u00e1dat stativ, „kdybych m\u011bl dnes \u010das, pozval bych t\u011b na ob\u011bd, mus\u00ed\u0161 m\u00edt hlad. Ale snad p\u0159\u00ed\u0161t\u011b. Uvid\u00edme se p\u0159\u00ed\u0161t\u011b, \u017ee?“
„V\u00e1\u017en\u011b bych rad\u011bji nem\u011bl tu zelenou kartu polo\u017eit na st\u016fl a vzd\u00e1lit se co nejd\u00e1l nav\u017edy odsud?“
„Pokud m\u00e1\u0161 tohle v pl\u00e1nu, nedr\u017e\u00edm t\u011b tu, ale v\u011b\u0159, \u017ee bych byl schopn\u00fd si t\u011b znovu vyhledat a p\u0159emlouvat t\u011b, aby sis to je\u0161t\u011b rozmyslel a vr\u00e1til se.“ Ne\u0161et\u0159\u00ed chv\u00e1lou a moje ego nebezpe\u010dn\u011b roste! „Zavol\u00e1m ti, kdy se uvid\u00edme. Kdy m\u00e1\u0161 \u010das?“
„Krom\u011b p\u0159ij\u00edma\u010dek a pr\u00e1ce v pond\u011bl\u00ed, st\u0159edu a p\u00e1tek, m\u011b nic extra ne\u010dek\u00e1.“
„Nap\u00ed\u0161e\u0161 mi \u010d\u00edslo, a jestli to nen\u00ed moc osobn\u00ed, tak pros\u00edm i adresu, po\u0161lu ti fin\u00e1ln\u00ed sn\u00edmky. A o zbytku se domluv\u00edme a\u017e p\u0159\u00ed\u0161t\u011b.“
„Dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvnu a napomenu se, abych zav\u0159el aspo\u0148 pusu, kdy\u017e u\u017e nesta\u010d\u00edm z\u00edrat.<\/p>\n

„Super, chce\u0161 pak n\u011bkam hodit? M\u00e1m je\u0161t\u011b patn\u00e1ct minut.“
„Ne, d\u00edky, jsem tu autem.“
„Tak\u017ee by pro tebe nebyl probl\u00e9m n\u011bkdy n\u011bkam dojet?“
„Ne, v\u016fbec ne.“
„No j\u00e1 v tebe prost\u011b v\u011b\u0159il,“ usm\u011bje se, „tyhle fotky mus\u00ed proj\u00edt je\u0161t\u011b men\u0161\u00ed kontrolou a v\u0161\u00edm mo\u017en\u00fdm, s t\u00edm t\u011b taky sezn\u00e1m\u00edm je\u0161t\u011b, a logicky nesm\u00edme u\u017e\u00edt ty fotky bez tv\u00e9ho v\u011bdom\u00ed, ale to douf\u00e1m v\u00ed\u0161, tak\u017ee se stejn\u011b je\u0161t\u011b mus\u00edme vid\u011bt.“
„Tyhle fotky se daj\u00ed n\u011bkde taky vyu\u017e\u00edt?“
„Bille, byl bych r\u00e1d, kdyby ti to sebev\u011bdom\u00ed vydr\u017eelo je\u0161t\u011b chv\u00edli, pros\u00edm.“
„Promi\u0148.“
„Tak\u017ee domluveno, a te\u010f fakt mus\u00edm jet.“
„Jasn\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvnu a teprve mi dojde, \u017ee jsme v ateli\u00e9ru z\u016fstali skoro sami. Jak to, \u017ee jsem to nepost\u0159ehl? Do dvou minut ale nen\u00ed ani po n\u00e1s v ateli\u00e9ru vidu ani slechu.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam P\u0159esn\u011b ve t\u0159i-\u010dtvrt\u011b na deset doraz\u00edm na adresu, co mi na vizitce dal ten fotograf. Okam\u017eit\u011b ale co vejdu dovnit\u0159, chci zase ut\u00e9ct. Je tady minim\u00e1ln\u011b dal\u0161\u00edch dvacet lid\u00ed, tak\u017ee mi dojde skute\u010dnost, \u017ee jsem nebyl vybr\u00e1n jako jeden z<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[513],"tags":[],"class_list":["post-6021","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6021","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6021"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6021\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6021"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6021"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6021"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}