{"id":6128,"date":"2012-07-29T17:00:00","date_gmt":"2012-07-29T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6111"},"modified":"2012-07-29T17:00:00","modified_gmt":"2012-07-29T16:00:00","slug":"genesis-64","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/07\/29\/genesis-64\/","title":{"rendered":"Genesis 64."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill se chv\u011bl po cel\u00e9m t\u011ble, kdy\u017e kr\u00e1\u010del chodbou vst\u0159\u00edc sv\u00e9 matce, a neb\u00fdt nejd\u0159\u00edv Benova postr\u010den\u00ed, \u017ee m\u00e1 vyrazit, a pozd\u011bji Tomovy z\u00e1chrann\u00e9 ruky, kter\u00e1 ho v posledn\u00edm moment\u011b objala kolem pasu, nejsp\u00ed\u0161 by se porou\u010del k zemi. Kolena se mu klepala, srdce tlouklo \u0161\u00edlenou rychlost\u00ed, m\u011bl pocit, \u017ee mu za\u010d\u00edn\u00e1 hu\u010det v u\u0161\u00edch v\u00edc, ne\u017e je zdr\u00e1vo, bylo mu na omdlen\u00ed. Celou tu nekone\u010dn\u011b dlouhou cestu sledoval v\u00fdraz tv\u00e1\u0159e \u017eeny, kter\u00e1 jej u\u017e d\u00e1vno poh\u0159bila. Byla nejprve malinko p\u0159ekvapen\u00e1, pak rozz\u00e1\u0159en\u00e1 a \u0161\u0165astn\u00e1, \u017ee ho vid\u00ed, a on u\u017e si cht\u011bl oddechnout, \u017ee jeho obavy ze setk\u00e1n\u00ed byly zbyte\u010dn\u00e9, kdy\u017e se p\u0159i zazn\u011bn\u00ed jeho jm\u00e9na z Tomov\u00fdch \u00fast v\u00fdraz v jej\u00edch o\u010d\u00edch n\u00e1hle zm\u011bnil na zmaten\u00fd. I kdy\u017e to p\u0159edpokl\u00e1dal, p\u0159esto jej to p\u0159ekvapilo. Ta zm\u011bna byla p\u0159\u00edli\u0161 patrn\u00e1 pro jeho rozklepanou vystra\u0161enou du\u0161i\u010dku, kter\u00e1 tou\u017eila po pohlazen\u00ed a uji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee je zde v\u00edt\u00e1n, a st\u00e1le je\u0161t\u011b milov\u00e1n \u017eenou, je\u017e ho porodila. Neznal ji, a p\u0159esto mu na tom tak stra\u0161n\u011b z\u00e1le\u017eelo. Byla p\u0159ece jeho matka\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
„Jak\u2026 co\u2026 co\u017ee, Tome?“ ozvalo se z\u0161e\u0159elou chodbou domu po nekone\u010dn\u00fdch t\u0159ech vte\u0159in\u00e1ch t\u00ed\u017eiv\u00e9ho ticha. „Bill\u2026 Bill je\u2026 to je Bill?“<\/div>\n
„Ano, mami, p\u0159\u00edmo p\u0159ed tebou,“ odpov\u011bd\u011bl jeho bratr s jasn\u00fdm triumfem v hlase a povzbudiv\u011b zes\u00edlil stisk ruky kolem Billova pasu. „Unesli ho stejn\u011b jako m\u011b, jen o p\u00e1r let d\u0159\u00edv,“ dodal, aby vyplnil ticho, kter\u00e9 znovu nastalo. „A j\u00e1 ho na\u0161el.“ Bill uc\u00edtil znateln\u00e9 zm\u00e1\u010dknut\u00ed, a tentokr\u00e1t pochopil, \u017ee je to v\u00fdzva, aby se do hovoru zapojil.<\/div>\n
„Mami,“ vydechl ti\u0161e chraplav\u00fdm hlasem, d\u00edvaj\u00edc se s o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm a strachem do o\u010d\u00ed \u017een\u011b naproti sob\u011b, „to jsem j\u00e1, Bill.“ Nic inteligentn\u011bj\u0161\u00edho ho v tu chv\u00edli v\u00e1\u017en\u011b nenapadlo, bylo to to jedin\u00e9, co byl schopen ze sebe vym\u00e1\u010dknout. A m\u011blo to \u00fa\u010dinek.<\/div>\n
„Panebo\u017ee,“ sledoval, jak na vte\u0159inu mat\u010diny ruce vzl\u00e9tly vzh\u016fru a zakryly jej\u00ed \u00fasta, jako by necht\u011bla v\u011b\u0159it tomu, co vid\u00ed a sly\u0161\u00ed, aby se b\u011bhem dal\u0161\u00ed vte\u0159iny obto\u010dily kolem jeho krku a st\u00e1hly ho do m\u011bkk\u00e9 n\u00e1ru\u010de Simone Kaulitzov\u00e9, kter\u00e1 u\u017e d\u00e1vno ztratila nad\u011bji, \u017ee sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho syna je\u0161t\u011b n\u011bkdy uvid\u00ed. „Billi, m\u016fj mal\u00fd Billi,“ \u0161eptala do jeho dlouh\u00fdch \u010dern\u00fdch vlas\u016f, tisknouc ho k sob\u011b, „ty \u017eije\u0161,“ vzlykla, emoce ji tot\u00e1ln\u011b p\u0159emohly, za posledn\u00edch p\u011bt minut bylo t\u011bch p\u0159ekvapen\u00ed opravdu a\u017e p\u0159\u00edli\u0161.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
Byla tak neuv\u011b\u0159iteln\u011b \u0161\u0165astn\u00e1. Slzy j\u00ed st\u00e9kaly po tv\u00e1\u0159\u00edch, zat\u00edmco si prohl\u00ed\u017eela sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho syna. Byl \u00fa\u017easn\u00fd. Co na tom, \u017ee si o n\u011bm zprvu myslela, \u017ee je Tomova d\u00edvka; co na tom, \u017ee byl tak jin\u00fd ne\u017e jeho bratr; byl to jej\u00ed ztracen\u00fd syn, jej\u00ed mali\u010dk\u00fd chlape\u010dek, kter\u00e9ho l\u00e9ta oplak\u00e1vala, a o n\u011bm\u017e si v\u017edycky myslela, \u017ee kdyby se vr\u00e1til, vypadal by stejn\u011b jako Tom. Jednovaje\u010dn\u00e1 dvoj\u010data se p\u0159ece nemohla tak moc li\u0161it, tud\u00ed\u017e ji nikdy ani nenapadlo, \u017ee by ho na prvn\u00ed pohled nepoznala. To v\u0161echno te\u010f bylo ale \u00fapln\u011b lhostejn\u00e9. M\u011bla ho zp\u00e1tky\u00ad\u2026 oba sv\u00e9 syny m\u011bla zp\u011bt, a v tu chv\u00edli nemohlo b\u00fdt na sv\u011bt\u011b \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed matky.<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e1 jsem Tomovi \u0159\u00edkal, \u017ee to nen\u00ed nejlep\u0161\u00ed n\u00e1pad,“ usm\u00edval se o dvacet minut pozd\u011bji Benedikt, kdy\u017e sledoval, jak se Simone za pomoci siln\u00e9ho kafe pomalu vzpamatov\u00e1v\u00e1 z pro\u017eit\u00e9ho \u0161oku. Sed\u011bla na seda\u010dce v ob\u00fdv\u00e1ku obklopen\u00e1 dvoj\u010daty, je\u017e se sna\u017eila ji uklid\u0148ovat stejn\u011b jako Ben. Ruka se j\u00ed viditeln\u011b klepala, kdy\u017e nesla hrn\u00ed\u010dek k \u00fast\u016fm. „Varoval jsem ho, ale nedal si \u0159\u00edct, cht\u011bl v\u00e1s p\u0159ekvapit.“ Omlouval se Benedikt sed\u00edc\u00ed naproti v k\u0159esle.<\/div>\n
„To je cel\u00fd m\u016fj Tom,“ popl\u00e1cala lehce star\u0161\u00edho z dvoj\u010dat po ruce, kterou j\u00ed zrovna st\u00edral slzu, co j\u00ed samovoln\u011b st\u00e9kala po tv\u00e1\u0159i. „Kdy\u017e byl mal\u00fd, v\u017edycky na m\u011b n\u011bco u\u0161il, a stra\u0161n\u011b se bavil, \u017ee jsem se lekla,“ usm\u00e1la se a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se oto\u010dila na Billa. Nemohla se vynad\u00edvat na sv\u00e9ho nov\u00e9ho syna, kter\u00fd m\u011bl moment\u00e1ln\u011b tv\u00e1\u0159e od slz cel\u00e9 \u010dern\u00e9. „A\u017e p\u0159ijde Gordon, m\u016f\u017eete si to cel\u00e9 zopakovat,“ st\u00edrala Billovi pap\u00edrov\u00fdm kapesn\u00ed\u010dkem \u010dern\u00e9 slzy. „Jste oba tak bled\u00ed,“ pohladila mlad\u0161\u00edho syna po tv\u00e1\u0159i, nev\u011bd\u011bla, na koho z t\u011bch dvou se d\u0159\u00edv soust\u0159edit, ale tak n\u011bjak c\u00edtila, \u017ee Bill pot\u0159ebuje te\u010f jej\u00ed pozornost v\u00edc, a Tom s t\u00edm souhlas\u00ed.<\/div>\n
Usm\u00e1la se na Billa, byl opravdu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Jemn\u00fd a \u0161t\u00edhlounk\u00fd jako d\u00edvka, elegantn\u00ed ve viditeln\u011b drah\u00e9m oble\u010den\u00ed, a o\u010di\u2026 ty m\u011bl \u00fapln\u011b stejn\u00e9 jako Tom. Te\u010f kdy\u017e se trochu t\u00e9 \u010dern\u00e9 odplavilo, dovedla si p\u0159edstavit jeho podobu pod um\u011ble vytvo\u0159enou slupkou l\u00ed\u010didel. N\u011bco z n\u011bj vyza\u0159ovalo, n\u011bco, co hned nedok\u00e1zala pojmenovat, ale bylo to siln\u00e9 a ohromuj\u00edc\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Moc ti to slu\u0161\u00ed,“ zhodnotila do jedn\u00e9 v\u011bty v\u0161echny obdivn\u00e9 my\u0161lenky, co ji napadaly.<\/div>\n
„D\u00edky,“ p\u0159ik\u00fdvl Bill a malinko se u\u0161kl\u00edbl, „jsem rozmazan\u00fd a vypad\u00e1m jako stra\u0161idlo,“ f\u0148ukl, zat\u00edmco se p\u0159es slzy nezadr\u017eiteln\u011b usm\u00edval. Byl tak r\u00e1d, \u017ee ho Simone p\u0159ijala a v\u0161echno se zd\u00e1 \u00fapln\u011b norm\u00e1ln\u00ed. Byla moc sympatick\u00e1, a jej\u00ed p\u0159iv\u00edt\u00e1n\u00ed ho h\u0159\u00e1lo u srdce v\u00edc, ne\u017e si kdy dok\u00e1zal p\u0159edstavit. Dokonce mu \u0159ekla, \u017ee se j\u00ed l\u00edb\u00ed. Vzhl\u00e9dl triumf\u00e1ln\u011b k Tomovi, kter\u00fd je dva pe\u010dliv\u011b pozoroval, aby mohl p\u0159\u00edpadn\u011b zas\u00e1hnout p\u0159i n\u011bjak\u00e9m nedorozum\u011bn\u00ed, ale zat\u00edm se na\u0161t\u011bst\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e9 nekonalo. To Tom Billa nab\u00e1dal, aby se na prvn\u00ed setk\u00e1n\u00ed s m\u00e1mou nel\u00ed\u010dil tolik, aby si nebral sv\u00e9 nejlep\u0161\u00ed koncertn\u00ed hadry\u2026 ale Bill se nedal, a m\u011bl pravdu. Tom to u\u017e d\u00e1vno v duchu uznal, nebylo t\u0159eba slov, dvoj\u010data si rozum\u011bla i tak. A\u010dkoliv\u2026 kdyby hned na za\u010d\u00e1tku pohotov\u011b nezas\u00e1hl, b\u016fhv\u00edjak\u00fd trapas by si jeho mlad\u0161\u00ed dvoj\u010de pro\u017eilo\u2026 ale zas\u00e1hl, tak\u017ee je v\u0161echno v nejlep\u0161\u00edm po\u0159\u00e1dku.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bill je zp\u011bv\u00e1k, v\u00ed\u0161?“ ozval se Tom hrd\u011b, jako by on s\u00e1m Billa nau\u010dil prvn\u00edm t\u00f3n\u016fm, „a moc dobr\u00fd zp\u011bv\u00e1k,“ doplnil, kdy\u017e se k n\u011bmu m\u00e1ma p\u0159ekvapen\u011b oto\u010dila.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ zeptala se p\u0159ekvapen\u011b a Bill jen p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„M\u011bli jsme spole\u010dnou kapelu,“ pokra\u010doval Tom, na Billovi vid\u011bl, \u017ee je tentokr\u00e1t vd\u011b\u010dn\u00fd za mluv\u010d\u00edho, a\u010dkoliv byl jindy ukecan\u00fd. Cel\u00e1 tahle situace byla v\u00e1\u017en\u011b slo\u017eit\u00e1, a Tom to ch\u00e1pal.<\/div>\n
„Mus\u00edte mi v\u0161echno vypr\u00e1v\u011bt, kluci“ povzdychla si Simone. „Hlavn\u011b ty, Bille, chci zn\u00e1t ka\u017edou minutu posledn\u00edch patn\u00e1cti let, co jsem s tebou nemohla b\u00fdt,“ pohladila jeho \u010dern\u00e9 vlasy a vlepila mu pusu na tv\u00e1\u0159 a znovu, u\u017e asi po des\u00e1t\u00e9, ho pevn\u011b objala.<\/div>\n
<\/div>\n
Andy st\u00e1l u dve\u0159\u00ed kousek opod\u00e1l a s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem sledoval Kaulitzovic rodinn\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed. Bylo to kouzeln\u00e9. Zvl\u00e1\u0161\u0165 to, jak se Simone nemohla na Billa vynad\u00edvat. Stejn\u011b jako on. A jako Tom\u2026 sledoval jeho obdivn\u00e9 pohledy, byl na sv\u00e9 dvoj\u010de viditeln\u011b tak moc hrd\u00fd, a \u0161t\u011bst\u00ed a l\u00e1ska k n\u011bmu z n\u011bj z\u00e1\u0159ily. Cestou sem si Billa v aut\u011b dr\u017eel za ruku, neust\u00e1le ho hladil a uklid\u0148oval, takhle Toma je\u0161t\u011b nikdy neza\u017eil, a to ho znal odmali\u010dka. Ale nedivil se, Bill si takovouhle pozornost zaslou\u017eil. Jako by ji sv\u00fdm zjevem a chov\u00e1n\u00edm vy\u017eadoval, napadlo Andyho. A kdyby bylo na n\u011bm, s radost\u00ed by mu ji poskytl, nev\u00e1hal by ani vte\u0159inu. Z\u00e1vid\u011bl Tomovi, \u017ee ho m\u00e1 tak bl\u00edzko, \u017ee se ho m\u016f\u017ee beztrestn\u011b dot\u00fdkat, pe\u010dovat o n\u011bj. I s t\u00edm rozmazan\u00fdm l\u00ed\u010den\u00edm mu p\u0159ipadal jako \u00fa\u017easn\u00e1 k\u0159ehk\u00e1 bytost z jin\u00e9ho sv\u011bta. Vlastn\u011b to tak bylo, jen ten sv\u011bt nebyl ve vesm\u00edru, ale pod zem\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
Musel s\u00e1m sebe vytrhnout ze zamy\u0161len\u00ed, aby na n\u011bj nez\u00edral jako pitomec. Od chv\u00edle, kdy Billa uvid\u011bl v bistru, se n\u011bjak nemohl vzpamatovat z tranzu. V \u017eivot\u011b by ho nenapadlo, \u017ee ho m\u016f\u017ee n\u011bkdo s ploch\u00fdm hrudn\u00edkem a stejn\u00fdm n\u00e1dob\u00ed\u010dkem v kalhot\u00e1ch, jako m\u00e1 on s\u00e1m, tak ohromit. Sna\u017eil se celou dobu p\u0159ij\u00edt na to, co te\u010f vlastn\u011b p\u0159esn\u011b c\u00edt\u00ed, a ke sv\u00e9mu up\u0159\u00edmn\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed si musel p\u0159ipustit, \u017ee nejv\u00edc ze v\u0161eho mu cel\u00e1 v\u011bc s Billem p\u0159ipomn\u011bla jeho prvn\u00ed zamilovanost. Nicole se p\u0159ist\u011bhovala v des\u00e1t\u00e9 t\u0159\u00edd\u011b, a on kdy\u017e ji poprv\u00e9 p\u0159ed \u0161kolou spat\u0159il, hned v\u011bd\u011bl, \u017ee je to ta prav\u00e1. Nebyla, co\u017e se dozv\u011bd\u011bl o p\u00e1r dn\u00ed pozd\u011bji, kdy\u017e se vysm\u00e1la jeho vyzn\u00e1n\u00ed, ale na tom nez\u00e1le\u017eelo. Miloval ji je\u0161t\u011b p\u016fl roku, ne\u017e to vzdal, a dodnes si dok\u00e1zal p\u0159esn\u011b vybavit pocit, kter\u00fd sev\u0159el jeho srdce, kdy\u017e ji uvid\u011bl. Ale\u2026 Bill nebyl Nicole. Byl kluk. A on p\u0159ece nikdy na kluky nebyl\u2026 nebo si to aspo\u0148 neuv\u011bdomoval. Tohle byla opravdu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed situace, bude to muset n\u011bjak vy\u0159e\u0161it.<\/div>\n
<\/div>\n
„D\u00e1te si je\u0161t\u011b n\u011bkdo n\u011bco?“ zeptal se po kr\u00e1tk\u00e9m odka\u0161l\u00e1n\u00ed v\u0161ech p\u0159\u00edtomn\u00fdch, kdy\u017e m\u00e1ma dvoj\u010dat sv\u00e9 syny na chvilku pustila z objet\u00ed, kter\u00e9 pravideln\u011b st\u0159\u00eddala, jako by si neum\u011bla vybrat. „Kafe, \u010daj, colu?“ nab\u00eddl jako profesion\u00e1ln\u00ed \u010d\u00ed\u0161n\u00edk, chyb\u011bl mu u\u017e jen serv\u00edrovac\u00ed ubrousek hozen\u00fd p\u0159es ruku. Po uv\u00edtac\u00ed sc\u00e9n\u011b na chodb\u011b p\u0159irozen\u011b p\u0159evzal roli hostitele, ostatn\u00ed byli zanepr\u00e1zdn\u011bn\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1 bych si dal \u010daj, d\u00edky,“ zvedl k n\u011bmu pohled Ben, kafe m\u011bl p\u0159ed chv\u00edl\u00ed v motorestu. „Mus\u00edme brzy vyrazit zp\u00e1tky do Berl\u00edna, aby byli kluci vyspal\u00ed na z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed tiskovku,“ pod\u00edval se na hodinky.<\/div>\n
„Vy m\u011b opust\u00edte?“ zvedla p\u0159ekvapen\u011b Simone hlavu, „to p\u0159ece nem\u016f\u017eete, v\u017edy\u0165 jste sotva p\u0159ijeli,“ chytila ruce dvoj\u010dat pevn\u011b do sv\u00fdch, jako by je necht\u011bla nikomu d\u00e1t.<\/div>\n
„V\u00edte, pan\u00ed Kaulitzov\u00e1, chlapci v\u00e1s cht\u011bli vid\u011bt, co nejd\u0159\u00edv to p\u016fjde, ale m\u00e1me je\u0161t\u011b spoustu povinnost\u00ed. Mus\u00edme se va\u0161ich syn\u016f na spoustu v\u011bc\u00ed zeptat, nem\u011bli jsme moc \u010dasu. D\u00edvejte se z\u00edtra ve dv\u011b odpoledne na televizi, tam se dozv\u00edte to, co ostatn\u00ed. Prozat\u00edm jsou v\u0161echny informace tajn\u00e9, aby neunikly tisku d\u0159\u00edv, ne\u017e zajist\u00edme v\u0161echno, co je t\u0159eba. Jen co tyhle nutn\u00e9 formality skon\u010d\u00ed, budete m\u00edt svoje kluky zp\u00e1tky, to se nebojte.“ Usm\u00e1l se, aby ji povzbudil. Bylo mu p\u0159edem jasn\u00e9, \u017ee s odjezdem bude probl\u00e9m.<\/div>\n
„Ale po\u010dk\u00e1te alespo\u0148 na Gordona, \u017ee? Ani by mi nev\u011b\u0159il, kdybyste tu nez\u016fstali,“ sna\u017eila se Simone usmlouvat n\u011bjakou tu hodinku nav\u00edc, kdy bude moci pob\u00fdvat se sv\u00fdmi syny. Nejrad\u0161i by dvoj\u010data popadla do n\u00e1ru\u010de a u\u017e je nikdy nepustila, ale policejn\u00ed komisa\u0159 Richter m\u011bl z\u0159ejm\u011b jin\u00e9 pl\u00e1ny. Prosila ho pohledem, a \u010dekala na odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e\u2026“ povzdychl si Ben. „Ale zavolejte mu, a\u0165 si posp\u00ed\u0161\u00ed dom\u016f.“<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
Sascha sed\u011bl na posteli v tureck\u00e9m sedu a psal. Klapal do laptopu, prsty u\u017e ho bolely, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee te\u010f jde o ka\u017edou minutu. Bude prvn\u00ed, kdo nab\u00eddne pohled do z\u00e1kulis\u00ed cel\u00e9 akce, kdo p\u0159inese report\u00e1\u017e z podzem\u00ed, jeho materi\u00e1l je v\u00fdbu\u0161n\u00fd, a nen\u00ed pochyb, \u017ee ten nejpresti\u017en\u011bj\u0161\u00ed tisk se o n\u011bj bude rv\u00e1t, a\u017e prob\u011bhne z\u00edtra odpoledne tiskov\u00e1 konference. Ben ho pozval, aby se jako jeden z d\u016fle\u017eit\u00fdch akt\u00e9r\u016f cel\u00e9 v\u011bci z\u00fa\u010dastnil, a na to byl taky pat\u0159i\u010dn\u011b hrd\u00fd. Do t\u00e9 doby ale cht\u011bl m\u00edt v\u0161echno napsan\u00e9, aby pak mohl na tiskovce jen tak mimochodem poznamenat, \u017ee m\u00e1 o cel\u00e9 akci t\u00e9m\u011b\u0159 hotov\u00fd \u010dl\u00e1nek. Bylo v\u00edce ne\u017e jist\u00e9, \u017ee mu nakladatel\u00e9 v\u0161ech n\u011bmeck\u00fdch den\u00edk\u016f, \u010dasopis\u016f a bulv\u00e1ru utrhnou ruce. B\u016fhv\u00ed, jestli dokonce nep\u0159ijde i televize, mohl by napsat i sc\u00e9n\u00e1\u0159 k filmu, kdy\u017e na to p\u0159i\u0161lo, ur\u010dit\u011b by to byl skv\u011bl\u00fd ak\u010d\u0148\u00e1k, b\u011b\u017eelo mu hlavou. Hodlal si vybrat jen ty nejpresti\u017en\u011bj\u0161\u00ed z nab\u00eddek, tak\u017ee bylo jasn\u00e9, \u017ee Bild m\u00e1 p\u0159edem sm\u016flu.<\/div>\n
<\/div>\n
Posledn\u00ed, co mu zb\u00fdvalo, bylo vyzpov\u00eddat dvoj\u010data, kter\u00e1 budou nejv\u011bt\u0161\u00ed senzac\u00ed cel\u00e9 report\u00e1\u017ee, a to m\u011bl sl\u00edbeno z\u00edtra v poledne na spole\u010dn\u00e9m ob\u011bd\u011b p\u0159ed tiskovkou. Nal\u00e9zt matce m\u00edsto jednoho ztracen\u00e9ho syna hned dva, to byl trh\u00e1k na prvn\u00ed str\u00e1nky. Sta\u010dilo p\u00e1r ot\u00e1zek na za\u010d\u00e1tek a bude spokojen\u00fd. M\u011bl dokonce jejich fotku z podzem\u00ed, jak se obj\u00edmaj\u00ed. Kdy\u017e je fotil, v\u016fbec netu\u0161il, o koho jde, a te\u010f si gratuloval, jak \u0161\u0165astnou m\u011bl ruku, kdy\u017e to zm\u00e1\u010dkl. M\u011bl \u010duch. Novin\u00e1\u0159sk\u00fd \u010duch. Bude moci rodi\u010d\u016fm a Julii kone\u010dn\u011b splatit v\u0161echny p\u016fj\u010dky, a snad mu zbude i na norm\u00e1ln\u00ed \u017eivot. Hlavn\u011b ale doufal, \u017ee se\u017eene pr\u00e1ci v novin\u00e1ch.<\/div>\n
Pod\u00edval se na hodiny. Skoro p\u016flnoc, za p\u00e1r minut bude ned\u011ble. Je\u0161t\u011b tak t\u0159i \u010dty\u0159i hodiny a bude to m\u00edt hotov\u00e9. Doufal, \u017ee \u00fanavou neusne uprost\u0159ed slova\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak z\u00edtra ve dvan\u00e1ct v hotelov\u00e9 restauraci,“ p\u0159ipomn\u011bl jim je\u0161t\u011b Ben, ne\u017e kluci vystoupili z auta. Bill z\u00edvl na plnou pusu, ani\u017e by se nam\u00e1hal sv\u016fj vjezd do tunelu zakr\u00fdt dlan\u00ed, bylo mu to jedno. P\u016flku cesty prospal Tomovi na kl\u00edn\u011b a netou\u017eil po ni\u010dem jin\u00e9m, ne\u017e v tom co nejd\u0159\u00edv pokra\u010dovat.<\/div>\n
„Jasn\u011b, \u0161\u00e9fe,“ houknul Tom, ne\u017e zabouchl dve\u0159e a m\u00e1vnul za odj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00edm autem. Byli domluveni, \u017ee se nechaj\u00ed vzbudit pokojovou slu\u017ebou, aby ob\u011bd neprospali, u\u017e m\u011bl taky dost. Celou cestu v\u00fdtahem z\u00edval podobn\u011b jako Bill, byl to v\u00e1\u017en\u011b dlouh\u00fd a nam\u00e1hav\u00fd den.<\/div>\n
<\/div>\n
„Kone\u010dn\u011b postel,“ pra\u0161til sebou Bill do m\u011bkk\u00fdch pe\u0159in, ani se nenam\u00e1hal svl\u00e9kat oble\u010den\u00ed. Tom sv\u00e9mu dvoj\u010deti s \u00fasm\u011bvem sundal alespo\u0148 boty, ne\u017e ho p\u0159ikryl a \u0161el se do sprchy osv\u011b\u017eit. Kdy\u017e se za dvacet minut vr\u00e1til \u010dist\u00fd a vo\u0148av\u00fd, st\u00e1hl postupn\u011b ze sp\u00edc\u00edho Billa zbytek svr\u0161k\u016f, nechal mu jen boxerky a tri\u010dko, proto\u017ee v hotelu nebylo nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 vedro, a s chut\u00ed se zavrtal pod spole\u010dnou pe\u0159inu. Je\u0161t\u011b n\u011bkolikr\u00e1t z\u00edvl, ne\u017e se uvelebil do t\u00e9 spr\u00e1vn\u00e9 polohy, h\u0159ej\u00edc\u00edho bratra v n\u00e1ru\u010d\u00ed, a usnul, jako kdy\u017e ho do vody hod\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
Prvn\u00ed noc v hotelu Isabella m\u011bli obyvatel\u00e9 Genesis za sebou. Ned\u011bln\u00ed dopoledne bylo klidn\u00e9 a nudn\u00e9. D\u011bti l\u00edtaly po chodb\u00e1ch, matky na n\u011b ob\u010das houkly, aby daly pokoj, a d\u011bti neposlechly, jak u\u017e to tak b\u011b\u017en\u011b b\u00fdv\u00e1, a \u0159\u00e1dily d\u00e1l. Nov\u00e9 prost\u0159ed\u00ed sk\u00fdtalo nov\u00e9 mo\u017enosti a d\u011bti jich n\u00e1le\u017eit\u011b vyu\u017e\u00edvaly. Nem\u011bly probl\u00e9m se zm\u011bnou prost\u0159ed\u00ed, vyrovnaly se se v\u0161\u00edm daleko l\u00e9pe ne\u017e jejich rodi\u010de. Vypadaly v\u0161echny divn\u011b v tmav\u00fdch br\u00fdl\u00edch, tak trochu jako d\u011btsk\u00e1 arm\u00e1da z bl\u00e1zniv\u00e9ho ak\u010dn\u00edho filmu, ka\u017edou chv\u00edli se ozvalo k\u0159upnut\u00ed pod \u010d\u00edsi botou, kdy\u017e n\u011bkter\u00e9mu nezbedovi spadly z hlavy, ani\u017e by si toho v\u0161iml. D\u011bti se na sv\u011bteln\u00e9 podm\u00ednky adaptovaly daleko rychleji ne\u017e rodi\u010de, a sna\u017eily se i p\u0159es jejich z\u00e1kaz nepohodln\u00e9ho dopl\u0148ku zbavit, jak to jen \u0161lo. Ka\u017ed\u00fd z dosp\u011bl\u00fdch musel uznat, \u017ee s k\u0159upl\u00fdm sklem nebo no\u017ei\u010dkou u\u017e pou\u017eiteln\u00e9 nejsou.<\/div>\n
<\/div>\n
Gustav sed\u011bl na parapetu okna ve t\u0159et\u00edm podla\u017e\u00ed a sledoval prcky, jak se hon\u00ed po chodb\u011b. Nikdo z obyvatel Genesis neum\u011bl br\u00fdle nosit tak elegantn\u011b jako dole v podzem\u00ed Bill, \u0159\u00edkal si skoro s nostalgi\u00ed. Pro n\u011bj to byl dopln\u011bk, n\u011bco jako \u0161perk, kde\u017eto tyhle prcky br\u00fdle jen obt\u011b\u017eovaly a p\u0159ek\u00e1\u017eely jim v rozletu. D\u011btsk\u00fd sm\u00edch d\u00e1val hotelu Isabella n\u011bco nav\u00edc, co v n\u011bm snad je\u0161t\u011b nikdy nikdo z person\u00e1lu neza\u017eil. Atmosf\u00e9ra se stala t\u00e9m\u011b\u0159 rodinou, a nikdo s t\u00edm nem\u011bl probl\u00e9m. Gustav sesko\u010dil z parapetu, aby se o n\u011bj op\u0159el. Sledoval sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky za oknem, jak padaj\u00ed na n\u00e1dvo\u0159\u00ed b\u00fdval\u00e9ho z\u00e1mku, fascinoval ho ten pomal\u00fd pohyb b\u00edl\u00fdch chom\u00e1\u010dk\u016f, kter\u00e9 znal jen z filmu. L\u00e1kalo ho otev\u0159\u00edt okno a s\u00e1hnout si na n\u011b\u2026 jestli jsou opravdu tak studen\u00e9, jak jim \u0159\u00edkali ve \u0161kole\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
„\u010cau,“ ozvalo se za buben\u00edkov\u00fdmi z\u00e1dy, „co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„\u010cum\u00edm z okna, jak vid\u00ed\u0161,“ odpov\u011bd\u011bl Gustav, ani\u017e by se oto\u010dil, nepot\u0159eboval to. „Nud\u00edm se,“ dodal a d\u00e1l sledoval b\u00edl\u00e9 vlo\u010dky, jak se pomalu sn\u00e1\u0161ej\u00ed na zimn\u00ed krajinu za oknem.<\/div>\n
„Jo, n\u00e1podobn\u011b,“ do\u0161el Georg a\u017e k n\u011bmu a op\u0159el se o parapet vedle buben\u00edka. „Co budeme d\u011blat?“<\/div>\n
„Za dvacet minut je ob\u011bd, tak\u017ee nic,“ pokr\u010dil rameny Gustav, na n\u00e1st\u011bnn\u00e9 hodiny se d\u00edval u\u017e asi tis\u00edckr\u00e1t. „Dneska pr\u00fd maj\u00ed p\u0159ijet t\u011bhulky,“ poznamenal znateln\u011b radostn\u011bji, ne\u017e kdy\u017e sd\u011bloval informaci o bl\u00ed\u017e\u00edc\u00edm se j\u00eddle. Georg m\u011bl hned jasno. Gustav se nemohl do\u010dkat, a\u017e p\u0159ijede jeho l\u00e1ska Tereza. Buben\u00edkova „zasv\u011bcenka“ musela, stejn\u011b jako ostatn\u00ed t\u011bhotn\u00e9 d\u00edvky a person\u00e1l s novorozenci, na d\u016fkladn\u00e9 l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 vy\u0161et\u0159en\u00ed, a podle zpr\u00e1v doraz\u00ed dnes.<\/div>\n
„Aha,“ pokr\u010dil rameny Georg, bylo jasn\u00e9, \u017ee dokud holky nep\u0159ijedou, Gustav z\u016fstane na tomt\u00e9\u017e m\u00edst\u011b, aby svou Terezu mohl p\u0159iv\u00edtat jako prvn\u00ed. Vlastn\u011b mu z\u00e1vid\u011bl. Jejich l\u00e1ska byla vz\u00e1jemn\u00e1, a buben\u00edk m\u011bl tak velkou \u0161anci s Terezou a jejich d\u00edt\u011btem \u017e\u00edt i nad\u00e1le jako rodina. Tady ho evidentn\u011b nebude nikdo nutit, aby plodil dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed d\u011bti s jin\u00fdmi \u017eenami, \u010demu\u017e se Gustav v podzemn\u00ed sna\u017eil posledn\u00ed m\u011bs\u00edc nen\u00e1padn\u011b vyh\u00fdbat. M\u011bl svou Terezku r\u00e1d a Georg ho podez\u00edral, \u017ee mu tohle nenad\u00e1l\u00e9 vysvobozen\u00ed z podzem\u00ed, kter\u00e9 bylo pro v\u011bt\u0161inu obyvatel nep\u0159\u00edjemn\u00fdm \u0161okem, vlastn\u011b n\u00e1ramn\u011b vyhovuje.<\/div>\n
<\/div>\n
Georg takov\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed nem\u011bl. \u017d\u00e1dn\u00e1 z jeho \u017een, kter\u00e9 m\u011bl v Genesis „na starosti“, nehodlala d\u00e1l pe\u010dovat o jeho d\u00edt\u011b, kter\u00e9 porod\u00ed, nebyly na to p\u0159ipraven\u00e9. Jedin\u00e1 z nich, o kterou by Georg st\u00e1l, Billova sestra Clea, byla zamilovan\u00e1 do Toma, tud\u00ed\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee nem\u00e1 \u0161anci. A\u010dkoliv ji Tom jasn\u011b odm\u00edtl, ona se jen tak lehce nevzd\u00e1vala, natolik u\u017e ji znal. Jen te\u010f nejsp\u00ed\u0161 sv\u00e9ho idola dlouho neuvid\u00ed, uva\u017eoval Georg v duchu. Mohl by u n\u00ed m\u00edt teoreticky \u0161anci, ale nebyl si jist\u00fd, jestli to stoj\u00ed za n\u00e1mahu. Nikdo z nich nev\u011bd\u011bl, co je \u010dek\u00e1 za \u017eivot, bydlel najednou v pokoji se sv\u00fdmi rodi\u010di, co\u017e pova\u017eoval za naprostou potupu pro mu\u017ee, kter\u00fd byl v Genesis v t\u00e9 nejvy\u0161\u0161\u00ed presti\u017en\u00ed t\u0159\u00edd\u011b, a vlastn\u011b Claudii nem\u011bl te\u010f v\u016fbec co nab\u00eddnout.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co bubny, zkou\u0161els?“ sna\u017eil se pokra\u010dovat v konverzaci, hudba je dva s Gustavem v\u017edycky spojovala.<\/div>\n
„Jo, v\u010dera ve\u010der\u2026 si nevid\u011bl ten bordel,“ u\u0161kl\u00edbl se buben\u00edk. „P\u0159il\u00edtla na m\u011b Johanna odvedle, jestli jsem se nezbl\u00e1znil, \u017ee je to sly\u0161et na celej bar\u00e1k, a \u017ee jej\u00ed d\u011bti nem\u016f\u017eou sp\u00e1t.“<\/div>\n
„No jo, to je asi fakt,“ s l\u00edtost\u00ed bas\u00e1k vzpom\u00ednal na odhlu\u010dn\u011bnou zku\u0161ebnu v podzem\u00ed. Jemu matka p\u0159i pohledu na basovku zapojenou do komba okam\u017eit\u011b vytrhla kabel ze z\u00e1suvky a pronesla n\u011bco podobn\u00e9ho jako Johanna. „Ten chl\u00e1pek – spr\u00e1vce, \u0159\u00edkal, \u017ee kdyby byly n\u011bjak\u00fd probl\u00e9my, m\u00e1me za n\u00edm zaj\u00edt,“ navrhl \u0159e\u0161en\u00ed. T\u0159eba tu n\u011bkde bude m\u00edstnost, kde se d\u00e1 zkou\u0161et. T\u0159eba dole ve sklep\u011b nebo v jin\u00e9 budov\u011b.<\/div>\n
„Jo, jen\u017ee se tu od v\u010derej\u0161ka od ve\u010dera je\u0161t\u011b neuk\u00e1zal,“ pokr\u010dil rameny Gustav. „Hele,“ k\u00fdvl sm\u011brem z okna, na n\u00e1dvo\u0159\u00ed pr\u00e1v\u011b p\u0159ijel autobus. „Holky jsou tady,“ usm\u00e1l se radostn\u011b. „Let\u00edm za Terkou,“ pl\u00e1cl sv\u00e9ho kamar\u00e1da do ramene a b\u011bhem chvilky zmizel na schodech.<\/div>\n
„Nep\u0159era\u017e se\u2026“ broukl si jen tak pod vousy Georg a u\u0161kl\u00edbl se. Z\u00e1vid\u011bl\u2026 v\u00e1\u017en\u011b Gustavovi z\u00e1vid\u011bl, \u017ee m\u00e1 n\u011bkoho, na koho se t\u011b\u0161\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
Sledoval oknem, jak holky vystupuj\u00ed z autobusu, ka\u017ed\u00e1 v trochu jin\u00e9m stupni t\u011bhotenstv\u00ed, a kdy\u017e se ve dve\u0159\u00edch objevila Tereza s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i, bylo hned jasn\u00e9, kdo j\u00ed tou sn\u011bhovou b\u0159e\u010dkou b\u011b\u017e\u00ed naproti. Za p\u00e1r vte\u0159in se „v z\u00e1b\u011bru“ objevil buben\u00edk ve sv\u00fdch tradi\u010dn\u00edch kra\u0165asech, kter\u00e9, jak \u0159\u00edkal, nep\u0159estane nosit jen proto, \u017ee je venku zima. Jo, zvyk je \u017eelezn\u00e1 ko\u0161ile, usm\u00e1l se Georg a vydal ve stop\u00e1ch buben\u00edka. Pro\u010d by nemohl p\u0159iv\u00edtat Cleu, t\u0159eba se te\u010f v\u011bci zm\u011bn\u00ed, jeden nikdy nev\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule Bill se chv\u011bl po cel\u00e9m t\u011ble, kdy\u017e kr\u00e1\u010del chodbou vst\u0159\u00edc sv\u00e9 matce, a neb\u00fdt nejd\u0159\u00edv Benova postr\u010den\u00ed, \u017ee m\u00e1 vyrazit, a pozd\u011bji Tomovy z\u00e1chrann\u00e9 ruky, kter\u00e1 ho v posledn\u00edm moment\u011b objala kolem pasu, nejsp\u00ed\u0161 by se porou\u010del k zemi. Kolena<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[428],"tags":[],"class_list":["post-6128","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-genesis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6128","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6128"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6128\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6128"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6128"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6128"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}