{"id":6169,"date":"2012-07-23T16:00:00","date_gmt":"2012-07-23T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6152"},"modified":"2012-07-23T16:00:00","modified_gmt":"2012-07-23T15:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-ii-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/07\/23\/zeiten-andern-dich-ii-1\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich II 1."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/p>\n

<\/span><\/strong><\/em> Zdrav\u00edm, jsem zase tady ;D A s druhou \u0159adou! \ud83d\ude42 Nechala jsem \u010dten\u00e1\u0159e na sv\u00e9m blogu rozhodnout, zda by cht\u011bli druhou \u0159adu t\u00e9to pov\u00eddky, a sami u\u017e vid\u00edte, jak rozhodli \ud83d\ude09 D\u00edl\u016f nebude zdaleka tolik jako v \u0159ad\u011b prvn\u00ed (cht\u011bla bych j\u00ed napsat jen 26, abych tuto pov\u00eddku zavr\u0161ila \u010d\u00edslem 100 ;)), ale rozhodn\u011b budou o to del\u0161\u00ed. Snad se i druh\u00e1 \u0159ada bude t\u011b\u0161it takov\u00e9 oblib\u011b jako prvn\u00ed. Rozhodla jsem se tak hlavn\u011b proto, \u017ee hodn\u011b lid\u00ed m\u011blo je\u0161t\u011b p\u00e1r dotaz\u016f ohledn\u011b pov\u00eddky, a na ty bych v\u00e1m cht\u011bla v druh\u00e9 \u0159ad\u011b odpov\u011bd\u011bt. Na jeden jedin\u00fd dotaz v\u00e1m ale odpov\u00edm hned, n\u011bkte\u0159\u00ed z v\u00e1s pochopili jednu \u010d\u00e1st pov\u00eddky jinak, ne\u017e jsem cht\u011bla: Tom s Andreasem spolu skute\u010dn\u011b nic nem\u011bli. Jejich vztah byl skute\u010dn\u011b p\u0159\u00e1telsk\u00fd, nikoliv milostn\u00fd, zkuste si je\u0161t\u011b jednou p\u0159e\u010d\u00edst 68. d\u00edl s ironick\u00fdm t\u00f3nem, anebo si to jednodu\u0161e vryjte do pam\u011bti ;D<\/span><\/em> A\u010dkoliv, je v tom je\u0161t\u011b n\u011bco v\u00edc, nikoliv ale milostn\u00fd vztah \ud83d\ude09 To v\u0161e se brzo dov\u00edte. Te\u010f snad u\u017e jen, p\u0159\u00edjemn\u00e9 \u010dten\u00ed \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\"\"<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n

<\/strong> PO ROCE
<\/strong> <\/p>\n

Pohlad\u00edm Toma jemn\u011b po tv\u00e1\u0159i a nakouknu mu do pap\u00edr\u016f, co dr\u017e\u00ed p\u0159ed sebou a zaujat\u011b \u010dte. Ten se ale naklon\u00ed na druhou stranu, aby se dal\u0161\u00edmu st\u0159etnut\u00ed s mou dlan\u00ed vyhnul.
„Bille, p\u0159esta\u0148, nem\u00e1m n\u00e1ladu.“
Pozvednu lehce obo\u010d\u00ed a zase se narovn\u00e1m.<\/div>\n

„V\u016fbec nic ned\u011bl\u00e1m, pouze jsem t\u011b pohladil. A toho, \u017ee nem\u00e1\u0161 n\u00e1ladu, jsem si d\u00edky bohu stihl v\u0161imnout,“ t\u00e9m\u011b\u0159 odseknu, proto\u017ee je Tom dnes extr\u00e9mn\u011b hnusn\u00fd. Z\u00edtra skl\u00e1d\u00e1 z\u00e1v\u011bre\u010dnou zkou\u0161ku z maturity, kterou j\u00e1 u\u017e na\u0161t\u011bst\u00ed m\u00e1m za sebou, tak\u017ee se sna\u017e\u00ed dohnat posledn\u00ed zbytky u\u010diva.<\/p>\n

Bydl\u00edme te\u010f spole\u010dn\u011b p\u011bt minut p\u011b\u0161ky od \u0161koly. V byt\u011b, kter\u00fd n\u00e1m pronajali Tomovi rodi\u010de za pen\u00edze, kter\u00e9 dost\u00e1vaj\u00ed z pron\u00e1jmu pr\u00e1zdninov\u00e9ho bytu Toma. Z po\u010d\u00e1tku jsem sice nebyl r\u00e1d, \u017ee budu muset b\u00fdt jeho rodi\u010d\u016fm vd\u011b\u010dn\u00fd a nedej bo\u017ee dlu\u017en\u00fd, ale s\u00e1m Tom m\u011b ujistil, \u017ee je to jen na rok, ne\u017e p\u016fjdeme oba na vysokou \u0161kolu. I p\u0159esto jsme se s Tomem dohodli, \u017ee ve voln\u00e9m \u010dase budeme chodit na brig\u00e1du, a pen\u00edze si budeme d\u00e1vat stranou do budoucna. Budoucnost. To je posledn\u00ed dobou to, co m\u011b nejv\u00edc tr\u00e1p\u00ed. Budoucnost s Tomem. Ne, \u017ee by ka\u017ed\u00fd den musel b\u00fdt n\u00e1dhern\u00fd a ka\u017ed\u00fd den bychom na sebe museli \u0161i\u0161lat a nev\u00edm co v\u0161echno, to v\u016fbec ne. Jen by posledn\u00ed dobou Tom nemusel odsek\u00e1vat na v\u0161echno, co mu \u0159eknu. Toleruji ho, v\u00edm, \u017ee m\u00e1 nervy ze z\u00edt\u0159ka, ale z\u00e1rove\u0148 by i on mohl trochu tolerovat m\u011b.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Zb\u00fdv\u00e1 mi n\u011bjak\u00fdch dvacet \u010dty\u0159i hodin, nem\u00e1m te\u010f v\u00e1\u017en\u011b n\u00e1ladu ani \u010das se s tebou h\u00e1dat, tak nemluv t\u00edmhle t\u00f3nem.“
„Zb\u00fdv\u00e1 mi dvacet \u010dty\u0159i hodin,“ zopakuji po n\u011bm jako papou\u0161ek a u\u0161kl\u00edbnu se, „posledn\u00ed m\u011bs\u00edc se u\u010d\u00ed\u0161 dvacet \u010dty\u0159i hodin denn\u011b a nem\u00e1\u0161 \u010das na nic. A nikdo se neh\u00e1d\u00e1!“
„Mohl bys uznat, \u017ee m\u00e1m z\u00edtra zkou\u0161ku?!“
„Tome, j\u00e1 sakra v\u00edm, \u017ee m\u00e1\u0161 z\u00edtra zkou\u0161ku, ale nemus\u00ed\u0161 b\u00fdt na m\u011b hnusnej! J\u00e1 to taky musel podstoupit a v\u00edm, jak\u00fd jsou to nervy, ale to, \u017ee se bude\u0161 v kuse u\u010dit a sp\u00e1t jen dv\u011b hodiny denn\u011b, ti taky nepom\u016f\u017ee.“
„Miluju, kdy\u017e za\u010dne\u0161 p\u0159edn\u00e1\u0161et! Nem\u016f\u017eu za to, \u017ee tob\u011b to do hlavy prost\u011b leze samo, a nem\u016f\u017ee\u0161 pochopit, \u017ee j\u00e1 pot\u0159ebuju na u\u010den\u00ed \u010das!“<\/p>\n

Prudce se nadechnu, abych mu na to odpov\u011bd\u011bl, ale pak jen zavrt\u00edm hlavou a odejdu z terasy dovnit\u0159 bytu, abych si do ta\u0161ky dal d\u016fle\u017eit\u00e9 v\u011bci, a zp\u011bt na terasu se u\u017e jen vyklon\u00edm. „Abych t\u011b neru\u0161il, pojedu dneska dom\u016f, fajn?“
Tom chv\u00edli nereaguje a a\u017e po p\u0159etrp\u011bn\u00fdch milion sekund zvedne kone\u010dn\u011b hlavu.<\/div>\n

„Co\u017ee?“
„\u017de pojedu dneska ve\u010der dom\u016f, aby ses mohl u\u010dit,“ \u0159eknu u\u017e usazen\u00fdm t\u00f3nem a ne\u010dek\u00e1m ani na odpov\u011b\u010f a vyd\u00e1m se ke vchodov\u00fdm dve\u0159\u00edm.
„Pro\u010d?“ sly\u0161\u00edm za sebou Toma, kter\u00fd se hned na to objev\u00ed ve dve\u0159\u00edch.
„Proto\u017ee to pro tebe bude lep\u0161\u00ed, a j\u00e1 aspo\u0148 uvid\u00edm Nelly, kterou jsem nevid\u011bl u\u017e t\u00fdden.“
„Nem\u016f\u017ee\u0161 se prost\u011b sebrat a odjet!“
„Pro\u010d? Chce\u0161 se tu akor\u00e1t zase h\u00e1dat?“
„Ale…“
„To je bez ale. Cht\u011bl jsem ti tady b\u00fdt oporou, ale dost z\u0159ejm\u011b o to nestoj\u00ed\u0161, tak\u017ee t\u011b tu nebude m\u00edt kdo otravovat.“
„Bille, mus\u00ed tohleto te\u010f v\u00e1\u017en\u011b b\u00fdt?!“
„Ztr\u00e1c\u00ed\u0161 minuty na u\u010den\u00ed, m\u011bl bys j\u00edt,“ \u0159eknu t\u00edm nejslad\u0161\u00edm ironick\u00fdm t\u00f3nem, kter\u00fd zvl\u00e1dnu, a od Toma obdr\u017e\u00edm jen n\u00e1le\u017eit\u00fd \u00fa\u0161klebek, ne\u017e zmiz\u00ed zp\u011bt na terase. M\u00e1m pocit, \u017ee b\u011bhem p\u011bti sekund bych vybouchnul natolik, \u017ee je asi lep\u0161\u00ed, kdy\u017e z tohohle bytu v\u00e1\u017en\u011b zmiz\u00edm.
„Je\u010f opatrn\u011b!“ zaslechnu je\u0161t\u011b zvol\u00e1n\u00ed Toma t\u011bsn\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e za sebou zav\u0159u dve\u0159e.
V zim\u011b jsem ud\u011blal \u0159idi\u010d\u00e1k d\u00edkybohu na prvn\u00ed pokus, a od t\u00e9 doby se v\u017edycky p\u0159edh\u00e1n\u00edme s Tomem, kdo bude \u0159\u00eddit. V\u011bt\u0161inou ale stejn\u011b vyhraje on, proto\u017ee jednodu\u0161e nem\u016f\u017eu odolat tomu pohledu na n\u011bj, kdy\u017e sed\u00ed za volantem. Mus\u00edm se i p\u0159es ten vztek v sob\u011b pousm\u00e1t, ne\u017e nasednu do auta a nastartuju.<\/div>\n
\n

V aut\u00ed\u010dku, kter\u00e9 jsem dostal k V\u00e1noc\u016fm, z\u00e1rove\u0148 ale jako d\u00e1rek za \u00fasp\u011b\u0161n\u011b z\u00edskan\u00fd \u0159idi\u010d\u00e1k od Gordona a Miriam, doraz\u00edm do Loitsche, kde u\u017e vystupuju, sotva zaparkuju. Pot\u0159ebuju dnes u\u017e taky kone\u010dn\u011b mluvit s n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm ne\u017e s Tomem.
„Ahoj, je n\u011bkdo doma?“ zvol\u00e1m vesele do domu, a prvn\u00ed odezvou je sm\u00edch z koupelny. Hned na to se objev\u00ed ve dve\u0159\u00edch hlava Miriam a za n\u00ed Gordon.
„Ahoj,“ pozdrav\u00ed mne sehran\u011b s obrovsk\u00fdmi \u00fasm\u011bvy na tv\u00e1\u0159\u00edch. Jsem r\u00e1d, \u017ee je Gordon zase alespo\u0148 trochu tak \u0161\u0165astn\u00fd jako s maminkou. Miriam tu sice definitivn\u011b nebydl\u00ed, ale v\u00edcem\u00e9n\u011b tr\u00e1v\u00ed stejn\u011b nejv\u00edce \u010dasu tady. Hlavn\u011b taky kv\u016fli Nelly, kter\u00e1 si ji naprosto zamilovala.<\/p>\n

„Tak jak se tady m\u00e1te?“ zept\u00e1m se, kdy\u017e se usad\u00edme v kuchyni.
„Sp\u00ed\u0161 ty mluv, jak se m\u00e1\u0161, kdy\u017e se tu zni\u010dehonic uk\u00e1\u017ee\u0161.“
„To nem\u016f\u017eu prost\u011b p\u0159ijet?“
„M\u016f\u017ee\u0161, ale u\u017e t\u011b zn\u00e1m, a pak v\u011bt\u0161inou jezd\u00ed\u0161 s Tomem,“ mrkne Gordon. Vydechnu a jen pohledem z\u016fstanu viset na desce stolu.
„Naj\u00ed\u0161 se s n\u00e1mi?“ usm\u011bje se Miriam, co\u017e mne p\u0159inut\u00ed se usm\u00e1t taky. Je prost\u011b zlat\u00e1.
„Vlastn\u011b r\u00e1d.“
„Tak co se stalo?“ nenech\u00e1v\u00e1 to b\u00fdt Gordon a j\u00e1 jen zavrt\u00edm hlavou.
„Nic.“
„Nech\u00e1m v\u00e1s tu a sko\u010d\u00edm pro Nelly, \u017ee je ve\u010de\u0159e. Budeme tu hned,“ vstane od stolu Miriam a j\u00e1 j\u00ed jen obdaruju d\u011bkovn\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/p>\n

„Kde je v\u016fbec Nelly?“
„Na h\u0159i\u0161ti,“ odml\u010d\u00ed se, a pak na m\u011b op\u011bt nal\u00e9hav\u011b pohl\u00e9dne. „Bille, v\u00e1\u017en\u011b nechci vyzv\u00eddat, v\u00ed\u0161 \u017ee to nen\u00ed m\u016fj styl, ale pozn\u00e1m, \u017ee se n\u011bco stalo, a jen bych r\u00e1d v\u011bd\u011bl, jestli se d\u011bje n\u011bco v\u00e1\u017en\u00fdho.“
„Jo, konec sv\u011bta, Tom z\u00edtra skl\u00e1d\u00e1 zkou\u0161ku,“ utrous\u00edm otr\u00e1ven\u011b.
„Jo, to v\u00edm, a?“
Chci to nechat b\u00fdt, ale pak se nadechnu, \u010d\u00edm\u017e najdu v sob\u011b tu obnovenou zlost.<\/div>\n

„Je tak nep\u0159\u00ed\u010detn\u011b protivnej! Nesm\u00edm nic! Nesm\u00edm pomalu ani kolem n\u011bj ud\u011blat krok, aby hned nebyl na\u0161tvanej, \u017ee ho ru\u0161\u00edm! Hlavn\u011b \u017ee kdy\u017e jsem se u\u010dil j\u00e1, sta\u010dilo mu, \u017ee m\u011b odbyl slovy, \u017ee to zvl\u00e1dnu, a\u0165 se furt tak neu\u010d\u00edm, a furt jsem mohl v\u0161echno pro n\u011bj. Ale on nen\u00ed schopnej m\u011b skoro r\u00e1no ani pozdravit, proto\u017ee on m\u00e1 p\u0159ece z\u00edtra zkou\u0161ku! A v\u016fbec, to nen\u00ed jen maturita, h\u00e1d\u00e1me se te\u010f neust\u00e1le, p\u0159ijde mi, \u017ee \u00fapln\u011b kv\u016fli jak\u00e9koliv kravin\u011b! Je to tak protivn\u00fd!“
„Tak vid\u00ed\u0161, a je to venku.“
„Uah!“ frustrovan\u011b vydechnu a \u010delem padnu na st\u016fl.<\/p>\n

„To bude zas v pohod\u011b, uvid\u00ed\u0161,“ pohlad\u00ed mne jemn\u011b po z\u00e1dech, „prost\u011b jste jen posledn\u00ed dobou po\u0159\u00e1d spolu a do toho m\u00e1te oba nervy z p\u0159ij\u00edma\u010dek na vej\u0161ku, a Tom tedy je\u0161t\u011b dnes plus nervy z maturity. Ale a\u017e to bude v\u0161echno za v\u00e1ma, tak uvid\u00ed\u0161, jak si oba oddychnete. Jste spolu ve \u0161kole, spolu doma, denn\u011b, n\u011bkdy se to na v\u00e1s prost\u011b mus\u00ed podepsat.“
„A to jsem mu je\u0161t\u011b ne\u0159ekl, \u017ee tam byla v\u010dera jeho m\u00e1ma. A\u010dkoliv teda byla tam kv\u016fli t\u00fd jeho oslav\u011b narozenin, tak\u017ee mu to ani \u0159\u00edct nem\u016f\u017eu.“
„Jo vid\u00ed\u0161, to mi vlastn\u011b vysv\u011btli. Pro\u010d m\u00e1 tu oslavu a\u017e te\u010f, kdy\u017e m\u011bl narozeniny u\u017e v t\u00fddnu?“
„Proto\u017ee byl dosud jeho t\u00e1ta v Rakousku a p\u0159ijede a\u017e na v\u00edkend, tak\u017ee to cht\u011bj spojit i jako oslavu, a\u017e ud\u011bl\u00e1 maturitu.“
„No a pro\u010d byla jeho m\u00e1ma v\u010dera u v\u00e1s?“
„Aby mi ozn\u00e1mila, \u017ee na tu oslavu m\u00e1m p\u0159ij\u00edt spole\u010densky oble\u010den\u00fd, a u\u017e v\u016fbec tam nem\u00e1m chodit jako jeho p\u0159\u00edtel,“ prohl\u00e1s\u00edm jej\u00edm t\u00f3nem a u\u0161kl\u00edbnu se. Ani po roce si Tomova mamka prost\u011b nezvykla. Jeho ta\u0165ka s n\u00e1mi vych\u00e1z\u00ed skv\u011ble, ale ona n\u00e1s od t\u00e9 doby, co spolu bydl\u00edme, nav\u0161t\u00edvila jen t\u0159ikr\u00e1t, a to je\u0161t\u011b v\u017edy jen na deset minut.
„V\u017edy\u0165 tam bude jen jeho rodina, ne? Pro\u010d tohle d\u011bl\u00e1?“
„Proto\u017ee to bude v tom nejlep\u0161\u00edm hotelu jeho t\u00e1ty, tak\u017ee se tam mus\u00edme chovat moc spole\u010densky. A proto\u017ee spole\u010dnost si je\u0161t\u011b nezvykla, \u017ee n\u011bkte\u0159\u00ed lidi jsou odli\u0161n\u00ed, tak budu muset d\u011blat, jako\u017ee jsem prost\u011b spolu\u017e\u00e1k nebo co. Rodina, nerodina.“
„Je\u0161t\u011b, \u017ee tam nemus\u00edm b\u00fdt.“
„Ale d\u00edky za tu oslavu, byla fakt skv\u011bl\u00e1.“ Gordon s Miriam toti\u017e Tomovi rodi\u010de p\u0159edstihli a ud\u011blali jsme si o v\u00edkendu oslavu, a\u010d m\u011bl Tom narozeniny ji\u017e ve \u010dtvrtek.<\/p>\n

„Ahoooj,“ ozve se za mnou a v tu chv\u00edli u\u017e mi n\u011bkdo kolem krku obmot\u00e1 ruce.
„Nazdar bramborko,“ oto\u010d\u00edm se, jak to jde, k Nelly, a okam\u017eit\u011b j\u00ed l\u00edpnu pusu na tv\u00e1\u0159. „Jak se m\u00e1\u0161, ty po\u0161kola\u010dko? Sly\u0161el jsem, \u017ee jsi te\u010f nebyla dvakr\u00e1t za sebou ve \u0161kole.“
„Nejsem bramborka, a u\u017e v\u016fbec ne po\u0161kola\u010dka!“
S \u00fasm\u011bvem ji jemn\u011b cvrknu do nosu. „Kde jsou ti dva?“
„Vytuhli vzadu na zahrad\u011b na slun\u00ed\u010dku,“ p\u0159edstihne Nelly Gordon, aby mne obezn\u00e1mil, kde se fl\u00e1kaj\u00ed pejsci. Respektive, pro mne jsou to po\u0159\u00e1d \u0161t\u011b\u0148\u00e1tka, ale Mal\u00e1 d\u00e1ma za rok kr\u00e1sn\u011b vyrostla a Miky ani nemluv\u00edm. Je z n\u011bho sice pubert\u00e1ln\u00ed, ale v\u00fd\u0161kou zcela dosp\u011bl\u00fd labrador. A mimochodem n\u00e1dhern\u00fd labrador.
„Tak je po ve\u010de\u0159i p\u016fjdu pozdravit. Mo\u017en\u00e1 bych mohl Malou d\u00e1mu vz\u00edt s sebou, chyb\u00ed mi to jej\u00ed mazlen\u00ed,“ usm\u011bju se a pod\u011bkuju Miriam, kdy\u017e p\u0159ede mne polo\u017e\u00ed tal\u00ed\u0159 s ve\u010de\u0159\u00ed.
„J\u00e9, m\u016f\u017eu jet taky s tebou?“ ozve se hned Nelly.
„Ale j\u00e1 pojedu asi a\u017e z\u00edtra.“
„Tak to jo.“
„A Tom m\u00e1 z\u00edtra zkou\u0161ku, tak s n\u00edm pak mo\u017en\u00e1 bude \u0159e\u010d, tak v\u00ed\u0161 co? Mohli bychom b\u00fdt o v\u00edkendu spolu. J\u00e1 bych si t\u011b vyzvedl ve \u0161kole v p\u00e1tek, bere\u0161?“
„V\u017edy\u0165 m\u00e1te v sobotu tu oslavu, ne?“ vlo\u017e\u00ed se do toho Gordon.
„A jo, a v p\u00e1tek je taky ta\u2026 uf, tak nic. Tak v pond\u011bl\u00ed m\u00e1m \u010das t\u011b vyzvednout ve \u0161kole. Nebo vlastn\u011b u\u017e od ned\u011ble m\u016f\u017eeme b\u00fdt spolu.“
„A do ned\u011ble jsou to je\u0161t\u011b,“ za\u010dne po\u010d\u00edtat na prstech a usm\u011bje se, “ \u010dty\u0159i dny. A z\u00edtra tu je\u0161t\u011b bude\u0161, tak to jo, to vydr\u017e\u00edm,“ ucul\u00ed se a odb\u011bhne si do koupelny um\u00fdt ruce.
„Do ned\u011ble jsou to je\u0161t\u011b \u010dty\u0159i dny,“ zopakuji po n\u00ed v\u011btu s v\u00fddechem, a idealizovanou p\u0159edstavou, \u017ee u\u017e Tom bude s nervama zcela v norm\u00e1lu. „Dneska je teprve st\u0159eda?“
„Jooo,“ odpov\u00ed mi Nelly, kter\u00e1 nev\u00edm, jak se stihla za dv\u011b vte\u0159iny vr\u00e1tit a m\u011b p\u0159i pohledu na ni dojde jedna v\u011bc. Zaraz\u00edm se a p\u0159ilo\u017e\u00edm si pomalu ruku na \u010delo.
„Dneska je dvan\u00e1ct\u00e9ho kv\u011btna!“<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam Zdrav\u00edm, jsem zase tady ;D A s druhou \u0159adou! \ud83d\ude42 Nechala jsem \u010dten\u00e1\u0159e na sv\u00e9m blogu rozhodnout, zda by cht\u011bli druhou \u0159adu t\u00e9to pov\u00eddky, a sami u\u017e vid\u00edte, jak rozhodli \ud83d\ude09 D\u00edl\u016f nebude zdaleka tolik jako v \u0159ad\u011b prvn\u00ed (cht\u011bla<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[513],"tags":[],"class_list":["post-6169","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6169","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6169"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6169\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6169"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6169"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6169"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}