{"id":6088,"date":"2012-08-04T18:00:00","date_gmt":"2012-08-04T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6071"},"modified":"2012-08-04T18:00:00","modified_gmt":"2012-08-04T17:00:00","slug":"wenn-es-manchmal-regnet-20","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/08\/04\/wenn-es-manchmal-regnet-20\/","title":{"rendered":"Wenn es manchmal regnet 20."},"content":{"rendered":"
autor: Lisa<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Usilujeme o to, co je zak\u00e1zan\u00e9, a nep\u0159est\u00e1v\u00e1me tou\u017eit po tom, co je n\u00e1m odep\u0159eno.<\/p>\n

<\/em> ***<\/div>\n

<\/em><\/div>\n
\n

N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed dny se Bill nau\u010dil rozd\u011blovat do t\u0159\u00ed skupin. St\u0159\u00eddaly se u n\u011bj sv\u011btl\u00e9 dny, heroinov\u00e9 a dny apatie.<\/p><\/div>\n

O sv\u00fdch heroinov\u00fdch<\/em> dnech byl schopn\u00fd od r\u00e1na do noci \u0159v\u00e1t na Toma kv\u016fli v\u0161emu, ani\u017e by to mohl n\u011bjak ovl\u00e1dat. Bloumal po dom\u011b, sk\u0159\u00edpal zuby a cel\u00e9 jeho t\u011blo brn\u011blo. Jazyk v \u00fastech m\u011bl zd\u0159ev\u011bn\u011bl\u00fd a mysl zakalenou touhou po droze. Jedin\u00e9 na co se zmohl, bylo myslet na minulost a na to, jak moc si chce d\u00e1t. V takov\u00fdch dnech mu v\u0161echno p\u0159ipadalo beznad\u011bjn\u00e9 a zbyte\u010dn\u00e9. H\u00e1dal se s bratrem a odm\u00edtal jakkoli spolupracovat.<\/p>\n

O sv\u011btl\u00fdch<\/em> dnech naopak striktn\u011b dodr\u017eoval jejich pl\u00e1n a up\u00ednal se k budoucnosti. – Ke kr\u00e1sn\u00e9, sladk\u00e9 budoucnosti, kter\u00e1 tam na n\u011b n\u011bkde \u010dekala. Pob\u00edhal po dom\u011b a fantaz\u00edroval o tom, jak si po\u0159\u00edd\u00ed tu spoustu ps\u016f, o kter\u00e9 v\u017edycky snili, a budou s nimi chodit na dlouh\u00e9 proch\u00e1zky. V tyhle sv\u011btl\u00e9 dny byla jeho mysl \u010dist\u00e1 a on ve v\u0161em vid\u011bl smysl a jeho odhodl\u00e1n\u00ed nem\u011blo konce.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Jen\u017ee sv\u011btl\u00e9 dny ho v\u017edycky p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b vy\u010derpaly a obvykle potom sklouznul do apatick\u00fdch, kter\u00e9 se zvolna p\u0159el\u00e9valy do heroinov\u00fdch. Tenhle cyklus se vlastn\u011b opakoval po\u0159\u00e1d dokola, akor\u00e1t se m\u011bnil interval jednotliv\u00fdch etap.<\/div>\n
O apatick\u00fdch dnech byl schopn\u00fd pouze le\u017eet v posteli (dokud ho Tom n\u00e1sil\u00edm nevyt\u00e1hnul), a c\u00edtil se neuv\u011b\u0159iteln\u011b sta\u0159e. Byl tak vy\u010derpan\u00fd, \u017ee si myslel, \u017ee na to ur\u010dit\u011b mus\u00ed um\u0159\u00edt.<\/div>\n
N\u011bkdy se sv\u011btl\u00fd den zm\u011bnil na heroinov\u00fd b\u011bhem sekundy. Obzvl\u00e1\u0161t\u011b se to st\u00e1valo ve dnech, kdy mu Tom sni\u017eoval d\u00e1vky subutexu. A\u010dkoli mu to nijak neubli\u017eovalo a zm\u011bnu v podstat\u011b nec\u00edtil, m\u011bl panickou hr\u016fzu z toho, a\u017e nastane den, kdy p\u0159estane br\u00e1t subutex \u00fapln\u011b.<\/div>\n
P\u0159ipadal si, jako by m\u011bl uvnit\u0159 sebe mal\u00e9ho zr\u00e1dce. Zr\u00e1dce, kter\u00fd kdy\u017e se dostate\u010dn\u011b nesoust\u0159edil, p\u0159eb\u00edral kontrolu nad jeho my\u0161lenkami. A ten zr\u00e1dce se necht\u011bl drog vzd\u00e1t ani n\u00e1hodou. Vypadalo to, \u017ee jedin\u00e9, co ho dok\u00e1zalo zahnat, byly Tomovy o\u010di, kter\u00e9 ho prosily, aby to vydr\u017eel.<\/p>\n

M\u011bl pocit, jako by se vzd\u00e1val sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele a ochr\u00e1nce z\u00e1rove\u0148. Jako by z n\u011bj n\u011bkdo sundal tu teplou, t\u011b\u017ekou pe\u0159inu, kter\u00e1 ho dok\u00e1zala ochr\u00e1nit p\u0159ed vn\u011bj\u0161\u00edm sv\u011btem. P\u0159ipadal si nah\u00fd a zraniteln\u00fd a nejhor\u0161\u00ed to b\u00fdvalo v\u017edycky, kdy\u017e se poh\u00e1dal s Tomem, nebo kdy\u017e n\u011bco ne\u0161lo p\u0159esn\u011b podle pl\u00e1nu. V takov\u00fdch chv\u00edl\u00edch nedok\u00e1zal myslet na nic jin\u00e9ho ne\u017e na heroin, a jak stra\u0161n\u011b r\u00e1d by si dal. Proto\u017ee potom by nic z toho nebylo natolik stra\u0161n\u00e9, aby se t\u00edm musel zab\u00fdvat. Tom mu neust\u00e1le \u0159\u00edkal, \u017ee se bude muset nau\u010dit probl\u00e9my \u0159e\u0161it s\u00e1m, ale nerad to poslouchal. Stejn\u011b jako nerad \u0159e\u0161il cokoli nep\u0159\u00edjemn\u00e9ho. A Tom ho celou tu dobu nespou\u0161t\u011bl z o\u010d\u00ed. <\/p>\n

A\u0165 u\u017e byli rozh\u00e1dan\u00ed sebev\u00edc, stejn\u011b v\u017edycky v noci, kdy\u017e u\u017e Bill spal, p\u0159i\u0161el, aby si k n\u011bmu mohl lehnout. Bill to v\u011bd\u011bl proto, \u017ee m\u011bl lehk\u00e9 span\u00ed, po\u0159\u00e1d ho budily no\u010dn\u00ed m\u016fry a sem tam mu b\u00fdvalo \u0161patn\u011b. A tak se v\u017edycky v noci vzbudil a na\u0161el vedle sebe sp\u00edc\u00edho Toma, kter\u00e9mu vr\u00e1ska na \u010dele nezmizela, ani kdy\u017e spal. Poka\u017ed\u00e9 se k n\u011bmu p\u0159itulil s \u0161eptanou omluvou, i kdy\u017e ho bratr nesly\u0161el, a byl mu vd\u011b\u010dn\u00fd za v\u0161echnu l\u00e1sku, kterou mu jeho dvoj\u010de tak ochotn\u011b d\u00e1valo, i kdy\u017e si ji ani v nejmen\u0161\u00edm nezaslou\u017eil.<\/p>\n

Touhu po heroinu si p\u0159edstavoval jako malou otravnou vosu, kter\u00e1 mu uchem vlet\u011bla do hlavy, a te\u010f se sna\u017eila dostat ven. Bolestiv\u011b mu nar\u00e1\u017eela zevnit\u0159 lebky a nesnesiteln\u011b bzu\u010dela, a\u017e nemohl myslet na nic jin\u00e9ho. Na\u0161t\u011bst\u00ed i ona se ob\u010das unavila a st\u00e1hla se do koutku jeho mysli, kde vy\u010derpan\u011b pobzuk\u00e1vala, tak\u017ee se kone\u010dn\u011b mohl soust\u0159edit i na to, co se d\u011blo kolem n\u011bj.<\/p>\n

Byly to skoro dva t\u00fddny, co p\u0159e\u0161el z heroinu na subutex. – Zatracen\u011b nejdel\u0161\u00ed dva t\u00fddny v jeho \u017eivot\u011b. Odvykac\u00ed pl\u00e1n, kter\u00fd mu Tom vypracoval, sice v\u011bci usnad\u0148oval, ale Bill ho nen\u00e1vid\u011bl i zbo\u017e\u0148oval z\u00e1rove\u0148. P\u0159ipadal si jako v kleci s ka\u017edou minutou dne napl\u00e1novanou. Na druhou stranu se ale d\u011bsil voln\u00e9ho \u010dasu. Proto\u017ee nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, co by si s n\u00edm po\u010dal. Teda vlastn\u011b m\u011bl – a to bylo je\u0161t\u011b d\u011bsiv\u011bj\u0161\u00ed.<\/p>\n

Jeho bratr si na n\u011bj vymyslel dal\u0161\u00ed fintu. – Neust\u00e1le ho nutil o v\u0161em mluvit a ptal se na jeho n\u00e1zor na \u00fapln\u011b v\u0161echno.<\/div>\n

„Vid\u00ed\u0161 ta raj\u010data? Jak m\u016f\u017eou b\u00fdt raj\u010data tak velk\u00e1? Mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsou geneticky modifikovan\u00e1? Ur\u010dit\u011b mus\u00ed b\u00fdt! Bille? Co mysl\u00ed\u0161?“
„Hm? Co\u017ee?“ vytrhl se z my\u0161lenek na p\u0159\u00edpravu d\u00e1vky. Zrovna si v duchu svazoval ruku.
„Ta raj\u010data, Bille! Co si o nich mysl\u00ed\u0161?“ Popravd\u011b, Bill myslel na to, jak jsou raj\u010data pitom\u00e1 a jak je jeho bratr je\u0161t\u011b pitom\u011bj\u0161\u00ed, kdy\u017e o nich dok\u00e1\u017ee n\u011bkolik minut v kuse ml\u00edt. Nakonec to ale p\u0159esn\u011b splnilo \u00fa\u010del – proto\u017ee p\u0159estal myslet na heroin a za\u010dal myslet na raj\u010data. U\u0161kl\u00edbl se, aby si k sob\u011b p\u0159it\u00e1hl dal\u0161\u00ed kousek t\u00e9 \u010derven\u00e9 zeleniny a za\u010dal ji kr\u00e1jet do jejich sal\u00e1tu, kter\u00fd si p\u0159ipravovali k ob\u011bdu.<\/p>\n

<\/em> Od toho dne, kdy se Bill probudil s abs\u0165\u00e1kem, se jeho stav pom\u011brn\u011b rychle zlep\u0161oval. Tom ho sice je\u0161t\u011b pe\u010dliv\u011bji ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm hl\u00eddal, ale od t\u00e9 doby u\u017e se ani jednou nevzbudil vlastn\u00edm zvracen\u00edm a poda\u0159ilo se mu v sob\u011b udr\u017eet i v\u0161echno j\u00eddlo, kter\u00e9 sn\u011bdl, i kdy\u017e to byly ze za\u010d\u00e1tku opravdu pr\u0165av\u00e9 porce, co\u017e se jeho bratrovi nel\u00edbilo. Na druhou stranu se mu ale necht\u011blo ukl\u00edzet pozvracen\u00e9 povle\u010den\u00ed, jak u\u017e musel jednou. Je\u0161t\u011b te\u010f se p\u0159i pomy\u0161len\u00ed na ten \u00faklid u\u0161kl\u00edbal.<\/p>\n

Ne snad, \u017ee by byl Bill \u00fapln\u011b v po\u0159\u00e1dku. Jeho t\u011blo bylo vy\u010derpan\u00e9 a \u010dasto se st\u00e1valo, \u017ee na jejich proch\u00e1zk\u00e1ch za\u010dal k\u0148ourat, u\u017e kdy\u017e do\u0161li na konec ulice. To ho potom Tom jen st\u011b\u017e\u00ed p\u0159emlouval, aby u\u0161el je\u0161t\u011b aspo\u0148 kousek a v\u011bt\u0161inou museli vymyslet n\u00e1hradn\u00ed program – co\u017e bylo obvykle pov\u00edd\u00e1n\u00ed si, nebo se Bill d\u00edval, jak Tom d\u011bl\u00e1 v\u011bci do pr\u00e1ce. Ob\u010das jen le\u017eel zachumlan\u00fd v pe\u0159in\u011b a Tom mu potichu hr\u00e1l na kytaru. Tyhle chv\u00edle m\u011bl Bill nejrad\u0161i. Kdy\u017e se unaven\u00fd mohl svalit do postele a poslouchat hudbu, kter\u00e1 mu dok\u00e1zala z hlavy vymazat v\u0161echny \u0161patn\u00e9 my\u0161lenky. Nane\u0161t\u011bst\u00ed mu Tom odm\u00edtal hr\u00e1t tak \u010dasto, jak by si Bill p\u0159\u00e1l – proto\u017ee to nebylo v pl\u00e1nu<\/em>. M\u011bl dojem, \u017ee je v tom n\u011bco v\u00edc, ale Toma se na to neptal.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Na\u0161tvan\u011b fun\u011bl do sv\u00e9ho hrnku s \u010dajem a odlupoval popraskan\u00fd lak od desky stolu. Kdy\u017e r\u00e1no p\u0159i\u0161el do kuchyn\u011b a pod\u00edval se, co ho dnes v pl\u00e1nu \u010dek\u00e1, m\u00e1lem p\u0159estal d\u00fdchat. – \u00dapln\u011b zapomn\u011bl, \u017ee dnes je den, kdy se bude muset vzd\u00e1t subutexu.<\/p>\n

Chv\u00edli jen tak st\u00e1l, z\u00edral na tu malou kolonku a chv\u011bl se strachy. V duchu se sna\u017eil uklidnit, \u017ee bude v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku a nem\u00e1 se vlastn\u011b \u010deho b\u00e1t, ale navenek to p\u0159\u00edli\u0161 nezab\u00edralo. Nakonec si ud\u011blal sn\u00eddani a pora\u017een\u011b si sedl ke stolu, propadaj\u00edc st\u00e1le hloub\u011bji sv\u00e9 nejistot\u011b. U\u017e kdy\u017e se vzbudil, v\u011bd\u011bl, \u017ee to bude jeden z t\u011bch hor\u0161\u00edch dn\u016f. V noci m\u011bl zase \u0161patn\u00e9 sny – tentokr\u00e1t se mu zd\u00e1lo o otci a jemu bylo opravdu mizern\u011b. Kdy\u017e zvedl hrne\u010dek, aby se napil, necht\u00edc se opa\u0159il, jak se mu t\u0159\u00e1sly ruce. Sna\u017eil se zatla\u010dit v\u0161echny ty \u010dern\u00e9 my\u0161lenky n\u011bkam hluboko do sebe, ale zd\u00e1lo se, \u017ee dneska m\u00e1 jeho heroinov\u00e1 vosa a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 moc energie.<\/p>\n

Bzu\u010den\u00ed v jeho hlav\u011b s\u00edlilo a c\u00edtil, jak mu zase d\u0159ev\u011bn\u00ed jazyk. Pot\u0159\u00e1sl hlavou, aby tu malou mrchu trochu zm\u00e1tl, ale stejn\u011b si nedok\u00e1zal pomoct a v duchu si zase p\u0159ehr\u00e1val sv\u016fj ritu\u00e1l. – D\u011blal to tak v\u017edycky, kdy\u017e u\u017e to nemohl vydr\u017eet. Krok po kroku myslel na p\u0159\u00edpravu d\u00e1vky a byl to tak dobr\u00fd pocit, jako by si ji skoro dal. V\u0161echny ty \u010dinnosti mu p\u0159i\u0161ly tak d\u016fv\u011brn\u00e9 a zn\u00e1m\u00e9 – a tak stra\u0161n\u011b mu chyb\u011bly.<\/p>\n

Zav\u0159el o\u010di a pohyboval rukama ve vzduchu, jako by si d\u00e1vku opravdu p\u0159ipravoval. Kdy\u017e se dostal do f\u00e1ze, kdy si m\u011bl nap\u00edchnout \u017e\u00edlu, s hr\u016fzou si uv\u011bdomil, \u017ee zapomn\u011bl p\u0159idat kyselinu! Jak mohl zapomenout na n\u011bco tak trivi\u00e1ln\u00edho? Otev\u0159el o\u010di a nechal sv\u00e9 ruce ochable spadnout na st\u016fl. U\u017e by nebyl ani schopn\u00fd to ud\u011blat po\u0159\u00e1dn\u011b! Jindy by ho tohle zji\u0161t\u011bn\u00ed mo\u017en\u00e1 pot\u011b\u0161ilo – ale to by musel b\u00fdt sv\u011btl\u00fd den. A ten dnes rozhodn\u011b nem\u011bl. Povzdechl si a sna\u017eil se potla\u010dit pocit ztr\u00e1ty a z\u00e1rove\u0148 viny.<\/div>\n

Sklopil pohled a za\u010dal zase zu\u0159iv\u011b odlupovat lak ze stolu.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

„Jak se c\u00edt\u00ed\u0161?“ zad\u00edval se na n\u011bho Tom, kdy\u017e ve\u0161el do kuchyn\u011b.<\/p><\/div>\n

„Argh…“ zavr\u010del podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b Bill. „P\u0159esta\u0148 se m\u011b pt\u00e1t na tuhle stupidn\u00ed ot\u00e1zku! M\u00e1m j\u00ed u\u017e po krk.“<\/div>\n
Tak\u017ee dneska byl z\u0159ejm\u011b \u0161patn\u00fd den. Nejhor\u0161\u00ed bylo, \u017ee Tom nikdy nedok\u00e1zal odhadnout, s jakou n\u00e1ladou se Bill probud\u00ed. Sta\u010dila jedna jedin\u00e1 mali\u010dkost, aby oto\u010dil o 180 stup\u0148\u016f a stal se naprosto nesnesiteln\u00fdm, nebo naprosto zoufal\u00fdm \u010di odhodlan\u00fdm. Dneska to byla pravd\u011bpodobn\u011b ta prvn\u00ed mo\u017enost.<\/div>\n
„Pt\u00e1m se proto, \u017ee m\u011b to zaj\u00edm\u00e1,“ nakr\u010dil Tom obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„C\u00edt\u00edm se na hovno, spokojen\u00fd?“ odsekl Bill a d\u00e1l nehtem r\u00fdpal v desce stolu.<\/p>\n

Tom si povzdechl a posadil se k n\u011bmu. Sna\u017eil se, b\u00fdt trp\u011bliv\u00fd a dneska byl odhodlan\u00fd nevybouchnout a s Billem se nepoh\u00e1dat, a\u0165 u\u017e bude jeho n\u00e1lada sebehor\u0161\u00ed. M\u011bl u\u017e dost t\u011bch v\u011b\u010dn\u00fdch boj\u016f a p\u0159\u00ed a neust\u00e1l\u00e9ho vysv\u011btlov\u00e1n\u00ed, pro\u010d<\/em>.<\/div>\n

„Chce to \u010das, Bille,“ chytil ho za ruku a palcem mu krou\u017eil po jemn\u00e9 k\u016f\u017ei. Bratr se mu vytrhl a slo\u017eil si ruce do kl\u00edna.<\/div>\n
„Jo, to \u0159\u00edk\u00e1\u0161 po\u0159\u00e1d,“ n\u011bjak si nemohl pomoct, aby se aspo\u0148 sna\u017eil<\/em> b\u00fdt mil\u00fd. Byl na\u0161tvan\u00fd, \u017ee ve sv\u00e9 p\u0159\u00edprav\u011b<\/em> ud\u011blal chybu, a je\u0161t\u011b v\u00edc ho \u0161tvalo to, \u017ee ho to tak \u0161tve.<\/div>\n
Tom si skousl jazyk, aby mu n\u011bco neodsekl, a zhluboka se nadechl nosem.<\/p>\n

„Vzal sis vitam\u00edny?“ sto\u010dil hovor k n\u011b\u010demu dle jeho n\u00e1zoru ne\u0161kodn\u00e9mu.<\/p><\/div>\n

„Nechci \u017e\u00e1dn\u00e9<\/em> posran\u00e9 vitam\u00edny. Chci si kurva \u0161lehnout,“ t\u0159\u00edsknul Bill p\u011bst\u00ed do stolu. Jeho sebeovl\u00e1d\u00e1n\u00ed pr\u00e1v\u011b znovu p\u0159eteklo a on u\u017e nebyl ochotn\u00fd to v sob\u011b dr\u017eet.<\/div>\n
Tak a bylo to tady zase, blesklo jeho bratrovi hlavou. – Te\u010f znovu p\u0159ijde na \u0159adu vysv\u011btlovac\u00ed etapa, kdy se ho Tom bude pokou\u0161et p\u0159esv\u011bd\u010dit, aby tomu odolal. Ale pravda byla, \u017ee u\u017e mu doch\u00e1zely argumenty.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee je to t\u011b\u017ek\u00e9, ale-„<\/div>\n
„V\u00ed\u0161 hovno, Tome! Nem\u00e1\u0161 ani nejmen\u0161\u00ed pon\u011bt\u00ed, jak\u00e9 to je, tak p\u0159esta\u0148 tvrdit opak!“ vyjel na n\u011bj bratr a postavil se. Dnes nem\u011bl n\u00e1ladu na tyhle empatick\u00e9 kecy.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 pravdu, to nev\u00edm,“ pohodil Tom rezignovan\u011b rukama. „Ale v\u00edm, jak\u00e9 to je, tou\u017eit po n\u011b\u010dem, co nem\u016f\u017ee\u0161 m\u00edt tak stra\u0161n\u011b, a\u017e to zp\u016fsobuje bolest. V\u00edm, jak\u00e9 to je, kdy\u017e v noci nem\u016f\u017ee\u0161 sp\u00e1t, proto\u017ee mysl\u00ed\u0161 jen na to, \u017ee to tak stra\u0161n\u011b moc chce\u0161. A v\u00edm, jak\u00e9 to je, odp\u00edrat si n\u011bco den za dnem. Zn\u00e1m ten pocit, kdy\u017e chce\u0161 zak\u00e1zan\u00e9. Kdy\u017e chce\u0161 n\u011bco, co bys nikdy cht\u00edt ani nem\u011bl<\/em>, tak moc, \u017ee bys za to dal v\u0161echno.“<\/p>\n

Bill na n\u011bj zara\u017een\u011b z\u00edral. Mluvil jeho bratr pr\u00e1v\u011b o jeho touze po n\u011bm?
Najednou nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct. Jeho bojovn\u00e1 n\u00e1lada vyprchala, kdy\u017e se mu pod\u00edval Tom do o\u010d\u00ed. N\u011bco v bratrov\u011b pohledu zp\u016fsobilo, \u017ee se mu sv\u00edralo srdce, a\u017e ho to bolelo.<\/div>\n

„Mrz\u00ed m\u011b, \u017ee se c\u00edt\u00ed\u0161 \u0161patn\u011b, ale tak to prost\u011b n\u011bkdy je. Nem\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt po\u0159\u00e1d \u0161\u0165astn\u00fd, nebo spokojen\u00fd. Je norm\u00e1ln\u00ed, c\u00edtit se na hovno. Je to n\u011bco, na co by sis m\u011bl zvyknout. Netvrd\u00edm, \u017ee kdy\u017e s t\u00edm p\u0159estane\u0161, tak tv\u016fj \u017eivot bude najednou vesel\u00fd a skv\u011bl\u00fd, ale bude norm\u00e1ln\u00ed<\/em>, Bille. \u017d\u00e1dn\u00e9 podv\u00e1d\u011bn\u00ed v tom, co c\u00edt\u00ed\u0161. Nebo co bys m\u011bl c\u00edtit.“<\/p>\n

Bill chv\u00edli uva\u017eoval, kde jeho bratr p\u0159i\u0161el na tahle slova. Proto\u017ee poprv\u00e9 to bylo n\u011bco, \u010demu mohl v\u011b\u0159it. Nebylo to nijak pot\u011b\u0161uj\u00edc\u00ed, proto\u017ee on to p\u0159ece d\u011blal pro \u0161\u0165astn\u00fd<\/em> \u017eivot. Ne proto, aby se c\u00edtil jako bezcenn\u00fd kus ni\u010deho. Ale na druhou stranu si byl v\u011bdom toho, \u017ee on si sotva \u0161\u0165astn\u00fd \u017eivot zaslou\u017e\u00ed. Tak\u017ee norm\u00e1lnost najednou taky nezn\u011bla tak \u0161patn\u011b. Aspo\u0148 by to bylo opravdov\u00e9.<\/div>\n

Prohr\u00e1bl si vlasy rukou a povzdychl si.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ zamumlal potichu. „Omlouv\u00e1m se, \u017ee se chov\u00e1m jako takov\u00fd idiot. J\u00e1 – sna\u017e\u00edm se, abych nebyl tak sobeck\u00fd, ale n\u011bkdy je to prost\u011b t\u011b\u017e\u0161\u00ed ne\u017e jindy.“ Zamy\u0161len\u011b si pohr\u00e1val s ruk\u00e1vy na sv\u00e9m a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00e9m triku a pohledem t\u011bkal po m\u00edstnosti. M\u011bl pocit, \u017ee mus\u00ed bratrovi vysv\u011btlit, pro\u010d je na n\u011bj tak nep\u0159\u00edjemn\u00fd – Tom p\u0159ece mus\u00ed v\u011bd\u011bt, \u017ee to nen\u00ed kv\u016fli n\u011bmu. Nesm\u00ed kv\u016fli tomu na n\u011bj b\u00fdt na\u0161tvan\u00fd. Najednou mu to p\u0159i\u0161lo jako ta nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc – pot\u0159eboval, aby se na n\u011bj Tom nezlobil.<\/div>\n
„J\u00e1 jen-“ odml\u010del se a pot\u0159\u00e1sl hlavou, aby si ut\u0159\u00eddil my\u0161lenky. „V\u011bt\u0161inu \u010dasu se c\u00edt\u00edm jako \u0161\u00edlen\u00fd a jedin\u00e9, na co m\u016f\u017eu myslet, je to, jak stra\u0161n\u011b moc si chci<\/em> d\u00e1t. A kdy\u017e si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee bych se takhle m\u011bl c\u00edtit u\u017e napo\u0159\u00e1d – \u017ee u\u017e nikdy se k heroinu nebudu moct p\u0159ibl\u00ed\u017eit-“ nasucho polkl a zad\u00edval se ustra\u0161en\u00fdm pohledem bratrovi do o\u010d\u00ed. „V\u00ed\u0161 – napo\u0159\u00e1d – to je hrozn\u011b dlouh\u00e1 doba,“ povzdechl si pora\u017een\u011b.<\/p>\n

„Bille,“ usm\u00e1l se na n\u011bj Tom povzbudiv\u011b. „Zat\u00edm bohat\u011b sta\u010d\u00ed, kdy\u017e to vydr\u017e\u00ed\u0161 do r\u00e1na.“<\/div>\n

A Bill si uv\u011bdomil, \u017ee Tom m\u00e1 pravdu.<\/div>\n
Pro\u010d<\/em> p\u0159em\u00fd\u0161let nad pojmem do konce \u017eivota, kdy\u017e sta\u010d\u00ed v\u017edycky bojovat jen ze dne na den.<\/div>\n
Najednou to nezn\u011blo tak d\u011bsiv\u011b. Do r\u00e1na to mohl<\/em> zvl\u00e1dnout – stejn\u011b jako to zvl\u00e1dl v\u010dera. A t\u0159eba a\u017e se jednoho dne probud\u00ed, tak ta t\u00edha na jeho prsou u\u017e bude p\u0159ece jen o n\u011bco leh\u010d\u00ed. T\u0159eba jednou u\u017e to p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9 nutk\u00e1n\u00ed bude moct s \u010distou hlavou ignorovat. V\u011bd\u011bl, \u017ee to pravd\u011bpodobn\u011b nezmiz\u00ed \u00fapln\u011b, ale t\u0159eba jednou to u\u017e bude jeho sou\u010d\u00e1st\u00ed a on se s t\u00edm nau\u010d\u00ed \u017e\u00edt.<\/p>\n

Poprv\u00e9 za celou dobu jeho odvyk\u00e1n\u00ed poc\u00edtil jakousi p\u00fdchu. P\u00fdchu, \u017ee u\u017e do\u0161el a\u017e sem. \u017de u\u017e za n\u00edm bylo n\u011bkolik \u00fasp\u011b\u0161n\u00fdch dn\u00ed. Co na tom, \u017ee je jich p\u0159ed n\u00edm je\u0161t\u011b cel\u00fd nekone\u010dn\u00fd z\u00e1stup – po\u0159\u00e1d to byly jen dny<\/em>. U\u017e to nebyla ta nep\u0159edstaviteln\u00e1 v\u011b\u010dnost.<\/div>\n

Byl to zatracen\u011b dobr\u00fd pocit, b\u00fdt na sebe py\u0161n\u00fd. Takov\u00fd pocit, pro kter\u00fd stoj\u00ed za to, do toho dal\u0161\u00edho r\u00e1na vydr\u017eet – a potom dal\u0161\u00edho, dal\u0161\u00edho, dal\u0161\u00edho\u2026<\/p>\n

Kdy\u017e zvedl o\u010di a Tom mu oplatil jeho lehk\u00fd \u00fasm\u011bv mnohem z\u00e1\u0159iv\u011bj\u0161\u00edm, uv\u011bdomil si, \u017ee i pro tenhle \u00fasm\u011bv stoj\u00ed za to bojovat.<\/div>\n

„D\u011bkuju,“ pol\u00edbil ho na \u00fasta a nep\u0159estal ho l\u00edbat, ani kdy\u017e se p\u0159esunuli do lo\u017enice.<\/div>\n
Pozd\u011bji dopoledne, kdy\u017e se kone\u010dn\u011b zase zvedli z pe\u0159in, si Bill s pobaven\u00fdm \u00fa\u0161klebkem uv\u011bdomil, \u017ee tohle poru\u0161ov\u00e1n\u00ed pl\u00e1nu z\u0159ejm\u011b nevad\u00ed.<\/p>\n

autor: Lisa<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lisa Usilujeme o to, co je zak\u00e1zan\u00e9, a nep\u0159est\u00e1v\u00e1me tou\u017eit po tom, co je n\u00e1m odep\u0159eno. *** N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed dny se Bill nau\u010dil rozd\u011blovat do t\u0159\u00ed skupin. St\u0159\u00eddaly se u n\u011bj sv\u011btl\u00e9 dny, heroinov\u00e9 a dny apatie. O sv\u00fdch heroinov\u00fdch dnech byl<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[483],"tags":[],"class_list":["post-6088","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-wenn-es-manchmal-regnet"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6088","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6088"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6088\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6088"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6088"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6088"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}