{"id":6096,"date":"2012-08-03T18:00:00","date_gmt":"2012-08-03T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6079"},"modified":"2012-08-03T18:00:00","modified_gmt":"2012-08-03T17:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-ii-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/08\/03\/zeiten-andern-dich-ii-4\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich II 4."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

\"\"<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n


<\/strong><\/div>\n

<\/strong> N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed den mne probud\u00ed \u0161um a hlavn\u011b neust\u00e1l\u00fd pohyb vedle m\u011b. Jeliko\u017e je teprve dopoledne, jak zjist\u00edm d\u00edky hodin\u00e1m na sv\u00e9m mobilu, c\u00edt\u00edm se je\u0161t\u011b dost unaven\u00fd, tud\u00ed\u017e mi to hned nedojde, ale jakmile se oto\u010d\u00edm, a zaznamen\u00e1m zelen\u00e9ho Toma, je mi v\u0161e jasn\u00e9.<\/p>\n

„Tome, tob\u011b nen\u00ed dob\u0159e?“ naklon\u00edm se m\u00edrn\u011b k tomu sto\u010den\u00e9mu klub\u00ed\u010dku vedle sebe a jemn\u011b ho pohlad\u00edm.
„Hm,“ mukne jen, a hned na to se zhluboka nadechne, tak\u017ee nejsp\u00ed\u0161 nav\u0161t\u00edv\u00ed v nejbli\u017e\u0161\u00ed dob\u011b op\u011bt z\u00e1chodovou m\u00edsu.
„To je divn\u00fd, tob\u011b p\u0159eci neb\u00fdv\u00e1 zle,“ mluv\u00edm si sp\u00ed\u0161e pro sebe. Tom je v\u017edycky p\u0159ece v pohod\u011b, i kdyby m\u011bl vyp\u00edt cel\u00fd sud n\u011b\u010deho s\u00e1m. A ne\u017e stihnu cokoliv jin\u00e9ho \u0159\u00edct, u\u017e se skute\u010dn\u011b znovu zved\u00e1, aby do\u0161el na z\u00e1chod, odkud se ke mn\u011b donesou u\u017e jen nelib\u00e9 zvuky. S v\u00fddechem se zad\u00edv\u00e1m na zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e, a pak rad\u011bji vstanu, abych se pod\u00edval po n\u011b\u010dem, co by mu mohlo ud\u011blat dob\u0159e. Jenom\u017ee nenajdu nic, co by mohlo vypadat alespo\u0148 slibn\u011b, tak\u017ee kdy\u017e sebou Tom op\u011bt pra\u0161t\u00ed do postele, p\u0159iklu\u0161u k n\u011bmu s n\u00e1padem.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Sko\u010d\u00edm pro n\u011bco do l\u00e9k\u00e1rny, hm?“
„Je sobota,“ nam\u00edtne okam\u017eit\u011b, z\u00e1dy ke mn\u011b, a k\u0159e\u010dovit\u011b si sv\u00edr\u00e1 b\u0159icho.
„N\u011bkde m\u00edt otev\u0159enou budou.“
„Hm.“
„To m\u00e1\u0161 z toho, \u017ee jsem ti \u0159\u00edkal, aby ses najedl, ne\u017e n\u011bkam p\u016fjdeme.“
„Tys taky nejedl.“
„Ale j\u00e1 u\u017e p\u0159edt\u00edm v\u011bd\u011bl, \u017ee nebudu p\u00edt.“
„Hm.“
„Vydr\u017e\u00ed\u0161 to tu p\u016fl hodiny?“
„Nejsem mal\u00fd d\u00edt\u011b.“
„Jo, ale je to nebezpe\u010dn\u00fd.“ Na to u\u017e se mi odpov\u011bdi nedostane, a proto se rychle sbal\u00edm a vyst\u0159el\u00edm do m\u011bsta.<\/p>\n

Dom\u016f u\u017e se vr\u00e1t\u00edm se t\u0159emi r\u016fzn\u00fdmi v\u011bcmi, kter\u00e9 by mohly pomoci, kde najdu Toma le\u017eet na gau\u010di. Asi aby to m\u011bl bl\u00ed\u017ee.
„Je ti l\u00edp?“ Odpov\u011bd\u00ed mi jen nesouhlasn\u00e9 zavrt\u011bn\u00ed hlavy. „Promi\u0148, \u017ee to te\u010f \u0159\u00edk\u00e1m, ale alespo\u0148 kone\u010dn\u011b v\u00ed\u0161, jak\u00fd to je, kdy\u017e se mi po\u0159\u00e1d vysm\u00edv\u00e1\u0161.“ Tentokr\u00e1t mi ale zelen\u00fd Tom op\u011bt ml\u010dky jen p\u0159ik\u00fdvne. „Na, zkus tohle. To pr\u00fd zab\u00edr\u00e1 nejv\u00edc.“
„U\u017e stejn\u011b nem\u00e1m co zvracet,“ pokr\u010d\u00ed rameny.
„Tome! Jen to zkus.“
„Hm.“
„No tak, ob\u011btoval jsem se kv\u016fli tob\u011b, a\u017e skoro k nemocnici jsem musel doj\u00edt, ne\u0159\u00edkej mi, \u017ee to do tebe nedostanu,“ usm\u011bju se. Kdy\u017e mi ale Tom st\u00e1le neodpov\u00edd\u00e1, dojdu k n\u011bmu, jemn\u011b ho pol\u00edb\u00edm na \u010delo a p\u0159ed\u00e1m mu v\u0161echny ty l\u00e9ky. „Tak, a te\u010f si m\u016f\u017eu j\u00edt zas lehnout.“
„Ne, to nem\u016f\u017ee\u0161,“ zak\u0148our\u00e1, a aby mi dal d\u016fvod, za\u010dne se dob\u00fdvat do jedn\u00e9 z krabi\u010dek.
S \u00fasm\u011bvem si ho prohl\u00e9dnu. „Donesu ti vodu. A pak ti zkus\u00edm uva\u0159it po\u0159\u00e1dn\u00fd v\u00fdvar, jako mi v\u017edycky d\u011blal Gordon.“
Kdyby m\u011bl Tom n\u00e1ladu, u\u017e p\u0159esn\u011b sly\u0161\u00edm jeho odpov\u011b\u010f ve stylu, \u017ee jestli mu chci pomoc, a\u0165 hlavn\u011b neva\u0159\u00edm, ale proto\u017ee se ni\u010deho takov\u00e9ho nedo\u010dk\u00e1m, usoud\u00edm, \u017ee je Tomovi asi v\u00e1\u017en\u011b pat\u0159i\u010dn\u011b zle. Nejsem si tedy opravdu jist\u00fd, zda ho sp\u00ed\u0161 neotr\u00e1v\u00edm mou znalost\u00ed va\u0159en\u00ed v\u00fdvaru, ale zkus\u00edm to vy\u010d\u00edst v n\u011bjak\u00fdch chytr\u00fdch kn\u00ed\u017ek\u00e1ch.<\/p>\n

Pozd\u011bji ve\u010der Tom, dosud sp\u00edc\u00ed na m\u00e9m kl\u00edn\u011b, otev\u0159e o\u010di a z\u016fstane koukat p\u0159ed sebe. Deku, kterou jsem ho p\u0159edt\u00edm p\u0159ikryl, mu lehce st\u00e1hnu a s \u00fasm\u011bvem ho pohlad\u00edm. „C\u00edt\u00ed\u0161 se l\u00edp?“
„Je to lep\u0161\u00ed.“
„Je skoro osm. Va\u0161i u\u017e se budou sh\u00e1n\u011bt, kde jsme.“
„Osm?“
„To ne\u0159e\u0161, hlavn\u011b \u017ee ses vyspal a je ti l\u00edp.“ Co\u017e je dob\u0159e, proto\u017ee je\u0161t\u011b skoro cel\u00e9 odpoledne m\u011bl Tom neust\u00e1le co d\u011blat, aby vyd\u00fdchal ka\u017ed\u00fd n\u00e1val jeho \u017ealudku. Na\u0161t\u011bst\u00ed mu l\u00e9ky skute\u010dn\u011b pomohly, tak\u017ee s pocitem zadostiu\u010din\u011bn\u00ed jsem si ho ulo\u017eil na kl\u00edn, kde kr\u00e1tce na to usnul.
„Mus\u00edm do sprchy.“
„Jo, to b\u011b\u017e, j\u00e1 se zat\u00edm p\u0159iprav\u00edm.“
„Bude tam spousta j\u00eddla,“ u\u017e jen p\u0159i vysloven\u00ed toho slova vid\u00edm, jak se mu ud\u011bl\u00e1 nevolno.
„Bude\u0161 m\u011b muset za\u010d\u00edt poslouchat.“
„S \u010d\u00edm?“
„\u017de se mus\u00ed\u0161 naj\u00edst, kdy\u017e chce\u0161 p\u00edt.“
„Ale ty i kdy\u017e j\u00ed\u0161, tak je ti druh\u00fd den v\u017edycky zle,“ vr\u00e1t\u00ed mi to Tom s ji\u017e lep\u0161\u00ed n\u00e1ladou. S \u00fa\u0161klebkem vstanu, aby musel vst\u00e1t i on, a je\u0161t\u011b se k n\u011bmu naklon\u00edm, abych ho pol\u00edbil na tv\u00e1\u0159, ne\u017e se za\u010dnu p\u0159ipravovat.
„J\u00e1 bych cht\u011bl je\u0161t\u011b hladit, pros\u00edm,“ ozve se za mnou.
„Tak\u017ee je ti l\u00edp, to je dob\u0159e,“ oto\u010d\u00edm se za n\u00edm s \u00fasm\u011bvem, ne\u017e zalezu do lo\u017enice, abych se obl\u00e9kl na tu oslavu Tomov\u00fdch narozenin, kterou po\u0159\u00e1daj\u00ed jeho rodi\u010de a kter\u00e1 podle jeho slov nebude st\u00e1t za nic. A to je\u0161t\u011b ani nev\u00ed, \u017ee p\u0159ed o\u010dima jeho mamky a zbytku rodiny pro n\u011bho mus\u00edm dnes ve\u010der b\u00fdt pouh\u00fdm spolu\u017e\u00e1kem, kter\u00fd mu p\u0159i\u0161el pop\u0159\u00e1t.<\/p>\n

Pozd\u011bji na oslav\u011b ale vypad\u00e1 Tom u\u017e skute\u010dn\u011b mnohem l\u00e9pe, a proto se bez pocitu provin\u011bn\u00ed v\u016f\u010di n\u011bmu ujmu sv\u00e9ho tal\u00ed\u0159ku s kouskem p\u0159id\u011blen\u00e9ho dortu. Po trapn\u00e9m za\u010d\u00e1tku, kdy nikdo krom\u011b n\u00e1s dvou nev\u011bd\u011bl, \u017ee Tom o t\u00e9 oslav\u011b v\u00ed, a kdy jsme se tud\u00ed\u017e museli lacin\u011b p\u0159etva\u0159ovat, se kone\u010dn\u011b zase v\u0161echno trochu uklidilo a lidi se u\u017e pomalu za\u010dali rozmis\u0165ovat do r\u016fzn\u00fdch fale\u0161n\u011b usm\u00edvaj\u00edc\u00edch se seskupen\u00ed. K m\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed tu nen\u00ed jen Tomova rodina, ale i spousta jin\u00fdch ciz\u00edch lid\u00ed. S \u00fasm\u011bvem k n\u011bmu vzhl\u00e9dnu, proto\u017ee na to, \u017ee je oslavenec, se tv\u00e1\u0159\u00ed ze v\u0161ech nejh\u016f\u0159e. Ale op\u011bt jen my dva v\u00edme, pro\u010d tomu tak je. Nav\u00edc jsem mu je\u0161t\u011b v aut\u011b ozn\u00e1mil, \u017ee mne jeho mamka p\u0159\u00edsn\u011b upozornila, abych si hr\u00e1l na spolu\u017e\u00e1ka, co\u017e ho taky roz\u010d\u00edlilo, tak\u017ee se od t\u00e9 doby na ni skoro ani nepod\u00edval. Hotel je sice n\u00e1dhern\u00fd, ale v duchu u\u017e po\u010d\u00edt\u00e1m ka\u017edou sekundu, kdy budeme moci odsud odej\u00edt.<\/p>\n

Tom se ke mne naklon\u00ed: „Poj\u010f,“ \u0161eptne mi do ucha a pod stolem mne chyt\u00ed za ruku. Nesv\u016fj si ho prohl\u00e9dnu, zda opravdu i po t\u00e9 hodin\u011b a p\u016fl, co jsme vydr\u017eeli d\u011blat spolu\u017e\u00e1ky, si chceme zad\u011blat na probl\u00e9m u jeho mamky. Nem\u00e1m v\u00e1\u017en\u011b dnes n\u00e1ladu na jej\u00ed podez\u00edrav\u00e9 a napom\u00ednaj\u00edc\u00ed pohledy. I p\u0159es to ale Tomovu ruku stisknu v t\u00e9 sv\u00e9 a oba vstaneme od stolu, abychom se vz\u00e1p\u011bt\u00ed na to dostali kolem opu\u0161t\u011bn\u00e9 recepce do jedn\u00e9 skryt\u00e9 m\u00edstnosti za n\u00ed.
„U\u017e je ti l\u00edp,“ zkonstatuji situaci, kdy\u017e za n\u00e1mi Tom zav\u0159e dve\u0159e.
„Ne, a\u017e te\u010f mi je l\u00edp.“
„Co tady?“ rozhl\u00e9dnu se.
„Cht\u011bl jsem s tebou jen b\u00fdt chv\u00edli zas s\u00e1m.“
„To je mil\u00e9, po tom, co jsme spolu dvacet \u010dty\u0159i hodin ka\u017ed\u00fd den.“
„Pr\u00e1v\u011b jsme ztratili hodinu a p\u016fl z na\u0161\u00ed dvacet \u010dty\u0159ky, tak\u017ee si to chci vynahradit,“ usm\u011bje se.
„Aha,“ ch\u00e1pav\u011b se zasm\u011bju a vyd\u00e1m se k obrovsk\u00e9mu oknu s nad\u011bj\u00ed, \u017ee i p\u0159es padaj\u00edc\u00ed tmu uvid\u00edm n\u011bco okouzluj\u00edc\u00edho. Lehce p\u0159iv\u0159u o\u010di, kdy\u017e mi s v\u00fdhledem dojde, jak bych m\u011bl b\u00fdt vlastn\u011b te\u010f \u0161\u0165astn\u00fd. Tak co mi posledn\u00ed dobou, sakra, tak chyb\u00ed?<\/p>\n

Vr\u00e1t\u00edm zas pohled na Toma, kter\u00fd se od na\u0161eho p\u0159\u00edchodu nehnul ode dve\u0159\u00ed, a vysko\u010d\u00edm si na \u0161irok\u00fd parapet, kde se usad\u00edm. „Copak, co se tak tv\u00e1\u0159\u00ed\u0161?“
„Jen se sna\u017e\u00edm pochopit, jak to, \u017ee tu se\u0161 jedin\u00e1 nefale\u0161n\u00e1 osoba.“
„M\u016f\u017eeme jet dom\u016f“, pokr\u010d\u00edm rameny, „anebo si to tady zp\u0159\u00edjemnit jinak.“
„Zamlouv\u00e1 se mi oboje,“ objev\u00ed se mu na tv\u00e1\u0159i hrav\u00fd \u00fasm\u011bv a j\u00e1 spokojen\u011b p\u0159ik\u00fdvnu.
„Mo\u017en\u00e1 bys mohl j\u00edt jen o n\u011bco bl\u00ed\u017ee?“
V tu chv\u00edli se ale rozraz\u00ed dve\u0159e, \u017ee Tom jen tak tak stihne usko\u010dit, a v nich na\u0161tvan\u00e1 jeho matka. Ur\u010dit\u011b n\u00e1s sledovala p\u0159esn\u011b, kam m\u00ed\u0159\u00edme, jako n\u00e1s sleduje poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e m\u00e1 mo\u017enost! M\u00e1m chu\u0165 po n\u00ed v tu chv\u00edli hodit jednu z t\u011bch zbyte\u010dn\u00fdch so\u0161ek post\u00e1vaj\u00edc\u00edch na parapetu vedle mne. Ale zachov\u00e1m si d\u00edkybohu chladnou tv\u00e1\u0159 a rad\u011bji sesko\u010d\u00edm na pevnou zem.
„M\u016f\u017ee\u0161 mi, Tome“, nehled\u011b na to, koho oslovila, sjede p\u0159\u00edsn\u00fdm pohledem m\u011b, „vysv\u011btlit, kam se dneska hodl\u00e1\u0161 schov\u00e1vat? P\u0159ijela Kiara a moc r\u00e1da by t\u011b zase taky jednou vid\u011bla, mohl bys j\u00ed alespo\u0148 j\u00edt pozdravit.“
„Mohl, kdybych v\u011bd\u011bl, o koho jde.“
„Ned\u011blej hloup\u00e9ho. Za p\u011bt minut t\u011b o\u010dek\u00e1v\u00e1m.“ Zav\u0159e dve\u0159e op\u011bt za sebou a j\u00e1 mus\u00edm jen hluboce vydechnout, abych ze sebe dostal v\u0161echny negativn\u00ed pocity nar\u00e1z.<\/p>\n

„Je to tvoje narozeninov\u00e1 oslava! Za prv\u00e9 si m\u016f\u017ee\u0161 d\u011blat, co chce\u0161, za druh\u00e9 nech\u00e1pu, pro\u010d tu nen\u00ed jen tvoje rodina, a za t\u0159et\u00ed chci pr\u00e1v\u011b s tebou m\u00edt sex na tom parapetu!“ \u0159eknu na jeden dech v\u0161echno, co nestihl pojmout ten na\u0161tvan\u00fd v\u00fddech. Tom si mne pobaven\u011b se sm\u00edchem prohl\u00e9dne a konej\u0161iv\u011b mne uchop\u00ed do n\u00e1ru\u010de.
„M\u00e1me p\u011bt minut.“
„Nestihnu se ani nadechnout.“
„Ona je schopn\u00e1 to stopovat na vte\u0159iny.“
„Mo\u017en\u00e1 jsme m\u011bli za\u010d\u00edt d\u0159\u00edv, ne\u017e stihla p\u0159ij\u00edt! Miluju div\u00e1ky!“ \u0159eknu je\u0161t\u011b r\u00e1zn\u011b, ale pak u\u017e to nevydr\u017e\u00edm a rozesm\u011bju se taky.
„Chce\u0161 tam j\u00edt se mnou, nebo tu na m\u011b za odm\u011bnu, \u017ee to p\u0159e\u017eiju, po\u010dk\u00e1\u0161?“
„Ne\u0159ekla, a\u0165 jdu s tebou, tud\u00ed\u017e chci j\u00edt.“
„St\u00e1v\u00e1 se z tebe ozbrojenec proti m\u00e9 matce. Kde jsou ty za\u010d\u00e1tky, kdy ses sna\u017eil p\u0159esv\u011bd\u010dit ty m\u011b, \u017ee bych se takhle v\u016f\u010di n\u00ed nem\u011bl chovat?“
Vydechnu, proto\u017ee si uv\u011bdom\u00edm vlastn\u011b svou situaci a sv\u00e9 chov\u00e1n\u00ed v\u016f\u010di n\u00ed, ale pr\u00e1v\u011b m\u00e1m na ni zlost a n\u011bjak to jde samo ze m\u011b ven. Jo, asi bych se mohl trochu m\u00edrnit, nen\u00ed to f\u00e9r.
„No tak, d\u011bl\u00e1m si legraci,“ promne Tom jemn\u011b m\u00e9 rameno, a pak proplete nazp\u011bt na\u0161e prsty, abychom se vydali zp\u011bt do hlavn\u00ed slavnostn\u00ed haly.<\/p>\n

Jen co se ale objev\u00edme ve dve\u0159\u00edch, mus\u00ed se na\u0161e ruce rozpojit, proto\u017ee se na Toma vrhne horda lid\u00ed, v \u010dele s jeho matkou, kte\u0159\u00ed se sna\u017e\u00ed p\u0159edh\u00e1n\u011bt v tom, kdo prvn\u00ed mu pot\u0159ese rukou. Sna\u017e\u00edm se netv\u00e1\u0159it nijak, aby m\u011b nemohl n\u011bkdo na\u0159knout z toho, jak se tady pohor\u0161uju nad v\u0161emi t\u011bmi fale\u0161n\u00fdmi lidmi, kte\u0159\u00ed Tomovi blahop\u0159ej\u00ed k narozenin\u00e1m. V\u00ed tady v\u016fbec n\u011bkdo, v\u010detn\u011b jeho matky, \u017ee m\u011bl narozeniny u\u017e bezm\u00e1la p\u0159ed dv\u011bma t\u00fddny?<\/p>\n

„A vy jste?“ Jedna z ot\u00e1zek padne na mne a j\u00e1 se z my\u0161lenek okam\u017eit\u011b proberu do reality s ji\u017e p\u0159ipravenou fr\u00e1z\u00ed, jak s Tomem nav\u0161t\u011bvujeme jednu \u0161kolu, a\u2026
„To je Bill, m\u016fj p\u0159\u00edtel,“ ozve se ale m\u00edsto mne Tom schv\u00e1ln\u011b hlasit\u011bji, aby post\u0159ehla i jeho matka, a j\u00e1 jen pevn\u011b semknu rty a potla\u010d\u00edm zd\u011b\u0161en\u00ed z toho, co p\u0159ijde te\u010f. Jenom\u017ee ta rusovlas\u00e1 \u017eena, co se m\u011b t\u00e1zala, nasad\u00ed jen dal\u0161\u00ed ze sv\u00fdch fale\u0161n\u00fdch a p\u0159em\u00fd\u0161liv\u00fdch v\u00fdraz\u016f a pak ch\u00e1pav\u011b p\u0159ik\u00fdvne.
„P\u0159\u00edtel. Je dobr\u00e9 m\u00edt p\u0159\u00e1tele, je dobr\u00e9 \u017ee sis, Tome, na nov\u00e9 \u0161kole na\u0161el hned p\u0159\u00e1tele, kter\u00e9\u2026“
„My nejsme jen p\u0159\u00e1tel\u00e9,“ neodpust\u00ed si Tom ji p\u0159eru\u0161it a opravit j\u00ed to, jak si vylo\u017eila slovo p\u0159\u00edtel. Boj\u00edm se zvednout pohled ke komukoliv z p\u0159ihl\u00ed\u017eej\u00edc\u00edch, a proto se n\u00e1padn\u011b nat\u00e1hnu ke stolku vedle sebe pro sklenku \u010dehosi a zad\u00edv\u00e1m se na jej\u00ed dno.<\/p>\n

„Tome, to by sta\u010dilo,“ m\u00edrn\u011b si odka\u0161le jeho mamka, a na v\u0161echny p\u0159\u00edtomn\u00e9 hod\u00ed \u00fasm\u011bv.
„Ne, Bill je m\u016fj p\u0159\u00edtel<\/em>,“ zopakuje Tom, pevn\u011b chyt\u00ed mou ruku a lehce ji vystr\u010d\u00ed vp\u0159ed, kdyby n\u011bkdo z p\u0159\u00edtomn\u00fdch nevid\u011bl. A kdy\u017e se i p\u0159esto rusovlas\u00e1 \u017eena tv\u00e1\u0159\u00ed d\u00e1l nech\u00e1pav\u011b, Tom je\u0161t\u011b dod\u00e1: „Milenec. \u017dijeme spolu.“
„Tom byl v\u017edycky vtip\u00e1lek,“ usm\u011bje se rusovlas\u00e1 \u017eena na jeho matku a j\u00e1 jen rychle a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zamrk\u00e1m na Toma. Nem\u016f\u017eu zase \u0159\u00edct, \u017ee by se mi to nel\u00edbilo. T\u00edm sp\u00ed\u0161e osloven\u00ed milenec mi p\u0159ijde vtipn\u00fd, a z\u00e1rove\u0148 m\u011b to na druhou stranu d\u011bl\u00e1 py\u0161n\u00fdm.
„Ehm,“ nerv\u00f3zn\u011b jeho matka p\u0159e\u0161l\u00e1pne, a kdy\u017e rusovlas\u00e1 \u017eena kone\u010dn\u011b pochop\u00ed, \u017ee tohle v\u00e1\u017en\u011b nen\u00ed nic, \u010d\u00edm by se j\u00ed Tom sna\u017eil pobavit, s neskryt\u00fdm zd\u011b\u0161en\u00edm si n\u00e1s oba prohl\u00e9dne.
„Tome, v\u00e1\u017en\u011b by sta\u010dilo\u2026 sta\u010dilo \u0159\u00edct, \u017ee spolu chod\u00edte do \u0161koly, a\u2026“
„My spolu chod\u00edme do \u0161koly,“ zopakuje pobaven\u011b Tom, a o\u010dividn\u011b mu d\u011bl\u00e1 dob\u0159e, \u017ee m\u00e1 v\u00edce div\u00e1k\u016f, ne\u017e cht\u011bl, „trv\u00e1 to u\u017e rok, co jsme spolu. Nev\u00edm, pro\u010d bych m\u011bl v\u0161em do tv\u00e1\u0159e tvrdit, \u017ee je Bill jen m\u016fj spolu\u017e\u00e1k, kdy\u017e to sakra nen\u00ed pravda! Tomu chce\u0161 v\u011b\u0159it ty.“
„Tome, p\u0159esta\u0148!“
„P\u0159estanu, a\u017e ty p\u0159estane\u0161 s t\u00edmhle divadlem. Je mi jedno, co si o tom mysl\u00ed\u0161, co si o n\u00e1s mysl\u00ed v\u0161ichni tihle tady! Je to v\u0161echno fale\u0161n\u00fd a v\u0161ichni jsou te\u010f zd\u011b\u0161en\u00fd, proto\u017ee kone\u010dn\u011b v t\u00fdhle spole\u010dnosti n\u011bkdo n\u011bkdy \u0159ekl taky n\u011bco, co je pravda!“
„Tome!“
„A te\u010f si povolte ty svazuj\u00edc\u00ed kravaty, stejn\u011b v\u00e1s \u0161krt\u011bj, jako cel\u00e1 takhle spole\u010dnost!“ doporu\u010d\u00ed Tom do davu a se zavrt\u011bn\u00edm hlavy zmiz\u00ed z haly. V\u0161echny pohledy se najednou up\u0159ou na m\u011b, a j\u00e1, \u0161pi\u010dkou boty dloubaj\u00edc\u00ed v podlaze a doufaj\u00edc\u00ed, \u017ee se mi t\u0159eba poda\u0159\u00ed vyhloubit d\u00edru, kterou bych mohl propadnout kamsi pry\u010d, nasad\u00edm jen hloup\u00fd v\u00fdraz a pomalu odlo\u017e\u00edm skleni\u010dku zp\u00e1tky na st\u016fl.
„Omlouv\u00e1m se,“ zabrbl\u00e1m, nech\u00e1m v\u0161echny ty chtiv\u00e9 pohledy za sebou, kdy\u017e vzd\u00e1m mo\u017enost, \u017ee bych se stihl n\u011bkam prokopat, a zbab\u011ble ute\u010du za Tomem.<\/p>\n

Nemus\u00edm j\u00edt daleko. Tom stoj\u00ed ihned p\u0159ed vchodem a ne zrovna spokojen\u011b si prohl\u00ed\u017e\u00ed zap\u00e1lenou cigaretu. Vylezu ven a postav\u00edm se ml\u010dky vedle n\u011bho. Oba jen chv\u00edli kouk\u00e1me p\u0159ed sebe do tmy, a a\u017e kdy\u017e se pod m\u016fj nos dostane kou\u0159, neodpust\u00edm si Toma pok\u00e1rat.
„Tady se p\u0159ece nesm\u00ed kou\u0159it,“ pousm\u011bju se.
„Ned\u00e1\u0161 si taky?“ pot\u00e1hne z cigarety a pak nasad\u00ed lehk\u00fd \u00fasm\u011bv.
„D\u011bkuju, \u017ee ses m\u011b zastal. Teda zastal ses m\u011b u\u017e n\u011bkolikr\u00e1t a v\u016fbec toho d\u011bl\u00e1\u0161 spoustu, ale stejn\u011b to od tebe bylo hezk\u00fd.“
„Tohle jsem m\u011bl ud\u011blat u\u017e d\u00e1vno.“
„Ne\u010dekal jsem to. C\u00edt\u00edm se te\u010f skv\u011ble, ale z\u00e1rove\u0148 hrozn\u011b v\u016f\u010di nim.“
„M\u016f\u017ee n\u00e1m to b\u00fdt ukraden\u00fd.“
„Ale tvoji rodi\u010de\u2026“ Sotva vy\u0159knu tento za\u010d\u00e1tek v\u011bty, otev\u0159ou se za n\u00e1mi dve\u0159e a z nich vyleze m\u00edrn\u011b roz\u010d\u00edlen\u00fd Tom\u016fv otec.
„Tome, tohle v\u00e1\u017en\u011b dnes nemuselo b\u00fdt.“
„Jo, muselo. P\u0159i\u0161lo by to jednou tak jako tak,“ odpov\u00ed Tom, ani\u017e by se na sv\u00e9ho otce oto\u010dil.
„Ne, to by teda b\u00fdt nemuselo! Mohl by ses pros\u00edm j\u00edt dovnit\u0159 omluvit?“
„Co pros\u00edm?!“ Tom\u016fv hlas vylet\u00ed nahoru a nech\u00e1pav\u011b pohl\u00e9dne na sv\u00e9ho otce.
„Tome! Mohl by ses pros\u00edm okam\u017eit\u011b j\u00edt dovnit\u0159 omluvit?“
„Tak to bych teda nemohl! \u0158ekl jsem to, co jsem cht\u011bl, a stoj\u00edm si za t\u00edm. Nem\u00e1m se za co omlouvat! Prvn\u00ed kdo by se mi m\u011bl j\u00edt p\u0159ij\u00edt omluvit, je m\u00e1ma! Tamti jsou mi ukraden\u00ed, co si mysl\u00ed. Ale j\u00e1 se za nic a nikomu omlouvat nebudu!“
„Tome, p\u0159ehnals to, a kdy\u017e n\u011bkdo n\u011bco p\u0159e\u017eene\u2026“
„Ne! P\u0159eh\u00e1n\u00ed to jen ona! Se\u0161 te\u010f najednou na jej\u00ed stran\u011b nebo co?“
„Nejde tady o to, na \u010d\u00ed stran\u011b jsem! Mohl bys i p\u0159es to se vr\u00e1tit dovnit\u0159 a…“
„Zapome\u0148 na to,“ odhod\u00ed nevykou\u0159enou cigaretu, „za to, \u017ee jsem s Billem, se v\u00e1\u017en\u011b nehodl\u00e1m v \u017eivot\u011b nikomu omlouvat.“ Velmi jemn\u011b, i p\u0159es svou jasnou na\u0161tvanost, mne chytne za ruku a ud\u00e1 mi sm\u011br, tak\u017ee jeho velk\u00e9 roz\u010d\u00edlen\u00e9 kroky mus\u00edm rychle napodobit, aby mne za sebou net\u00e1hl za chv\u00edli jak n\u011bjak\u00fd n\u00e1klad. A kdy\u017e dojdeme a\u017e na parkovi\u0161t\u011b, ani\u017e bychom se je\u0161t\u011b o n\u011bkoho zaj\u00edmali, nasedneme do auta.<\/p>\n

„A co bude te\u010f?“ zept\u00e1m se, sp\u00ed\u0161e vy\u0159knu \u0159e\u010dnickou ot\u00e1zku, proto\u017ee Tom se ke slov\u016fm moc nem\u00e1. I p\u0159esto se k m\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed usm\u011bje a jemn\u011b m\u011b pohlad\u00ed po stehn\u011b.
„Te\u010f m\u016f\u017eeme m\u00edt sex t\u0159eba p\u0159\u00edmo uprost\u0159ed toho s\u00e1lu. U\u017e p\u0159ece nejsme spolu\u017e\u00e1ci, u\u017e to m\u00e1me dovolen\u00fd.“ Se sm\u00edchem ho jemn\u011b \u0161\u0165ouchnu do boku, ale \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee si Tom v\u00e1\u017en\u011b stoj\u00ed za v\u0161\u00edm, co dnes vy\u0159kl, ho hned na to obdaruju polibkem.
„Miluju t\u011b,“ \u0161pitnu proti jeho rt\u016fm.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed den mne probud\u00ed \u0161um a hlavn\u011b neust\u00e1l\u00fd pohyb vedle m\u011b. Jeliko\u017e je teprve dopoledne, jak zjist\u00edm d\u00edky hodin\u00e1m na sv\u00e9m mobilu, c\u00edt\u00edm se je\u0161t\u011b dost unaven\u00fd, tud\u00ed\u017e mi to hned nedojde, ale jakmile se oto\u010d\u00edm, a zaznamen\u00e1m zelen\u00e9ho Toma,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[513],"tags":[],"class_list":["post-6096","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6096","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6096"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6096\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6096"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6096"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6096"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}