{"id":6024,"date":"2012-08-22T14:00:00","date_gmt":"2012-08-22T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6007"},"modified":"2012-08-22T14:00:00","modified_gmt":"2012-08-22T13:00:00","slug":"pomsta-za-pomstu-3-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/08\/22\/pomsta-za-pomstu-3-3\/","title":{"rendered":"Pomsta za pomstu 3\/3"},"content":{"rendered":"
autor: SkaLucy<\/p>\n

<\/strong> Tak m\u00e1me p\u0159ed sebou posledn\u00ed \u010d\u00e1st :-). Dopadne to dob\u0159e, nebo se v\u0161echno je\u0161t\u011b v\u00edc zkomplikuje? Co mysl\u00edte? No \u010dt\u011bte, \u010dt\u011bte a uvid\u00edte. A p\u0159edem d\u011bkuju za v\u0161echny koment\u00e1\u0159e. U\u017eijte si zbytek pr\u00e1zdnin a konec moj\u00ed pov\u00eddky :-).<\/em><\/div>\n

SkaLucy<\/p>\n

<\/em> *** o p\u00e1r dn\u00ed pozd\u011bji ***<\/p>\n

Tom se st\u00e1le neprob\u00edral. Bylo to u\u017e n\u011bkolik dn\u00ed, co nehybn\u011b le\u017eel na nemocni\u010dn\u00ed posteli. Jak dokto\u0159i \u0159\u00edkali, byla to hodn\u011b v\u00e1\u017en\u00e1 nehoda a Bill m\u011bl obrovsk\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed.<\/div>\n

Hned potom, co je dovezli do nemocnice a Billovi o\u0161et\u0159ili zlomen\u00fd nos, cht\u011bl se Bill co nejrychleji dostat za bratrem. Ten byl ov\u0161em na opera\u010dn\u00edm s\u00e1le. A tak Billovi nezbylo nic jin\u00e9ho ne\u017e \u010dekat. Sed\u011bl v \u010dek\u00e1rn\u011b tak dlouho, a \u017ee to bylo n\u011bkolik n\u00e1ro\u010dn\u00fdch hodin, ne\u017e ze s\u00e1lu vy\u0161el vy\u010derpan\u00fd doktor a ozn\u00e1mil Billovi bratr\u016fv stav. Tom byl sice na\u017eivu, ale v kritick\u00e9m stavu a bezv\u011bdom\u00ed.<\/p>\n

Bill bre\u010del, opravdu plakal tak jako nikdy za cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot. Po n\u011bkolika minut\u00e1ch p\u0159emlouv\u00e1n\u00ed doktor nakonec svolil, \u017ee m\u016f\u017ee za n\u00edm na pokoj. Od t\u00e9 doby u n\u011bj tr\u00e1vil ve\u0161ker\u00fd \u010das. Dr\u017eel ho za ruku, hladil ho po vlasech a \u0161eptal mu, nebo taky mo\u017en\u00e1 s\u00e1m sob\u011b, slova \u00fat\u011bchy. A po\u0159\u00e1d plakal. M\u011bl pocit, \u017ee u\u017e to tak snad ani nejde. Av\u0161ak st\u00e1le mu po tv\u00e1\u0159\u00edch st\u00e9kaly slzy pln\u00e9 smutku. P\u0159estal jedin\u011b tehdy, kdy\u017e vy\u010derp\u00e1n\u00edm usnul na \u017eidli vedle Tomovy postele a polo\u017eil si hlavu na jeho hrudn\u00edk. Alespo\u0148 pravideln\u00fd tlukot bratrova srdce ho trochu uklid\u0148oval. D\u00edky n\u011bmu mu z\u016fst\u00e1valy nad\u011bje. Sice mal\u00e9, ale byly tam.<\/p>\n

Dokto\u0159i se Billa sna\u017eili dostat dom\u016f, a\u0165 si odpo\u010dine, ale Bill neustoupil. A tak mu aspo\u0148 sest\u0159i\u010dky nosily j\u00eddlo, kter\u00e9ho stejn\u011b moc nesn\u011bdl. Nep\u0159i\u0161lo mu to f\u00e9r, kdy\u017e nemohl ani Tom. P\u0159edt\u00edm mu nep\u0159ipadalo, \u017ee by mu na Tomovi tak z\u00e1le\u017eelo. I kdy\u017e si to zeza\u010d\u00e1tku necht\u011bl p\u0159iznat, uv\u011bdomoval si, \u017ee je to v\u0161echno jen jeho vina. Uv\u011bdomoval si, \u017ee i p\u0159edt\u00edm Tomovi nesm\u00edrn\u011b ubli\u017eoval. Hlavn\u011b kdy\u017e si v\u0161imnul sv\u011btl\u00fdch jizev na jeho z\u00e1p\u011bst\u00ed. Bylo jich jen o n\u011bco m\u00e1lo v\u00edc, ne\u017e kolikr\u00e1t se s Tomem roze\u0161el a v\u011bd\u011bl, \u017ee on je jejich p\u0159\u00ed\u010dinnou. Jestli se Tom neprobere, z\u0159ejm\u011b se u\u017e z toho nikdy nevzpamatuje.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Bill neklidn\u011b spal s prsty propleten\u00fdmi s t\u011bmi bratrov\u00fdmi. Probudil ho ov\u0161em nep\u0159\u00edjemn\u00fd hlasit\u00fd zvuk. Tom\u016fv hrudn\u00edk se u\u017e nezvedal v pravideln\u00e9m tempu. Bill se na n\u011bj vyd\u011b\u0161en\u011b pod\u00edval, a je\u0161t\u011b se mu sta\u010dily o\u010di zal\u00edt slzami, ne\u017e do pokoje vtrhl doktor i s n\u011bkolika sestrami. Nedbale Billa vystrkali na chodbu.<\/div>\n
„Te\u010f mus\u00edte z\u016fstat venku, ud\u011bl\u00e1me v\u0161echno, co budeme moct,“ tahle slova Bill nesn\u00e1\u0161el, ale co mohl d\u011blat. Sedl si na \u017eidli a obli\u010dej si schoval do dlan\u00ed. Sna\u017eil se trochu uklidnit.<\/div>\n
Po p\u00e1r minut\u00e1ch vy\u0161la sest\u0159i\u010dka.<\/p>\n

„Pane Kaulitzi, va\u0161eho bratra se n\u00e1m poda\u0159ilo zachr\u00e1nit,“ je\u0161t\u011b to ani ne\u0159ekla, av\u0161ak Bill to „ale“ u\u017e sly\u0161el, a tak pokra\u010dovala. „Ale jeho stav se v\u00e1\u017en\u011b zhor\u0161il. Odte\u010f je z\u00e1visl\u00fd pouze na p\u0159\u00edstroj\u00edch a budeme ho muset p\u0159ev\u00e9zt. Je mi l\u00edto, ale u\u017e nesm\u00ed m\u00edt \u017e\u00e1dn\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bvy. Ani rodinu,“ zd\u016fraznila, jako by v\u011bd\u011bla, \u017ee ji Bill p\u0159est\u00e1val vn\u00edmat. Bill se zhroutil zp\u00e1tky na \u017eidli.<\/div>\n

„Jste v po\u0159\u00e1dku?“ zeptala se opatrn\u011b a p\u0159ibl\u00ed\u017eila se k n\u011bmu.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 ano, jen,“ koktal Bill.<\/div>\n
„Ano, ch\u00e1pu,“ usm\u00e1la se sest\u0159i\u010dka. „Aspo\u0148 m\u00e1te mo\u017enost j\u00edt dom\u016f a d\u00e1t se do po\u0159\u00e1dku. Budeme v\u00e1s informovat o ka\u017ed\u00e9 zm\u011bn\u011b. Pokud se v\u00e1\u0161 bratr probere, bude v\u00e1s pot\u0159ebovat v pln\u00e9 s\u00edle,“ \u0159ekla povzbudiv\u011b, i kdy\u017e Tomovi ned\u00e1vali moc \u0161anc\u00ed.<\/div>\n
„D\u011bkuju\u2026“ \u0161eptl Bill a m\u011bl se k odchodu, p\u0159esto\u017ee se mu necht\u011blo pry\u010d od Toma.<\/p>\n

„Po\u010dkejte je\u0161t\u011b,“ k\u0159ikla za n\u00edm sest\u0159i\u010dka. Bill se pomalu oto\u010dil a zad\u00edval se na ni zv\u011bdav\u00fdm unaven\u00fdm pohledem.<\/div>\n

„Pokud m\u00e1te jak, mohl byste pros\u00edm vzk\u00e1zat panu Andreasovi Tom\u016fv stav? A\u0165 sem zbyte\u010dn\u011b nechod\u00ed?“ Bill se na ni nech\u00e1pav\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„On tady byl?“ zeptal se.<\/div>\n
„Oh, ano. Vy to nev\u00edte? Chodil sem skoro ka\u017ed\u00fd den, ale kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee jste po\u0159\u00e1d u va\u0161eho bratra, necht\u011bl v\u00e1s ru\u0161it,“ vysv\u011btlila.<\/div>\n
„Dob\u0159e, vy\u0159\u00edd\u00edm mu to,“ \u0159ekl Bill a oto\u010dil se k v\u00fdchodu z nemocnice.<\/p>\n

Na cestu dom\u016f si vzal tax\u00edk, ale m\u00edsto svoj\u00ed, nadiktoval taxik\u00e1\u0159i Andyho adresu. Kdy\u017e dojeli na m\u00edsto, zaplatil Bill za cestu a vydal se ke vchodov\u00fdm dve\u0159\u00edm. Nejist\u011b se p\u0159ede dve\u0159mi zastavil. O chv\u00edli pozd\u011bji zazvonil, ale b\u00e1l se Andyho v\u00fd\u010ditek. Andy otev\u0159el a ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b propaloval Billa pohledem. U\u017e v nemocnici si v\u0161iml Billovy zm\u011bny.<\/p>\n

„Douf\u00e1m, \u017ee jsi tu kv\u016fli Tomovi,“ konstatoval Andy. Bill jen p\u0159ik\u00fdvl a sklonil hlavu. Nedok\u00e1zal se mu d\u00edvat do o\u010d\u00ed. „Tak poj\u010f d\u00e1l,“ \u0159ekl Andy ne\u010dekan\u011b a poodstoupil od dve\u0159\u00ed, aby mohl Bill proj\u00edt. Bill ho pak n\u00e1sledoval do ob\u00fdv\u00e1ku, kde si sedli, a Andy \u010dekal, co z Billa vypadne. Bill se ale k ni\u010demu nem\u011bl. Jen d\u00e1l z\u00edral do podlahy.<\/div>\n

„Tak co se stalo, Bille? Je v po\u0159\u00e1dku, nebo\u2026“ Andy v\u011btu nedokon\u010dil. Necht\u011bl si to ani p\u0159edstavit.<\/div>\n
„Ne, Andy, to ne\u2026“ vzdychl Bill a ot\u0159\u00e1sl se p\u0159i t\u00e9 p\u0159edstav\u011b.<\/div>\n
„Tak co teda?“ Andy za\u010d\u00ednal b\u00fdt netrp\u011bliv\u00fd.<\/div>\n
„On-on dneska \u00fapln\u011b zkolaboval.“ Andreas se zhluboka nadechl a p\u0159ilo\u017eil si ruku na \u00fasta. Nemohl se te\u010f rozbre\u010det. Bill pokra\u010doval. „Zastavilo se mu srdce, ale p\u0159ivedli ho zp\u00e1tky, jen\u2026 jen je te\u010f na p\u0159\u00edstroj\u00edch,“ Bill za\u010dal vzlykat. „Nikdo za n\u00edm n-nesm\u00ed, proto\u017ee se s-stav zhor\u0161il,“ z Billova hlasu byla sly\u0161et \u00fanava a nekone\u010dn\u00fd strach o bratra. Andymu ho bylo l\u00edto. Nedovedl si p\u0159edstavit, jak\u00e9 to pro n\u011bj muselo b\u00fdt, i kdy\u017e se celkem divil, po tom v\u0161em, co Bill Tomovi ud\u011blal. Bojoval s t\u00edm, jestli m\u00e1 Billa za\u010d\u00edt ut\u011b\u0161ovat, nebyl toti\u017e p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee si to zaslou\u017e\u00ed. Nakonec se zvedl ze seda\u010dky, p\u0159e\u0161el k n\u011bmu a jen ho objal. Nic ne\u0159ekl, nev\u011bd\u011bl co. Bill se naplno rozvzlykal.<\/p>\n

„J\u00e1-j\u00e1, je mi to l\u00edto. Je to moje vina, v\u0161echno\u2026“ Andy mu to nevyvracel. Byla to pravda.<\/div>\n

„Bille, v\u00edm, \u017ee te\u010f nen\u00ed vhodn\u00e1 doba ti to \u0159\u00edkat, ale kdyby ses nechoval jako debil\u2026“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, Andy, omlouv\u00e1m se. Nech\u00e1pu, \u017ee jsem si ni\u010deho nev\u0161iml d\u0159\u00edv,“ Bill se k Andymu p\u0159itiskl je\u0161t\u011b v\u00edc a m\u00e1\u010del mu triko slzami.<\/div>\n
„Mn\u011b se neomlouvej. Jestli to Tom zvl\u00e1dne, co\u017e zvl\u00e1dne,“ zvedl Billovi hlavu a pod\u00edval se mu do o\u010d\u00ed. Uji\u0161\u0165oval t\u00edm sebe i Billa. „Omluv se jemu. A to po\u0159\u00e1dn\u011b. Pak uvid\u00ed\u0161, co d\u00e1l.“<\/div>\n
„M\u00e1m strach, \u017ee\u2026 \u017ee u\u017e se mnou nikdy nepromluv\u00ed,“ za\u0161eptal Bill smutn\u011b.<\/div>\n
„Je to jen na tob\u011b. Te\u010f b\u011b\u017e dom\u016f, vyspi se, proto\u017ee vypad\u00e1\u0161 fakt d\u011bsn\u011b, a p\u0159em\u00fd\u0161lej, co Tomovi \u0159ekne\u0161, a\u017e se probere.“<\/div>\n
Bill se odt\u00e1hl od Andyho, k\u00fdvl hlavou a vydal se ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„D\u00edky, Andy,“ \u0159ekl je\u0161t\u011b, ne\u017e opustil Andreas\u016fv byt. Vzal si zase tax\u00edk a jel dom\u016f. Pak po n\u011bkolika hodin\u00e1ch usnul.<\/p>\n

Kdy\u017e se kone\u010dn\u011b probudil, nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee spal tak dlouho. Skoro dva dny, ale nen\u00ed se \u010demu divit. Ty dny v nemocnici ho po\u0159\u00e1dn\u011b vy\u010derpaly. Obl\u00e9kl se tedy do \u010dist\u00fdch v\u011bc\u00ed a se\u0161el dol\u016f do kuchyn\u011b. Uv\u011bdomil si, \u017ee m\u00e1 hlad. Tak si vzal jogurt a sedl si k j\u00eddeln\u00edmu stolu. Pomalu, snad jako by se mu ani necht\u011blo, si vkl\u00e1dal do pusy jednu l\u017ei\u010dku za druhou a p\u0159itom si kontroloval mobil. M\u011bl tam 8 nep\u0159ijat\u00fdch hovor\u016f od Nancy a n\u011bkolik zpr\u00e1v typu: „Zvedni mi to, l\u00e1sko,“ a „Stalo se n\u011bco? Pro\u010d po\u0159\u00e1d neodepisuje\u0161?“ Tohle mu psala u\u017e p\u0159edt\u00edm v nemocnici, ale Bill na nic z toho nereagoval. Nem\u011bl n\u00e1ladu. Po\u0159\u00e1d m\u011bl v hlav\u011b jen Toma. Nezaujat\u011b polo\u017eil mobil na st\u016fl a p\u0159em\u00fd\u0161lel o n\u011bm. Cht\u011bl za n\u00edm j\u00edt, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee to nem\u00e1 cenu. Nepustili by ho k n\u011bmu.<\/p>\n

V tom mobil zazvonil a Bill se po n\u011bm hned vrhnul, ale kdy\u017e uvid\u011bl na displeji „Nancy“, hovor zru\u0161il. Doufal, \u017ee j\u00ed snad dojde, \u017ee s n\u00ed nechce mluvit. Zvedl se a na\u0161tvan\u011b hodil kel\u00edmek od jogurtu do ko\u0161e. M\u011bl vztek na v\u0161echny, ale hlavn\u011b na sebe. Cht\u011bl se rozej\u00edt zp\u00e1tky do pokoje, kdy\u017e mobil za\u010dal vyzv\u00e1n\u011bt znovu. Cht\u011bl Nancy se\u0159vat, \u017ee mu po\u0159\u00e1d vol\u00e1, ale kdy\u017e uvid\u011bl nezn\u00e1m\u00e9 \u010d\u00edslo, zav\u00e1hal. Po chv\u00edli telefon zvedl.<\/p>\n

„Hal\u00f3?“ ozvalo se. „Bill Kaulitz?“<\/div>\n

„A-ano, kdo jste?“ zeptal se nejist\u011b Bill.<\/div>\n
„Tady doktor Martinez, jsem l\u00e9ka\u0159 va\u0161eho bratra,“ ozn\u00e1mil doktor vl\u00eddn\u011b. Billovi se zatajil dech. Pros\u00edm, a\u0165 je to dobr\u00e1 zpr\u00e1va. Pros\u00edm\u2026<\/em><\/div>\n
„Co se stalo? Je v po\u0159\u00e1dku?“ dostal ze sebe Bill s n\u00e1mahou.<\/div>\n
„U\u017e jsme v to nedoufali, ale v\u00e1\u0161 bratr se p\u0159ed p\u00e1r hodinami probral-„<\/div>\n
„Pro\u010d jste mi to ne\u0159ekli d\u0159\u00edv?!“ sko\u010dil mu do \u0159e\u010di Bill, i kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee by se mu stejn\u011b nedovolali.<\/div>\n
„Cht\u011bli jsme si b\u00fdt jist\u00ed. Ze za\u010d\u00e1tku to nevypadalo, \u017ee by to mohl zvl\u00e1dnout,“ vysv\u011btlil doktor.<\/div>\n
„A m\u016f\u017eu j\u00edt za n\u00edm?“ vyjekl Bill horliv\u011b.<\/div>\n
„No ano, ale od t\u00e9 doby, co se probral, v\u016fbec nepromluvil. M\u016f\u017eete to ov\u0161em zkusit. S v\u00e1mi m\u00e1 pr\u00fd v\u00fdjime\u010dn\u00fd vztah, \u0159\u00edkala sestra.“<\/p>\n

Bill si povzdechl. V\u00fdjime\u010dn\u00fd opravdu byl, ale te\u010f by byl mnohem rad\u0161i, kdyby se do krve h\u00e1dali, ne\u017e tohle.<\/div>\n

„Dob\u0159e, za chv\u00edli p\u0159ijedu, ale\u2026 ne\u0159\u00edkejte mu to pros\u00edm,“ Bill si pomyslel, \u017ee by Tom v\u016fbec nemusel cht\u00edt, aby za n\u00edm chodil. Tak\u017ee ho rad\u0161i p\u0159ekvap\u00ed.<\/div>\n
„Jak chcete, pane Kaulitzi. Nashledanou,“ rozlou\u010dil se doktor Martinez.<\/div>\n
„Nashle a d\u011bkuji,“ dodal je\u0161t\u011b Bill a zav\u011bsil. Pak rychle vyst\u0159elil nahoru do koupelny, aby se dal aspo\u0148 trochu do po\u0159\u00e1dku.<\/p>\n

O p\u00e1r minut pozd\u011bji, p\u0159evle\u010den\u00fd, umyt\u00fd, u\u010desan\u00fd a namalovan\u00fd, u\u017e dob\u00edhal na zast\u00e1vku, odkud zrovna odj\u00ed\u017ed\u011bl autobus. Bill je\u0161t\u011b zrychlil a zam\u00e1val na \u0159idi\u010de, aby po\u010dkal. Kdy\u017e si ho \u0159idi\u010d v\u0161iml, otr\u00e1ven\u011b si povzdychl, ale zastavil. Bill rychle nastoupil a sedl si na posledn\u00ed seda\u010dku vzadu. Necht\u011bl \u010dekat na dal\u0161\u00ed autobus. Musel b\u00fdt u Toma co nejd\u0159\u00edve, i kdy\u017e se b\u00e1l, co se stane. Musel na n\u011bj po\u0159\u00e1d myslet. A i p\u0159esto\u017ee si to nejd\u0159\u00edve necht\u011bl p\u0159ipustit, na Tomovi mu opravdu hodn\u011b z\u00e1le\u017eelo. Mo\u017en\u00e1 ho i miloval.<\/p>\n

Za chvilku autobus zastavil p\u0159\u00edmo p\u0159ed nemocnic\u00ed. Bill vystoupil a zam\u00ed\u0159il nemocnic\u00ed rovnou k bratrovu pokoji. Pak si ale uv\u011bdomil, \u017ee ho p\u0159ev\u00e1\u017eeli. Necht\u011bl ztr\u00e1cet \u010das hled\u00e1n\u00edm, proto odchytit hned prvn\u00ed sest\u0159i\u010dku, kterou uvid\u011bl. Na\u0161t\u011bst\u00ed v\u011bd\u011bla, kde Tom je. Mluvila te\u010f o n\u011bm skoro cel\u00e1 nemocnice. Ne\u010dekali, \u017ee se probere, a nav\u00edc takhle brzo. Dovedla Billa a\u017e p\u0159ed Tom\u016fv pokoj. Bill se na ni jen vd\u011b\u010dn\u011b usm\u00e1l a ona pokra\u010dovala d\u00e1l ve sv\u00e9 pr\u00e1ci. Bill v\u00e1hal, jestli m\u00e1 vej\u00edt. Nev\u011bd\u011bl ani, co \u0159\u00edct. Ale zkusit to p\u0159ece mus\u00ed.<\/p>\n

Potichu, kdyby Tom spal, vzal za kliku a ve\u0161el do pokoje. Tom si ho nev\u0161iml. Sed\u011bl na posteli, nohy p\u0159itisknut\u00e9 k hrudn\u00edku. R\u00e1na na hlav\u011b byla p\u0159ev\u00e1zan\u00e1 obvazem, plakal. Ne nahlas, ale po tv\u00e1\u0159\u00edch mu st\u00e9kala jedna slza za druhou. Koukal se p\u0159ed sebe, do pr\u00e1zdna. Tenhle pohled byl pro Billa je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed ne\u017e tenkr\u00e1t v aut\u011b. Neudr\u017eel to v sob\u011b a nahlas vzlyknul. Tom hbit\u011b obr\u00e1til pohled na druhou osobu v jeho pokoji. V jeho o\u010d\u00edch bylo vid\u011bt p\u0159ekvapen\u00ed, ov\u0161em po chv\u00edli se Bill d\u00edval do hlubok\u00fdch studen pln\u00fdch bolesti. A v\u0161echnu tu bolest zp\u016fsobil pr\u00e1v\u011b Bill.<\/p>\n

„Tome\u2026“ vydechl pomalu. Tomovi se po tv\u00e1\u0159\u00edch spou\u0161t\u011bly dal\u0161\u00ed pot\u016f\u010dky slz a tvrd\u011b se Billovi zabod\u00e1valy do srdce se v\u0161emi v\u00fd\u010ditkami.<\/div>\n

Tom nic ne\u0159\u00edkal. Jen si hled\u011bli do o\u010d\u00ed. Oba m\u011bli v\u017edycky pocit, \u017ee tak si toho \u0159eknou nejv\u00edc. Ale te\u010f tomu tak nebylo. Tom\u016fv pohled byl pr\u00e1zdn\u00fd. Pak se Bill rozhodl ud\u011blat p\u00e1r krok\u016f bl\u00ed\u017e k Tomov\u011b posteli. Sedl si na \u017eidli a provinile sklopil hlavu.<\/p>\n

„Pro\u010d jsi p\u0159i\u0161el?“ zeptal se najednou Tom chraplav\u00fdm hlasem. Bylo poznat, \u017ee u\u017e ho n\u011bkolik dn\u00ed nepou\u017e\u00edval. Pohled m\u011bl st\u00e1le zabodnut\u00fd do Billa.<\/div>\n

„J\u00e1\u2026 j\u00e1, chci se ti omluvit. Je mi to stra\u0161n\u011b l\u00edto,“ sypal ze sebe Bill omluvy. „Tohle jsem nikdy necht\u011bl. Je to v\u0161echno moje vina. Ani jsem si neuv\u011bdomoval jak-„<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148, Bille,“ p\u0159eru\u0161il ho ne\u010dekan\u011b Tom. „Pro\u010d bych ti m\u011bl cokoli z toho v\u011b\u0159it? \u0158ekni mi jedin\u00fd d\u016fvod.“<\/div>\n
„Nechci ti ubl\u00ed\u017eit, Tome,“ odpov\u011bd\u011bl Bill s o\u010dima pln\u00fdma slz a up\u00edral je na Toma.<\/div>\n
„Co tak najednou? U\u017e t\u011b to p\u0159estalo bavit?“ zeptal se Tom ironicky, ale hlas se mu zlomil. M\u011bl strach, \u017ee je to pravda a Bill si p\u016fjde zase po sv\u00fdch.<\/div>\n
„Ne tak to nen\u00ed!“ ohradil se Bill. „Z\u00e1le\u017e\u00ed mi na tob\u011b. A-a mysl\u00edm, \u017ee t\u011b miluju. V\u00e1\u017en\u011b, Tome.“<\/div>\n
„Pros\u00edm t\u011b, nemus\u00ed\u0161 mi tu nic nalh\u00e1vat. Dal\u0161\u00ed l\u017ei bych u\u017e nemusel ust\u00e1t, Bille. Pod\u00edvej se, jak to dopadlo naposledy, kdy\u017e jsem ti znovu uv\u011b\u0159il!“ zlostn\u011b na sebe uk\u00e1zal rukama. Nemohl to d\u00e1l dr\u017eet v sob\u011b.<\/p>\n

„Ale j\u00e1 ti nel\u017eu. V\u00edm, \u017ee mi te\u010f nev\u011b\u0159\u00ed\u0161, ale j\u00e1 to mysl\u00edm v\u00e1\u017en\u011b. Jsi m\u016fj bratr\u2026“ obhajoval se Bill d\u00e1l, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee tentokr\u00e1t to tak lehk\u00e9 nebude.<\/div>\n

„Jo\u2026 ale t\u00edm jsem byl u\u017e p\u0159edt\u00edm. To sis nev\u0161iml?“<\/div>\n
„\u0158\u00edk\u00e1m, \u017ee m\u011b to mrz\u00ed, Tome! J\u00e1 u\u017e takhle d\u00e1l nem\u016f\u017eu.“<\/div>\n
„Ty nem\u016f\u017ee\u0161?! Pod\u00edvej se na m\u011b, sakra!“ vyjel Tom.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu u\u017e b\u00fdt bez tebe!“ vyk\u0159ikl Bill bezmocn\u011b.<\/p>\n

Tom zase za\u010d\u00ednal poci\u0165ovat ten kousek nad\u011bje, \u017ee to jeho bratr mysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b. Ale on ho necht\u011bl c\u00edtit. P\u0159\u00edsahal si, \u017ee u\u017e mu nepodlehne. \u017de se donut\u00ed ho nen\u00e1vid\u011bt za v\u0161echno, co mu ud\u011blal. Byl naivn\u00ed. V\u011bd\u011bl to.<\/p>\n

„Tohle mi asi nikdy neodpust\u00ed\u0161, ale\u2026 nemohl by ses o to aspo\u0148 pokusit, pros\u00edm? V\u00edm, \u017ee po tob\u011b chci te\u010f moc. Nen\u00e1vid\u00edm se\u2026“ \u0159ekl Bill a naplno se rozbre\u010del. Tom pevn\u011b stiskl v\u00ed\u010dka k sob\u011b a nadechl se. Necht\u011bl to ud\u011blat, ale p\u0159ece\u2026<\/div>\n

Naklonil se a p\u0159it\u00e1hl si Billa k sob\u011b do n\u00e1ru\u010d\u00ed. P\u011bvn\u011b ho objal. Bill zatajil dech. U\u017e v to v\u016fbec nedoufal. Obmotal ruce kolem Tomova t\u011bla a p\u0159itisknul se k n\u011bmu. Hlavu mu zabo\u0159il do krku a m\u00e1\u010del slzami nemocni\u010dn\u00ed ko\u0161ili.<\/div>\n
„Douf\u00e1m, \u017ee v\u00ed\u0161, \u017ee u\u017e to nebude jako p\u0159edt\u00edm,“ ozn\u00e1mil Tom, sp\u00ed\u0161, ne\u017e se ptal. Bill jen nepatrn\u011b k\u00fdvnul hlavou. Ov\u0161em st\u00e1le v\u011b\u0159il, \u017ee mo\u017en\u00e1, jednou\u2026<\/p>\n

autor: SkaLucy<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: SkaLucy Tak m\u00e1me p\u0159ed sebou posledn\u00ed \u010d\u00e1st :-). Dopadne to dob\u0159e, nebo se v\u0161echno je\u0161t\u011b v\u00edc zkomplikuje? Co mysl\u00edte? No \u010dt\u011bte, \u010dt\u011bte a uvid\u00edte. A p\u0159edem d\u011bkuju za v\u0161echny koment\u00e1\u0159e. U\u017eijte si zbytek pr\u00e1zdnin a konec moj\u00ed pov\u00eddky :-). SkaLucy ***<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-6024","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6024","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6024"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6024\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6024"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6024"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6024"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}