{"id":6112,"date":"2012-08-01T15:00:00","date_gmt":"2012-08-01T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6095"},"modified":"2012-08-01T15:00:00","modified_gmt":"2012-08-01T14:00:00","slug":"mask-of-the-phantom-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/08\/01\/mask-of-the-phantom-14\/","title":{"rendered":"Mask of the Phantom 14."},"content":{"rendered":"
autor: Helie<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\" <\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
Bill:<\/p>\n

<\/strong> „Dobrou noc, mami!“ zavolali jsme unisono, kdy\u017e n\u00e1m m\u00e1ma p\u0159i\u0161la pop\u0159\u00e1t dobrou noc. Le\u017eeli jsme nata\u017een\u00ed na pohovce v ob\u00fdv\u00e1ku, ze kter\u00e9ho jsme alespo\u0148 na chv\u00edli vystrnadili Gordona, a koukali se na film. Tedy p\u0159esn\u011bji, j\u00e1 le\u017eel na Tomovi. Ani jeden z n\u00e1s nehodlal pozici m\u011bnit, kdy\u017e n\u00e1s m\u00e1ma p\u0159ed span\u00edm p\u0159i\u0161la zkontrolovat. Na jej\u00edch rtech hr\u00e1l patrn\u00fd \u00fasm\u011bv, kdy\u017e n\u00e1m p\u0159\u00e1la dobrou noc a odch\u00e1zela. P\u0159itulil jsem se k Tomovi je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e. Bylo p\u0159\u00edjemn\u00e9 c\u00edtit teplo jeho t\u011bla, jeho ruce na sv\u00fdch boc\u00edch, jak po nich v mal\u00fdch krou\u017ec\u00edch p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00ed, a pravideln\u00fd tlukot jeho srdce.<\/p>\n

„D\u00edv\u00e1\u0161 se na ten film v\u016fbec?“ zeptal se po chv\u00edli ticha, kter\u00e9 se mezi n\u00e1mi od m\u00e1mina odchodu vytvo\u0159ilo. Ne \u017ee by mi vadilo. U\u017e n\u011bjakou dobu mezi n\u00e1mi nepanovalo to nep\u0159\u00edjemn\u00e9, t\u00ed\u017eiv\u00e9 a p\u0159edev\u0161\u00edm trapn\u00e9 ticho. V\u017edycky kdy\u017e se mezi n\u00e1mi ticho utvo\u0159ilo, bylo to kv\u016fli tomu, \u017ee jsme d\u00e1vali prostor my\u0161lenk\u00e1m, pop\u0159\u00edpad\u011b dotek\u016fm, kter\u00e9 vyj\u00e1d\u0159ily daleko v\u00edc ne\u017e slova.<\/div>\n

„Ne,“ odpov\u011bd\u011bl jsem s \u00fasm\u011bvem. Vlastn\u011b pomalu ani nev\u00edm, na co se d\u00edv\u00e1me. Nikdy jsem na televizi moc nebyl, v\u017edy jsem m\u011bl rad\u0161i ty tradi\u010dn\u011bj\u0161\u00ed zp\u016fsoby z\u00e1bavy, a tentokr\u00e1t jsem ji nesledoval u\u017e v\u016fbec. P\u0159em\u00fd\u0161let a vn\u00edmat p\u0159itom Toma se zd\u00e1lo b\u00fdt jako daleko lep\u0161\u00ed z\u00e1bava ne\u017e n\u011bjak\u00fd uhul\u00e1kan\u00fd americk\u00fd film.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Ticho naru\u0161ovan\u00e9 dialogy ve filmu se op\u011bt rozhostilo po pokoji. Zvedl jsem pohled k Tomovi, zd\u00e1lo se, \u017ee on na rozd\u00edl ode m\u011b film up\u0159en\u011b sleduje a vn\u00edm\u00e1, co se v n\u011bm d\u011bje. Nel\u00edbilo se mi, \u017ee jsem jedin\u00fd, kdo naprosto netu\u0161\u00ed, co se na obrazovce odehr\u00e1v\u00e1. Pevn\u011b rozhodnut\u00fd, \u017ee Tomovi film pokaz\u00edm, jsem se p\u0159eto\u010dil na b\u0159icho. Kdy\u017e on mohl m\u011b provokovat u ve\u010de\u0159e, m\u016f\u017eu te\u010f j\u00e1 provokovat jeho. Mezi prsty zachyt\u00ed lem jeho tri\u010dka, chv\u00edli ho \u017emoul\u00e1m v dlani, ne\u017e pod n\u011bj prsty vklouznu. Je to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, za ty dva roky se Tomova m\u00f3da zm\u011bnila. P\u0159estal nosit tak velk\u00e1 tri\u010dka, za\u010dal nosit takov\u00e1 upnut\u011bj\u0161\u00ed, pod kter\u00fdmi se mu jasn\u011b r\u00fdsovala postava, kterou si zaru\u010den\u011b vypracoval n\u011bkde ve fitku. Nehty jsem mu p\u0159ejel po k\u016f\u017ei na b\u0159i\u0161e, pak jsem sjel o n\u011bco n\u00ed\u017e, skoro k lemu kalhot. Jedn\u00edm nehtem jsem jezdil kolem n\u011bj, \u0161kr\u00e1bal jemn\u011b do Tomovy k\u016f\u017ee. D\u00edky hlav\u011b polo\u017een\u00e9 na jeho hrudn\u00edku jsem c\u00edtil a sly\u0161el, jak se mu sem tam zadrh\u00e1v\u00e1 dech a jak se mu o n\u011bco zrychlil tep. Zaklonil jsem hlavu a za\u0161ilhal z a\u017e nep\u0159\u00edjemn\u00e9 vzd\u00e1lenosti na jeho krk, na vystouplou tepnu k\u0159i\u017euj\u00edc\u00ed p\u0159es n\u011bj pod k\u016f\u017e\u00ed. Nat\u00e1hl jsem se bl\u00ed\u017e k jeho krku a zajel tak rukou v\u00edc pod jeho tri\u010dko. Jazykem jsem p\u0159ejel p\u0159es m\u00edrn\u011b pulsuj\u00edc\u00ed tepnu a vkl\u00e1dal drobn\u011bj\u0161\u00ed polibky a\u017e k jeho uchu, do kter\u00e9ho jsem zlehka kousl. N\u011bkde kousek od ucha se mi ozvalo usyknut\u00ed, stisk Tomov\u00fdch rukou na m\u00fdch boc\u00edch zes\u00edlil. Jo, te\u010f u\u017e mu byl n\u011bjak\u00fd film ur\u010dit\u011b \u00fapln\u011b ukraden\u00fd.<\/p>\n

Hran\u011b jsem z\u00edvnul a vyt\u00e1hnul tak ruku zpod jeho tri\u010dka, abych si zakryl pusu. „Jsem unaven\u00fd, p\u016fjdu sp\u00e1t,“ zamrkal jsem na n\u011bj a vyprostil se ze zajet\u00ed jeho rukou. „Dobrou noc, Tomi,“ vtiskl jsem mu na \u010delo pusu. Neodpov\u011bd\u011bl, jen zmaten\u011b z\u00edral, dokud jsem nezmizel za dve\u0159mi. S \u00fa\u0161klebkem jsem vyb\u011bhl schody a s ta\u0161kou se sv\u00fdmi v\u011bcmi se zabouchl v koupeln\u011b. Dve\u0159e jsem pro jistotu zamkl.<\/p>\n

Tom:<\/p>\n

<\/strong> S neust\u00e1vaj\u00edc\u00edm brept\u00e1n\u00edm a nad\u00e1v\u00e1n\u00edm jsem se zav\u0159el v pokoji. Sledov\u00e1n\u00ed televize bylo po Billov\u011b v\u00fdstupu t\u00e9m\u011b\u0159 nemysliteln\u00e9, \u00fapln\u011b jsem ztratil n\u00e1ladu se na film d\u00edvat. Nav\u00edc, jak jsem pozd\u011bji zjistil, mi d\u00edky n\u011bmu unikla milovan\u00e1 ak\u010dn\u00ed sc\u00e9na, kter\u00e1 je z cel\u00e9ho filmu to nejlep\u0161\u00ed. V\u017edycky kdy\u017e se na n\u011bj d\u00edv\u00e1m, je to jen kv\u016fli ohni a na kousky se t\u0159\u00ed\u0161t\u00edc\u00edm aut\u016fm\u2026 a on mi to takhle pokaz\u00ed! A je\u0161t\u011b si pak klidn\u011b ute\u010de! Sly\u0161el jsem padaj\u00edc\u00ed vodu na dno sprchov\u00e9ho koutu, zkou\u0161el jsem vz\u00edt za kliku, abych ho potrestal, ale se zklam\u00e1n\u00edm jsem zjistil, \u017ee si zamknul. Proto\u010d\u00edm o\u010di a usad\u00edm se na posteli. I p\u0159es vztek se mi na rtech us\u00eddl\u00ed \u00fasm\u011bv. Copak to jde, zlobit se? Te\u010f, kdy\u017e ho m\u00e1m znovu u sebe, kdy\u017e v\u00edm, \u017ee je ve stejn\u00e9m dom\u011b jako j\u00e1 a \u017ee bude sp\u00e1t tak bl\u00edzko, jak jen to bl\u00edzkost na\u0161ich pokoj\u016f dovoluje? Nedok\u00e1zal bych se na n\u011bj zlobit, i kdyby mi nah\u00e1zel v\u0161echny v\u011bci do popelnice s t\u00edm, \u017ee se mu prost\u011b jenom nel\u00edbily. Odpustil bych mu snad v\u0161echno za cenu toho, \u017ee z\u016fstane se mnou. Nedovedu si p\u0159edstavit \u017eivot bez n\u011bj, te\u010f u\u017e ne.<\/p>\n

S rostouc\u00edm pocitem tepla n\u011bkde uvnit\u0159 m\u011b jsem se zvedl z postele a p\u0159eb\u011bhl tu kr\u00e1tkou vzd\u00e1lenost mezi na\u0161imi pokoji. Vklouzl jsem za dve\u0159e toho jeho jako tolikr\u00e1t v posledn\u00edch letech. St\u00e1le je\u0161t\u011b p\u016fsobil nepat\u0159i\u010dn\u011b a pr\u00e1zdn\u011b, proto\u017ee z jeho kout\u016f nes\u00e1lala atmosf\u00e9ra, kterou s sebou on vn\u00e1\u0161el do ka\u017ed\u00e9ho pokoje. Nejsp\u00ed\u0161 tu je\u0161t\u011b nebyl. Jeho v\u011bci jako by mu nepat\u0159ily, kdy\u017e se jich pravideln\u011b nedot\u00fdkal a nest\u0159e\u017eil je sv\u00fdm pohledem. Z jeho povle\u010den\u00ed u\u017e d\u00e1vno nebyla c\u00edtit v\u016fn\u011b jeho t\u011bla, proto\u017ee ho m\u00e1ma vyprala snad je\u0161t\u011b p\u0159ed jeho odchodem. V jeho sk\u0159\u00edni jako by nebylo jeho oble\u010den\u00ed, proto\u017ee to, kter\u00e9 pravideln\u011b nosil, si odvezl pry\u010d.<\/p>\n

„Tomi?“ ozvalo se mi za z\u00e1dy. \u00dalekem jsem nadsko\u010dil.<\/div>\n

„Jen jsem kontroloval, jestli je tu v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku,“ zalhal jsem a odstoupil od dve\u0159\u00ed, od kter\u00fdch jsem se od p\u0159\u00edchodu nepohnul, aby mohl vej\u00edt. Proklouzl kolem m\u011b a spolu s n\u00edm se kolem m\u011b omotala p\u0159\u00edjemn\u00e1 v\u016fn\u011b sprchov\u00e9ho gelu a \u0161amp\u00f3nu. Ti\u0161e zalapal po dechu.<\/div>\n
„Je tady v\u0161echno stejn\u00e9,“ zamumlal zmaten\u011b. „Myslel jsem, \u017ee moje v\u011bci vyh\u00e1z\u00edte nebo p\u0159est\u011bhujete na p\u016fdu, aby tu zbyte\u010dn\u011b nep\u0159ek\u00e1\u017eely, kdy\u017e je nikdo nebude pou\u017e\u00edvat, a \u017ee pokoj vyu\u017eijete n\u011bjak jinak. Jak to, \u017ee je tu v\u0161echno stejn\u00e9?“ Oto\u010dil se ke mn\u011b s velk\u00fdmi a jasn\u00fdmi otazn\u00edky v o\u010d\u00edch.<\/div>\n
Pokr\u010dil jsem rameny. „Od tv\u00e9ho odchodu se tu nic nezm\u011bnilo. Nejsp\u00ed\u0161 jsme v\u0161ichni doufali, \u017ee se jednou zase vr\u00e1t\u00ed\u0161. A kdyby se tak stalo, cht\u011bli jsme, aby ses vr\u00e1til do domova, na kter\u00fd si pamatuje\u0161, abys tu m\u011bl v\u017edycky svoje \u00fato\u010di\u0161t\u011b, kam by ses mohl st\u00e1hnout, a aby ses tu c\u00edtil pohodln\u011b a p\u0159\u00edjemn\u011b.“<\/div>\n
„Nikdy jsem nepl\u00e1noval, \u017ee se vr\u00e1t\u00edm. Ani do Opery jsem se vracet necht\u011bl,“ za\u0161eptal potichu a p\u0159istoupil ke mn\u011b bl\u00ed\u017e. Nechal jsem se un\u00e9st a nat\u00e1hl k n\u011bmu pa\u017ee, abych ho sev\u0159el v pevn\u00e9m objet\u00ed – tom prvn\u00edm objet\u00ed, kter\u00e9 p\u0159ipom\u00ednalo tu nefal\u0161ovanou bratrskou l\u00e1sku, kter\u00e1 mezi n\u00e1mi st\u00e1le byla, pouze skryt\u00e1 pod tou siln\u011bj\u0161\u00ed, tou mileneckou.<\/p>\n

„Tolik jsi n\u00e1m v\u0161em chyb\u011bl,“ za\u0161eptal jsem dojat\u011b do jeho st\u00e1le je\u0161t\u011b vlhk\u00fdch vlas\u016f. „Slib mi, \u017ee se sem bude\u0161 vracet \u010dast\u011bji a \u017ee n\u00e1s u\u017e nikdy neopust\u00ed\u0161.“<\/div>\n

„Nem\u00e1m d\u016fvod,“ odpov\u011bd\u011bl mi rovn\u011b\u017e \u0161eptem. Jeho ruce mi jemn\u011b klouzaly po z\u00e1dech, jako by se sna\u017eil ut\u011b\u0161it moji n\u00e1hle melancholickou n\u00e1ladu. Odt\u00e1hl jsem se od n\u011bj a zlehka ho pohladil po tv\u00e1\u0159i. Zaznamenal jsem n\u00e1znaky slz, kter\u00e9 zp\u016fsobily, \u017ee jeho o\u010di p\u016fsobily je\u0161t\u011b hlub\u0161\u00edm dojmem ne\u017e obvykle.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 volnou koupelnu,“ usm\u00e1l se na m\u011b, sna\u017eil se odv\u00e9st pozornost od sv\u00fdch slz, kter\u00e9 se vehementn\u011b draly na povrch. Pok\u00fdval jsem hlavou a \u00fasm\u011bv mu op\u011btoval.<\/div>\n
„Tak dobrou noc, br\u00e1\u0161ko,“ zamumlal jsem a na \u010delo mu vtiskl pusu.<\/div>\n
„Tob\u011b taky.“<\/div>\n
Je\u0161t\u011b jednou jsem se na n\u011bj spokojen\u011b usm\u00e1l, ne\u017e jsem se kone\u010dn\u011b donutil k tomu, abych zav\u0159el dve\u0159e a odebral se do koupelny. S p\u0159edstavou, jak Bill zal\u00e9z\u00e1 do m\u011bkk\u00e9 postele, tul\u00ed se ke sv\u00fdm star\u00fdm pe\u0159in\u00e1m povle\u010den\u00fdm v jeho obl\u00edben\u00e9m povle\u010den\u00ed, a s roztomil\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech us\u00edn\u00e1.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

Jestli se jemu spalo dob\u0159e, tak j\u00e1 jsem to \u0161t\u011bst\u00ed rozhodn\u011b nem\u011bl. P\u0159evaloval jsem se ze strany na stranu, deku skop\u00e1val ke kolen\u016fm a zase ji s n\u00e1mahou vytahoval a\u017e k brad\u011b. Zkou\u0161el jsem le\u017eet na b\u0159i\u0161e i na z\u00e1dech, na prav\u00e9m i lev\u00e9m boku. Ob\u010das jsem nohy pokr\u010dil, ob\u010das nat\u00e1hl. Nic se v\u0161ak nezd\u00e1lo dostate\u010dn\u011b pohodln\u00e9, \u017e\u00e1dna poloha nebyla ta prav\u00e1, ve kter\u00e9 bych mohl usnout. Moje mysl se neust\u00e1le up\u00ednala k prot\u011bj\u0161\u00edmu pokoji, i kdy\u017e j\u00ed sem tam problesklo taky to, \u017ee r\u00e1no v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b nebudu pou\u017eiteln\u00fd. Zrovna jsem se rozhodl, \u017ee snahy o sp\u00e1nek vzd\u00e1m a p\u016fjdu se m\u00edsto toho nap\u00edt, kdy\u017e se dve\u0159e do m\u00e9ho pokoje potichu otev\u0159ely. \u0160kv\u00edrou v nich nepro\u0161lo \u017e\u00e1dn\u00e9 sv\u011btlo, sv\u011btla v chodb\u011b z\u016fstala zhasnut\u00e1. I tak jsem ale mohl jasn\u011b sledovat siluetu osoby, kter\u00e1 se rozhodla obda\u0159it m\u011b svoj\u00ed p\u0159\u00edtomnost\u00ed, d\u00edky tlumen\u00fdm sv\u011btl\u016fm z ulice.<\/p>\n

„Nemus\u00ed\u0161 se tak pl\u00ed\u017eit, nesp\u00edm,“ poznamenal jsem, kdy\u017e se ozvalo tich\u00e9 zanad\u00e1v\u00e1n\u00ed, jak br\u00e1\u0161ka<\/em> \u0161kobrtl o \u0161pinav\u00e9 kalhoty pohozen\u00e9 jen tak na zemi.<\/div>\n

„Probudil jsem t\u011b?“ zeptal se vylekan\u011b a postel vedle m\u011b se prohnula, jak na ni dosedl.<\/div>\n
„Ne, nem\u016f\u017eu usnout.“<\/div>\n
„J\u00e1 taky ne,“ povzdechl si. „Tak jsem si \u0159\u00edkal, \u017ee bych t\u011b za\u0161el zkontrolovat. Vlastn\u011b jsem doufal, \u017ee ani ty sp\u00e1t nebude\u0161. M\u00e1\u0161 tu hrozn\u00fd bordel, Tomi, \u0159\u00edk\u00e1 ti n\u011bco pojem \u00faklid<\/em>?“<\/div>\n
„Jsi jako m\u00e1ma,“ proto\u010dil jsem hrav\u011b o\u010di a chytil ho za \u00fazk\u00fd pas, abych ho st\u00e1hl do postele vedle sebe. Nijak se nebr\u00e1nil, ba pr\u00e1v\u011b naopak. Sto\u010dil se do klub\u00ed\u010dka vedle m\u011b a hlavu si polo\u017eil na m\u016fj hrudn\u00edk. Objal jsem ho kolem ramen a hladil ho v z\u00e1plav\u011b vlas\u016f a \u010dernob\u00edl\u00fdch pseudodred\u016f.<\/p>\n

„Z\u016fstane\u0161 tu?“ zeptal jsem se, kdy\u017e mi p\u0159i\u0161lo, \u017ee chv\u00edle ticha trv\u00e1 a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dlouho a \u017ee Bill\u016fv dech je a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 pravideln\u00fd a poklidn\u00fd. V odpov\u011b\u010f mi p\u0159i\u0161lo pouze nesrozumiteln\u00e9 zamuml\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 zvedlo koutky m\u00fdch \u00fast vzh\u016fru. Hladil jsem ho po vlasech a vtiskl mu do nich letm\u00fd polibek, na\u010de\u017e jsem u\u017e podruh\u00e9 zopakoval p\u0159\u00e1n\u00ed dobr\u00e9 noci, na kter\u00e9 samoz\u0159ejm\u011b neodpov\u011bd\u011bl, jen se ke mn\u011b p\u0159itiskl snad je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e. I j\u00e1 po chv\u00edli zav\u0159el v\u00ed\u010dka a nech\u00e1val kouzlo noci, aby nade mnou p\u0159evzalo moc.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
<\/p>\n

Posledn\u00ed lid\u00e9 opustili s\u00e1l a samotn\u00ed herci, kte\u0159\u00ed je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed st\u00e1li se \u0161\u0165astn\u00fdmi \u00fasm\u011bvy na jevi\u0161ti p\u0159i d\u011bkova\u010dce, se s radostn\u00fdm rozhovorem roze\u0161li ke kostym\u00e9rn\u011b p\u0159evl\u00e9ct. Samotn\u00fd autor, nebo l\u00e9pe \u0159e\u010deno p\u0159episovatel n\u00e1m\u011btu opery st\u00e1l se \u0161\u0165astn\u00fdm \u00fasm\u011bvem st\u00e1le je\u0161t\u011b v sam\u00e9m prost\u0159edku jevi\u0161t\u011b. V ruce dr\u017eel drobnou syt\u011b rudou r\u016f\u017ei, kterou mu p\u0159inesla pan\u00ed, je\u017e herc\u016fm d\u00e1vala kytky za jejich bravurn\u00ed v\u00fdkon. Pono\u0159en do poklidn\u00e9 letargie hled\u011bl do pr\u00e1zdn\u00e9ho hledi\u0161t\u011b. Plnil se mu sen. Je\u0161t\u011b nikdy nevid\u011bl tolik nad\u0161en\u00fdch lid\u00ed, je\u0161t\u011b nikdy nevid\u011bl, jak stoj\u00ed a aplauduj\u00ed. Samoz\u0159ejm\u011b to znal, znal ty chv\u00edle, kdy mu v\u0161ichni nad\u0161en\u011b d\u011bkovali, ani\u017e by v\u011bd\u011bli, komu vlastn\u011b d\u011bkuj\u00ed. Te\u010f v\u0161ak v\u0161ichni znali jeho tv\u00e1\u0159 a v\u0161ichni mumlali jeho jm\u00e9no, kdy\u017e opou\u0161t\u011bli s\u00e1l, aby hned dal\u0161\u00ed den sd\u011blili p\u0159\u00e1tel\u016fm tu radostnou novinu, \u017ee kvalita oper je op\u011bt na vysok\u00e9 \u00farovni, jako b\u00fdvala d\u0159\u00edv.<\/p>\n

Jeho \u00fasm\u011bv se snad je\u0161t\u011b roz\u0161\u00ed\u0159il, kdy\u017e se kolem jeho pasu obto\u010dily siln\u00e9 ruce. Poznal by je mezi tis\u00edci, byly tolik podobn\u00e9 t\u011bm jeho, jen o mnoho siln\u011bj\u0161\u00ed a poznamenan\u011bj\u0161\u00ed prac\u00ed okolo domku, se kterou pom\u00e1hal jejich nevlastn\u00edmu otci.<\/em><\/div>\n

„Tolik jsem se dne\u0161ka b\u00e1l,“ p\u0159iznal a jeho tich\u00fd \u0161epot se i tak roznesl d\u00edky skv\u011bl\u00e9 akustice prostor kolem nich do cel\u00e9ho hledi\u0161t\u011b.<\/em><\/div>\n
„Ale vy\u0161lo to skv\u011ble, lid\u00e9 t\u011b miluj\u00ed.“<\/em><\/div>\n
„N\u00e1s miluj\u00ed,“ opravil ho se sm\u00edchem. Nemohl si nev\u0161imnout, jak mlad\u0161\u00ed generace \u017een h\u00e1z\u00ed obdivn\u00e9 pohledy po jeho bratrovi, kter\u00fd snad za celou dobu nespustil pohled z l\u00f3\u017ee \u010d\u00edslo p\u011bt, ze kter\u00e9 jako tradi\u010dn\u011b sledoval pr\u016fb\u011bh cel\u00e9ho p\u0159edstaven\u00ed. Uvoln\u011bn\u011b se op\u0159el o hrudn\u00edk sv\u00e9ho bratra a ruce polo\u017eil p\u0159es ty jeho pevn\u011b obto\u010den\u00e9 kolem jeho pasu.<\/p>\n

Jeho srdce vynechalo n\u011bkolik \u00fader\u016f a ruce se mu bl\u00e1zniv\u011b za\u010daly potit, kdy\u017e k jeho uchu dolehl tich\u00fd \u0161epot, kdy\u017e se mu o n\u011bj ot\u0159el hork\u00fd dech. V\u00fdznam toho prost\u00e9ho sd\u011blen\u00ed byl a\u017e sm\u011b\u0161n\u011b jednoduch\u00fd a jemu se rozt\u0159epala kolena.<\/p>\n

„Cht\u011bl bych se tu s tebou milovat.“<\/p>\n

<\/em> autor: Helie<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Helie Bill: „Dobrou noc, mami!“ zavolali jsme unisono, kdy\u017e n\u00e1m m\u00e1ma p\u0159i\u0161la pop\u0159\u00e1t dobrou noc. Le\u017eeli jsme nata\u017een\u00ed na pohovce v ob\u00fdv\u00e1ku, ze kter\u00e9ho jsme alespo\u0148 na chv\u00edli vystrnadili Gordona, a koukali se na film. Tedy p\u0159esn\u011bji, j\u00e1 le\u017eel na Tomovi.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[491],"tags":[],"class_list":["post-6112","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-mask-of-the-phantom"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6112","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6112"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6112\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6112"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6112"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6112"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}