{"id":6149,"date":"2012-07-26T16:00:00","date_gmt":"2012-07-26T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6132"},"modified":"2012-07-26T16:00:00","modified_gmt":"2012-07-26T15:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-ii-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/07\/26\/zeiten-andern-dich-ii-2\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich II 2."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n

<\/strong> „Co m\u00e1 b\u00fdt s dvan\u00e1ct\u00fdm kv\u011btnem?“ zept\u00e1 se nech\u00e1pav\u011b Gordon a v\u0161ichni se na m\u011b up\u0159ou pohled.
„Nic,“ \u0159eknu, zavrt\u00edm hlavou, sund\u00e1m ruku z \u010dela a poc\u00edt\u00edm, jak se mi sev\u0159e \u017ealudek.
„Dob\u0159e, tak to zkus\u00edm znovu – co se stalo?“
„Ne, zapome\u0148te na to, v\u00e1\u017en\u011b, v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku, jen tady dneska nem\u016f\u017eu z\u016fstat.“
„A pro\u010d ne?“ zak\u0148our\u00e1 Nelly.
„Z\u016fstanu tu do ve\u010dera a p\u016fjdu ti n\u011bco p\u011bkn\u00fdho p\u0159e\u010d\u00edst na dobrou noc, hm?“
„Hm. A kam pojede\u0161 potom?“
„Pak se mus\u00edm n\u011bkomu omluvit,“ \u0161pitnu si v\u00edcem\u00e9n\u011b pro sebe. Jak jsem mohl zapomenout! Tom nem\u00e1 \u0161patnou n\u00e1ladu jen z toho, \u017ee ho \u010dek\u00e1 zkou\u0161ka. Dvan\u00e1ct\u00e9ho kv\u011btna m\u00e1 narozeniny Joy, p\u0159ece. Je jasn\u00e9, \u017ee se od r\u00e1na tv\u00e1\u0159\u00ed tak, jak se tv\u00e1\u0159\u00ed. V\u00edm, \u017ee ho to je\u0161t\u011b neoprav\u0148uje k tomu, aby musel b\u00fdt na v\u0161echny hnusn\u00fd, ale sv\u00fdm zp\u016fsobem budu muset b\u00fdt ten, co mu to odpust\u00ed. Pro dne\u0161ek. Nev\u011bdomky p\u0159ik\u00fdvnu a Gordon nech\u00e1pav\u011b pozvedne obo\u010d\u00ed, proto\u017ee ze m\u011b je\u0161t\u011b nespustil pohled.
„Co?“
„Nic, fakt je v\u0161echno v pohod\u011b?“
„Jo, v\u0161echno,“ p\u0159ik\u00fdvnu, a hned na to str\u010d\u00edm sousto ve\u010de\u0159e do pusy.
„No nechci ti radit, ale asi byste si v\u00e1\u017en\u011b od sebe m\u011bli odpo\u010dinout.“
„V\u00edm, ale te\u010f jde v\u00e1\u017en\u011b o n\u011bco jin\u00e9ho,“ ujist\u00edm ho a u\u017e s \u00fasm\u011bvem pochv\u00e1l\u00edm Miriam ve\u010de\u0159i.<\/p>\n

„Nechce\u0161 si to je\u0161t\u011b rozmyslet? Tomovi prosp\u011bje chvilka samoty.“
„J\u00e1 v\u00edm, Gordone, ale v\u00e1\u017en\u011b je to trochu jinak. On m\u00e1 dnes celkem pr\u00e1vo b\u00fdt na\u0161tvan\u00fd, a to te\u010f nemysl\u00edm kv\u016fli zkou\u0161ce. Prost\u011b se mu mus\u00edm omluvit, v\u011b\u0159 mi. A tahle mi pom\u016f\u017ee,“ usm\u011bju se na Malou d\u00e1mu v m\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed. P\u0159eci jen u\u017e se mi tam tak lehce nevejde.
„Tak se n\u00e1m ozvi, a\u017e dojede\u0161 domu, hm?“ ozve se ti\u0161e s \u00fasm\u011bvem Miriam po jeho boku.
„Ozvu se,“ mrknu a s ob\u011bma se rozlou\u010d\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Po necel\u00fdch dvaceti minut\u00e1ch doraz\u00edm kone\u010dn\u011b na m\u00edsto. Nejsem si jist\u00fd, jestli chci okam\u017eit\u011b b\u011b\u017eet nahoru a za\u010d\u00edt Tomovi vysv\u011btlovat, \u017ee jsem p\u0159ece pro n\u011bj tady. Ne, takhle to p\u0159ece nechceme ani jeden.
Je n\u011bco po p\u016fl des\u00e1t\u00e9, a kdy\u017e se potichou\u010dku dostanu do bytu, prvn\u00edho, \u010deho si v\u0161imnu, jsou v\u0161ude rozsv\u00edcen\u00e1 sv\u011btla. Tom se boj\u00ed tmy? Jenom\u017ee kdy\u017e dojdu a\u017e do ob\u00fdv\u00e1ku, m\u00e1m co d\u011blat, abych se udr\u017eel z t\u00e9 roztomilosti, jakou tam najdu. Postav\u00edm Malou d\u00e1mu na podlahu, kter\u00e1 si okam\u017eit\u011b od\u0165apk\u00e1 pod gau\u010d, na kter\u00fd hodl\u00e1 vysko\u010dit, co\u017e j\u00ed ale zak\u00e1\u017eu, proto\u017ee by t\u00edm vzbudila Toma. Toma, kter\u00fd spokojen\u011b oddechuj\u00edc, sto\u010den\u00fd zcela do klub\u00ed\u010dka, k sob\u011b tiskne jeden ze se\u0161it\u016f. Nat\u00e1hnu se pro nedalekou deku a pomalou\u010dku ho s n\u00ed p\u0159ikryju.
Bohu\u017eel ale, tak jak jsem se sna\u017eil, aby ho nevzbudila Mal\u00e1 d\u00e1ma, se ho poda\u0159\u00ed vzbudit mn\u011b. Prudce otev\u0159e o\u010di, pod\u00edv\u00e1 se na zma\u010dkan\u00fd se\u0161it ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di, a teprve pak zvedne pohled ke mn\u011b.<\/p>\n

„Nen\u00ed u\u017e \u010dtvrtek, \u017ee ne?“ vylekan\u011b se zept\u00e1, posad\u00ed a teprve pak, jako by jeho ospal\u00e9 o\u010di zaznamenaly sv\u011btlo a\u017e nyn\u00ed, zam\u017eour\u00e1 do sv\u011btla nade mnou. S \u00fasm\u011bvem se k n\u011bmu posad\u00edm a jemn\u011b ho obejmu.
„Neboj, nen\u00ed.“ Ob\u011bma najednou jako kdyby do\u0161la slova. Jen tam tak sed\u00edme, obj\u00edm\u00e1me se, ne\u017e se zase Tom odhodl\u00e1 jako prvn\u00ed promluvit.
„Pro\u010d jsi p\u0159ijel?“
„Proto\u017ee m\u011b to \u0161tve.“
„A j\u00e1 u\u017e se b\u00e1l, \u017ee se neuk\u00e1\u017ee\u0161.“
„Ale necht\u011bl jsem.“
„J\u00e1 v\u00edm.“
„Tome,“ lehce se odt\u00e1hnu, abych mu pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed, a jemn\u011b ho pohlad\u00edm po tv\u00e1\u0159i, „promi\u0148, j\u00e1 zapomn\u011bl, \u017ee m\u00e1 Joy narozeniny.“ Tom na to ale nic ne\u0159ekne, a jen s v\u00fddechem uhne pohledem.<\/p>\n

„No jo, ale stejn\u011b promi\u0148, prost\u011b u\u017e mi to jen n\u011bkdy leze krkem,“ \u0159ekne po hodn\u00e9 chv\u00edli a usm\u011bje se, kdy\u017e zase zp\u00e1tky ke gau\u010di p\u0159i\u0165apk\u00e1 Mal\u00e1 d\u00e1ma a za\u010dne si prohl\u00ed\u017eet gau\u010d, aby obhl\u00e9dla prostor, kam by si mohla vysko\u010dit.
„To je v po\u0159\u00e1dku,“ s \u00fasm\u011bvem mu l\u00edpnu pusu na tv\u00e1\u0159 a nat\u00e1hnu se pro Malou d\u00e1mu, kterou usad\u00edm mezi n\u00e1s. „Mal\u00e9 zpest\u0159en\u00ed.“
„To je dob\u0159e, \u017ees j\u00ed vzal s sebou,“ jemn\u011b Malou d\u00e1mu pohlad\u00ed a nech\u00e1 si ji vyl\u00e9zt do kl\u00edna.
„Mus\u00edm zavolat dom\u016f a sko\u010dit si do sprchy, neusnete mi tady, \u017ee ne?“ vstanu s \u00fasm\u011bvem.
„Kdy\u017e si posp\u00ed\u0161\u00ed\u0161,“ mrkne Tom, ale pak mne ne\u010dekan\u011b chyt\u00ed za ruku a p\u0159it\u00e1hne si mne k sob\u011b, aby mne mohl pol\u00edbit.<\/p>\n

Pozd\u011bji v noci sed\u00edm na posteli a jemn\u011b na z\u00e1dech \u0161kr\u00e1bu le\u017e\u00edc\u00edho Toma. Nejsem v\u016fbec unaven\u00fd, tak\u017ee se sna\u017e\u00edm alespo\u0148 Tomovi zp\u0159\u00edjemnit us\u00edn\u00e1n\u00ed. Mal\u00e1 d\u00e1ma se mu sp\u00edc\u00ed tul\u00ed k noh\u00e1m a m\u00e1m pocit, \u017ee on usne brzo po n\u00ed tak\u00e9. P\u0159eci jen mu v\u00e1\u017en\u011b posledn\u00ed m\u011bs\u00edc u\u010den\u00ed zab\u00edralo v\u00edce \u010dasu ne\u017e sp\u00e1nek.
„Tomi?“ zkus\u00edm potichu.
„Hm?“ ozve se a\u017e po chvilce, a Tomova hlava se unaven\u011b, se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima p\u0159eto\u010d\u00ed ke mn\u011b.
„Zapomn\u011bl jsem ti \u0159\u00edct, \u017ee tady byl dneska Andreas,“ vzpomenu si, ale hned pokra\u010duji, aby Tom nemusel p\u0159em\u00e1hat \u00fanavu mluven\u00edm, „ale \u0159\u00edkal, \u017ee p\u0159ijde jindy. Ptal jsem se ho, jestli pot\u0159ebuje n\u011bco ur\u010dit\u00e9ho, ale nic ne\u0159\u00edkal, tak se asi prost\u011b stav\u00ed jindy.“
„Hm, je\u0161t\u011b n\u011bco?“
„No vlastn\u011b jo,“ usm\u011bju se a zajedu dlan\u00ed lehce i na jeho krk, „byla tu i tvoje mamka.“
„A?“
„Uhm, kv\u016fli jedn\u00fd v\u011bci\u2026“
„Kv\u016fli t\u00fd oslav\u011b.“<\/p>\n

Zaraz\u00edm se. „Moment, jak o n\u00ed v\u00ed\u0161, kdy\u017e to pro tebe m\u011blo b\u00fdt p\u0159ekvapen\u00ed?“
„P\u0159ekvapen\u00ed\u2026 na\u0161i to v\u017edycky d\u011blaj\u00ed stra\u0161n\u011b n\u00e1padn\u011b,“ z\u00edvne si Tom a pak se p\u0159eto\u010d\u00ed na bok a ruku, kterou jsem ho doposud \u0161kr\u00e1bal, si p\u0159ivlastn\u00ed, tak\u017ee jsem nucen si k n\u011bmu lehnout.
„M\u011bl jsem ti to \u0159\u00edct a\u017e z\u00edtra, \u017ee? Te\u010f bys m\u011bl sp\u00e1t, abys m\u011bl z\u00edtra dost energie.“
„Hm, stejn\u011b m\u00e1m pocit, \u017ee absolutn\u011b nic neum\u00edm, tak nepot\u0159ebuju energii.“
„Norm\u00e1ln\u00ed pocit.“
„Nehraj si na zku\u0161en\u00fdho, byla to zat\u00edm jedna maturita,“ usm\u011bje se a znovu se p\u0159eto\u010d\u00ed, \u010d\u00edm\u017e probud\u00ed Malou d\u00e1mu, kter\u00e1 se ura\u017een\u011b odebere na gau\u010d. Tom otev\u0159e o\u010di, pod\u00edv\u00e1 se za n\u00ed a pak v\u011bnuje nevinn\u00fd pohled mn\u011b. Usm\u011bju se, pol\u00edb\u00edm ho na \u010delo a pevn\u011b ho obejmu. Jsem stra\u0161n\u011b r\u00e1d, \u017ee n\u00e1m h\u00e1dky nevydr\u017e\u00ed nikdy p\u0159\u00edli\u0161 dlouho.
„Co si mi je\u0161t\u011b zapomn\u011bl \u0159\u00edct? \u017de se tu stavil prezident?“
S \u00fasm\u011bvem zavrt\u00edm hlavou. „To t\u011b zklamu, ale to bohu\u017eel.“
„Je\u0161t\u011b \u017ee ty ses mi vr\u00e1til,“ zavrn\u00ed a j\u00e1 mu v\u011bnuju kr\u00e1tk\u00fd polibek.<\/p>\n

„To u\u017e mus\u00ed\u0161?“ probud\u00ed mne tich\u00fd \u0161um v byt\u011b a donut\u00edm se otev\u0159\u00edt o\u010di. Tom pob\u00edhaj\u00edc jsem a tam, oble\u010den tak nap\u016fl v obleku se ke mn\u011b oto\u010d\u00ed.
„Co\u017ee? Vzbudil jsem t\u011b? Sorry.“
„Ne, ptal jsem se, jestli u\u017e mus\u00ed\u0161 j\u00edt. Kolik je hodin?“
„P\u016fl osm\u00fd.“
„Uah,“ padnu hlavou zp\u011bt na pol\u0161t\u00e1\u0159 a sna\u017e\u00edm se nevn\u00edmat, \u017ee je ta \u010d\u00e1st dne, kterou v\u00fdslovn\u011b nesn\u00e1\u0161\u00edm. Donut\u00edm sv\u00e9 t\u011blo se prot\u00e1hnout, a kdy\u017e se chci vysoukat z postele, u\u017e nade mnou stoj\u00ed zcela oble\u010den\u00fd Tom, aby mi v\u011bnoval polibek na dobr\u00e9 r\u00e1no a z\u00e1rove\u0148 na rozlou\u010denou.
„Uvid\u00edme se odpoledne.“
„Ne, ne, ne,“ hbit\u011b vysko\u010d\u00edm z postele a rozeb\u011bhnu se sm\u011br koupelna, „po\u010dkej! P\u016fjdu s tebou. Mal\u00e1 D\u00e1ma stejn\u011b pot\u0159ebuje ven.“
„Bille, u\u017e takhle jdu na \u010das!“
„V\u017edy\u0165 u\u017e jsem,“ naraz\u00edm na hlavu k\u0161iltovku, abych zakryl svou ospalost, a do pusy str\u010d\u00edm kart\u00e1\u010dek. Nasouk\u00e1m se do prvn\u00edho oble\u010den\u00ed, co najdu, p\u0159ejedu si kart\u00e1\u010dkem urychlen\u011b zuby, a s \u00fasm\u011bvem vyb\u011bhnu z koupelny zase ven, kde u\u017e post\u00e1v\u00e1 nerv\u00f3zn\u00ed Tom. „Vid\u00ed\u0161? Dv\u011b minuty.“
„K\u00e9\u017e by to tak bylo poka\u017ed\u00fd,“ uchechtne se a pak zara\u017een\u011b pozvedne obo\u010d\u00ed, „moje mikina?“
„Slu\u0161\u00ed mi vi\u010f?“ se zasm\u00e1n\u00edm mu l\u00edpnu polibek, „ty bys taky m\u011bl takhle oble\u010denej chodit \u010dasto,“ mrknu na n\u011bho, z\u00e1libn\u011b si ho cel\u00e9ho prohl\u00e9dnu v obleku a pak p\u0159ipnu pob\u00edhaj\u00edc\u00ed Mal\u00e9 d\u00e1m\u011b obojek. „M\u016f\u017eeme j\u00edt.“<\/p>\n

„V kolik mus\u00ed\u0161 do pr\u00e1ce?“
„A\u017e v p\u016fl jeden\u00e1ct\u00e9. Ale ve dv\u011b budu zp\u00e1tky.“
„Uhm.“
„Tome, \u017e\u00e1dn\u00fd nervy, m\u00e1\u0161 to v kapse. V\u00ed\u0161 co? A\u017e mi bude\u0161 cht\u00edt zavolat, \u017ee to m\u00e1\u0161, tak mi to nevolej. Chci si to nechat jako p\u0159ekvapen\u00ed.“ Tom se jen usm\u011bje, ale nic ne\u0159ekne. „A ne\u017e doraz\u00edm, tak ty u\u017e tam bude\u0161. Jste dneska jen t\u0159i, to bude rychle hotov\u00e9.“
„Hm.“
„Tomeee,“ stisknu mu ruku, „kdo jin\u00fd by to m\u011bl zvl\u00e1dnout, kdy\u017e ne ty?“
„Ty.“
„M\u011bl jsem jenom velk\u00fd \u0161t\u011bst\u00ed.“
„To \u0159\u00edk\u00e1\u0161 p\u0159i v\u0161em, i p\u0159i testech.“
Se zasm\u00e1n\u00edm ho pol\u00edb\u00edm, kdy\u017e doraz\u00edme p\u0159ed \u0161kolu. „Nech si to pesimistick\u00fd sm\u00fd\u0161len\u00ed na jindy, dneska tam vtrhni s \u00fasm\u011bvem a uvid\u00ed\u0161, \u017ee v\u0161echno p\u016fjde hladce.“
„Jo, \u0159\u00edk\u00e1 ten, co se hroutil p\u0159i ka\u017ed\u00e9 ub\u011bhnut\u00e9 minut\u011b.“
„To jsem je\u0161t\u011b nev\u011bd\u011bl, do \u010deho jdu,“ ujist\u00edm ho, a z ruky si st\u00e1hnu n\u00e1ramek, kter\u00fd zapnu na ruku jemu. „P\u0159inese ti \u0161t\u011bst\u00ed.“
„J\u00e1 bych si rad\u011bji kolem ruky namotal tebe,“ zak\u0148our\u00e1 vesele Tom a ne\u017e se definitivn\u011b vyd\u00e1 dovnit\u0159, ukradne mi je\u0161t\u011b jeden polibek.<\/p>\n

„Hal\u00f3, kdepak je ten, co mi chce n\u011bco ozn\u00e1mit?“ doraz\u00edm kolem p\u016fl t\u0159et\u00ed dom\u016f a mus\u00edm se za\u010d\u00edt sm\u00e1t, kdy\u017e se rozhl\u00e9dnu kolem. V\u0161ude se v\u00e1l\u00ed kusy obleku a mezi t\u00edm se povaluj\u00ed se\u0161ity. Vyd\u00e1m se ho hledat po byt\u011b, kdy\u017e se mi s\u00e1m neoz\u00fdv\u00e1, a zaseknu se u dve\u0159\u00ed v kuchyni. Nejen p\u0159ekvapen\u011b, ale i nad\u0161en\u011b si prohl\u00e9dnu Toma, kter\u00fd si div netancuje u spor\u00e1ku.
„Tome?“ zkus\u00edm podruh\u00e9, jestli\u017ee m\u011b t\u0159eba nezaznamenal. Ten se prudce oto\u010d\u00ed a podle jeho \u00fasm\u011bvu je mi jasn\u00fd, \u017ee musel v\u0161echno d\u00e1t na sto dvacet procent.
„Hm?“
„HM?!“ nech\u00e1pav\u011b se na n\u011bho pod\u00edv\u00e1m, a pak se d\u00e1m znovu do sm\u00edchu. „D\u011bl\u00e1\u0161 si ze m\u011b srandu, ten bordel tady?“
„Jsem jen hledal, co by bylo vhodn\u00fd prohodit prvn\u00ed oknem,“ pokr\u010d\u00ed rameny, ale nespou\u0161t\u00ed z tv\u00e1\u0159e \u00fasm\u011bv.
„\u0158ekni, \u017ee to m\u00e1\u0161.“
„Pros\u00edm t\u011b, kdo by to nedal,“ r\u00e1doby nepochopen\u011b zavrt\u00ed hlavou, ale to u\u017e mu se sm\u00edchem vl\u00edtnu kolem krku. „Jasn\u011b \u017ee to m\u00e1m.“<\/p>\n

„Gratuluju! Ty jsi to nej\u0161ikovn\u011bj\u0161\u00ed stvo\u0159en\u00ed na sv\u011bt\u011b. Ur\u010dit\u011b si dal v\u0161echno na sto procent.“
„Hm, \u00e1jinu m\u00e1m jenom na devades\u00e1t \u0161est, jsem tam zapomn\u011bl n\u011bjak\u00fd p\u0159edlo\u017eky, ale v matice jsem neztratil jedinej bod.“
„D\u011bl\u00e1\u0161 si ze m\u011b srandu?“ vykul\u00edm na n\u011bj o\u010di.
„Ve fyzice jsem ztratil dva body.“
„Tome,“ zastav\u00edm ho se sm\u00edchem, „ne\u0159\u00edkej mi, \u017ee m\u00e1\u0161 v\u00e1\u017en\u011b v\u0161echno s pln\u00fdm po\u010dtem bod\u016f.“
„V\u017edy\u0165 ti to \u0159\u00edk\u00e1m, v \u00e1jin\u011b\u2026,“ za\u010dne znovu, ale to u\u017e se za\u010dne sm\u00e1t i on.
„Jup\u00ed\u00ed\u00ed,“ znovu ho pevn\u011b obejmu a nepust\u00edm ho do doby, ne\u017e se k m\u00e9mu nosu donese p\u0159\u00edjemn\u00e1 v\u016fn\u011b. „Copak va\u0159\u00ed\u0161 dobr\u00fdho?“
„\u00dapln\u011b jsem dostal chu\u0165 va\u0159it, kdy\u017e jsem to dneska vid\u011bl,“ se sm\u00edchem mne pol\u00edb\u00ed a vysad\u00ed si mne na stoli\u010dku vedle linky.
„Hm?“ s \u00fasm\u011bvem pozvednu obo\u010d\u00ed s nad\u011bj\u00ed, \u017ee dostanu odpov\u011b\u010f, ale marn\u011b. M\u00edsto toho si budu muset nechat ob\u011bd jako p\u0159ekvapen\u00ed, a prozat\u00edm si jako p\u0159edkrm vychutnat Tomovy polibky.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam „Co m\u00e1 b\u00fdt s dvan\u00e1ct\u00fdm kv\u011btnem?“ zept\u00e1 se nech\u00e1pav\u011b Gordon a v\u0161ichni se na m\u011b up\u0159ou pohled.„Nic,“ \u0159eknu, zavrt\u00edm hlavou, sund\u00e1m ruku z \u010dela a poc\u00edt\u00edm, jak se mi sev\u0159e \u017ealudek.„Dob\u0159e, tak to zkus\u00edm znovu – co se stalo?“„Ne, zapome\u0148te<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[513],"tags":[],"class_list":["post-6149","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6149","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6149"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6149\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6149"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6149"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6149"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}