{"id":6042,"date":"2012-08-12T16:00:00","date_gmt":"2012-08-12T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6025"},"modified":"2012-08-12T16:00:00","modified_gmt":"2012-08-12T15:00:00","slug":"boys-don-t-cry-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/08\/12\/boys-don-t-cry-1\/","title":{"rendered":"Boys Don’t Cry 1."},"content":{"rendered":"
autor: Diana
<\/strong> <\/p>\n

Ahojte. Viem, \u017ee trochu nesk\u00f4r (ok, ve\u013emi neskoro), ale kone\u010dne sem prich\u00e1dzam s druhou s\u00e9riou poviedky MY LIPS LIKE SUGAR.<\/strong> S\u013e\u00fabila som, \u017ee to bude nasledova\u0165 po sebe, ale stali sa nejak\u00e9 veci a okolnosti mi to proste nedovo\u013eovali, proste mi do toho nie\u010do ne\u010dakan\u00e9 pri\u0161lo. Neviem, ko\u013ek\u00ed z v\u00e1s si e\u0161te poviedku pam\u00e4taj\u00fa, ale mysl\u00edm, \u017ee na za\u010diatok v\u00e1m sta\u010d\u00ed pre\u010d\u00edta\u0165 si z nej posledn\u00fd diel a pokra\u010dova\u0165 v tejto (samozrejme ak sa v\u00e1m do toho chce :-)), ostatn\u00e9 u\u017e p\u00f4jde samo. Druh\u00e1 s\u00e9ria skuto\u010dne nadv\u00e4zuje a dop\u013a\u0148a inform\u00e1cie z tej prvej, \u010di\u017ee je potrebn\u00e9 si ju pre\u010d\u00edta\u0165, ak by v\u00e1s n\u00e1hodou t\u00e1to zaujala \ud83d\ude42 Bola by som ve\u013emi rada za ka\u017ed\u00fd, aj mali\u010dk\u00fd koment\u00e1rik, aj ke\u010f som sa u\u017e zmierila s t\u00fdm, \u017ee len m\u00e1lo z v\u00e1s sa bude pam\u00e4ta\u0165 \ud83d\ude42 Viem, sama som to pohnojila. Ka\u017edop\u00e1dne, ak by len n\u00e1hodou predsa, tak v\u00e1m \u017eel\u00e1m pr\u00edjemn\u00e9 \u010d\u00edtanie.<\/em><\/div>\n

PS : Nie je to v\u017edy tak, ako si mysl\u00edte, \u017ee to bude \ud83d\ude09<\/em><\/div>\n
Diana<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\n

\"\"<\/div>\n

<\/div>\n
Nerv\u00f3zn\u011b sed\u00edm za stolem v maxim\u00e1ln\u011b diskr\u00e9tn\u00ed a luxusn\u00ed restaurace a poklep\u00e1v\u00e1m si prsty na d\u0159evo.<\/div>\n
„Oh, tady jste, pane Kaulitzi,“ ozve se zpoza m\u011b zcela nezn\u00e1m\u00fd hlas asi star\u0161\u00edho \u010dlov\u011bka. Prudce se oto\u010d\u00edm, abych zjistil, jestli je to opravdu ta osoba, na kterou zde \u010dek\u00e1m.<\/div>\n
„Zdrav\u00edm,“ nahod\u00edm u\u017e sv\u016fj dob\u0159e nacvi\u010den\u00fd \u00fasm\u011bv a nastav\u00edm ruku, kterou mi n\u00e1sledn\u011b pot\u0159ese. Sedne si naproti mn\u011b.<\/div>\n
„Tak, jakou jste m\u011bli cestu?“ sna\u017e\u00ed se p\u016fsobit co nejzdvo\u0159ileji, ale to u\u017e p\u0159i takov\u00fdch obchodech b\u00fdv\u00e1. N\u011bjak za\u010d\u00edt je t\u0159eba a jak jinak, kdy\u017e ne form\u00e1ln\u00edmi ot\u00e1zkami.<\/div>\n
„\u0160lo to. Trochu to kym\u00e1celo, ale jinak v po\u0159\u00e1dku. Nebylo zrovna nejlep\u0161\u00ed po\u010das\u00ed na let, ale dalo se to p\u0159e\u017e\u00edt,“ jakmile do\u0159ekl, se u n\u00e1s zastavil n\u011bjak\u00fd mlad\u00fd \u010d\u00ed\u0161n\u00edk.<\/p>\n

„Co si d\u00e1te?“ pod\u00e1 n\u00e1m j\u00eddeln\u00ed l\u00edstky, ale automaticky mu je vr\u00e1t\u00edm zp\u011bt.<\/div>\n

„Jen vodu pros\u00edm.“<\/div>\n
„Pro m\u011b k\u00e1vu,“ ozn\u00e1m\u00ed mu chlap p\u0159ede mnou. \u010c\u00ed\u0161n\u00edk jen p\u0159ik\u00fdvne a odkr\u00e1\u010d\u00ed zase zp\u011bt na sv\u00e9 m\u00edsto.<\/div>\n
„V tom p\u0159\u00edpad\u011b, v\u00edtejte v Americe,“ usm\u011bje se na m\u011b Madison, k\u0159estn\u00ed jm\u00e9no si nepamatuji. Mysl\u00edm, \u017ee mi ho ani ne\u0159ekli. Je to v\u0161ak zcela nepodstatn\u00e9, ani p\u0159inejmen\u0161\u00edm m\u011b nezaj\u00edm\u00e1 jak se ten chlap, kter\u00e9ho vid\u00edm poprv\u00e9 a douf\u00e1m naposled, jmenuje. Tento „v\u00fdlet“ je dobr\u00fd jen na to, abych si opr\u00e1\u0161il sv\u00e9 znalosti Angli\u010dtiny. Na nic jin\u00e9ho. Mo\u017en\u00e1 i na p\u0159enesen\u00ed se do jin\u00fdch my\u0161lenek. U\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 2 m\u011bs\u00edce mysl\u00edm st\u00e1le na tot\u00e9\u017e. Nejhor\u0161\u00ed \u010das v m\u00e9m \u017eivot\u011b. Nejen\u017ee jsem se vr\u00e1til do star\u00fdch kolej\u00ed, je\u0161t\u011b m\u00e1m i na srdci r\u00e1ny, kter\u00e9 z\u016fstanou otev\u0159eny a krv\u00e1cej\u00edc\u00ed u\u017e do konce \u017eivota.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Hej, jste v po\u0159\u00e1dku?“ zmaten\u011b se m\u011b zept\u00e1 Madison. A\u017e te\u010f jsem si vlastn\u011b uv\u011bdomil, \u017ee jsem n\u011bjak\u00fd \u010das z\u00edral do jednoho bodu.<\/div>\n
„Ale ano, ano. Promi\u0148te, jen jsem si na n\u011bco vzpomn\u011bl,“ rychle to zamluv\u00edm. J\u00e1 u\u017e nem\u016f\u017eu p\u0159em\u00fd\u0161let. Ub\u00edj\u00ed m\u011b to \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc! Lid\u00e9 \u0159\u00edkaj\u00ed, \u017ee \u010das v\u0161echno vyl\u00e9\u010d\u00ed. Ale u m\u011b to tak nefunguje. Ka\u017ed\u00fdm dnem je to se mnou hor\u0161\u00ed. Boj\u00edm se, \u017ee jednou… \u017de jednou to bude u\u017e p\u0159\u00edli\u0161 a jednodu\u0161e to ji\u017e d\u00e1le nesnesu.<\/div>\n
„Bylo to a\u017e tak zl\u00e9?“ d\u00e1le se bez ur\u010dit\u00e9ho v\u00fdrazu vypt\u00e1v\u00e1. Pro\u010d by to m\u011blo b\u00fdt \u0161patn\u00e9, tedy co ho to v\u016fbec jeho napadlo?<\/div>\n
„Pro\u010d?“<\/div>\n
„Asi byste jen tak neplakal.“<\/p>\n

Co\u017ee? Neplakal? A-jak to mysl\u00ed, \u017ee neplakal? P\u0159ejedu si prsty po tv\u00e1\u0159i, pod b\u0159\u00ed\u0161ky opravdu c\u00edt\u00edm kapky st\u00e1le st\u00e9kaj\u00edc\u00edch zbloudil\u00fdch slz. Co se to d\u011bje? Jak se to mohlo st\u00e1t… Toto u\u017e nen\u00ed norm\u00e1ln\u00ed. U\u017e to nevydr\u017e\u00edm! Mus\u00edm ihned odej\u00edt, i kdy\u017e m\u011b Nathan zabije. Nez\u00e1le\u017e\u00ed mi na tom. Mo\u017en\u00e1… Mo\u017en\u00e1 to stihne n\u011bkdo jin\u00fd d\u0159\u00edve ne\u017e on.<\/div>\n

„Promi\u0148te,“ rychle se zvednu a odejdu pry\u010d. Je\u0161t\u011b sly\u0161\u00edm za sebou n\u011bjak\u00e9 ohlasy k m\u00e9mu odchodu, ty m\u011b v\u0161ak nezaj\u00edmaj\u00ed, ani je nevn\u00edm\u00e1m. A\u0165 si \u0159\u00edk\u00e1, co chce.<\/p>\n

Celou cestu tax\u00edkem do hotelu p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, jak jsem si v\u016fbec mohl neuv\u011bdomit, co d\u011bl\u00e1m. Jako ty emoce na m\u011b dopadly. Jako d\u00e9\u0161\u0165 z \u010dern\u00e9ho mraku, kter\u00fd je pode mnou neust\u00e1le, mo\u017en\u00e1 u\u017e mou sou\u010d\u00e1st\u00ed.<\/p>\n

Vejdu do hotelov\u00e9ho pokoje, zabouchnu za sebou. V\u0161echny nepot\u0159ebn\u00e9 v\u011bci hod\u00edm na podlahu, jsou zbyte\u010dn\u00e9. Zaj\u00edm\u00e1 m\u011b jen to, jak se te\u010f sval\u00edm do m\u011bkk\u00e9 postele.<\/div>\n

„Bo\u017ee, pro\u010d mi to d\u011bl\u00e1\u0161… Pro\u010d?“ zni\u010dehonic m\u011b popadne stra\u0161n\u00fd z\u00e1chvat pl\u00e1\u010de, l\u00edtosti, smutku. V\u0161e na m\u011b tak dolehlo, cel\u00fd m\u016fj hnusn\u00fd, odporn\u00fd, promarn\u011bn\u00fd \u017eivot! A nejen to… Hlavn\u011b moje vina, kterou u\u017e nikdy nedok\u00e1\u017eu vr\u00e1tit zp\u011bt, kter\u00e1 m\u011b jako no\u010dn\u00ed m\u016fra v\u0161ude neust\u00e1le pron\u00e1sleduje, a nejhor\u0161\u00ed na tom je, \u017ee j\u00e1 se tomu nedok\u00e1\u017eu br\u00e1nit, uzn\u00e1v\u00e1m svou chybu a\u2026 a chci, aby se tohle m\u00e9 tr\u00e1pen\u00ed skon\u010dilo. Up\u0159\u00edmn\u011b \u0159e\u010deno, cht\u011bl jsem odej\u00edt u\u017e mockr\u00e1t. Ale ani jednou jsem nem\u011bl mo\u017enost.<\/p>\n

<\/div>\n

*** Flashback ***<\/div>\n
\n

„No tak! Zabij m\u011b tak\u00e9! Pros\u00edm, nem\u016f\u017ee\u0161 m\u011b nechat na\u017eivu! J\u00e1 tu mus\u00edm b\u00fdt s n\u00edm… Bez n\u011bj ne! Pros\u00edm… pros\u00edm, pros\u00edm, pros\u00edm…“ dokola \u0161ept\u00e1m prosbu – nevysly\u0161enou prosbu. Ten hajzl m\u011b neposlouch\u00e1. Tak co m\u00e1m do prdele ud\u011blat, aby m\u011b zabil?<\/p><\/div>\n

Skl\u00e1n\u00edm se nad Tomov\u00fdm t\u011blem, kter\u00e9 ji\u017e \u017eivot opustil… Bohu\u017eel nedok\u00e1\u017eu zastavit, slzy se mi prudce val\u00ed z o\u010d\u00ed, srdce p\u0159est\u00e1v\u00e1 b\u00edt. Chci, aby skon\u010dilo spolu s t\u00edm Tomov\u00fdm. P\u0159edstava, \u017ee m\u00e1m b\u00fdt op\u011bt s\u00e1m… Ud\u011bl\u00e1m cokoliv, jen aby se probudil.<\/div>\n
„Tome… Tome!!“ st\u00e9n\u00e1m jeho jm\u00e9no, odn\u00e1\u0161ej\u00ed mi ho. Dva chlapi ho jako kus hadru berou n\u011bkam pry\u010d, netu\u0161\u00edm kam. Nemohou mi ho odn\u00e9st… Nemohou…<\/div>\n
„Ale Bille, pros\u00edm t\u011b! Snad nebude\u0161 truchlit za takov\u00fdm chud\u00e1kem. Nesah\u00e1 ti ani po kotn\u00edky, bu\u010f r\u00e1d, \u017ee jsem t\u011b takov\u00e9ho otravy zbavil,“ prohl\u00e1s\u00ed Nathan, jako by mi opravdu ud\u011blal n\u011bjakou laskavost. V t\u00e9to chv\u00edli ani nechci zab\u00edt jeho za to, co ud\u011blal. Chci p\u0159ipravit o \u017eivot sebe.<\/p>\n

<\/div>\n

*** End of flashback ***<\/div>\n
\n

Vzpom\u00ednky se mi krut\u011b vyno\u0159uj\u00ed jedna po druh\u00e9, pl\u00e1\u010d nechce ustat, srdce chce um\u0159\u00edt.<\/p><\/div>\n

„Pro\u010d se to muselo st\u00e1t…?“ p\u011bst\u00ed bouchnu do lo\u017en\u00edho pr\u00e1dla. \u010cern\u00e9 slzy se jako inkoust do pap\u00edru vp\u00edjej\u00ed do naopak b\u00edl\u00e9 l\u00e1tky. A\u017e zoufale si p\u0159eji j\u00edt za n\u00edm. Za… Za Tomem… Kdy\u017e v duchu vyslov\u00edm jeho jm\u00e9no, kter\u00e9 jsem nemohl \u0159\u00edct cel\u00fd ten \u010das, co tu se mnou nen\u00ed, je\u0161t\u011b v\u00edce se rozpl\u00e1\u010du. M\u00e1m pocit, \u017ee v\u00edc to ani nejde, p\u0159\u00edmo a\u017e chyt\u00e1m z\u00e1chvat. T\u011b\u017eko a trhan\u011b vydechuju, vzduch mi ani nejde nas\u00e1t. Te\u010f jsem r\u00e1d, \u017ee jsem tu s\u00e1m. Kdyby m\u011b n\u011bkdo vid\u011bl, asi by m\u011b bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed odvezl do bl\u00e1zince.<\/p>\n

My\u0161len\u00ed se mi docela pomotalo, s\u00e1m ani nev\u00edm, co d\u011bl\u00e1m. Samovoln\u011b se moje t\u011blo postav\u00ed z postele a zajde do koupelny pro v\u011bc, kter\u00e1 mi, douf\u00e1m, umo\u017en\u00ed se op\u011bt s Tomem setkat. Ach… s m\u00fdm Tomem. Nut\u00ed m\u011b to na chvilku pevn\u011b stisknout v\u00ed\u010dka k sob\u011b. Okam\u017eit\u011b se mi uk\u00e1\u017ee jeho tv\u00e1\u0159. Jeho dokonal\u00e1 tv\u00e1\u0159 zdoben\u00e1 p\u0159\u00edmo a\u017e d\u011btsky roztomil\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n

„Tomi… m\u016fj Tomi…“ za\u0161ept\u00e1m si do ticha m\u00edstnosti a op\u0159u se o chladnou dl\u00e1\u017ed\u011bnou st\u011bnu. N\u00e1\u0161 prvn\u00ed polibek… Jak\u00e9 to jen bylo kr\u00e1sn\u00e9 n\u011bkoho, jeho, l\u00edbat. Jak moc jsem si to vychutn\u00e1val, jak moc mi tehdy u\u010daroval. A jak moc jsem ho v\u017edy miloval… St\u00e1le miluji. A jist\u011b i nav\u017edy budu, slibuji.<\/div>\n
„Slibuji l\u00e1sko moje… Slibuji…“ celkem jako \u0161\u00edlenec na pokraji zoufalstv\u00ed se po st\u011bn\u011b svezu i se \u017eiletkou v ruce. Ne, neud\u011bl\u00e1m hloupost… Toto bude asi ta nejspr\u00e1vn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc v\u016f\u010di sob\u011b sam\u00e9mu, co dok\u00e1\u017eu ud\u011blat.<\/div>\n
„Odpus\u0165 mi to… \u017ee jsem t\u011b nechal tak dlouho \u010dekat… Sejdeme se u\u017e za chvilku. Miluji t\u011b…“<\/p>\n

Slova vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z m\u00fdch \u00fast u\u017e ani nevn\u00edm\u00e1m. \u0158\u00edk\u00e1 mi srdce, j\u00e1 jen v\u00edm, co te\u010f chci ud\u011blat. B\u00fdt s Tomem, a to se ned\u00e1 jinak ne\u017e takov\u00fdm zp\u016fsobem. Pro m\u011b vykoupen\u00edm…<\/div>\n

Dva m\u011bs\u00edce jsem tvrd\u011b odol\u00e1val skute\u010dnosti, \u017ee bych opravdu byl schopen n\u011bco takov\u00e9ho ud\u011blat. Ale te\u010f? Nev\u00edm, jak se mi to da\u0159ilo. Te\u010f u\u017e to prost\u011b nejde odkl\u00e1dat, u\u017e mi nejde v\u00edc se tr\u00e1pit. Pot\u0159ebuji ho zde jako kysl\u00edk. Ani\u017e bych p\u0159e\u017eil d\u00e9le, ne\u017e takto…<\/div>\n
Bez dal\u0161\u00edho p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed, pevn\u011b rozhodnut o m\u00e9m \u017eivot\u011b, si projdu po modrav\u00e9 \u017e\u00edle na z\u00e1p\u011bst\u00ed, jasn\u011b vy\u010dn\u00edvaj\u00edc\u00ed. Sama \u010dek\u00e1 jen na to, abych ji kone\u010dn\u011b p\u0159e\u0159\u00edzl.<\/p>\n

Nec\u00edt\u00edm \u017e\u00e1dnou bolest, ani n\u00e1znak. Sleduji jen siln\u00fd proud tmavo\u010derven\u00e9 tekutiny spou\u0161t\u011bj\u00edc\u00ed se po m\u00e9 ruce dol\u016f, na b\u00edlou podlahu. Pomalu za\u010d\u00edn\u00e1m m\u00edt p\u0159ed o\u010dima op\u011bt Toma. V\u0161e, co jsem s n\u00edm pro\u017eil. Ka\u017ed\u00fd n\u00e1dhern\u00fd okam\u017eik, c\u00edt\u00edm na sob\u011b ka\u017ed\u00fd jeho hork\u00fd dotek. C\u00edt\u00edm v\u0161echno… V u\u0161\u00edch mi zvon\u00ed jeho kr\u00e1sn\u00fd sm\u00edch, jeho hlas… Jak mi naposledy \u0159ekl slova Miluji t\u011b<\/em>. Budou v m\u00e9 du\u0161i nav\u017edy…<\/div>\n

Zav\u0159u o\u010di, \u010dek\u00e1m, co se bude d\u00edt. Pomalu se mi v\u011bdom\u00ed odpojuje od \u0161patn\u00e9 reality. Kone\u010dn\u011b, na tohle jsem \u010dekal…<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
„V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee t\u011b sem nem\u00e1m pos\u00edlat samotn\u00e9ho! Ty idiote! Myslel sis, \u017ee jakmile vypadne z na\u0161eho dohledu, tak p\u0159i prvn\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitosti se pod\u0159\u00edzne\u0161 kv\u016fli n\u011bjak\u00e9mu tup\u00e9mu kret\u00e9novi, co ti nestoj\u00ed ani za n\u00e1znak pomy\u0161len\u00ed? Ne, m\u016fj zlat\u00fd! Takhle to v\u011bru nep\u016fjde! Nenech\u00e1m t\u011b zdechnout d\u0159\u00edve, ne\u017e Nath sjedn\u00e1 v\u0161echny k\u0161efty, jasn\u00e9?“ Karl\u016fv monolog byl mnohem del\u0161\u00ed, ne\u017e jsem stihl zaregistrovat. Pointu toho v\u0161ak v\u00edm. Nedovol\u00ed mi vz\u00edt si \u017eivot d\u0159\u00edve, pokud neud\u011bl\u00e1m obchod. Ten hajzl… Poslal m\u011b sem z n\u011bjakou gorilou, jen abych mu zp\u00e1tky p\u0159inesl tlust\u00fd bal\u00edk dolar\u016f? Co jsem vlastn\u011b od n\u011bj \u010dekal? Nic… Ale mohl projevit alespo\u0148 kousek soucitu a nechat m\u011b na pokoji… Nechat m\u011b b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fdm na onom sv\u011bt\u011b.<\/div>\n
„No tak odpov\u00eddej mi, kdy\u017e s tebou mluv\u00edm!“ st\u0159el\u00ed mi jednu facku, na\u0161t\u011bst\u00ed to nen\u00ed a\u017e tak siln\u00e9. A mo\u017en\u00e1 i je, jen j\u00e1 to u\u017e tak intenzivn\u011b nevn\u00edm\u00e1m.<\/div>\n
„Dob\u0159e, dob\u0159e… Nech m\u011b!“ vystr\u010d\u00edm p\u0159ed sebe ruku, ale zrovna tu poran\u011bnou. A\u017e te\u010f si v\u0161imnu, \u017ee je sice obv\u00e1zan\u00e1, ale zaschl\u00e1 krev pokr\u00fdv\u00e1 zna\u010dnou \u010d\u00e1st poko\u017eky.<\/div>\n
„Ne, \u017ee nech m\u011b! J\u00e1 t\u011b nech\u00e1m, ale kdy\u017e t\u011b Nathan potk\u00e1, pochybuji, \u017ee ten t\u011b nech\u00e1. Pr\u00e1v\u011b jsi mu zkazil dost d\u016fle\u017eit\u00fd obchod, a to se mu tedy l\u00edbit ur\u010dit\u011b nebude.“<\/p>\n

autor: Diana<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Diana Ahojte. Viem, \u017ee trochu nesk\u00f4r (ok, ve\u013emi neskoro), ale kone\u010dne sem prich\u00e1dzam s druhou s\u00e9riou poviedky MY LIPS LIKE SUGAR. S\u013e\u00fabila som, \u017ee to bude nasledova\u0165 po sebe, ale stali sa nejak\u00e9 veci a okolnosti mi to proste nedovo\u013eovali, proste<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[515],"tags":[],"class_list":["post-6042","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-boys-don-t-cry"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6042","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6042"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6042\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6042"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6042"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6042"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}