{"id":6034,"date":"2012-08-20T17:00:00","date_gmt":"2012-08-20T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6017"},"modified":"2012-08-20T17:00:00","modified_gmt":"2012-08-20T16:00:00","slug":"legal-18-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/08\/20\/legal-18-1-2\/","title":{"rendered":"LEGAL 18. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Fabiana<\/p>\n

<\/strong> Nem\u00e1m tu\u0161en\u00ed, komu p\u0159esn\u011b jsem sl\u00edbila n\u011bco o Billov\u011b minulosti, te\u010f ho ale nejsp\u00ed\u0161 pot\u011b\u0161\u00edm. Rozhodla jsem se n\u011bco m\u00e1lo odtajnit.<\/em><\/div>\n

Fab<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

\"\"
<\/em><\/div>\n


<\/em><\/div>\n

<\/em> 14. 1., 9:45<\/p>\n

<\/strong> N\u00e1hle si uv\u011bdomil, co za adresu to od toho zvl\u00e1\u0161tn\u00edho \u010dlov\u011bka vlastn\u011b dostal.<\/em> Byla to nemocnice, v n\u00ed\u017e se kdysi narodil a v n\u00ed\u017e o spoustu let pozd\u011bji zem\u0159ela jeho matka.<\/div>\n

Tom prudce vysko\u010dil z pohovky, na n\u00ed\u017e dosud le\u017eel. Jeho mozek byl u\u017e natolik nastartovan\u00fd, aby v\u011bd\u011bl, \u017ee pokud si neposp\u00ed\u0161\u00ed, mohlo by se Billovi – posledn\u00edmu \u010dlov\u011bku, na n\u011bho\u017e se mohl poutat, ani\u017e tu\u0161il, \u017ee o to stoj\u00ed – p\u0159ihodit n\u011bco zl\u00e9ho. Vykro\u010dil ke dve\u0159\u00edm, kalhoty spu\u0161t\u011bn\u00e9 ke kotn\u00edk\u016fm mu ale zabr\u00e1nily v dal\u0161\u00ed cest\u011b a ne\u017e sta\u010dil zareagovat, le\u017eel na zemi a jeho brada pulsovala slabou bolest\u00ed.<\/p>\n

Okam\u017eit\u011b se zdvihl, zu\u0159iv\u011b skopnul kalhoty a za sk\u0159\u00edn\u011b v rohu, v n\u00ed\u017e bylo rezervn\u00ed oble\u010den\u00ed pro v\u0161echny, kdo se kdy rozhodli ve skladu p\u0159espat, vyt\u00e1hl jin\u00e9. Sv\u00e9 tri\u010dko vym\u011bnil za b\u00edlou ko\u0161ili, aby vypadal trochu slu\u0161n\u011bji. Na jin\u00e9 \u00fapravy vzhledu nebyl \u010das, vklouzl tedy do sv\u00fdch bot a rychl\u00fdm krokem se vydal k v\u00fdchodu. Na chodb\u011b k\u0159ikl sm\u011brem dovnit\u0159 na \u010dlov\u011bka, jen\u017e tam jistojist\u011b byl, \u017ee si p\u016fj\u010d\u00ed jeho auto. Odpov\u011bdi se mu nedostalo.<\/p>\n

Kdy\u017e vyb\u011bhl ven, pochopil pro\u010d. Na parkovi\u0161ti \u017e\u00e1dn\u00e9 auto nest\u00e1lo, ve skladu tud\u00ed\u017e nikdo nebyl a on bude nejsp\u00ed\u0161 muset j\u00edt do nemocnice p\u011b\u0161ky. Zacloumal hlavn\u00ed br\u00e1nou, byla ale zam\u010den\u00e1. Za\u0161\u00e1tral v kapse – svazek kl\u00ed\u010d\u016f, kter\u00fd obvykle nosil, v n\u00ed ale nem\u011bl. Vztekle zaklel a rozb\u011bhl se k zadn\u00edmu vchodu, ten byl ale tak\u00e9 zam\u010den\u00fd. V afektu plot z kovov\u00fdch pl\u00e1t\u016f nakopl.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Neuv\u011bdomil si, \u017ee bolest, kterou c\u00edt\u00ed, pat\u0159\u00ed jemu, nikoli plotu. Tomu na n\u011bjak\u00e9m hrub\u00e9m zach\u00e1zen\u00ed nez\u00e1le\u017eelo. Ob\u011bhl n\u011bkolik budov, ne\u017e na\u0161el odem\u010den\u00fd sklad – jedin\u00fd s vylomen\u00fdm z\u00e1mkem, kter\u00fd se nikdo za ty roky neobt\u011b\u017eoval nahradit. Vtrhl dovnit\u0159 s rozhodnut\u00edm nal\u00e9zt v haramp\u00e1d\u00ed, natahan\u00e9m dovnit\u0159 generacemi tov\u00e1rn\u00edch d\u011bln\u00edk\u016f, \u017eeb\u0159\u00edk. Nalezl jich hned n\u011bkolik, vybral si tedy ten nejv\u011bt\u0161\u00ed a odt\u00e1hl ho k plotu vedle hlavn\u00ed br\u00e1ny. Br\u00e1na byla v\u00fdrazn\u011b vy\u0161\u0161\u00ed ne\u017e zbytek plotu, v m\u00edst\u011b, kde se s n\u00edm setk\u00e1vala, byla tedy mezi kovem a ostnat\u00fdm dr\u00e1tem mezera, jakou by se bez probl\u00e9m\u016f prot\u00e1hl i \u010dlov\u011bk mnohem v\u011bt\u0161\u00ed, ne\u017e byl Tom. Op\u0159el \u017eeb\u0159\u00edk o plot a vy\u0161plhal nahoru. Pevn\u011b se p\u0159idr\u017euj\u00edc br\u00e1ny, p\u0159em\u00edstil na plot nejd\u0159\u00edve pravou, a po p\u0159enesen\u00ed v\u00e1hy tak\u00e9 levou nohu. \u017deb\u0159\u00edk v\u0161ak p\u0159en\u00e9st nemohl; bude muset sko\u010dit. P\u0159ed o\u010dima se mu zjevilo n\u011bkolik Billov\u00fdch dred\u016f. Pod prsty jako by c\u00edtil jejich neobvyklou hebkost. V\u011bd\u011bl, \u017ee kdy\u017e nesko\u010d\u00ed, nemus\u00ed u\u017e Billa nikdy vid\u011bt \u017eiv\u00e9ho.<\/p>\n

Nadechl se a sko\u010dil.<\/p>\n

Dopad byl prud\u0161\u00ed, ne\u017e o\u010dek\u00e1val, nohy se mu v kolenou podlomily a na kalhot\u00e1ch ulp\u011bl \u0161pinav\u00fd sn\u00edh. Vstal, jakmile toho byl schopen. Pak u\u017e mu nic nebr\u00e1nilo rozb\u011bhnout se k hlavn\u00ed cest\u011b. Byla d\u00e1l, ne\u017e si pamatoval – mo\u017en\u00e1 taky proto, \u017ee tudy obvykle jezdil jen autem – a po kamenech a rozm\u011bkl\u00e9m sn\u011bhu se moc dob\u0159e neb\u011b\u017eelo. Byl sotva v polovin\u011b, kdy\u017e za\u010dal poci\u0165ovat bolest v nohou a jeho oble\u010den\u00ed bylo op\u011bt cel\u00e9 propocen\u00e9.<\/p>\n

„Mus\u00ed\u0161!“ vyk\u0159ikl, aby si dodal kur\u00e1\u017e. Jeho tempo pomalu ochabovalo, zdv\u00edhat a zase pokl\u00e1dat chodidla bylo st\u00e1le slo\u017eit\u011bj\u0161\u00ed a z chladn\u00e9ho v\u011btru ho rozbolela hlava. P\u0159esto nep\u0159e\u0161el do ch\u016fze, dokud se nedostal k nejbli\u017e\u0161\u00ed autobusov\u00e9 zast\u00e1vce. Lid\u00ed, kte\u0159\u00ed se na n\u011bj d\u00edvali jako na n\u011bco neobvykl\u00e9ho, si nev\u0161\u00edmal. Ch\u00e1pal jejich \u00fadiv – musel s n\u011b\u010d\u00edm takov\u00fdm po\u010d\u00edtat, kdy\u017e st\u00e1l uprost\u0159ed ledna na ulici v ko\u0161ili s kr\u00e1tk\u00fdmi ruk\u00e1vy a cel\u00fd upocen\u00fd znaven\u011b sup\u011bl. Te\u010f kdy\u017e se zastavil, zalitoval, \u017ee si s sebou nevzal i bundu. Rozhodn\u011b se ale odm\u00edtal vracet.<\/p>\n

Jakmile p\u0159ijel prvn\u00ed autobus, nacpal se dovnit\u0159 a teprve tam si uv\u011bdomil, \u017ee nem\u00e1 l\u00edstek. Chv\u00edli tedy jen tak post\u00e1val a pak se posadil v zadn\u00ed \u010d\u00e1sti vozu, op\u0159el si hlavu o okno a p\u0159edst\u00edral, \u017ee sp\u00ed. Zaml\u017een\u00e9 sklo p\u0159\u00edjemn\u011b chladilo jeho rozp\u00e1len\u00e9 \u010delo, z\u00e1rove\u0148 p\u0159es n\u011b ale moc nevid\u011bl ven, ka\u017ed\u00fdch p\u00e1r minut tedy natahoval krk, aby zjistil, jestli u\u017e se k nemocnici bl\u00ed\u017e\u00ed.<\/p>\n

Na t\u0159et\u00ed zast\u00e1vce se vedle n\u011bj posadila star\u0161\u00ed pan\u00ed, a ani\u017e si ho podez\u00edrav\u011b prohl\u00ed\u017eela, zap\u0159edla hovor. Kam pr\u00fd jede, \u017ee ona jede do nemocnice nav\u0161t\u00edvit svou dceru, proto\u017ee j\u00ed volali, \u017ee se j\u00ed p\u0159ed hodinou narodilo d\u00edt\u011b, \u017ee v\u016fbec ne\u010dekala chlape\u010dka, ale \u017ee to nevad\u00ed, proto\u017ee hol\u010di\u010dka to m\u016f\u017ee b\u00fdt p\u0159\u00ed\u0161t\u011b. Tom ml\u010dky p\u0159ikyvoval, nech\u00e1paje, o \u010dem vlastn\u011b mluv\u00ed. Ne \u017ee by mu na tom z\u00e1le\u017eelo. Kdy\u017e se ale \u017eena zdvihla a p\u0159esunovala se k v\u00fdchodu, pochopil, \u017ee je \u010das vystoupit, a n\u00e1sledoval ji. Na chodn\u00edku ji p\u0159edb\u011bhl (vykl\u00e1dala sv\u016fj p\u0159\u00edb\u011bh zrovna mu\u017ei, jen\u017e mohl \u010di nemusel vypadat jako revizor) a sotva se zorientoval, nam\u00ed\u0159il si to p\u0159es p\u0159echod na druhou stranu ulice, kde kone\u010dn\u011b zav\u00edtal na pozemek nemocnice.<\/p>\n

Dovnit\u0159 se v\u0159\u00edtil jako urag\u00e1n, ignoroval lidi usazen\u00e9 na \u017eidl\u00edch kolem st\u011bn a nam\u00ed\u0159il si to hned k recepci. Nezmohl se ani na to, aby se p\u0159edstavil, proto jen vyhrkl Billovo jm\u00e9no a prosebn\u011b se zahled\u011bl na sestru sed\u00edc\u00ed u po\u010d\u00edta\u010de na druh\u00e9 stran\u011b pult\u00edku. Chv\u00edli koukala nech\u00e1pav\u011b a Tom u\u017e se cht\u011bl pustit do vysv\u011btlov\u00e1n\u00ed, vtom v\u0161ak p\u0159ik\u00fdvla a vyvolala jm\u00e9no jak\u00e9hosi doktora. Toma poslala k jedn\u00e9 z \u017eidl\u00ed a on se na chv\u00edli posadil velice r\u00e1d.<\/p>\n

Po n\u011bkolika minut\u00e1ch se u recepce odn\u011bkud zjevil vysok\u00fd mu\u017e se sv\u011btl\u00fdmi vlasy a atletickou postavou. M\u011bl na sob\u011b b\u00edl\u00fd pl\u00e1\u0161\u0165. Sestra mu n\u011bco \u0159ekla a uk\u00e1zala na Toma, kter\u00fd tak okam\u017eit\u011b zpozorn\u011bl. Doktor se pomalu oto\u010dil – Tom mu uvid\u011bl do tv\u00e1\u0159e. \u017divotem znaven\u00fd \u010dty\u0159ic\u00e1tn\u00edk m\u011bl na nose siln\u00e9 br\u00fdle a vypadal, jako by n\u011bkolik dn\u00ed nedostal mo\u017enost se oholit. Tom vstal ze \u017eidle, nechal si od n\u011bj stisknout ruku, a zat\u00edmco neposlouchal jeho pr\u016fpov\u00eddky o po\u010das\u00ed a podobn\u00fdch hloupostech, n\u00e1sledoval jej dlouhou chodbou a\u017e na pokoj l\u00e9ka\u0159\u016f.<\/p>\n

„D\u00e1te si k\u00e1vu?“ zeptal se, kdy\u017e Toma usadil do sv\u011btle modr\u00e9ho k\u0159esla u okna. Tom odm\u00edtl, doktor ji tedy uva\u0159il jen pro sebe a s v\u00e1\u017enou tv\u00e1\u0159\u00ed se na Toma zahled\u011bl. Nic ne\u0159\u00edkal, jen pomalu usrkl ze sv\u00e9ho \u0161\u00e1lku. Tom c\u00edtil pot\u0159ebu promluvit, ale nev\u011bd\u011bl, co by se v takov\u00e9 chv\u00edli hodilo. Sta\u010dil u\u017e zapomenout jm\u00e9no toho doktora. Tihle lid\u00e9 je na sob\u011b maj\u00ed na\u0161t\u011bst\u00ed v\u017edy napsan\u00e1.<\/p>\n

„Tak\u017ee, doktore Fuchsi,“ oslovil ho opatrn\u011b, kdy\u017e u\u017e nebyl schopen ticho sn\u00e9st, „co se vlastn\u011b stalo?“<\/div>\n

„Vy nejste z rodiny, \u017ee ne?“ zeptal se Fuchs nam\u00edsto odpov\u011bdi.<\/div>\n
„To ano, tedy ne, vlastn\u011b nejsem. Bydl\u00edme spolu,“ vyrazil ze sebe Tom, kter\u00e9ho ta ot\u00e1zka trochu zasko\u010dila. Okam\u017eit\u011b dostal chu\u0165 jednu si vrazit. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee se ho na to doktor zept\u00e1 – v\u017edy\u0165 pokud nen\u00ed p\u0159\u00edbuzn\u00fd, nemaj\u00ed pr\u00e1vo sd\u011blit mu jedinou informaci. Pro\u010d by ho ale potom volali?<\/div>\n
„\u0158\u00edk\u00e1te si, pro\u010d jsme v\u00e1s volali, pokud v\u00e1m te\u010f proto, \u017ee nejste s Billem p\u0159\u00edbuzn\u00fd, nic ne\u0159ekneme, co?“ u\u0161kl\u00edbl se doktor.<\/div>\n
„Asi,“ odsekl Tom. Chov\u00e1n\u00edm se mu doktor Fuchs skute\u010dn\u011b p\u0159\u00ed\u010dil.<\/div>\n
„Technicky vzato bych v\u00e1m opravdu nic \u0159\u00edkat nem\u011bl,“ p\u0159e\u0161el op\u011bt do v\u00e1\u017en\u00e9ho t\u00f3nu, „ale v tomto p\u0159\u00edpad\u011b je mo\u017en\u00e9 ud\u011blat v\u00fdjimku. Kdy\u017e toti\u017e pacient nem\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00e9 \u017eij\u00edc\u00ed p\u0159\u00edbuzn\u00e9, je t\u0159eba ozn\u00e1mit jeho anamn\u00e9zu \u010dlov\u011bku, kter\u00e9ho on s\u00e1m pova\u017euje za sob\u011b nejbli\u017e\u0161\u00edho.“<\/p>\n

Jeho \u0159e\u010d rozv\u00ed\u0159ila v Tomov\u011b hlav\u011b \u0159adu ot\u00e1zek. „Bill m\u011b pova\u017euje za nejbli\u017e\u0161\u00edho?“ se vydrala ven jako prvn\u00ed (t\u011bsn\u011b zv\u00edt\u011bziv\u0161i nad „co je to anamn\u00e9za?“).<\/div>\n

„P\u0159\u00edmo to ne\u0159ekl, ale kdy\u017e jsem se ho zeptal, komu m\u00e1m d\u00e1t v\u011bd\u011bt, hodil mi sv\u016fj mobiln\u00ed telefon. A va\u0161e \u010d\u00edslo je zjevn\u011b jedin\u00e9, kter\u00e9 v n\u011bm m\u00e1.“<\/div>\n
Tomovi na chv\u00edli poklesla \u010delist. Nov\u00e9 ot\u00e1zky jako kde vzal Bill jeho \u010d\u00edslo<\/em> a pro\u010d ho m\u00e1 v mobilu<\/em>, a\u010dkoli mu nikdy nevolal ani nepsal, potla\u010dil, zam\u011b\u0159uj\u00edce se sp\u00ed\u0161e na ty star\u00e9.<\/div>\n
„Nem\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00e9 \u017eij\u00edc\u00ed p\u0159\u00edbuzn\u00e9?“<\/div>\n
„Otec je mrtv\u00fd a jeho bratr – toti\u017e bratr otce, abyste rozum\u011bl – kter\u00fd Billa odmali\u010dka vychov\u00e1val, p\u0159ed p\u011bti m\u011bs\u00edci zmizel a od t\u00e9 doby se poh\u0159e\u0161uje. Pravd\u011bpodobn\u011b je u\u017e tak\u00e9 po smrti,“ trochu ztlumil hlas. Tom si matn\u011b vzpom\u00ednal, \u017ee se mu Bill mo\u017en\u00e1 kdysi o n\u011bjak\u00e9m str\u00fdci zm\u00ednil.<\/p>\n

„Co je tedy Billovi?“ zeptal se znovu, doktor se ale ani tentokr\u00e1t nem\u011bl k odpov\u011bdi.<\/div>\n

„Jak dlouho se s panem Kaulitzem zn\u00e1te?“<\/div>\n
„Asi dva t\u00fddny,“ zamumlal Tom. „Teda p\u0159esn\u011b dva t\u00fddny, \u0159ekl bych,“ dodal, kdy\u017e si v\u0161iml velk\u00e9 \u010dtrn\u00e1ctky na kalend\u00e1\u0159i za doktorovou hlavou. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, jak moc zn\u00e1m\u00fd mu Bill p\u0159ipadal. Jako by spolu nestr\u00e1vili \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed, ale nejm\u00e9n\u011b dvakr\u00e1t tolik let.<\/div>\n
„A u\u017e spolu bydl\u00edte? Jak jste n\u011bco takov\u00e9ho dok\u00e1zal?“ podivil se doktor, vz\u00e1p\u011bt\u00ed se ale opravil: „Ov\u0161em, do toho mi nic nen\u00ed. P\u0159ekvapilo m\u011b to, proto\u017ee zn\u00e1m Billa v podstat\u011b odjak\u017eiva a nikdy si nikoho nepustil tolik k t\u011blu. Pokud by v\u00e1m to tedy nevadilo, mohl byste mi \u0159\u00edct, jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee v\u00e1m v\u011b\u0159\u00ed natolik, aby s v\u00e1mi bydlel? Pokud nechcete odpov\u00eddat, je to samoz\u0159ejm\u011b v po\u0159\u00e1dku, ale p\u0159ece jen\u2026“ nedokon\u010dil v\u011btu, zahled\u011bl se ale na Toma jako zv\u011bdav\u00e9 d\u00edt\u011b schopn\u00e9 \u010dehokoli. Tom najednou v\u011bd\u011bl, \u017ee kdy\u017e k n\u011bmu bude up\u0159\u00edmn\u00fd, bude pro n\u011bj pak snaz\u0161\u00ed dostat z n\u011bj podrobnosti o Billov\u011b \u017eivot\u011b.<\/p>\n

„Nen\u00ed to v\u016fbec moje z\u00e1sluha. Bill se mnou bydl\u00ed, proto\u017ee chce. N\u011bkolikr\u00e1t jsem se p\u0159esv\u011bd\u010dil, \u017ee pro n\u011bj neexistuje nic jednodu\u0161\u0161\u00edho ne\u017e odej\u00edt.“<\/div>\n

„No jo, Bill v\u017edycky v\u011bd\u011bl, jak zmizet,“ zasm\u00e1l se doktor. „Odmali\u010dka byl takov\u00fd. Jednou na z\u00e1kladn\u00ed \u0161kole provedl cosi, za co ho u\u010ditel odvlekl k sob\u011b do kabinetu, ale jenom se oto\u010dil, aby vyt\u00e1hl pap\u00edry, ch\u00e1pete, jen na p\u00e1r vte\u0159in, ale kdy\u017e se oto\u010dil zp\u00e1tky, okno bylo otev\u0159en\u00e9 a Bill nikde. A to bylo ve \u010dtvrt\u00e9m pat\u0159e! Tu historku mi vypr\u00e1v\u011bl jeho str\u00fdc.“<\/div>\n
„Co to bylo za \u010dlov\u011bka?“ vyu\u017eil Tom situace.<\/div>\n
„Byl to dobr\u00fd mu\u017e, jen co je pravda,“ pokyvoval doktor pomalu hlavou. „Byl to m\u016fj spolu\u017e\u00e1k z prvn\u00edho ro\u010dn\u00edku medic\u00edny, v\u00edte, star\u0161\u00ed bratr jeho otce. Ale po p\u016fl roce na \u0161kole studium ukon\u010dil a odjel do Tibetu. Vr\u00e1til se po osmi letech, no, a jeliko\u017e se nem\u011bl na koho obr\u00e1tit, vyhledal m\u011b. Jeho mlad\u0161\u00ed bratr m\u011bl v t\u00e9 dob\u011b t\u011bhotnou p\u0159\u00edtelkyni, nev\u00edm, kde je j\u00ed te\u010f konec. Nevych\u00e1zeli spolu zrovna dob\u0159e, roze\u0161li se je\u0161t\u011b p\u0159ed porodem, ale m\u011bla dvoj\u010data a v\u011bd\u011bla, \u017ee je nebude moct u\u017eivit, tak\u017ee si nechala jen to star\u0161\u00ed, \u017ee bude m\u00edt v\u011bt\u0161\u00ed \u0161anci na p\u0159e\u017eit\u00ed, a mlad\u0161\u00ed cht\u011bla d\u00e1t k adopci, ale byl jsem u toho j\u00e1 a za\u0159\u00eddil jsem, aby ho – teda Billa – dostal do p\u00e9\u010de jeho otec. Kde skon\u010dil jeho bratr, to netu\u0161\u00edm.“<\/p>\n

autor: Fabiana<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Fabiana Nem\u00e1m tu\u0161en\u00ed, komu p\u0159esn\u011b jsem sl\u00edbila n\u011bco o Billov\u011b minulosti, te\u010f ho ale nejsp\u00ed\u0161 pot\u011b\u0161\u00edm. Rozhodla jsem se n\u011bco m\u00e1lo odtajnit. Fab 14. 1., 9:45 N\u00e1hle si uv\u011bdomil, co za adresu to od toho zvl\u00e1\u0161tn\u00edho \u010dlov\u011bka vlastn\u011b dostal. Byla to<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[502],"tags":[],"class_list":["post-6034","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-legal"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6034","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6034"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6034\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6034"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6034"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6034"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}