{"id":6211,"date":"2012-07-10T14:00:00","date_gmt":"2012-07-10T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6194"},"modified":"2012-07-10T14:00:00","modified_gmt":"2012-07-10T13:00:00","slug":"cejchovni-znameni-22","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/07\/10\/cejchovni-znameni-22\/","title":{"rendered":"Cejchovn\u00ed znamen\u00ed 22."},"content":{"rendered":"
autor: Helie<\/p>\n

<\/strong> Omlouv\u00e1m se za minul\u00fd t\u00fdden, kdy nep\u0159ibyl nov\u00fd d\u00edl. Tenhle d\u00edl jsem cht\u011bla propracovat, i kdy\u017e nakonec dopadl \u00fapln\u011b jinak, ne\u017e jak jsem m\u011bla v pl\u00e1nu ho ukon\u010dit \ud83d\ude00 Ale pov\u00eddk\u00e1m \u010dlov\u011bk neporu\u010d\u00ed, to zn\u00e1me v\u0161echny, ne? =)<\/em><\/div>\n

Ka\u017edop\u00e1dn\u011b v\u00e1m, mysl\u00edm, m\u016f\u017eu sl\u00edbit, \u017ee v dal\u0161\u00edch d\u00edlech u\u017e se ho\u0161i kone\u010dn\u011b dostanou d\u00e1l \ud83d\ude00 A p\u0159edem v\u00e1m d\u011bkuji za koment\u00e1\u0159e, proto\u017ee nejsp\u00ed\u0161 nedostanu \u0161anci na n\u011b odpov\u011bd\u011bt – budu n\u011bjakou dobu od\u0159\u00edznut\u00e1 od internetu \ud83d\ude00<\/em><\/div>\n
Douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m d\u00edl bude l\u00edbit =)<\/em><\/div>\n
Helie =)<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
Strhuj\u00edc\u00ed s\u00edla vzpom\u00ednek<\/p>\n

<\/strong> Jeho kroky m\u00ed\u0159ily zp\u011bt k pal\u00e1ci. Tedy alespo\u0148 do m\u00edst, ve kter\u00fdch pal\u00e1c ve tm\u011b tu\u0161il. Kn\u011bz mu pomotal hlavu, nutil ho neust\u00e1le se ot\u00e1\u010det a mysl\u00ed se vracet k okam\u017eiku, kter\u00fd mu neust\u00e1le vrtal hlavou. \u010c\u00edm v\u00edc se v\u0161ak sna\u017eil vzpom\u00ednat, t\u00edm v\u00edc se obraz, kter\u00fd pro\u017e\u00edval tak z\u0159eteln\u011b, \u017ee c\u00edtil i v\u016fni tr\u00e1vy \u0161imraj\u00edc\u00ed ho do bos\u00fdch nohou, rozmaz\u00e1val. Nesoust\u0159edil se na cestu jako sp\u00ed\u0161e na svoje my\u0161lenky, kter\u00e9 mu zb\u011bsile l\u00e9taly hlavou. Sna\u017eil se alespo\u0148 p\u0159ij\u00edt na to, odkud obraz poch\u00e1zel, co znamenal. Nikdy takovou krajinu nevid\u011bl, neznal nic ne\u017e ost\u0159e p\u00e1l\u00edc\u00ed slunce a p\u00edse\u010dn\u00e9 duny. Neb\u00fdt vysok\u00fdch pahork\u016f, kter\u00e9 \u010dinily celou scen\u00e9rii exoti\u010dt\u011bj\u0161\u00ed, myslel by, \u017ee se ve sv\u00fdch p\u0159edstav\u00e1ch nach\u00e1z\u00ed uprost\u0159ed n\u011bjak\u00e9 dob\u0159e zavodn\u011bn\u00e9 o\u00e1zy. Vrcholky kopc\u016f v\u0161ak jeho domn\u011bnky ukazovaly myln\u00fdmi.<\/p>\n

Jeho kroky samy m\u00ed\u0159ily do m\u00edst, kde tu\u0161il hledanou budovu. Nijak by mu ale nejsp\u00ed\u0161 nevadilo, kdyby zabloudil. Ve tm\u011b se nikdy neorientoval moc dob\u0159e, u\u017e jen kv\u016fli tomu, \u017ee to nikdy nepot\u0159eboval. Ulo\u017een\u00ed na potrhan\u00fdch pokr\u00fdvk\u00e1ch lehali na tvrd\u00e9m p\u00edsku st\u0159e\u017een\u00ed no\u010dn\u00ed hl\u00eddkou. Sta\u010dilo zav\u0159\u00edt o\u010di a myslet na p\u0159\u00edjemn\u00e9 v\u011bci, kter\u00e9 se nikdy nevypln\u00ed. Nepot\u0159eboval vid\u011bt, i tak v\u017edycky v\u011bd\u011bl, kde se zrovna pohybuje hl\u00eddka. V naprost\u00e9m tichu, kter\u00e9 v takov\u00fdch chv\u00edl\u00edch padlo, sly\u0161el z\u0159eteln\u011b jejich kroky.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Automaticky zrychlil. V my\u0161lenk\u00e1ch pono\u0159en do \u017eivota, ze kter\u00e9ho ho vysvobodil mlad\u00fd fara\u00f3n, c\u00edtil rostouc\u00ed klaustrofobii, kter\u00e1 sv\u00edrala jeho srdce. Jako by n\u00e1hle ze v\u0161ech stran sly\u0161el jejich kroky, tak nebezpe\u010dn\u011b se bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed k n\u011bmu.<\/div>\n
N\u00e1hle do n\u011b\u010deho narazil. Do mu\u017esk\u00e9 hrudi. Do o\u010d\u00ed se mu automaticky nahrnuly slzy. Sna\u017eil se p\u0159ikr\u010dit, ale siln\u00e9 pevn\u00e9 ruce sev\u0159ely jeho pa\u017ee. Nedok\u00e1zal se ani hnout.<\/div>\n
„Nechejte m\u011b na pokoji, pros\u00edm,“ sly\u0161el sv\u016fj vlastn\u00ed hlas, jak v zoufalstv\u00ed \u0161ept\u00e1 prosby nau\u010den\u00e9 z minul\u00e9 f\u00e1ze jeho \u017eivota. O\u010di m\u011bl pevn\u011b zav\u0159en\u00e9, za nimi vid\u011bl obrazy. Otrok\u00e1\u0159i, bolest, krev. Z\u00e1da ho za\u010dala p\u00e1lit, jako by c\u00edtil dotek bi\u010de na obna\u017een\u00e9 k\u016f\u017ei. C\u00edtil, jak mu po bled\u00e9 sp\u00e1len\u00e9 k\u016f\u017ei st\u00e9kaj\u00ed stru\u017eky krve. V\u0161echny vjemy byly tak intenzivn\u00ed, \u017ee si dok\u00e1zal p\u0159edstavit i samotn\u00e9 otrok\u00e1\u0159e. Sly\u0161el jejich kroky, sly\u0161el jejich nad\u00e1vky na jeho lehkov\u00e1\u017enost, za kterou mus\u00ed zaplatit.<\/p>\n

A pak vid\u011bl tv\u00e1\u0159. Jeho<\/em> tv\u00e1\u0159. Tv\u00e1\u0159 plnou neskr\u00fdvan\u00e9ho smutku a zklam\u00e1n\u00ed. Zklamal ho, proto\u017ee nebyl poslu\u0161n\u00fdm otrokem. Zklamal ho, proto\u017ee vstal ze sv\u00e9ho m\u00edsta a \u0161el tam, kam j\u00edt nesm\u00ed. Cht\u011bl odej\u00edt a hl\u00eddka ho chytila. Vid\u011bl, jak op\u00e1len\u00e1 tv\u00e1\u0159 otrok\u00e1\u0159e tvrdne, m\u011bn\u00ed se v neprody\u0161n\u00fd k\u00e1men. Vid\u011bl, jak bez sebemen\u0161\u00ed l\u00edtosti zved\u00e1 sv\u016fj vlastn\u00ed bi\u010d, aby jen o n\u011bkolik nepatrn\u00fdch vte\u0159in pozd\u011bji po dob\u0159e sly\u0161iteln\u00e9m \u0161vihnut\u00ed p\u0159ist\u00e1l uprost\u0159ed Billov\u00fdch zad.<\/p>\n

Ticho a klid noci protrhl nelidsk\u00fd bolestn\u00fd v\u0159\u00edskot. Otrok\u00e1\u0159 m\u00e1lem usko\u010dil stranou, p\u0159ekvapen silou hlasu chlapce, kter\u00fd se mu nekontrolovateln\u011b t\u0159\u00e1sl v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Jeho t\u011blo se v\u0161ak nedalo vyv\u00e9st z m\u00edry a reagovalo za n\u011bj. Rukou vjel do p\u016flno\u010dn\u011b \u010dern\u00fdch vlas\u016f. Proj\u00ed\u017ed\u011bla jimi a tahala za n\u011b s n\u011b\u017enost\u00ed, kter\u00e1 p\u0159ekvapila i samotn\u00e9ho Anise. Kdy\u017e vych\u00e1zel ze sv\u00e9ho bytu, aby se nad\u00fdchal \u010derstv\u00e9ho vzduchu a rozd\u00fdchal sv\u016fj sen, ne\u010dekal, \u017ee naraz\u00ed na Billa. Respektive \u017ee Bill naraz\u00ed do n\u011bj potopen v hysterick\u00e9m z\u00e1chvatu, jeho\u017e p\u0159\u00ed\u010dina z\u016fst\u00e1vala Anisovi utajena.<\/div>\n

„Bille, no tak, co se d\u011bje?“ \u0161eptal ti\u0161e do ucha chlapci s hlavou zabo\u0159enou do jeho ramene. Hlasit\u011b vzlykal a po tv\u00e1\u0159\u00edch mu st\u00e9kaly velk\u00e9 krokod\u00fdl\u00ed slzy, kter\u00e9 sm\u00e1\u010dely Anisovo oble\u010den\u00ed.<\/div>\n
„Nechejte m\u011b b\u00fdt,“ za\u0161eptal mu Bill v odpov\u011b\u010f. Jeho hlas zn\u011bl tak \u00fap\u011bnliv\u011b, \u017ee m\u011bl Anis op\u011bt chu\u0165 couvnout. Nam\u00edsto toho si ho je\u0161t\u011b pevn\u011bji p\u0159itiskl k hrudi a konej\u0161iv\u011b s n\u00edm houpal ze strany na stranu.<\/p>\n

„Je to v po\u0159\u00e1dku, nic se ned\u011bje,“ \u0161eptal st\u00e1le dokola, ale jak se zd\u00e1lo, na Billa nefungovalo absolutn\u011b nic. Zni\u010dehonic v\u0161ak v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed ochabl.<\/div>\n

„Anisi.“ Zn\u011blo to jako n\u00e1\u0159ek, jako tich\u00e1 prosba. Bill se o n\u011bj bezosty\u0161n\u011b op\u00edral celou vahou sv\u00e9ho t\u011bla. Anis ho sev\u0159el je\u0161t\u011b pevn\u011bji, pokud to v\u016fbec bylo mo\u017en\u00e9 bez toho, aby mu zhmo\u017edil \u017eebra. Ka\u017edou chv\u00edli se zd\u00e1lo, \u017ee Billova kolena povol\u00ed a Bill se zhrout\u00ed k zemi. \u010cekal, dokud ho Bill neza\u010dne vn\u00edmat – tolik se upnul na jeho reakci, \u017ee si ani nev\u0161iml, \u017ee ho chlapec nevn\u00edm\u00e1 kv\u016fli tomu, \u017ee nevn\u00edm\u00e1 v\u016fbec nic.<\/em> Z\u00e1plava p\u0159edstav a imagin\u00e1rn\u00ed bolest ho strhly natolik, \u017ee upadl do bezv\u011bdom\u00ed. Jeho mozek se br\u00e1nil obraz\u016fm, kter\u00e9 p\u0159ij\u00edmal, a z\u00e1rove\u0148 vytv\u00e1\u0159el.<\/div>\n
Anis vzal bezvl\u00e1dn\u00e9 t\u011blo opatrn\u011b do n\u00e1ru\u010de. T\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b se mu do mysli vr\u00e1til jeho sen, kdy\u017e zam\u00ed\u0159il d\u016fv\u011brn\u011b zn\u00e1mou cestou ke sv\u00e9mu bytu. Cynicky se u\u0161kl\u00edbl nad t\u00edm, jak d\u011bsiv\u011b se n\u011bco takov\u00e9ho d\u011bje v realit\u011b. Bill poprv\u00e9 vstoup\u00ed<\/em> do jeho bytu, ani\u017e by to v\u011bd\u011bl.<\/p><\/div>\n
*<\/div>\n
\n

Anis sed\u011bl na nepohodln\u00e9 stoli\u010dce, kdy\u017e se z jeho postele ozvalo tich\u00e9 zamru\u010den\u00ed. Bodlo ho u srdce, kdy\u017e sly\u0161el, jak Bill za\u0161eptal fara\u00f3novo jm\u00e9no. Co mohl \u010dekat? \u017de si Bill bude pamatovat, jak ho sem donesl, i kdy\u017e byl Bill po celou dobu mimo sebe? To asi t\u011b\u017eko. Fara\u00f3n s n\u00edm nav\u00edc tr\u00e1vil daleko v\u00edc \u010dasu ne\u017e Anis, nebylo divu, \u017ee je prvn\u00edm, koho se Bill dovol\u00e1v\u00e1.<\/p><\/div>\n

Neoto\u010dil se, kdy\u017e sly\u0161el, jak p\u0159ikr\u00fdvka \u0161ust\u00ed nad prudkost\u00ed pohybu. Bill se vymr\u0161til do sedu a m\u017eoural do tmy. Sna\u017eil se naj\u00edt n\u011bco, cokoliv, co by mu napov\u011bd\u011blo, kde se nach\u00e1z\u00ed. Kolem n\u011bj v\u0161ak panovala naprost\u00e1 tma – nevid\u011bl nic jin\u00e9ho ne\u017e ji.<\/div>\n
„Anisi?“ za\u0161eptal zoufale druh\u00e9 jm\u00e9no, kter\u00e9 mu p\u0159i\u0161lo na mysl. Doufal, \u017ee tentokr\u00e1t se nezm\u00fdl\u00ed – a pokud by se nezm\u00fdlil, litoval toho, \u017ee ho jako prvn\u00ed napadlo Tomovo jm\u00e9no. Skute\u010dn\u011b doufal, \u017ee v\u0161echno, co vid\u011bl, byl jen sen, kter\u00fd se mu zd\u00e1l, zat\u00edmco d\u00e1l spokojen\u011b le\u017eel p\u0159itulen\u00fd k Tomovu hrudn\u00edku.<\/p>\n

„Jsi vzh\u016fru,“ poznamenal Anis, v jeho hlase se ale neodr\u00e1\u017eela jedin\u00e1 emoce. Necht\u011bl d\u00e1t Billovi najevo, jak moc ho zas\u00e1hlo, \u017ee nen\u00ed prvn\u00edm, v koho Bill douf\u00e1, \u017ee ihned po probuzen\u00ed spat\u0159\u00ed.<\/div>\n

„K-kde to jsem?“ zeptal se Bill, st\u00e1le je\u0161t\u011b zmaten\u00fd a vyveden\u00fd z m\u00edry.<\/div>\n
„V m\u00e9m byt\u011b.“ Anis se zvedl ze stoli\u010dky a nesly\u0161n\u011b p\u0159e\u0161el k posteli, na jej\u00ed\u017e okraj zt\u011b\u017eka dosedl. Bill sed\u011bl uprost\u0159ed n\u00ed s hlavou naklon\u011bnou ke stran\u011b. Ve tv\u00e1\u0159i mu pohr\u00e1valo rozko\u0161n\u00e9 zmaten\u00ed a vlasy m\u011bl kolem hlavy zacuchan\u00e9 do temn\u00e9 svatoz\u00e1\u0159e padl\u00fdch and\u011bl\u016f. „Narazil jsi do m\u011b v zahrad\u00e1ch, bre\u010del jsi a k\u0159i\u010del, a potom jsi upadl do bezv\u011bdom\u00ed. Nev\u00edm, kde jsou tv\u00e9 komnaty, nav\u00edc by m\u011b do fara\u00f3novy \u010d\u00e1sti pal\u00e1ce str\u00e1\u017ee nepustily. Tak jsem t\u011b vzal sem. Nav\u00edc jsem klidn\u011bj\u0161\u00ed, kdy\u017e t\u011b m\u00e1m pod dohledem.“<\/div>\n
Dov\u011btek Billovi vykouzlil na rtech n\u011b\u017en\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„D\u00edky,“ za\u0161eptal dojat\u011b. „Ob\u010das se mi st\u00e1v\u00e1, \u017ee si vzpomenu na to, co\u2026 co bylo d\u0159\u00edv, na sv\u016fj \u017eivot. Nezvl\u00e1d\u00e1m to.“ Anis zaznamenal zav\u00e1h\u00e1n\u00ed a pla\u010dtiv\u00fd podt\u00f3n. Nat\u00e1hl se po Billovi a p\u0159itiskl si ho do n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/p>\n

„U\u017e nikdy se ti nic nestane. U\u017e ti nikdy nikdo neubl\u00ed\u017e\u00ed, j\u00e1<\/em> ti neubl\u00ed\u017e\u00edm,“ \u0161eptal Anis, sna\u017eil se ho uklidnit. Bill mezi prsty sv\u00edral l\u00e1tku jeho oble\u010den\u00ed, zoufale se chv\u011bl.<\/div>\n

„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee ne,“ odpov\u011bd\u011bl, kdy\u017e dostal pocit, \u017ee ho n\u00e1\u0159ek p\u0159e\u0161el natolik, aby toho byl schopn\u00fd. Nech\u00e1val se obj\u00edmat a hladit po z\u00e1dech a vlasech, zat\u00edmco sv\u00e1d\u011bl vnit\u0159n\u00ed boj s pl\u00e1\u010dem, kter\u00fd se odm\u00edtal zastavit. Anis ho ochotn\u011b hladil a sem tam pohlazen\u00ed prolo\u017eil v\u00e1hav\u00fdm letm\u00fdm polibkem do vlas\u016f.<\/div>\n
„No tak, neplakej,“ zamru\u010del, kdy\u017e zaznamenal, \u017ee Billovy n\u00e1\u0159ky utichaj\u00ed. „Nem\u00e1\u0161 d\u016fvod plakat.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm.“ Bill se od Anise odt\u00e1hl na takovou vzd\u00e1lenost, aby mu vid\u011bl do o\u010d\u00ed. „D\u011bkuji,“ zopakoval znovu a vtiskl na jeho rty lehk\u00fd, ale d\u016frazn\u00fd polibek. Sta\u010dil jedin\u00fd takov\u00fd drobn\u011bj\u0161\u00ed dotek a c\u00edtil, jak se mu do tv\u00e1\u0159\u00ed \u017eene krev. Cht\u011bl se odt\u00e1hnout, ale Anis si ho p\u0159it\u00e1hl za t\u00fdl a polibek prohloubil. V\u011bd\u011bl, \u017ee by nem\u011bl, \u017ee nesm\u00ed<\/em>, ale nikdy nenabral ani trochu p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed, \u017ee by m\u011bl Amendetomova slova uposlechnout. V duchu si \u0161kodolib\u011b mnul ruce – fara\u00f3n se nem\u00e1 \u0161anci dozv\u011bd\u011bt o tom, \u017ee Bill str\u00e1vil noc v jeho byt\u011b.<\/div>\n
Bill se zad\u00fdchan\u011b odt\u00e1hl, rukama se op\u00edral o Anis\u016fv hrudn\u00edk.<\/div>\n
„Tohle bychom nem\u011bli,“ zabru\u010del, ani\u017e by se pod\u00edval do temn\u011b hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 u\u017e podruh\u00e9 za jedin\u00fd ve\u010der zalil neskr\u00fdvan\u00fd smutek. „M\u016fj cejch mi takov\u00e9 chov\u00e1n\u00ed nedovoluje,“ dodal je\u0161t\u011b.<\/div>\n
„Pravidla jsou od toho, aby se poru\u0161ovala. V\u017edycky n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem obej\u00edt jdou,“ odpov\u011bd\u011bl Anis zamra\u010den\u011b. Nedok\u00e1zal si p\u0159edstavit, \u017ee by m\u011bl o Billa p\u0159ij\u00edt jenom kv\u016fli n\u011bjak\u00e9mu cejchu. I on by se sv\u00fdch povinnost\u00ed v\u016f\u010di fara\u00f3novi kv\u016fli Billovi klidn\u011b vzdal.<\/div>\n
Zvolna p\u0159ejel zhrubl\u00fdmi prsty p\u0159es Billovu \u010delist a nadzvedl mu hlavu, aby se mu d\u00edval do o\u010d\u00ed. V\u011bnoval mu posmutn\u011bl\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fd Bill se stejnou d\u00e1vkou smutku oplatil.<\/div>\n
„Nechci o tebe p\u0159ij\u00edt jen kv\u016fli n\u011b\u010demu tak ban\u00e1ln\u00edmu,“ zakroutil otrok\u00e1\u0159 odm\u00edtav\u011b hlavou a do koutku \u00fast mu vtiskl letm\u00fd polibek. Bill cht\u011bl znovu sklopit hlavu, \u0159\u00edct mu, \u017ee d\u016fvod\u016f je v\u00edc, ale nedok\u00e1zal ze sebe nic dostat. „M\u00e1m t\u011b r\u00e1d, Bille, copak to nech\u00e1pe\u0161?“<\/div>\n
Ne\u017e aby odpov\u011bd\u011bl, nechal se sev\u0159\u00edt v Anisov\u011b n\u00e1ru\u010d\u00ed. Pot\u0159eboval c\u00edtit teplo lidsk\u00e9ho t\u011bla v\u00edc ne\u017e jindy.<\/p>\n

„U\u017e p\u0159ed n\u011bjakou dobou jsem ti \u0159\u00edkal, \u017ee kdybychom se oba sna\u017eili, vymysleli bychom zp\u016fsob, jak zlomit tv\u016fj z\u00e1vazek v\u016f\u010di fara\u00f3novi. Mohl bys pak b\u00fdt se mnou,“ zamumlal mu Anis do vlas\u016f a shrnul mu je za ucho. „M\u016f\u017eeme ut\u00e9ct\u2026“<\/div>\n

Bill se odt\u00e1hnul, aby mu vid\u011bl do o\u010d\u00ed. „To bys pro m\u011b ud\u011blal?“<\/div>\n
„Rad\u0161i \u017e\u00edt pod vl\u00e1dou n\u011bkoho jin\u00e9ho s tebou, ne\u017e z\u016fstat tady pod vl\u00e1dou Amendetoma bez tebe.“ Billovy o\u010di se zaleskly. Odr\u00e1\u017eely se v nich slzy, kter\u00e9 Anisova slova vyvolala. I p\u0159es to mu v\u0161ak na rtech hr\u00e1l \u00fasm\u011bv, kdy\u017e se naklonil, aby spojil Anisovy rty se sv\u00fdmi. P\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl mu prsty po t\u00fdle a celou vahou se op\u00edral o jeho t\u011blo, dokud ho nedonutil lehnout si na z\u00e1da. Spokojen\u011b se uvelebil na jeho kl\u00edn\u011b a n\u011bkolikr\u00e1t se zavrt\u011bl. Lehl si na Anisovu hru\u010f, hlavu si polo\u017eil na jeho rameno a vyfoukl hork\u00fd vzduch na jeho krk. S \u00fasm\u011bvem vn\u00edmal, jak se Anis\u016fv hrudn\u00edk zved\u00e1 v pravideln\u00fdch z\u00e1chv\u011bvech jeho dechu. Zvuk n\u00e1dech\u016f a v\u00fddech\u016f mu d\u00e1val mo\u017enost k p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed. Pot\u0159eboval si mnoho v\u011bc\u00ed urovnat v hlav\u011b, kter\u00e1 ho bolela od starost\u00ed, je\u017e se na n\u011bj znovu sypaly.<\/p>\n

Jeho nerozhodnost byla ub\u00edjej\u00edc\u00ed. S\u00e1m nev\u011bd\u011bl, co p\u0159esn\u011b chce. Pot\u0159eboval c\u00edtit l\u00e1sku, kter\u00e1 mu byla po mnoho let odp\u00edr\u00e1na, ale nev\u011bd\u011bl, u koho ji m\u00e1 hledat. Stejn\u011b jako p\u0159ed n\u011bjakou dobou mu vy\u0161el za ide\u00e1ln\u00edho adepta Anis, ale jeho srdce si nedok\u00e1zalo p\u0159edstavit, \u017ee by m\u011bl opustit Amendetoma. Pot\u0159eboval fara\u00f3na c\u00edtit stejn\u011b jako otrok\u00e1\u0159e. Zaryl nos do Anisova ramene, vdechoval jeho v\u016fni, kter\u00e1 ov\u00edjela cel\u00e9 jeho t\u011blo jako zavinova\u010dka.<\/div>\n

„Nem\u016f\u017eu odej\u00edt, ale z\u00e1rove\u0148 o tebe nechci p\u0159ij\u00edt,“ p\u0159iznal potichu. Jeho hlas se zd\u00e1l b\u00fdt v tom naprost\u00e9m tichu p\u0159\u00edli\u0161 hlasit\u00fdm, i kdy\u017e \u0161eptal. V krku se mu z toho hluku, kter\u00fd necht\u011bn\u011b nap\u00e1chal, zadrhl dech. Anisova ruka se mu us\u00eddlila na krku, palcem jemn\u011b jezdil p\u0159es ohryzek vystupuj\u00edc\u00ed z p\u0159\u00edzra\u010dn\u011b b\u00edl\u00e9 k\u016f\u017ee. Bill spokojen\u011b p\u0159iv\u0159el o\u010di.<\/div>\n
\u0158e\u0161en\u00ed jeho situace se zd\u00e1lo b\u00fdt tak jednoduch\u00e9 – nechat oba mu\u017ee, aby o n\u011bj pe\u010dovali, starali se o n\u011bj a milovali ho. On je za to bude milovat stejnou m\u011brou. Nikdy se nechoval tak jako v tuhle chv\u00edli, nikdy si nep\u0159ipadal tak fale\u0161n\u011b, ale lep\u0161\u00ed \u0159e\u0161en\u00ed prozat\u00edm nedok\u00e1zal naj\u00edt.<\/p>\n

Nech\u00e1val se l\u00edbat do vlas\u016f a na tv\u00e1\u0159e, zat\u00edmco zvolna zapom\u00ednal, \u017ee se vypl\u00ed\u017eil z Tomovy lo\u017enice, jen aby se pro\u0161el a do plic nat\u00e1hl \u010derstv\u00fd vzduch. Stejn\u011b jako ve chv\u00edl\u00edch, kdy byl s Tomem, bilo jeho srdce pr\u00e1v\u011b te\u010f jen a pouze pro Anise a pro jeho doteky, kter\u00e9 ho p\u00e1lily na k\u016f\u017ei t\u00edm nejp\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00edm mo\u017en\u00fdm zp\u016fsobem. Us\u00ednal pevn\u011b p\u0159itulen\u00fd k jeho hrudn\u00edku.<\/p><\/div>\n

*<\/div>\n
\n

Spal dlouho. \u00dasp\u011b\u0161n\u011b ignoroval slunce, kter\u00e9 vytrvale nar\u00e1\u017eelo do jeho obli\u010deje, i hlas \u0161eptaj\u00edc\u00ed jeho jm\u00e9no ve snaze probudit ho. Necht\u011bl vst\u00e1vat. V\u0161ude kolem n\u011bj se vzn\u00e1\u0161ela v\u016fn\u011b, se kterou nem\u011bl tak \u010dasto mo\u017enost probudit se. S rostouc\u00ed spokojenost\u00ed zabo\u0159il obli\u010dej do provon\u011bn\u00e9 tenk\u00e9 deky.<\/p><\/div>\n

„Bille, no tak, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsi vzh\u016fru. V\u00e1\u017en\u011b t\u011b nechci vyh\u00e1n\u011bt, ale mysl\u00edm, \u017ee by ses m\u011bl vr\u00e1tit.“ Hlas nabral na s\u00edle, kdy\u017e jeho majitel zaregistroval, \u017ee objekt jeho z\u00e1jm\u016f za\u010d\u00edn\u00e1 procitat.<\/div>\n
„Nechci vst\u00e1vat,“ zamumlal Bill do p\u0159ikr\u00fdvky, ani\u017e by otev\u0159el o\u010di. Hekl, kdy\u017e mu na z\u00e1dech p\u0159ist\u00e1la v\u00e1ha ciz\u00edho t\u011bla a na ramenou a krku c\u00edtil vlhk\u00e9 polibky. Spokojen\u011b zamru\u010del a hlavu zabo\u0159il je\u0161t\u011b v\u00edc do p\u0159ikr\u00fdvky.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b mysl\u00edm, \u017ee bys m\u011bl j\u00edt. Budou t\u011b hledat,“ za\u0161eptal hlas do jeho k\u016f\u017ee. Bill neochotn\u011b otev\u0159el o\u010di.<\/div>\n
„Ale pro\u010d? Je mi tu dob\u0159e,“ zabru\u010del.<\/div>\n
„Nen\u00ed to moje rozhodnut\u00ed, Bille. Kdybych mohl, klidn\u011b si t\u011b tu nech\u00e1m napo\u0159\u00e1d, ale mysl\u00edm, \u017ee m\u00e1\u0161 svoje povinnosti. Mus\u00ed\u0161 p\u0159ece ob\u0161\u0165ast\u0148ovat fara\u00f3na, ne?“ U\u0161t\u011bpa\u010dnost a jedovatost v ot\u00e1zce byla nep\u0159eslechnuteln\u00e1. Bill pod t\u00edhou Anisova t\u011bla ztuhnul.<\/div>\n
„Nemus\u00edm ho ob\u0161\u0165ast\u0148ovat,“ odsekl. „Slez.“<\/p>\n

Jakmile se Anis odkulil stranou, p\u0159evalil se na z\u00e1da a posadil se. Le\u017eel rozvalen\u00fd uprost\u0159ed Anisovy postele v jeho byt\u011b. Kone\u010dn\u011b si ho mohl po\u0159\u00e1dn\u011b prohl\u00e9dnout, ale na to on nedbal. Vysko\u010dil na nohy, a\u017e se mu zamotala hlava. U dve\u0159\u00ed vrhl na zmaten\u00e9ho otrok\u00e1\u0159e zklaman\u00fd pohled. Hned nato vyrazil ven. Ocitl se uprost\u0159ed jedn\u00e9 z chodeb v budov\u011b ur\u010den\u00e9 pro lid. St\u0159emhlav se rozb\u011bhl chodbou, tak\u017ee nesly\u0161el vol\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 pron\u00e1sledovalo jeho kroky\u2026<\/p>\n

autor: Helie<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Helie Omlouv\u00e1m se za minul\u00fd t\u00fdden, kdy nep\u0159ibyl nov\u00fd d\u00edl. Tenhle d\u00edl jsem cht\u011bla propracovat, i kdy\u017e nakonec dopadl \u00fapln\u011b jinak, ne\u017e jak jsem m\u011bla v pl\u00e1nu ho ukon\u010dit \ud83d\ude00 Ale pov\u00eddk\u00e1m \u010dlov\u011bk neporu\u010d\u00ed, to zn\u00e1me v\u0161echny, ne? =) Ka\u017edop\u00e1dn\u011b v\u00e1m,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[482],"tags":[],"class_list":["post-6211","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cejchovni-znameni"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6211","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6211"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6211\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6211"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6211"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6211"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}