{"id":6105,"date":"2012-08-02T15:00:00","date_gmt":"2012-08-02T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6088"},"modified":"2012-08-02T15:00:00","modified_gmt":"2012-08-02T14:00:00","slug":"zivotni-zavod-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/08\/02\/zivotni-zavod-10\/","title":{"rendered":"\u017divotn\u00ed z\u00e1vod 10."},"content":{"rendered":"
autor: KarlaSka<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Hrozn\u011b m\u011b bol\u00ed hlava. Zkus\u00edm se pohnout, ale n\u011bjak nem\u00e1m kontrolu nad sv\u00fdm t\u011blem. Do nosu m\u011b ude\u0159\u00ed siln\u00fd z\u00e1pach desinfekce. Kde to jsem? Pomalu otev\u0159u o\u010di. V\u00ed\u010dka v\u00e1\u017e\u00ed asi tunu, ale nakonec se mi to povede. Hned je zase zav\u0159u, proto\u017ee mi do nich sv\u00edt\u00ed ostr\u00e9 b\u00edl\u00e9 sv\u011btlo.<\/div>\n
<\/div>\n
„Sly\u0161\u00edte m\u011b, pane? Jste vzh\u016fru?“ N\u011bkdo mi nadzvedne v\u00ed\u010dko a posv\u00edt\u00ed mi do oka. Rychle zamrk\u00e1m a lehce pohnu prsty, do kter\u00fdch se mi vr\u00e1til cit.<\/div>\n
<\/div>\n
„Hejptk,“ zahuhl\u00e1m.<\/div>\n
<\/div>\n
„Pane, jak se jmenujete?“ dot\u00edr\u00e1 ten nezn\u00e1m\u00fd hlas. Sna\u017e\u00edm se rozpohybovat rty, a nakonec ze sebe dostanu:<\/div>\n
<\/div>\n
„Hom Maulitz.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Jak? Zopakujte mi to!“ p\u0159ik\u00e1\u017ee vl\u00eddn\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tom Kaulitz,“ dostanu ze sebe. Te\u010f u\u017e je jedno, \u017ee m\u011b maj\u00ed. Stejn\u011b by na m\u011b p\u0159i\u0161li.<\/div>\n
<\/div>\n
„Dob\u0159e, Tome, m\u016f\u017eete se posadit?“ Te\u010f u\u017e vid\u00edm postar\u0161\u00edho doktora v b\u00edl\u00e9m pl\u00e1\u0161ti. Zkus\u00edm se vzep\u0159\u00edt, ale prav\u00e1 ruka mi p\u0159ijde t\u011b\u017ek\u00e1 a neohebn\u00e1. Kouknu na ni. M\u00e1m ji v s\u00e1d\u0159e.<\/div>\n
<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu,“ vydechnu. Doktor jenom p\u0159ik\u00fdvne, \u017ee rozum\u00ed.<\/p>\n

„Tome, m\u00e1te zlomenou ruku a lehk\u00fd ot\u0159es mozku. Taky m\u00e1te lehk\u00e9 od\u011brky a mod\u0159iny, ale budete v po\u0159\u00e1dku. Jak\u00e9 je va\u0161e datum narozen\u00ed? Kv\u016fli poji\u0161t\u011bn\u00ed.“<\/div>\n

<\/div>\n
„Eh, 1. z\u00e1\u0159\u00ed 1989. Kde je Patrick?“ zept\u00e1m se s obavami.<\/div>\n
<\/div>\n
„V\u00e1\u0161 spolujezdec? Ten je na tom mnohem h\u016f\u0159. Pr\u00e1v\u011b ho operuj\u00ed. Nechci v\u00e1s d\u011bsit, ale jeho \u0161ance na p\u0159e\u017eit\u00ed jsou… velmi n\u00edzk\u00e9. Ten kamion zni\u010dil celou pravou \u010d\u00e1st auta.“ Za\u010dnou mi t\u00e9ct slzy.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„Za v\u0161echno m\u016f\u017eu j\u00e1. Kdybych se nep\u0159edv\u00e1d\u011bl, byl by v po\u0159\u00e1dku.“ Te\u010f u\u017e bre\u010d\u00edm naplno. Je mi jedno, \u017ee vypad\u00e1m jako citlivka, ale mo\u017en\u00e1 p\u0159ijdu o n\u011bkoho, koho miluju. Znova. Co to \u0159\u00edkal, ne\u017e jsme nabourali? \u017de je Bill mrtvej? Bo\u017ee m\u016fj! Dv\u011b nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed osoby v m\u00e9m \u017eivot\u011b a j\u00e1 o n\u011b m\u00e1m p\u0159ij\u00edt? Co jsem komu ud\u011blal?<\/p>\n

„Nebojte se, m\u00e1me nejlep\u0161\u00ed l\u00e9ka\u0159e v cel\u00e9m N\u011bmecku. Ud\u011blaj\u00ed, co je v jejich sil\u00e1ch, pak je to jen na n\u011bm,“ ut\u011b\u0161uje m\u011b doktor M\u00fcller podle cedulky na kapse. „Byl jste asi t\u0159i hodiny v bezv\u011bdom\u00ed. Mus\u00edme si v\u00e1s tu nechat dva dny na pozorov\u00e1n\u00ed. Jestli bude v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku, m\u016f\u017eete j\u00edt v p\u00e1tek dom\u016f. Je n\u011bkdo, koho bychom m\u011bli kontaktovat?“<\/div>\n

<\/div>\n
Nev\u00edm. Asi by to m\u011bla v\u011bd\u011bt crew, ale nechci, aby sem chodili nebo si mysleli, \u017ee neum\u00edm \u0159\u00eddit. Tak\u017ee ty ne. M\u00e1mu pla\u0161it nebudu a t\u00e1tu to nezaj\u00edm\u00e1. Nikdy se o n\u00e1s moc nestaral. Gordon by to zase napr\u00e1\u0161il m\u00e1m\u011b. Nakonec se rozhodnu pro d\u00e1vn\u00e9ho kamar\u00e1da.<\/p>\n

„Eh, jo. Georga Listinga. Jeho \u010d\u00edslo je 384 492 394, ale nev\u00edm, jestli je\u0161t\u011b plat\u00ed,“ nadiktuju doktorovi, kter\u00fd si v\u0161e p\u00ed\u0161e.<\/div>\n

<\/div>\n
„Dob\u0159e. Jestli nic nepot\u0159ebujete, tak j\u00e1 p\u016fjdu. M\u011bl byste se prospat. V poledne v\u00e1m sestra p\u0159inese j\u00eddlo, ale nebude v\u00e1s budit. Nashledanou.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Nashledanou. D\u011bkuju, doktore,“ pod\u011bkuju slu\u0161n\u011b. Zastav\u00ed se ve dve\u0159\u00edch.<\/div>\n
<\/div>\n
„Nen\u00ed za co. Je to moje pr\u00e1ce.“<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e se za n\u00edm zaklapnou dve\u0159e, zabo\u0159\u00edm se do pol\u0161t\u00e1\u0159e a zav\u0159u o\u010di. Vyt\u011bsn\u00edm z hlavy v\u0161echny my\u0161lenky a sna\u017e\u00edm se usnout. Nakonec se mi to poda\u0159\u00ed a j\u00e1 se propadnu do \u0159\u00ed\u0161e zl\u00fdch sn\u016f.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„Tome? Tome? J\u00e1 t\u011b nechci budit, ale co se stalo?“<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
Zam\u017eour\u00e1m a sna\u017e\u00edm se zaost\u0159it na siluetu vedle m\u00e9 postele. Po chvilce za\u010dnu rozezn\u00e1vat Georgovy rysy.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ahoj,“ zask\u0159ehot\u00e1m. Rad\u0161i se zdravou rukou nat\u00e1hnu pro sklenici vody na stolku, ze kter\u00e9 se zhluboka napiju.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jak jde \u017eivot?“ zept\u00e1m se u\u017e norm\u00e1ln\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jde to, ale j\u00e1 tu nejsem kv\u016fli sob\u011b. Co se, sakra, stalo? A pro\u010d volali zrovna mn\u011b?“<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u011bli jsme autonehodu a j\u00e1 tu necht\u011bl b\u00fdt \u00fapln\u011b s\u00e1m. Ty jsi pro m\u011b byl nejlep\u0161\u00ed volba, v\u017edycky jsme si rozum\u011bli, v\u0161ak v\u00ed\u0161. Douf\u00e1m, \u017ee jsem t\u011b nevyt\u00e1hl z n\u011b\u010deho d\u016fle\u017eit\u00fdho.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Ne-e, nevyt\u00e1hl. Jsem r\u00e1d, \u017ee t\u011b zase vid\u00edm, i kdy\u017e bych byl rad\u0161i, kdyby to bylo p\u0159i jin\u00e9 p\u0159\u00edle\u017eitosti. \u0158\u00edkal jsi m\u011bli? S k\u00fdm si jel?“<\/div>\n
<\/div>\n
„S m\u00fdm… p\u0159\u00edtelem,“ za\u0161ept\u00e1m a do o\u010d\u00ed se mi nahrnou slzy.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jo, aha. A jak je na tom?“ zept\u00e1 se starostliv\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
„\u0160patn\u011b. Asi ho je\u0161t\u011b operuj\u00ed. Doktor mi \u0159ekl, \u017ee mo\u017en\u00e1 nep-\u0159e\u017eije,“ zlom\u00ed se mi hlas. Ut\u00edr\u00e1m si rychle slzy z tv\u00e1\u0159\u00ed.<\/p>\n

„To je mi l\u00edto, Tome. V\u00edm, jak t\u011b\u017ece jsi nesl Billa.“<\/div>\n

<\/div>\n
„Bill je mrtvej.“<\/div>\n
<\/div>\n
„No tak! Takhle nemluv! To, \u017ee utekl, nen\u00ed dost na to, abys o n\u011bm mluvil tak hnusn\u011b!“ vyk\u0159ikne pohor\u0161en\u011b Georg.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ale ne! On… on je doopravdy mrtvej. \u0158ekl mi to Trick, ne\u017e jsme havarovali,“ vydechnu a op\u011bt c\u00edt\u00edm ty pitom\u00fd slzy v o\u010d\u00edch.<\/div>\n
<\/div>\n
„Panebo\u017ee,“ zalape po dechu.<\/div>\n
<\/div>\n
„J-jak dlouho tady bude\u0161?“ zept\u00e1 se rozt\u0159esen\u00fdm hlasem, aby odvedl \u0159e\u010d jinam.<\/div>\n
<\/div>\n
„Nejsp\u00ed\u0161 do p\u00e1tku. Hod\u00ed\u0161 m\u011b pak dom\u016f? J\u00e1 nem\u016f\u017eu \u0159\u00eddit,“ k\u00fdvnu sm\u011brem ke sv\u00e9 ruce. „A vlastn\u011b tu ani nem\u00e1m auto.“<\/div>\n
<\/div>\n
„To v\u00ed\u0161, \u017ee jo. A kde bydl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
<\/div>\n
„V hang\u00e1ru,“ usm\u011bju se.<\/p>\n

„Hele, j\u00e1 u\u017e budu muset. N\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00ed hodiny kon\u010d\u00ed, ale stav\u00edm se z\u00edtra.“<\/div>\n

<\/div>\n
„Yeah. D\u00edky, Georgu, moc jsi mi pomohl.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak zatim,“ rozlou\u010d\u00ed se u dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„\u010cau,“ k\u0159iknu k u\u017e zav\u0159en\u00fdm dve\u0159\u00edm.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„Jak se c\u00edt\u00ed\u0161?“ pt\u00e1 se starostliv\u011b Georg, kdy\u017e m\u011b vede k autu.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
„Jako by do m\u011b naboural kamion,“ usm\u011bju se neup\u0159\u00edmn\u011b. Georg to ur\u010dit\u011b vytu\u0161il, ale nic ne\u0159\u00edk\u00e1. Z nemocnice m\u011b pustili dokonce o den d\u0159\u00edv a j\u00e1 si chci objet p\u00e1r m\u00edst, ne\u017e se Trick probere z k\u00f3matu. Douf\u00e1m, \u017ee se probud\u00ed. Necht\u011bli m\u011b za n\u00edm pustit, prej kv\u016fli infekci.<\/div>\n
<\/div>\n
„Kam chce\u0161 hodit?“<\/div>\n
<\/div>\n
„Kde bydl\u00ed\u0161? Nechci ti d\u011blat zbyte\u010dnou zaj\u00ed\u017e\u010fku.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d stejn\u011b, ale to ne\u0159e\u0161. Odte\u010fka beru job tv\u00e9ho osobn\u00edho \u0159idi\u010de. Budu tam, kde bude\u0161 ty a nezbav\u00ed\u0161 se m\u011b,“ zachecht\u00e1 se a cpe m\u011b do auta.<\/div>\n
<\/div>\n
„To jsem to schytal. Hobita za zadkem ka\u017edej den,“ zab\u011bduju na oko, kdy\u017e dosedne na m\u00edsto \u0159idi\u010de.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak kam to bude?“<\/div>\n
<\/div>\n
„Za m\u00e1mou a Gordonem,“ p\u0159ik\u00e1\u017eu si a nech\u00e1m se odv\u00e9st.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„Tome!“ vyk\u0159ikne zrzav\u00e1 \u017eena a vrhne se mi kolem krku. „Co se ti stalo?“ Starostliv\u011b pozoruje mou ruku a od\u0159en\u00fd obli\u010dej.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
„Autonehoda,“ \u0159eknu prost\u011b. Nechci o tom mluvit v\u00edc, ne\u017e je nutn\u00fd.<\/div>\n
<\/div>\n
„Brou\u010dku,“ pohlad\u00ed m\u011b m\u00e1ma po tv\u00e1\u0159i. Tohle mi chyb\u011blo. Jsem r\u00e1d, \u017ee jsem doma.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ahoj Tome,“ pozdrav\u00ed m\u011b Gordon.<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 hlad, zlato? Poj\u010f se naj\u00edst a ty poj\u010f taky, Georgu.“ Prost\u011b starostliv\u00e1 maminka.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„Tome! Ty jsi takov\u00fd \u010dun\u011b!“ zak\u0159i\u010d\u00ed na m\u011b k\u00e1rav\u011b Simone, kdy\u017e mi do kl\u00edna spadne skoro cel\u00fd steak. „A ty jez, Georgu, a\u0165 nem\u00e1me zbyte\u010dn\u00e9 zbytky.“ Ten do sebe tla\u010d\u00ed jedno sousto za druh\u00fdm a koul\u00ed o\u010dima. Je vid\u011bt, \u017ee je plnej, ale nen\u00ed schopnej odmlouvat moj\u00ed mamce.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
„Pro\u010d si toho nava\u0159ila tolik? Koukni, jak Georg skoro prask\u00e1!“ pohod\u00edm hlavou k basistovi a skoro sly\u0161\u00edm, jak se mu nap\u00edn\u00e1 \u017ealudek.<\/div>\n
<\/div>\n
„No, j\u00e1… j\u00e1 jen kdyby p\u0159i\u0161el znova Bill,“ povzdechne si maminka a mn\u011b se vrac\u00ed potla\u010dovan\u00e9 vzpom\u00ednky. Nechci b\u00fdt ten, kdo Simone \u0159ekne, \u017ee m\u00e1 u\u017e jen jedno dvoj\u010de.<\/div>\n
<\/div>\n
„Mami, v\u00ed\u0161 j\u00e1… v tom aut\u011b jsem jel s Billov\u00fdm kamar\u00e1dem a on… t\u011bsn\u011b p\u0159ed tou nehodou mi \u0159ekl, \u017ee Bill…“ Hlas se mi l\u00e1me vzlyky a v o\u010d\u00edch m\u011b zase tla\u010d\u00ed ty hloup\u00fd slzy.<\/p>\n

<\/div>\n

*flashback*<\/div>\n
\n

„J\u00e9, koukni, Tomi! Ten dort je n\u00e1dhern\u00fd,“ vyk\u0159ikne okouzlen\u011b Bill a natahuje ru\u010di\u010dky ke sko\u0159icov\u00e9 dobrot\u011b na stole. Sv\u011btl\u00e9 vl\u00e1sky mu spl\u00fdvaj\u00ed a\u017e na ramena a moment\u00e1ln\u011b mu spadaj\u00ed do obli\u010deje. R\u016f\u017eov\u00fd jaz\u00fd\u010dek m\u00e1 vystr\u010den\u00fd soust\u0159ed\u011bn\u00edm a sna\u017e\u00ed se vyt\u00e1hnout na st\u016fl.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
„Billi, asi bys nem\u011bl. Maminka se bude zlobit,“ \u0161eptnu nejist\u011b a rozhl\u00ed\u017e\u00edm se kolem, jako by na n\u00e1s m\u011bla Simone zpoza rohu vybafnout. Na\u0161t\u011bst\u00ed v\u011b\u0161\u00ed na zahrad\u011b pr\u00e1dlo a s na\u0161\u00ed rychlost\u00ed jeho \u0161pin\u011bn\u00ed tam bude s tou tunou vypran\u00e9ho oble\u010den\u00ed je\u0161t\u011b dlouho.<\/div>\n
<\/div>\n
„Neboj. D\u00e1m si jenom mali\u010dko, aby to nepoznala, a tob\u011b pod\u00e1m taky,“ mrkne na m\u011b ten \u010f\u00e1bl\u00edk a u\u017e se \u0161plh\u00e1 na \u017eidli pro lep\u0161\u00ed dosah. Kdy\u017e na n\u00ed stoj\u00ed, hr\u00e1bne ru\u010dkou do dortu a nacpe si j\u00ed celou do pusy. No to mamka rozhodn\u011b nepozn\u00e1.<\/p>\n

„Dob\u0159e, Billi, to by sta\u010dilo! Poj\u010f dol\u016f!“ Jsem star\u0161\u00ed, mus\u00edm b\u00fdt ten rozumn\u011bj\u0161\u00ed. Rozhl\u00e9dnu se po kuchyni, jestli n\u00e1s p\u0159ece jenom nevid\u011bla mamka. Najednou usly\u0161\u00edm stra\u0161n\u00e9 s\u00edp\u00e1n\u00ed. Kouknu na Billa. Rukama se dr\u017e\u00ed za krk a nem\u016f\u017ee se nadechnout. Vid\u00edm, jak modr\u00e1. Zachv\u00e1t\u00ed m\u011b panika a nev\u00edm, co m\u00e1m d\u011blat. Bill najednou ztrat\u00ed rovnov\u00e1hu a spadne na podlahu.<\/div>\n

<\/div>\n
„Mam\u00ed!“ zaje\u010d\u00edm z pln\u00fdch plic a p\u0159isko\u010d\u00edm rychle k Billovi na zem. Polo\u017e\u00edm si jeho hlavu do kl\u00edna a zoufale sleduju, jak se mu prot\u00e1\u010d\u00ed o\u010di.<\/div>\n
<\/div>\n
„Vydr\u017e, Billi. V\u0161echno bude v po\u0159\u00e1dku.“ Hlad\u00edm ho po vlasech a tv\u00e1\u0159\u00edch.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tome? Pro\u010d tak je\u010d-“ Simone se zaraz\u00ed v p\u016flce v\u011bty, kdy\u017e si v\u0161imne bratra v m\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed. Koukne na dort, a hned je j\u00ed v\u0161echno jasn\u00e9. „Tome, pamatuje\u0161 si, jak ti opuchnul obli\u010dej a nemohl jsi d\u00fdchat a j\u00e1 ti musela p\u00edchnout injekci?“ P\u0159ik\u00fdvnu a ona pokra\u010duje: „P\u0159ines mi ji z l\u00e9k\u00e1rni\u010dky, je na n\u00ed obr\u00e1zek jablka. A nep\u00edchni se o n\u00ed!“ K\u0159ikne za mnou do schod\u016f.<\/p>\n

Let\u00edm do koupelny a prohrabuju se hromadou l\u00e9k\u016f ve sk\u0159\u00ed\u0148ce nad umyvadlem. Krabi\u010dky i tuby padaj\u00ed na zem, ale mn\u011b je to jedno, mus\u00edm zachr\u00e1nit br\u00e1\u0161ku! Kone\u010dn\u011b najdu krabi\u010dku s obr\u00e1zkem zle se sm\u011bj\u00edc\u00edho jablka, ve kter\u00e9 je jedna posledn\u00ed injekce. S odporem sleduju hrot v ochrann\u00e9m obalu, ale hned se vzpamatuju a b\u011b\u017e\u00edm s n\u00ed zp\u00e1tky do kuchyn\u011b.<\/div>\n

<\/div>\n
Bill po\u0159\u00e1d le\u017e\u00ed na zemi, ale je mnohem mod\u0159ej\u0161\u00ed v obli\u010deji. \u0160t\u011brbinou mezi opuchl\u00fdmi v\u00ed\u010dky m\u011b sleduj\u00ed \u010dokol\u00e1dov\u011b hn\u011bd\u00e9 o\u010di m\u00e9ho dvoj\u010d\u00e1tka, jako by prosily o pomoc. A to taky asi pros\u00ed. Vtisknu mamce do ruky injekci a ta nev\u00e1h\u00e1 a s neomylnou p\u0159esnost\u00ed ji p\u00edchne Billimu do krku. Mus\u00edm odvr\u00e1tit pohled.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tomi,“ zachrapt\u00ed br\u00e1\u0161ka a j\u00e1 v\u00edm, \u017ee u\u017e se m\u016f\u017eu zase oto\u010dit. Do obli\u010deje se mu vr\u00e1tila spr\u00e1vn\u00e1 barva a u\u017e nen\u00ed tolik opuchl\u00fd. „Zachr\u00e1nils m\u011b,“ za\u0161ept\u00e1 dojat\u011b. Simone se mezit\u00edm vytratila n\u011bkam vedle, asi vol\u00e1 panu doktorovi.<\/div>\n
<\/div>\n
„Nemohl bych t\u011b nechat um\u0159\u00edt. To bych pak musel za tebou. Bez tebe nem\u00e1 cenu \u017e\u00edt,“ odpov\u00edm mu a nesm\u011ble sklop\u00edm hlavu k zemi.<\/div>\n
<\/div>\n
„Taky bych bez tebe nemohl \u017e\u00edt,“ \u0159ekne Bill. Nadzvedne si prst\u00edkem hlavu a vtiskne mi nevinn\u00fd bratrsk\u00fd polibek na rty.<\/div>\n
<\/div>\n
„Pro\u010d zrovna j\u00e1 m\u00e1m d\u011bti s neobvykle silnou alergi\u00ed na jablka,“ povzdychne si maminka, kdy\u017e se k n\u00e1m vrac\u00ed. „Doktor p\u0159ijede za chvili\u010dku, aby t\u011b je\u0161t\u011b zkontroloval.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Bude\u0161 se mnou?“ zept\u00e1 se m\u011b ustra\u0161en\u011b Bill.<\/div>\n
<\/div>\n
„To v\u00ed\u0161, \u017ee jo. V\u017edycky budu s tebou.“<\/p>\n

<\/div>\n

*konec flashbacku*<\/div>\n
\n

„Bill um\u0159el,“ dokon\u010d\u00edm a z krku se mi dere vzlyk, kter\u00fd nech\u00e1m nakonec vyj\u00edt. Sliboval jsem mu, \u017ee s n\u00edm v\u017edycky budu, a nakonec jsem s n\u00edm nebyl p\u0159i jeho posledn\u00ed chv\u00edli a ani dlouhou dobu p\u0159ed t\u00edm.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
„Ne,“ za\u0161ept\u00e1 Simone se slzami v o\u010d\u00edch a zhrout\u00ed se Gordonovi do n\u00e1ru\u010d\u00ed. Hlad\u00ed ji po z\u00e1dech a s\u00e1m m\u00e1 slzy v o\u010d\u00edch.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„Kurva, m\u011b bol\u00ed b\u0159icho! Tvoje m\u00e1ma je skv\u011bl\u00e1 kucha\u0159ka, ale nemusela do m\u011b rv\u00e1t ty zbytky,“ povzdychne si Georg a rozepne si p\u00e1sek. Musel jsem u\u017e vypadnout, nemohl jsem se koukat na m\u00e1mino utrpen\u00ed, kdy\u017e to moje je stejn\u00e9 a mo\u017en\u00e1 i v\u011bt\u0161\u00ed.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
„Jo, to jo. Ale zkus si j\u00edst jednou rukou steak, to je teprv n\u011bco.“ Uveleb\u00edm se pohodln\u011bji na sedadle spolujezdce. M\u016fj pohled utkv\u00ed na b\u00edl\u00e9 mikin\u011b, kterou te\u010f zdob\u00ed n\u011bkolik hn\u011bd\u00fdch flek\u016f z barbecue om\u00e1\u010dky. Georg se u\u0161kl\u00edbne, ale nijak nekomentuje, \u017ee m\u00e1m v\u00edc j\u00eddla na sob\u011b ne\u017e v \u017ealudku.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak kam to bude te\u010f?“ zept\u00e1 se m\u016fj soukrom\u00fd \u0159idi\u010d.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tam to nezn\u00e1\u0161, povedu t\u011b.“<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„Tady bydl\u00ed\u0161?“ zept\u00e1 se Georg a udiven\u011b si prohl\u00ed\u017e\u00ed hang\u00e1r.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
„U\u017e to tak vypad\u00e1,“ odpov\u00edm a rozejdu se k mal\u00fdm dve\u0159\u00edm v obrovsk\u00fdch vratech. „Poj\u010f d\u00e1l.“ Nazna\u010d\u00edm mu rukou a dr\u017e\u00edm dve\u0159e otev\u0159en\u00e9. Georg ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b vejde dovnit\u0159 a j\u00e1 jdu hned za n\u00edm.<\/div>\n
<\/div>\n
„Rone!“ vyk\u0159ikne Monique a sko\u010d\u00ed mi kolem krku d\u0159\u00edv, ne\u017e v\u016fbec stihnu zareagovat.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bacha, Francouzko! A\u0165 m\u011b neu\u0161krt\u00ed\u0161!“ \u0159eknu j\u00ed pobaven\u011b a sna\u017e\u00edm se j\u00ed vykroutit, proto\u017ee mi opravdu doch\u00e1z\u00ed vzduch.<\/div>\n
<\/div>\n
„Och, promi\u0148. Co se ti stalo? Kde jsi byl? A kde je Trick?“ Ot\u00e1zky z n\u00ed padaj\u00ed jedna za druhou a moje nad\u0161en\u00ed z tohohle znovu shled\u00e1n\u00ed je v pr… pry\u010d.<\/div>\n
.<\/div>\n
„M\u011bli jsme autonehodu,“ kolikr\u00e1t u\u017e jsem musel \u0159\u00edct tuhle v\u011btu, „a Trick je v nemocnici.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Bo\u017ee m\u016fj,“ zalape po dechu a o\u010di se j\u00ed za\u010dnou lesknout slzami. U\u017e se k n\u00e1m hrne i zbytek party. N\u011bkte\u0159\u00ed se tv\u00e1\u0159\u00ed \u00falevn\u011b, jin\u00ed zv\u011bdav\u011b, a ti, co si v\u0161imli Trickovy nep\u0159\u00edtomnosti, vypla\u0161en\u011b.<\/p>\n

„J\u00e1… nechci o tom te\u010f mluvit, p\u016fjdu nahoru. Neru\u0161te m\u011b, pokud to nen\u00ed nesm\u00edrn\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9,“ k\u0159iknu do davu a jdu sm\u011brem nahoru s oc\u00e1skem Georgem za z\u00e1dy. Vid\u00edm Monique, \u017ee rozn\u00e1\u0161\u00ed zpr\u00e1vy i mezi ostatn\u00ed, ale u\u017e v\u00edc ne\u0159e\u0161\u00edm udiven\u00e9 pohledy zar\u00fdvaj\u00edc\u00ed se do m\u00fdch zad.<\/div>\n

<\/div>\n
V pokoji si sednu na rudou postel a nech\u00e1m Georga, a\u0165 si to tu prohl\u00e9dne.<\/div>\n
<\/div>\n
„Teda m\u00e1\u0161 to tu p\u011bkn\u00fd,“ zabrouk\u00e1 a d\u00e1l pokra\u010duje v prohl\u00eddce.<\/div>\n
<\/div>\n
„Nen\u00ed to moje z\u00e1zem\u00ed, je m\u00e9ho p\u0159\u00edtele,“ odpov\u00edm a k\u00fdvnu sm\u011brem k no\u010dn\u00edmu stolku. Georg k n\u011bmu p\u0159ejde a vezme do ruky r\u00e1me\u010dek s na\u0161\u00ed spole\u010dnou fotkou. Oba se na n\u00ed usm\u00edv\u00e1me jako m\u011bs\u00ed\u010dky na hnoji, obli\u010deje t\u011bsn\u011b vedle sebe. J\u00e1 se fotit necht\u011bl, ale Trick trval na tom, \u017ee mus\u00edme m\u00edt spole\u010dnou fotku a j\u00e1 tomu jeho k\u0148our\u00e1n\u00ed tak n\u011bjak neodolal. Taky jsem za to dostal ve\u010der p\u0159\u00edjemnou odm\u011bnu.<\/div>\n
<\/div>\n
„Slu\u0161\u00ed v\u00e1m to,“ \u0159ekne zdr\u00e1hav\u011b Georg. Je vid\u011bt, \u017ee je pro n\u011bj nezvyk, \u017ee te\u010f chod\u00edm s klukem, kdy\u017e jsem celou na\u0161i kari\u00e9ru st\u0159\u00eddal jednu holku za druhou.<\/p>\n

„Chce\u0161 tu p\u0159espat, nebo pojede\u0161 dom\u016f?“ zept\u00e1m se a jemn\u011b \u017emoul\u00e1m v ruce povle\u010den\u00ed.<\/div>\n

<\/div>\n
„Chci na tebe dohl\u00ed\u017eet, tak\u017ee p\u0159esp\u00edm tady. Nav\u00edc to tu chci trochu poznat. Takov\u00fd dobrodru\u017estv\u00ed, v\u00ed\u0161?“<\/div>\n
<\/div>\n
„Jo ch\u00e1pu. Jestli mi pom\u016f\u017ee\u0161, tak ti rozd\u011bl\u00e1m t\u00e1mhle ten gau\u010d. Je \u00fapln\u011b novej a dob\u0159e se na n\u011bm sp\u00ed,“ k\u00fdvnu sm\u011brem k \u010dern\u00e9 ko\u017een\u00e9 seda\u010dce jak z pornofilmu. To Georgovi dojde taky a ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b se na m\u011b pod\u00edv\u00e1.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jo? A kolikr\u00e1t jste j\u00ed projeli, co?“ zept\u00e1 se s \u00fa\u0161klebkem.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ani jednou. Nestihli jsme to,“ odpov\u00edm, jak jen nejklidn\u011bji dok\u00e1\u017eu, ale do o\u010d\u00ed se mi zase hrnou ty v\u0161udyp\u0159\u00edtomn\u00e9 slzy. Rychle je potla\u010d\u00edm a kouknu na Georga. „Tak co? Pom\u016f\u017ee\u0161 mi?“<\/div>\n
<\/div>\n
„Ud\u011bl\u00e1m si to s\u00e1m. Ty p\u016fjde\u0161 te\u010f sp\u00e1t?“<\/div>\n
<\/div>\n
„Jo. Jsem je\u0161t\u011b dost unavenej, a nav\u00edc nev\u00edm, co jin\u00fdho bych d\u011blal,“ odpov\u00edm a jdu sm\u011brem do koupelny. „U\u017eij si to tu! Jo a je\u0161t\u011b n\u011bco! Nemluv o mn\u011b jako o Tomovi, jmenuju se Ron a Tokio Hotel nejsou tabu jenom p\u0159ed Andym, Claire a Monique, ta se ti bude l\u00edbit.“ Asi moc nech\u00e1pe moje d\u016fvody, ale nept\u00e1 se.<\/p>\n

Zav\u0159u za sebou dve\u0159e do koupelny a za\u010dnu se vysvl\u00edkat. Jde to mnohem h\u016f\u0159, ne\u017e jsem \u010dekal, ale nakonec p\u0159ervu ty svoje stany p\u0159es s\u00e1dru a jednou rukou ze sebe dostanu i kalhoty a boxerky. D\u00e1m si rychlou sprchu a d\u00e1v\u00e1m si pozor, abych si nenamo\u010dil pravou ruku. Docela se zvl\u00e1d\u00e1m i ut\u0159\u00edt, ale m\u00e1m dojem, \u017ee ta voda sp\u00ed\u0161 uschla sama. Hod\u00edm na sebe spac\u00ed tepl\u00e1ky, kter\u00e9 se na\u0161t\u011bst\u00ed d\u00edky gum\u011b v pase navl\u00e9kaj\u00ed dob\u0159e.<\/div>\n

<\/div>\n
Jdu do pokoje. Georg nikde, ale pohovka je rozestlan\u00e1. Ne\u0159e\u0161\u00edm, kde vzal pe\u0159inu a pol\u0161t\u00e1\u0159e a rad\u0161i si lehnu. Na postel vedle m\u011b vysko\u010d\u00ed velk\u00e1 \u0161ed\u00e1 doga. Rangie. P\u0159itul\u00edm se k n\u011bmu a zabo\u0159\u00edm hlavu do pol\u0161t\u00e1\u0159e. Postel von\u00ed jako Trick, co\u017e m\u011b ukol\u00e9b\u00e1 ke sp\u00e1nku, pln\u00e9mu sn\u016f o m\u00e9 l\u00e1sce a na\u0161ich kr\u00e1sn\u00fdch chvilk\u00e1ch.<\/p>\n

Georg:<\/p>\n

Je to tady v\u00e1\u017en\u011b zaj\u00edmav\u00fd. U\u017e jsem na\u0161el Tomovo Porsche, ale je tady spousta jin\u00fdch skv\u011bl\u00fdch aut. Pr\u00e1v\u011b jsem si prohl\u00ed\u017eel kr\u00e1sn\u00e9 Ferrari, kdy\u017e se za mnou ozvalo: „Ahoj Geo.“<\/p>\n

autor: KarlaSka<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: KarlaSka Hrozn\u011b m\u011b bol\u00ed hlava. Zkus\u00edm se pohnout, ale n\u011bjak nem\u00e1m kontrolu nad sv\u00fdm t\u011blem. Do nosu m\u011b ude\u0159\u00ed siln\u00fd z\u00e1pach desinfekce. Kde to jsem? Pomalu otev\u0159u o\u010di. V\u00ed\u010dka v\u00e1\u017e\u00ed asi tunu, ale nakonec se mi to povede. Hned je zase<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[506],"tags":[],"class_list":["post-6105","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zivotni-zavod"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6105","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6105"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6105\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6105"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6105"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6105"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}