{"id":6048,"date":"2012-08-11T16:00:00","date_gmt":"2012-08-11T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6031"},"modified":"2012-08-11T16:00:00","modified_gmt":"2012-08-11T15:00:00","slug":"legal-17","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/08\/11\/legal-17\/","title":{"rendered":"LEGAL 17."},"content":{"rendered":"
autor: Fabiana<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
14. 1., 04:15<\/p>\n

<\/strong> Ke skladi\u0161t\u00edm dorazil na kost zmrzl\u00fd. Cesta mu nikdy netrvala takhle dlouho. Mo\u017en\u00e1 to bylo t\u00edm, \u017ee byl p\u0159i ch\u016fzi zahr\u00e1dk\u00e1\u0159skou koloni\u00ed natolik zahloub\u00e1n do vlastn\u00edch my\u0161lenek, \u017ee zapomn\u011bl v\u010das odbo\u010dit a n\u011bkolik dlouh\u00fdch minut marn\u011b hledal l\u00e1vku v m\u00edstech, kudy netekla ani ta \u0159eka. Nakonec se k n\u00ed v\u0161ak propracoval a po zdol\u00e1n\u00ed t\u00e9to p\u0159ek\u00e1\u017eky se na m\u00edsto ur\u010den\u00ed dostal u\u017e celkem bez \u00fahony.<\/p>\n

Ve\u0161el zadn\u00ed brankou, u dve\u0159\u00ed zdvihl velk\u00fd k\u00e1men a zabouchal. Zat\u00edmco \u010dekal, a\u017e se n\u011bkdo dohrabe a\u017e k n\u011bmu a ur\u00e1\u010d\u00ed se mu otev\u0159\u00edt, op\u0159el se o st\u011bnu a zahled\u011bl se na hv\u011bzdy. Ned\u00edval se dlouho. Na \u0161ediv\u00e9m nebi nebyla vid\u011bt ani jedna.<\/p>\n

Otev\u0159el mu Adam. Tom si p\u0159i pohledu na jeho tv\u00e1\u0159 povzdechl, nic ale ne\u0159ekl a jen ve\u0161el, ignoruje jeho dot\u011brn\u00e9 ot\u00e1zky. Adam m\u011bl pod lev\u00fdm okem tmav\u011b modrou mod\u0159inu.<\/div>\n

Tom se j\u00edm nechal zav\u00e9st do n\u011b\u010deho, co by se v norm\u00e1ln\u00edm dom\u011b dalo naz\u00fdvat ob\u00fdv\u00e1kem. Posadil se na z\u00e1novn\u00ed pohovku a z misky ara\u0161\u00edd\u016f, kter\u00e1 st\u00e1la na stole, si hrst nabral. \u017dv\u00fdkal je, zat\u00edmco \u010dekal na sv\u00e9 kafe.<\/p>\n

Adam byl nejmlad\u0161\u00edm \u010dlenem Bety<\/em>. Vyrostl jako ne\u0161\u0165astn\u00e9, traumatizovan\u00e9 d\u00edt\u011b. Adamova matka byla t\u011b\u017ek\u00e1 alkoholi\u010dka a jeho otec n\u00e1siln\u00edk. Pravideln\u011b surov\u011b ml\u00e1til Adama, jeho matku i dva star\u0161\u00ed sourozence. Na Adama byl ale vysazen\u00fd – pro jeho barvu k\u016f\u017ee. P\u0159i jeho narozen\u00ed spont\u00e1nn\u011b usoudil, \u017ee prost\u011b nem\u016f\u017ee b\u00fdt otcem \u010dern\u00e9ho<\/em> d\u00edt\u011bte. Jeho \u017eena ho musela podv\u00e1d\u011bt. M\u011bl pravdu; a kdy\u017e se to dozv\u011bd\u011bl, nebyl si jist\u00fd, jak reagovat. Za\u010dal si vyb\u00edjet zlost na Adamov\u011b matce a Adamovi, pozd\u011bji i na dvou vlastn\u00edch d\u011btech, kdy\u017e se pokou\u0161ely rodinu br\u00e1nit. Tom netu\u0161il, pro\u010d ho Adamova matka d\u00e1vno neopustila. Nikdy nech\u00e1pal chov\u00e1n\u00ed lid\u00ed, kte\u0159\u00ed si nechaj\u00ed ubli\u017eovat, p\u0159esto\u017ee by mohli zcela jednodu\u0161e…<\/div>\n

\n
\n

Prudce se nap\u0159\u00edmil – kolenem p\u0159itom nakopl st\u016fl a miska ara\u0161\u00edd\u016f se z jeho okraje odebrala k podlaze. Po m\u00edstnosti se rozlet\u011bly o\u0159\u00ed\u0161ky a st\u0159epy. Tom\u016fv puls se podivn\u011b zrychlil. Na mysl mu vytanuly obr\u00e1zky Billa a jeho. Nen\u00ed snad on s\u00e1m taky takov\u00fdm \u010dlov\u011bkem? Copak mu n\u011bkdy n\u011bco br\u00e1nilo od Billa odej\u00edt?<\/p>\n

Jist\u011b\u017ee ano<\/em>, \u0159\u00edkal mu mozek. P\u0159i\u0161el bych tak p\u0159ece o byt a nejsp\u00ed\u0161 o pr\u00e1ci, musel bych se n\u011bkam odst\u011bhovat. Ale hlavn\u011b bych p\u0159i\u0161el o Billa.<\/em><\/div>\n

Usoudil, \u017ee to, co dr\u017e\u00ed ob\u011bti u n\u00e1siln\u00edk\u016f, co jim br\u00e1n\u00ed odej\u00edt a za\u010d\u00edt \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed \u017eivot n\u011bkde jinde, je pr\u00e1v\u011b l\u00e1ska.<\/div>\n
„Svin\u011b bezcitn\u00e1,“ ulevil si nahlas, slo\u017eiv hlavu do dlan\u00ed.<\/div>\n
„\u0158\u00edkal jste n\u011bco?“ t\u00e1zal se zara\u017een\u011b Adam, jen\u017e pr\u00e1v\u011b vkro\u010dil do dve\u0159\u00ed s kou\u0159\u00edc\u00edm \u0161\u00e1lkem v rukou. Tom – a\u010dkoli m\u011bl chu\u0165 si v\u0161echnu vrouc\u00ed tekutinu nal\u00edt do tv\u00e1\u0159e, aby si uv\u011bdomil, pro co \u017eije – se na n\u011bj usm\u00e1l a zavrt\u011bl hlavou.<\/p>\n

Nejsem jako oni<\/em>, \u0159\u00edkal si pozd\u011bji, le\u017ee na jedn\u00e9 ze „z\u00e1chrann\u00fdch“ postel\u00ed v provizorn\u00edm pokoji hned vedle ob\u00fdv\u00e1ku. P\u0159ece jsem ode\u0161el, nebo snad ne? Jsem tady, no a Bill – Bill u\u017e m\u011b ur\u010dit\u011b hled\u00e1. Vlastn\u011b nejsp\u00ed\u0161 je\u0161t\u011b sp\u00ed, ale bude m\u011b hledat, a\u017e se probud\u00ed. O tom nen\u00ed pochyb. Bude m\u011b hledat a bude ne\u0161\u0165astn\u00fd, prohled\u00e1 ka\u017ed\u00fd kout, ale sem nep\u016fjde, proto\u017ee prost\u011b netu\u0161\u00ed, \u017ee n\u011bco jako tento komplex v\u016fbec existuje. P\u0159ece jen jsem to vymyslel dob\u0159e.<\/em> Jeho mozek mu p\u0159ehr\u00e1val pozitivn\u011b nalad\u011bn\u00e9 fr\u00e1ze a pak najednou zmlknul.<\/p>\n

Probudil se tak n\u00e1hle, jako usnul – pokoj byl pono\u0159en do tmy. Zam\u017eoural. N\u011bkde vysoko nad n\u00edm se klene strop protkan\u00fd nyn\u00ed ji\u017e nefunk\u010dn\u00edm potrub\u00edm. Ne \u017ee by ho mohl spat\u0159it, kdyby cht\u011bl.<\/p>\n

Posadil se, aby se prot\u00e1hl. Kolik hodin m\u016f\u017ee b\u00fdt? Tma je jako o p\u016flnoci, ale to je p\u0159ece nesmysl – nemohl sp\u00e1t tak dlouho. Na druhou stranu si ale p\u0159ipadal odpo\u010dat\u00fd jako je\u0161t\u011b nikdy v \u017eivot\u011b. Mo\u017en\u00e1 skute\u010dn\u011b prospal den. Plechem se rozlehla r\u00e1na – prudce vstal, ale zato\u010dila se mu hlava a musel se op\u011bt posadit. Ani si nevzpom\u00ednal, kdy se mu naposledy ud\u011blalo takhle mdlo – mo\u017en\u00e1 n\u011bkdy v pubert\u011b. Tehdy se mu \u010dasto znenad\u00e1n\u00ed zatm\u011blo p\u0159ed o\u010dima a musel se posadit, aby neupadl. N\u011bkolikr\u00e1t nem\u011bl kam a na chv\u00edli skute\u010dn\u011b omdlel. Za tyhle sv\u00e9 stavy se odjak\u017eiva hluboce styd\u011bl, proto se o nich nikdy nezm\u00ednil sv\u00e9mu doktorovi. Ostatn\u011b, postupn\u011b odezn\u011bly samy od sebe.<\/p>\n

Kdy\u017e se jeho t\u011blo umoud\u0159ilo a plynule vplulo zp\u011bt do stavu pln\u00e9 funk\u010dnosti, pomalu vstal a vykro\u010dil sm\u011brem, kde by se dle jeho bryskn\u00ed pam\u011bti mohly nach\u00e1zet dve\u0159e. A skute\u010dn\u011b – zanedlouho nahmatal kliku a na t\u0159et\u00ed chab\u00fd pokus dve\u0159e otev\u0159el. Do tv\u00e1\u0159e jej okam\u017eit\u011b uhodil poryv chladn\u00e9ho v\u011btru – to ho zarazilo, proto\u017ee p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee u\u017e v tuto dobu budou vstupn\u00ed dve\u0159e pevn\u011b zaji\u0161t\u011bny proti vet\u0159elc\u016fm. Okna budova nem\u011bla, nebylo tedy pochyb. To nejsp\u00ed\u0161 zase n\u011bkdo z t\u011bch kret\u00e9n\u016f z Bety<\/em> zapomn\u011bl zav\u0159\u00edt.<\/p>\n

Vydal se ke dve\u0159\u00edm, aby chybu napravil. Ve skladu se v noci pohyboval tolikr\u00e1t, \u017ee ani nepot\u0159eboval sv\u011btlo. Na chv\u00edli byl dokonce r\u00e1d, \u017ee je tma, proto\u017ee se v n\u00ed alespo\u0148 snadno skryje, pokud by ho m\u011bl n\u011bkdo p\u0159epadnout. Ale kdo by se o takovou v\u011bc pokou\u0161el?<\/em> Zavrt\u011bl hlavou. Kdepak, ve skladu je krom\u011b n\u011bj jenom\u2026 ten, kdo m\u00e1 dnes slu\u017ebu. Nedivil se, \u017ee si nedok\u00e1\u017ee vybavit jeho jm\u00e9no. Koneckonc\u016f ani netu\u0161il, jak\u00fd je vlastn\u011b den. Nat\u00e1hl ruku do strany, aby si ov\u011b\u0159il svou polohu, st\u011bny se ale nedotknul. Zdvihl tedy druhou – ta v\u0161ak tak\u00e9 m\u00e1chla do pr\u00e1zdna. To nic, nejsp\u00ed\u0161 jsem se za ch\u016fze oto\u010dil, ani\u017e bych si to uv\u011bdomil, uklid\u0148oval se a s rozpa\u017een\u00fdma rukama se pomalu ot\u00e1\u010del kolem vlastn\u00ed osy. P\u0159i \u010dtvrt\u00e9 oto\u010dce mu u\u017e fakt, \u017ee se se st\u011bnou st\u00e1le nesetkal, za\u010d\u00ednal p\u0159ipadat divn\u00fd; p\u0159i osm\u00e9 zapochyboval, \u017ee je v\u016fbec je\u0161t\u011b uvnit\u0159 skladu. Ale kdyby nebyl, nemohl by p\u0159ece c\u00edtit takov\u00e9 teplo.<\/p>\n

Odkud se vlastn\u011b bere? Zamyslel se, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee m\u00e1 tri\u010dko i kalhoty skrz naskrz pros\u00e1kl\u00e9 potem. Vedro s\u00edlilo s ka\u017edou vte\u0159inou, jako by pod podlahou n\u011bjak\u00fd zlomysln\u00fd sk\u0159et p\u0159ikl\u00e1dal do kamen.<\/p>\n

„Hlavn\u011b nepanika\u0159it,“ \u0159ekl Tom – a\u010dkoli si byl v\u011bdom pohybu sv\u00fdch \u00fast, k jeho u\u0161\u00edm nedolehl jedin\u00fd zvuk. Ztratil snad sluch? Nebo ticho, je\u017e najednou vn\u00edmal, bylo jen dal\u0161\u00edm z efekt\u016f tohoto d\u011bsiv\u00e9ho m\u00edsta? Pokusil se zap\u00edskat, pot\u00e9 vyk\u0159ikl – nezaslechl ale nic. Kone\u010dn\u011b si povolil panika\u0159it. Rozb\u011bhl se co nejv\u011bt\u0161\u00ed rychlost\u00ed sm\u011brem, o n\u011bm\u017e p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee ho vyvede ven. Do ticha se n\u00e1hle m\u00edsila ozv\u011bna jeho krok\u016f, av\u0161ak pouze ta – kroky samotn\u00e9 jim st\u00e1le unikaly. B\u011b\u017eel jako o \u017eivot, najednou se ale n\u011bco dostalo pod jeho nohy a on padal, ani\u017e si to uv\u011bdomil. P\u0159ipravoval se na n\u00e1raz, zav\u0159el o\u010di a za\u0165al zuby, ale jeho t\u011blo jako by se rozhodlo na zem nedopadnout, nebo to snad podlaha zmizela a nechala ho napospas pr\u00e1zdnot\u011b.<\/p>\n

Padal a padal, za letu se p\u0159evalil na z\u00e1da a bylo mu, jako by sou\u010dasn\u011b le\u017eel, tma dol\u00e9hala na jeho t\u011blo jako p\u0159ikr\u00fdvka, obep\u00ednaj\u00edc ka\u017ed\u00fd drobn\u00fd v\u00fdstupek a klouzaj\u00edc po ka\u017ed\u00e9 prol\u00e1klin\u011b. Za neust\u00e1l\u00e9ho p\u00e1du se za\u010dal prostor kolem jeho t\u011bla smr\u0161\u0165ovat, nedok\u00e1zal u\u017e se nadechnout a horko st\u00e1le s\u00edlilo, do o\u010d\u00ed mu vhrkly slzy a on zdvihl ruce, aby je set\u0159el. Pod p\u011bstmi z\u0159eteln\u011b c\u00edtil sv\u00e9 vlhk\u00e9 tv\u00e1\u0159e, a kdy\u017e ruce odt\u00e1hl a znovu otev\u0159el o\u010di, le\u017eel zase na pohovce a m\u00edstnost byla pln\u00e1 sv\u011btla.<\/p>\n

Posadil se, p\u011bstmi si znovu a znovu mnul o\u010di, ale nedok\u00e1zal se t\u00e9 iluze zbavit. Jako by se zrnka tmy pln\u00e9 nen\u00e1visti zavrtala hluboko pod jeho o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka a m\u011bla tam s\u00eddlit nav\u011bky. Nev\u011bd\u011bl, jak se do skladu dostalo tolik sv\u011btla. Nejsp\u00ed\u0161 \u0161lo jen o dal\u0161\u00ed klamn\u00fd vjem, zakousnuv\u0161\u00ed se do jeho chor\u00e9ho mozku. Napot\u0159et\u00ed u\u017e se k jeho o\u010d\u00edm dostala jen \u0161e\u010f sv\u011btla, je\u017e do pokoje proudilo \u0161kv\u00edrami mezi plechy. Usm\u00e1l se, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e je opravdu vzh\u016fru. My\u0161lenka, \u017ee se probudil kv\u016fli zl\u00e9mu snu, jej opustila, jakmile si uv\u011bdomil, \u017ee na podlaze pronikav\u011b zvon\u00ed jeho mobiln\u00ed telefon. Nat\u00e1hl se pro n\u011bj a hovor p\u0159ijal, ani\u017e pohl\u00e9dl na displej. P\u0159edstavil se a na p\u016fl ucha poslouchal promluvu nezn\u00e1m\u00e9ho mu\u017ee na druh\u00e9m konci spojen\u00ed, zat\u00edmco si svl\u00e9kal propocen\u00e9 kalhoty. Pak ten \u010dlov\u011bk ale \u0159ekl n\u011bco, co ho zaujalo.<\/p>\n

„Pardon, co jste te\u010f \u0159\u00edkal?“ sko\u010dil mu do \u0159e\u010di.<\/div>\n

„\u017de byste m\u011bl p\u0159ijet, ale pokud nem\u016f\u017eete, posta\u010d\u00ed telefonick\u00fd kontakt v p\u0159\u00edpad\u011b nutnosti d\u016fle\u017eit\u00e9ho rozhodnut\u00ed,“ zopakoval ten \u010dlov\u011bk trochu zara\u017een\u011b.<\/div>\n
„P\u0159ijet kam?“ nech\u00e1pal Tom. „Nem\u00e1m pon\u011bt\u00ed, o co tady jde.“<\/div>\n
„Pana Kaulitze ale zn\u00e1te, ne?“<\/div>\n
„Koho?“<\/div>\n
„Billa Kaulitze!“ vyk\u0159ikl ten \u010dlov\u011bk – Tom zcela ch\u00e1pal jeho zoufalstv\u00ed pramen\u00edc\u00ed z pocitu, \u017ee se dovolal n\u011bkomu jin\u00e9mu, ne\u017e koho pot\u0159eboval. O \u017e\u00e1dn\u00e9m Kaulitzovi v \u017eivot\u011b nesly\u0161el, zato Billa znal velice dob\u0159e. Zamyslel se – Bill mu vlastn\u011b v\u016fbec nikdy neprozradil sv\u00e9 p\u0159\u00edjmen\u00ed. Nemohl by to tedy b\u00fdt opravdu on?<\/p>\n

„Hal\u00f3?“ k\u0159ikl mu\u017e v telefonu, kdy\u017e Tom u\u017e del\u0161\u00ed dobu ml\u010del.<\/div>\n

„Pardon. Ano, mysl\u00edm, \u017ee pana Kaulitze zn\u00e1m,“ \u0159ekl Tom, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee mu\u017e jeho p\u0159ikyvov\u00e1n\u00ed sly\u0161et prost\u011b nem\u016f\u017ee.<\/div>\n
Vyslechl si od n\u011bj u\u017e jen adresu m\u00edsta, na kter\u00e9 se m\u00e1 dostavit, a zat\u00edmco si ji zapisoval, telefon ohluchl. Tom na n\u011bj je\u0161t\u011b chv\u00edli zmaten\u011b z\u00edral, pot\u00e9 ho odhodil zp\u011bt na podlahu hned vedle l\u00edstku s adresou. Pro\u010d by m\u011bl takhle brzy r\u00e1no n\u011bkam jezdit?<\/p>\n

Mozek se mu pomalu na\u010d\u00edtal, a jakmile zav\u0159el o\u010di, znovu se mu p\u0159ed nimi objevil l\u00edstek s na\u0161kr\u00e1banou ulic\u00ed a \u010d\u00edslem. N\u00e1hle si uv\u011bdomil, co za adresu to od toho zvl\u00e1\u0161tn\u00edho \u010dlov\u011bka vlastn\u011b dostal.<\/p>\n

autor: Fabiana<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Fabiana 14. 1., 04:15 Ke skladi\u0161t\u00edm dorazil na kost zmrzl\u00fd. Cesta mu nikdy netrvala takhle dlouho. Mo\u017en\u00e1 to bylo t\u00edm, \u017ee byl p\u0159i ch\u016fzi zahr\u00e1dk\u00e1\u0159skou koloni\u00ed natolik zahloub\u00e1n do vlastn\u00edch my\u0161lenek, \u017ee zapomn\u011bl v\u010das odbo\u010dit a n\u011bkolik dlouh\u00fdch minut marn\u011b hledal<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[502],"tags":[],"class_list":["post-6048","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-legal"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6048","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6048"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6048\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6048"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6048"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6048"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}