{"id":6176,"date":"2012-07-15T17:00:00","date_gmt":"2012-07-15T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6159"},"modified":"2012-07-15T17:00:00","modified_gmt":"2012-07-15T16:00:00","slug":"genesis-63","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/07\/15\/genesis-63\/","title":{"rendered":"Genesis 63."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Nebude v\u00e1m vadit, kdy\u017e se je\u0161t\u011b n\u011bkde stav\u00edme na kafe, \u017ee ne?“ mrknul Benedikt do zp\u011btn\u00e9ho zrc\u00e1tka. Dvoj\u010data sed\u011bla vzadu, ani nedutala, a\u017e te\u010f si Ben v\u0161iml, \u017ee Bill usnul bratrovi na rameni. Na Benovu ot\u00e1zku Tom jen zavrt\u011bl n\u011bm\u011b hlavou, aby nevzbudil Billa, a d\u00e1l sledoval krajinu, kterou tak dob\u0159e znal z cest na sv\u00e9 Hond\u011b. Jeho „milenka“, jak Tomov\u011b postar\u0161\u00ed motorce z legrace \u0159\u00edk\u00e1val Andy, u\u017e byla nejsp\u00ed\u0161 d\u00e1vno n\u011bkde ve \u0161rotu, policie ji k jeho sm\u016fle nikde na pozemku elektr\u00e1rny nena\u0161la. Je\u0161t\u011b m\u00e1 u Gordona dluh, kter\u00fd za ni bude muset splatit, povzdechl si. Projeli Wolmirstedt, kam chodil na gympl, a pomalu se bl\u00ed\u017eili k Loitsche, za chv\u00edli budou u jedn\u00e9 z m\u00e1la benz\u00ednov\u00fdch pump, kter\u00e9 se daly na t\u00e9hle okresce potkat. Ben ho nep\u0159ekvapil, kdy\u017e za p\u00e1r set metr\u016f vyhodil blinkr doprava a u benz\u00ednky zastavil. Kafe tady m\u011bli celkem slu\u0161n\u00e9, to si Tom je\u0161t\u011b pamatoval.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ zamumlal Bill, kdy\u017e auto zastavilo, z\u0159ejm\u011b ho vzbudil nenad\u00e1l\u00fd klid.<\/div>\n
„Jsme na benz\u00ednce,“ \u0161eptnul Tom. „Spi klidn\u011b d\u00e1l, Ben si chce d\u00e1t jen kafe.“<\/div>\n
„J\u00e1 bych si ho dal s n\u00edm,“ prot\u00e1hl se Bill. To bylo n\u011bco nov\u00e9ho, co mu okam\u017eit\u011b zachutnalo. V Genesis se tahle kofeinov\u00e1 z\u00e1vislost mezi ml\u00e1de\u017e\u00ed nepodporovala, stejn\u011b jako alkohol a cigarety, tud\u00ed\u017e se k n\u00ed nem\u011bl jak dostat, ale sta\u010dilo poprv\u00e9 ochutnat a byl jej\u00edm dobrovoln\u00fdm sluhou.<\/div>\n
„Nem\u011bls u\u017e dneska?“ zasm\u00e1l se Ben, zat\u00edmco vystupoval z auta.<\/div>\n
„Jo, dv\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl za Billa Tom, kter\u00fd m\u011bl sice kafe taky r\u00e1d, ale nijak to s jeho konzumac\u00ed nep\u0159eh\u00e1n\u011bl. V podstat\u011b mu nechyb\u011blo, kdy\u017e mu nezavon\u011blo p\u0159\u00edmo pod nos. „D\u00e1me si aspo\u0148 n\u011bco k j\u00eddlu, od r\u00e1na jsme toho moc nesn\u011bdli,“ otev\u0159el dve\u0159e a vystoupil. Podal Billovi ruku, jako by vystupovala d\u00e1ma, a pomohl mu ven. „Ale nejd\u0159\u00edv z\u00e1chod,“ mrkl na Billa, ani\u017e by p\u0159ipou\u0161t\u011bl jak\u00e9koliv n\u00e1mitky. Oba v\u011bd\u011bli, \u017ee tady na povrchu je \u0161\u00e9f on, alespo\u0148 do t\u00e9 doby, ne\u017e se Bill v\u0161echno nau\u010d\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„Jdu si objednat to kafe,“ k\u00fdvl Ben k bistru, je\u017e bylo sou\u010d\u00e1st\u00ed benz\u00ednov\u00e9 pumpy, „pak tam p\u0159ij\u010fte,“ rozlou\u010dil se s kluky.<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ k\u00fdvl Tom a chytil sv\u00e9ho bratra za ruku, jako by m\u011bl zakopnout o ka\u017ed\u00fd kam\u00ednek na cest\u011b. Bylo t\u0159i \u010dtvrt\u011b na \u010dty\u0159i, studen\u00e9 prosincov\u00e9 odpoledne, a pomalu se za\u010dalo stm\u00edvat. Na sob\u011b m\u011bli jen sv\u00e9 nep\u0159\u00edli\u0161 tepl\u00e9 mikiny, proto se ruku v ruce rozeb\u011bhli sm\u011brem k z\u00e1chod\u016fm. Bill se tak c\u00edtil bezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00ed. Foukal \u010derstv\u00fd v\u00edtr, a on m\u011bl pocit, \u017ee kdyby ho bratr pevn\u011b nedr\u017eel, snad by ho to mohlo i porazit. Jedin\u00fd v\u00edtr, kter\u00fd kdy za\u017eil, v\u017edycky vytv\u00e1\u0159el jen velk\u00fd v\u011btr\u00e1k, co mu David kdysi obstaral na vystoupen\u00ed, aby mu rozfouk\u00e1val vlasy a fanynky tak v\u00edc k\u0159i\u010dely. Fanynky\u2026 kde jim byl te\u010f konec. V\u0161echny ty d\u00edvky, co k\u0159i\u010dely v hledi\u0161ti, kdy\u017e s klukama za\u010dali hr\u00e1t, jsou pry\u010d. Co te\u010f vlastn\u011b bude d\u011blat\u2026? V tomhle obrovsk\u00e9m sv\u011bt\u011b pln\u00e9m lid\u00ed, kde nikdo nev\u011bd\u011bl, kdo je Bill\u2026 Co si po\u010dne? Stiskl bratrovu ruku o trochu siln\u011bji, aby si byl jist\u00fd, \u017ee je v bezpe\u010d\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Vypad\u00e1m stra\u0161n\u011b,“ z\u00edral na sebe do zrcadla o chvilku pozd\u011bji, kdy si v umyvadle myl ruce a hodnotil p\u0159itom sv\u016fj zjev. P\u0159\u00edli\u0161 bled\u00fd obli\u010dej, byl zn\u00e1t i pod t\u00edm nejsv\u011btlej\u0161\u00edm make-upem, jak\u00fd m\u011bl ve sv\u00e9m arzen\u00e1lu zbran\u00ed hromadn\u00e9ho ni\u010den\u00ed, jak jeho \u0161mink\u016fm v legraci \u0159\u00edkal Tom. Tmav\u00e9 o\u010dn\u00ed linky a \u010dern\u00e9 st\u00edny se t\u0159pytily pod um\u011bl\u00fdm osv\u011btlen\u00edm v\u00edc, ne\u017e kdy\u017e si je nan\u00e1\u0161el ve sv\u00e9 star\u00e9 podzemn\u00ed koupeln\u011b, rty nat\u0159en\u00e9 leskem tomu dod\u00e1valy je\u0161t\u011b hv\u011bzdn\u011bj\u0161\u00ed t\u0159pyt. \u010cern\u00e9 dlouh\u00e9 vlasy s b\u00edl\u00fdmi prameny zd\u00e1nliv\u011b voln\u011b spl\u00fdvaly kolem lini\u00ed jeho dokonal\u00e9 tv\u00e1\u0159e, ale d\u00edky \u0161kolen\u00ed dvorn\u00ed mask\u00e9rky Nat\u00e1lie byly pod hladkou fas\u00e1dou jemn\u011b natup\u00edrovan\u00e9, aby dr\u017eely tvar. Podle v\u0161ech m\u011b\u0159\u00edtek byl perfektn\u011b upraven\u00fd, dal si z\u00e1le\u017eet, jak vypad\u00e1, ne\u017e opustili Genesis, ale to mu nebr\u00e1nilo v tom zkusit vyloudit z bratra n\u011bjakou tu lichotku. Pat\u0159ilo to v posledn\u00ed dob\u011b k jeho obl\u00edben\u00fdm \u010dinnostem, a Tom zat\u00edm nikdy nezklamal. Samoz\u0159ejm\u011b ani te\u010f.<\/div>\n
<\/div>\n
„Pros\u00edm t\u011b, vypad\u00e1\u0161 skv\u011ble jako v\u017edycky,“ usm\u00e1l se Tom, kter\u00fd v tu chv\u00edli p\u0159i\u0161el k vedlej\u0161\u00edmu umyvadlu. Pustil vodu a za\u010dal si mydlit ruce. Nem\u011bl moc r\u00e1d ve\u0159ejn\u00e9 z\u00e1chodky, p\u0159i\u0161ly mu ne\u010dist\u00e9, a\u010dkoliv se tu d\u00edky pravideln\u00e9 \u00fadr\u017eb\u011b v\u0161echno lesklo. Kdy\u017e se d\u00edval do zrcadla, dve\u0159e kabinky v jeho odrazu mu p\u0159ipomn\u011bly, \u017ee zrovna tyhle toalety p\u00e1rkr\u00e1t pou\u017eil na n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho, ne\u017e k \u010demu byly prim\u00e1rn\u011b ur\u010den\u00e9. S\u00e1m nad sebou se u\u0161kl\u00edbl, kdy\u017e si vzpomn\u011bl, co v nich s holkama prov\u00e1d\u011bl, a doufal, \u017ee zrovna tyhle detaily jeho mladistv\u00e9ho \u017eivota Bill nezjist\u00ed. Kdy\u017e se tak na sv\u00e9ho bratra d\u00edval, zat\u00edmco si ut\u00edral ruce do pap\u00edrov\u00fdch ru\u010dn\u00edk\u016f, napadlo ho, \u017ee by nebylo \u0161patn\u00e9 si to zopakovat.<\/div>\n
<\/div>\n
Bill se zrovna nakl\u00e1n\u011bl v\u00edc k zrcadlu, aby si upravil \u010dern\u00e9 linky pod o\u010dima, kdy\u017e se Tom na n\u011bj zezadu natiskl a ruce mu ovinul kolem pasu.<\/div>\n
„Copak?“ usm\u00e1l se Bill na odraz sv\u00e9ho dvoj\u010dete.<\/div>\n
„Jsi kr\u00e1snej, u\u017e toho nech,“ pohladil Tom Billovo hol\u00e9 b\u0159icho, kdy\u017e jeho ruka zajela pod tri\u010dko.<\/div>\n
„U\u017e kon\u010d\u00edm,“ usm\u00e1l se Bill, opl\u00e1chl si ruku od \u010dern\u00e9 barvy, je\u017e mu ulp\u011bla na ukazov\u00e1\u010dku, a vyt\u00e1hl n\u011bkolik pap\u00edrov\u00fdch ut\u011brek ze z\u00e1sobn\u00edku, jak to vid\u011bl p\u0159edt\u00edm u Toma. Oto\u010dil se, aby je pou\u017eit\u00e9 mohl hodit do ko\u0161e, ale st\u00e1le p\u0159itom z\u016fst\u00e1val v objet\u00ed sv\u00e9ho dvoj\u010dete. Ne\u017e se stihl vzpamatovat, ocitl se natla\u010den z\u00e1dy na dve\u0159e prot\u011bj\u0161\u00ed kabinky se rty sv\u00e9ho bratra p\u0159itisknut\u00fdmi na krku, jako by ho cht\u011bl sn\u00edst.<\/div>\n
„Tomi,“ vydechl p\u0159ekvapen\u011b, ale spokojenost a p\u00fdchu v jeho hlase ne\u0161lo p\u0159eslechnout, „te\u010f ne, Ben na n\u00e1s \u010dek\u00e1,“ p\u0159ipomn\u011bl sv\u00e9mu bratrovi, \u017ee maj\u00ed povinnosti. Jednu ru\u010dn\u00ed rychlovku u\u017e m\u011bli za sebou hned, jak za nimi zapadly hotelov\u00e9 dve\u0159e, nemohli se do\u010dkat, a\u017e budou po dlouh\u00e9 nucen\u00e9 abstinenci spolu sami, ale tohle bylo malinko nad pl\u00e1n.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 t\u011b chci,“ zak\u0148oural Tom, zat\u00edmco mu jezdil rukama po zadku, tisknouc jejich t\u011bla k sob\u011b. „Tak moc\u2026“ l\u00edbal bratr\u016fv krk jako smysl\u016f zbaven\u00fd, pomalu c\u00edtil v rozkroku nap\u011bt\u00ed. Je\u0161t\u011b chv\u00edli a nebude schopen p\u0159estat.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky, ale\u2026“<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00e9 ale, dej mi aspo\u0148 po\u0159\u00e1dnou pusu,“ vym\u00ednil si Tom, bylo mu p\u0159edem jasn\u00e9, \u017ee jeho pokus ztroskot\u00e1. Bill byl p\u0159\u00edli\u0161 nerv\u00f3zn\u00ed na n\u011bco takov\u00e9ho, nebyl te\u010f ve sv\u00e9 k\u016f\u017ei. Tady nemohli jen tak st\u00e1t a l\u00edbat se, a do kabinky Billa nedostane. Mohl sem kdokoliv vej\u00edt v\u010detn\u011b Bena.<\/div>\n
<\/div>\n
Po kr\u00e1tk\u00e9m, ale d\u016fkladn\u00e9m polibku se od sebe oba brat\u0159i odtrhli a Bill se je\u0161t\u011b narychlo poupravil, zkontroloval rty, urovnal tmav\u00e9 br\u00fdle na \u010dele, aby necuchaly jeho perfektn\u00ed \u00fa\u010des, a pohl\u00e9dl odrazu sv\u00e9ho bratra do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee se j\u00ed budu l\u00edbit?“<\/div>\n
„Nem\u011bj strach, l\u00e1sko, bude t\u011b milovat jako j\u00e1, jsi jej\u00ed syn,“ objal ho Tom, p\u0159i\u010dem\u017e se vyhnul p\u0159\u00edm\u00e9 odpov\u011bdi. Popravd\u011b, m\u011bl z Billova l\u00ed\u010den\u00ed trochu strach. Jejich matka byla oproti ostatn\u00edm v\u017edycky pokrokov\u00e1, m\u011bla r\u00e1da rock a um\u011blce v\u016fbec, proto taky \u017eila s Gordonem, kter\u00fd m\u011bl svou vlastn\u00ed rockovou \u0161kolu a skupinu, ale jestli vezme Billa se v\u0161\u00edm v\u0161udy naprosto v klidu a norm\u00e1ln\u011b, t\u00edm si Tom u\u017e tak jist\u00fd nebyl. Kdy\u017e se sv\u00e9mu dvoj\u010deti sna\u017eil jemn\u011b nazna\u010dit, \u017ee by se t\u0159eba napoprv\u00e9 nemusel tak moc l\u00ed\u010dit, setkal se s jasn\u00fdm odm\u00edtnut\u00edm. Bill si na sv\u00e9 l\u00ed\u010den\u00ed tak zvykl, \u017ee kdy\u017e na sob\u011b nem\u011bl sv\u016fj make-up, p\u0159ipadal si jako nah\u00fd. To u\u017e by takov\u00e9 setk\u00e1n\u00ed nejsp\u00ed\u0161 nervozitou nep\u0159e\u017eil. Pot\u0159eboval se c\u00edtit dob\u0159e, proto Tom p\u0159estal s p\u0159esv\u011bd\u010dov\u00e1n\u00edm a nechal to v\u0161echno osudu. „Tak poj\u010f,“ naposledy pol\u00edbil Billa lehce na tv\u00e1\u0159, byl \u010das j\u00edt za Benem.<\/div>\n
<\/div>\n
Ve\u0161li do bistra ruku v ruce, Bill se odm\u00edtal Toma pustit. Venku u\u017e se setm\u011blo, dny byly v polovin\u011b prosince velmi kr\u00e1tk\u00e9 a teplota nedosahovala ani deseti stup\u0148\u016f. Sn\u00edh je\u0161t\u011b nenapadl, ale nejsp\u00ed\u0161 to brzy p\u0159ijde. V bistru bylo \u017eivo, hr\u00e1la tlumen\u00e1 hudba a Tomovi netrvalo dlouho vyhledat pohledem Bena, jen\u017e sed\u011bl u jednoho ze stolk\u016f vzadu v rohu. A podle v\u0161eho nebyl s\u00e1m. S n\u011bk\u00fdm si pov\u00eddal, ale z jejich pozice nebylo vid\u011bt s k\u00fdm, Ben ho sv\u00fdm t\u011blem zakr\u00fdval.<\/div>\n
„T\u00e1mhle sed\u00ed,“ uk\u00e1zal t\u00edm sm\u011brem Tom, a vedl Billa za sebou \u00fazk\u00fdmi uli\u010dkami mezi stoly, u\u017e se t\u011b\u0161il na n\u011bco k sn\u011bdku. Pochyboval, \u017ee jejich mamka bude m\u00edt doma cokoliv, co by se dalo hned poz\u0159\u00edt. Ne\u010dekala je. D\u011bl\u00e1vali tady skv\u011bl\u00e9 tousty, ty budou chutnat ur\u010dit\u011b i Billovi.<\/div>\n
<\/div>\n
Bill zni\u010dehonic narazil do bratra p\u0159ed sebou, kdy\u017e ten se n\u00e1hle zastavil na m\u00edst\u011b. T\u00e9m\u011b\u0159 mu spadly br\u00fdle z \u010dela. Nech\u00e1pal, co se d\u011bje, ale kdy\u017e si je narovnal, vykoukl zpoza bratrova ramena, aby to zjistil.<\/div>\n
<\/div>\n
„No kone\u010dn\u011b, p\u00e1nov\u00e9,“ zahlaholil Ben od stolku, „u\u017e jsem myslel, \u017ee jste mi n\u011bkam utekli.“<\/div>\n
„Tome!?“ ozvalo se dal\u0161\u00edm, pro Billa nezn\u00e1m\u00fdm hlasem, zn\u011blo to p\u0159ekvapen\u011b, sp\u00ed\u0161 jako ot\u00e1zka ne\u017e p\u0159iv\u00edt\u00e1n\u00ed. Jeho zrak padl na blon\u010f\u00e1ka naproti Benovi, kter\u00fd jeho bratra oslovil.<\/div>\n
„Andy!“ vyk\u0159ikl Tom, pustil Billovu ruku a vrhl se na blon\u010fat\u00e9ho chlapce u stolu, kter\u00fd se mezit\u00edm stihl vymr\u0161tit a sko\u010dit mu naproti. „Ty vole\u2026 to je\u2026 to nen\u00ed mo\u017en\u00fd!“ nemohl se p\u0159ekvapen\u00edm po\u0159\u00e1dn\u011b vym\u00e1\u010dknout Tom, tohle setk\u00e1n\u00ed absolutn\u011b ne\u010dekal. Myslel, \u017ee za Andym zajde, a\u017e se dostate\u010dn\u011b p\u0159iv\u00edt\u00e1 s mamkou, ale tohle se povedlo.<\/div>\n
„Ty bl\u00e1ho, v\u0161ichni u\u017e t\u011b poh\u0159b\u00edvali, a ty \u017eije\u0161!“ radostn\u011b huhlal Andy do jeho dred\u016f, kdy\u017e ho k sob\u011b v\u0159ele tiskl.<\/div>\n
„Jo, j\u00e1 vlastn\u011b poh\u0159benej byl, dost hluboko pod zem\u00ed,“ u\u0161kl\u00edbl se Tom, „dokud n\u00e1s tady tv\u016fj strejc nevyhrabal,“ usm\u00e1l se a sv\u00e9ho kamar\u00e1da trochu odtla\u010dil, aby si ho prohl\u00eddl. Vypadal po\u0159\u00e1d stejn\u011b. „D\u00edky,“ popl\u00e1cal ho po rameni, Ben u\u017e mu vypr\u00e1v\u011bl, kdo ho k p\u00e1tr\u00e1n\u00ed p\u0159ivedl, kdy\u017e u\u017e to m\u00edstn\u00ed policie vzd\u00e1vala.<\/div>\n
<\/div>\n
„Strejdo?!“ ozvalo se vz\u00e1p\u011bt\u00ed vy\u010d\u00edtav\u011b. Blon\u010f\u00e1k s patkou se oto\u010dil na sv\u00e9ho str\u00fdce, kdy\u017e ztracen\u00e9ho kamar\u00e1da pustil z objet\u00ed. Lehce sv\u00e9ho p\u0159\u00edbuzn\u00e9ho pra\u0161til p\u011bst\u00ed do hrudn\u00edku, ne\u017e se oto\u010dil na Toma s vysv\u011btlen\u00edm. „Je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed se mi tady s poh\u0159ebn\u00edm v\u00fdrazem sna\u017eil nakecat, \u017ee se nic nov\u00fdho ned\u011bje, \u017ee o tob\u011b nic nev\u00ed,“ sm\u00e1l se.<\/div>\n
„Sorry, chlapi, cht\u011bl jsem si u\u017e\u00edt to p\u0159ekv\u00e1pko,“ culil se Benedikt, zvedl ruce v obrann\u00e9m gestu, „nep\u0159edstav\u00ed\u0161 sv\u00e9mu kamar\u00e1dovi n\u011bkoho?“ k\u00fdvl sm\u011brem ke zkoprn\u011bl\u00e9mu Billovi, kter\u00fd celou situaci s lehk\u00fdm \u00fadivem sledoval.<\/div>\n
„Jasn\u011b, samoz\u0159ejm\u011b,“ oto\u010dil se Tom s \u00fasm\u011bvem od ucha k uchu. „Tohle je Andreas, m\u016fj nejlep\u0161\u00ed k\u00e1mo\u0161 z d\u011btstv\u00ed,“ k\u00fdvl hlavou k Andymu, „a tohle\u2026“ usm\u00e1l se l\u00e1skypln\u011b, „to je moje ztracen\u00e9 dvoj\u010de Bill,“ chytil ho kolem pasu, jako by cht\u011bl cel\u00e9mu sv\u011btu uk\u00e1zat, \u017ee pat\u0159\u00ed jen jemu, a p\u0159it\u00e1hl si ho bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
<\/div>\n
Andy jen \u00fadivem otev\u0159el pusu, vypadal chvilku jako ryba na suchu, jak nev\u011bd\u011bl, co p\u0159ekvapen\u00edm \u0159\u00edct. To n\u00e1dhern\u00e9 zjeven\u00ed, co Tom pr\u00e1v\u011b tak vlastnicky dr\u017eel, \u017ee je jeho bratr? Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b na n\u011bj z\u00edral a jako ve sn\u00e1ch mu pod\u00e1val ruku, aby se ofici\u00e1ln\u011b sezn\u00e1mili. M\u011bl tendenci oto\u010dit jeho \u0161t\u00edhlou, smetanov\u011b b\u00edlou ruku s \u010dern\u011b nalakovan\u00fdmi nehty h\u0159betem nahoru a pol\u00edbit ji, jak byl ohromen. To mo\u017en\u00e1 bylo slab\u00e9 slovo. Kdy\u017e se Billovi zahled\u011bl do o\u010d\u00ed, byl Andy \u00fapln\u011b perplex. Jak tohle mohlo b\u00fdt dvoj\u010de toho dredat\u00e9ho ko\u0161t\u011bte, co si \u0159\u00edkalo jeho nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d? Takov\u00e1 kr\u00e1sa\u2026 t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159estal d\u00fdchat, kdy\u017e se na n\u011bj to zjeven\u00ed usm\u00e1lo a m\u011bkk\u00fdm chraplav\u00fdm hlasem proneslo sv\u00e9 jm\u00e9no.<\/div>\n
Kdyby m\u011bl sv\u016fj prvn\u00ed dojem z Billa pozd\u011bji k n\u011b\u010demu p\u0159irovnat, nejsp\u00ed\u0161 by \u0159ekl, \u017ee potkal n\u00e1dhern\u00e9ho up\u00edra. A up\u00edry… ty m\u011bl Andy v\u017edycky r\u00e1d.<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
Saki s Mirou a d\u011btmi sed\u011bli u velk\u00e9ho kulat\u00e9ho stolu v j\u00eddeln\u011b a \u010dekali, a\u017e jim donesou ve\u010de\u0159i. V\u0161ichni byli unaven\u00ed po n\u00e1ro\u010dn\u00e9m dni pln\u00e9m balen\u00ed, cestov\u00e1n\u00ed, vybalov\u00e1n\u00ed a v\u011b\u010dn\u011b bolav\u00fdch o\u010d\u00ed. Ani br\u00fdle, kter\u00e9 nafasovali p\u0159i odchodu z podzem\u00ed, je neuchr\u00e1nily od v\u0161ech slune\u010dn\u00edch paprsk\u016f, tak\u017ee jejich zrak te\u010f dr\u00e1\u017edilo i p\u0159\u00edli\u0161 jasn\u00e9 um\u011bl\u00e9 osv\u011btlen\u00ed hlavn\u00ed hotelov\u00e9 j\u00eddelny. Mlad\u0161\u00ed d\u011bti byly z toho v\u0161eho utahan\u00e9 a mrzut\u00e9, a\u017e na sotva m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed Evi\u010dku, kter\u00e1 spokojen\u011b spala Mi\u0159e v n\u00e1ru\u010d\u00ed. \u010cty\u0159let\u00e1 Jenny netrp\u011bliv\u011b cinkala l\u017e\u00edc\u00ed o pr\u00e1zdn\u00e9 dno hlubok\u00e9ho tal\u00ed\u0159e, dvan\u00e1ctilet\u00fd Jens kopal pod stolem sv\u00e9ho o \u010dty\u0159i roky star\u0161\u00edho bratra Stefana do holen\u011b, a ten mu to s vervou a nad\u00e1vkami vracel, a\u017e musel Saki zas\u00e1hnout a chlapce umravnit. Clea s nimi nebyla, jako t\u011bhotn\u00e1 musela z\u016fstat ve speci\u00e1ln\u00ed skupin\u011b a podrobit se l\u00e9ka\u0159sk\u00e9mu vy\u0161et\u0159en\u00ed, ale po p\u00e1r dnech se k nim podle pl\u00e1nu m\u011bla p\u0159idat a bydlet s nimi ve t\u0159ech pokoj\u00edch, je\u017e dostali jako rodina k dispozici. Jen Bill bude u\u017e nav\u017edycky chyb\u011bt, ale na to byli u\u017e v\u0161ichni d\u00e1vno zvykl\u00ed, tak\u017ee ho nepostr\u00e1dali. Sl\u00edbil, \u017ee je bude \u010dasto nav\u0161t\u011bvovat, hlavn\u011b mal\u00e9 Jenny, kter\u00e1 se ho hystericky dr\u017eela, a necht\u011bla ho pustit, kdy\u017e se v podzem\u00ed lou\u010dili.<\/div>\n
<\/div>\n
Hotel Isabella byl rozlo\u017eit\u00fd, kdysi to b\u00fdval z\u00e1mek, ne\u017e se za\u010dal st\u00e1\u0159\u00edm rozpadat a st\u00e1t ho po v\u00e1lce koupil a zrekonstruoval pro imigranty z v\u00fdchodn\u00edho bloku. Byl rozlo\u017een\u00fd do n\u011bkolika propojen\u00fdch \u010dty\u0159patrov\u00fdch budov a vypadalo to, \u017ee se sem vejdou v\u0161ichni obyvatel\u00e9 podzem\u00ed, a je\u0161t\u011b p\u00e1r pokoj\u016f zbude.<\/div>\n
„Mam\u00ed, j\u00e1 u\u017e m\u00e1m hlaaaad,“ asi po p\u00e1t\u00e9 zak\u0148ourala mal\u00e1 Jenny a znovu cinkla l\u017e\u00edc\u00ed o pr\u00e1zdn\u00fd tal\u00ed\u0159, na kter\u00fd m\u011bla co nevid\u011bt dostat pol\u00e9vku.<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 vydr\u017eet, mil\u00e1\u010dku, u\u017e jsem ti to \u0159\u00edkala,“ vzdychla utahan\u00e1 Mira, nepohodln\u00e9 br\u00fdle na nose ji roz\u010dilovaly v\u00edc, ne\u017e v\u0161echen ten hluk v j\u00eddeln\u011b. T\u011b\u0161ila se do postele, a\u017e usne a bude moci sn\u00edt o n\u00e1vratu do jejich bezpe\u010dn\u00e9ho podzem\u00ed. Cel\u00e1 tahle n\u00e1hl\u00e1 v\u011bc s polici\u00ed a st\u011bhov\u00e1n\u00edm ji \u00fapln\u011b vy\u0159\u00eddila, nejist\u00e1 budoucnost, kter\u00e1 se najednou p\u0159ed n\u00ed a jej\u00ed rodinou otev\u0159ela, ji ni\u010dila. Byla \u0161\u0165astn\u00e1, \u017ee m\u00e1 po boku mu\u017ee, jako je Saki, proto\u017ee ten dok\u00e1zal v\u0161echno br\u00e1t s daleko v\u011bt\u0161\u00edm klidem ne\u017e ona a d\u011bti. Sna\u017eil se svou novou rodinu ubezpe\u010dovat, \u017ee se o n\u011b postar\u00e1, aby se neb\u00e1li ni\u010deho, a \u017ee v\u0161echno nakonec bude dobr\u00e9. S\u00e1m byl sice trochu na v\u00e1\u017ek\u00e1ch, kdy\u017e ta slova pron\u00e1\u0161el, ale byl odhodlan\u00fd si sv\u00e9 bl\u00edzk\u00e9 chr\u00e1nit p\u0159ede v\u0161emi a v\u0161\u00edm, co by je mohlo ohrozit.<\/div>\n
„Dobrou chu\u0165,“ usm\u00e1l se na n\u011b mlad\u00fd \u010d\u00ed\u0161n\u00edk, kdy\u017e jim kone\u010dn\u011b v\u0161em nalil do tal\u00ed\u0159\u016f hov\u011bz\u00ed v\u00fdvar s nudli\u010dkami, a viditeln\u011b ub\u011bhan\u00fd z po\u010dtu nov\u011b p\u0159icestoval\u00fdch host\u016f ode\u0161el obsluhovat vedlej\u0161\u00ed stoly.<\/div>\n
„D\u011bkujeme,“ k\u00fdvli sou\u010dasn\u011b Mira i Saki a usm\u00e1li se na sebe. „Dobrou chu\u0165,“ pop\u0159\u00e1li d\u011btem a pustili se do j\u00eddla. Snad to spolu nakonec n\u011bjak zvl\u00e1dnou.<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak,“ oto\u010dil se dozadu na dvoj\u010data Ben a do t\u00e1zav\u00e9ho pohledu zahrnul i sv\u00e9ho synovce na p\u0159edn\u00edm sedadle. „Jsme tady, p\u00e1nov\u00e9, jdeme na to?“ zeptal se s \u00fasm\u011bvem. Tom s Andym v bistru u kafe a toust\u016f napl\u00e1novali, jak bude jejich p\u0159ekvapen\u00ed prob\u00edhat, ale Ben m\u011bl st\u00e1le je\u0161t\u011b \u0161patn\u00fd pocit z toho, \u017ee pan\u00ed Kaulitzov\u00e9 rad\u0161i nezavolal p\u0159edem a nezabr\u00e1nil tak jej\u00edmu mo\u017en\u00e9mu \u0161oku nebo infarktu z nenad\u00e1l\u00e9ho p\u0159ekvapen\u00ed. Mus\u00ed doufat, \u017ee to matka dvoj\u010dat p\u0159e\u017eije ve zdrav\u00ed.<\/div>\n
Bylo p\u016fl \u0161est\u00e9 ve\u010der, st\u00e1li v Bahnhofstra\u00dfe, kousek od b\u00edl\u00e9ho p\u0159\u00edzemn\u00edho domku \u010d. 19, jen\u017e pat\u0159il rodin\u011b Kaulitz\u016f a Tr\u00fcmper\u016f – jak hl\u00e1sala ozdobn\u00e1 keramick\u00e1 cedule na po\u0161tovn\u00ed schr\u00e1nce, ji\u017e na n\u00edzk\u00e9 kovov\u00e9 brance osv\u011btlovalo jen slab\u00e9 sv\u011btlo pouli\u010dn\u00ed lampy. V d\u00e1lce za domkem se ty\u010dila obrovsk\u00e1 b\u00edl\u00e1 hora povrchov\u00e9ho dolu na pota\u0161, j\u00ed\u017e m\u00edstn\u00ed posm\u011b\u0161n\u011b p\u0159ezd\u00edvali mal\u00e9 Kilimand\u017e\u00e1ro, a kde pracovala polovina obyvatel zdej\u0161\u00ed mal\u00e9 vesni\u010dky. Tom tohle m\u00edstn\u00ed panorama nem\u011bl moc r\u00e1d, a\u010dkoliv bylo ned\u00edlnou sou\u010d\u00e1st\u00ed jeho d\u011btstv\u00ed, cht\u011bl na Billa b\u016fhv\u00edpro\u010d ud\u011blat lep\u0161\u00ed dojem, nejrad\u0161i by ho p\u0159ivedl do n\u00e1dhern\u00e9 vily s baz\u00e9nem, jakou by si zp\u011bv\u00e1k ur\u010dit\u011b zaslou\u017eil, ale nemohl si vyb\u00edrat. Tohle byla realita. I kv\u016fli tomu odtud p\u0159ed p\u016fl rokem ut\u00edkal. Za sl\u00e1vou, za pen\u011bzi, aby mohli jednoho dne bydlet l\u00edp, ne v takov\u00e9 zakopan\u00e9 d\u00ed\u0159e, jako bylo Loitsche. Parkovali na stanici autobusu hned vedle d\u0159ev\u011bn\u00e9 \u010dek\u00e1rny, a Ben doufal, \u017ee se zrovna n\u011bjak\u00fd m\u00edstn\u00ed bus nep\u0159i\u0161ine a nebude na n\u011bj troubit, a\u0165 odtamtud odprejskne. Tom si tohle m\u00edsto p\u0159\u00edmo vybral, aby na n\u011b nebylo z domku hned vid\u011bt.<\/div>\n
<\/div>\n
„Doufejme, \u017ee budou doma…“ zav\u00e1hal Tom, temn\u00e1 okna ob\u00fdv\u00e1ku, je\u017e vid\u011bli z ulice, ho zarazila. Byla sobota, tud\u00ed\u017e Gordon nejsp\u00ed\u0161 n\u011bkde hraje na tancova\u010dce se svoj\u00ed kapelou. Snad s n\u00edm m\u00e1ma nejela a z\u016fstala doma. A\u017e dote\u010f ho tahle mo\u017enost v\u016fbec nenapadla.<\/div>\n
„To odtud nezjist\u00edme,“ usm\u00e1l se povzbudiv\u011b Ben, na obou chlapc\u00edch vzadu vid\u011bl nervozitu. „Za plotem stoj\u00ed auto, tak snad je n\u011bkdo doma,“ sna\u017eil se je malinko uklidnit.<\/div>\n
„To je m\u00e1min Peugeot,“ up\u0159esnil Tom. „Tak jo,“ odhodlal se a polo\u017eil ruku Andymu na rameno. „Jak jsme se domluvili, jdi prvn\u00ed, dej si kafe nebo \u010daj, a pak doraz\u00edm j\u00e1,“ poklepal sv\u00e9mu nejlep\u0161\u00edmu p\u0159\u00edteli na rameno a ten k\u00fdvl. „Bill bude t\u0159e\u0161inka na dortu,“ dodal a stiskl povzbudiv\u011b ruku sv\u00e9mu dvoj\u010deti, kter\u00e9 se u\u017e p\u00e1r des\u00edtek kilometr\u016f nezadr\u017eiteln\u011b chv\u011blo.<\/div>\n
<\/div>\n
Od chv\u00edle, kdy se vr\u00e1tili z bistra do auta, se za\u010dal Bill kone\u010dn\u011b a opravdov\u011b ob\u00e1vat setk\u00e1n\u00ed se \u017eenou, je\u017e m\u011bla b\u00fdt jeho matkou. Nemohl se ubr\u00e1nit pocitu, \u017ee svou p\u011bstounku Miru, kter\u00e1 jej vychovala, n\u011bjak zrazuje, kdy\u017e se k Simone Kaulitzov\u00e9 vrac\u00ed, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee je to nesmysl, jen zako\u0159en\u011bn\u00fd zvyk, kter\u00fd snad rychle zm\u011bn\u00ed, a\u017e svou pravou matku pozn\u00e1. Nev\u011bd\u011bl, jak vypad\u00e1, Tom mu ji popsal jen zb\u011b\u017en\u011b, a ani on netu\u0161il, jestli se za t\u011bch p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f, co ji nevid\u011bl, nezm\u011bnila. B\u00e1l se, \u017ee ho nep\u0159ijme, \u017ee na n\u011bj d\u00e1vno zapomn\u011bla, a\u010dkoliv ho Tom p\u0159esv\u011bd\u010doval o opaku, a \u017ee se j\u00ed nebude l\u00edbit. M\u011bl prost\u011b strach, a o to v\u00edc ma\u010dkal ruku sv\u00e9ho dvoj\u010dete, a nejrad\u0161i by z\u016fstal ti\u0161e sed\u011bt v aut\u011b, aby si ho nikdo nev\u0161iml.<\/div>\n
<\/div>\n
T\u0159i p\u00e1ry o\u010d\u00ed pozorovaly sc\u00e9nu p\u0159ed b\u00edl\u00fdm domkem, Andy se r\u00e1d ujal role posla dobr\u00fdch zpr\u00e1v, podle Toma si to zaslou\u017eil. Kdy\u017e u\u017e Ben zajistil jejich setk\u00e1n\u00ed v bistru, rozhodl se Tom Andrease zapojit do cel\u00e9 akce, aby si to u\u017eil s nimi. Tomovi se sv\u00edralo srdce obavou, kdy\u017e Andy zm\u00e1\u010dkl zvonek u branky, a celou dobu, kdy kamar\u00e1d \u010dekal, a nic se ned\u011blo, mu srdce uh\u00e1n\u011blo obrovskou rychlost\u00ed. Vydechl nahlas, kdy\u017e se kone\u010dn\u011b rozsv\u00edtilo sv\u011btlo na verand\u011b, otev\u0159ely se postrann\u00ed dve\u0159e domku a z nich vykoukla jeho m\u00e1ma. Skoro mu vyhrkly slzy do o\u010d\u00ed, kdy\u017e zd\u00e1lky spat\u0159il jej\u00ed siluetu, dlouh\u00e9 kudrnat\u00e9 vlasy barvy m\u011bdi, pl\u00e1\u0161\u0165 zapatlan\u00fd od barev, jen\u017e m\u011bla na sob\u011b v\u017edycky, kdy\u017e vzadu v ateli\u00e9ru tvo\u0159ila, a jej\u00ed ruku, jak m\u00e1v\u00e1 na Andrease, a\u0165 jde d\u00e1l. Andy jen m\u00edrn\u011b pooto\u010dil hlavu sm\u011brem k nim, jako by si cht\u011bl je\u0161t\u011b ov\u011b\u0159it jejich souhlas, zm\u00e1\u010dkl kliku branky, kter\u00e1 jako obvykle zavrzala v pantech, a n\u00e1sledn\u011b zmizel v dom\u011b. Te\u010f byla \u0159ada na Tomovi.<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
„V\u00edt\u00e1m t\u011b, Andy, posa\u010f se v kuchyni, za chvilku jsem u tebe,“ volala Simone z ateli\u00e9ru, kam si rychle odb\u011bhla odlo\u017eit sv\u016fj pracovn\u00ed pl\u00e1\u0161\u0165. N\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edka ve dve\u0159\u00edch v\u00edtal jen kocour Kazim\u00edr, kter\u00fd m\u0148oukl sv\u016fj ko\u010di\u010d\u00ed pozdrav a ot\u0159el se mu o nohu. Simone rychle prob\u011bhla koupelnou, aby se opl\u00e1chla, a jak sl\u00edbila, b\u011bhem momentu u\u017e stav\u011bla na \u010daj, kter\u00fd si Andy objednal. „N\u011bco jsem je\u0161t\u011b dod\u011bl\u00e1vala, nem\u00e1m r\u00e1da zimu, je stra\u0161n\u011b brzy tma,“ post\u011b\u017eovala si s povzdechem. Na pr\u00e1ci v ateli\u00e9ru pot\u0159ebovala denn\u00ed sv\u011btlo, kter\u00e9 v zim\u011b mizelo tak stra\u0161n\u011b rychle, a pak n\u00e1sledovaly osam\u011bl\u00e9 ve\u010dery, kter\u00e9 u\u017e za\u010d\u00ednala opravdu nen\u00e1vid\u011bt. Gordon byl v\u011b\u010dn\u011b n\u011bkde pry\u010d, necht\u011bl s n\u00ed neust\u00e1le vzdychat a oplak\u00e1vat ztracen\u00e9ho syna, rad\u0161i utekl hr\u00e1t s kapelou. Ani se mu nedivila, sama sob\u011b byla protivn\u00e1. Te\u010f by se ale m\u011bla v\u011bnovat hostovi, kter\u00fd, jak doufala, p\u0159\u00edjemn\u011b rozpt\u00fdl\u00ed jej\u00ed sobotn\u00ed samotu. „Tak jak se m\u00e1\u0161? Co \u0161kola, holky?“<\/div>\n
„Ale j\u00f3, dobr\u00fd,“ odpov\u011bd\u011bl Andy.<\/div>\n
„Co va\u0161i?“ pokra\u010dovala ve zdvo\u0159ilostn\u00edch ot\u00e1zk\u00e1ch, zat\u00edmco voda v konvici za\u010d\u00ednala hu\u010det.<\/div>\n
„V pohod\u011b,“ byl a\u017e p\u0159ekvapiv\u011b stru\u010dn\u00fd Andy.<\/div>\n
„N\u011bjak\u00e9 nov\u00e9 zpr\u00e1vy?“ oto\u010dila se, kdy\u017e vynd\u00e1vala z vrchn\u00ed sk\u0159\u00ed\u0148ky kuchy\u0148sk\u00e9 linky krabi\u010dku s \u010dajem.<\/div>\n
„No\u2026 n\u011bco m\u00e1lo nov\u00e9ho by bylo,“ usm\u00e1l se Andy ze \u017eidle a sna\u017eil se pohladit Kazim\u00edrovu hebkou srst, zat\u00edmco se mu kocour propl\u00e9tal pod nohama. „Mysl\u00edm, \u017ee by v\u00e1s to mohlo zaj\u00edmat,“ dodal, a sledoval, jak Simone zal\u00e9v\u00e1 s\u00e1\u010dek ovocn\u00e9ho \u010daje do modr\u00e9ho hrnku, kter\u00fd se za posledn\u00ed m\u011bs\u00edce stal t\u00e9m\u011b\u0159 jeho osobn\u00edm.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ oto\u010dila se, kdy\u017e polo\u017eila konvici zp\u00e1tky na sv\u00e9 m\u00edsto, vzala hrnek a postavila ho p\u0159ed Andyho na st\u016fl. P\u0159i\u0161oupla mu cuk\u0159enku a podala ze \u0161upl\u00edku l\u017ei\u010dku. „Pov\u00eddej,“ posadila se a usm\u00e1la se na kamar\u00e1da sv\u00e9ho ztracen\u00e9ho syna. Na jej\u00edm v\u00fdrazu ale bylo jasn\u011b patrn\u00e9, \u017ee u\u017e nic neo\u010dek\u00e1v\u00e1. Za tu dobu, co ji Andreas nav\u0161t\u011bvoval, u\u017e p\u0159estala m\u00edt nad\u011bji, dnes poprv\u00e9 j\u00ed neposko\u010dilo srdce v hrudi, kdy\u017e ho uvid\u011bla u branky, pomalu to vzd\u00e1vala. Co nov\u00e9ho mohl p\u0159in\u00e9st, mo\u017en\u00e1 n\u011bjak\u00e9 dal\u0161\u00ed nejasn\u00e9 zpr\u00e1vy, nic v\u00edc neo\u010dek\u00e1vala.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ahoj mami,“ ozvalo se n\u00e1hle od dve\u0159\u00ed kuchyn\u011b, ke kter\u00fdm Simone Kaulitzov\u00e1 p\u0159ekvapen\u011b zvedla o\u010di. Srdce v jej\u00ed hrudi jako by se na chv\u00edli zastavilo, kdy\u017e usly\u0161ela ta dv\u011b slova pronesen\u00e1 milovan\u00fdm hlasem, nemohla se nadechnout a doslova vyt\u0159e\u0161t\u011bn\u011b z\u00edrala do tv\u00e1\u0159e sv\u00e9ho syna.<\/div>\n
„Tome,“ kone\u010dn\u011b dok\u00e1zala vydechnout, vstala a vrhla se na mlad\u00e9ho mu\u017ee, kter\u00fd k n\u00ed s \u00fasm\u011bvem vzhl\u00ed\u017eel ze sv\u00e9 v\u00fd\u0161ky a nab\u00edzel j\u00ed svou n\u00e1ru\u010d. „D\u00edkybohu\u2026“ vydechla.<\/div>\n
„Maminko,“ \u0161eptl j\u00ed do vlas\u016f zdrobn\u011blinu, kterou naposledy pou\u017eil jako mal\u00fd capart, kdy\u017e ji po\u0159\u00e1dn\u011b sev\u0159el. V\u016fbec si neuv\u011bdomoval, jak moc ji miluje, dokud ji neztratil. „Odpus\u0165 mi to, pros\u00edm,“ za\u0161eptal, kdy\u017e se jej\u00ed z\u00e1da rozechv\u011bla a on poznal, \u017ee pl\u00e1\u010de. Doufal, \u017ee je to radost\u00ed a \u00falevou z jeho n\u00e1vratu, a \u017ee na n\u011bj za chv\u00edli nespust\u00ed v\u00fd\u010ditky, ale kdy\u017e ho na chvilinku pustila, aby se mu pod\u00edvala do tv\u00e1\u0159e, vid\u011bl mezi slzami \u0161\u0165astn\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Tome, chlape\u010dku m\u016fj,“ vzlykla a chytila ho ob\u011bma rukama za tv\u00e1\u0159e, aby mu vtiskla mlaskav\u00fd mate\u0159sk\u00fd polibek. Sotva mohla mluvit. „U\u017e jsem myslela, \u017ee t\u011b nikdy neuvid\u00edm.“<\/div>\n
„Jsem zp\u00e1tky,“ ujistil ji Tom a pol\u00edbil svou mamku na \u010delo, zat\u00edmco si ji tiskl na t\u00e9m\u011b\u0159 mu\u017enou hru\u010f, byl r\u00e1d, \u017ee je \u0161\u0165astn\u00e1.<\/div>\n
„U\u017e t\u011b nikdy nikam nepust\u00edm,“ sev\u0159ela ho znovu, ani\u017e by to myslela v\u00e1\u017en\u011b. Jej\u00ed syn byl pomalu dosp\u011bl\u00fd, a nemohla ho dr\u017eet doma, a\u0165 u\u017e by si to jakkoliv p\u0159\u00e1la. Te\u010f ho ale sv\u00edrala v n\u00e1ru\u010d\u00ed, \u0161\u0165astn\u00e1, \u017ee je zp\u011bt, a usm\u00e1la se na Andyho, kter\u00fd celou jejich v\u00edtac\u00ed sc\u00e9nu spokojen\u011b pozoroval. „D\u011bkuju, Andy,“ nat\u00e1hla k n\u011bmu ruku, aby ho pohladila po rameni, nemohla mu b\u00fdt dost vd\u011b\u010dn\u00e1, p\u0159ivedl j\u00ed dom\u016f syna.<\/div>\n
„Nen\u00ed za\u010d,“ usm\u00e1l se v\u0161ev\u011bdoucn\u011b Andy, „mysl\u00edm, \u017ee to ale je\u0161t\u011b nen\u00ed v\u0161echno,“ p\u0159ipravil Tomovi p\u016fdu pro dal\u0161\u00ed p\u0159ekvapen\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tome?“ zvedla o\u010di k synovi, aby zjistila, co t\u00edm Andreas myslel.<\/div>\n
„Ehm\u2026“ odka\u0161lal si Tom trochu, m\u011bl dojet\u00edm sev\u0159en\u00e9 hrdlo. „Mami, dovol, abych ti n\u011bkoho p\u0159edstavil,“ pustil ji z objet\u00ed a poodstoupil malinko zp\u00e1tky do chodby. „N\u011bkoho, na koho jsi tak dlouho \u010dekala.“ Simone zv\u011bdav\u011b nakoukla tam, kam sm\u011b\u0159oval Tom\u016fv hrd\u00fd pohled, do otev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed domu. Chv\u00edli oba z\u00edrali na \u0161t\u00edhlou postavu s dlouh\u00fdmi \u010dern\u00fdmi vlasy, jak k nim s nerv\u00f3zn\u00edm \u00fasm\u011bvem a nejist\u00fdm krokem kr\u00e1\u010d\u00ed, kdy\u017e Simone obr\u00e1tila t\u00e1zav\u00fd pohled k Tomovi a pak zase zp\u011bt. Byla zmaten\u00e1. Tv\u00e1\u0159 jej\u00edho syna byla v tu chv\u00edli tak rozz\u00e1\u0159en\u00e1 l\u00e1skou, \u017ee ji napadlo jen jedno jedin\u00e9.<\/div>\n
„Tome…“ vydechla p\u0159ekvapen\u011b. Jej\u00ed syn u\u017e z\u0159ejm\u011b opravdu dosp\u011bl, a\u0165 u\u017e byl ten p\u016flrok kdekoliv. Usm\u00e1la se, kdy\u017e majetnicky objal svou n\u00e1v\u0161t\u011bvu kolem pasu, a rozz\u00e1\u0159ily se j\u00ed o\u010di. „To je tvoje-…“<\/div>\n
„Mami,“ p\u0159eru\u0161il ji rychle Tom, aby zabr\u00e1nil tomu nejhor\u0161\u00edmu; v\u0161iml si jej\u00edho pohledu a do\u0161lo mu, co se chyst\u00e1 \u0159\u00edct. „Tohle je moje dvoj\u010de, tv\u016fj syn Bill.“<\/div>\n
<\/div>\n
Nastal\u00e9 ticho bylo ohlu\u0161uj\u00edc\u00ed…<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule „Nebude v\u00e1m vadit, kdy\u017e se je\u0161t\u011b n\u011bkde stav\u00edme na kafe, \u017ee ne?“ mrknul Benedikt do zp\u011btn\u00e9ho zrc\u00e1tka. Dvoj\u010data sed\u011bla vzadu, ani nedutala, a\u017e te\u010f si Ben v\u0161iml, \u017ee Bill usnul bratrovi na rameni. Na Benovu ot\u00e1zku Tom jen zavrt\u011bl n\u011bm\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[428],"tags":[],"class_list":["post-6176","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-genesis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6176","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6176"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6176\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6176"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6176"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6176"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}