{"id":6132,"date":"2012-07-29T14:00:00","date_gmt":"2012-07-29T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6115"},"modified":"2012-07-29T14:00:00","modified_gmt":"2012-07-29T13:00:00","slug":"mask-of-the-phantom-13","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/07\/29\/mask-of-the-phantom-13\/","title":{"rendered":"Mask of the Phantom 13."},"content":{"rendered":"
autor: Helie<\/p>\n

<\/strong> To \u010du\u010d\u00edte, co? J\u00e1 taky \ud83d\ude00 R\u00e1da bych se v\u00e1m v\u0161em (op\u011bt) omluvila za to, \u017ee jste na nov\u00fd d\u00edl museli n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f \u010dekat. Taky chci sl\u00edbit, \u017ee u\u017e se to nebude opakovat, proto\u017ee a\u0165 chci nebo ne (a jako\u017ee chci :D), Maska se pomalu bl\u00ed\u017e\u00ed ke konci\u2026 Douf\u00e1m, \u017ee i p\u0159es to \u010dek\u00e1n\u00ed se najde alespo\u0148 p\u00e1r \u010dten\u00e1\u0159\u016f, kte\u0159\u00ed zanechaj\u00ed pod d\u00edlem koment\u00e1\u0159 =)<\/em><\/div>\n

P\u011bkn\u00e9 \u010dten\u00ed po tak dlouh\u00e9 dob\u011b p\u0159eju \ud83d\ude00<\/em><\/div>\n
Helie =)<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\" <\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
Bill:<\/p>\n

<\/strong> Dal\u0161\u00edho r\u00e1na m\u011b probudila neskute\u010dn\u00e1 bolest zad. Zkusil jsem se p\u0159eto\u010dit na druh\u00fd bok – rozhodn\u011b se mi je\u0161t\u011b necht\u011blo vst\u00e1vat. Dokonce jsem ani nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, kde se ta bolest v z\u00e1dech vzala a pro\u010d pod sebou m\u00edsto relativn\u011b m\u011bkk\u00e9 matrace c\u00edt\u00edm hrub\u00e1 prkna p\u0159ekryt\u00e1 pouze er\u00e1rn\u00ed dekou. Necht\u011blo se mi je\u0161t\u011b vst\u00e1vat – ne po tak p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9m snu. Mo\u017en\u00e1 bych nem\u011bl tolik l\u00e9tat s hlavou v oblac\u00edch a vr\u00e1tit se nohama pevn\u011b na zem, ale copak to \u0161lo? M\u00e1m na to p\u0159\u00edli\u0161 slabou v\u016fli, v\u017edycky jsem m\u011bl. A pokud mi n\u011bkdo dop\u0159eje noc plnou t\u011bch nejhez\u010d\u00edch sn\u016f, nehodl\u00e1m se jich jen tak vzd\u00e1t. Nau\u010dil jsem se na Toma d\u00edvat tak, aby nic nepoznal. Tak pro\u010d se t\u00edm zat\u011b\u017eovat takhle po r\u00e1nu?<\/div>\n

Nespokojen\u011b jsem zamru\u010del, kdy\u017e mi n\u011bco namodral\u00e9ho zasv\u00edtilo do o\u010d\u00ed, a zabo\u0159il hlavu do provon\u011bn\u00e9 l\u00e1tky. Ta v\u016fn\u011b p\u0159\u00edjemn\u011b prostupovala do cel\u00e9ho m\u00e9ho t\u011bla a j\u00e1 ji snad a\u017e s po\u017eitkem nas\u00e1val zas a znovu. Von\u011bla po n\u011bm, po m\u00e9m br\u00e1\u0161kovi, o kter\u00e9m jsem nedok\u00e1zal p\u0159estat sn\u00edt. Ta v\u016fn\u011b je\u0161t\u011b podtrhovala m\u016fj dojem z t\u011bch p\u0159ekr\u00e1sn\u00fdch sn\u016f o n\u011bm.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Sp\u00ed\u0161?“ ozvalo se tichoulink\u00e9 za\u0161ept\u00e1n\u00ed a j\u00e1 okam\u017eit\u011b otev\u0159el o\u010di. P\u0159ipom\u00ednalo mi to ledovou sprchu, akor\u00e1t daleko jemn\u011bj\u0161\u00ed a p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed. Zam\u017eoural jsem na sv\u011btle \u0161edou l\u00e1tku pod sebou. Stejnou l\u00e1tku, ze kter\u00e9 m\u011bl Tom tri\u010dko. Na tom nebylo nic tak p\u0159evratn\u00e9ho – takov\u00fdch l\u00e1tek se p\u0159ece mus\u00ed prod\u00e1vat mnoho-, ale to, co m\u011b skute\u010dn\u011b zarazilo, bylo to, \u017ee se skute\u010dn\u011b jednalo<\/em> o Tomovo tri\u010dko\u2026 A dokonce st\u00e1le je\u0161t\u011b na n\u011bm. Postupn\u011b jsem si za\u010d\u00ednal uv\u011bdomovat, \u017ee to tentokr\u00e1t nejsp\u00ed\u0161 nebyl tak \u00fapln\u011b sen. Le\u017eel jsem s hlavou na Tomov\u011b hrudn\u00edku a rukou omotanou kolem jeho pasu. V\u0161ude kolem se nesla jeho v\u016fn\u011b prostupuj\u00edc\u00ed \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b te\u010f u\u017e i moje oble\u010den\u00ed. Zbytek m\u00e9ho t\u011bla spo\u010d\u00edval na dece polo\u017een\u00e9 na tvrd\u00fdch prknech jevi\u0161t\u011b.<\/p>\n

„Bille\u2026“ \u0161pitl znovu a jeho ruka mi prohr\u00e1bla vlasy. Sice mohl zaregistrovat, \u017ee jsem vzh\u016fru, ale j\u00e1 je\u0161t\u011b necht\u011bl, aby tahle chv\u00edle skon\u010dila\u2026 Ne kdy\u017e jsem si kone\u010dn\u011b uv\u011bdomil, \u017ee to v\u0161echno byla pravda a ne jen dal\u0161\u00ed ze sn\u016f.<\/p>\n

„Brou\u010dku, mus\u00edme vst\u00e1vat. Za chv\u00edli p\u0159ijdou ostatn\u00ed,“ za\u0161eptal a tentokr\u00e1t se mnou jemn\u011b zat\u0159\u00e1st.<\/div>\n

„Nesp\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl jsem pouze a pevn\u011bji sev\u0159el rukou jeho trup.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, ale m\u011bli bychom se zvednout a trochu to tu poklidit, ne\u017e n\u00e1s tady takhle n\u011bkdo najde. Nejsp\u00ed\u0161 by byli hodn\u011b p\u0159ekvapen\u00ed,“ za\u0161klebil se a j\u00e1 neochotn\u011b musel souhlasit. Rozl\u00e1man\u00fd z p\u0159esp\u00e1v\u00e1n\u00ed na jevi\u0161ti jsem se nam\u00e1hav\u011b zvedl z jeho t\u011bla. Sice to byla kru\u0161n\u00e1 noc a z\u00e1da m\u011b budou bolet minim\u00e1ln\u011b dal\u0161\u00ed dva dny, ale i p\u0159esto jsem si nemohl na nic st\u011b\u017eovat. Snad nikdy jsem se nevyspal tak dob\u0159e.<\/div>\n
„No jo, tak jdeme na to,“ z\u00edvl jsem a prot\u00e1hl si ztuhl\u00e1 z\u00e1da. N\u011bkolikr\u00e1t v nich zak\u0159upalo.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b n\u011bco,“ zarazil m\u011b Tom, kdy\u017e jsem se za\u010dal pomalu zvedat ze zem\u011b. V\u00e1\u017en\u011b m\u011b bolel cel\u00fd \u010dlov\u011bk. Nech\u00e1pav\u011b jsem dosedl zp\u00e1tky na zem naproti n\u011bmu. M\u00edrn\u011b nech\u00e1pav\u011b jsem zamrkal, kdy\u017e si m\u011b za t\u00fdl p\u0159it\u00e1hl bl\u00ed\u017e a pol\u00edbil. Kdy\u017e se odt\u00e1hl, hr\u00e1l mu na rtech rozpustil\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fd brzy rozesm\u00e1l i m\u011b. Mysl\u00edm, \u017ee si na n\u011bco takov\u00e9ho r\u00e1d zvyknu.<\/p>\n

Zni\u010dehonic se ozval sm\u00edch a sv\u011btla v s\u00e1le se rozsv\u00edtila. Skupina herc\u016f se zastavila uprost\u0159ed pohybu a z\u00edrala na n\u00e1s dva. Nerv\u00f3zn\u011b jsem si rukou projel vlasy a m\u00edrn\u011b zoufale pohl\u00e9dl na Toma, kter\u00fd se jen usm\u00e1l a halasn\u011b je pozdravil.<\/div>\n

„Bill mi tu d\u00e1val soukrom\u00e9 dou\u010dov\u00e1n\u00ed,“ zasm\u00e1l se zvesela a p\u0159idal se ke skupince, jako by se nechumelilo. Spole\u010dn\u011b za\u0161li k mask\u00e9rn\u00e1m a j\u00e1 dostal prostor, abych uklidil poma\u010dkanou deku na jej\u00ed m\u00edsto a za\u0161el se n\u011bkam trochu poupravit. Na z\u00e1chodech jsem si rukou pro\u010d\u00edsl vlasy – nic lep\u0161\u00edho jsem na to nem\u011bl – a z ta\u0161ky vyt\u00e1hl tu\u017eku na o\u010di a bal\u00ed\u010dek \u017ev\u00fdka\u010dek. Upravil jsem si l\u00ed\u010den\u00ed kolem o\u010d\u00ed a p\u0159et\u0159el leskem rty. Nespokojen\u011b jsem se za\u0161klebil na sv\u016fj odraz, ale co u\u017e\u2026 nic v\u00edc s t\u00edm stejn\u011b nezm\u016f\u017eu.<\/p>\n

S kru\u010den\u00edm v \u017ealudku jsem se vr\u00e1til do s\u00e1lu a posadil se na sv\u00e9 obvykl\u00e9 m\u00edsto v prvn\u00ed \u0159ad\u011b. Propaloval jsem zrakem pr\u00e1zdn\u00e9 jevi\u0161t\u011b a sna\u017eil se soust\u0159edit na n\u011bco jin\u00e9ho ne\u017e na my\u0161lenky o tom, \u017ee je to v\u0161echno pravda. Bylo to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed; i p\u0159es vrstvu lesku na rty jsem c\u00edtil chu\u0165 Tomov\u00fdch rt\u016f\u2026<\/p>\n

Tom:<\/p>\n

<\/strong> Dost dlouho jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, co se ve\u010der a r\u00e1no stalo, na to, abych usoudil, \u017ee to tak skute\u010dn\u011b chci. Ten idiot naho\u0159e to musel m\u00edt kurevsky dob\u0159e promy\u0161len\u00e9, kdy\u017e mi Billa po dvou letech vr\u00e1til do \u017eivota. Splnil tak to nejv\u011bt\u0161\u00ed p\u0159\u00e1n\u00ed n\u00e1m ob\u011bma – j\u00e1 m\u011bl jeho a on m\u011b. S rukama v kaps\u00e1ch jsem se pomalu do\u0161oural a\u017e k m\u00edstu, na kter\u00e9m jako obvykle sed\u011bl. Byla poledn\u00ed pauza a on nep\u0159\u00edtomn\u011b sledoval pr\u00e1zdn\u00e9 jevi\u0161t\u011b. Usadil jsem se vedle n\u011bj.<\/div>\n

„Ahoj,“ pozdravil jsem ho. Nejsp\u00ed\u0161 byl natolik mimo sebe, \u017ee si m\u011b ani nev\u0161imnul, proto\u017ee kdy\u017e jsem ho pozdravil, nadsko\u010dil.<\/div>\n
„Ahoj,“ oto\u010dil na m\u011b hlavu a nerv\u00f3zn\u011b se pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Nesn\u00eddal jsi a neve\u010de\u0159el, tak jsem si \u0159\u00edkal, jestli nechce\u0161 zaj\u00edt na ob\u011bd\u2026?“<\/div>\n
„Jo, n\u011bjak\u00e9 j\u00eddlo by bodlo,“ usm\u00e1l se a j\u00e1 p\u0159ik\u00fdvl. Zvedl jsem se z m\u00edsta, kter\u00e9 jsem do\u010dasn\u011b zasedl, a po\u010dkal na n\u011bj, dokud neud\u011bl\u00e1 to sam\u00e9. Pot\u00e9 jsme se spole\u010dn\u011b vydali ven ze s\u00e1lu.<\/p>\n

N\u00e1lada byla nep\u0159\u00edjemn\u00e1, dusiv\u00e1 a t\u00ed\u017eiv\u00e1. Ani jeden z n\u00e1s nev\u011bd\u011bl, jak se ke druh\u00e9mu chovat. Mo\u017en\u00e1 \u010dekal, a\u017e za\u010dnu mluvit j\u00e1, mo\u017en\u00e1 jsem j\u00e1 \u010dekal, a\u017e za\u010dne mluvit on. Bolestn\u011b mi to p\u0159ipomn\u011blo minulost, kdy nez\u00e1le\u017eelo, o \u010dem mluv\u00edme, proto\u017ee jsme spolu v\u017edycky nach\u00e1zeli spole\u010dn\u00e1 t\u00e9mata, kter\u00e1 vyhovovala ob\u011bma. Tedy dokud se Bill neza\u010dal m\u011bnit.<\/p>\n

„Mluvil jsem s m\u00e1mou o tom, \u017ee se ka\u017ed\u00fd den v\u00edd\u00e1me v pr\u00e1ci. Mrzelo ji, \u017ee ses neuk\u00e1zal doma, tak m\u011b napadlo, jestli bys se mnou dnes ve\u010der necht\u011bl jet dom\u016f? V\u00ed\u0161, t\u0159eba tam i p\u0159espat. M\u00e1ma by byla nad\u0161en\u00e1,“ za\u010dal jsem debatu. M\u011bl jsem v pl\u00e1nu se ho na to zeptat u\u017e del\u0161\u00ed dobu, ale bu\u010f jsem hledal odvahu, nebo na to nebyla vhodn\u00e1 p\u0159\u00edle\u017eitost. Po o\u010dku jsem koukal na Billa. Vypadal zamy\u0161len\u011b. Vlastn\u011b jsem \u010dekal, \u017ee m\u011b automaticky odm\u00edtne a tohle t\u00e9ma bude nav\u017edy uzav\u0159en\u00e9. To, \u017ee o tom v\u016fbec p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed<\/em>, byl dobr\u00fd krok.<\/div>\n

„Asi by bylo dobr\u00e9, abychom se vr\u00e1tili ke star\u00fdm dobr\u00fdm rodinn\u00fdm vztah\u016fm, \u017ee?“ zeptal se zamy\u0161len\u011b. Musel jsem nad jeho ot\u00e1zkou p\u0159em\u00fd\u0161let, byla dost zav\u00e1d\u011bj\u00edc\u00ed. Myslel t\u00edm n\u00e1s dva nebo rodinu jako celek?<\/div>\n
Ve skute\u010dnosti se jednalo pouze o \u0159e\u010dnickou ot\u00e1zku, proto\u017ee jen o p\u00e1r vte\u0159in pozd\u011bji dodal: „Jedna noc doma m\u011b nezabije.“<\/div>\n
„Bezva! Tak po pr\u00e1ci zajedeme pro tvoje v\u011bci,“ usm\u00e1l jsem se. Na venek jsem se sna\u017eil p\u016fsobit naprosto norm\u00e1ln\u011b, uvnit\u0159 m\u011b v\u0161ak v\u0161echno v\u0159elo. Ani v nejmen\u0161\u00edm jsem ne\u010dekal, \u017ee by snad mohl souhlasit.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
<\/p>\n

Bill:<\/p>\n

<\/strong> Po konci pracovn\u00ed doby, kterou jsem vesm\u011bs ur\u010doval j\u00e1 a to, jak n\u00e1m ten den jde zkou\u0161en\u00ed, jsme zajeli ke mn\u011b do bytu. Se sta\u017een\u00fdm hrdlem jsem vylezl z auta, nenab\u00eddl jsem Tomovi, aby \u0161el d\u00e1l. Sta\u010dilo mi jeho auto na to, abych se za sv\u016fj byt n\u00e1le\u017eit\u011b styd\u011bl.<\/div>\n

„Po\u010dkej tady,“ zamumlal jsem. „Hned budu zp\u00e1tky.“ Tom p\u0159ik\u00fdvl. Rad\u0161i jsem se ned\u00edval do jeho tv\u00e1\u0159e, bylo mi jasn\u00e9, \u017ee bych v n\u00ed na\u0161el jen zklam\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
V rychlosti jsem vyb\u011bhl do patra se sv\u00fdm bytem a odemkl jeho dve\u0159e. Ani jsem moc nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co si beru s sebou. V\u011bt\u0161inu v\u011bc\u00ed jsem bral tak, jak mi p\u0159i\u0161ly pod ruku. Nic jsem se nesna\u017eil zdr\u017eovat, vlastn\u011b jsem se docela t\u011b\u0161il, i kdy\u017e se mi b\u0159ichem proh\u00e1n\u011bla tr\u00e9ma. Bylo n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho, kdy\u017e m\u00e1ma p\u0159i\u0161la na n\u00e1v\u0161t\u011bvu ke mn\u011b, ne\u017e kdy\u017e jsem se j\u00e1 po dvou letech m\u011bl vracet. P\u0159ipadalo mi nep\u0159irozen\u00e9 si v hlav\u011b opakovat, \u017ee se vrac\u00edm dom\u016f<\/em>. Co je to v\u016fbec domov? Myslel jsem, \u017ee jsem doma ve sv\u00e9m byt\u011b, ale za jedinou noc se zm\u011bnilo mnoh\u00e9. Pochopil jsem, \u017ee jsem se ve sv\u00e9m byt\u011b nikdy nec\u00edtil skute\u010dn\u011b doma<\/em>. N\u011bco tomu chyb\u011blo. To n\u011bco byla chodba, kter\u00e9 m\u011b d\u011blila od dve\u0159\u00ed do bratrova pokoje.<\/p>\n

S letm\u00fdm pousm\u00e1n\u00edm jsem do velk\u00e9 ta\u0161ky p\u0159ihodil posledn\u00ed v\u011bc, bez kter\u00e9 se za tu noc ur\u010dit\u011b neobejdu, a vyst\u0159elil z bytu. P\u0159ipadal jsem si v n\u011bm a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 s\u00e1m a sv\u00edrav\u011b na to, abych se v n\u011bm zdr\u017eoval d\u00e9le, ne\u017e je pot\u0159eba. Kdov\u00ed, t\u0159eba se vr\u00e1t\u00edm zp\u00e1tky k rodin\u011b, kdy\u017e je te\u010f m\u016fj vztah s Tomem op\u011bt v po\u0159\u00e1dku. Sice jinak ne\u017e d\u0159\u00edv, ale i tak je v po\u0159\u00e1dku. S rostouc\u00edm nad\u0161en\u00edm jsem vyb\u011bhl z panel\u00e1ku a okam\u017eit\u011b zam\u00ed\u0159il k Tomov\u011b Audi. Zat\u00edmco jsem byl pry\u010d, pustil p\u00edsni\u010dky a poklep\u00e1val prsty o volant v jejich rytmu. Jeho rty se rozt\u00e1hly do \u00fasm\u011bvu, kdy\u017e jsem nasedl do jeho auta.<\/div>\n

„Kam to bude, pane?“ zeptal se la\u0161kovn\u011b.<\/div>\n
„P\u0159\u00edmo dom\u016f, Jamesi,“ p\u0159istoupil jsem na jeho hru a odpov\u011bd\u011bl stylem lorda, jak jsem to m\u011bl odkoukan\u00e9 z mnoh\u00fdch film\u016f.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

„A jsme tady,“ zahl\u00e1sil Tom, kdy\u017e zahnul na p\u0159\u00edjezdovou cestu ke gar\u00e1\u017ei. S ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm metrem, kter\u00fd jsme ujeli vst\u0159\u00edc domovu, ve mn\u011b nervozita rostla. V krku se mi ud\u011blal velk\u00fd knedl\u00edk, kter\u00fd jsem se sna\u017eil vyka\u0161lat, ale on necht\u011bl zmiznout. „Bude to v po\u0159\u00e1dku, Bille, uvid\u00ed\u0161. Budou nad\u0161en\u00ed, \u017ee t\u011b vid\u00ed,“ sna\u017eil se m\u011b Tom povzbudit. Nejsp\u00ed\u0161 zaregistroval moje v\u00e1h\u00e1n\u00ed. „Tak u\u017e poj\u010f,“ popohnal m\u011b, kdy\u017e jsem se st\u00e1le nem\u011bl k tomu, abych opustil p\u0159\u00edjemn\u011b proh\u0159\u00e1t\u00e9 auto. S povzdechem jsem vystoupil, kdy\u017e se na\u0161tval a osobn\u011b mi p\u0159i\u0161el otev\u0159\u00edt dve\u0159e.<\/p><\/div>\n

„Nezvykej si na to, brouku, to je jen protentokr\u00e1t. Osobn\u00edho \u0159idi\u010de ti fakt d\u011blat nehodl\u00e1m,“ upozornil m\u011b, kdy\u017e za mnou zabouchl dve\u0159e auta a zamkl je. Obda\u0159il jsem ho okouzluj\u00edc\u00edm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„V\u011b\u0159 mi, \u017ee bys nikdy nebyl jenom<\/em> osobn\u00ed \u0159idi\u010d,“ mrkl jsem na n\u011bj.<\/div>\n
„Tak to bych si nechal l\u00edbit,“ odpov\u011bd\u011bl se sm\u00edchem a l\u00edpl mi na tv\u00e1\u0159 letmou pusu. C\u00edtil jsem, jak se mi t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b nahrnula do tv\u00e1\u0159\u00ed krev. N\u011bjak nejsem schopen si uv\u011bdomovat v\u00e1hu v\u0161eho. P\u0159edev\u0161\u00edm v\u00e1hu toho, \u017ee po letech n\u011bkomu pat\u0159\u00edm\u2026 a t\u00edm n\u011bk\u00fdm je m\u016fj bratr.<\/p>\n

Opatrn\u011b m\u011b chytil za ruku, ve kter\u00e9 jsem nedr\u017eel ta\u0161ku, a vedl m\u011b k domovn\u00edm dve\u0159\u00edm. Bylo nezvykl\u00e9 nechat se sem v\u00e9st jako host. Tom vyt\u00e1hl z kapsy kl\u00ed\u010de a otev\u0159el dve\u0159e. Podr\u017eel mi je, abych mohl vstoupit. Automaticky jsem si hned za nimi zul boty a vlo\u017eil je do p\u0159ihr\u00e1dky v botn\u00edku, kter\u00e1 byla v\u017edycky vyhrazen\u00e1 pro moje boty. Respektive pro ty, kter\u00e9 nos\u00edm nejrad\u011bji. S pot\u011b\u0161en\u00edm, ale tak\u00e9 m\u00edrn\u00fdm p\u0159ekvapen\u00edm jsem zjistil, \u017ee p\u0159ihr\u00e1dka zeje pr\u00e1zdnotou. Tom napodobil moje po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed, svoje boty str\u010dil do p\u0159ihr\u00e1dky pod tou, do kter\u00e9 jsem je dal j\u00e1, a postupoval d\u00e1l do bytu. Op\u011bt dr\u017eel moji ruku ve sv\u00e9, nutil m\u011b tak n\u00e1sledovat ho a zbyte\u010dn\u011b neot\u00e1let. Zastavil m\u011b p\u0159ede dve\u0159mi do kuchyn\u011b, ze kter\u00e9 se jako obvykle oz\u00fdval \u0161ramot. M\u00e1ma chystala ve\u010de\u0159i a p\u0159\u00edmo nebesky to von\u011blo.<\/p>\n

„Mamko? Ahoj,“ pozdravil ji Tom, vch\u00e1zeje do provon\u011bn\u00e9 kuchyn\u011b.<\/div>\n

„Ahoj, Tomi, m\u00e1\u0161 hlad? Chyst\u00e1m ve\u010de\u0159i.“ Z jej\u00edho hlasu jsem c\u00edtil \u00fasm\u011bv. Zvl\u00e1\u0161tn\u011b m\u011b to zah\u0159\u00e1lo u srdce. Bylo jin\u00e9 sly\u0161et jej\u00ed hlas v dom\u00e1ck\u00e9m prost\u0159ed\u00ed, ne\u017e kdy\u017e m\u011b p\u0159i\u0161la nav\u0161t\u00edvit do m\u00e9ho bytu.<\/div>\n
„To m\u016f\u017ee po\u010dkat, p\u0159ivedl jsem ti n\u00e1v\u0161t\u011bvu. V\u00ed\u0161, je to n\u011bco jako m\u016fj kamar\u00e1d a j\u00e1 jsem mu sl\u00edbil, \u017ee tu m\u016f\u017ee z\u016fstat na noc. Mysl\u00edm, \u017ee by si mohl p\u016fj\u010dit Bill\u016fv pokoj, co mysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Tome, do Billova pokoje nikdo ne -„<\/div>\n
„Se z\u00e1kazy je\u0161t\u011b chv\u00edli po\u010dkej, dob\u0159e? Hej, poj\u010f sem!“ zavolal. Poznal jsem, \u017ee zavol\u00e1n\u00ed pat\u0159ilo mn\u011b. Chyt\u0159e m\u011b neoslovil, tak\u017ee kdy\u017e jsem vch\u00e1zel do kuchy\u0148sk\u00fdch dve\u0159\u00ed, z\u016fst\u00e1val jsem st\u00e1le inkognito.<\/p>\n

„Ahoj, mami,“ pozdravil jsem s hlavou m\u00edrn\u011b sklon\u011bnou. Nep\u0159ipadalo mi vhodn\u00e9, abych do kuchyn\u011b nakr\u00e1\u010del jako n\u011bkdo, kdo se odtud za cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot nehnul. Vch\u00e1zel jsem tak, jak mi bylo ud\u011bleno – jako host.<\/div>\n

„Bille?!“ vyhrkla nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b m\u00e1ma chv\u00edli p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e m\u011b pevn\u011b objala sv\u00fdmi pa\u017eemi. Bylo p\u0159\u00edjemn\u00e9 c\u00edtit teplo jej\u00edho t\u011bla. P\u0159i jej\u00edch ob\u010dasn\u00fdch n\u00e1v\u0161t\u011bv\u00e1ch jsem se fyzick\u00e9mu kontaktu vyh\u00fdbal, proto\u017ee jsem se b\u00e1l, \u017ee by mi to a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 p\u0159ipomn\u011blo nezd\u00e1rnou minulost a rodinn\u00fd \u017eivot. Te\u010f jsem ale s radost\u00ed bo\u0159il nos do jej\u00edch vlas\u016f a nas\u00e1val jej\u00ed charismatickou v\u016fni; v\u016fni domova. „Tolik jsi mi chyb\u011bl, zlat\u00ed\u010dko,“ \u0161eptala mi do vlas\u016f.<\/div>\n
Kdy\u017e se odt\u00e1hla, aby si m\u011b prohl\u00e9dla, jako bych se od jej\u00ed posledn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvy m\u011bl neskute\u010dn\u011b zm\u011bnit, na tv\u00e1\u0159\u00edch m\u011bla vlhk\u00e9 cesti\u010dky od slz. „Ne\u010dekala jsem, \u017ee by ses tu je\u0161t\u011b n\u011bkdy uk\u00e1zal,“ p\u0159iznala a h\u0159betem ruky si set\u0159ela stopy po slz\u00e1ch z tv\u00e1\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Taky jsem to ne\u010dekal, ale mnoh\u00e9 se m\u011bn\u00ed. T\u0159eba tu te\u010f budu b\u00fdvat daleko \u010dast\u011bji,“ usm\u00e1l jsem se na ni povzbudiv\u011b. „U\u017e nen\u00ed nic, co by m\u011b odtud dr\u017eelo d\u00e1l.“<\/div>\n
„To je dob\u0159e, Billi, moc dob\u0159e,“ op\u011btovala mi \u00fasm\u011bv a mate\u0159sky m\u011b popl\u00e1cala po tv\u00e1\u0159i. „B\u011b\u017ete si sednout ke stolu, kluci, ve\u010de\u0159e bude za chv\u00edli hotov\u00e1. Tome, dojde\u0161 pros\u00edm pro Gordona?“<\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvl horliv\u011b a vyb\u011bhl z kuchyn\u011b.<\/p>\n

\u010ctvrt\u00e1 \u017eidle, na kter\u00e9 jsem v\u011bt\u0161inou sed\u00e1val j\u00e1, od stolu nezmizela. S rostouc\u00edm pocitem soudr\u017enosti jsem zasedl ke stolu. Byl jsem dojat. Rodina, jak se zd\u00e1lo, nevytla\u010dila sv\u00e9ho \u010dtvrt\u00e9ho \u010dlena z pam\u011bti. Vlastn\u011b v\u0161echno bylo takov\u00e9, jako bych tu s nimi \u017eil i nad\u00e1le. Vracel jsem se do zn\u00e1m\u00e9ho prost\u0159ed\u00ed, ve kter\u00e9m m\u011b ne\u010dekalo nic ne\u017e po\u0159\u00e1dn\u00e1 d\u00e1vka l\u00e1sky, kter\u00e1 mi i p\u0159ese v\u0161echno zap\u00edr\u00e1n\u00ed neskute\u010dn\u011b chyb\u011bla. M\u00e1ma za\u010dala nosit n\u00e1dob\u00ed na st\u016fl a brzy u\u017e nesla velkou pol\u00e9vkovou m\u00edsu, ze kter\u00e9 se linula p\u0159\u00edjemn\u00e1 v\u016fn\u011b. Tom dovedl Gordona, kter\u00fd m\u011b p\u0159\u00e1telsky popl\u00e1cal po z\u00e1dech a prohl\u00e1sil n\u011bco ve smyslu „V\u00edtej doma, chlape.“, na\u010de\u017e se oba takt\u00e9\u017e posadili ke stolu. M\u00e1ma za\u010dala do tal\u00ed\u0159\u016f rozl\u00e9vat pol\u00e9vku. Snad nikdy v\u00edc jsem si nep\u0159ipadal tolik doma jako pr\u00e1v\u011b v t\u00e9 zd\u00e1nliv\u011b oby\u010dejn\u00e9 chv\u00edli.<\/p>\n

M\u00e1lem jsem se zadusil vynikaj\u00edc\u00ed hrachovou pol\u00e9vkou, kdy\u017e mi na koleni p\u0159ist\u00e1la vyh\u0159\u00e1t\u00e1 dla\u0148. Neklidn\u011b jsem se o\u0161il a zad\u00edval se na Toma vedle sebe, kter\u00fd se jen li\u0161\u00e1cky pousm\u00e1l. Zrovna jsem do \u00fast vkl\u00e1dal l\u017e\u00edci, kdy\u017e jsem zaznamenal pohyb na sv\u00e9m stehn\u011b, jak Tomova ruka vyj\u00ed\u017ed\u011bla v\u00fd\u0161. Vrhl jsem po n\u011bm vra\u017eedn\u00fd pohled, na kter\u00fd mi odpov\u011bd\u011bl nevinn\u00fdm v\u00fdrazem naprost\u00e9ho svatou\u0161ka. Jak kdyby si myslel, \u017ee mu na to skon\u010d\u00edm. Nen\u00e1padn\u011b, aby si rodi\u010de ni\u010deho nev\u0161imli, jsem vjel rukou pod st\u016fl a Toma pl\u00e1cl. Nebylo mi to v\u0161ak nic platn\u00e9, ruka z\u016fst\u00e1vala d\u00e1l zhruba v p\u016fli m\u00e9ho stehna. Hlasit\u011b jsem si povzdechl a ruku vr\u00e1til zp\u011bt na st\u016fl. Tomova ruka se dala znovu do pohybu. C\u00edtil jsem, jak se mi do tv\u00e1\u0159\u00ed \u017eene st\u00e1le v\u00edc krve a jak se nebezpe\u010dn\u011b zah\u0159\u00edvaj\u00ed.<\/p>\n

Odka\u0161lal jsem si. „Omluv\u00edte m\u011b na chvilku? Mus\u00edm j\u00edt na z\u00e1chod,“ zahl\u00e1sil jsem a vrhl v\u00fdznamn\u00fd pohled na Toma, kter\u00fd se op\u011bt tv\u00e1\u0159il, \u017ee za nic nem\u016f\u017ee a je t\u00edm nejhodn\u011bj\u0161\u00edm stvo\u0159en\u00edm v m\u00edstnosti. Opovr\u017eliv\u011b jsem si odfrkl na jeho konto, ne\u017e jsem se se vzty\u010denou hlavou vydal na pochod chodbou, abych dostal ze sv\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00ed raj\u010datov\u011b rudou barvu.<\/p>\n

autor: Helie<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o) <\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Helie To \u010du\u010d\u00edte, co? J\u00e1 taky \ud83d\ude00 R\u00e1da bych se v\u00e1m v\u0161em (op\u011bt) omluvila za to, \u017ee jste na nov\u00fd d\u00edl museli n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f \u010dekat. Taky chci sl\u00edbit, \u017ee u\u017e se to nebude opakovat, proto\u017ee a\u0165 chci nebo ne (a jako\u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[491],"tags":[],"class_list":["post-6132","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-mask-of-the-phantom"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6132","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6132"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6132\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6132"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6132"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6132"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}