{"id":6142,"date":"2012-07-27T17:00:00","date_gmt":"2012-07-27T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6125"},"modified":"2012-07-27T17:00:00","modified_gmt":"2012-07-27T16:00:00","slug":"novel-of-dreams-my-nightmare-36","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/07\/27\/novel-of-dreams-my-nightmare-36\/","title":{"rendered":"Novel of Dreams – My Nightmare 36."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
TOM<\/p>\n

<\/strong> Kdy\u017e jsem se r\u00e1no probudil, byla mi pom\u011brn\u011b zima a le\u017eelo se mi nepohodln\u011b. Ani\u017e bych otev\u0159el o\u010di, za\u010dal jsem hmatat kolem sebe, abych vyhledal Billovu p\u0159\u00edtomnost a horkou poko\u017eku. Jedin\u00e9, co se mi v\u0161ak dostalo pod ruku, byl kus prost\u011bradla. Hned jsem nespokojen\u011b zabru\u010del, otev\u0159el o\u010di a pozvedl hlavu. Postel byla pr\u00e1zdn\u00e1, v byt\u011b ticho.<\/div>\n

„Bille?“ brouknu a promnu si o\u010di. Nedostalo se mi \u017e\u00e1dn\u00e9 odezvy, tak jsem pohl\u00e9dl na hodiny a hned mi bylo jasn\u00e9, pro\u010d. Bylo 9 hodin a Bill u\u017e byl d\u00e1vno v pr\u00e1ci. Posmutn\u011ble vydechnu, zabo\u0159\u00edm si hlavu do jeho pol\u0161t\u00e1\u0159e a vdechnu jeho v\u016fni.<\/div>\n
Je\u0161t\u011b chvilku jsem jen tak poleh\u00e1val, a\u017e jsem se vyhrabal a do\u0161el do koupelny. Po kr\u00e1tk\u00e9 hygien\u011b a sn\u00eddani jsem si zap\u00e1lil na balk\u00f3n\u011b a v duchu uva\u017eoval, co asi budu cel\u00fd den d\u011blat. V\u010dera jsem se u\u010dil, cht\u011bl jsem se j\u00edt pod\u00edvat do \u0161koly\u2026 Mo\u017en\u00e1 bych mohl tedy zaj\u00edt za Brianem, domluvit se s n\u00edm a t\u0159eba se alespo\u0148 pod\u00edvat na p\u0159edn\u00e1\u0161ku. Hmm\u2026 To nen\u00ed \u0161patn\u00fd n\u00e1pad\u2026<\/em> Jakmile jsem se sebou n\u011bco ud\u011blal a obl\u00e9kl se, jel jsem do \u0161koly.<\/p>\n

Zaparkoval jsem na parkovi\u0161ti p\u0159\u00edmo p\u0159ed \u0161kolou a vystoupil z auta. Hned jsem se roze\u0161el po dlouh\u00fdch schodech k obrovsk\u00e9 budov\u011b. Ka\u017ed\u00fd nad\u00e1v\u00e1 na \u0161kolu a u\u010den\u00ed, ale co j\u00e1 bych te\u010f dal za to, abych se mohl vr\u00e1tit do \u0161koly a dod\u011blat ji. Ach jo\u2026 Mus\u00edm doufat.<\/em> Na vr\u00e1tnici jsem se zeptal, kde najdu Briana a pak se vydal do t\u0159\u00eddy, kde m\u011bl b\u00fdt. Byla to pouh\u00e1 n\u00e1hoda, \u017ee moment\u00e1ln\u011b u\u010dil moji t\u0159\u00eddu, nebo osud? To netu\u0161\u00edm.<\/em> Jakmile jsem na\u0161el p\u0159edn\u00e1\u0161kovou m\u00edstnost, uc\u00edtil jsem podivn\u00e9 chv\u011bn\u00ed v podb\u0159i\u0161ku. Za\u010daly se mi potit ruce. Byl jsem nerv\u00f3zn\u00ed, a\u010dkoli nev\u00edm pro\u010d. Je\u0161t\u011b okam\u017eik jsem uva\u017eoval, zda zaklepat nebo prost\u011b vej\u00edt, a\u017e jsem s\u00e1hl po klice a co nejti\u0161eji otev\u0159el, abych n\u00e1hodou nep\u0159eru\u0161il n\u011bjak\u00fd projev. V m\u00edstnosti bylo \u0161ero a Brian jim prom\u00edtal na interaktivn\u00ed tabuli n\u011bjak\u00e9 u\u010divo. Nikdo si m\u011b kupodivu nev\u0161iml, tak jsem zasedl do pr\u00e1zdn\u00e9 p\u0159edposledn\u00ed \u0159ady a zad\u00edval se na v\u0161echny lidi o p\u00e1r \u0159ad p\u0159ede mnou. Byli ke mn\u011b sice z\u00e1dy, ale p\u00e1r tv\u00e1\u0159\u00ed jsem si jist\u011b vybavoval. Odvr\u00e1til jsem pohled k tabuli a zaost\u0159il zrak. Asi si budu muset po\u0159\u00eddit br\u00fdle, jsem slep\u00fd jak n\u011bjak\u00fd d\u011bdek.
<\/em><\/div>\n

\n
<\/p>\n

<\/em> „Typy v\u011bdom\u00ed,“ \u0161eptnu si pro sebe a p\u0159e\u010dtu si v\u0161echny pod t\u00edm zm\u00edn\u011bn\u00e9. Hned se mi vybavilo cel\u00e9 u\u010divo. Tak\u017ee jen opakuj\u00ed, hm\u2026<\/em><\/div>\n

„A kdo si vzpomene, s \u010d\u00edm se poj\u00ed Carl Gustav Jung?“ obr\u00e1t\u00ed se Brian ke t\u0159\u00edd\u011b a povyt\u00e1hne obo\u010d\u00ed. Cel\u00e1 t\u0159\u00edda je v\u0161ak zticha, jen si n\u011bkde n\u011bco po\u0161eptaj\u00ed. „Ale no tak, to u\u017e to nikdo nev\u00ed? Takhle neodpromujete,“ zakrout\u00ed hlavou. No fajn, aspo\u0148 budu trochu u\u017eite\u010dn\u00fd. J\u00e1 si to pamatuji.<\/em> Odv\u00e1\u017en\u011b pozvednu ruku a poposednu si. Brian ke mn\u011b zapluje pohledem, p\u0159ekvapen\u011b vydechne, ale pot\u00e9 se usm\u011bje.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee Tom by n\u00e1m to ale r\u00e1d \u0159ekl,“ pronese s \u00fasm\u011bvem a pob\u00eddne m\u011b ke slovu. Hned se ke mn\u011b obr\u00e1t\u00ed v\u0161echny pohledy a hlasit\u00e9 v\u00fddechy. Zhluboka se nadechnu a narovn\u00e1m se.<\/div>\n
„Carl Gustav Jung byl \u0161v\u00fdcarsk\u00fd l\u00e9ka\u0159 a terapeut a zalo\u017eil analytickou psychologii. B\u011bhem sv\u00e9ho \u017eivota se sna\u017eil porozum\u011bt sv\u011btu sn\u016f, um\u011bn\u00ed, mytologii, n\u00e1bo\u017eenstv\u00ed a filosofii. M\u011bl tak\u00e9 v\u00fdznamn\u00fd pod\u00edl na zkoum\u00e1n\u00ed p\u0159\u00ed\u010din a\u2026 l\u00e9\u010db\u011b schizofrenie. Byl p\u0159\u00edtel se Sigmundem Freudem. Spole\u010dn\u011b se shodovali hodn\u011b v oblasti hysterie, p\u0159edev\u0161\u00edm u \u017een,“ \u0159eknu v\u0161e, co v\u00edm, a kdy\u017e uvid\u00edm, jak se nad\u0161en\u011b usm\u00edv\u00e1, \u00fasm\u011bv mu oplat\u00edm.<\/p>\n

* „Bo\u017ee, tohle bylo tak\u2026 \u00fa\u017easn\u00fd. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e jsi ve mn\u011b\u2026“ vzdychnu a unaven\u011b si polo\u017e\u00edm hlavu na jeho hol\u00e9 rameno. Pohlad\u00edm ho po svalnat\u00e9 pa\u017ei a zav\u0159u spokojen\u011b o\u010di.<\/em><\/div>\n

„Poka\u017ed\u00e9 je to \u00fa\u017easn\u00fd,“ usm\u011bje se tro\u0161ku a zav\u0159e o\u010di. C\u00edt\u00edm, jak se jeho t\u011blo uvoln\u00ed. Jemn\u011b ho pol\u00edb\u00edm na krk, pot\u00e9 na \u010delist a pak pod ou\u0161ko.<\/em><\/div>\n
„Hmm, nem\u00e1\u0161 dost?“ pooto\u010d\u00ed ke mn\u011b hlavu a nasaje mi spodn\u00ed ret. Pousm\u011bju se a jemn\u011b ho kousnu.<\/em><\/div>\n
„Nikdy nem\u00e1m dost,“ \u0161eptnu s \u00fasm\u011bvem.<\/em><\/div>\n
„M\u011bl bych t\u011b po\u0159\u00e1dn\u011b unavit, abys u\u017e dost m\u011bl,“ zasm\u011bje se a poval\u00ed m\u011b pod sebe.<\/em><\/div>\n
„Ne, v\u00e1\u017en\u011b ne,“ pousm\u011bju se a pod\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed. Nech\u00e1m si ho spadnout mezi stehna. *<\/p>\n

<\/em> Zara\u017een\u011b vydechnu a rychle zamrk\u00e1m. Proboha, v\u017edy\u0165\u2026 Je\u017ei\u0161i, bo\u017ee m\u016fj\u2026 Co-co\u2026 Jak\u2026 Ah\u2026<\/em><\/div>\n

„D\u011bkujeme ti, Tome,“ \u0159ekne s \u00fasm\u011bvem, \u010d\u00edm\u017e na sebe upout\u00e1 op\u011bt pozornost ostatn\u00edch. I tak na m\u011b st\u00e1le n\u011bjac\u00ed koukali, ale j\u00e1 je ne\u0159e\u0161il. Jen jsem v tichosti sledoval Briana. Chodili jsme spolu. No\u2026 vlastn\u011b nechodili. Ale spali jsme spolu, dokonce jsme spolu i cht\u011bli chodit. Pak jsem se ale poznal s Billem. M\u011bl n\u00e1m d\u011blat p\u0159ece tu lo\u017enici a j\u00e1 ho pak p\u0159ed Brianov\u00fdm bar\u00e1kem poprv\u00e9 pol\u00edbil v domn\u011bn\u00ed, \u017ee\u2026<\/p>\n

* Vzal jsem mu opatrn\u011b tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a sjel pohledem na jeho rty. D\u00fdchal stejn\u011b rychle jako j\u00e1. Najednou byl v\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e kdy jindy. Kdy\u017e jsem vid\u011bl, \u017ee se nebr\u00e1n\u00ed, p\u0159ibl\u00ed\u017eil jsem se a\u017e k n\u011bmu. P\u0159iv\u0159el jsem o\u010di a vpil se mu do rt\u016f sv\u00fdmi.<\/em><\/div>\n

„Mmm,“ oddechnul jen a je\u0161t\u011b mi to oplatil. Pak se ode m\u011b ale prudce odt\u00e1hnul. „Sakra, co to\u2026 d\u011bl\u00e1\u0161? M\u00e1\u0161\u2026 m\u00e1\u0161 tam p\u0159\u00edtele a j\u00e1\u2026“ ol\u00edzne si rty a upne ke mn\u011b pohled.<\/em><\/div>\n
„Vybavuje se ti n\u011bco? D\u011bl\u00e1 to s tebou alespo\u0148 n\u011bco?“ za\u0161ept\u00e1m t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161iteln\u011b.<\/em><\/div>\n
„Co\u2026 co by se mi m\u011blo vybavit?“ \u0161eptne nech\u00e1pav\u011b. *<\/p>\n

<\/em> Semknu rty k sob\u011b a promnu si sp\u00e1nky. Bo\u017ee m\u016fj, to ty sny\u2026 Poprv\u00e9 jsem Billa vid\u011bl v t\u00e9 restauraci kousek od jeho firmy. Byl tam\u2026 Byl tam s Deb! Jo, Deborah! A pak se mi o n\u011bm zd\u00e1lo. Prvn\u00ed sen byl p\u0159ece na t\u00e9 louce a pak jsme spolu pluli ve vod\u011b, taky jsme spolu byli v parku. Pak\u2026 jsem se s n\u00edm lou\u010dil v opu\u0161t\u011bn\u00e9m m\u011bst\u011b, proto\u017ee\u2026 proto\u017ee\u2026 Tady m\u00e1m okno. No sakra.<\/em><\/div>\n

Fajn, hlavn\u011b klid. V\u00edm, kdo jsem, co c\u00edt\u00edm, co se d\u011blo. U\u017e m\u00e1m jenom n\u011bjak\u00e9 v\u00fdpadky, jako bych se probudil po opici. J\u00e1 to\u2026 J\u00e1 to n\u011bjak zvl\u00e1dnu, mus\u00edm to zvl\u00e1dnout. Mus\u00edm si vzpomenout. Mus\u00ed to j\u00edt, sakra!<\/p>\n

<\/em> Vy\u010dkal jsem, ne\u017e skon\u010d\u00ed hodina, p\u0159i\u010dem\u017e jsem si st\u00e1le sna\u017eil n\u011bco vybavit, ale vid\u011bl jsem pouh\u00e9 \u00fatr\u017eky z okam\u017eik\u016f s Brianem. Vzpomn\u011bl jsem si snad na ka\u017ed\u00fd okam\u017eik, kter\u00fd jsem si byl schopn\u00fd vybavit. Ka\u017edou chv\u00edli jsem ztr\u00e1cel to sv\u00e9 tup\u00e9 nev\u011bdouc\u00ed j\u00e1. M\u011bl jsem pocit, \u017ee u\u017e to jsem j\u00e1. V\u011bd\u011bl jsem, kdo jsem, co jsem a jak\u00fd jsem, co jsem d\u011blal\u2026 a\u017e na p\u00e1r okam\u017eik\u016f, kter\u00e9 jsem st\u00e1le m\u011bl \u010dern\u00e9. Ale i p\u0159esto\u2026 s t\u00edmhle u\u017e bych dok\u00e1zal \u017e\u00edt.<\/div>\n

Jakmile hodina skon\u010dila, zvedl jsem se a roze\u0161el se za Brianem dol\u016f. Cestu mi v\u0161ak zk\u0159\u00ed\u017eila drobn\u011bj\u0161\u00ed d\u00edvka, kter\u00e1 m\u011b hned objala.<\/div>\n
„Bo\u017ee, Tome, jsem tak r\u00e1da, \u017ee t\u011b vid\u00edm a jsi v po\u0159\u00e1dku. V\u016fbec nic jsme o tob\u011b nev\u011bd\u011bli. Jak se m\u00e1\u0161?“ za\u010dne div ne plakat a hladit m\u011b po z\u00e1dech. Mia\u2026 Mia, Mia, Mia\u2026<\/em><\/div>\n
„Te\u010f u\u017e dob\u0159e,“ usm\u011bju se. Vl\u00edpnu j\u00ed pusu na tv\u00e1\u0159 a pohlad\u00edm ji po vlasech.<\/div>\n
„Chyb\u011bl jsi mi,“ d\u00e1 mi je\u0161t\u011b pusu na pusu a odt\u00e1hne se. S \u00fasm\u011bvem vzhl\u00e9dnu k blon\u010fat\u00e9 osob\u011b stoj\u00edc\u00ed proti mn\u011b. Byl to kluk, pom\u011brn\u011b p\u011bkn\u00fd a\u2026<\/div>\n
„Tome,“ vydechne a pevn\u011b m\u011b obejme. Vdechnu zn\u00e1mou v\u016fni\u2026<\/div>\n
„Bene,“ p\u0159iv\u0159u o\u010di a v\u00edc se k n\u011bmu p\u0159itisknu. Jak jsem jen mohl zapomenout? Zn\u00e1m se s Benem u\u017e od st\u0159edn\u00ed. Hned prvn\u00ed den jsme si padli do oka, a to nejen proto, \u017ee jsme byli ve t\u0159\u00edd\u011b jedin\u00ed dva kluci.<\/em><\/div>\n
„Co se ti to proboha jen stalo, br\u00e1cho?“ povzdechne a pohlad\u00ed m\u011b po ramen\u011b.<\/p>\n

* „Tome? Tome, co se stalo?“ pohlad\u00ed m\u011b Ben po ramenu a sna\u017e\u00ed si vyhledat m\u016fj pohled. Otup\u011ble se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m a polo\u017e\u00edm telefon. C\u00edt\u00edm, jak mi rychle bije srdce a pomalu se mi cel\u00fdm t\u011blem rozl\u00e9v\u00e1 nep\u0159\u00edjemn\u00e9 horko, kter\u00e9 m\u011b p\u0159\u00edmo kope do b\u0159icha. Nasucho polknu a pootev\u0159u napr\u00e1zdno rty.<\/em><\/div>\n

„Bill\u2026“ vyd\u00e1m ze sebe p\u0159es tvo\u0159\u00edc\u00ed se knedl\u00edk v krku a rychle zamrk\u00e1m, abych vyhnal slzy z o\u010d\u00ed. Pomalu ale jist\u011b mi doch\u00e1zelo, co mi to sest\u0159i\u010dka v telefonu v\u016fbec \u0159ekla.<\/em><\/div>\n
„Bill co?“ nech\u00e1pe. Bolestiv\u011b se mi sev\u0159e hrudn\u00edk a rozvzlyk\u00e1m se.<\/em><\/div>\n
„Bill\u2026 On\u2026 Bo\u017ee m\u016fj,“ schov\u00e1m si obli\u010dej do dlan\u00ed a rozbre\u010d\u00edm se, „Bill m\u011bl nehodu, on-on\u2026“ kokt\u00e1m ze sebe p\u0159es n\u00e1val vzlyk\u016f.<\/em><\/div>\n
„Ale v\u017edy\u0165 jsem s n\u00edm v\u010dera mluvil, m\u011bl pro tebe p\u0159ijet a\u2026 Proboha,“ p\u0159ikryje si rukou pusu. *<\/p>\n

<\/em> „Tome, vn\u00edm\u00e1\u0161 m\u011b?“ odt\u00e1hne se Ben ode m\u011b a zad\u00edv\u00e1 se mi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n

„Jo, j\u00e1-j\u00e1\u2026“ rozhl\u00e9dnu se zmaten\u011b kolem a bezbrann\u011b vydechnu.<\/div>\n
„Tomi, co se d\u011bje? Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ pohlad\u00ed m\u011b Mia po ruce. Pod\u00edv\u00e1m se na ni.<\/p>\n

* Prob\u011bhnu dlouhou chodbou a\u017e k s\u00e1lu, kde maj\u00ed Billa operovat. Sna\u017eil jsem se alespo\u0148 ok\u00e9nkem n\u011bco m\u00e1lo zahl\u00e9dnout, ale \u0161lo to p\u0159es slzy jen t\u011b\u017eko. Vid\u011bl jsem pouze Billa a jeho zakrv\u00e1cen\u00e9 t\u011blo, kolem n\u011bj\u017e ob\u00edhali dokto\u0159i a sestry. C\u00edtil jsem, jak se mi chv\u011bj\u00ed kolena. Pomalu jsem p\u0159est\u00e1val ovl\u00e1dat cel\u00e9 t\u011blo. Sesunul jsem se na nejbli\u017e\u0161\u00ed lavi\u010dku, zabo\u0159il obli\u010dej do dlan\u00ed a za\u010dal hlasit\u011b bre\u010det.<\/em><\/div>\n

Co jsem komu jen ud\u011blal? Pro\u010d tohle mus\u00ed potkat zrovna m\u011b? Copak toho nebylo u\u017e dost? Ztratil jsem Molly, um\u0159ela moje mal\u00e1 sest\u0159i\u010dka, kterou jsem miloval nade v\u0161e, a te\u010f ztrat\u00edm i Billa, \u010dlov\u011bka, kter\u00e9ho miluju v\u00edce, ne\u017e sv\u016fj vlastn\u00ed \u017eivot?<\/em><\/div>\n
Semknu k sob\u011b ruce a za\u010dnu mezi vzlyky ti\u0161e \u0161eptat: „Bo\u017ee m\u016fj\u2026 Mus\u00ed\u0161 to zvl\u00e1dnout, l\u00e1sko. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee to zvl\u00e1dne\u0161. P\u0159ece m\u011b tu nem\u016f\u017ee\u0161 nechat. Mus\u00ed\u0161 se uzdravit a zase b\u00fdt se mnou. Sl\u00edbili jsme si, \u017ee budeme v\u017edycky spolu\u2026 Proboha, i kdyby ne, hlavn\u011b se, pros\u00edm, uzdrav. K\u00e9\u017e bych mohl vym\u011bnit sv\u016fj \u017eivot za tv\u016fj. Zaslou\u017e\u00ed\u0161 si, sakra, n\u011bco lep\u0161\u00edho. Bude\u0161 m\u00edt jednou obrovskou rodinu a miluj\u00edc\u00edho man\u017eela, i kdybych to nem\u011bl b\u00fdt j\u00e1. Hlavn\u011b to, pros\u00edm, nevzd\u00e1vej\u2026 Pros\u00edm\u2026“<\/p>\n

Sed\u011bl jsem tam p\u0159inejmen\u0161\u00edm dv\u011b hodiny a st\u00e1le bezmocn\u011b bre\u010del. Sna\u017eil jsem se st\u00e1le n\u011bco dozv\u011bd\u011bt, ale nikdo mi necht\u011bl nic \u0159\u00edct. M\u011bl jsem o n\u011bj stra\u0161n\u00fd strach. Nemohl jsem ani logicky uva\u017eovat. Cel\u00fd jsem se chv\u011bl a nevn\u00edmal sv\u011bt kolem. Jedin\u00e9, co jsem si te\u010f p\u0159\u00e1l, bylo to, aby se uzdravil a hlavn\u011b byl v po\u0159\u00e1dku. R\u00e1d bych n\u011bco ud\u011blal\u2026 cokoli. Jenom\u017ee j\u00e1\u2026 nemohl. C\u00edtil jsem naprostou bezmoc, p\u0159ipadal jsem si n\u00e1hle tak s\u00e1m a k ni\u010demu. Pot\u0159eboval jsem n\u011bkoho vedle sebe, n\u011bkoho, kdo by m\u011b objal a podpo\u0159il, jako tomu bylo, kdy\u017e zem\u0159ela Molly. Jenom\u017ee Bill tu te\u010f nen\u00ed, je za t\u011bmi hnusn\u00fdmi dve\u0159mi a ani nev\u00edm, co mu tam d\u011blaj\u00ed. Ihned jsem vyt\u00e1hl mobil a volal mamce. Nemohl jsem p\u0159es pl\u00e1\u010d t\u00e9m\u011b\u0159 mluvit. U\u017e jsem byl na pokraji zhroucen\u00ed. Pomalu jsem si uv\u011bdomoval, jak je to z\u00e1va\u017en\u00e1 v\u011bc a co se m\u016f\u017ee st\u00e1t. V\u017edy\u0165 Bill m\u016f\u017ee um\u0159\u00edt, m\u016f\u017ee m\u011b opustit\u2026 U\u017e nikdy ho neuvid\u00edm, nebudu ho sm\u011bt pohladit, obejmout, ani mu \u0159\u00edct, jak moc ho, sakra, miluju!<\/em><\/div>\n

„Bo\u017ee, pros\u00edm, neber mi ho\u2026“ za\u010dnu bre\u010det t\u00e9m\u011b\u0159 hystericky a sjedu z lavi\u010dky na zem. Op\u0159u si o ni hlavu a schoul\u00edm se do klub\u00ed\u010dka. *<\/p>\n

<\/em> C\u00edtil jsem, jak mi po tv\u00e1\u0159\u00edch te\u010dou slzy a za\u010d\u00edn\u00e1m ti\u0161e vzlykat. Uvnit\u0159 m\u011b u\u017e\u00edrala tup\u00e1 bolest. Ka\u017ed\u00e1 vzpom\u00ednka se do m\u011b zar\u00fdvala jako ostr\u00fd bolestiv\u00fd n\u016f\u017e.<\/div>\n

„Tome?“ zat\u0159ese mnou Brian a vezme mi obli\u010dej do dlan\u00ed. Pod\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed, couvnu a rozbre\u010d\u00edm se. Okam\u017eit\u011b se oto\u010d\u00edm, prob\u011bhnu dve\u0159mi a rychle se rozeb\u011bhnu dlouhou chodbou.<\/div>\n
„Tome!“ zak\u0159i\u010d\u00ed Brian a vyb\u011bhne z u\u010debny za mnou. J\u00e1 ale b\u011b\u017eel d\u00e1l. Musel jsem odtud pry\u010d, musel jsem za Billem. Mus\u00edm ho vid\u011bt!<\/p>\n

* „Je mi l\u00edto, pane Kaulitzi. Ud\u011blali jsme, co jsme mohli. Te\u010f u\u017e n\u00e1m nezb\u00fdv\u00e1 nic jin\u00e9ho, ne\u017e jen \u010dekat,“ \u0159ekne mi soucitn\u011b doktor. „Ale budu k v\u00e1m up\u0159\u00edmn\u00fd, a\u0165 to pro v\u00e1s nen\u00ed tak velk\u00fd \u0161ok\u2026 Je opravdu mal\u00e1 \u0161ance, \u017ee se pan Tr\u00fcmper probere a bude v po\u0159\u00e1dku\u2026“ *<\/p>\n

<\/em> S pl\u00e1\u010dem jsem jel p\u0159es cel\u00e9 m\u011bsto a\u017e k Billov\u011b firm\u011b, do kter\u00e9 jsem okam\u017eit\u011b zab\u011bhl a \u0161el do t\u0159et\u00edho patra, kde s\u00eddlil on i se svou sekret\u00e1\u0159kou Deborah.<\/p>\n

* Loudal jsem se s pl\u00e1\u010dem po m\u011bst\u011b. Byla zima a pr\u0161elo, ale mn\u011b to bylo jedno. P\u0159i\u0161lo mi to p\u0159esn\u011b jako to prav\u00e9 po\u010das\u00ed. C\u00edtil jsem se stejn\u011b, m\u016fj \u017eivot byl stejn\u00fd. St\u00e1le nad sebou m\u011bl zata\u017een\u00e9 mraky a te\u010f pr\u0161elo\u2026 Nejen pr\u0161elo, pr\u0161ela krev. M\u016fj \u017eivot byl jako kopa sra\u010dek. Jedin\u00e9 dobr\u00e9 v n\u011bm byl u\u017e jen Bill, a te\u010f jsem p\u0159i\u0161el u\u017e i o n\u011bj. U\u017e tu nechci d\u00e1l b\u00fdt. U\u017e chci kone\u010dn\u011b pokoj\u2026 Chci b\u00fdt s Billem\u2026 Nav\u017edycky\u2026<\/em><\/div>\n

Za\u0161el jsem do tmav\u00e9 uli\u010dky a vyt\u00e1hl z kapsy skalpel, kter\u00fd jsem vzal po cest\u011b z nemocnice.<\/em><\/div>\n
„Nav\u017edycky budeme spolu\u2026“ po\u0161ept\u00e1m do ticha a p\u0159ilo\u017e\u00edm ostr\u00fd hrot ke sv\u00e9 jemn\u00e9 k\u016f\u017ei, po n\u00ed\u017e pomalu, ale zato siln\u011b p\u0159ejedu v oblasti tepny na z\u00e1p\u011bst\u00ed\u2026 *<\/p>\n

<\/em> Musel jsem se p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee je Bill na\u017eivu a tohle cel\u00e9 nen\u00ed jen hnusn\u00e1 no\u010dn\u00ed m\u016fra nebo naopak p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd sen, ze kter\u00e9ho se za okam\u017eik probud\u00edm. T\u011blo m\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 neposlouchalo. St\u00e1le jsem se chv\u011bl a bre\u010del. Lid\u00e9 po chodb\u00e1ch na m\u011b podivn\u011b koukali a ukazovali si, jako bych byl snad n\u011bjak\u00fd dement. Jakmile jsem do\u0161el k Billov\u011b kancel\u00e1\u0159i, pod\u00edval jsem se p\u0159es slzy na Deb, sed\u00edc\u00ed za stolem, a vzlyknul. Vzpom\u00edn\u00e1m si, jak m\u011b poka\u017ed\u00e9 v\u00edtala, kdy\u017e jsem za Billem p\u0159i\u0161el a pov\u00eddali jsme si spolu. Do dne\u0161n\u00edho r\u00e1na jsem ani nev\u011bd\u011bl, \u017ee n\u011bjak\u00e1 Deborah existuje. Bo\u017ee m\u016fj\u2026 Co v\u0161echno si je\u0161t\u011b nepamatuji?<\/em> Hned ke mn\u011b vzhl\u00e9dla a p\u0159ekvapen\u011b vydechla.<\/div>\n

„Bo\u017ee m\u016fj, Tome, ahoj,“ vysko\u010dila hned na nohy. „Nevid\u011bla jsem t\u011b tak stra\u0161n\u011b dlouhou dobu. Jak se m\u00e1\u0161? Jak ti je?“ do\u0161la hned ke mn\u011b a objala m\u011b „Co se stalo? Pro\u010d bre\u010d\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„A-ahoj,“ zavzlyk\u00e1m a rozbre\u010d\u00edm se. Tak stra\u0161n\u011b mi chyb\u011bla, tak dlouho jsem ji nevid\u011bl.<\/em> Obejmu ji a pevn\u011b k sob\u011b stisknu o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka. „Je-je tu Bill?“<\/div>\n
„Jo, jo, je vedle, poj\u010f za n\u00edm a neplakej. Co se stalo?“ sna\u017e\u00ed se m\u011b starostliv\u011b ut\u011b\u0161it. Nadechnu se, ale otev\u0159ou se dve\u0159e od Billovy kancel\u00e1\u0159e.<\/p>\n

„Co se\u2026 Tome,“ vydechne Bill a hned se ke mn\u011b rozejde. „Co se ti stalo?“ chytne m\u011b za ruku a starostliv\u011b na m\u011b hled\u00ed. Odt\u00e1hnu se od Deb, se slzami v o\u010d\u00edch k n\u011bmu vzhl\u00e9dnu a hned se k n\u011bmu p\u0159itisknu.<\/div>\n

„Promi\u0148 mi to, promi\u0148 mi\u2026“ za\u010dal jsem na\u0159\u00edkat. Bo\u017ee m\u016fj, mohl b\u00fdt mrtv\u00fd. Mohl b\u00fdt mrtv\u00fd jenom kv\u016fli mn\u011b, kv\u016fli tomu, \u017ee jsem \u0161el za Brianem a lhal mu, jen kv\u016fli t\u00e9 pitom\u00e9 h\u00e1dce. A pak jsem ho tam je\u0161t\u011b nechal a ne\u010dekal u n\u011bj, nedr\u017eel ho za ruku, kdy\u017e se probral. Proboha, co jsem to jen ud\u011blal.<\/em><\/div>\n
„Co? Tomi, co se ti stalo, proboha?“ za\u0161eptal a hned m\u011b objal, jak to jen \u0161lo. Pomali\u010dku m\u011b v objet\u00ed odvedl do kancel\u00e1\u0159e a zav\u0159el nohou dve\u0159e.<\/p>\n

„Je to cel\u00fd jenom moje vina. M\u016f\u017eu za to j\u00e1 a\u2026 a\u2026“ vzlykal jsem hlasit\u011b a zalykal se, „a-ani jsem tam nebyl, ne\u010dekal na tebe. Promi\u0148 mi to, pro\u2026 J\u00e1-j\u00e1\u2026 Bo\u017ee m\u016fj, je to moje vina,“ za\u010dal jsem hystericky bre\u010det.<\/div>\n

„Uklidni se,“ chytil m\u011b pevn\u011bji a p\u0159itiskl m\u011b na sebe. „Pros\u00edm, p\u0159esta\u0148 plakat, no tak, p\u0161\u0161\u0161,“ \u0161eptal mi a hladil m\u011b konej\u0161iv\u011b po z\u00e1dech. „V\u0161echno mi to v klidu pov\u011bz, ano? Ale neplakej.“<\/div>\n
Nadechnu se, ale jen zase bezmocn\u011b vydechnu, zakrout\u00edm hlavou a d\u00e1l bre\u010d\u00edm. Jak mi mohl n\u011bkdy v\u016fbec odpustit? Jak se mnou m\u016f\u017ee d\u00e1l b\u00fdt? M\u00e1lem se zabil, a to jenom kv\u016fli mn\u011b.<\/em><\/div>\n
„Nic nen\u00ed tvoje vina, Tome,“ vydechne a zvedne mi potom pomalu hlavu. Ot\u0159e mi slzy a pod\u00edv\u00e1 se mi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Nem\u011bl jsem ti lh\u00e1t,“ sna\u017e\u00edm se p\u0159estat bre\u010det a uklidnit se, ale nejde to. V\u016fbec to nejde. Na srdci m\u011b t\u00ed\u017e\u00ed hnusn\u00fd pocit a odporn\u00e1 bolest. J\u00e1 ho prakticky t\u00e9m\u011b\u0159 zabil. J\u00e1, j\u00e1, j\u00e1! Sakra! Jsem odporn\u00e1 zr\u016fda. Skoro jsem zabil \u010dlov\u011bka, kter\u00fd m\u011b miluje a j\u00e1 miluju jeho. Jak se mnou po tomhle m\u016f\u017ee b\u00fdt? A jak s n\u00edm v\u016fbec m\u00e1m b\u00fdt j\u00e1?<\/em> Nahlas povzdechl a tisknul si m\u011b k sob\u011b.<\/p>\n

„Nen\u00ed to tvoje vina, nepla\u010d u\u017e, pros\u00edm,“ za\u0161eptal. Jak nem\u00e1m, sakra, bre\u010det?!<\/em> „Jak jsi\u2026 na to p\u0159i\u0161el?“<\/div>\n

„V\u017edy\u0165 jsem t\u011b m\u00e1lem zabil! Uv\u011bdomuje\u0161 si to?!“ k\u0159iknu hystericky. Vytrhnu se mu a s brekem se snesu k podlaze, kde si kleknu a schov\u00e1m si obli\u010dej do dlan\u00ed.<\/div>\n
„Tak to nen\u00ed,“ \u0159ekne ihned a klekne si ke mn\u011b. Siln\u011b m\u011b k sob\u011b p\u0159it\u00e1hne a podr\u017e\u00ed si m\u011b u sebe. „Uklidni se, pros\u00edm. Je to za n\u00e1mi,“ pros\u00ed m\u011b a hlad\u00ed m\u011b p\u0159i tom po z\u00e1dech. Za n\u00edm to mo\u017en\u00e1 je, on se s t\u00edm sm\u00ed\u0159il. Ale j\u00e1 to pr\u00e1v\u011b te\u010f zjistil, uv\u011bdomil jsem si, co jsem ud\u011blal. Nem\u016f\u017eu se sebou takhle \u017e\u00edt, nem\u016f\u017eu \u017e\u00edt s n\u00edm. Nikdy si to neodpust\u00edm. Tohle ani nelze odpustit.<\/em> S brekem se mu sna\u017e\u00edm vyvl\u00e9ct a vytrhnout. Jen\u017ee m\u011b dr\u017e\u00ed v\u00e1\u017en\u011b pevn\u011b a sna\u017e\u00ed se m\u011b uklidnit.<\/div>\n
„L\u00e1sko, pros\u00edm,“ \u0159ekne smutn\u011b a chytne m\u011b za tv\u00e1\u0159. U\u017e tu nem\u016f\u017eu b\u00fdt. U\u017e nem\u016f\u017eu b\u00fdt s n\u00edm. Nem\u016f\u017eu\u2026 U\u017e nem\u016f\u017eu\u2026<\/em><\/div>\n
„Pus\u0165 m\u011b,“ zavzlyk\u00e1m zoufale a sna\u017e\u00edm se mu ruku odstr\u010dit.<\/div>\n
„Ne, pros\u00edm\u2026“ \u0161eptne, av\u0161ak stisk povol\u00ed. V ten okam\u017eik se mu vyvl\u00e9knu \u00fapln\u011b a vy\u0161kr\u00e1bu se na nohy. Rychle si ot\u0159u slzy, abych vid\u011bl alespo\u0148 na cestu, a rozejdu se ke dve\u0159\u00edm.<\/p>\n

„Neodch\u00e1zej, pros\u00edm,“ vzlykne a stoupne si hned tak\u00e9. S\u00e1hnu po klice a rychle projdu vedlej\u0161\u00ed kancel\u00e1\u0159\u00ed. S pl\u00e1\u010dem prob\u011bhnu dlouhou chodbu, seb\u011bhnu schody a dob\u011bhnu rovnou ke sv\u00e9mu autu p\u0159ed firmu. Okam\u017eit\u011b nastoup\u00edm, nastartuji a zb\u011bsile se rozjedu pry\u010d. Nev\u011bd\u011bl jsem ani, kam jedu, jak rychle a kudy. Nakonec jsem stejn\u011b musel zastavit po p\u00e1r kilometrech u krajnice, proto\u017ee jsem p\u0159es slzy sotva vid\u011bl sv\u011bt kolem sebe. Bolest v hrudi byla t\u00e9m\u011b\u0159 nesnesiteln\u00e1. M\u011bl jsem pocit, jako by mi p\u0159\u00edmo doprost\u0159ed hrudi ud\u011blal n\u011bkdo obrovskou d\u00edru. Sundal jsem ruce z volantu, objal si hrudn\u00edk a schoulil se do klub\u00ed\u010dka. St\u00e1le jsem hystericky bre\u010del, na\u0159\u00edkal a ml\u00e1til kolem sebe. Zalykal jsem se vlastn\u00edmi slzami, nemohl jsem se po\u0159\u00e1dn\u011b nadechnout a snad jsem ani necht\u011bl.<\/p>\n

Jako by toho nebylo u\u017e tak dost. Najednou se mus\u00edm v jeden den dozv\u011bd\u011bt, \u017ee jsem chodil s Brianem a vzpomenout si na ka\u017ed\u00fd okam\u017eik s n\u00edm, pak vid\u011bt Bena a vzpomenout si na celou tu boura\u010dku, na celou tu h\u00e1dku a co se stalo po Billov\u011b nehod\u011b. U\u017e je toho moc. Nejrad\u011bji bych si n\u011bco ud\u011blal. Je\u0161t\u011b nikdy jsem se nec\u00edtil tak hrozn\u011b jako te\u010f. Bolest, kterou c\u00edt\u00edm, m\u011b uvnit\u0159 trh\u00e1 na kousky a je\u0161t\u011b je p\u00e1l\u00ed. P\u0159ipad\u00e1m si jako odporn\u00e9 monstrum, jako\u2026 Ani to nejde popsat. Nejdou ur\u010dit ani pojmenovat pocity, kter\u00e9 pr\u00e1v\u011b m\u00e1m, a stupe\u0148 bolesti u\u017e v\u016fbec nejde vy\u010d\u00edslit.<\/em><\/p>\n

Nev\u011bd\u011bl jsem, co d\u011blat, kam j\u00edt. Nev\u011bd\u011bl jsem absolutn\u011b nic, krom\u011b toho, \u017ee jsem si p\u0159\u00e1l neb\u00fdt, ne\u017e\u00edt, ned\u00fdchat, nec\u00edtit nic. Nakonec jsem se usnesl, \u017ee to by byla blbost. To u\u017e jsem jednou ud\u011blal a neubl\u00ed\u017eil jsem t\u00edm jenom sob\u011b. Ot\u0159el jsem si slzy, trochu se uklidnil, a\u010dkoli to nebylo lehk\u00e9, a rozjel se za Brianem. Doufal jsem, \u017ee alespo\u0148 on bude v\u011bd\u011bt, co d\u011blat, \u017ee mi n\u011bjak porad\u00ed a alespo\u0148\u2026 mi trochu ulev\u00ed. On jako jedin\u00fd mi m\u016f\u017ee v t\u00e9hle situaci pomoct\u2026<\/p>\n

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Kdy\u017e jsem se r\u00e1no probudil, byla mi pom\u011brn\u011b zima a le\u017eelo se mi nepohodln\u011b. Ani\u017e bych otev\u0159el o\u010di, za\u010dal jsem hmatat kolem sebe, abych vyhledal Billovu p\u0159\u00edtomnost a horkou poko\u017eku. Jedin\u00e9, co se mi v\u0161ak dostalo<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[497],"tags":[],"class_list":["post-6142","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-novel-of-dreams-my-nightmare"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6142","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6142"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6142\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6142"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6142"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6142"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}