{"id":6027,"date":"2012-08-21T17:00:00","date_gmt":"2012-08-21T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6010"},"modified":"2012-08-21T17:00:00","modified_gmt":"2012-08-21T16:00:00","slug":"profesor-17","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/08\/21\/profesor-17\/","title":{"rendered":"Profesor 17."},"content":{"rendered":"
autor: Tina<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Jakmile se zav\u0159ely dve\u0159e kancel\u00e1\u0159e, spustil Markus na sv\u00e9ho syna vich\u0159ici v\u00fd\u010ditek.<\/div>\n
„Co to sakra m\u00e1 b\u00fdt, Willime? Kdy\u017e u\u017e jsem p\u0159ekousl to, \u017ee jsi buzerat, tak se je\u0161t\u011b mus\u00edm d\u00edvat na n\u011bjakou sle\u010dinku s mu\u017esk\u00fdmi org\u00e1ny? V\u011bd\u011bl jsem u\u017e d\u00e1vno o tob\u011b, \u017ee jsi neschopn\u00fd, ale tohle je u\u017e hotov\u00fd vrchol!“ doslova na n\u011bj k\u0159i\u010del.<\/div>\n
„Tak to pozor! Do m\u011b se klidn\u011b nav\u00e1\u017eej, jak chce\u0161, ale Billa nechej na pokoji! Je tady na p\u0159\u00e1n\u00ed m\u00e1my a ty bys to m\u011bl respektovat. J\u00e1 ho miluju a nevzd\u00e1m se ho jenom proto, \u017ee se ti n\u011bco nel\u00edb\u00ed. Nikdy ses nechoval, jako m\u016fj otec, v\u017edycky byl n\u011bjak\u00fd probl\u00e9m, tak mi p\u0159esta\u0148 mluvit do \u017eivota!“<\/div>\n
„Va\u017e slova! St\u00e1le jsem tv\u016fj otec a ty se mnou bude\u0161 mluvit s \u00factou. Ve kter\u00e9m bordelu jsi k n\u011bmu p\u0159i\u0161el, co? H\u00e1d\u00e1m, \u017ee po\u0159\u00e1dn\u011b neum\u00ed ani napo\u010d\u00edtat do deseti. Dost jsi klesnul, Williame.“<\/p>\n

„Tak dost!“ zak\u0159i\u010del na\u0161tvan\u011b. Tohle skute\u010dn\u011b nem\u011bl zapot\u0159eb\u00ed. „Je\u0161t\u011b jedno k\u0159iv\u00e9 slovo o n\u011bm a v\u00e1\u017en\u011b se nezn\u00e1m. Ani jsi ho nepoznal, a u\u017e ho odsuzuje\u0161! Zamysli se taky nad sebou, jak\u00fd jsi ty pokrytec. Jenom dok\u00e1\u017ee\u0161 lidem ubli\u017eovat.“<\/div>\n

„Omyl, j\u00e1 \u0159\u00edk\u00e1m pouze pravdu. A rozhodn\u011b ho pozn\u00e1vat nechci, n\u011bjak\u00fd pubert\u00e1ln\u00ed kluk je mi v\u00e1\u017en\u011b ukraden\u00fd. Tebe stejn\u011b nezm\u011bn\u00ed. Jsi stejn\u00fd trouba, nedok\u00e1zal by ses po\u0159\u00e1dn\u011b postarat ani o spole\u010dnost, nato\u017e m\u00edt rodinu. N\u011bkdy si skute\u010dn\u011b \u0159\u00edk\u00e1m, jestli ty jsi m\u016fj syn. A toho mal\u00e9ho zjeva, co sis p\u0159ivedl, to u\u017e je hotov\u00e1 koruna tv\u00e9 neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 tuposti!“ Williama tohle bolelo, ale co jin\u00e9ho by mohl od sv\u00e9ho sobeck\u00e9ho otce sly\u0161et? On cht\u011bl m\u00edt syna v\u016fdce, siln\u00e9ho, kter\u00fd by vedl jeho spole\u010dnost, m\u011bl rodinu a byl mu p\u00fdchou. Ale to asi nen\u00ed on.<\/div>\n
\n
\n

„Tak te\u010f m\u011b dob\u0159e poslouchej. Jsi ten nejv\u011bt\u0161\u00ed hajzl na sv\u011bt\u011b. Po\u0159\u00e1d jenom ubli\u017euje\u0161 a sobecky mysl\u00ed\u0161 na sebe. Nen\u00ed s tebou k vydr\u017een\u00ed. Ze srdce t\u011b nen\u00e1vid\u00edm, ty rozhodn\u011b nejsi m\u016fj otec a nikdy jsi ani nebyl. Nechoval ses tak, byl jsem ti jenom p\u0159\u00edt\u011b\u017e\u00ed, nesplnil jsem tv\u00e9 p\u0159edpoklady, a proto jsem u tebe klesnul a\u017e na dno. Vlastn\u00ed ukl\u00edze\u010dku m\u00e1\u0161 rad\u011bji ne\u017e m\u011b. Ale j\u00e1 ti to nem\u00e1m za zl\u00e9. Prost\u011b nejsem dokonal\u00fd syn\u00e1\u010dek, n\u011bjak\u00e9ho zbohatl\u00e9ho blba!“ V\u0161echno, co \u0159\u00edkal, bylo v naprost\u00e9m klidu, nek\u0159i\u010del, ale z jeho slov odkap\u00e1val jed. Kdy\u017e dokon\u010dil posledn\u00ed slovo, p\u0159ist\u00e1la mu tv\u00e1\u0159i po\u0159\u00e1dn\u00e1 facka.<\/p><\/div>\n

„\u0158ekl jsem ti, va\u017e slova! Takhle se mnou mluvit nebude\u0161, kdybych j\u00e1 takhle\u2026“<\/div>\n
„Jo, jo kdybys takhle ty mluvil se sv\u00fdm otcem, tak by t\u011b se\u0159ezal, \u017ee by ses nepostavil. Tuhle v\u00fdhru\u017eku zn\u00e1m nazpam\u011b\u0165,“ utrousil sarkasticky a s leskl\u00fdma o\u010dima od slz se vydal ven z pracovny a pot\u00e9 do koupelny.<\/p>\n

Mezit\u00edm se v sal\u00f3nku Bill s Anneli skv\u011ble bavili. V\u00fdborn\u011b si rozum\u011bli a ob\u010das se i n\u011b\u010demu zasm\u00e1li. Anneli se ptala, jak se Bill a jej\u00ed syn sezn\u00e1mili, \u010dernovl\u00e1sek j\u00ed to pov\u011bd\u011bl, ale vynechal p\u00e1r v\u011bc\u00ed, zkr\u00e1tka \u0159ekl, \u017ee se jenom potkali v klubu, to bohat\u011b sta\u010dilo.<\/div>\n

„Jste skv\u011bl\u00e1, okouzluj\u00edc\u00ed \u017eena,“ v\u0159ele se na ni usm\u00e1l.<\/div>\n
„D\u011bkuju a ty zase moc mil\u00fd mlad\u00fd mu\u017e. A jak se k tob\u011b William chov\u00e1?“<\/div>\n
„Jak nejl\u00e9pe dok\u00e1\u017ee. Je hrozn\u011b mil\u00fd, hodn\u00fd, vtipn\u00fd. Prost\u011b j\u00e1 ho nadev\u0161e miluju.“<\/div>\n
„To je hezk\u00e9 sly\u0161et. Vid\u011bla jsem, \u017ee si skv\u011ble rozum\u00edte. V jeho o\u010d\u00edch bylo vid\u011bt \u0161t\u011bst\u00ed. To tady moc nem\u011bl.“<\/div>\n
„Pov\u00eddal mi n\u011bco o tom, \u017ee m\u011bl s otcem n\u011bjak\u00e9 probl\u00e9my,“ p\u0159ik\u00fdvl Bill.<\/div>\n
„To ano, Markus prost\u011b nemohl pochopit n\u011bkter\u00e9 v\u011bci, taky to, \u017ee William je jin\u00fd. On by z n\u011bj cht\u011bl m\u00edt n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho, ne\u017e je. Asi to nikdy po\u0159\u00e1dn\u011b nep\u0159enese p\u0159es srdce. J\u00e1 v\u0161ak Williama miluju takov\u00e9ho, jak\u00fd je.“ Bill se usm\u00edval a poslouchal ji.<\/p>\n

Byl docela nerv\u00f3zn\u00ed, proto\u017ee Will se u\u017e dlouho nevracel, ale ve spole\u010dnosti Anneli se nec\u00edtil tak ztracen\u00fd. Koukal se mezi lidmi, jestli ho n\u00e1hodou n\u011bkde neuvid\u00ed.<\/div>\n

„Anneli, mo\u017en\u00e1 bych se m\u011bl po n\u011bm poohl\u00e9dnout, co \u0159\u00edk\u00e1te?“ Zad\u00edval se na \u017eenu s tmav\u011b hn\u011bd\u00fdmi vlasy. Vid\u011bl na n\u00ed jist\u00e9 obavy a jej\u00ed \u00fasm\u011bv nebyl tak \u00fapln\u011b up\u0159\u00edmn\u00fd.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee to bude asi dobr\u00fd n\u00e1pad,“ p\u0159ik\u00fdvla a jenom sledovala, jak se \u010dernovl\u00e1sek ztr\u00e1cel v davu.<\/p>\n

Profesor mezit\u00edm byl v koupeln\u011b a d\u00edval se na sebe do zrcadla. Star\u00e9 r\u00e1ny se otev\u0159ely a bolest z nich dala op\u011bt najevo svou moc. Tak moc mu to bylo l\u00edto, \u017ee nesplnil o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed sv\u00e9ho otce a nen\u00ed takov\u00fd, jak\u00e9ho si ho vysnil. Prost\u011b se nedok\u00e1zal p\u0159etva\u0159ovat. Cht\u011bl b\u00fdt s\u00e1m sebou.<\/div>\n

Prohl\u00ed\u017eel si v zrcadle \u010derven\u00fd flek, kter\u00fd se mu tvo\u0159il na tv\u00e1\u0159i od t\u00e9 facky. K\u016f\u017ee u\u017e ho tolik ne\u0161t\u00edpala. N\u011bkolikr\u00e1t zamrkal, aby zahnal slzy a nem\u011bl pak \u010derven\u00e9 o\u010di.<\/p>\n

\u010cernovl\u00e1sek p\u00e1tral ve velk\u00e9m dom\u011b a m\u00edjel plno dal\u0161\u00edch lid\u00ed. Osobu, kterou v\u0161ak hledal, nena\u0161el. U\u017e za\u010d\u00ednal b\u00fdt docela zoufal\u00fd. Hledal jehlu v kupce sena. Nav\u00edc si taky p\u0159ipadal dost divn\u011b. Nezapadal sem.<\/div>\n

„Promi\u0148te, nevid\u011bla jste n\u00e1hodou Williama?“ zeptal se jedn\u00e9 slu\u017eebn\u00e9, kter\u00e1 pr\u00e1v\u011b proch\u00e1zela kolem s t\u00e1cem skleni\u010dek.<\/div>\n
„Je mi l\u00edto, nevid\u011bla,“ pokr\u010dila jenom rameny a vydala se d\u00e1l svou cestou. \u010cernovl\u00e1sek se posadil na jednu ze dvou \u017eidl\u00ed a jenom si povzdechl. Bude muset po\u010dkat, ne\u017e si ho William najde s\u00e1m.<\/div>\n
„Mlad\u00e9ho p\u00e1na jsem zahl\u00e9dl j\u00edt do koupelny, pokud jej hled\u00e1te,“ ozval se n\u00e1hle vl\u00eddn\u00fd hlas jednoho ze sluh\u016f. \u010cernovl\u00e1sek k n\u011bmu zvedl pohled pln\u00fd nad\u011bje.<\/div>\n
„Mohl byste mi pros\u00edm uk\u00e1zat, kde to je. Jsem tady \u00fapln\u011b ztracen\u00fd,“ zaprosil.<\/div>\n
„N\u00e1sledujte mne,“ p\u0159ik\u00fdvl sluha a vedl Billa do koupelny. „Ty tmav\u011b hn\u011bd\u00e9 dve\u0159e,“ uk\u00e1zal na n\u011b.<\/div>\n
„D\u011bkuju v\u00e1m moc,“ usm\u00e1l se na n\u011bj a pot\u00e9 ve\u0161el do dve\u0159\u00ed.<\/p>\n

Za nimi spat\u0159il sv\u00e9ho matematick\u00e9ho prince, op\u0159en\u00e9ho dlan\u011bmi o pult, kde bylo zasazeno kr\u00e1sn\u00e9 umyvadlo, jak na sebe hled\u00ed do zrcadla.<\/div>\n

„V\u0161ude jsem t\u011b hledal,“ pod\u00edval se na Willa s \u00fasm\u011bvem, ale pak mu zamrzl.<\/div>\n
„Pot\u0159eboval jsem b\u00fdt jenom na chvilku s\u00e1m, promi\u0148,“ sna\u017eil se svou bolest zakr\u00fdt fale\u0161n\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/p>\n

„Zlato, copak se ti stalo?“ cht\u011bl se dotknout jeho \u010derven\u00e9 tv\u00e1\u0159e, ale \u010dernovlas\u00fd mu\u017e ucukl.<\/div>\n

„Nic\u2026 nic to nen\u00ed, nestarej se. Jsem v pohod\u011b,“ odvr\u00e1til od n\u011bj zrak.<\/div>\n
„Ud\u011blal ti to tv\u016fj otec, vi\u010f? Nesna\u017e se m\u011b oklamat. Vid\u00edm ti a\u017e do du\u0161e a taky vid\u00edm to, jak jsi ztr\u00e1pen\u00fd. P\u0159ede mnou se nemus\u00ed\u0161 p\u0159etva\u0159ovat.“ William se na n\u011bj pod\u00edval pohledem pln\u00fdm bolesti. Bill m\u011bl pravdu, p\u0159ed n\u00edm se nemus\u00ed p\u0159etva\u0159ovat. „N\u011bkdo by mu m\u011bl po\u0159\u00e1dn\u011b promluvit do du\u0161e,“ zamra\u010dil se \u010dernovl\u00e1sek a u\u017e se chystal j\u00edt za t\u00edm \u0161mejdem.<\/div>\n
„Poj\u010f sem, ty m\u016fj bojovn\u00edku,“ p\u0159it\u00e1hl si jej za ruku k sob\u011b. „V\u016fbec s n\u00edm o tomhle nemluv, ud\u011blal by ti to sam\u00e9,“ p\u0159it\u00e1hl si \u010dernovl\u00e1ska v\u00edc k sob\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1 se ho ale neboj\u00edm,“ dodal vzdorovit\u011b a potom byl Williamem pol\u00edben. N\u011b\u017en\u011b mu polibky opl\u00e1cel. Po chv\u00edli se odt\u00e1hl a polo\u017eil svou studenou dla\u0148 na jeho horkou tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„P\u0159\u00edjemn\u011b to chlad\u00ed,“ za\u0161eptal Will a dr\u017eel si Billovu dla\u0148 na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Lep\u0161\u00ed?“ zeptal se po chv\u00edli \u010dernovl\u00e1sek. Odpov\u011bd\u00ed mu bylo k\u00fdvnut\u00ed a letm\u00fd \u00fasm\u011bv. „Ty u\u017e se ode m\u011b nehne\u0161, jasn\u00e9? Nebudu se pak d\u00edvat op\u011bt na to, jak t\u011b tv\u016fj otec fackuje jako mal\u00e9ho haranta,“ p\u0159ik\u00e1zal mu Bill a zd\u016fraz\u0148oval to zdvi\u017een\u00fdm ukazov\u00e1\u010dkem.<\/p>\n

Nakonec se vr\u00e1tili zp\u00e1tky mezi hosty a bavili se s ostatn\u00edmi. Na\u0161lo se tam p\u00e1r vl\u00eddn\u00fdch lid\u00ed, kte\u0159\u00ed m\u011bli pro n\u011b pochopen\u00ed a dok\u00e1zali se s nimi bavit bez n\u011bjak\u00e9ho opovrhov\u00e1n\u00ed nebo odporu.<\/div>\n

„Poj\u010f, n\u011bco ti uk\u00e1\u017eu,“ za\u0161eptal Will Billovi do ucha a nen\u00e1padn\u011b se vytratili z davu ven na zahradu.<\/div>\n
„Kam m\u011b to vede\u0161?“ ptal se se sm\u00edchem Bill a nechal se \u010dernovlas\u00fdm mu\u017eem v\u00e9st.<\/div>\n
„Nebu\u010f zv\u011bdav\u00fd, bude\u0161 brzo star\u00fd,“ odp\u00e1lkoval ho a d\u00e1l jej vedl na ono tajn\u00e9 m\u00edsto.<\/div>\n
Postupn\u011b vy\u0161li a\u017e ze zahrad a pokra\u010dovali d\u00e1l. Byla noc, tak\u017ee ten, kdo neznal dob\u0159e ter\u00e9n, mohl snadno p\u0159ij\u00edt k \u00farazu, ale Will tady vyr\u016fstal, tak\u017ee znal ka\u017ed\u00fd k\u00e1men.<\/div>\n
„Zav\u0159i o\u010di, ano?“ Kdy\u017e uvid\u011bl jeho v\u00e1hav\u00fd pohled, dodal: „Neboj se a v\u011b\u0159 mi.“ Byla noc, tak\u017ee mu moc ne\u0161lo vid\u011bt do o\u010d\u00ed, ale i tak se sna\u017eil, aby mu v\u011b\u0159il.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e,“ vydechl \u010dernovl\u00e1sek a zav\u0159el o\u010di. Nechal se d\u00e1l v\u00e9st Willem. Pod nohama c\u00edtil kameny, mohli b\u00fdt na n\u011bjak\u00e9m skalisku nebo l\u00e9pe \u00fatesu.<\/div>\n
„Nehod\u00ed\u0161 m\u011b n\u011bkam, \u017ee ne?“<\/div>\n
„Neboj se, d\u016fv\u011b\u0159uj mi,“ sledoval Billa, kam na\u0161lapuje, aby nespadl. Nakonec ho dovedl a\u017e na kraj \u00fatesu. Kdyby n\u011bkdo zakopl, \u010dekal by jej p\u0159evelice dlouh\u00fd p\u00e1d, a pot\u00e9 tvrd\u00fd n\u00e1raz na \u00fatesy, kter\u00e9 vykukovaly z hladiny z\u010dernal\u00e9ho velk\u00e9ho jezera.<\/div>\n
Profesor k n\u011bmu p\u0159istoupil zezadu a chytil ho kolem pasu a je\u0161t\u011b kousek s n\u00edm popo\u0161el.<\/div>\n
„Nekoukej,“ napomenul ho. \u010cernovl\u00e1sek se jenom zasm\u00e1l. St\u00e1le m\u011bl o\u010di zav\u0159en\u00e9. „Tak, u\u017e m\u016f\u017ee\u0161,“ vyzval jej a Bill otev\u0159el o\u010di.<\/p>\n

P\u0159ed n\u00edm se naskytl bo\u017esk\u00fd pohled. P\u0159ipadal si, jako by se vzn\u00e1\u0161el ve vzduchu. P\u0159ed n\u00edm byla jenom \u010dern\u00e1 noc poset\u00e1 miliony z\u00e1\u0159\u00edc\u00edch hv\u011bzd, a korunu cel\u00e9 obloze dod\u00e1val z\u00e1\u0159iv\u00fd m\u011bs\u00edc. Byl pr\u00e1v\u011b v \u00fapl\u0148ku, tak\u017ee v\u0161echno vypadalo tak kr\u00e1sn\u011b a magicky. Kdy\u017e se pak Bill pod\u00edval dol\u016f, vid\u011bl \u010dernou hladinu jezera. Tvo\u0159ila zrcadlo pro z\u00e1\u0159i m\u011bs\u00edce.<\/div>\n

\u010cernovl\u00e1sek c\u00edtil, \u017ee jej Will pevn\u011b dr\u017e\u00ed kolem pasu, aby nespadl dol\u016f z \u00fatesu.<\/div>\n
„To je n\u00e1dhera,“ vydechl s \u00fa\u017easem.<\/div>\n
„Ano to je, \u010dasto jsem sem chodil\u2026“ zavzpom\u00ednal a pak po chvilce ticha \u0159ekl dv\u011b magick\u00e1 slov\u00ed\u010dka.<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ za\u0161eptal \u010dernovl\u00e1skovi do ou\u0161ka.<\/div>\n
„I j\u00e1 tebe,“ odpov\u011bd\u011bl mu Bill a na d\u016fkaz toho se pol\u00edbili.<\/p>\n

autor: Tina<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Tina Jakmile se zav\u0159ely dve\u0159e kancel\u00e1\u0159e, spustil Markus na sv\u00e9ho syna vich\u0159ici v\u00fd\u010ditek. „Co to sakra m\u00e1 b\u00fdt, Willime? Kdy\u017e u\u017e jsem p\u0159ekousl to, \u017ee jsi buzerat, tak se je\u0161t\u011b mus\u00edm d\u00edvat na n\u011bjakou sle\u010dinku s mu\u017esk\u00fdmi org\u00e1ny? V\u011bd\u011bl jsem u\u017e<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[501],"tags":[],"class_list":["post-6027","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-profesor"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6027","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6027"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6027\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6027"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6027"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6027"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}