{"id":6050,"date":"2012-08-11T15:00:00","date_gmt":"2012-08-11T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6033"},"modified":"2012-08-11T15:00:00","modified_gmt":"2012-08-11T14:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-ii-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/08\/11\/zeiten-andern-dich-ii-6\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich II 6."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n

\"\"
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n

<\/strong> Odpoledne nad\u0161en\u011b skoro dob\u011bhnu dom\u016f, abych ozn\u00e1mil Tomovi skv\u011blou zpr\u00e1vu o tom, co se mi dnes p\u0159ihodilo v pr\u00e1ci. Jen\u017ee k m\u00e9 sm\u016fle ho doma nenajdu, a proto okam\u017eit\u011b vezmu telefon, abych zjistil, kde je. Ale abych m\u011bl v\u011bt\u0161\u00ed d\u016fvod, pro\u010d ztratit tu prvotn\u00ed nad\u0161enost, za\u010dne Tom\u016fv telefon vyzv\u00e1n\u011bt p\u0159\u00edmo p\u0159ede mnou na stole.
„Super!“ u\u0161kl\u00edbnu se a hod\u00edm sv\u016fj telefon vedle toho jeho. Tak si budu muset holt po\u010dkat, a\u017e si usmysl\u00ed se zase doma uk\u00e1zat. Venku je tedy kr\u00e1sn\u011b, tak\u017ee se mu ani nediv\u00edm, kdyby byl tam, jen sem v\u00e1\u017en\u011b a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 nat\u011b\u0161en na to, abych mu ozn\u00e1mil, jakou jsem dneska v obchod\u011b dostal \u00fa\u017easnou nab\u00eddku.<\/p>\n

T\u00e9m\u011b\u0159 povysko\u010d\u00edm, kdy\u017e v tu samou chv\u00edli zaslechnu, jak se otev\u0159ely vchodov\u00e9 dve\u0159e.
„Ahoj,“ vb\u011bhnu do p\u0159eds\u00edn\u011b, a okam\u017eit\u011b Toma obdaruji \u00fasm\u011bvem. „Oh, byl jsi b\u011bhat,“ prohl\u00e9dnu si ho, jak je cel\u00fd zpocen\u00fd a je\u0161t\u011b krapet ud\u00fdchan\u00fd. Nev\u00edm, mo\u017en\u00e1 je to \u00fachylka, ale j\u00e1 ho takhle zbo\u017e\u0148uju!
„Stalo se n\u011bco?“ usm\u011bje se, kdy\u017e vid\u00ed, jak div neposkakuju na m\u00edst\u011b.
„No, vlastn\u011b stalo,“ p\u0159ik\u00fdvnu nad\u0161en\u011b.
„Co?“
„Mus\u00edm ti to cel\u00fd vypr\u00e1v\u011bt.“
„Tak\u017ee to bude nadlouho,“ uchechtne se, „stihnu si je\u0161t\u011b sko\u010dit do sprchy, ne\u017e nad\u0161en\u00edm bouchne\u0161?“
„No j\u00e1 nev\u00edm,“ zv\u00e1\u017e\u00edm, ale pak si od n\u011bho ukradnu polibek a nech\u00e1m ho kolem sebe proj\u00edt.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Tak pov\u00eddej,“ dosedne po chvilce ke mn\u011b \u010dis\u0165ounk\u00fd a zcela vo\u0148av\u00fd Tom, \u017ee ho m\u00e1m chu\u0165 nejprve cel\u00e9ho rozma\u010dkat l\u00e1skou, a pak mu teprve n\u011bco vypr\u00e1v\u011bt.
„Bu\u010f trochu nad\u0161en\u00fd.“
„Jsem nad\u0161en\u00fd,“ vyk\u0159ikne, a vykul\u00ed nad\u0161en\u011b o\u010di. Se sm\u00edchem si ho prohl\u00e9dnu a naklon\u00edm se k n\u011bmu, abych ho polibkem zase zkrotil.
„A\u017e zas tak jsem nemyslel,“ zajedu mu rukou pod tri\u010dko na z\u00e1da, kde ho jemn\u011b za\u010dnu \u0161kr\u00e1bat.
„Tak ale u\u017e mluv,“ pob\u00eddne m\u011b.<\/p>\n

„Vlastn\u011b jsou tu dv\u011b v\u011bci, kter\u00e9 ti mus\u00edm \u0159\u00edct,“ pousm\u011bju se, na\u010de\u017e pozvedne obo\u010d\u00ed. „No, sice jsem Nelly sl\u00edbil, \u017ee ti to ne\u0159eknu, ale to jen proto\u017ee m\u011bla strach, \u017ee se bude\u0161 zlobit,“ zasm\u011bju se a m\u00e1vnu rukou, „ty sis toti\u017e r\u00e1no myslel, \u017ee je\u0161t\u011b sp\u00ed, ale ona mi prozradila, \u017ee u\u017e v\u016fbec nespala.“
„A?“
„No, tak trochu mi narovinu \u0159ekla, \u017ee p\u0159esn\u011b v\u00ed, pro\u010d jsi \u0161el za mnou a ne do koupelny.“
„Ale zamknul jsem, p\u0159\u00edsah\u00e1m, tak\u017ee nemohla…“
„Jo, ale nen\u00ed u\u017e \u00fapln\u011b mal\u00e1, jak bych si myslel, a ty dve\u0159e nejsou zvukot\u011bsn\u00fd.“
„Tak\u017ee?“ usm\u011bje se Tom.
„Tak\u017ee by j\u00ed fakt moc zaj\u00edmalo, pro\u010d to sakra d\u011bl\u00e1me, kdy\u017e stejn\u011b nem\u016f\u017eeme m\u00edt d\u011bti.“
Tom vyprskne sm\u00edchy a p\u0159it\u00e1hne si m\u011b k sob\u011b, tak\u017ee jsme oba nuceni si na gau\u010d lehnout. „A\u010dkoliv, dneska jsem se c\u00edtil n\u011bjak pln\u00fd, proto jsem \u0161el b\u011bhat. Co j\u00e1 v\u00edm, co je pravdy na tom, \u017ee nem\u016f\u017eeme m\u00edt d\u011bti.“
„Tome!“ prohl\u00e9dnu si ho se sm\u00edchem. „Ale bylo by to p\u011bkn\u00fd, \u017ee? M\u00edt tady miminko.“
„U\u017e jsem ti \u0159\u00edkal, \u017ee nejsem ten, kter\u00fd by\u2026“
„Ne\u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee si hned mus\u00edme z\u00edtra po\u0159\u00eddit d\u00edt\u011b. Jen si to zkus p\u0159edstavit,“ vydechnu a neodpust\u00edm si je\u0161t\u011b, „a krom\u011b toho n\u00e1m d\u011bl\u00e1 dob\u0159e, kdy\u017e je tady je\u0161t\u011b n\u011bkdo nav\u00edc, alespo\u0148 se neh\u00e1d\u00e1me.“
„Oh, Bille.“
„M\u00e1m pravdu,“ nam\u00edtnu hned na to, kdy\u017e nespokojen\u011b vydechne.<\/p>\n

„Kv\u016fli tomu si ale nemus\u00edme po\u0159izovat d\u00edt\u011b.“
„Co se hned \u010dert\u00ed\u0161? Za pravdu se \u010dlov\u011bk nejv\u00edc zlob\u00ed.“
„Nejsem na\u0161tvanej, ale uznej, \u017ee na tom m\u00e1me vinu oba dva.“
„J\u00e1 ne\u0159ekl, \u017ee jsem v tom nevinn\u011b. Jen je dobr\u00fd, kdy\u017e\u2026 a\u010dkoliv, po dne\u0161n\u00edm r\u00e1nu jsem uznal, \u017ee tenhle byt je mal\u00fd pro v\u00edce lid\u00ed.“
„\u0158\u00edkal jsem ti, \u017ee mus\u00ed\u0161 b\u00fdt potichu.“
„A j\u00e1 si \u0159\u00edkal, \u017ee Nelly zn\u00e1m moc dob\u0159e na to, ne\u017e abych si myslel, \u017ee bude v\u0161echno ok.“
„Asi to prost\u011b m\u00e1te v rodin\u011b.“
„No dovol!“ sjedu rukou z jeho zad a jemn\u011b ho \u0161\u0165ouchnu do boku.
„Ale jinak se nic tak velk\u00fdho nestalo, ne?“
„Ne, jen douf\u00e1m, \u017ee to nebude nikde vypr\u00e1v\u011bt,“ uchechtnu se a spokojen\u011b nosem zajedu na Tom\u016fv krk, abych uc\u00edtil tu \u00fa\u017easnou v\u016fni.<\/p>\n

„A ta druh\u00e1 zpr\u00e1va?“
„Oh, ta druh\u00e1 zpr\u00e1va,“ dojde mi, \u017ee bych byl zapomn\u011bl, jak jsem om\u00e1men jeho v\u016fn\u00ed. „Tak\u017ee,“ za\u010dnu, ale na to se Tom rozesm\u011bje.
„V\u017edycky kdy\u017e se tak moc nadechne\u0161, nev\u011b\u0161t\u00ed to nic dobr\u00e9ho.“
„P\u0159esta\u0148,“ se sm\u00edchem ho pok\u00e1r\u00e1m, „dneska byl v obchod\u011b n\u011bjak\u00fd chl\u00e1pek, a byl tam stra\u0161n\u011b dlouho a neust\u00e1le si m\u011b prohl\u00ed\u017eel. A\u017e kdy\u017e jsem na n\u011bj m\u011bl \u010das, a p\u0159i\u0161el k n\u011bmu, tak mi do\u0161lo, \u017ee jsem ho tam vid\u011bl u\u017e minul\u00fd t\u00fdden. Tak se ho pt\u00e1m, jak mu m\u016f\u017eu pomoct, a on \u017ee u\u017e na\u0161el, co hledal,“ nadechnu se, abych pokra\u010doval, ale kdy\u017e shl\u00e9dnu Toma pobaven\u00fd a z\u00e1rove\u0148 ob\u00e1vaj\u00edc\u00ed se v\u00fdraz, rozesm\u011bju se znovu.
„Tak\u017ee?“ zamrk\u00e1 Tom.
„No, tak\u017ee mi ozn\u00e1mil, \u017ee tam byl u\u017e minul\u00fd t\u00fdden, jak jsem tu\u0161il, a \u0159\u00edkal mi, \u017ee chod\u00ed pr\u00e1v\u011b po t\u011bchto m\u00f3dn\u00edch obchodech, proto\u017ee tam pr\u00fd narazil u\u017e na p\u00e1r opravdu dobr\u00fdch, a hlavn\u011b zaj\u00edmav\u00fdch lid\u00ed, a mysl\u00ed si, \u017ee pr\u00e1v\u011b na\u0161el dal\u0161\u00ed osobu.“<\/p>\n

„No ale co s tebou hodl\u00e1 d\u011blat?“ zept\u00e1 se se zasm\u00e1n\u00edm.
„Fotit.“
„Hm?“
„Tomi, to je p\u0159ece m\u016fj sen!“ posad\u00edm se nad\u0161en\u00edm a Tom si m\u011b jen prohl\u00e9dne.
„Asi jo, v\u00edm, \u017ee jo,“ p\u0159ik\u00fdvne, ale po\u0159\u00e1d m\u00e1 ve tv\u00e1\u0159i ned\u016fv\u011bru.
„No ale bylo by to p\u0159ece super. Teda, nechci nic zak\u0159iknout, m\u00e1m p\u0159ij\u00edt ve \u010dtvrtek a pr\u00fd se uvid\u00ed. Ale stejn\u011b je to p\u0159ece super! Jen tak si na m\u011b naraz\u00ed a\u2026 co je? Co se ti nezd\u00e1?“
„Nev\u00edm,“ pokr\u010d\u00ed rameny, „co ty v\u00ed\u0161, co s tebou m\u00e1 v pl\u00e1nu. Focen\u00ed je jen z\u00e1minka.“
„Ale no tak, Tome, nebu\u010f skeptickej.“
„Hm, pak se bude\u0161 muset \u00fa\u010dastnit n\u011bjak\u00fdho porna,“ \u0159ekne v\u00e1\u017en\u011b, ale hned na to se oba rozesm\u011bjeme.
„Rad\u011bji ml\u010d!“<\/p>\n

„Ne dob\u0159e, bylo by to fajn, kdyby t\u011b to bavilo,“ usm\u011bje se.
„U\u017e se na \u010dtvrtek t\u011b\u0161\u00edm. Mus\u00edm je\u0161t\u011b vymyslet, co si vz\u00edt na sebe, proto\u017ee to nen\u00ed jen tak.“
„No, to ur\u010dit\u011b nen\u00ed jen tak,“ uchechtne se a prot\u00e1hne sv\u00e9 t\u011blo.
„Fot\u00ed stra\u0161n\u011b drah\u00fd oble\u010den\u00ed, koukal jsem na to v pr\u00e1ci na netu, nem\u016f\u017eu tam p\u0159ij\u00edt jen tak.“
„Pro m\u011b za m\u011b, jdi t\u0159eba v sukni.“
„Tome, tob\u011b se to nel\u00edb\u00ed,“ zamra\u010d\u00edm se.
„Ne, jsem za tebe r\u00e1d, je to fajn, jen prost\u011b\u2026 nev\u011b\u0159\u00edm hned v\u0161em napoprv\u00e9.“
„Tak tam poj\u010f ve \u010dtvrtek se mnou.“
„To p\u0159ece nejde.“
„A jo. J\u00e1 zase zapomn\u011bl, \u017ee jede\u0161 pry\u010d,“ vydechnu nespokojen\u011b.
„V kolik tam mus\u00ed\u0161?“
„V deset.“
„Hm, to u\u017e budu na cest\u011b.“
„Nu, tak bude\u0161 muset v\u011b\u0159it t\u011bm str\u00e1nk\u00e1m na internetu, co ti uk\u00e1\u017eu.“
„Hm, bohu\u017eel.“<\/p>\n

„Teda jen jestli chce\u0161, nerad bych se sna\u017eil t\u011b n\u011b\u010d\u00edm nadchnout, \u010d\u00edm…“
„Bille, chci to vid\u011bt,“ p\u0159eru\u0161\u00ed mne s \u00fasm\u011bvem, „t\u00fdk\u00e1 se to p\u0159ece tebe.“
„No, je\u0161t\u011b nek\u0159i\u010d. Abych ti ve \u010dtvrtek v deset a jedna minuta nevolal, \u017ee m\u011b vyrazili rovnou ode dve\u0159\u00ed.“
„Pro\u010d by to d\u011blali?“
„Proto\u017ee…?“ pouk\u00e1\u017eu na sebe samotn\u00e9ho.
„Jestli by to ud\u011blali, mus\u00ed\u0161 mi okam\u017eit\u011b zavolat. Mysl\u00edm, \u017ee nic v\u00edc by m\u011b nemohlo p\u0159inutit oto\u010dit auto, a p\u0159ijet je tam p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee jsi pro n\u011b zlat\u00fd d\u016fl!“
Rozesm\u011bju se, a pod\u011bkuji Tomovi polibkem, ne\u017e se vyd\u00e1m pro notebook. „A nesm\u00edme zapomenout na \u010das, ve \u010dty\u0159i mus\u00edme pro Nelly. A pak snad plavat, nebo do Zoo, ale ty s n\u00e1mi pr\u00fd m\u016f\u017ee\u0161 jen tehdy, kdy\u017e se nebude\u0161 zlobit, \u017ee poslouchala r\u00e1no za dve\u0159ma. Ale jeliko\u017e o ni\u010dem nev\u00ed\u0161, a Bill ti v\u016fbec nic ne\u0159ekl, tak jdeme ve\u010der ven.“<\/p>\n

Ve st\u0159edu ve\u010der, kdy kone\u010dn\u011b ve sk\u0159\u00edni vyberu vhodn\u00e9 oble\u010den\u00ed, ve kter\u00e9m m\u016f\u017eu z\u00edtra j\u00edt na focen\u00ed, \u0161okovan\u011b kouknu na hodiny, kdy\u017e zjist\u00edm, \u017ee u\u017e je jeden\u00e1ct. Tom ale je\u0161t\u011b zdaleka nen\u00ed hotov\u00fd, mysl\u00edm. Alespo\u0148 vypad\u00e1 st\u00e1le hodn\u011b zanepr\u00e1zdn\u011bn\u011b. Mus\u00ed si vypracovat je\u0161t\u011b jednu prezentaci na z\u00edtra, kdy odj\u00ed\u017ed\u00ed se sv\u00fdm otcem na \u010dty\u0159i dny do Stuttgartu.
„Tome, se\u0161 hotov?“ usm\u011bju se na n\u011bho ode dve\u0159\u00ed lo\u017enice.
„Je\u0161t\u011b ne.“
„\u0160koda. Ale j\u00e1 ur\u010dit\u011b mus\u00edm j\u00edt sp\u00e1t, na fotk\u00e1ch je vid\u011bt v\u0161echno.“
„Co\u017ee?“ oto\u010d\u00ed teprve ke mn\u011b pohled.
„Zapome\u0148 na to,“ m\u00e1vnu rukou, a dojdu k n\u011bmu, abych ho pol\u00edbil, „dobrou.“
„Za chvilku p\u0159ijdu, hm?“
„Jop.“<\/p>\n

Jenom\u017ee kdy\u017e u\u017e Tomova chvilka trv\u00e1 skoro dv\u011b hodiny, a j\u00e1 u\u017e dv\u011b hodiny nem\u016f\u017eu nedo\u010dkavost\u00ed ze z\u00edt\u0159ka v\u016fbec usnout, znepokojen\u011b se zad\u00edv\u00e1m do stropu. A sotva mi my\u0161lenka, \u017ee bych m\u011bl j\u00edt Toma upozornit na hodiny, projde hlavou, otev\u0159ou se kone\u010dn\u011b dve\u0159e. Ml\u010dky z\u016fstanu sledovat kr\u00e1\u010dej\u00edc\u00ed st\u00edn a jasn\u011b pozn\u00e1m, \u017ee m\u00e1 kolem pasu jen ru\u010dn\u00edk, kter\u00fd ale hned na to zahod\u00ed kamsi a unaven\u011b spadne do postele. Vydr\u017e\u00edm potichu je\u0161t\u011b p\u00e1r minut zaposlouch\u00e1n do jeho dechu, ale pak se usm\u011bju.<\/p>\n

„Tomi?“
„Pro\u010d je\u0161t\u011b nesp\u00ed\u0161?“ ozve se vedle m\u011b huhlav\u011b, jak je zabo\u0159en obli\u010dejem v pol\u0161t\u00e1\u0159i.
„Pot\u0159ebujeme novou matraci.“
„Co? Pro\u010d?“
„Proto\u017ee na t\u00e9hle se ke mn\u011b nechce\u0161 tulit.“
„Na\u2026“ za\u010dne Tom jakousi v\u011btu, ale pak mu to cel\u00e9 asi dojde, a u\u017e jen se zasm\u00e1n\u00edm dod\u00e1, „necht\u011bl jsem t\u011b budit.“
„I kdybys m\u011b vzbudil t\u00edm, \u017ee se p\u0159itul\u00ed\u0161, v\u011b\u0159 mi, nikdy bych se za to na tebe nezlobil.“
„Jsem unavenej,“ zkus\u00ed ne\u00fasp\u011b\u0161n\u011b argumentovat.
„A taky \u00fapln\u011b nahej,“ pronesu zcela euforicky a na to se Tom p\u0159eto\u010d\u00ed na bok.
„Nebu\u010f jak malej.“
„Jen konstatuji,“ oprav\u00edm ho s p\u0159ihloupl\u00fdm \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i. Ten se nadechne, a pozvedne okraj sv\u00e9 pokr\u00fdvky.
„Tak poj\u010f, pros\u00edm t\u011b.“<\/p>\n

Nad\u0161en\u011b se k n\u011bmu okam\u017eit\u011b p\u0159isunu pod deku a l\u00edpnu mu drobn\u00fd polibek. Dlan\u00ed p\u0159ejedu po jeho boku, abych hned na to spokojen\u011b s v\u00fddechem zav\u0159el o\u010di.
„Doh\u00e1je.“
„Co se d\u011bje?“
„Zapomn\u011bl jsem na jednu str\u00e1nku.“
„Teda bere\u0161 to hodn\u011b v\u00e1\u017en\u011b. Pracuje\u0161 te\u010f pro sv\u00e9ho ta\u0165ku neust\u00e1le.“
„Bav\u00ed m\u011b to.“
„Ale pak chod\u00ed\u0161 takhle super pozd\u011b, poka\u017ed\u00e9. A odj\u00ed\u017ed\u00ed\u0161 mi kv\u016fli tomu,“ \u0159eknu u\u017e smutn\u011b, ale hned na to obr\u00e1t\u00edm, „a v\u016fbec, mysl\u00ed\u0161, \u017ee bude v\u0161echno v pohod\u011b? Po t\u00fd sobot\u011b mezi tebou a ta\u0165kou?“
„To je \u00fapln\u011b fuk. Prvn\u00ed polovinu cesty budeme oba potichu, a po zbytek cesty budeme d\u011blat, jako\u017ee v\u016fbec nev\u00edme, \u017ee se n\u011bco stalo a bude to \u00fapln\u011b norm\u00e1ln\u00ed.“
„Jste divn\u00fd,“ \u0159eknu up\u0159\u00edmn\u011b, ale hned na to se zasm\u011bju a p\u0159eto\u010d\u00edm nat\u011bsno k Tomovi z\u00e1dy, abych se j\u00edm nechal obejmout a spokojen\u011b mohl za\u010d\u00edt us\u00ednat.<\/p>\n

„A Tome?“
„Hm?“
„Taky bychom m\u011bli za\u010d\u00edt p\u00e1trat po tom byt\u011b.“
„Je\u0161t\u011b jsme ani nepsali p\u0159ij\u00edma\u010dky, nen\u00ed trochu brzo?“
„Naopak pozd\u011b. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee nem\u00e1me je\u0161t\u011b p\u0159ij\u00edma\u010dky za sebou a ani p\u0159esn\u011b nev\u00edme, kam n\u00e1s v\u00edtr, respektive \u0161t\u011bst\u00ed zavane, ale i p\u0159esto bychom m\u011bli alespo\u0148 po n\u011b\u010dem koukat, abychom pak vybrali to nejlep\u0161\u00ed.“
„M\u016f\u017eeme si dovolit jak\u00fdkoliv byt.“
„Tome, p\u0159esta\u0148 s t\u00edmhle. V\u00edm, \u017ee ti na pen\u011bz\u00edch taky z\u00e1le\u017e\u00ed, ale po\u0159\u00e1d ne tak jako mn\u011b, a j\u00e1 v\u00e1\u017en\u011b nechci v\u0161echny pen\u00edze vyhodit jen za to, \u017ee vybereme to prvn\u00ed skv\u011ble vypadaj\u00edc\u00ed. To ud\u011bl\u00e1me jen v tom p\u0159\u00edpad\u011b, \u017ee by p\u0159ijeli tv\u00ed rodi\u010de a \u0159ekli, \u017ee n\u00e1s necht\u011bj\u00ed m\u00edt na o\u010d\u00edch a \u017ee se mus\u00edme do druh\u00e9ho dne vyst\u011bhovat.“
„Bl\u00e1z\u00ednku.“
„Mysl\u00edm to v\u00e1\u017en\u011b.“
„Dob\u0159e, tak tedy od pond\u011blka za\u010dneme p\u00e1trat po byt\u011b,“ p\u0159ipust\u00ed, jemn\u011b mne pol\u00edb\u00ed na lopatku a proplete na\u0161e prsty.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam Odpoledne nad\u0161en\u011b skoro dob\u011bhnu dom\u016f, abych ozn\u00e1mil Tomovi skv\u011blou zpr\u00e1vu o tom, co se mi dnes p\u0159ihodilo v pr\u00e1ci. Jen\u017ee k m\u00e9 sm\u016fle ho doma nenajdu, a proto okam\u017eit\u011b vezmu telefon, abych zjistil, kde je. Ale abych m\u011bl v\u011bt\u0161\u00ed d\u016fvod,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[513],"tags":[],"class_list":["post-6050","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6050","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6050"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6050\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6050"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6050"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6050"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}