{"id":6131,"date":"2012-07-29T15:00:00","date_gmt":"2012-07-29T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6114"},"modified":"2012-07-29T15:00:00","modified_gmt":"2012-07-29T14:00:00","slug":"novel-of-dreams-my-nightmare-37","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/07\/29\/novel-of-dreams-my-nightmare-37\/","title":{"rendered":"Novel of Dreams – My Nightmare 37."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/p>\n

<\/strong> Je\u0161t\u011b jsem se za Tomem roze\u0161el, ale on p\u0159\u00edmo b\u011b\u017eel. Bezmocn\u011b jsem za\u0161el do kancel\u00e1\u0159e, ani\u017e bych v\u011bnoval jedin\u00fd pohled Deb. Jen co jsem za sebou zav\u0159el dve\u0159e, jsem se rozvzlykal. Jak se to jen dozv\u011bd\u011bl? Musel mu to \u0159\u00edct\u2026 kdo, sakra. Mo\u017en\u00e1 si ale vzpomn\u011bl.<\/em> Nedok\u00e1zal jsem ani po\u0159\u00e1dn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161let. Posadil jsem se do k\u0159esla a rozbre\u010del se. Jedin\u00fd, kdo m\u011b snad napad\u00e1, je Brian, ale to je mi te\u010f snad i jedno. Stejn\u011b by se to dozv\u011bd\u011bl. Kam, sakra, jen jel, pro\u010d se nedok\u00e1zal uklidnit. V\u0161echnu vinu h\u00e1z\u00ed na sebe, ani\u017e by m\u011bl. Stejn\u011b to nevr\u00e1t\u00edme ani jeden. Hlavn\u011b, a\u0165 se mu nic nestane. Byl tak moc rozru\u0161en\u00fd a\u2026 j\u00e1 ho nedok\u00e1zal ukonej\u0161it. Do prdele!<\/p>\n

<\/em> Nat\u00e1hl jsem se po mobilu, a hned vyto\u010dil jeho \u010d\u00edslo. Jen\u017ee sotva to p\u00e1rkr\u00e1t zazvonilo, tak mi to vyt\u00edpnul. Zkusil jsem to tedy znovu, ale to u\u017e si mobil vypnul. Sakra! To mi ned\u011blej, Tome. Co m\u00e1m d\u011blat? Kam jen mohl jet? Mus\u00edm ho naj\u00edt.<\/em><\/div>\n

Rychle jsem se zvedl z k\u0159esla a do\u0161el k v\u011b\u0161\u00e1ku. Hodil jsem na sebe bundu. Ani nev\u00edm, jestli jsem si nah\u00e1zel v\u0161echno do ta\u0161ky, ale pr\u00e1sknul jsem za sebou dve\u0159mi.<\/div>\n
„Deb, jedu, promi\u0148\u2026“ vydechnu jen rychle a jdu u\u017e ven z kancel\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Bille, po\u010dkej! Neblbni\u2026“ U\u017e jsem ji ani nesly\u0161el, jak to do\u0159ekla a rozeb\u011bhnul jsem se po schodech dol\u016f. P\u0159ipadalo mi to jak sc\u00e9nka z n\u011bjak\u00e9ho hororu nebo sp\u00ed\u0161 thrilleru. Prob\u011bhl jsem recepc\u00ed a dal se rovnou sm\u011brem k parkovi\u0161ti. Recep\u010dn\u00ed ze m\u011b musela m\u00edt asi v\u00e1\u017en\u011b srandu, kdy\u017e jsem tu takhle posledn\u00edch p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f po\u0159\u00e1d b\u011bhal.<\/em> Hned jsem odemknul auto a nasedl. Cht\u011bl jsem n\u011bkam jet, ale ani jsem nev\u011bd\u011bl vlastn\u011b kam. \u017de by jel dom\u016f, to se mi nezd\u00e1. Moc dob\u0159e v\u00ed, \u017ee bych tam hned jel. Mo\u017en\u00e1 bude\u2026 u Briana, sakra.<\/em> Rychle jsem se tam hned rozjel. P\u0159ipadalo mi to jako ta j\u00edzda tehdy. Snad i hor\u0161\u00ed. M\u011bl jsem o n\u011bj takov\u00fd strach.<\/div>\n
\n
TOM<\/p>\n

<\/strong> Kdy\u017e jsem do\u0161el ke dve\u0159\u00edm od Brianova bytu, zazvonil jsem a n\u00e1sledn\u011b zaklepal. Pros\u00edm, a\u0165 u\u017e je doma ze \u0161koly, pros\u00edm\u2026<\/em> Jenom\u017ee \u017e\u00e1dn\u00e1 odezva. Nebyl doma. Vy\u010derpan\u011b jsem se svezl po dve\u0159\u00edch, schoval si obli\u010dej do dlan\u00ed a s tich\u00fdm pl\u00e1\u010dem jsem doufal, \u017ee brzy doraz\u00ed.<\/div>\n

Nev\u00edm, jak dlouho jsem tam sed\u011bl, bre\u010del a ub\u00edjel se vlastn\u00ed bolest\u00ed, ale kdy\u017e se Brian kone\u010dn\u011b objevil, p\u0159ekvapen\u011b se zastavil.<\/p>\n

„Tome?“ vydechne a hned ke mn\u011b dob\u011bhne. „Co tu d\u011bl\u00e1\u0161? M\u011bl jsem o tebe starost. Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ za\u010dne se o m\u011b starat. Sund\u00e1 mi ruce a vezme mi obli\u010dej do vlastn\u00edch velk\u00fdch dlan\u00ed. „P\u016fjdeme dovnit\u0159, poj\u010f\u2026“ To jsem mu jen bezbrann\u011b odk\u00fdval. Brian za n\u00e1mi zav\u0159el dve\u0159e od bytu a sundal si kab\u00e1t.<\/div>\n

„Promi\u0148, jestli t\u011b otravuju, ale\u2026 j\u00e1 nev\u00edm, za k\u00fdm m\u00e1m j\u00edt a co m\u00e1m d\u011blat,“ rozvzlyk\u00e1m se nanovo. Brian smutn\u011b povzdechne, obejme m\u011b a za\u010dne m\u011b konej\u0161iv\u011b hladit po hlav\u011b.<\/div>\n
„P\u0161\u0161\u0161t, nebre\u010d. Mn\u011b to v\u016fbec nevad\u00ed, naopak jsem r\u00e1d, \u017ee jsi za mnou p\u0159i\u0161el. M\u011bl jsem o tebe strach. Nic jsi ne\u0159ekl, a najednou ses s pl\u00e1\u010dem rozutekl pry\u010d. Ty sis na n\u011bco vzpomn\u011bl, vi\u010f?“ po\u0161ept\u00e1 mi vl\u00eddn\u011b. P\u0159ik\u00fdvnu, schov\u00e1m si obli\u010dej do jeho svetru a d\u00e1l bre\u010d\u00edm. „Chce\u0161 mi o tom pov\u011bd\u011bt?“ nab\u00eddne mi n\u011b\u017en\u011b.<\/p>\n

Nechce se mi o tom mluvit, znovu to bude tolik bolet, ale p\u0159ece proto tu jsem. Chci mu to \u0159\u00edct, chci, aby mi pomohl. V\u011b\u0159\u00edm, \u017ee mu to sm\u00edm \u0159\u00edct. M\u00e1m k n\u011bmu d\u016fv\u011bru a c\u00edt\u00edm se u n\u011bj dob\u0159e.<\/p>\n

<\/em> „Vzpomn\u011bl jsem si na to, \u017ee jsme spolu chodili a pak na Bena a na tu nehodu\u2026 A jak Bill vypadal, kdy\u017e jsem za n\u00edm p\u0159ijel do nemocnice. Je to cel\u00fd jenom moje vina, stalo se to kv\u016fli mn\u011b,“ zana\u0159\u00edk\u00e1m s pl\u00e1\u010dem.<\/div>\n

„Ne, ne, ne, to nen\u00ed pravda, Tomi. Nic nen\u00ed kv\u016fli tob\u011b. Kdy\u017e se n\u011bco stane, je to n\u00e1hoda nebo osud, ale nem\u016f\u017ee\u0161 z toho vinit sebe,“ p\u0159itiskne m\u011b hned v\u00edc k sob\u011b a za\u010dne m\u011b hladit druhou rukou po z\u00e1dech. Jak bych asi nemohl?<\/em><\/div>\n
„Jenom\u017ee j\u00e1 mus\u00edm. Byl jsem ten ve\u010der u tebe, a kdy\u017e jsem p\u0159i\u0161el dom\u016f, lhal jsem mu, \u017ee jsem u tebe nebyl. J\u00e1 jen\u2026 jsem necht\u011bl, aby se zlobil, aby m\u011bl d\u016fvod se n\u011b\u010d\u00edm tr\u00e1pit, jenom\u017ee on poznal, \u017ee l\u017eu a\u2026 a pak jsme se stra\u0161n\u011b poh\u00e1dali. Ode\u0161el jsem z bytu, necht\u011bl jsem tam b\u00fdt. Nakonec jsem \u0161el k Benovi a p\u0159espal u n\u011bj. Pak\u2026 mi u\u017e volali dal\u0161\u00ed den, \u017ee m\u011bl Bill nehodu, proto\u017ee\u2026 proto\u017ee za mnou jel a cht\u011bl m\u011b vz\u00edt dom\u016f. Po\u0159\u00e1d\u2026 vid\u00edm, jak jsem p\u0159ib\u011bhl do nemocnice a on byl cel\u00fd od krve a pol\u00e1man\u00fd jako\u2026 k\u0159ehk\u00e1 panenka. A to jenom kv\u016fli mn\u011b,“ rozbre\u010d\u00edm se nanovo. Brian dlouho ml\u010del, jako by nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct. A\u017e pot\u00e9 se ode m\u011b poodt\u00e1hl, zvedl mi hlavu a zad\u00edval se mi do o\u010d\u00ed.<\/p>\n

„Te\u010f se mi pod\u00edvej do o\u010d\u00ed a poslouchej\u2026 Poslouch\u00e1\u0161?“ \u0161eptne. Jen p\u0159ik\u00fdvnu na souhlas a popot\u00e1hnu nosem. „Tohle cel\u00fd byl jeden hnusn\u00fd incident, a te\u010f m\u00e1\u0161 ur\u010dit\u011b pocit, \u017ee je to tvoje vina. Ale Bill ho m\u011bl ur\u010dit\u011b taky, nemysl\u00ed\u0161? Tohle nen\u00ed ni\u010d\u00ed vina, tohle je osud. \u017divot ti h\u00e1z\u00ed klacky pod nohy, aby vid\u011bl, co v\u0161echno jsi schopn\u00fd vytrp\u011bt pro l\u00e1sku. A vy u\u017e jste si vytrp\u011bli dost. I kdy\u017e to nerad \u0159\u00edk\u00e1m, on t\u011b opravdu miluje, hod\u00edte se k sob\u011b a jste si souzen\u00ed. On ti to nevy\u010d\u00edt\u00e1. Mysl\u00ed\u0161, \u017ee by jinak byl st\u00e1le s tebou? Jakmile se zotavil, chodil za tebou do l\u00e9\u010debny. Celou tu dobu tam byl u tebe, a v\u00ed\u0161 pro\u010d? Proto\u017ee t\u011b miluje. Copak nevid\u00ed\u0161, \u017ee by pro tebe ud\u011blal v\u0161echno? Tohle mu ned\u011blej, Tome\u2026 Jenom mu t\u00edm ubli\u017euje\u0161. Na tu nehodu nemysli, i kdy\u017e to je te\u010f \u010derstv\u00fd. Mysli na p\u0159\u00edtomnost, na to, \u017ee jste zase spolu a ty si vzpom\u00edn\u00e1\u0161 na cel\u00fd sv\u016fj dosavadn\u00ed \u017eivot. Zrovna ty jsi jeden z t\u011bch, kter\u00fd mus\u00ed v\u011bd\u011bt, jak moc jsou vzpom\u00ednky d\u016fle\u017eit\u00e9\u2026“ \u0159\u00edkal mi s naprostou n\u011bhou v hlase, p\u0159i\u010dem\u017e mi st\u00e1le hled\u011bl do o\u010d\u00ed. Pozorn\u011b jsem ho poslouchal, zapisoval si ka\u017ed\u00e9 jeho slovo v pam\u011bti a p\u0159ikyvoval mu. M\u011bl pravdu. Naprostou pravdu.<\/div>\n

„A te\u010f si poj\u010f sednout nebo lehnout\u2026 Mus\u00ed\u0161 se uklidnit, dob\u0159e?“ pohlad\u00ed m\u011b po tv\u00e1\u0159i. K\u00fdvnu na souhlas a rozejdu se s n\u00edm do lo\u017enice\u2026<\/p>\n

BILL<\/p>\n

<\/strong> Ani ne za 15minut jsem u\u017e st\u00e1l p\u0159ed domem, kde Brian bydlel. Srdce se mi m\u00e1lem zastavilo, kdy\u017e jsem tam vid\u011bl Tomovo auto. Okay, \u0161tve m\u011b to, ale aspo\u0148 v\u00edm, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku.<\/em><\/div>\n

Vystoupil jsem a pro\u0161el kolem Tomova auta. Jen jsem p\u0159iv\u0159el na p\u00e1r sekund o\u010di, ot\u0159el si je a \u0161el ke vchodu. Na\u0161t\u011bst\u00ed bylo otev\u0159eno, tak\u017ee jsem hned ve\u0161el dovnit\u0159 a vyjel v\u00fdtahem do p\u0159\u00edslu\u0161n\u00e9ho patra. M\u011bl jsem v sob\u011b tolik vzteku, bolesti a z\u00e1rove\u0148 strachu, \u017ee jsem m\u011bl pocit, \u017ee bouchnu a cel\u00fd se tady rozsypu. Mo\u017en\u00e1 by to bylo i lep\u0161\u00ed.<\/em> Jen co jsem vystoupil z v\u00fdtahu, jsem se roze\u0161el ke dve\u0159\u00edm, kde bydlel. Zhluboka jsem se nadechl a zm\u00e1\u010dknul zvonek. Netrvalo ani dlouho, ne\u017e se dve\u0159e otev\u0159ely a objevil se v nich Brian.<\/p>\n

„Ah, u\u017e jsi tady\u2026“ vydechne jen, jako by m\u011b o\u010dek\u00e1val, a otev\u0159e mi dve\u0159e doko\u0159\u00e1n, abych mohl vej\u00edt. Skv\u011bl\u00e9 uv\u00edt\u00e1n\u00ed. Asi jsem jako p\u011bkn\u00e1 st\u00edha\u010dka.<\/em><\/div>\n

„Je v po\u0159\u00e1dku?“ zept\u00e1m se okam\u017eit\u011b a ud\u011bl\u00e1m krok vp\u0159ed, \u010d\u00edm\u017e vejdu.<\/div>\n
„Jak se to vezme,“ zti\u0161\u00ed hlas a zav\u0159e za mnou.<\/div>\n
Rozt\u0159esen\u011b oddechnu a p\u0159ik\u00fdvnu. „M\u011bl jsem o n\u011bj \u0161\u00edlen\u00fd strach.“<\/div>\n
„Jo, j\u00e1 taky. Vzpomn\u011bl si na to, co mezi n\u00e1mi bylo a po hodin\u011b se vid\u011bl s Benem a Miou. Pak\u2026 se s brekem rozutekl pry\u010d. Na\u0161el jsem ho bre\u010det u dve\u0159\u00ed od bytu,“ povzdechne a promne si ko\u0159en nosu. Nahlas jsem povzdechl. Tak\u017ee mu to ne\u0159ekl. Je dob\u0159e, \u017ee si vzpomn\u011bl, ale takhle to dopadnout nem\u011blo.<\/em><\/div>\n
„M\u016f\u017eu za n\u00edm? I kdy\u017e\u2026 m\u00e1m pocit, \u017ee m\u011b vid\u011bt nechce,“ p\u0159izn\u00e1m.<\/div>\n
„U\u017e se trochu uklidnil, snad mo\u017en\u00e1 usnul. Le\u017e\u00ed v lo\u017enici,“ pokyne mi rukou, ale pot\u00e9 m\u011b je\u0161t\u011b zastav\u00ed. „Jen\u2026 se ho sna\u017e pochopit. Ty jsi m\u011bl t\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00fd m\u011bs\u00edc na to, aby ses se v\u0161\u00edm vyrovnal. Na n\u011bj to v\u0161echno spadlo dneska. M\u00e1 pocit, \u017ee je to jeho vina, \u017ee jste se h\u00e1dali kv\u016fli n\u011bmu a pak jsi naboural, kdy\u017e jsi za n\u00edm jel. Sna\u017eil jsem se mu to vymluvit, proto\u017ee pokud je to n\u011b\u010d\u00ed vina, tak\u2026 moje,“ vydechne provinile a na okam\u017eik uhne pohledem. „Tohle jsem nikdy necht\u011bl zp\u016fsobit, v\u00e1\u017en\u011b ne.“<\/div>\n
Sklop\u00edm o\u010di a semknu rty k sob\u011b.<\/p>\n

„\u2026nevy\u010d\u00edtej si to,“ po\u0161ept\u00e1m a nadechnu se. Je to moje i Tomova vina. Jednodu\u0161e se to stalo, asi to tak b\u00fdt m\u011blo, kdo v\u00ed, ale te\u010f to nikdo z n\u00e1s nevr\u00e1t\u00ed.<\/em> „J\u00e1 ch\u00e1pu, \u017ee je to pro n\u011bj t\u011b\u017ek\u00e9, ale hrozn\u011b m\u011b odstr\u010dil a m\u00e1m pocit, \u017ee je na m\u011b na\u0161tvan\u00fd. Ani pro m\u011b tohle\u2026 nen\u00ed lehk\u00fd. J\u00e1 mu chci jen pomoct. Jsem samoz\u0159ejm\u011b r\u00e1d, \u017ee je tady a v po\u0159\u00e1dku, ale ono to zabol\u00ed, kdy\u017e ode m\u011b\u2026 odejde, i kdy\u017e to na druhou stranu ch\u00e1pu. J\u00e1\u2026 Briane, promi\u0148,“ ot\u0159u si o\u010di. Polo\u017e\u00ed mi ruku na rameno a povzdechne. Nakonec mi uhne z cesty, abych za Tomem \u0161el do lo\u017enice.<\/div>\n

„D\u00edky,“ \u0161eptnu a rozejdu se tedy do t\u00e9 lo\u017enice. Ti\u0161e vejdu a z\u016fstat st\u00e1t. Pro\u010d tohle v\u0161echno, pro\u010d\u2026<\/em> A\u017e po p\u00e1r sekund\u00e1ch jsem se k n\u011bmu roze\u0161el.<\/p>\n

„Tomi,“ vydechnu. U\u017e tam sed\u011bl na posteli jako hrom\u00e1dka ne\u0161t\u011bst\u00ed a uplakan\u00fdma o\u010dima se na m\u011b koukal, jako by sly\u0161el ka\u017ed\u00e9 slovo a u\u017e m\u011b vyhl\u00ed\u017eel. Do\u0161el jsem a\u017e k n\u011bmu a kleknul si k posteli. Chytnul jsem ho opatrn\u011b za ruku. Vid\u011bl jsem, jak se mu zase za\u010dala chv\u011bt brada a v o\u010d\u00edch se mu sb\u00edhaly nov\u00e9 slzy. Ruku mi i p\u0159esto sev\u0159el ve sv\u00e9. Proto jsem ho pohladil po tv\u00e1\u0159i, a nakonec mu nazna\u010dil, \u017ee ho obejmu. Nab\u00eddl jsem mu svou n\u00e1ru\u010d. Sklouznul ke mn\u011b, ovinul se mi kolem krku, na\u010de\u017e zav\u0159el o\u010di a popot\u00e1hnul ti\u0161e nosem. Je tak bezbrann\u00fd, chud\u00e1\u010dek. Cht\u011bl bych mu od tohohle pomoci, ale nev\u00edm jak. Snad jej mohu jen uklidnit.<\/em><\/div>\n

„Nepla\u010d u\u017e, pros\u00edm,“ \u0161eptnu mu ti\u0161e a hned ho obejmu. Sjel jsem mu dlan\u00ed po z\u00e1dech a p\u0159itiskl jej k sob\u011b, aby co nejv\u00edce vn\u00edmal mou p\u0159\u00edtomnost.<\/div>\n
„Promi\u0148 mi to, pros\u00edm,“ za\u0161eptal a zachv\u011bl se mi v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Stisknul m\u011b je\u0161t\u011b v\u00edc. Alespo\u0148, \u017ee mi u\u017e neut\u00edk\u00e1.<\/em><\/div>\n
„Neomlouvej se mi, nen\u00ed pro\u010d se omlouvat. V\u0161echno je to za n\u00e1mi, je to dobr\u00e9,“ sna\u017e\u00edm se ho uklidnit.<\/div>\n
„J\u00e1 jen\u2026 je toho na m\u011b moc. M\u00e1m pocit, \u017ee\u2026 to je moje vina. A\u2026 mohl jsem o tebe p\u0159ij\u00edt jednou prov\u017edy,“ zavzlyk\u00e1 ti\u0161e.<\/div>\n
„J\u00e1 to ch\u00e1pu, rozum\u00edm ti. Tv\u00e1 vina to ale nen\u00ed, v\u00e1\u017en\u011b ne. A jak vid\u00ed\u0161, jsem tady s tebou, hm? Nep\u0159i\u0161el jsi o m\u011b,“ po\u0161ept\u00e1m potichu a hezky si ho k sob\u011b p\u0159ivinu.<\/p>\n

„Po\u0159\u00e1d vid\u00edm, jak jsi tam le\u017eel v krvi a oni kolem tebe b\u011bhali. Ani m\u011b k tob\u011b necht\u011bli pustit. Vypadal jsi jako rozbit\u00e1 panenka,“ za\u010dal plakat. No, asi to muselo b\u00fdt\u2026 hrozn\u00e9. Nedok\u00e1\u017eu to posoudit.<\/em> Hned mu slzy za\u010dnu st\u00edrat, a\u010d to pod t\u00edm proudem moc dob\u0159e nejde.<\/div>\n

„Je to dobr\u00e9, jsem v po\u0159\u00e1dku, jsem u tebe, l\u00e1sko.“<\/div>\n
Jenom\u017ee on plakal d\u00e1l a d\u00e1l. „Doktor mi \u0159ekl, \u017ee um\u0159e\u0161, \u017ee je mal\u00e1 \u0161ance, \u017ee to p\u0159e\u017eije\u0161. Myslel jsem, \u017ee\u2026 um\u00edr\u00e1\u0161. Cht\u011bl jsem\u2026 cht\u011bl jsem b\u00fdt zase s tebou, proto\u2026 proto jsem to ud\u011blal. Sl\u00edbil jsem ti, \u017ee s tebou budu nav\u017edycky\u2026“ pod\u00edv\u00e1 se mi s pl\u00e1\u010dem do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Mmm,“ vydechnu zoufale, p\u0159itisknu ho na sebe a tro\u0161ku se s n\u00edm za\u010dnu pohupovat. „Ty mn\u011b promi\u0148. Promi\u0148, \u017ee jsem ti tohle zp\u016fsobil.“ Kdybych nenaboural, nestalo by se to. Kdybych se s n\u00edm neh\u00e1dal, kdybych\u2026 Do hajzlu!<\/em><\/div>\n
„Ty za to nem\u016f\u017ee\u0161, a j\u00e1 taky ne. Brian m\u00e1 pravdu. M\u011blo se to st\u00e1t, je to zkou\u0161ka, jestli to v\u00e1\u017en\u011b v\u0161echno ustoj\u00edme a budeme\u2026 nakonec m\u00edt mal\u00fd medv\u00eddky,“ zavzlyk\u00e1 s \u00fasm\u011bvem. Ah, to je brou\u010dek. Jo, a Brian m\u00e1 v\u00e1\u017en\u011b pravdu. Takhle to asi m\u011blo b\u00fdt. Nem\u016f\u017eeme si vinu p\u0159ehazovat mezi sebou, kdy\u017e nepat\u0159\u00ed ani jednomu a p\u0159itom v\u0161em.<\/em> Slab\u011b se usm\u011bju a pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj.<\/p>\n

„A my je m\u00edt budeme,“ po\u0161ept\u00e1m ti\u0161e a p\u0159itisknu se k n\u011bmu. „Pros\u00edm, neut\u00edkej ode m\u011b, u\u017e ne, pros\u00edm.“<\/div>\n

„Promi\u0148,“ za\u0161ept\u00e1 mi do ucha.<\/div>\n
„Neomlouvej se, jen bu\u010f u m\u011b,“ vydechnu a nahnu se k n\u011bmu. D\u00e1m mu malou pusinku. Hned p\u0159ik\u00fdvne, pohlad\u00ed m\u011b po tv\u00e1\u0159i a popot\u00e1hne nosem. Polo\u017e\u00edm si ta\u0161ku na zem a za\u010dnu v n\u00ed hrabat.<\/div>\n
„Na,“ pod\u00e1m mu kapesn\u00ed\u010dek. Mysl\u00edm, \u017ee ho vyu\u017eije.<\/em><\/div>\n
„D\u011bkuju,“ vezme si ho ode m\u011b. Ot\u0159e se od slz, pot\u00e9 se vysmrk\u00e1 a hod\u00ed kapesn\u00edk do ko\u0161\u00edku vedle stolu.<\/div>\n
„No vid\u00ed\u0161,“ po\u0161ept\u00e1m a pohlad\u00edm ho po boku. „Chce\u0161 si je\u0161t\u011b odpo\u010dinout? Lehnout si? Nebo pojedeme dom\u016f?“<\/div>\n
„Pojedeme dom\u016f,“ pod\u00edv\u00e1 se mi do o\u010d\u00ed a pohlad\u00ed m\u011b po ramen\u011b.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvnu a v rychlosti si ot\u0159u o\u010di. M\u011bl bych se p\u0159estat l\u00ed\u010dit. Stejn\u011b to nem\u00e1 cenu, nav\u00edc to te\u010f p\u00e1l\u00ed.<\/p>\n

<\/em> „Pamatuju si, jak jsem sem p\u0159i\u0161el a ty jsi n\u00e1m m\u011bl d\u011blat lo\u017enici. Pak jsem ti dal p\u0159ed bar\u00e1kem pusu a tys m\u011b odstr\u010dil, jako bych byl snad pra\u0161iv\u00fd pes,“ usm\u011bje se n\u00e1hle a vezme m\u011b za ruku.<\/div>\n

„Oh,“ zamra\u010d\u00edm se a zakrout\u00edm s\u00e1m nad sebou hlavou. Jsem tak moc r\u00e1d, \u017ee si vzpom\u00edn\u00e1, ale tohle\u2026 to bych rad\u0161i vynechal i j\u00e1. Jen\u017ee v\u00edm, jak pro n\u00e1s, a hlavn\u011b pro n\u011bj, je tohle moc d\u016fle\u017eit\u00e9. Je dob\u0159e, \u017ee si pamatuje na to dobr\u00fd i na to \u0161patn\u00fd. Tak to bylo a m\u00e1 b\u00fdt.<\/em> „Nejrad\u0161i bych tohle smazal, choval jsem se jako debil,“ stisknu mu hned ruku a zvednu se.<\/div>\n
„Ne, jsou to\u2026 kr\u00e1sn\u00fd vzpom\u00ednky. Nev\u00ed\u0161, jak jsem za n\u011b r\u00e1d. Kdybys\u2026 v\u0161echno zapomn\u011bl, koukal bys na to zase jinak,“ po\u0161ept\u00e1 t\u00e9m\u011b\u0159 smutn\u011b a pomalu se postav\u00ed na nohy.<\/div>\n
„To s tebou naprosto souhlas\u00edm. \u010clov\u011bk si \u0159ekne, o co jde\u2026 ale ono jde o mnohem v\u00edc. A\u010d to byl t\u0159eba \u0161patn\u00fd okam\u017eik, jsem moc r\u00e1d, \u017ee si na to vzpom\u00edn\u00e1\u0161. Jsem r\u00e1d, \u017ee u\u017e v\u00ed\u0161\u2026 \u017ee ty vzpom\u00ednky m\u00e1\u0161,“ pod\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1 taky, ale\u2026 jsou te\u010f okam\u017eiky, kdy bych si zase p\u0159\u00e1l b\u00fdt nev\u011bdouc\u00ed,“ posmutn\u00ed, „ale\u2026 mus\u00edm \u017e\u00edt p\u0159\u00edtomnost\u00ed, ta je hlavn\u00ed.“ To je to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed.<\/em><\/div>\n
„P\u0159esn\u011b tak,“ p\u0159ik\u00fdvnu a obejmu ho opatrn\u011b kolem krku. Lehce se usm\u011bje, ovine mi ruce kolem pasu a p\u0159ivine se ke mn\u011b.<\/p>\n

„D\u011bkuju, Tomi,“ za\u0161ept\u00e1m, p\u0159i\u010dem\u017e se mu d\u00edv\u00e1m hluboko do o\u010d\u00ed.<\/div>\n

„M\u016f\u017eeme u\u017e j\u00edt?“ \u0161eptne ost\u00fdchav\u011b.<\/div>\n
„To v\u00ed\u0161, \u017ee ano,“ chytnu ho jemn\u011b za ruku a vedu ho z lo\u017enice. Brian se op\u00edral v chodb\u011b o botn\u00edk a d\u00edval se na n\u00e1s. Lehce se pousm\u00e1l. V\u00edm, \u017ee mu pomohl. Alespo\u0148 to tak c\u00edt\u00edm. Te\u010f m\u011b mrz\u00ed v\u0161echno, co se stalo, ale snad i d\u00edky tomu je to te\u010f tak, jak to je.<\/em> A\u010dkoli se za mnou Tom loudal, kdy\u017e jsme k n\u011bmu do\u0161li, vyvl\u00e9kl mi ruku a do\u0161el Briana obejmout, na\u010de\u017e mu dal pusu na tv\u00e1\u0159. Ten mu s \u00fasm\u011bvem objet\u00ed oplatil a pohladil ho po hlav\u011b. Jen jsem je ti\u0161e sledoval. Nakonec jsem se tro\u0161ku usm\u00e1l. Maj\u00ed k sob\u011b siln\u00fd vztah a ch\u00e1pu to. Nem\u016f\u017eu mu to vy\u010d\u00edtat, vlastn\u011b ani nechci, nec\u00edt\u00edm to \u0161patn\u011b.<\/em><\/div>\n
„Budu r\u00e1d, kdy\u017e se z\u00edtra uk\u00e1\u017ee\u0161 na p\u0159edn\u00e1\u0161ce, ale pokud se na to bude\u0161 samoz\u0159ejm\u011b c\u00edtit,“ \u0159ekne mu vl\u00eddn\u011b.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ usm\u011bje se Tom a odt\u00e1hne se od n\u011bj. Pot\u00e9 se pod\u00edv\u00e1 na m\u011b a op\u011bt se m\u011b chyt\u00ed za ruku. Jen se usm\u011bju.<\/div>\n
„Briane,“ pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj a nadechnu se, „d\u011bkuju mockr\u00e1t,“ k\u00fdvnu lehce hlavou a otev\u0159u dve\u0159e.<\/div>\n
„V\u017edy r\u00e1d pom\u016f\u017eu. Zn\u00e1\u0161 m\u011b,“ u\u0161kl\u00edbne se pobaven\u011b a pohlad\u00ed Toma po ramen\u011b, kter\u00fd jeho ruku se sm\u00edchem set\u0159ese a projde dve\u0159mi. To jsem vid\u011bl naposled, moji mil\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Jo,“ usm\u011bju se. „Chci ti jen \u0159\u00edct, \u017ee na na\u0161\u00ed stran\u011b je to stejn\u011b, pamatuj si to,“ brouknu a lehce se usm\u011bju. „Tak se m\u011bj a\u2026 ahoj,“ vyjdu ze dve\u0159\u00ed tak\u00e9.<\/div>\n
„Ahoj,“ m\u00e1vne mu i Tom. Brian n\u00e1m u\u017e jen k\u00fdvne na pozdrav a zav\u0159e dve\u0159e.<\/p>\n

„Tomi\u2026 jak pojedeme dom\u016f?“ usm\u011bju se lehce, kdy\u017e dojdeme k v\u00fdtahu. Nadechne se, ale pot\u00e9 pusu zav\u0159e a usm\u011bje se.<\/div>\n

„Aspo\u0148 uvid\u00edme, kdo m\u00e1 lep\u0161\u00ed aut\u00ed\u010dko,“ p\u0159ivine se mi k boku.<\/div>\n
„Mhh, dob\u0159e,“ usm\u011bju se a d\u00e1m mu pusinku na tv\u00e1\u0159i\u010dku. Nad t\u00edm se zacul\u00ed, obejme m\u011b kolem pasu a oto\u010d\u00ed se ke mn\u011b \u010delem.<\/div>\n
„P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem, \u017ee Audi prod\u00e1m,“ vzhl\u00e9dne mi do o\u010d\u00ed. On se chce vzd\u00e1t Audi? Bo\u017ee, to ne.<\/em><\/div>\n
„Oh, pro\u010d?“ vydechnu naprosto p\u0159ekvapen\u011b a nastoup\u00edm s n\u00edm spole\u010dn\u011b do v\u00fdtahu. Zm\u00e1\u010dkne tla\u010d\u00edtko do p\u0159\u00edzem\u00ed a pokr\u010d\u00ed rameny.<\/div>\n
„Nep\u0159ipad\u00e1 mi to moc jako rodinn\u00fd auto. Bude t\u011b\u017ek\u00fd rozlou\u010dit se s moj\u00ed l\u00e1skou, ale do tohohle auta bych d\u00edt\u011b ani nedal,“ pousm\u011bje se tro\u0161ku smutn\u011b.<\/div>\n
„To m\u00e1\u0161 sice pravdu, ale ne, nevzd\u00e1vej se j\u00ed,“ usm\u011bju se. „Kdykoli je ti k dispozici i moje auto.“<\/div>\n
„A a\u017e bude\u0161 t\u0159eba v pr\u00e1ci a j\u00e1 budu pot\u0159ebovat d\u00edt\u011b n\u011bkam odv\u00e9zt?“ povyt\u00e1hne obo\u010d\u00ed. „Prost\u011b ne, prod\u00e1m ji\u2026 \u010dasem,“ rozhodne se definitivn\u011b a lehce pok\u00fdv\u00e1 hlavou.<\/div>\n
„Neprod\u00e1vej ji,“ \u0159eknu skoro zoufale a ud\u011bl\u00e1m na n\u011bj i takov\u00fd pohled. „Ona k tob\u011b pat\u0159\u00ed. Po\u0159\u00edd\u00edme\u2026 t\u0159et\u00ed auto,“ navrhnu a lehce se zazub\u00edm. Milion\u00e1\u0159 nejsem. Hah, ale pro n\u011bj bych to ud\u011blal.<\/p>\n

<\/em> „A nepo\u0159\u00edd\u00edme si t\u0159eba i dal\u0161\u00ed byt? Nepo\u0159\u00edd\u00edme si ch\u016fvu? V\u0161ak pro\u010d ne, j\u00e1 mam tajn\u00fd konto ve \u0160v\u00fdcarsku,“ mrkne na m\u011b ironicky a pobaven\u011b zavrt\u00ed hlavou, na\u010de\u017e vystoup\u00ed z v\u00fdtahu.<\/div>\n

„J\u00e1 to \u0161patn\u011b nemyslel,“ vystoup\u00edm hned za n\u00edm a uchop\u00edm ho za ruku. „Jen nechci, abys ji prodal. V\u00edm, jak ji m\u00e1\u0161 r\u00e1d,“ brouknu.<\/div>\n
„Koup\u00edm si jin\u00fd, je to jen auto,“ pokr\u010d\u00ed rameny. „T\u0159eba takov\u00fdho Ka\u010f\u00e1ka,“ zalibuje si n\u00e1hle a promne si ruce.<\/div>\n
„No,“ na\u0161pul\u00edm rty. Dobr\u00fd v\u00fdb\u011br.<\/em> „Jak jen chce\u0161,“ usm\u011bju se nakonec a vyjdu s n\u00edm ruku v ruce ven. „Bez z\u00e1vod\u016f, ale jedem,“ zasm\u011bju se. Hodil po mn\u011b smutn\u00e9 o\u010dko a sklopil hlavi\u010dku.<\/div>\n
„Dob\u0159e, ale nepojedeme p\u0159es m\u011bsto, bere\u0161?“ Asi jsem srab, ale holt se boj\u00edm. Nechci u\u017e jezdit jako \u0161\u00edlenec, minule se mi to vymstilo mysl\u00edm si dost. Nav\u00edc, nechci, aby se mu n\u011bco stalo. Nedej bo\u017ee, kdyby se\u2026 Je\u017ei\u0161, nechci na to ani pomyslet.<\/em> Nesouhlasn\u011b na\u0161pulil rty a zastavil u sv\u00e9 Audi.<\/div>\n
„Tak jak bys r\u00e1d jel?“ usm\u011bju se a dojdu k t\u00e9 sv\u00e9.<\/div>\n
„Prost\u011b\u2026 norm\u00e1ln\u011b,“ \u0159ekne nakonec, pok\u00fdv\u00e1 hlavou a za\u010dne si pro sebe ti\u0161e n\u011bco \u0159\u00edkat, p\u0159i\u010dem\u017e otev\u0159e dve\u0159e na stran\u011b \u0159idi\u010de. P\u0159ik\u00fdvnul jsem a nasedl si. Tom u\u017e jen povzdechl, promnul si o\u010di a nastoupil. Usm\u00e1l jsem se na n\u011bj, kdy\u017e se na m\u011b pod\u00edval. Pot\u00e9 jsem u\u017e nastartoval, vy\u010dkal jsem i na n\u011bj. B\u011bhem chvilky u\u017e tak\u00e9 nastartoval, objel m\u011b a rozjel se sm\u011brem k domovu.<\/p>\n

Je hezk\u00e9 vid\u011bt, jak jede\u2026 dom\u016f. V\u00ed, kudy m\u00e1 jet a bere to jako domov.<\/em> Nad t\u00edm jsem se usm\u00e1l a rozjel se hned za n\u00edm. Jel jsem tak, abychom jeli zhruba nastejno, nikam jsem nesp\u011bchal. A ani on ne. Jel klidn\u011b a pom\u011brn\u011b pomalu oproti jeho posledn\u00ed j\u00edzd\u011b. Vid\u011bl jsem, jak m\u011b \u010dasto hl\u00eddal pohledem ve zp\u011btn\u00e9m zrc\u00e1tku. Je mil\u00fd, hl\u00edd\u00e1 si m\u011b, ale snad nejsem takov\u00fd st\u0159evo. Jezd\u00edm u\u017e p\u00e1r let.<\/em> Jen jsem se na n\u011bj v\u017edy usm\u00e1l a klidn\u011b jel za n\u00edm. Nejel jsem nijak zbrkle, nebyl d\u016fvod se p\u0159edv\u00e1d\u011bt. Po chv\u00edli to v\u0161ak u\u017e za\u010d\u00ednalo b\u00fdt otravn\u00e9. Jel a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 opatrn\u011b a st\u00e1le m\u011b sledoval, jako by m\u011b ka\u017edou chv\u00edli m\u011blo n\u011bco srazit ze silnice. Nejezd\u00edm jako cvok, ale i tak. A\u0165 je r\u00e1d, \u017ee m\u011b nevid\u00ed p\u0159i cest\u011b dom\u016f z pr\u00e1ce.<\/em> Vypl\u00e1znul jsem na n\u011bj jazyk a s \u00fasm\u011bvem ho p\u0159edjel. Nebral jsem to nijak \u0161patn\u011b a douf\u00e1m, \u017ee ani on ne, ale tady se nebylo v\u016fbec \u010deho b\u00e1t. Pobaven\u011b na m\u011b zatroubil a za\u0159adil se do vedlej\u0161\u00edho pruhu. Nev\u00edm, co si o tom moc myslet. Mali\u010dko jsem zpomalil, abych mohl jet vedle n\u011bj. Jen se na m\u011b kr\u00e1tce pod\u00edval, pousm\u00e1l se a op\u011bt odvr\u00e1til pohled k silnici.<\/p>\n

Spole\u010dn\u011b jsme dojeli pomalu dom\u016f. Zaparkovali jsme a ruku v ruce jsme \u0161li dom\u016f. Zase jsem se c\u00edtil dob\u0159e. Byl jsem s n\u00edm, doma a v klidu. Nem\u011bl jsem r\u00e1d, p\u0159\u00edmo jsem nesn\u00e1\u0161el ty okam\u017eiky, kdy jsem o n\u011bm nev\u011bd\u011bl.<\/p>\n

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Je\u0161t\u011b jsem se za Tomem roze\u0161el, ale on p\u0159\u00edmo b\u011b\u017eel. Bezmocn\u011b jsem za\u0161el do kancel\u00e1\u0159e, ani\u017e bych v\u011bnoval jedin\u00fd pohled Deb. Jen co jsem za sebou zav\u0159el dve\u0159e, jsem se rozvzlykal. Jak se to jen dozv\u011bd\u011bl?<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[497],"tags":[],"class_list":["post-6131","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-novel-of-dreams-my-nightmare"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6131","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6131"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6131\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6131"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6131"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6131"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}