{"id":6218,"date":"2012-07-08T18:00:00","date_gmt":"2012-07-08T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6201"},"modified":"2012-07-08T18:00:00","modified_gmt":"2012-07-08T17:00:00","slug":"genesis-62","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/07\/08\/genesis-62\/","title":{"rendered":"Genesis 62."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Paul sed\u011bl na posteli v hotelov\u00e9m pokoji, kam ho p\u0159edev\u010d\u00edrem zavezl tax\u00edk p\u0159\u00edmo z policejn\u00edho \u0159editelstv\u00ed. Dostala ho sice na starost postar\u0161\u00ed soci\u00e1ln\u00ed pracovnice, ale proto\u017ee u\u017e byl plnolet\u00fd, mohl bydlet s\u00e1m. Brala ho jako ka\u017ed\u00e9ho dal\u0161\u00edho klienta, kter\u00fdch m\u011bla na starosti des\u00edtky, proto\u017ee j\u00ed nikdo v r\u00e1mci utajen\u00ed akce Svoboda ne\u0159ekl, co je vlastn\u011b Paul za\u010d a odkud poch\u00e1z\u00ed. Prozat\u00edm to muselo z\u016fstat tajn\u00e9. Pot\u0159eboval pomoc, jen\u017ee nikdo nem\u011bl \u010das. V\u0161ichni, co v\u011bd\u011bli, jak na tom je se znalost\u00ed tohohle prost\u0159ed\u00ed, se v\u011bnovali osvobozovac\u00ed akci, a na Paula pro v\u0161echen zmatek zapomn\u011bli. Pan\u00ed Beckerov\u00e1 nem\u011bla na starosti jen jeho, aby mu st\u00e1la cel\u00fd den za zadkem, jak mu vl\u00eddn\u011b sd\u011blila, ne\u017e ode\u0161la za sv\u00fdmi dal\u0161\u00edmi povinnostmi, tak z\u016fst\u00e1val v pokoji a \u010dekal. Na co, to ani on s\u00e1m nev\u011bd\u011bl.<\/div>\n
<\/div>\n
Dostal n\u011bjak\u00e9 pen\u00edze, aby m\u011bl na \u00fatratu, a prozat\u00edm jich v\u011bt\u0161inu nah\u00e1zel do automatu na chodb\u011b, na kter\u00e9m byl p\u0159esn\u00fd n\u00e1vod, jak z n\u011bj dostat to, co pot\u0159eboval. Na j\u00eddlo do m\u00edstn\u00ed restaurace se mu necht\u011blo, o pokojov\u00e9 slu\u017eb\u011b mu nikdo ne\u0159ekl, a tak bral v\u0161echno, co automat nab\u00edzel. M\u011bl tu binec. V\u0161ude kolem se v\u00e1lely \u010dasopisy a noviny, co mu koupili chlapi na policejn\u00edm \u0159editelstv\u00ed, aby se nenudil, a obaly od sladkost\u00ed a chips\u016f z automatu, kter\u00fdmi se p\u0159ej\u00eddal od r\u00e1na do ve\u010dera, a jejich\u017e chuti se nemohl naba\u017eit. Nikdy by ho nenapadlo, \u017ee m\u016f\u017ee b\u00fdt j\u00eddlo na povrchu tak dobr\u00e9. Dole v podzem\u00ed bylo v\u0161echno takov\u00e9 f\u00e1dn\u00ed, po\u0159\u00e1d stejn\u00e9, kolikr\u00e1t rozblemcan\u00e9, tohle bylo n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho. Ale to bylo tak v\u0161echno, co zat\u00edm poznal.<\/div>\n
<\/div>\n
Na o\u010d\u00edch m\u011bl po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b Saschovy slune\u010dn\u00ed br\u00fdle, a\u010dkoliv zata\u017een\u00ed \u017ealuzi\u00ed bylo to prvn\u00ed, co ud\u011blal, kdy\u017e do pokoje p\u0159i\u0161el. Na sv\u011btlo si st\u00e1le nemohl zvyknout, poka\u017ed\u00e9 kdy\u017e se pokusil br\u00fdle sundat, nedalo se to vydr\u017eet a rychle je zase vr\u00e1til na nos. Tak moc, jak cht\u011bl p\u0159edt\u00edm z podzem\u00ed ut\u00e9ct, si te\u010f \u0159\u00edkal, jestli to byla ta nejlep\u0161\u00ed v\u011bc, co mohl ud\u011blat. Nev\u011bd\u011bl, co si po\u010d\u00edt. Sv\u011bt kolem n\u011bj byl p\u0159\u00edli\u0161 obrovsk\u00fd na to, aby se v n\u011bm neztratil jako kapka v mo\u0159i, c\u00edtil se s\u00e1m a jin\u00fd ne\u017e v\u0161ichni ti lid\u00e9, kter\u00e9 vid\u011bl z tax\u00edku na ulic\u00edch, nebo s kter\u00fdmi dosud mluvil. Ka\u017ed\u00fd n\u011bkam sp\u011bchal, jeden druh\u00e9ho si nev\u0161\u00edmali, ani se nezdravili, bylo jich p\u0159\u00edli\u0161 mnoho. V jeho uzav\u0159en\u00e9m mal\u00e9m sv\u011bt\u011b Genesis se v\u0161ichni znali, tam sta\u010dilo na pozdrav jen k\u00fdvnout hlavou, a v\u011bd\u011bli jste, \u017ee kdy\u017e budete n\u011bco pot\u0159ebovat, kousek vedle jsou dve\u0159e, na kter\u00e9 m\u016f\u017eete kdykoliv zaklepat a najde se \u010dlov\u011bk, kter\u00fd v\u00e1m ochotn\u011b pom\u016f\u017ee. Tady pro n\u011bj nebyl nikdo. Nikoho tu neznal a nikdo neznal jeho, kdy\u017e nepo\u010d\u00edtal Saschu, p\u00e1r pold\u016f, a tu nevl\u00eddnou \u017eenskou, co ho sem dovezla. B\u00e1l se j\u00edt s\u00e1m ven, tak se tady v\u00e1lel a p\u0159em\u00fd\u0161lel, co d\u00e1l se \u017eivotem.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
Moment\u00e1ln\u011b sed\u011bl na posteli a z\u00edral do blba. Byla tu sice televize, ale nev\u011bd\u011bl, jak ji zapnout, nem\u011bla \u017e\u00e1dn\u00e9 tla\u010d\u00edtko, a\u0165 hledal, jak hledal. Nikdo mu nic nevysv\u011btlil, prost\u011b ho tu nechali a ode\u0161li. Bylo mu trapn\u00e9 se na v\u0161echno po\u0159\u00e1d vypt\u00e1vat, p\u0159ipadal si m\u00e9n\u011bcenn\u00fd, tak se na to rad\u0161i vyka\u0161lal.<\/div>\n
Trhnul sebou, kdy\u017e se ozvala hlasit\u00e1 hudba a sou\u010dasn\u011b vr\u010den\u00ed. Malink\u00fd telefon, podobn\u00fd tomu Saschovu, kter\u00fd mu dali, aby s nimi byl ve spojen\u00ed, se rozezvonil a za\u010dal se pomali\u010dku posunovat po stole. Tedy ne, \u017ee by zvonil, jak byl zvykl\u00fd u telefon\u016f v Genesis, tenhle hr\u00e1l melodii a vibroval. Vstal a opatrn\u011b, aby tu mr\u0148avou krabi\u010dku n\u011bjak nepo\u0161kodil, ji vzal mezi prsty. Rychle na\u0161el kl\u00e1vesu se zelen\u00fdm sluch\u00e1tkem, jak ho nau\u010dili, a ukazov\u00e1\u010dkem ji opatrn\u011b zm\u00e1\u010dkl. Chvilku na mobil v ruce z\u00edral, ne\u017e mu do\u0161lo, \u017ee ho mus\u00ed d\u00e1t cel\u00fd k uchu, aby volaj\u00edc\u00edho sly\u0161el. Po\u0159\u00e1d mu ne\u0161lo do hlavy, \u017ee sluch\u00e1tko a volba \u010d\u00edsel jsou tady pohromad\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
„Pros\u00edm,“ ohl\u00e1sil se v\u00e1hav\u011b, m\u00e1lem \u0159ekl i \u010d\u00edslo pokoje, jak byl zvykl\u00fd z podzem\u00ed, ne\u017e mu do\u0161lo, \u017ee u\u017e nemus\u00ed. Vlastn\u011b ani to zdej\u0161\u00ed neznal.<\/div>\n
„To je Paul?“ ozvalo se z druh\u00e9 strany zn\u00e1m\u00fdm hlasem, jen\u017e v\u016fbec nep\u0159ipom\u00ednal ten protivn\u00fd \u017eensk\u00fd, kter\u00fd \u010dekal, \u017ee usly\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Bille!“ vyk\u0159ikl radostn\u011b, „jsi to ty? U\u017e jste venku? Kde jsi?“ chrlil ze sebe radostn\u011b ot\u00e1zky jednu za druhou. Kone\u010dn\u011b\u2026<\/div>\n
„Ne\u0159vi, nebo mi upadne hlava,“ odpov\u011bd\u011bl mu se sm\u00edchem Bill. „R\u00e1no n\u00e1s pustili, jsme s Tomem pr\u00fd ve stejn\u00e9m hotelu jako ty, jak\u00e9 m\u00e1\u0161 \u010d\u00edslo pokoje?“ zeptal se zp\u011bv\u00e1k.<\/div>\n
„Nev\u00edm,“ pokr\u010dil rameny Paul. „Pod\u00edv\u00e1m se na dve\u0159e, vydr\u017e chvilku,“ opatrn\u011b polo\u017eil mobil na stolek a rozb\u011bhl se ke dve\u0159\u00edm. N\u011bjak ho nenapadlo, \u017ee m\u016f\u017ee vz\u00edt telefon s sebou. „302,“ nahl\u00e1sil ud\u00fdchan\u011b, kdy\u017e si mobil znovu p\u0159itiskl k uchu.<\/div>\n
„Skv\u011ble, za chv\u00edli jsme u tebe,“ v telefonu cvaklo, zp\u011bv\u00e1k se ho nau\u010dil z\u0159ejm\u011b pou\u017e\u00edvat rychleji ne\u017e on. Ale nebylo divu, m\u011bl Toma, kter\u00fd mu mohl hned v\u0161echno vysv\u011btlit, uk\u00e1zat, nebyl s\u00e1m. Paul m\u011bl obrovskou radost, nemohl se do\u010dkat, a\u017e ti dva p\u0159ijdou.<\/div>\n
<\/div>\n
Ani ne za p\u011bt minut se ozvalo lehk\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e, Paul st\u00e1l t\u00e9m\u011b\u0159 u nich, jak netrp\u011bliv\u011b korzoval pokojem, tak\u017ee se rozl\u00edtly rychlost\u00ed, kterou dvoj\u010data na druh\u00e9 stran\u011b dve\u0159\u00ed ani ne\u010dekala. Beze slova si s Billem padli do n\u00e1ru\u010de, i kdy\u017e to d\u00edky jeho berl\u00edm bylo malinko slo\u017eit\u011bj\u0161\u00ed. Obj\u00edmali se, jako by se nevid\u011bli minim\u00e1ln\u011b sto let, a ne jen p\u00e1r dn\u00ed.<\/div>\n
„D\u00edkybohu,“ vydechl Paul Billovi za krk. „U\u017e jsem myslel, \u017ee v\u00e1s snad z t\u00fd d\u00edry nikdy nedostanou.“<\/div>\n
„Ale jo, dostali, jen\u017ee to trvalo,“ ozval se za Billem Tom\u016fv hlas. „J\u00e1 bych mohl ven hned, ale Bill byl ve stejn\u00e9m re\u017eimu jako ostatn\u00ed, tak\u017ee je nejd\u0159\u00edv museli prohl\u00eddnout dokto\u0159i, ud\u011blat jim n\u011bjak\u00fd o\u010dkov\u00e1n\u00ed, identifikovat je, vystavit n\u00e1hradn\u00ed doklady a tak,“ vysv\u011btloval Tom, kde se tak dlouho zdr\u017eeli. Celou tu proceduru absolvoval s Billem, odm\u00edtal se od n\u011bj hnout.<\/div>\n
„Jo, taky jsem dostal pig\u00e1ro,“ s\u00e1hl si Paul mimod\u011bk na zadek, p\u011bkn\u011b to bolelo. „Doklady se mi teprve vy\u0159izujou, pr\u00fd to trv\u00e1 dlouho,“ odfrkl si. P\u0159e\u0161el ke stolku, kde se v\u00e1lela pap\u00edrov\u00e1 karti\u010dka. „Zat\u00edm mi dali tohle,“ podal ji Billovi, aby se pod\u00edval. Tom mezit\u00edm zav\u0159el dve\u0159e a rozhl\u00e9dl se po pokoji. Byl stejn\u00fd, jako ten jejich o patro v\u00fd\u0161, jen trochu men\u0161\u00ed\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
„\u010c\u00ed to je?“ zeptal se Bill, kdy\u017e se sna\u017eil p\u0159e\u010d\u00edst jm\u00e9no. „V-o-j-t-e-ch S-v-o-b-o-d-a,“ hl\u00e1skoval, jako by neum\u011bl \u010d\u00edst, a h\u00e1\u010dek nad „e“ se ani neobt\u011b\u017eoval zji\u0161\u0165ovat, co znamen\u00e1. N\u011bco takov\u00e9ho z n\u011bm\u010diny v\u016fbec neznal.<\/div>\n
„Moje,“ pokr\u010dil rameny Paul, zat\u00edmco pom\u00e1hal Billovi posadit se na postel. „Pr\u00fd jsem se tak jmenoval, ne\u017e m\u011b unesli,“ op\u0159el berle o st\u016fl naproti a sedl si vedle n\u011bj.<\/div>\n
„Tak\u017ee ty nejsi Paul?“ vykulil na n\u011bj o\u010di Bill.<\/div>\n
„Prej ne, ale j\u00e1 si takhle stejn\u011b \u0159\u00edkat nenech\u00e1m,“ k\u00fdvl vzpurn\u011b sm\u011brem ke sv\u00e9mu \u010desk\u00e9mu jm\u00e9nu na karti\u010dce. „Odjak\u017eiva jsem Paul. A do Prahy se taky st\u011bhovat nechci,“ dodal nabrou\u0161en\u011b.<\/div>\n
„Pro\u010d do Prahy, proboha?“ zeptal se udiven\u011b Tom, kter\u00fd a\u017e dote\u010f ml\u010del. Vzal si od Billa Paul\u016fv n\u00e1hradn\u00ed doklad, aby se na n\u011bj mrkl. „N\u00e1rodnost \u010desk\u00e1?“ p\u0159e\u010detl zmaten\u011b. „Ty nejsi N\u011bmec?“<\/div>\n
„Jsem, a tohle jsou prost\u011b jen \u00fa\u0159edn\u00ed nesmysly,“ odbyl to Paul m\u00e1vnut\u00edm ruky. „Jsem plnoletej i podle tohohle pitom\u00fdho data narozen\u00ed,“ zap\u00edchl prst do rodn\u00e9ho \u010d\u00edsla na pap\u00edrov\u00e9 karti\u010dce, „m\u016f\u017eu si d\u011blat, co chci, tak\u017ee m\u011b nikam nedostanou, ani kdyby se zbl\u00e1znili.“ Byl viditeln\u011b na\u0161tvan\u00fd na cel\u00fd sv\u011bt, jen\u017ee taky z\u00e1visl\u00fd na t\u011bch, co ho do n\u011bj p\u0159ivedli, a nemohl nic d\u011blat, jen se vztekat. Ani jm\u00e9no, ani datum narozen\u00ed si zat\u00edm nebyl schopen po\u0159\u00e1dn\u011b zapamatovat, co bylo tohle za sv\u011bt? Kdy\u017e ut\u00edkal, po\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee to nebude lehk\u00e9, ale \u017ee takhle slo\u017eit\u00e9, to v\u00e1\u017en\u011b netu\u0161il.<\/div>\n
<\/div>\n
„U\u017e jsi vid\u011bl rodi\u010de?“ zeptal se Tom, bylo mu jasn\u00e9, \u017ee se dost\u00e1v\u00e1 na tenk\u00fd led, tohle asi nebude Paulovo obl\u00edben\u00e9 t\u00e9ma, ale byl zv\u011bdav\u00fd. Fakt ho takov\u00e1 v\u011bc ani nenapadla, myslel si, \u017ee v\u0161ichni v podzem\u00ed jsou automaticky N\u011bmci. B\u016fhv\u00ed, kolik n\u00e1rodnost\u00ed tam vlastn\u011b bylo.<\/div>\n
„Ne, p\u0159ijedou z\u00edtra, ale j\u00e1 z toho m\u00e1m strach,“ posadil se Paul ne\u0161\u0165astn\u011b na postel. „Pr\u00fd neum\u011bj ani slovo n\u011bmecky, v\u016fbec nev\u00edm, jak s nima budu mluvit,“ povzdychl si. Ti Svobodovi ho v\u00e1\u017en\u011b d\u011bsili. „M\u00e1m pr\u00fd je\u0161t\u011b dv\u011b mlad\u0161\u00ed sestry,“ dodal vystra\u0161en\u011b.<\/div>\n
„To bude dobr\u00fd,“ Bill ho objal konej\u0161iv\u011b kolem ramen. „Uvid\u00ed\u0161, \u017ee se n\u011bjak domluv\u00edte. A sourozenci jsou fajn,“ usm\u00e1l se na sv\u00e9ho nov\u00e9ho bratra.<\/div>\n
„Pochybuju,“ odm\u00edtl Billovo ut\u011b\u0161ov\u00e1n\u00ed kytarista. „U\u017e mi vzkazovali, \u017ee se na m\u011b t\u011b\u0161\u00ed, a \u017ee na m\u011b \u010dek\u00e1 m\u016fj pokoj v Praze,“ vzdychl ne\u0161\u0165astn\u011b. „P\u0159ece nem\u016f\u017eu vyl\u00e9zt z podzem\u00ed a jet n\u011bkam, kde mi nikdo nerozum\u00ed ani slovo?“ t\u00e9m\u011b\u0159 vzlykl. „Kv\u016fli tomu jsem neut\u00edkal.“<\/div>\n
„Jasn\u011b, \u017ee nikam nepojede\u0161,“ vlo\u017eil se do toho Tom, kdy\u017e doklad polo\u017eil zp\u00e1tky na st\u016fl. „M\u00e1\u0161 v\u00fdhodu, \u017ee jsi plnoletej, a ti lidi to p\u0159ece mus\u00ed pochopit,“ sna\u017eil se, ale na druhou stranu rozum\u011bl jeho rodi\u010d\u016fm, \u017ee si cht\u011bli sv\u00e9ho ztracen\u00e9ho syna odv\u00e9zt dom\u016f.<\/div>\n
<\/div>\n
Zatracenej pitomej Noe, p\u0159em\u00fd\u0161lel vztekle Tom, zavinil u\u017e tolik lidsk\u00e9ho ne\u0161t\u011bst\u00ed. Vid\u011bl p\u0159ed o\u010dima ty tv\u00e1\u0159e lid\u00ed, kte\u0159\u00ed m\u011bli hr\u016fzu z bezpe\u010dn\u00e9ho podzem\u00ed vyj\u00edt ven, do sv\u011bta, kter\u00fd jim cel\u00e1 l\u00e9ta l\u00ed\u010dili jako nebezpe\u010dn\u00fd a zl\u00fd. Skoro si vy\u010d\u00edtal, \u017ee zavinil jejich novou situaci. O\u010di t\u011bch, co by se snad rad\u0161i nechali otr\u00e1vit plynem, ne\u017e by vy\u0161li ven, ho p\u0159esv\u011bd\u010dily o tom, \u017ee si Noe sv\u016fj osud zaslou\u017eil. Asi by m\u011bl informovat Paula o v\u0161em, co se stalo, zat\u00edmco tam nebyl.<\/div>\n
<\/div>\n
„Noe je v k\u00f3matu, \u0159\u00edkali, \u017ee se mo\u017en\u00e1 u\u017e ani neprobud\u00ed,“ promluvil do nastal\u00e9ho ticha Tom, aby odvedl t\u00e9ma jinam, posadil se p\u0159itom naproti posteli do k\u0159es\u00edlka. Paul k n\u011bmu vzhl\u00e9dl s ot\u00e1zkou v o\u010d\u00edch. „Dostal ode m\u011b kopanec a pra\u0161til se p\u0159i tom hlavou o zem, pak jsem ho musel je\u0161t\u011b jednou uzemnit podpatkama do hlavy,“ vysv\u011btloval.<\/div>\n
„Tom n\u00e1m v\u0161em zachr\u00e1nil \u017eivoty,“ vm\u00edsil se do toho Bill, v jeho hlase byla sly\u0161et hrdost a p\u00fdcha. „Kdy\u017e \u0161\u00e9f zjistil, \u017ee p\u0159i\u0161li poldov\u00e9, cht\u011bl n\u00e1s otr\u00e1vit plynem, p\u0159edstav si to,“ dodal, kdy\u017e Paul oto\u010dil pohled z Toma na n\u011bj. Pousm\u00e1l se, kdy\u017e vid\u011bl na Billov\u011b tv\u00e1\u0159i nad\u0161en\u00ed, \u00fapln\u011b c\u00edtil, jak z n\u011bj d\u00fdch\u00e1 obdiv a l\u00e1ska k Tomovi. Z\u00e1vid\u011bl mu, tak moc mu z\u00e1vid\u011bl, \u017ee n\u011bkoho m\u00e1\u2026<\/div>\n
„Jo a David je po smrti,“ p\u0159ihodil dal\u0161\u00ed informaci Tom, „ut\u00edkali spolu s Katem, ale ten se vzdal policii, na rozd\u00edl od Davida, a pak se pr\u00fd s\u00e1m zast\u0159elil v lese, kdy\u017e ho chytili.“<\/div>\n
„Hmm,“ zazn\u011bla stru\u010dn\u00e1 Paulova odpov\u011b\u010f, „mo\u017en\u00e1 je to pro n\u011bj lep\u0161\u00ed.“<\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161?“ zeptal se udiven\u011b Bill, Davida mu bylo opravdu l\u00edto, byl to t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159\u00edtel.<\/div>\n
„\u0158\u00edkali chlapi, mysl\u00edm jako policajti, \u017ee prej byl tady naho\u0159e drogovej dealer a \u017ee zabil p\u00e1r lid\u00ed, aby nafingoval svoji smrt, ne\u017e zmizel do Genesis, tak\u017ee by ho asi na dlouho zav\u0159eli,“ p\u0159edal Paul d\u00e1l informaci, kterou se dozv\u011bd\u011bl, kdy\u017e ho vysl\u00fdchali.<\/div>\n
„Aha,“ pok\u00fdval Bill, „tak to asi jo.“ V \u017eivot\u011b by n\u011bco takov\u00e9ho do Davida ne\u0159ekl, v\u017edycky mu p\u0159ipadal jako fajn chlap. Asi se bude muset o lidech je\u0161t\u011b hodn\u011b nau\u010dit.<\/div>\n
<\/div>\n
Tomovi zazvonil telefon. Taky dostal nov\u00fd, stejn\u011b jako Paul a Bill, ta jeho star\u00e1 herka byla asi u\u017e n\u011bkde v p\u00e1nu. Bohu\u017eel, d\u00edky tomu nem\u011bl svoje star\u00e9 kontakty, a tak jedin\u00fd, kdo na tohle \u010d\u00edslo mohl zat\u00edm volat, byli poldov\u00e9.<\/div>\n
„Ano?“ ohl\u00e1sil se stru\u010dn\u011b. „Jo, jsme tu oba\u2026 jasn\u011b, jo, rozum\u00edm, za hodinu\u2026“ pod\u00edval se na sv\u00e9 star\u00e9 hodinky, co na\u0161li u Kata v trezoru, „dob\u0159e, budeme tam.“ Ukon\u010dil hovor a t\u00edpnul to. „Mus\u00edm si st\u00e1hnout n\u011bjak\u00fd slu\u0161n\u00fd vyzv\u00e1n\u011bn\u00ed, tohle je d\u011bs,“ podotkl, kdy\u017e strkal mobil zp\u00e1tky do kapsy sv\u00fdch velk\u00fdch d\u017e\u00edn\u016f, ne \u017ee by ti dva naproti v\u011bd\u011bli, o \u010dem je \u0159e\u010d. „To byl strejda Richter, za hodinu na n\u00e1s bude \u010dekat p\u0159ed hotelem, odveze n\u00e1s za mamkou,“ dodal, kdy\u017e na n\u011bj oba s o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm z\u00edrali.<\/div>\n
<\/div>\n
„U\u017e jste s n\u00ed mluvili?“ zeptal se Paul, z\u00e1vid\u011bl dvoj\u010dat\u016fm n\u011bmeck\u00e9 rodi\u010de, to byl moment\u00e1ln\u011b luxus, kter\u00fd on nem\u011bl.<\/div>\n
„Ne, zak\u00e1zal jsem Benovi, aby j\u00ed volal, chci ji p\u0159ekvapit,“ zak\u0159enil se Tom. Dalo mu to sice dost pr\u00e1ce, proto\u017ee Benedikt cht\u011bl volat Andreasovi hned, jak vylezli z d\u00edry, ale ten by to ur\u010dit\u011b vyslepi\u010dil jejich mamce, a to Tom necht\u011bl. Ne\u017e se cel\u00e1 kauza dostane do tisku a do televize, museli v\u0161echny obyvatele Genesis dostat do bezpe\u010d\u00ed, tak\u017ee o nich zat\u00edm nikdo nem\u011bl ani pon\u011bt\u00ed.<\/div>\n
„Aha, tak aby j\u00ed z toho sp\u00ed\u0161 nekleplo, a\u017e v\u00e1s dva uvid\u00ed,“ zasm\u00e1l se Paul, \u017eiv\u011b si p\u0159edstavoval, jak bude jejich m\u00e1ma reagovat, a\u017e se j\u00ed zni\u010dehonic ti dva objev\u00ed na prahu. Cht\u011bl by u toho b\u00fdt.<\/div>\n
„No\u2026 neroze\u0161li jsme se zrovna v dobr\u00fdm, v\u00ed\u0161, vlastn\u011b jsem zdrhnul z domova, tak jsem si \u0159\u00edkal, \u017ee kdy\u017e p\u0159ijdeme dva, nebude m\u00edt tolik \u010dasu na to mi nad\u00e1vat,“ vysv\u011btloval Tom. „Kdy\u017e j\u00ed p\u0159ivezu tenhle \u00fa\u017easnej d\u00e1re\u010dek,“ mrknul p\u0159itom s \u00fasm\u011bvem na Billa, „je\u0161t\u011b dostanu pochvalu.“<\/div>\n
<\/div>\n
„A kde jsou vlastn\u011b ostatn\u00ed? Taky tady v hotelu?“ napadlo Paula.<\/div>\n
„Ne, na\u0161li pro n\u011b pr\u00fd pr\u00e1zdn\u00fd hotel, co d\u0159\u00edv vyu\u017e\u00edvali pro imigranty z v\u00fdchodn\u00edho bloku, je to n\u011bkde dole na jihu, u hranic s \u010ceskem, \u0159\u00edkal Ben.“ Tom se odml\u010del. Sakra, bezd\u011bky se vr\u00e1tili k t\u00e9matu, kter\u00e9 p\u0159edt\u00edm opustili.<\/div>\n
„Budou je tam u\u010dit, jak tady naho\u0159e \u017e\u00edt,“ pokra\u010doval Bill, kdy\u017e Tom zmlknul. „T\u0159eba bys tam mohl b\u00fdt s nima\u2026“ zauva\u017eoval. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, jak se jeho kamar\u00e1d c\u00edt\u00ed, s\u00e1m sotva zvl\u00e1dl cestu sem do hotelu, nemohl se vzpamatovat z t\u011bch obrovsk\u00fdch prostor, kter\u00e9 se v\u0161ude kolem rozprost\u00edraly, byl vd\u011b\u010dn\u00fd za sv\u00e9 Gucci br\u00fdle, i tak musel neust\u00e1le mhou\u0159it o\u010di, a to byla zima. V l\u00e9t\u011b je to pr\u00fd stokr\u00e1t hor\u0161\u00ed, informoval ho Tom. D\u011bsily ho ty obrovsk\u00e9 rozm\u011bry, davy lid\u00ed, v\u0161echna ta sv\u011btla, zvuky, hluk, a neb\u00fdt Toma, kter\u00fd ho pevn\u011b dr\u017eel za ruku, nejsp\u00ed\u0161 by ze\u0161\u00edlel.<\/div>\n
<\/div>\n
Paul jen bezradn\u011b pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bill m\u00e1 pravdu,“ p\u0159idal se Tom, „p\u0159ece t\u011b nem\u016f\u017eou vz\u00edt do ciz\u00ed zem\u011b, kde nikomu nerozum\u00ed\u0161, kdy\u017e ani po\u0159\u00e1dn\u011b nev\u00ed\u0161, co jsou pen\u00edze, a jak se p\u0159ech\u00e1z\u00ed silnice\u2026 Jak by ses to tam mohl nau\u010dit? V tom hotelu bys byl mezi svejma,“ dodal, kdy\u017e vid\u011bl nad\u011bji, je\u017e se pomalu vkr\u00e1dala do Paulov\u00fdch o\u010d\u00ed. Nikdo z Genesis neopou\u0161t\u011bl podzem\u00ed r\u00e1d, a\u017e na p\u00e1r mlad\u00fdch, kte\u0159\u00ed se t\u011b\u0161ili na svobodn\u00fd \u017eivot bez omezov\u00e1n\u00ed, ani\u017e by tu\u0161ili, jak moc se m\u00fdl\u00ed. V\u011bt\u0161ina obyvatel cht\u011bla z\u016fstat tam, kde byli, a jen d\u00edky slib\u016fm, \u017ee mohou i nad\u00e1le \u017e\u00edt spolu, je dostali ven bez v\u011bt\u0161\u00edch pot\u00ed\u017e\u00ed. Te\u010f se Paulovi malinko rozjasnily o\u010di, kdy\u017e mu svitla nad\u011bje, \u017ee mo\u017en\u00e1 nebude muset odjet do \u010cech k nezn\u00e1m\u00e9 rodin\u011b. Hned se mu d\u00fdchalo l\u00edp.<\/div>\n
<\/div>\n
Je\u0161t\u011b p\u016fl hodiny si vypr\u00e1v\u011bli, co v\u0161echno za\u017eili, Paul l\u00ed\u010dil svou cestu lesem, jak mu do\u0161la baterka, jak ut\u00edkal p\u0159ed Saschou, ztratil Tomovu mikinu a n\u016f\u017e, cestu autem a v\u00fdslechy, kter\u00e9 pro\u017eil; dvoj\u010data mu zase na opl\u00e1tku vypr\u00e1v\u011bla, jak dlouho trvalo, ne\u017e se na jeho \u00fat\u011bk p\u0159i\u0161lo, a co se d\u011blo potom. Ani si nev\u0161imli, jak \u010das let\u00ed, kdy\u017e Tomovi zazvonil znovu telefon. Ben st\u00e1l dole p\u0159ed hotelem a marn\u011b \u010dekal, a\u017e si k n\u011bmu dvoj\u010data p\u0159isednou. Chvatn\u011b se rozlou\u010dili, sl\u00edbili Paulovi, \u017ee se u Bena p\u0159imluv\u00ed, aby mohl za ostatn\u00edmi do hotelu, a \u017ee je p\u0159ijedou co nejd\u0159\u00edv nav\u0161t\u00edvit. Byli tam i Georg s Gustavem a sv\u00fdmi rodi\u010di, Mira, Saki, Billovi sourozenci, kter\u00fdm n\u00e1v\u0161t\u011bvu sl\u00edbili, kdy\u017e se lou\u010dili je\u0161t\u011b v podzem\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
Jen co za dvoj\u010daty zapadly dve\u0159e, zapnul Paul kone\u010dn\u011b televizi d\u00e1lkov\u00fdm ovl\u00e1d\u00e1n\u00edm, kter\u00e9 ho nau\u010dil pou\u017e\u00edvat Tom, a s \u00fasm\u011bvem na rtech se dal do sledov\u00e1n\u00ed \u017eivota na zemi, kter\u00fd ho \u010dekal.<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
Lara vystoupila spole\u010dn\u011b s obyvateli Genesis z vyh\u0159\u00e1t\u00e9ho autobusu a choulila se do sv\u00e9 star\u00e9 zimn\u00ed bundy. P\u0159ijeli jako prvn\u00ed z mnoha n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch autobus\u016f, je\u0161t\u011b tu bylo kr\u00e1sn\u00e9 ticho. Rozhl\u00e9dla se skrz tmav\u00e1 skla br\u00fdl\u00ed, kter\u00e9 v\u0161ichni dostali, ne\u017e je pustili z podzem\u00ed, a nadechla se. Kr\u00e1sn\u00fd, mo\u017en\u00e1 p\u0159\u00edli\u0161 \u010derstv\u00fd vzduch prosycen\u00fd zimn\u00edm obdob\u00edm, j\u00ed p\u0159ipomn\u011bl v\u0161echno, co do sv\u00fdch p\u011btadvaceti let pro\u017eila. Te\u010f jako by to nadechovala s ka\u017ed\u00fdm chladn\u00fdm dou\u0161kem vzduchu zp\u011bt. Vzpom\u00ednky na \u017eivot na povrchu se najednou vr\u00e1tily stejnou silou, jakou se je sna\u017eila cel\u00e1 ta l\u00e9ta v podzem\u00ed potla\u010dovat. Vybrala si svou cestu, a necht\u011bla vzpom\u00ednat na n\u011bco, \u010deho u\u017e se nem\u011bla nikdy do\u017e\u00edt. U\u017e nikdy nem\u011bla vid\u011bt sv\u011bt takov\u00fd, jak\u00fd b\u00fdval, Noe je p\u0159ipravoval na sv\u011bt po katastrof\u011b, kde nebude nic, co d\u0159\u00edv zn\u00e1vali, kter\u00fd budou muset vlastn\u00edma rukama znovu vybudovat, a a\u010dkoliv m\u011bla na za\u010d\u00e1tku o jeho teori\u00edch sv\u00e9 pochybnosti, za l\u00e9ta hypnotick\u00fdch m\u0161\u00ed jim nakonec uv\u011b\u0159ila. Bylo to pohodln\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
Te\u010f se ale musela adaptovat na novou situaci. Z\u00edrala na krajinu kolem hotelu, kter\u00fd se ty\u010dil p\u0159ed nimi zasazen\u00fd do zimn\u00ed p\u0159\u00edrody, obklopen lesy a loukami, v l\u00e9t\u011b tu bude ur\u010dit\u011b daleko kr\u00e1sn\u011bji, napadlo ji. Znovu si bude muset zvykat na st\u0159\u00edd\u00e1n\u00ed ro\u010dn\u00edch dob. Nejrad\u0161i m\u00edvala jaro, kdy se p\u0159\u00edroda probouzela, v\u0161echno kvetlo, zelenalo se, z nebe padal jarn\u00ed d\u00e9\u0161\u0165\u2026 a najednou se nemohla do\u010dkat, a\u017e to znovu uvid\u00ed. A\u017e to znovu proc\u00edt\u00ed, a\u017e bude moci zvednout tv\u00e1\u0159 a nechat ji skr\u00e1p\u011bt jarn\u00edm de\u0161t\u011bm, usu\u0161it tepl\u00fdm v\u00e1nkem, b\u011bhat v lou\u017e\u00edch, jako kdy\u017e byla mal\u00e1 a t\u00e1ta s m\u00e1mou ji milovali, starali se o ni, byli tady pro ni\u2026 do o\u010d\u00ed se j\u00ed nahrnuly slzy. Byly v nich v\u0161echny emoce, kter\u00e9 se daj\u00ed v lidsk\u00e9m srdci naj\u00edt, kdy\u017e vyklouzly z o\u010d\u00ed a koulely se dol\u016f po bled\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch \u017eeny, kter\u00e1 sv\u00e1 nejlep\u0161\u00ed l\u00e9ta zasv\u011btila n\u011b\u010demu, co nikdy nemuselo p\u0159ij\u00edt. A te\u010f dostala novou \u0161anci\u2026 byla za ni vd\u011b\u010dn\u00e1.<\/div>\n
Nadechla se je\u0161t\u011b jednou zhluboka zimn\u00edho pov\u011bt\u0159\u00ed, a\u017e ji zabolelo v plic\u00edch, a spolu s ostatn\u00edmi vykro\u010dila sm\u011brem k budov\u011b, kter\u00e1 se m\u011bla st\u00e1t jejich nov\u00fdm do\u010dasn\u00fdm domovem.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule Paul sed\u011bl na posteli v hotelov\u00e9m pokoji, kam ho p\u0159edev\u010d\u00edrem zavezl tax\u00edk p\u0159\u00edmo z policejn\u00edho \u0159editelstv\u00ed. Dostala ho sice na starost postar\u0161\u00ed soci\u00e1ln\u00ed pracovnice, ale proto\u017ee u\u017e byl plnolet\u00fd, mohl bydlet s\u00e1m. Brala ho jako ka\u017ed\u00e9ho dal\u0161\u00edho klienta, kter\u00fdch m\u011bla<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[428],"tags":[],"class_list":["post-6218","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-genesis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6218","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6218"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6218\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6218"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6218"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6218"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}